ZPĚVNÍKY A PRÁCE S NIMI NA 1. STUPNI ZŠ
Diplomová práce
Studijní program: M7503 – Učitelství pro základní školy
Studijní obor: 7503T047 – Učitelství pro 1. stupeň základní školy Autor práce: Jitka Pešinová
Vedoucí práce: MgA. Zuzana Bubeníčková
Liberec 2014
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Děkuji vedoucí diplomové práce paní Mgr. Zuzaně Bubeníčkové za trpělivé vedení, za její podporu a cenné rady, vstřícnost, ochotu a odborné konzultace, které mi poskytovala při zpracování mé diplomové práce.
Poděkování patří také mým nejbližším, kteří mě podporovali po celou dobu mého studia.
Anotace
Cílem diplomové práce je zpracování metodických listů a jejich využití v hudební výchově na prvním stupni základní školy. Teoretická část zahrnuje seznam zpěvníků, vhodných pro žáky mladšího školního věku, jejich využití, pozitiva a negativa, včetně teorie dětského zpěvu. V praktické části je vytvořen soubor metodických listů, tj. příkladů nácviku různých typu písní s odlišným tempem a obsahem. Metodické listy obsahují motivaci, intonační a rytmická úskalí. Na praktickou část navazuje samostatná kapitola o lidových zvycích a tradicích, chronologicky seřazených tak, jak jdou po sobě během kalendářního roku.
Klíčová slova
Dětský zpěv, metodický list, motivace, psychologické zvláštnosti, učební materiály, zpěvník.
Annotation
The aim of the thesis is to compile the methodical sheets and their use in music education in the elementary school. The theoretical part includes a list of songbooks, suitable for pupils of elementary school age, their uses, positives and negatives including the theory of children's singing. The set of the methodical sheets has been created in the practical part, i.e.
examples of practise of various types of songs with different tempo and content. The methodical sheets contain motivation, intonational and rhytmical difficulties.
After the practical part continues the thesis with the chapter about folk customs and traditions, which are chronologicaly arranged according to the calendar year.
Key Words
Children singing, methodical list, motivation, psychological traits, teaching materials, songbook.
7
Obsah
Seznam obrázků... 9
1. Úvod ... 10
2. TEORIE DĚTSKÉHO ZPĚVU... 12
2.1 Předškolní věk... 13
2.2 Mladší školní věk... 13
2.3 Dechové a artikulační schopnosti u dětí ... 14
2.3.1 Dýchání... 15
2.3.2 Artikulace ... 16
2.3.3 Mutační období... 17
2.3.4 Poruchy dětského hlasu a hlasová hygiena... 17
3. PRAKTICKÁ ČÁST I. – VÝBĚR ZPĚVNÍKŮ ... 20
3.1 Říkanky a básničky pro děti... 20
3.2 Zpěvníky pro základní školy... 22
4. PRAKTICKÁ ČÁST II. – METODICKÉ LISTY... 32
4.1 METODICKÝ LIST Č. 1 – Byla jedna babka... 33
4.2 METODICKÝ LIST Č. 2 – Žába skáče po blátě... 35
4.3 METODICKÝ LIST Č. 3 – Kočka leze dolů ... 37
4.4 METODICKÝ LIST Č. 4 – Nákup pro maminku ... 39
4.5 METODICKÝ LIST Č. 5 – Máminy oči ... 42
4.6 METODICKÝ LIST Č. 6 – Kdybys měla, má panenko... 45
4.7 METODICKÝ LIST Č. 7 – Čížečku, čížečku ... 48
4.8 METODICKÝ LIST Č. 8 – Ten little indians ... 51
4.9 METODICKÝ LIST Č. 9 – To je zlaté posvícení ... 53
4.10METODICKÝ LIST Č. 10 – Večerníček ... 55
5. LIDOVÁ HUDBA A TRADICE ... 58
5.1 Lidová hudba českých zemí... 58
5.2 Lidové tradice ... 59
8
5.3 České zvyky a obyčeje v kalendářním roce... 59
5.3.1 Leden ... 60
5.3.2 Únor ... 61
5.3.3 Březen ... 63
5.3.4 Duben ... 66
5.3.5 Květen... 67
5.3.6 Červen... 67
5.3.7 Červenec ... 67
5.3.8 Srpen – září... 69
5.3.9 Říjen ... 70
5.3.10 Říjen – listopad... 70
5.3.11 Listopad ... 70
5.3.12 Prosinec ... 71
5.4 Porovnání lidové písně dříve a dnes ... 76
Závěr ... 77
Seznam použité literatury ... 78
9
Seznam obrázků
Obrázek 1: ukázka z knihy Elce pelce kotrmelce... 27
Obrázek 2: ukázka z knihy Elce pelce kotrmelce... 28
Obrázek 3: Největší kniha babiččiných říkadel... 33
Obrázek 4: HV pro ZŠ, metodická příručka ... 34
Obrázek 5: Hrajeme si, zpíváme ... 35
Obrázek 6: Metodická příručka pro učitele... 36
Obrázek 7: HV pro 1. ročník ZŠ ... 37
Obrázek 8: Zpěvník pro 4. roč. ZŠ ... 39
Obrázek 9: notový zápis, rozezpívání ... 41
Obrázek 10: Metodická příručka pro učitele... 42
Obrázek 11: notový zápis, rozezpívání ... 43
Obrázek 12: Zpěvník lidových písní ... 45
Obrázek 13: Hrajeme si, zpíváme ... 48
Obrázek 14: Veselé písničky... 51
Obrázek 15: Písničky a říkadla s tancem ... 53
Obrázek 16: Učebnice pro 4. r. ZŠ... 55
Obrázek 17: píseň zpívaná při vítání jara... 63
Obrázek 18: Písničky čtyř ročních období - Jaro... 66
Obrázek 19: Písničky čtyř ročních období - Léto... 68
Obrázek 20: Písničky čtyř ročních období – Podzim ... 69
Obrázek 21: Písníčky čtyř ročních období - Zima... 73
10
1. Úvod
Výuka hudební výchovy by se mohla zdát na první pohled zcela jednoduchým a bezproblémovým předmětem, který lze na základních školách vyučovat. Ale myslím si, že stejně tak jako kterýkoli jiný vyučovací předmět by se příprava na hudební výchovu neměla nijak odlišovat od klasických vyučovacích předmětů, jako jsou například matematika nebo český jazyk. Není to ovšem problém pouze výchovy hudební, ale bylo by na místě zamyslet se i nad výchovou výtvarnou, pracovní či tělesnou. Často se stává, že právě tyto „vedlejší“ předměty dobírají učitelé jen jako doplnění úvazku, učitelé na částečný úvazek či dokonce absolventi středních škol. Na druhou stranu výchovy učí i ti učitelé, kteří vyučovat hudební výchovu (ale i tělesnou, výtvarnou, atd.) chtějí, ve výuce se sami realizují a přikládají těmto předmětům větší důležitost. Ale těch je opravdu v našem školství nedostatek. Není příliš překvapivé, že právě většina učitelů si raději volí předměty jako je právě matematika, český jazyk, vlastivěda a jiné.
Mám k hudbě velmi pozitivní vztah a myslím si, že mám smysl pro rytmus, protože sólově docházím na hodiny zpěvu. Hudbu ráda poslouchám a ráda při hudbě relaxuji.
Na prvním stupni základní školy učím čtvrtým rokem a i z této poměrně krátké zkušenosti vím, jak nesnadné je žáky motivovat a jak udržet jejich pozornost, což při výchovách platí také a řekla bych, že je to dokonce i obtížnější. Žáky bychom měli naučit najít v sobě lásku a pozitivní přístup k hudbě, obzvlášť v krizovém věku, kdy začínají mutovat, což je velmi zlomové období, které je nutno překonat. Hudba je důležitá součást našeho života, uspokojuje celou řadu potřeb tělesných, duševních i společenských. Pomocí hudby lze řešit spoustu psychických problémů, existují různé terapie, kurzy apod. V době, ve které žijeme, chybí určitá trpělivost a vnímavost. Je to doba, která upřednostňuje rozvoj vědy a techniky. Kolem nás se všechno tak rychle mění, že se ani nestačíme zastavit a zamyslet se nad krásami, které nás obklopují a které přes uspěchaný život kolikrát ani nevnímáme. Dívejme se proto kolem sebe, zastavme se a naslouchejme.
Samotná práce je členěna do 3 kapitol, z nichž první kapitola pojednává o teorii dětského zpěvu. Stručně bych se zmínila o psychologických zvláštnostech a vývoji hudebních schopností dětí předškolního a mladšího školního věku, dechových a artikulačních schopnostech dítěte a více se zaměřím právě na krizové mutační období.
Druhá kapitola obsahuje výčet zpěvníků a u každého z nich informace o jejich využití.
11
U vybraných deseti zpěvníků jsem se zaměřila vždy na jednu píseň, ke které jsem vytvořila metodický postup. Ve třetí kapitole se seznámíme s lidovými tradicemi a s písněmi, které již téměř v našich zpěvnících zlidověly, i když původně za lidové považovány nebyly, a v neposlední řadě se současnými trendy v hudbě.
Domnívám se, že přínosem této diplomové práce by mělo být její praktické využití, což ocení převážně ti učitelé, kteří ve vyučování hudební výchovy tápou a neví si rady, anebo vyučují hudební výchovu monotónně, bez jakýchkoli příprav, z hodiny na hodinu.
Smyslem této diplomové práce je přiblížit výuku hudební výchovy a ukázat, jak se dají využít zpěvníky pro výuku a jak je možné se zpěvníky pracovat tak, aby výuka byla co možná nejzajímavější a hlavně jak to udělat, aby byli žáci dostatečně motivováni k jejich následné činnosti.
12
2. TEORIE DĚTSKÉHO ZPĚVU
Dříve než se začneme zaobírat problematikou dětského zpěvu, psychologických zvláštností a rozvojem hudebních schopností u dětí, neměli bychom zapomenout zdůraznit, že nejdůležitější roli hraje ve vývoji dítěte rodina, a to převážně ve věku do 3 let dítěte.
V pojetí rámcového vzdělávacího programu je hudební výchova součástí vzdělávací oblasti Umění a kultura. Tato vzdělávací oblast se zaměřuje především na formování mezilidských vztahů, osobní spokojenosti, projevování pozitivních citů, vnímavosti k estetickému prostředí, utváření pozitivního klimatu ve škole (Lišková 2007, s. 7).
A právě všechny tyto hodnoty lze získat pomocí hudební výchovy. Těchto hodnot však nelze dosáhnout najednou, ale postupným psychologickým vývojem, na který má vliv mnoho faktorů, z nichž jeden z nich je rodinné zázemí dítěte. Hudební výchova upřednostňuje iniciativu a tvořivost žáků
Harmonický rozvoj osobnosti dítěte má značný vliv na jeho hudební rozvoj. Ani hudební rozvoj není lineární a přímočarý a jeho vývojová stádia se od sebe liší.
Můžeme jej rozdělit do čtyř základních fází:
- Období předškolního věku (od narození do 6 let) - Období mladšího školního věku (6 – 11 let) - Období středního školního věku (12 – 15 let) - Období staršího školního věku (16 – 20 let) (Sedlák 1989, s. 183 – 184).
Člověk se v podstatě vyvíjí po celý život od narození do smrti. Tomuto vývoji říkáme ontogeneze. Během ontogeneze dochází ke zvětšování velikosti těla a jeho částí a dochází tak k jeho kvantitativním změnám, což nazýváme RŮSTEM. Tento proces je však v dospělosti ukončen. Oproti tomu VÝVOJ, který vede ke kvalitativním změnám jedince, při kterých se zdokonalují jeho funkce, probíhá po celý život. Vývoj člověka ovlivňuje spousta faktorů. Velmi podstatnou složku hraje umění a v neposlední řadě právě hudba.
Právě hudba je pro mnohé z nás něco, co uspokojuje celou řadu potřeb jak společenských, tak tělesných, duševních a psychických. Hudba má nesporný vliv na vývoj osobnosti každého člověka.
13
Avšak k zajištění hudebního rozvoje musí být dítěti umožněn přístup k hudbě.
Žádná schopnost ani nadání nemůže vzniknout pouhým procesem zrání jedince, avšak tím, že dítě k té dané schopnosti dovedeme. Ať je dítě jakkoli nadané a my ho v jeho nadanosti nepodpoříme, jeho nadání se pravděpodobně nikdy neprojeví. Toto neplatí pouze u hudby, viditelné je to například i u sportu.
2.1 Předškolní věk
Posledním stádiem raného dětství je období mezi 3 – 6 lety dítěte, nazýváme období předškolního věku. Je to období, kdy se mění jeho tělesné dispozice, zdokonaluje se jeho pohybová koordinace a rozvíjí se hrubá a velmi intenzivně i jemná motorika.
Dítě je schopno vnímat a zapamatovat si stále více detailů, při hrách stále více uplatňuje svoji představivost a fantazii a učí se novým dovednostem. V tomto věku se začíná osamostatňovat, naučí se na chvilku odloučit od své rodiny, navazuje nové vztahy se svými vrstevníky a poznává jiná prostředí díky nástupu do mateřské školy.
A právě pomocí výchovy v mateřské škole se začíná setkávat s hudbou. Je nutné připomenout, že ne pouze tam a v tomto období se seznamuje s uměním, ale záleží i na rodinném prostředí, v kterém dítě vyrůstá. Pokud matka dítěti zpívá, má pak tento jedinec mnohem větší šanci hudbu vnímat a nese si toto zvýhodnění sebou po celý život.
Hudebnost dítěte se tak rozvíjí v přímém styku s hudbou. Pokud práce učitelek v mateřských školách je kvalitní, dá se předpokládat, že systematickým rozvojem hudební výchovy budou děti ve věku 5 – 6 let schopny se pěvecky rozvíjet. A právě podpora rodinného prostředí a správný hudební přístup v mateřských školách jsou předpokladem pro následující úspěšnou práci na základní škole.
2.2 Mladší školní věk
Dítě s nástupem povinné školní docházky by mělo být dostatečně vyzrálé k tomu, aby se dokázalo více osamostatnit, uvolnit citové pouto k rodičům, umět přijímat nové autority a být za sebe svým způsobem zodpovědné. V období mezi 6 – 12 rokem dochází k citovému vývoji dítěte, proto by se mělo naučit lépe ovládat své emoce. Nejen ve školním prostředí, ale i úzkém kruhu rodiny si dítě postupně vytváří systém mravních
14
norem, které si pevně ukotví ve svém podvědomí a snaží se podle nich chovat. Utváří si tak schopnost vyhodnotit, co je dobré a co je špatné. Pouze dospělí může dítěti dát jasné hranice a ukázat, jak se má chovat, dospělý je pro dítě vzorem. Dítě je tedy plně závislé na autoritě dospělých osob.
V tomto věkovém období se dále vyvíjí a zdokonaluje hrubá i jemná motorika dítěte, dítě touží po pohybu, což je dáno jeho přirozeným fyziologickým vývojem.
Vnímání dítěte je dokonalejší, myšlení se stává konkrétnější a dítě již více dokáže logicky uvažovat.
Na základní škole dochází k systematickému rozvoji hudebních schopností prostřednictvím pravidelné výuky a dítě se tak přirozeně setkává s hudební výchovou během celého prvního stupně základní školy. U dítěte mladšího školního věku se rozvíjí hudební vnímání a upevňuje se koordinace mezi sluchem a hlasem. Dochází tak k intenzivnímu hudebnímu vývoji a k rozvoji hudební aktivity, která může za ideálních a příznivých podmínek kladně působit na jeho psychiku. Co jsou to příznivé podmínky?
Jak jsem se již zmínila v úvodu, ne každý učitel má ty správné předpoklady pro výuku hudební, či jiné výchovy. Záleží proto na každém vyučujícím, jaký k tomu předmětu zaujme postoj.
Cílem práce učitele základní školy není učit žáky teorii hudební výchovy, ale rozvíjet jejich hudební schopnosti a nacvičovat dovednosti tak, aby uměli hudbu poslouchat, cítit a mít ji rádi. Cílem učitele by mělo být učit žáky zpívat. Je samozřejmé, že žádná praxe se neobejde bez teorie, tudíž základní znalosti hudební nauky by si měl žák během studia osvojit a potřebné pojmy pochopit. Neobejdeme se proto bez nejzákladnějších poznatků hudební teorie k lepšímu provádění nebo poslechu hudby.
2.3 Dechové a artikulační schopnosti u dětí
Základní pěvecké dovednosti, mezi něž patří správná artikulace a dýchání, by si měl každý žák od prvopočátku, kdy se setká s hudební výchovou, osvojit do takové míry, aby je mohl provádět zcela automaticky. K tomu je potřeba je neustále opakovat, procvičovat, upevňovat, až se stanou skutečně návykem. V období středního školního věku (10 – 12 let) se u dětí dotváří nervosvalový systém hlasového orgánu, zrychluje se jeho růst a začínají se projevovat individuální znaky hlasu, stabilizují se základní pěvecké dovednosti. Lze říci,
15
že do tohoto věku by mělo mít dítě utvořeny potřebné pěvecké návyky, v pozdějších obdobích je totiž nesnadné je vybudovat.
Pěvecké dovednosti mají přímou souvislost s dovednostmi řeči. Schopnost mluvit a schopnost zpívat jsou na sobě takřka závislé. Řečové schopnosti jsou ale primární záležitosti, na které lze postupně navazovat.
Dítě by mělo zvládnout řeč do 6 let věku. Již malé miminko hledá vzory ve svém nejbližším okolí a projevuje tak první známky mluvy. Přes broukání a žvatlání se pak rozsah dětského hlasu postupně zvětšuje, dítě experimentuje se svým hlasem a vydává tak různé zvuky. Dětský hlas se vyvíjí a je důležité, v jakém prostředí dítě žije, jaké má pro rozvoj podmínky. Pokud v prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, chybí mluvní podněty, vzor lidské řeči a výchova řeči, dítě pravděpodobně nedosáhne takové úrovně mluvního projevu jako děti, které jsou k řeči správně a přirozeně vedeny. Úroveň řečových schopností je jedním z důležitých znaků psychické a fyzické zralosti dítěte před nástupem do školy (Slavíková 2004, s. 54-61).
2.3.1 Dýchání
Se schopností mluvit a následně i zpívat je spojena schopnost správného dýchání.
Dýchání patří mezi základní životní funkce člověka a jedná se o tzv. nepodmíněný reflex.
Dýcháme automaticky, aniž si tento proces uvědomujeme. Nesprávné dýchání může způsobit ledajaké komplikace v oblasti především zdravotní. Můžeme se setkat s nežádoucími projevy dýchání, jako je např. dechová arytmie (poruchy rytmu dýchání), mluvení při vdechu anebo nesrovnalost mezi mluvením a rytmem dýchání, kde rozlišujeme dva logopedické problémy, tj. koktavost a breptavost. Při mluvení či zpěvu využíváme pouze výdechový proud vzduchu, a pokud nastane nějaká komplikace, je nutné tento problém odstranit pomocí speciálních dechových cvičení logopedickou péčí zaměřenou zejména na úpravu dýchacích návyků.
Dýchání při zpěvu má svoji velmi podstatnou úlohu. Kvalita zpěvu závisí na správné dechové funkci.
Nejvhodnější pro zpěv je tzv. žeberně brániční dýchání, což je kombinace hrudního typu dýchání (při dýchání převažují pohyby hrudníku) a bráničního typu dýchání (převažují pohyby břišní). Nádech je třeba vést hlouběji, jakoby do bříška, čímž se aktivně
16
zapojí bránice, bříško se vyklene dopředu, hrudník se rozšiřuje do stran, ale ramena se během tohoto dýchání nezvedají, zůstávají v klidu. Dětem můžeme tento proces přiblížit představou, že jejich bříško je balónek, který se správným nádechem nafukuje. Tomuto dýchání někdy říkáme hluboké. Při osvojování správného hlubokého dýchání je však zapotřebí vědět, že při nádechu není až tak důležité množství nadechnutého vzduchu, jako fakt, že se vzduchem se musíme naučit správně hospodařit a správně ovládat svaly dechového ústrojí. Umění je s dechem šetřit tak, aby dítě bylo schopné bez problémů odzpívat požadovaný úsek písně. Tohoto úspěchu můžeme dosáhnout, pokud zvládneme nadechnutý vzduch na chvíli zadržet, uklidnit a následně regulovaně a pomalu nadechnutý vzduch měkce vydechovat. Na toto existují speciální cvičení, pomocí kterých lze tento správný způsob dýchání nacvičit. Správná technika dýchání je nezbytná nejen pro zpěv, ale i pro běžný život (Vrchotová-Pátová 1963, s. 15-16).
2.3.2 Artikulace
Přesná a srozumitelná výslovnost je nezbytnou součástí pěveckého výcviku u dětí.
Artikulovat neboli srozumitelně vyslovovat se učí děti již v mateřské škole. Obecný názor je, že základní vývoj řeči, tedy i výslovnosti, se uzavírá kolem sedmého roku dítěte.
Po sedmém roce je již výslovnost zafixována a chyby se velmi těžko odstraňují. Pokud je diagnostikován problém s výslovností před nástupem dítěte do školy, je řešen a většinou následně odstraněn pomocí speciálních cvičení za dohledu logopeda.
S výchovou řeči je vhodné začít co nejdříve, nejpozději od 3 let dítěte. Pro výchovu řeči dětí jsou určeny speciální pomůcky (obrázkové knihy, bzučáky, logopedické kostky, foukadla, aj.), které usnadňují dětem rozvoj výslovnosti. Největší vliv na správný vývoj řeči a na správnou artikulaci všech hlásek má v prvé řadě prostředí, v němž dítě vyrůstá.
V druhé řadě má vliv na vývoj řečových schopností nepochybně intelekt dítěte a možné poruchy, které mívají různé příčiny, o kterých se zde nebudu zmiňovat, protože by toto téma nabylo na obsáhlosti a ztratilo by podstatu mé diplomové práce.
Správná výslovnost je úzce spojena i s pěveckými dovednostmi. Pokud dítě zpívá, mělo by mu být rozumět. Artikulace by měla být výrazná, ale přesto vždy přirozená.
Základní podmínkou srozumitelné artikulace při zpěvu je dostatečné otvírání úst a na tomto základě může být vytvořen prostor pro rozeznění tónu. U dětí bychom měli
17
tento návyk vybudovat co nejdříve. K tomu nám napomohou různá cvičení a hry na uvolnění mluvidel (například zívání, kousnutí do velkého jablka, apod.). Již od útlého věku dítěte bychom měli jak v mluveném, tak ve zpívaném projevu dbát na správnou výslovnost souhlásek (konsonant) a samohlásek (vokálů). U vokálů dbáme o jejich barevné a zvukové vyrovnání, aby nezněly příliš ostře, nebo dlouze či otevřeně. Pokusíme se v přechodech mezi jednotlivými samohláskami nepříliš měnit tvar úst, čímž docílíme přirozeného přechodu mezi nimi, přesto však stále máme na paměti jejich srozumitelné vyslovování.
U procvičování konsonant se zaměříme především na správnou výslovnost koncovek – neklademe na ně ani přílišný důraz ani je „nepolykáme“ (Tichá 2009, s. 123-129).
2.3.3 Mutační období
Přibližně do 12 let věku nejsou znatelné výraznější rozdíly mezi hlasovým rozsahem chlapců a dívek. Znatelnější rozdíly přicházejí v období puberty (12 – 15 let), což je poměrně dost citlivé období, kdy děti pomalu dospívají. Vlivem pohlavních hormonů u nich dochází k rychlému vývinu hrtanu, prodloužení a zesílení hlasivek, čímž je narušen harmonický poměr jednotlivých částí dětského ústrojí. Jednou zní hlas vysoko, podruhé nízko, láme se. Období této hlasové přeměny nazýváme mutace. U dívek tato přeměna probíhá mírněji než u chlapců. U dívek tato změna nastává mezi 11. a 13. rokem a její trvání je asi 3 měsíce. Mnohem zřetelněji změna probíhá u chlapců. Nastává mezi 12.
a 15. rokem a trvá půl roku i déle. V tomto období je lépe na krátký čas raději přestat zpívat a příliš nezatěžovat mluvní hlas, jak z hlediska fyziologického, kdy by mohlo dojít k poškození hlasivek, tak psychického. Bohužel se stávají případy, kdy učitel řekne dítěti, ať už raději nikdy nezpívá, čímž se může stát, že si dítě utvoří psychický blok a bohužel již v mnohých případech nenajde odvahu začít znovu zpívat (Slavíková 2003, s. 54-61).
2.3.4 Poruchy dětského hlasu a hlasová hygiena
Další důležitou kapitolou, týkající se problematiky dětského hlasu, tvoří hlasové poruchy.
Příznaky těchto poruch mohou být individuální, většinou však podezření, že se
18
jedná o hlasovou poruchu, získáme, pokud hlas zní chraptivě, intonačně kolísá, ve střední poloze nezní a ve vyšší poloze docela selhává. Mezi další příznaky může patřit rychlá unavitelnost hlasu, nepříjemné pocity sucha a tlaku při zpěvu či časté dráždění ke kašli během zpívání.
Nejpočetnější skupinu hlasových poruch u dětí tvoří poruchy z přemáhání hlasu.
Tyto poruchy souhrnně nazýváme dětská chraptivost. Chrapot se může projevovat v různých stupních, od lehce drsného hlasu, až po silně sípavý hlas. Dětský hlas je nejčastěji přemáhán během různých her, při křiku o přestávkách, při častém mluvení a také při zpěvu v nesprávné hlasové poloze. Pokud trvá jakékoli přemáhání hlasu delší dobu, může to vyústit až k organickým změnám na hlasivkách a způsobit tak trvalou hlasovou poruchu (Frostová, Vaniaková 2000, s. 20-32).
K poškozování hlasu může vést i nedodržování hlasové hygieny. Hlasová hygiena je soubor zásad, kterými se řídíme při péči o hlas. Tyto zásady by měl každý učitel při práci s dětmi dodržovat a zde jen ve stručnosti desatero zásad shrneme:
1. zpívat vždy ve vyvětrané, nepřetopené místnosti
2. přestat zpívat dříve, než cítíme únavu a zpívat častěji, ale v kratších úsecích 3. nezpívat při hlasové indispozici, únavě, šetřit se po nemoci
4. nepřepínat hlas – v poloze ani v dynamice 5. před zpěvem se vždy rozezpívat
6. nekonzumovat ledové nápoje 7. vybíráat písně s vhodným rozsahem 8. nepřehánět péči o hlas, zdravě se otužovat 9. při zpěvu ani nešeptat, ani nekřičet
10. pokud možno zajistit při zpěvu dobrou pohodu (Sedlák 1979, s. 242-243).
Péče o hlas není zajištěna jen hlasovou hygienou, ale spolusouvisí i s hygienou duševní. To znamená, že hlasu prospívá dostatek spánku, správná životospráva a kladně působící pracovní prostředí. Ke studiu zpěvu, ke cvičení je třeba přistupovat v dobré pohodě. Každé nepříznivé rozrušení se projeví záporně i na mluvním hlasu. Dobrá hlasová technika nestačí k překonání indispozice. Je třeba se před výkonem nejprve uklidnit.
19
Pomáhá i čerstvý vzduch a zavedení pomalého hlubokého dýchání.
Zdravému hlasu prospěje, dodrží-li se občas z oddechových důvodů hlasový klid, může to být například jeden den v týdnu nebo až jeden měsíc v roce nejlépe v období dovolené. Pečovat o své hlasivky znamená především je nepřetěžovat a při poruše hlasu včas vyhledat odborné vyšetření. Když toto dodržíme, bude nám hlas dobře sloužit.
20
3. PRAKTICKÁ ČÁST I. – VÝBĚR ZPĚVNÍKŮ
V minulé kapitole jsme se dozvěděli o psychologických zvláštnostech a vývoji hudebních schopností u dětí mladšího školního věku. Dozvěděli jsme se důležité aspekty o rétorice, projevu správného mluvení u dětí a jak je vůbec důležité, aby se dítě nejprve naučilo správně vyslovovat a správně komunikovat. Proto si myslím, že dříve než sáhneme po zpěvníku, bychom měli otevřít knihu s dětskými říkadly. Již malým dětem, které zatím ani neumí mluvit, říkají babičky a maminky známé lidové říkanky a dítě se tak nenásilnou formou poprvé ve svém životě setkává s prvními rytmizovanými skupinami slov. Říkadla jsou totiž tím správným nástrojem k rozvoji lidské řeči. Bohužel v dnešní době spousta rodičů nemá na čtení pohádek a říkadel čas. Nebo možná se jim zdá trapné s dětmi vytleskávat „paci, paci, pacičky,…“. Přitom básničky a říkadla není čím nahradit. Kromě příjemných pocitů z rytmu rozvíjejí naprosto přirozeně i všechny dovednosti, které jsou dobré ke správnému rozvoji řeči, ale v neposlední řadě také paměti.
Řeč a zpěv jsou sice dvě rozličné disciplíny, ale jedna se bez druhé neobejde. Zpěv je spojen s vyjadřováním emocí a řeč sděluje myšlenku, má tedy racionální základ. Všichni ale máme zkušenosti s tím, že by slovům písně mělo být rozumět.
Začala bych proto výběrem z několika knih, ve kterých najdeme převážně říkadla a básničky pro děti, které mohou být výbornou inspirací nejen pro rodiče, ale i pro učitele jak mateřských, tak základních škol.
3.1 Ř íkanky a básničky pro děti
Největší kniha babiččiných říkadel nakladatelství: Fragment
ilustrace: Ladislava Pechová rok vydání: 2008
počet stran: 176
ISBN: 978-80-253-0340-5 (1. vydání, 2008)
Již z názvu je patrné, že v této knize najdeme opravdu velmi mnoho krásných
21
říkadel, z nichž pod některými jsou podepsáni známí autoři dětské poezie, jako je např.
Josef Václav Sládek anebo Josef Kožíšek. Knížka je rozdělena do čtyř tematických celků, a to podle ročních období. V knize nalezneme různá přísloví (Kdo se bojí, nesmí do lesa, hlad je nejlepší kuchař, atd.), pranostiky (Na svatého Václava babí léto nastává, svatý Martin přijíždí na bílém koni, atd.), hádanky (Na vodě se točí, nic se nenamočí - vítr, Přišel k nám panáček, červený měl fráček, když jsme ho svlíkali, nad ním jsme plakali – cibule, atd.), jazykolamy (Strč prst skrz krk, Nenaolejuje-li to Julie, naolejuji to sám, Osuš si šosy, atd.) a rozpočitadla (U potoka roste kvítí, říkají mu petrklíč, na koho to slovo padne, ten musí jít z kola pryč).
Říkanky jsou v knížce většinou krátké, jednoduché, lehké na zapamatování, některé z nich známe jako písničky a jsou pěkně rytmizované. Říkadlo dává dětem dobrou příležitost ke hře s hlasem, mohou lépe uvolnit hlasový aparát a naučit se pracovat s mluvidly. Důležitý je pohyb hlasivek i všech svalů a vazů krčních i ústních, aby se hlas mohl řádně a uvolněně rozeznít. Tato průprava má potom své pokračování ve zpěvním projevu. Pomocí básniček je možné s dětmi začít s rytmickou složkou, naučit žáky cítit rytmus a rytmizovat.
Nejkrásnější písničky a říkadla nakladatelství: Fragment ilustrace: Josef Lada rok vydání: 2011 počet stran: 167
ISBN: 978-80-253-1216-2 (1. vydání)
Velmi pěkně vytvořená kniha, která obsahuje jak známé lidové říkanky, tak i písničky doprovázené notovým zápisem, tudíž ji lze použít i jako zpěvník, je doplněna nádhernými ilustracemi Josefa Lady. Text je psán velkým písmem, takže je kniha vhodná i pro malé čtenáře, kteří se čtením teprve začínají.
Publikace navazuje na neméně úspěšné tituly, jako je Velká kniha českých říkadel a Velký zpěvník lidových písniček. Odtud byly také převzaty některé texty spolu ilustracemi.
V první části knihy nalezneme 45 krásných většinou lidových a veselých písniček,
22
např. Komáři se ženili, Skákal pes přes oves, Andulko Šafářova, Běží liška k Táboru, Já do lesa nepojedu, Holka modrooká… atd. Nedílnou součástí této publikace jsou vánoční koledy, např. Jak jsi krásné neviňátko, Já bych rád k Betlému, Narodil se Kristus pán, atd.
Druhou část knihy tvoří říkadla. Celkem je zde uvedeno 71 říkadel. Nalezneme zde jak kratičké slovní hříčky, např. Chodí pešek okolo, Leze žába do bezu, Byla jedna babka, Foukej, foukej větříčku, Pekař peče housky, atd., ale i krátké veršované příběhy, jako např.
Byl jeden domeček, Princeznička na bále, Když jsem já sloužil to první léto, atd.
Většina básniček je kraťoučkých, vhodných pro malé děti, pro to, aby se naučily mít příjemný pocit z rytmu a aby si v sobě vypěstovaly základ rytmického cítění. Pomocí obrázků si mohou i daný obsah básničky či písničky lépe představit. Já sama jsem z této knihy velmi ráda čerpala inspiraci k četbě pro své vlastní děti.
3.2 Zpěvníky pro základní školy
Já jsem malý muzikant nakladatelství: Delta
ilustroval: Luděk Schneider rok vydání: 2007
počet stran: 61
ISBN: 978-80-7351-080-0
Kniha naplněna známými písničkami, většinou pro menší děti. Písně jsou doplněné notovým zápisem, určené pro hru na klavír.
Celkem je zde uvedeno 52 lidových písniček, z nichž k těm nejznámějším patří, např. Šly panenky silnicí, Utíkej, Káčo, utíkej, Marjánko, Marjánko, Travička zelená, Ovčáci, čtveráci, Kalamajka, atd.
Všechny písně nalezneme na zadní straně knihy v obsahu, kde jsou seřazené chronologicky za sebou podle stran. Každá píseň obsahuje všechny sloky a text je psán vždy velkými písmeny, takže se v něm mohou orientovat i malé děti, které se teprve učí číst.
23 HV pro 1. ročník ZŠ
Autor: Marie Lišková
Vydavatel: SPN-pedagogické nakladatelství Datum vydání: 1998 (1. vydání)
ISBN: 80-7235-028-5
Počet stran: 96
Tato učebnice hudební výchovy pro nejmladší školáky je rozdělena do dvaceti kapitol, nazvaných setkání, které mají každá svůj osobitý název (např. 1. setkání:
Zlatovláska). Při těchto setkáních se žák postupně seznamuje s hudbou, s novými písničkami. Kniha ukazuje žáčkům cestu hudebním světem: jak se vlastně tvoří tón, jaké jsou hudební nástroje a jak se ta hudba vůbec dělá. Celou učebnicí žáky provází pohádky a pohádkové postavy a písničky. Učebnice je velmi pěkně uspořádaná a obsahuje jednoduché písničky, které by měly děti znát již z mateřské školy. Děti se také seznámí s Orffovými hudebními nástroji, s dlouhými a krátkými tóny, dále s tóny vysokými a nízkými. A hlavně se základními pěveckými návyky, s hygienou hlasu a jak správně pracovat s dechem.
Stejně jako 1. díl učebnice, tak je celá kompletní řada následujících čtyř učebnic pro 2. – 5. ročník rozčleněna do dvaceti kapitol, i co se týká stejného počtu setkání.
V každém z následujících dílů se učitel tzv. opírá o známé a naučené písně z dílu předchozího, říká se jim písně opěrné.
HV pro 2. ročník ZŠ
Autor: Marie Lišková, Lukáš Hurník Vydavatel: SPN-pedagogické nakladatelství Datum vydání: 2000 (1. vydání)
ISBN: 80-7235-009-9
Počet stran: 104
Tato učebnice je druhou částí koncepční řady, které na sebe vzájemně navazují.
V učebnici najdeme spoustu známých lidových písní, ale i písní nových, se kterými se žáci budou postupně seznamovat. Základními pojmy, které se žák bude učit, jsou např.: notová osnova, houslový klíč, dvojčára, repetice (opakování), noty, zkratky označující dynamiku
24
(f=forte=silně, mf=mezzoforte=středně silně, p=piano=slabě) a rozlišení tempa na pomalé či rychlé. Žáci se seznamují s hudebními nástroji, jako jsou buben a tympán (bicí), housle a kontrabas (smyčcové), zobcová flétna, trubka a trombon (dechové). První díl se mi líbí víc, hlavně co se týká výtvarné stránky.
HV pro 3. ročník ZŠ
Autor: Marie Lišková, Lukáš Hurník Vydavatel: SPN-pedagogické nakladatelství Datum vydání: 1998 (1. vydání)
ISBN: 80-7235-027-7
Počet stran: 112
Tento třetí díl, provázen pejskem, seznámí děti se spoustou nových hudebních poznatků, hudebních skladatelů (Bedřich Smetana, Leoš Janáček, Antonín Dvořák, Bohuslav Martinů) a nových melodií (vzestupná, sestupná, sestupná vedená skokem). Žáci se naučí zapisovat noty c1 – g1, rozlišovat dynamiku písně, dvoudobý takt (těžká a lehká doba), solmizační slabiky, atd. Žáci se seznamují s dalšími hudebními, převážně dechovými, nástroji.
Hrajeme si, zpíváme Zpěvník lidových písní
Autor: František Mouryc Vydavatel: nakladatelství Kvarta Datum vydání: 1993 (1. vydání)
ISBN: 80-85570-31-9
Počet stran: 78
Tento zpěvník je určen především pro školní hudební výchovu, což ale neznamená, že jej nemůžeme použít i při v jiných příležitostech – doma v rodině, v předškolních zařízeních, při dětských zájmových činnostech atd.
Zpěvník obsahuje přes 70 lidových písní jak českých, tak různých regionálních (moravských, slezských a jiných). Zohledněn je tu hlasový rozsah dětí a dostatečný počet
25 písní s mollovým tónorodem.
Ilustrace Karla Benetky jsou velmi strohé, jednobarevné. Zajímavější je spíš obsah tohoto zpěvníku. Úvodní část je věnována rytmizování říkadel, což je pro začínající zpěváčky velmi důležité a podstatné. Najdeme zde jednoduché a krátké veršíky, které je možné doplnit různými činnostmi – hrou na ozvěnu, hrou na tělo, doporučené jsou i nástroje orffovského instrumentáře. Různé nápady, jak oživit vyučovací hodinu hudební výchovy, najdeme u většiny písní ve zpěvníku, jsou to různé hudební a hudebně pohybové hry.
Písničky čtyř ročních období dětem Autor: Stanislav Chudoba Vydavatel: vydavatelství Rotag Rok vydání: 1998 (1. vydání)
ISBN: 80-901182-2-4
Počet stran: 100
Zpěvník obsahuje 62 písniček, které jsou zhudebněné na verše českých básníků:
F. Hrubína, V. Nezvala, J. V. Sládka, J. Nohy, J. Čarka, J. Kainara, J. Kožíška, J. Faltuse, V. Čtvrtka, J. Žáčka a dalších. Je třeba vyzdvihnout především práci skladatele Stanislava Chudoby, který do tohoto zpěvníku texty vybral a zhudebnil.
U zpěvníku je zajímavé, že je rozdělen do čtyř částí podle ročních období, což jistě uvítají především pedagogičtí pracovníci mateřských a základních škol. Každá část obsahuje 15 nebo 16 písniček. Písničky jsou krátké, protože to byly původně básničky.
Všechny písničky, které ve zpěvníku jsou, tenkrát vyšly i na magnetofových kazetách. V té době to byl zcela běžný způsob poslechu skladeb, což si v dnešní době ani nedokážeme představit.
Písničky nejsou až tak známé, ale díky jednoduché melodii jsou celkem lehce zvládnutelné pro děti již od 3 let. Metodicky bych zvolila nácvik písně pomocí rytmizace jednotlivých říkanek, doplnit například hrou na tělo a poté se k textu učit melodii. Melodii nejprve zahrát bez hlasového doprovodu na piano, při druhém zahrání si žáci mohou písničku pobrukovat a při dalším opakovaném hraní písničky se žáci postupně přidávají svým zpěvem.
26
Zpěvník se výborně hodí pro začátky hudební výchovy v mateřských školách a na 1. stupni škol základních.
Dětské písničky
Vydavatel: Umělecká agentura Mario Rok vydání: 1995
Počet stran: 41
Soubor dětských, většinou notoricky známých, písniček (Ovčáci, čtveráci; Utíkej, Káčo, utíkej; Kočka leze dírou; Když jsem husy pásala; Pod naším okýnkem a dalších asi 35 písniček).
Tato publikace není ani tak knihou, jako spíš sešitem velikosti A4, s měkkou vazbou a otvíráním na šířku. Je doplněná nádhernými ilustracemi Heleny Zmatlíkové a obrázky dětí MŠ a ZŠ z Prahy a Plzně. Tento zpěvník se mi líbí pro jeho přehlednost, pěkně se s ním pracuje, je určen především menším dětem, protože písničky jsou vhodné pro hlasový rozsah u dětí předškolního a mladšího školního věku. Pro jejich jednoduchost bych určitě zvolila jako doplňkovou činnost práci výtvarnou nebo dramatickou. Děti mohou písničku nakreslit, recitovat, vymyslet příběh, dramatizovat. Prostě cokoli, co dětem podpoří fantazii a představivost.
Elce pelce kotrmelce
Autor, text: Václav Fischer Vydavatel: Supraphon Praha Rok vydání: 1985
Ilustrace: Josef Paleček
Představuji vám knížku, která je knížkou říkadel a obrázků, ale také zpěvníčkem.
Nevím, jestli je ještě vůbec možné ji koupit, protože už je staršího vydání. Přesto jsem ji zahrnula do tohoto seznamu, protože je velmi zvláštní v jedné podstatné věci. To, že děti by měly písničku či říkanku doprovázet i pohybem, již víme, anebo alespoň tušíme. A právě tato kniha nám ukazuje, jak na to. Každé říkadlo je návodem k jednoduchému cvičení nebo hře, a je současně i písničkou. Knížka je určena pro děti čtyřleté až osmileté a
27
je rozdělena do dvou částí. Obrázková knížka s říkadly je určena dětem a jednotlivé metodické listy pro učitele. Písničky jsou napsány se snadným klavírním doprovodem, říkadla jsou jednoduchá, lehce zapamatovatelná. Učitel si s dětmi nejprve prohlíží obrázky, poté se děti naučí říkanku, ke které přidají melodii a společně si zacvičí. Cviky jsou popsány v rytmu písniček a nejprve by je měl předvést učitel. Učitel cviky ukazuje přesně a také vyžaduje po dětech, aby jej správně napodobovaly. Na správných polohách a rytmu velmi záleží a děti si tak utváří pohybové návyky, které je budou provázet po celý jejich život. Cvičení nejsou obtížná, děti je bez problémů zvládnou. Není nutné, aby učitel musel doprovázet cvičení hrou na klavír a zpěvem, cvičit se dá i na mluvené slovo říkadla. Pokud přece jen bude učitel chtít cvičení doprovázet hudbou, je lépe, aby polovina dětí zpívala a druhá polovina cvičila. Nikdy by děti neměly zároveň cvičit a zpívat.
U knihy je i doporučená metodika, jak lze s knížkou pracovat. Knížka je dobře tematicky rozdělitelná, na témata jako jsou např. zvířata, povolání, les, sporty, atd.
U této publikace bych uvedla alespoň jeden příklad, jak lze s knížkou pracovat.
Obrázek 1: ukázka z knihy Elce pelce kotrmelce
28
Motivace: Víte co děti? Pojedeme na výlet. Ale jak? Autobus nemáme a pěšky bychom se daleko nedostali. Maličkost. Uděláme si vláček.
Tato úvodní písnička má význam zahřátí organismu. Děti jsou v zástupu a znázorňují pohyb vláčku. První má levou ruku v bok, ostatní mají levé ruce na ramenou předchozích cvičenců. Pravé paže opisují v rytmu cvičení podél pravého boku bočné kroužky a znázorňují pohyb kol (vždy jeden kroužek a dva kroky). Zástup se pohybuje vpřed krátkými klusovými skoky. Děti střídavě zvedají a prolamují kolena a pružně pérují v kotnících. Na první a druhý verš každé sloky vždy po čtyřech krocích, na třetí a šestý každé sloky vždy po třech krocích. Vláček zatáčí a může si na povel i zahoukat. Cvičení může provádět i jednotlivec na místě.
Obrázek 2: ukázka z knihy Elce pelce kotrmelce
Motivace je provázena celou knížkou, jednotlivé říkanky navazují tematicky na sebe, jsou propojené jedním příběhem, takže všechny říkanky působí jako celek.
Jednotlivá cvičení by se mohla zařadit i jako zpestření do tělesné výchovy.
Lidové písničky a hry s nimi
Autor: Zdeněk Šimanovský, Alena Tichá Vydavatel: vydavatelství Portál
Rok vydání: 1999 (1. vydání)
ISBN: 80-7178-323-4
Počet stran: 152
Tento zpěvník ilustrovaný Kateřinou Korbařovou je určen pro děti od tří let. Knížka obsahuje známé lidové písničky, které jsou doplněné stručnými návody k různým hrám a také náměty, jak bychom mohli s dětmi témata písní dále rozvíjet.
V úvodní části nalezneme stručnou charakteristiku dětí předškolního věku.
Dozvíme se, jak s dětmi zpívat, jak děti naučit čistě zpívat a proč některé děti zpívat nechtějí. Jsou zde popsány doprovody lidových písní durových a doprovody písní
29 mollových.
Část druhá obsahuje celkem 104 písní, které jsou vybrány s ohledem na rozsah dětského hlasu předškolního a mladšího školního věku a patří k těm, které by měly děti dobře znát. Jednotlivé písně jsou seřazeny podle abecedy (např. A já sám, Adámku náš, Ach synku, synku, Až já budu velká atd.). Každá písnička poskytuje námět a motivaci k další činnosti, ke každé jsou uvedeny nápady a možnosti, jak s písní pracovat. Učitel by měl být pomocníkem a rádcem, který podá dětem srozumitelné vysvětlení a nabádá tak děti k jednotlivým činnostem. Pod písničkami jsou ikony, které znamenají určité možnosti té dané písničky. Pomocí průpravných her se mohou děti naučit některým potřebným dovednostem, např.: jak správně dýchat, jak zpívat čistě a jak dodržovat rytmus a v neposlední řadě i pomocí těchto her si osvojí správné držení těla.
Zpěvník je velmi pěkný a hlavně využitelný nejen pro učitele, ale i pro rodiče, kteří mají zájem své děti naučit něco navíc.
Písničky a říkadla s tancem
Autor: Eva Kulhánková
Vydavatel: vydavatelství Portál Rok vydání: 2002 (2. vydání)
ISBN: 80-7178-655-1
Počet stran: 143
Přehledná a praktická knížka, ve které si může učitel vybrat téma a podle něj pracovat. Obsahuje náměty pro pohybovou výchovu dětí od 3 do 10 let.
Knížka je rozdělena do čtyř částí, podle ročních období. Najdeme zde tedy jarní, letní, podzimní a zimní taneční hry, říkadla a písně spojené s pohybem. Písně jsou přizpůsobené rozsahu dětského hlasu předškolního a mladšího školního věku. Najdeme zde přes 130 písniček.
Pomocí her a pohybových dovedností se děti nenásilnou formou učí základním hudebním formám, jako je např. rytmus, dynamika, takt, pomlka apod. U pohybových cvičení je v knížce přesně popsána choreografie a jednotlivé písně lze doprovázet na Orffovy nástroje.
Ve zpěvníku jsou popsány i základní zvyky a tradice, které se v každém ročním
30
období vyskytují. Největší výhodou tohoto zpěvníku je právě ono uspořádání písní podle jednotlivých ročních období, což lze využít při tvoření tematických plánů.
Veselé písničky
Autor: Zdeněk Petržela Vydavatel: vydavatelství Portál Rok vydání: 2001 (1. vydání)
ISBN: 80-7178-576-8
Počet stran: 168
Velmi zajímavá knížka, obzvlášť pro dnešní dobu, kdy se již v mladším školním věku děti učí prvním slovům v cizím jazyce. Zpěvník totiž obsahuje česky psané písničky, z nichž větší část je volně přeložená z angličtiny, němčiny, či francouzštiny. Ve zpěvníku najdeme celkem 91 písní, které jsou rozděleny na čtyři části. V první části je abecedně seřazeno 43 písní, které autor nazývá vícejazyčné. Jelikož pan Zdeněk Petržela žil několik let v zahraničí, podařilo se mu nasbírat řadu dětských písniček, ke kterým ve většině případů vytvořil i český text. Překlad není doslovný, protože doslovně přeložené písně se podle něj zpívat nedají. Výběr písniček se opírá o jejich další možné využití, lze je tak výborně využít v běžném vyučování.
Druhou podkapitolou jsou takzvané kreativní písně, které nutí děti k tvořivému myšlení a vůbec k tvořivosti jako takové. S kreativitou u dětí je vhodné začít opatrně, postupně, aby účinek nebyl opačný, než jsme si naplánovali. 18 kreativních písniček děti pobaví a zároveň je v mnoha směrech obohatí.
Nekonečné písně jsou uvedeny ve třetí části tohoto zpěvníku. Písničky jsou zde čtyři, není to mnoho, ale myslím si, že nelze tento druh písní používat příliš často. Přesto možnost kolovrátkového opakování jedné a té samé písničky fascinuje děti po celém světě.
Pro učitele je tento druh písně využitelný při zapamatování si určitého gramatického jevu, žáci se naučí soustředit na daný text.
Poslední část, která obsahuje celkem 16 českých lidových písní, autor nazval písně souznělé. Proč tento název? Je zde kladen důraz na melodické souznění písní, na texty, které spolu logicky souvisí. Jsou to známé lidové písničky, které se nachází v mnoha zpěvnících anebo v učebnicích hudební výchovy.
31
Všechny písně jsou v jednotlivých kapitolách uspořádány abecedně, všechny sloky jsou doprovázeny kytarovými značkami – akordy. Za každou písní následují náměty pro práci s dětmi a dalšího využití písničky, například v jakých předmětech lze píseň využít ve škole a jakou metodou či formou. Zpěvník je jakýmsi návodem a zdrojem nápadů k práci pedagoga anebo rodiče, jak si s dětmi zpívat a zároveň hrát.
32
4. PRAKTICKÁ ČÁST II. – METODICKÉ LISTY
Dobře připravená vyučovací hodina je závislá na dostatku času, který musí učitel strávit přípravou na jakýkoli vyučovací předmět. Je potřeba mít určitou představu, jak bude učitel v hodině s žáky pracovat, jakou časovou dotaci bude přibližně potřebovat a jaký si klade cíl. Ve většině případů je důležité žáky motivovat. Samozřejmě, že ne vždy se vyučovací hodina povede tak, jak bychom si přáli. Nabízím proto pro inspiraci deset metodických listů, které mohou být nejen pomocníkem při hodinách hudební výchovy, ale i jakýmsi návodem, jak si může pedagog sám vytvořit své metodické listy.
Každý metodický list obsahuje ofocenou píseň včetně notového zápisu, popřípadě dalších slok. Dále je zde krátká informace o písničce a v jednotlivých krocích popsána práce s písní: motivace, rozezpívání, dýchání a správné držení těla, možný doprovod k písni a podobně.
33
4.1 METODICKÝ LIST Č. 1 – Byla jedna babka
Obrázek 3: Největší kniha babiččiných říkadel
O říkance: Je to oblíbené říkadlo na procvičení pomlky (groš, koš). Žáci si osvojují jednoduché, základní rytmické útvary, s nimiž se pak i v písních běžně setkávají.
34 Motivace a postup:
Hra na rytmickou ozvěnu, při které žáci po učiteli plynule bez přerušení metrického pulzu přesně opakují, co právě slyšeli. Zpočátku raději volíme volnější tempo, které později můžeme mírně zrychlit. Učitel volí slova podřadná ke slovu ovoce (jablka, hrušky, švestky, atd.). Žáci zároveň vytleskávají rytmus.
Pokud žáci zvládají jednotlivá slova, můžeme pokročit ke složitější variantě, a to rytmickou hrou na otázku a odpověď: sbor: Co roste v zahradě? Rostou tam jablka (hrušky, švestky, atd.)
Učitel recituje text říkadla a společně s žáky uvažují, jak jej lze co nejlépe rytmizovat.
Učitel může žákům nabídnout jak správné, tak i zřetelně nesprávné možnosti a žáci pak společně vybírají tu nejlepší.
Učitel naznačí metrum říkadla (dvoudobé nebo třídobé), žáci vyslovují každé slovo rytmicky výrazně a zároveň lehce, ale nepřehání uvolnění brady.
Žáci přednes různě obměňují: říkají ho šeptem, hlasitě, pomalu, rychle, zívajíc, líně, apod.
V dalším postupu může učitel napsat na tabuli část textu nebo některá výrazná slova, např.
„babka“ nebo „prodala“, popřípadě i skupinu slov, např. „babka prodala“. Žáci mohou tyto rytmy i vytleskávat, což je pro začátek jistě vhodnější.
K doprovodu můžeme použít i dětské rytmické nástroje – prstové činelky, dřívka či činely.
Rytmický doprovod:
jedna skupina hraje rytmický doprovod a říká si potichu „jabka, babka“.
Druhá skupina hraje a říká si v duchu „prodala“. Třetí skupina hraje i vyslovuje rytmus celé říkanky a poslední udeří vždy na pomlku do bubínku.
Všechny skupiny by se měly prostřídat, aby si každý vyzkoušel všechny varianty.
Obrázek 4: HV pro ZŠ, metodická příručka
Obměna:
Za děravý pětník, prodala jich květník. Nemohla je prodat, musela je rozdat.
35
4.2 METODICKÝ LIST Č. 2 – Žába skáče po blátě
Obrázek 5: Hrajeme si, zpíváme
O písničce: známé říkadlo, které bylo zmelodizováno ve veselou písničku 2/4 taktu. Text je velmi jednoduchý, což nabádá k tomu, abychom k písničce přidali pohybové prvky.
Písnička (nebo i básnička) je vhodná ke zpestření vyučovací hodiny. Svojí jednoduchostí textu i melodie se hodí nejvíce pro 1. třídu.
Píseň můžeme využít pro mezipředmětové vztahy, například s výtvarnou výchovou nebo prvoukou. Pro další práci s písní použijeme hudební nástroje z Orffova instrumentáře.
36 Motivace:
Zvolíme si cíl hodiny, který nazveme „Jak oblékneme malou žabku?“ Chtěla by gatě, ale jaké? Strakaté? A co jsou to vlastně gatě, co to slovo znamená? Učitel s žáky konverzuje na toto téma, povídají si, jaké gatě by měla mít žabka na sobě.
Na čtvrtku velikosti A4 si obkreslí podle připravené šablony žabku, kterou si vybarví buď pastelkami, nebo vodovkami či temperami. Pokud použijí druhý způsob, musí počkat, než obrázek zaschne. Mezitím si připraví barevné látky, nastříhají je na malé kousíčky.
Na obrázek žabky si žáci tužkou naznačí obrys kalhotek, nebo pomůže učitel a kousíčky látky skládají a lepí těsně vedle sebe do vyznačeného prostoru. Žabka je obléknutá a nyní se může učitel rozhodnout, jak s obrázkem dál naloží. Děti žabku vystřihnou, a buď vytvoří každý sám svoji koláž na čtvrtku A3, anebo vytvoří koláž ve skupině na větší arch papíru.
V obou případech žáci domalují do obrázku cokoli je napadá na téma rybník. Můžeme navrhnout téma: Co se děje u rybníka?
Práce s písní:
1. rozezpívání – jednoduchá melodie, u které nám stačí rozezpívání na základní tóny „na, ne, ny, no, nu“. Můžeme použít první takt písně + z druhého taktu první notu a rozezpíváme se s dětmi postupně po půl tónech.
2. dýchání a správné držení těla – dbáme, aby děti při nádechu nezvedaly ramena, aby se nadechovaly při vhodném okamžiku, u této písně po druhém, čtvrtém a šestém taktu.
3. učitel píseň zahraje, děti poslouchají, podruhé se již mohou přidat, protože text i melodie jsou velmi jednoduché. Obměna: písničku děti mohou zkusit zpívat vesele, smutně, líně, znuděně, atd.
4. doprovod – dřívka, činely
Obrázek 6: Metodická příručka pro učitele
37
4.3 METODICKÝ LIST Č. 3 – Kočka leze dolů
Obrázek 7: HV pro 1. ročník ZŠ
O písničce: písnička má jednoduchý a krátký text. Na této písni se žáci učí klesající melodii, což je důležité pro jejich hudební vývoj. K písničce se může učitel v průběhu školního roku vracet a žákům tento hudební problém připomenout.
38 Motivace:
Děti, představte si malé koťátko, které je ve vysokém domě a chtělo by jít po schodech dolů. Učitel pomůže dětem představit si tuto situaci pomocí hry na piano klesající melodií od vysokého tónu po nízký. Poté dá dětem úkol, aby poznaly, kdy koťátko jde dolů po schodech, kdy se zastaví a kdy se raději po schodech kousek vrátí, protože se bojí. Učitel se postupně ptá, děti odpovídají.
Žáci mají za úkol nakreslit, jak si představují klesající melodii písničky. Vzpomeňte si na kočičku, která chtěla jít po schodech dolů…
Práce s písní:
1. správné dýchání – připomeneme si kotě, které si zaleze do pelíšku a tiše oddechuje, pomalu a uvolněně. Pak se probudí, protáhne a pořádně se nadechne a opět z plných plic vydechne. Najednou se tam objeví poletující pírko (učitel dá dětem malá pírka a žáci se snaží jedním výdechem odfouknout pírko co nejdál). Žáci představují malé kotě, které je zachumlané, potom se protahuje, zívá, zhluboka dýchá a fouká do peříčka.
2. rozezpívání – použijeme melodii 1. a 2. taktu z písně, nejprve učitel zahraje melodii na piano, děti pouze poslouchají a představují si klesající melodii. Poté si společně melodii zazpívají brumendem, dále pomocí slabiky NO, NA a LA a nakonec pomocí slova DOLŮ.
3. učitel písničku zahraje a zazpívá sám, aby si děti melodii naposlouchaly. V další fázi si děti melodii pobrukují a nakonec si zkusí písničku zazpívat.
4. doprovod - můžeme použít dřívka, ta se hodí k této písničce, do rytmu děti vyťukávají melodii, anebo mohou také pleskat o stehna. Další vhodnou pomůckou je triangl, který děti použijí vždy ve 3. a 4. taktu na slova mňou-ká mňou-ká a fou-ká fou-ká.
39
4.4 METODICKÝ LIST Č. 4 – Nákup pro maminku
Obrázek 8: Zpěvník pro 4. roč. ZŠ
40
O písničce: veselá písnička, kterou si můžeme zazpívat kdykoli během roku pro radost a pobavení. Pátý takt písně nám totiž dovoluje vytvořit si vlastní verzi písničky, kterou pak můžeme obměňovat a obnovovat. Děti se pomocí této písně mohou učit vytvářet smysluplná slovní spojení do daného rytmu a melodie. Píseň je možné s dětmi doplnit obrázky, popřípadě ji lze i dramatizovat. A díky pátému volnému taktu se naskytuje možnost krátkého sóla pro každé dítě.
Motivace:
Učitel se ptá dětí, jestli chodí s maminkou nakupovat a kam? Jestli chodí rády nakupovat a proč? A jestlipak vám také maminka něco koupí, co byste si přály? Co byste si vybraly v obchodě, pokud byste měly tu možnost? A co byste vybraly třeba pro maminku?
Nyní se nám naskytuje možnost vytvořit myšlenkovou mapu. Učitel na tabuli zapisuje, co žáky napadne, cokoli je ve spojení se slovem nákup. Dál zapisuje, co všechno se může v obchodě nakoupit. Poté mohou děti na čtvrtku nakreslit obrázek nějaké dobroty, jakou by si v obchodě vybraly.
Práce s písní:
1. Správné dýchání a držení těla – děti si stoupnou rovně, ramena nezvedají, ale tlačí dolů.
Pořádně se nadechneme do břicha, ale ramena se nezvedají, zůstávají pěkně při nádechu dole. Děti si před sebe vezmou svůj namalovaný obrázek a představí si, že ta dobrota na obrázku krásně voní a zhluboka se nadechnou (přičichnou tak několikrát za sebou k obrázku). Pak si představí, že na obrázku je velmi horký nápoj anebo párek v rohlíku a musí ho proto vyfoukat, aby se nespálily. A snažíme se o co nejdelší výdech.
2. Rytmus – budeme recitovat první čtyři takty a vytleskávat k tomu osminové noty. Dvě osminové pomlky vždy pleskáme do stehen.
Poté bychom měli pracovat s pátým taktem a to tak, že střídáme rytmus 1) a rytmus 2) a k tomu budeme opakovat slova zapsaná v notách. Na osminové noty opět tleskáme, na notu čtvrťovou dupneme.
41 Obrázek 9: notový zápis, rozezpívání
Pak budeme postupně přidávat slovní spojení, která máme napsaná na tabuli – budeme se je snažit obměňovat tak, aby se nám hodila do jednoho ze dvou rýmů. Zde přidáme i melodii pátého taktu a budeme se ji učit spolu s rytmem.
Nakonec vytleskáváme a vydupáváme poslední čtyři takty – tlesk na osminové noty a dup na noty čtvrťové. V sedmém taktu budeme vytleskávat osminky, ale ve slově vyprodáno budeme slabiku „dá“ držet na dvě osminky.
3. Rozezpívání – po melodické stránce je píseň snadno zvládnutelná. Je v šestiosminovém taktu a rozsah písně je 8 tónů (oktáva). Melodie 1. a 2. taktu se opakuje v 3. a 4. taktu a tuto melodii právě použijeme k rozezpívání. Žáci zavřou oči a snaží se vnímat melodii, kterou učitel zahraje bez hlasového doprovodu na piano (nebo je možné hrát na flétnu).
Děti poslouchají a zároveň mohou zkoušet malovat do vzduchu rukou stoupající a klesající melodii, kterou právě slyší. Poté si společně melodii zazpíváme „brumendem“, potom na slabiku NO a na slabiku LA. Pozor dáme při přechodu 2. a 3. taktu na správné nasazení tónu c1 a při skoku kvarty ve 3. taktu mezi c1 a f1.
Melodie 6. taktu se opakuje v 8. taktu. Zde si nacvičíme skok sestupné tercie mezi c2 a a1, ale také vzestupné tercie mezi a1 a c2. Intonační potíže by mohly působit opakované tóny c2 na konci 7 taktu a na začátku 8. taktu. Učitel opět přehraje tyto poslední čtyři takty nejprve bez hlasového doprovodu, pak brumendo a nakonec slabiky NO a LA.
Nakonec učitel ještě jednou přehraje píseň, žáci poslouchají a potom si ji celou zazpívají s obměnami v 5. taktu.
Doprovod – píseň doprovázíme na ozvučná dřívka, které vyťukávají osminové noty. Použít můžeme i triangl, který zazní vždy na začátku taktu (na první dobu taktu).
42
4.5 METODICKÝ LIST Č. 5 – Máminy oči
Obrázek 10: Metodická příručka pro učitele
O písničce: Vztah maminky a dítěte je to nejdůležitější, co může v mezilidských vztazích vůbec existovat. Nic nemůže být tak propojeno, jako toto pouto. Citový vztah je naprosto přirozeným vzájemným projevem. Mají společné radosti i starosti a myslím si, že vztah maminky a dítěte nemůže nic jiného a nikdo jiný nahradit.
Proto je tato písnička ideální jako přání dítěte své mamince k svátku, který si pravidelně připomínáme začátkem května. Den matek se tak stává příležitostí, jak si připomenout a ukázat hodnotu tohoto vztahu. Hlavně děti v mateřských a základních školách se učí básničky a písničky, aby mohly své mamince na besídkách ukázat, jak moc ji mají rádi.
Zároveň pro ně chystají různá překvapení a dárečky a učí se tak uvědomovat si, jak je pro ně maminka důležitá.
43 Motivace:
Na začátku vyučovací hodiny si učitel povídá s dětmi o mamince. Jak vypadá? Jaké má vlastnosti? Je přísná? Umí se také rozzlobit? Uděláte také vy něco pro vaši maminku?
Pomáháte jí doma? Jak si představujete maminku? Chtěli byste své mamince nachystat překvapení? Začátkem května slaví všechny maminky svátek, co kdybychom jí přichystali jako překvapení písničku?
Práce s písní:
1. Rozezpívání – Písnička se zpívá vázaně, v mírném tempu, nikam nespěcháme, melodie písničky má pohladit po duši. Je v tónině D-dur, na tu se s dětmi rozezpíváme.
Obrázek 11: notový zápis, rozezpívání
2. Správné dýchání – žáci by měli sedět uvolněně a při nádechu nezvedat ramena. Správné techniky dýchání jsou důležité pro jejich následující pěvecký rozvoj, tudíž na to, jak správně dýchat, nezapomínáme při žádné hodině hudební výchovy.
3. Nácvik písně – je dobré, aby si děti nejprve písničku poslechly, učitel hraje melodii na klavír, děti zavřou oči a představují si svoji maminku. Písničku musí dítě cítit, vžít se do rytmu, aby ji posléze mohlo zpívat od srdce. Se zavřenýma očima mohou zkusit malovat rukou do vzduchu stoupající a klesající melodii, snáze si ji zapamatují. Píseň zahraje učitel na klavír klidně několikrát za sebou, aby si děti píseň naposlouchaly. Mohou si ji pobrukovat.
Děti se učí rytmus písničky tleskáním, pleskáním.
Písničku si rozdělíme na dvě části – první čtyři takty, které opakujeme víckrát dokola a poté 4. – 8. takt. Nakonec vše spojíme dohromady.
44
4. Doprovod – můžeme použít melodické nástroje, jako je zvonkohra, xylofon, triangl nebo činelky, což jsou nástroje, které se k písničce hodí, doprovod by měl být jemný a zvonivý.
Doprovod využijeme pro cca 5-6 dětí, ostatní mohou „malovat melodii“ do vzduchu šátkem
45
4.6 METODICKÝ LIST Č. 6 – Kdybys měla, má panenko
Obrázek 12: Zpěvník lidových písní
2. Kdybys měla, má panenko 3. Kdybys měla, má panenko
celý lán, celý lán, sto dvorů, sto dvorů
a já jenom zahrádečku a já jenom otrhanou
jako dlaň, jako dlaň, stodolu, stodolu
[:nebudeš má, není možná, [:nebudeš má, není možná,
ani ti to, má panenko pán Bůh nedá:] ani ti to,má panenko pán Bůh nedá:]
