Zhodnocení finanční situace vybraného podnikatelského subjektu
Diplomová práce
Studijní program: N6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208T085 – Podniková ekonomika Autor práce: Bc. Jan Pozner
Vedoucí práce: PhDr. Ing. Helena Jáčová, Ph.D.
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Na tomto místě bych rád poděkoval PhDr. Ing. Heleně Jáčové, Ph.D. za poskytnutí cenných rad a odborných poznatků, kterými přispěla ke zpracování této diplomové práce.
Poděkování patří také generálnímu řediteli a jednateli společnosti KOBIT, s.r.o.
Ing. Jaroslavu Nožičkovi za poskytnutí potřebných podkladů pro vyhotovení práce.
Anotace
Diplomová práce se zabývá analýzou vývoje finanční situace společnosti KOBIT, s.r.o.
v letech 2010 - 2014. První část práce se věnuje významu a postavení finanční analýzy v podnikovém řízení a z pozice dalších uživatelů. Pozornost je věnována také konkrétním metodám a ukazatelům finanční analýzy v návaznosti na charakteristiku jednotlivých účetních výkazů. Druhá část práce je zaměřena na aplikaci vybraných metod finanční analýzy za účelem zhodnocení celkového finančního stavu společnosti KOBIT, s.r.o.
a identifikace případných slabých stránek v jejím finančním řízení. V závěrečné části práce je uvedeno shrnutí výsledků spolu s návrhy řešení pro eliminaci zjištěných slabých stránek a celkové zlepšení finanční situace firmy.
Klíčová slova
Finanční analýza, rozvaha, výkaz zisku a ztráty, přehled o peněžních tocích, analýza účetních výkazů, horizontální analýza, vertikální analýza, finanční ukazatele.
Annotation
The diploma thesis deals with the analysis of financial situation in the company KOBIT, s.r.o. in 2010 - 2014. The first part deals with the importance of financial analysis and its position in corporate management and in relation to other users. Attention is also paid to the specific analytical methods and financial ratios following the characteristics of the individual financial statements. The second part is focused on the application of selected methods of financial analysis in order to evaluate the overall financial condition of the company KOBIT, s.r.o. and identify some potential weaknesses in its financial management. In the final part there is a summary of the results together with proposals designed to eliminate the identified weaknesses and improve the overall financial situation of the company.
Key Words
Financial Analysis, Balance Sheet, Profit and Loss Account, Cash Flow Statement, Financial Statement Analysis, Horizontal Analysis, Vertical Analysis, Financial Ratios.
Obsah
Seznam obrázků ... 10
Seznam grafů ... 11
Seznam tabulek ... 12
Seznam zkratek ... 13
Úvod ... 14
1. Teoretická východiska finanční analýzy ... 16
1.1 Předmět a pojetí finanční analýzy ... 16
1.2 Přístupy ve finanční analýze ... 17
1.2.1 Fundamentální analýza ... 17
1.2.2 Technická analýza ... 18
1.3 Uživatelé finanční analýzy ... 18
2. Zdroje dat pro finanční analýzu ... 22
2.1 Rozvaha ... 23
2.2 Výkaz zisku a ztráty ... 28
2.3 Přehled o peněžních tocích ... 33
2.4 Vzájemná provázanost účetních výkazů ... 36
3. Metody finanční analýzy ... 37
3.1 Analýza absolutních ukazatelů ... 37
3.1.1 Horizontální analýza ... 37
3.1.2 Vertikální analýza ... 38
3.2 Analýza rozdílových ukazatelů ... 38
3.2.1 Čistý pracovní kapitál ... 38
3.2.2 Čisté pohotové prostředky ... 40
3.2.3 Čistý peněžně-pohledávkový fond ... 40
3.3 Analýza poměrových ukazatelů ... 40
3.3.1 Ukazatele rentability ... 41
3.3.2 Ukazatele aktivity ... 42
3.3.3 Ukazatele likvidity ... 44
3.3.4 Ukazatele zadluženosti ... 46
3.4 Hodnotové ukazatele výkonosti ... 48
3.4.1 Ekonomická přidaná hodnota ... 49
3.5 Soustavy ukazatelů ... 50
3.5.1 Pyramidový rozklad Du Pont ... 50
3.5.2 Altmanovo Z-skóre ... 52
3.5.3 Index IN99 a IN05 ... 52
4. Finanční analýza společnosti KOBIT, s.r.o. ... 54
4.1 Charakteristika analyzované společnosti ... 54
4.1.1 Základní údaje ... 54
4.1.2 Historický kontext ... 55
4.1.3 Ekonomické faktory ... 56
4.1.4 Charakteristika odvětví ... 58
4.2 Analýza absolutních ukazatelů ... 59
4.2.1 Analýza rozvahy ... 59
4.2.2 Analýza výkazu zisku a ztráty ... 73
4.2.3 Analýza cash flow ... 81
4.2.4 Analýza odvětví ... 86
4.3 Analýza rozdílových a poměrových ukazatelů ... 91
4.3.1 Analýza rentability ... 91
4.3.2 Analýza Aktivity ... 94
4.3.3 Analýza likvidity a čistého pracovního kapitálu ... 97
4.3.4 Analýza zadluženosti ... 99
4.4 Hodnotové ukazatele výkonnosti a soustavy ukazatelů ... 101
4.4.1 Analýza tvorby ekonomické přidané hodnoty ... 101
4.4.2 Pyramidový rozklad ukazatele ROE ... 103
4.4.3 Altmanovo Z-skóre ... 104
4.4.4 Index IN99 ... 105
4.4.5 Index IN05 ... 106
Shrnutí výsledků a návrh doporučení ... 107
Závěr ... 113
Seznam použité literatury ... 115
Citace ... 115
Bibliografie ... 115
Ostatní zdroje... 116
Seznam příloh ... 118
Seznam obrázků
Obrázek 1: Zaměření finanční analýzy z pohledu jejích uživatelů ... 21
Obrázek 2: Schéma bilance přehledu o peněžních tocích ... 34
Obrázek 3: Vzájemná provázanost účetních výkazů ... 36
Obrázek 4: Čistý pracovní kapitál ... 39
Obrázek 5: Pyramidový rozklad ukazatele ROE ... 51
Obrázek 6: Pyramidový rozklad ukazatele ROE společnosti KOBIT, s.r.o. ... 104
Seznam grafů
Graf 1: Vývoj stavu pohledávek z obchodních vztahů ... 63
Graf 2: Struktura pohledávek z obchodních vztahů podle doby splatnosti ... 63
Graf 3: Vývoj stavu závazků z obchodních vztahů ... 68
Graf 4: Struktura závazků z obchodních vztahů podle doby splatnosti ... 69
Graf 5: Vertikální analýza majetkové struktury ... 70
Graf 6: Vertikální analýza finanční struktury před úpravami... 71
Graf 7: Vertikální analýza finanční struktury po úpravách ... 72
Graf 8: Struktura tržeb ... 77
Graf 9: Vývoj tržeb za vlastní výrobky ... 77
Graf 10: Vývoj tržeb z prodeje zboží ... 78
Graf 11: Vývoj tržeb za služby ... 79
Graf 12: Vývoj tržeb za vl. výrobky a opravy oproti spotřebě materiálu a energie ... 79
Graf 13: Procentuální růst bilanční sumy společnosti KOBIT, s.r.o. a v odvětví ... 86
Graf 14: Vertikální analýza majetkové struktury v odvětví ... 87
Graf 15: Vertikální analýza finanční struktury v odvětví ... 88
Graf 16: Vývoj tvorby čistého zisku EAT v odvětví ... 89
Graf 17: Vývoj tvorby čistého zisku EAT ve společnosti KOBIT, s.r.o. ... 90
Graf 18: Vývoj rentability celkového vloženého kapitálu ROA [EBIT/AKTIVA] ... 91
Graf 19: Vývoj rentability vlastního kapitálu [EAT/VK] ... 92
Graf 20: Vývoj rentability tržeb [EAT/Výnosy] ... 93
Graf 21: Vývoj obratovosti aktiv a dlouhodobého majetku ... 94
Graf 22: Vývoj obratového cyklu peněz ve společnosti KOBIT, s.r.o. ... 96
Graf 23: Vývoj obratového cyklu peněz v odvětví... 96
Graf 24: Vývoj likvidity prvního, druhého a třetího stupně ... 97
Graf 25:Vývoj čistého pracovního kapitálu společnosti KOBIT, s.r.o. ... 98
Graf 26: Vývoj podílu ČPK na celkových a oběžných aktivech ... 99
Graf 27: Vývoj tvorby EVA společnosti KOBIT, s.r.o. ... 101
Graf 28: Vývoj tvorby EVA společnosti KOBIT, s.r.o. bez vyplácení podílů ... 102
Graf 29: Hodnocení společnosti KOBIT, s.r.o. z hlediska Altmanova modelu ... 105
Graf 30: Hodnocení společnosti KOBIT, s.r.o. z hlediska modelu IN99 ... 105
Seznam tabulek
Tabulka 1: Struktura rozvahy ve zkráceném rozsahu ... 23
Tabulka 2: Majetková struktura v rozvaze ... 24
Tabulka 3: Finanční struktura v rozvaze ... 27
Tabulka 4: Struktura výkazu zisku a ztráty ... 30
Tabulka 5: Vztah mezi kategoriemi zisku ... 32
Tabulka 6: Struktura přehledu o peněžních tocích ... 35
Tabulka 7: Rozdělení podniků do skupin podle EVA ... 49
Tabulka 8: Kritéria pro interpretaci výsledků Altmanova Z-skóre ... 52
Tabulka 9: Kritéria pro interpretaci výsledků modelů IN99 a IN05 ... 53
Tabulka 10: Dceřiné a přidružené společnosti v rámci skupiny KOBIT Holding, s.r.o. .... 55
Tabulka 11: Struktura aktiv 2010 - 2014 ve zkráceném rozsahu ... 59
Tabulka 12: Horizontální analýza aktiv 2010 - 2012 ve zkráceném rozsahu ... 60
Tabulka 13: Horizontální analýza aktiv 2012 - 2014 ve zkráceném rozsahu ... 62
Tabulka 14: Struktura pasiv 2010 - 2014 ve zkráceném rozsahu ... 64
Tabulka 15: Horizontální analýza pasiv 2010 - 2012 ve zkráceném rozsahu ... 65
Tabulka 16: Horizontální analýza pasiv 2012 - 2014 ve zkráceném rozsahu ... 66
Tabulka 17: Výkaz zisku a ztráty 2010 - 2014 ve zkráceném rozsahu ... 73
Tabulka 18: Horizontální analýza výkazu zisku a ztráty 2010 -2012 ve zkr. rozsahu ... 74
Tabulka 19: Horizontální analýza výkazu zisku a ztráty 2012 - 2014 ve zkr. rozsahu ... 75
Tabulka 20: Vertikální analýza výkazu zisku a ztráty ve zkráceném rozsahu ... 80
Tabulka 21: Analýza cash flow ve zkráceném rozsahu ... 82
Tabulka 22: Analýza rentability ... 93
Tabulka 23: Analýza obratu aktiv a dlouhodobého majetku ... 94
Tabulka 24: Analýza likvidity ... 97
Tabulka 25: Vývoj ukazatelů zadluženosti společnosti KOBIT, s.r.o... 100
Tabulka 26: Vývoj ukazatelů zadluženosti v odvětví ... 100
Seznam zkratek
CF - Peněžní tok (Cash Flow) ČPP - Čisté pohotové prostředky ČPK - Čistý pracovní kapitál DM - Dlouhodobý majetek
EAT - Zisk po zdanění, čistý zisk (Earnings After Tax)
EBIT - Zisk před úroky a zdaněním (Earnings Before Interest and Tax) EBITDA - Zisk před úroky, zdaněním a odpisy (Earnings Before Interest, Tax
Depreciation and Amortization)
EBT - Zisk před zdaněním (Earnings Before Tax)
EVA - Ekonomická přidaná hodnota (Economic Value Added) MAD - Průměrná absolutní odchylka (Mean absolute deviation) MPO - Ministerstvo průmyslu a obchodu
OA - Oběžná aktiva
OCP - Obratový cyklus peněz
ROA - Rentabilita celkového vloženého kapitálu (Return on Assets) ROE - Rentabilita vlastního kapitálu (Return on Equity)
ROS - Rentabilita tržeb (Return on Sales) VH - Výsledek hospodaření
VK - Vlastní kapitál ZK - Základní kapitál
Úvod
Současné moderní podnikatelské prostředí se mnohdy vyznačuje velmi intenzivní konkurencí a zvýšenými nároky na efektivní činnost podniku. Za takovýchto podmínek může jakékoli zásadní podnikatelské rozhodnutí snadno definovat pozdější zánik firmy či v lepším případě posílení její tržní pozice. Pro kvalitní podnikatelská rozhodnutí je tak potřeba mít k dispozici patřičné podklady, které jejich případnému uživateli poskytnou komplexní přehled o finanční situaci dané firmy. Dnes již tradičním nástrojem pro získání uvedených informací a podkladů je finanční analýza.
Tato práce se zabývá aplikací zvolených metod a ukazatelů finanční analýzy za účelem zhodnocení finanční situace společnosti KOBIT, s.r.o. Analýza je zaměřena na vývoj finanční situace společnosti v letech 2010 až 2014 a identifikaci případných slabých stránek v jejím finančním řízení. Cílem práce je navrhnout vhodná řešení pro eliminaci výše uvedených slabých stránek a celkové zlepšení finanční situace podniku.
Z hlediska obsahu je diplomová práce rozdělena na dva hlavní tématické celky. Kapitoly v první části se věnují teoretickému výkladu a vymezení základních pojmů souvisejících s problematikou hodnocení finanční situace podniku. Témata uvedených kapitol jsou zaměřena zejména na význam a postavení finanční analýzy v podnikovém řízení a z pozice dalších uživatelů. Dále jsou podrobněji charakterizovány vybrané metody a finanční ukazatele a v neposlední řadě také informační zdroje nutné k jejich sestavení.
V druhé části práce jsou metody a finanční ukazatele definované z předchozích kapitol aplikovány v rámci rozboru externích účetních dat společnosti KOBIT, s.r.o. V úvodní části analýzy je uvedena charakteristika firmy, historický kontext a ekonomické faktory, jež měly zásadní vliv na vývoj její finanční situace ve zkoumaných letech. Následuje hlavní analytická část zaměřená na detailní rozbor účetních výkazů. Důraz je kladen především na sledování údajů souvisejících se způsobem financování činnosti podniku, jeho schopností dosahovat zisku a efektivně hospodařit s peněžními prostředky. V rámci této části je také představen konkrétní návrh struktury výkazu určeného pro analýzu procesu tvorby a užití finančního majetku v podniku. Další analýza je soustředěna na hodnocení podniku z hlediska procesu efektivního využití a zhodnocení kapitálu, intenzity
finanční analýza z pohledu alternativních metod hodnocení finanční situace, jež zahrnuje ekonomické pojetí tvorby přidané hodnoty a souhrnné soustavy ukazatelů.
Výsledky analýzy jsou interpretovány s ohledem na vliv zmíněných ekonomických faktorů a porovnány s průměrnými hodnotami za konkrétní kategorii odvětví, do níž podnikatelská činnost zkoumané firmy spadá. Na základě rekapitulace výsledků z předchozích rozborů je v závěrečné části práce provedeno kompletní zhodnocení finančního stavu zkoumané firmy a následně jsou představena vhodná opatření pro zvýšení její efektivnosti a celkové zlepšení finanční situace.
1. Teoretická východiska finanční analýzy
Předmětem následujících kapitol je obsahové vymezení základních pojmů souvisejících s problematikou hodnocení finančního zdraví podniku. Pozornost je zaměřena zejména na význam a cíle finanční analýzy v podnikovém řízení. Dále se text zabývá definicí a charakteristikou základních přístupů a obsahové odlišnosti finanční analýzy v závislosti na jejích uživatelích.
1.1 Předmět a pojetí finanční analýzy
V odborné literatuře se lze setkat s celou řadou definic a pojetími finanční analýzy.
Všechny zdroje se však v jádru shodují, že finanční analýza zkoumá podnikové finance s cílem posoudit finanční situaci podniku, a vytvořit tak podklady pro rozhodování o jeho budoucím vývoji. Příklad ucelené definice finanční analýzy uvádí autoři Blaha a Jindřichovská (2006, s. 12):
„Finanční analýza představuje ohodnocení minulosti, současnosti a předpokládané budoucnosti finančního hospodaření firmy. Jejím cílem je poznat finanční zdraví firmy, identifikovat slabiny, které by mohly v budoucnosti vést k problémům, a determinovat silné stránky, na kterých by firma mohla stavět.“
Růčková (2010) definuje finanční analýzu jako systematický rozbor dat z účetních výkazů, který v sobě zahrnuje hodnocení finanční situace podniku v čase a predikci jeho budoucích finančních podmínek. Její smysl lze z časového hlediska rozdělit na dvě etapy. V první etapě je finanční analýza zaměřena na rozbor dat ex post a její smysl spočívá ve zhodnocení vývoje finančního postavení podniku v minulosti až do současnosti. Výsledky rozboru z první etapy následně ve druhé etapě slouží jako informační základ pro finanční plánování ve všech časových rovinách. Finanční plánování je tedy zaměřeno na práci s daty ex ante a jeho předmětem je zkoumání finanční perspektivy konkrétní společnosti.
Z předchozího textu je zřejmé, že prvotním a hlavním zdrojem ekonomických dat pro finanční analýzu je účetnictví. Samotné účetnictví však pro rozhodování o podniku nedisponuje dostatečnou vypovídací schopností, neboť z jednotlivých čísel v účetních výkazech nelze dospět k závěrům o celkovém hospodaření a finančním zdraví podniku.
Úkolem finanční analýzy je proto prostřednictvím výpočtu finančních ukazatelů a dalších metod poměřit tyto údaje mezi sebou a porovnat v prostoru a čase, a zvýšit tak jejich vypovídací hodnotu (Kislingerová, 2004; Kovanicová, 1995b).
Smysl finanční analýzy významně roste v podnikovém řízení. Řídicí pracovníci kvalifikovaní v tomto oboru jsou schopni včas identifikovat problémy ve své společnosti, následně realizovat nápravná opatření a lépe předvídat finanční důsledky svých rozhodnutí (Higgins, 2007). Dosažené výsledky a závěry z provedené finanční analýzy slouží managementu podniku nejen jako podklady pro taktické a strategické rozhodování v oblastech investic a financování, ale také i jako reporting vlastníkům, věřitelům a dalším subjektům, vyskytujícím se v prostředí daného podniku (Kislingerová, 2004).
Grünwald a Holečková (2007) tyto výsledky konkrétně definují jako úsudek finančního analytika o finanční důvěryhodnosti a spolehlivosti podniku doplněný o subjektivní názor opírající se o jeho vlastní zkušenosti. Úsudek o finanční důvěryhodnosti vypovídá o míře rizika spojené s poskytnutím finančních zdrojů podniku s ohledem na jeho způsob financování při stávajících hospodářských výsledcích a majetkových poměrech. Finanční spolehlivost je poté charakterizována druhem plánované strategie a s tím spojené míře provozních rizik.
1.2 Přístupy ve finanční analýze
V souvislosti s použitými metodami lze obecně ve finanční analýze rozlišit dva hlavní přístupy, fundamentální a technickou analýzu.
1.2.1 Fundamentální analýza
Fundamentální analýza se opírá o rozsáhlé znalosti vzájemných souvislostí mezi ekonomickými a mimoekonomickými jevy. Je založena na vyhodnocování velkého množství především kvalitativních údajů a odborných odhadech nejen pozorovatelů, ale i přímých účastníků ekonomických procesů, jejich zkušenostech a citu pro konkrétní situace a jejich trendy. Může také zahrnovat informace kvantitativního charakteru, ty jsou však zpravidla zpracovávány bez použití algoritmizovaných postupů (Sedláček, 2001;
Kovanicová, 1995b; Mrkvička, 2006).
1.2.2 Technická analýza
Přístup technické analýzy je založen na použití matematických, statistických a dalších algoritmizovaných metod ke kvantitativnímu zpracování ekonomických dat s následnou kvalitativní intepretací dosažených výsledků (Kovanicová, 1995b). Sedláček (2001) rozděluje postup technické finanční analýzy do následujících etap:
1. Výběr srovnatelných podniků, příprava ekonomických dat a výpočet finančních ukazatelů.
2. Komparace zjištěných hodnot s odvětvovými průměry.
3. Analýza časových trendů.
4. Analýza vztahů mezi ukazateli pomocí pyramidových rozkladů.
5. Návrh opatření ve finančním plánování a řízení
Je tedy zřejmé, že pro kvalitní a účelné zhodnocení finanční situace podniku je zpravidla nezbytné uplatnění vzájemné kombinace obou přístupů, jak technické tak fundamentální analýzy. Konkrétní metody, jakými lze tohoto cíle dosáhnout, lze obecně rozdělit do dvou skupin - na metody elementární a metody vyšší. Elementární metody finanční analýzy jsou založeny na interpretaci ukazatelů, které jsou získány nebo vypočteny z položek účetních výkazů, případně jiných zdrojů, které jsou z nich odvozeny (Růčková, 2010). V průběhu historického vývoje došlo ke standardizaci těchto postupů, díky čemuž je lze v dnešní době považovat za tradiční a do jisté míry univerzální (Knápková, 2013). Vyšší metody finanční analýzy jsou založeny na použití matematicko-statistických modelů, které je podmíněno hlubšími teoretickými i praktickými ekonomickými znalostmi. Tyto postupy nejsou ve firemní praxi běžné a většinou se jimi zabývají specializované společnosti (Růčková, 2010). Následující text práce se zabývá elementárními metodami finanční analýzy. Členění a charakteristice jednotlivých finančních ukazatelů je věnována kapitola 3.
1.3 Uživatelé finanční analýzy
Závěry a poznatky o finanční situaci podniku jsou předmětem zájmu mnoha subjektů, jež s daným podnikem přicházejí do kontaktu. Každý z těchto subjektů má však k těmto informacím z hlediska jejich obsahu své specifické požadavky. Zpravidla lze uživatele finanční analýzy rozdělit do dvou skupin - na interní a externí. Mezi interní uživatele se
řadí manažeři, zaměstnanci, případně členové odborového svazu daného podniku. Skupinu externích uživatelů finanční analýzy lze rozdělit na investory, obchodní partnery, manažery konkurenčních podniků, stát a jeho orgány a v neposlední řadě také banky a ostatní věřitele (Grünwald, 2007; Kislingerová, 2004).
Cílem managementu ve vztahu k finanční analýze je využívat její výstupy pro operativní i strategické finanční řízení firmy. Předmětem sledování je v krátkém časovém horizontu primárně platební schopnost podniku, dále je také zkoumána struktura zdrojů, finanční nezávislost a v neposlední řadě ziskovost (rentabilita). Z hlediska posouzení finančního zdraví firmy mají manažeři oproti ostatním uživatelům analýzy ty nejlepší výchozí podmínky, neboť mají přístup i k interním informacím z nákladového a manažerského účetnictví, které nejsou veřejně dostupné a jsou vyhodnocovány v kratších časových intervalech (Růčková, 2010; Kislingerová, 2004). „Znalost finanční situace jejich firmy jim umožňuje rozhodovat se správně při získávání finančních zdrojů, při zajišťování optimální majetkové struktury včetně vhodných způsobů jejího financování, při alokaci volných peněžních prostředků, při rozdělování disponibilního zisku (popř. při úhradě ztráty) apod.“ (Kovanicová, 1995a, s. 10)
Zaměstnanci jako nedílná součást vnitřního prostředí podniku mají přirozený zájem na jeho prosperitě a finanční stabilitě, neboť finanční situace podniku se nepřímo promítá i do mzdových a sociálních podmínek zaměstnanců a celkově ovlivňuje perspektivu a jistotu jejich zaměstnání. Hlavním sledovaným údajem pro zaměstnance jsou především hospodářské výsledky dané společnosti. Svůj vliv na řízení uplatňují nejčastěji prostřednictvím odborových organizací (Grünwald, 2007; Kislingerová, 2004).
Za investory lze například označit akcionáře, majitele firmy, společníky, případně členy družstva. Společnou charakteristikou těchto subjektů je, že podniku poskytují kapitál za účelem jeho dalšího zhodnocení. Je tedy zřejmé, že předmětem zájmu investora je především růst výnosů a s ním spojená přijatelná míra rizika. Jeho primární cíl je založen na maximalizaci tržní hodnoty vlastního kapitálu společnosti. Z pohledu nástrojů finanční analýzy je zkoumána především ziskovost a vývoj tržních ukazatelů, dále také schopnost splácet závazky a v případě akciových společností i výše disponibilního zisku, z něhož jsou vypláceny dividendy. Investoři tyto údaje používají pro sledování efektivity využití již
vložených zdrojů, ale také pro rozhodování o případných budoucích investicích (Grünwald, 2007; Kislingerová, 2004; Růčková, 2010).
Obchodní partneři jsou další subjekty, jež významně ovlivňují činnost podniku a zajímají se o jeho finanční situaci. Mezi obchodní partnery lze nejčastěji zahrnout dodavatele a odběratele. Pozornost dodavatelů je z krátkodobého časového hlediska soustředěna především na schopnost podniku hradit včas své závazky. V případě dlouhodobých obchodních vztahů se dodavatelé zajímají také o dlouhodobou stabilitu a prosperitu daného podniku. Odběratelé se zajímají o finanční situaci dodavatelského podniku zejména tehdy, je-li jejich podnikatelský proces do značné míry závislý na obchodních vztazích s tímto podnikem1 (Grünwald, 2007; Kislingerová, 2004).
Řídicí pracovníci konkurenčních podniků se zajímají převážně o finanční informace srovnatelných podniků či celého odvětví za účelem porovnání jejich hospodaření. Tyto informace převážně zahrnují ukazatele rentability, roční hodnotu tržeb, solventnost, výši a obrat zásob apod. (Kovanicová, 1995a; Grünwald, 2007)
Banky a ostatní věřitelé využívají poznatky z finanční analýzy při posuzování finančního stavu potenciálního nebo již existujícího dlužníka, kdy se rozhodují, zda poskytnout či neposkytnout úvěr, v jaké výši a za jakých podmínek2 (Kislingerová, 2004).„Banky při poskytování úvěrů svým klientům často zahrnují do úvěrových smluv klauzule (bond covenants), kterými je vázána stabilita úvěrových podmínek na hodnoty vybraných finančních ukazatelů. Banka si například může vymínit, že změní úvěrové podmínky (zvýší úrokovou sazbu), jestliže podnik překročí jistou hranici zadluženosti (ukazatel poměru dluhů k vlastnímu kapitálu).“ (Grünwald, 2007, s. 29) Při provádění analýzy je pozornost zaměřena nejprve na ziskovost podniku, dále na strukturu podnikového majetku a finanční zdroje, kterými je tento majetek financován, a v neposlední řadě rovněž na jeho likviditu a současnou míru zadlužení. Rozbor těchto údajů dává konkrétnímu věřiteli odpověď na otázku, zda podnik disponuje dostatečnými finančními zdroji ke splácení existujících závazků a zda bude schopen splácet také nově požadovaný úvěr a sním spojené úroky (Grünwald, 2007).
1 Příkladem této situace může být bankrot dodavatele výhradních surovin a omezená možnost jejich nákupu odběratelem s následným omezením výroby.
2 Grünwald (2007, s. 29) toto posouzení finančního stavu blíže specifikují jako posouzení bonity dlužníka.
Obrázek 1: Zaměření finanční analýzy z pohledu jejích uživatelů
Posledním charakterizovaným, avšak neméně významným uživatelem finanční analýze je stát, jehož hlavním zájmem ve vztahu k podnikové sféře je zjišťování a kontrola plnění daňových povinností. Státní orgány dále využívají informace o podnicích pro kontrolu firem se státní majetkovou účastí či svěřenou státní zakázkou, dále také pro statistické účely a rozdělování finančních výpomocí, jako jsou například subvence, dotace, vládou garantované úvěry apod. (Grünwald, 2007; Kislingerová, 2004)
Je nutné zmínit, že uvedený výčet uživatelů finanční analýzy není úplný. Pro potřeby práce jsou charakterizovány pouze ty subjekty, které mají nejvýznamnější vliv na činnost podniku. Grünwald (2007) zmiňuje ještě další možné zájemce o finanční analýzu, jako jsou například finanční analytici, daňoví poradci, oceňovatelé podniku, burzovní makléři, pracovníci univerzit, novináři a široká veřejnost. Členění uvedených uživatelů z hlediska jejich zájmů ve vztahu k finanční analýze rekapituluje následující obrázek.
Zdroj: Vlastní zpracování Uživatelé finanční analýzy
Interní
Management
Platební schopnost Řízení zdrojů provozní analýza
Ziskovost
Zaměstnanci Ziskovost
Nominální mzdy
Externí
Investoři Kapitálové výnosy Tržní ukazatele
Obchodní partneři
Likvidita Finanční stabilita
Věřitelé Zadluženost
Likvidita
Konkurence Ziskovost
Tržní výkonnost
Stát a jeho
orgány Daňová povinnost
2. Zdroje dat pro finanční analýzu
Vypovídací schopnost výsledků finanční analýzy je do značné míry podmíněna množstvím dostupných zdrojových dat. Z důvodu, že informace obsažené v těchto datech by měli být nejen kvalitní, ale také komplexní, je nutné při analýze identifikovat pokud možno veškerá data, která by mohla jakýmkoli způsobem zkreslit výsledky hodnocení finančního zdraví podniku (Růčková, 2010).
Z předchozích kapitol je již známo, že základní data pro finanční analýzu jsou z převážné většiny čerpána z účetních výkazů. Tyto výkazy lze podrobněji členit na účetní výkazy finanční a vnitropodnikové. Finanční účetní výkazy představují zdroj informací zejména pro externí uživatele, neboť se jedná o veřejně dostupné informace, které je firma povinna zveřejňovat nejméně jednou ročně v rámci účetní závěrky (příp. výroční zprávy). Přesto je možné tyto výkazy označit za stěžejní zdroj dat pro firemní finanční analýzu, neboť podávají informace o stavu a struktuře majetku, zdrojích jeho financování, tvorbě a užití výsledku hospodaření a peněžních prostředcích. Vnitropodnikové účetní výkazy jsou naopak určeny individuálním informačním potřebám interních uživatelů3 v konkrétní firmě. Informace v těchto výkazech tedy logicky ani nemají právně závaznou strukturu a zpravidla nejsou firmami zveřejňovány. Přístup k těmto informacím však vede ke zpřesnění výsledků finanční analýzy a umožňuje eliminovat riziko odchylky od skutečnosti (Růčková, 2010).
Mezi základní finanční účetní výkazy se řadí rozvaha a výkaz zisku a ztráty, které jsou standardně součástí účetní závěrky, jejíž struktura a zveřejňovací povinnost je v České republice upravena v zákoně č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.
Součástí každé účetní závěrky je také příloha k účetní závěrce, která obsahuje doplňující informace ke zmíněným výkazům a může zahrnovat i přehled o peněžních tocích (výkaz cash flow) nebo přehled o změnách vlastního kapitálu. Další informace pro posouzení finanční situace lze v případě firem, které podle § 21 zákona o účetnictví podléhají auditu, najít ve výroční zprávě, která kromě uvedené závěrky obsahuje například bližší informace o podnikatelské činnosti, předpokládaném vývoji, aktivitách v oblasti výzkumu a vývoje dané firmy, atd. (Kislingerová, 2004) Následující kapitoly se věnují podrobné
3 Jedná se zejména o informační potřeby managementu pro podnikové řízení.
charakteristice hlavních účetních výkazů využívaných při finanční analýze, tedy rozvaze, výkazu zisku a ztráty a přehledu o peněžních tocích.
2.1 Rozvaha
Rozvaha je účetní výkaz, který v peněžním vyjádření zachycuje stav majetku (aktiv) v podniku a zdrojů jeho financování (pasiv) k určitému časovému okamžiku, nějčastěji k poslednímu dni účetního období (Grünwald, 2007). Při sestavování rozvahy musí být dodržen tzv. princip bilanční rovnosti neboli bilanční princip, při kterém platí, že součet aktiv se musí rovnat součtu pasiv (Kislingerová, 2004). Účelem tohoto výkazu je podat věrný obraz o majetkové a finanční struktuře podniku a jeho finanční situaci (Růčková, 2010). Podává například informace o tom, v jakých konkrétních druzích je majetek vázán, jak je oceněn a jaká je míra jeho opotřebení, dále jaká je výše a struktura vlastních a cizích zdrojů a také jakého zisku podnik dosáhl v daném účetním období a jak byl tento zisk rozdělen, případně jaká byla velikost vykázané ztráty a zda a jak byla tato ztráta uhrazena (Kovanicová, 1995a). Zjednodušená struktura rozvahy je uvedena tabulce 1. Pro analýzu financí podniku je nezbytná znalost dílčích položek aktiv a pasiv. Následující kapitoly se proto věnují jejich charakteristice.
Tabulka 1: Struktura rozvahy ve zkráceném rozsahu
Označení AKTIVA Označení PASIVA
AKTIVA CELKEM PASIVA CELKEM
A. Pohledávky za upsaný základní kapitál A. Vlastní kapitál
B. Dlouhodobý majetek B. Cizí zdroje
C. Oběžná aktiva C. Časové rozlišení
D. Časové rozlišení
Zdroj: Vlastní zpracování podle KNÁPKOVÁ, Adriana, Drahomíra PAVELKOVÁ a Karel ŠTEKER: Finanční analýza: komplexní průvodce s příklady, s. 23.
Aktiva (Majetková struktura podniku)
Majetková struktura podniku je v rozvaze zastoupena jednotlivými položkami aktiv (viz tabulka 2), jejichž přítomnost ve firmě je výsledkem minulých investičních rozhodnutí.
Tuto skutečnost potvrzuje fakt, že jejich společnou charakteristickou vlastností je schopnost přinést v budoucnu firmě ekonomický prospěch (Růčková, 2010; Kislingerová, 2004). „Základním hlediskem členění aktiv je především doba jejich upotřebitelnosti,
případně rychlost a obtížnost jejich konverze v peněžní prostředky (likvidnost), aby bylo možné uhradit splatné závazky (hledisko likvidity).“ (Knápková, 2013, s. 23)
Tabulka 2: Majetková struktura v rozvaze
Označení AKTIVA Běžné účetní období Minulé úč.
Období Brutto Korekce Netto Netto
AKTIVA CELKEM
A. Pohledávky za upsaný základní kapitál
B. Dlouhodobý majetek
B. I. Dlouhodobý nehmotný majetek
B. II. Dlouhodobý hmotný majetek
B. III. Dlouhodobý finanční majetek
C. Oběžná aktiva
C. I. Zásoby
C. II. Dlouhodobé pohledávky
C. III. Krátkodobé pohledávky
C. IV. Krátkodobý finanční majetek
D. I. Časové rozlišení
Zdroj: vlastní zpracování podle KNÁPKOVÁ, Adriana, Drahomíra PAVELKOVÁ a Karel ŠTEKER: Finanční analýza: komplexní průvodce s příklady, s. 23-25.
První samostatnou položkou strany aktiv v rozvaze jsou pohledávky za upsaný základní kapitál, které zachycují stav upsaných nesplacených akcií a podílů. Jedná se o pohledávky za jednotlivými upisovateli, jimiž jsou akcionáři, společníci a členové družstva (Knápková, 2013).
Dlouhodobý majetek je investiční majetek s dobou využitelnosti delší než jeden rok, který je dále tvořen dlouhodobým nehmotným majetkem, Dlouhodobým hmotným majetkem a Dlouhodobým finančním majetkem (Růčková, 2010).
Dlouhodobý nehmotný majetek nemá fyzickou podstatu a zahrnuje zejména zřizovací výdaje, nehmotné výsledky výzkumu a vývoje, software a ocenitelná práva, jakými jsou například různé licence, patenty, ochranné známky, či know-how. Významnou položkou je také goodwill, což je kladný či záporný rozdíl mezi oceněním podniku nebo jeho části a souhrnem jeho individuálně přeceněných složek majetku sníženým o převzaté závazky.
Dlouhodobý hmotný majetek tvoří položky aktiv pořizované za účelem zajištění běžné činnosti podniku. Jsou to například pozemky, stavby, samostatné hmotné movité věci a soubory hmotných movitých věcí (stroje, dopravní prostředky) a jiný dlouhodobý
Dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek nejsou v podniku spotřebovávány najednou, ale formou odpisů, vyjadřujících postupný proces fyzického i morálního opotřebení, jehož hodnota se postupně převádí do nákladů firmy4. Součet odpisů od počátku odepisování tvoří oprávky (Kislingerová, 2004). Z rozvahy (viz tabulka 2) lze následně vypozorovat hodnotu majetku za běžné a minulé účetní období, přičemž hodnota za běžné období je rozdělena do sloupců brutto, korekce a netto. Sloupec „brutto“ vyjadřuje hodnotu majetku v pořizovací hodnotě. Následující sloupec „korekce“ představuje hodnotu zmíněných oprávek (opotřebení) a poslední sloupec „netto“ zobrazuje zůstatkovou hodnotu majetku, která je současně rozdílem hodnot brutto a korekce (Grünwald, 2007). Je nutné zmínit, že podnik má možnost volby mezi jednotlivými metodami odpisování - lineární, degresivní nebo progresivní, čímž může ovlivnit výši zůstatkové hodnoty majetku i hospodářského výsledku v daném období. Při provádění finanční analýzy by proto tato skutečnost měla být brána na vědomí (Knápková, 2013).
Poslední položkou dlouhodobého majetku je dlouhodobý finanční majetek, který představuje specifickou formu investic podílející se na tvorbě finančních výnosů. Může jít o strategickou investici v podobě podílových cenných papírů a vkladů v podnicích s rozhodujícím nebo podstatným vlivem, či alokaci dočasně volných peněžních prostředků ve formě ostatního finančního majetku, jako jsou dluhopisy, směnky, ale i třeba nemovitosti, umělecká díla a komodity pořízené za účelem obchodování (Knápková, 2013;
Grünwald, 2007).
Další poměrně rozsáhlou složkou aktiv jsou oběžná aktiva. Jedná se o majetek krátkodobé povahy s dobou využitelnosti do jednoho roku5, který je jednorázově spotřebováván pro zajištění reprodukčního procesu v podniku, v jehož průběhu hned několikrát mění svou podobu od peněžních prostředků přes zásoby a pohledávky znovu na peněžní prostředky (Grünwald, 2007). Jak uvádí Růčková (2010, s. 25): „Oběžná aktiva jsou součástí hodnocení likvidity firmy.“ Při analýze je proto nutné věnovat pozornost jejich jednotlivým položkám.
4 Vyjímku však tvoří pozemky, umělecká díla či sbírky. Tento druh majetku se neodepisuje, neboť se jedná o aktiva, jež se v čase zhodnocují (Růčková, 2010).
5 V následujícím textu se však ukáže, že tento předpoklad nemusí platit v případě dlouhodobých pohledávek.
Zásoby zahrnují především skladovaný materiál, nedokončenou výrobu a polotovary, výrobky a zboží. Pohledávky jsou v rozvaze tříděny z hlediska času na krátkodobé (se splatností do jednoho roku) a dlouhodobé (se splatností delší než jeden rok). Z hlediska účelu jsou poté tříděny na pohledávky z obchodních vztahů, za podniky s rozhodujícím nebo podstatným vlivem, pohledávky za společníky a jiné. Finální položkou oběžných aktiv je krátkodobý finanční majetek, který zahrnuje peněžní prostředky v hotovosti a na bankovních účtech a dále také krátkodobé obchodovatelné cenné papíry, které slouží k zabezpečení rychlé likvidity podniku. Přestože se oběžný majetek neodpisuje, i v jeho případě je v rozvaze využíván sloupec s korekcemi. Zde jsou zaznamenávány opravné položky, které představují přechodné snížení hodnoty majetku (Knápková, 2013).
Je také potřeba zmínit poslední kategorii aktiv v rozvaze, kterou je časové rozlišení. V této části jsou zachyceny náklady příštích období (např. předem placené nájemné) a příjmy příštích období (např. provedené nevyfakturované práce a služby) (Grünwald, 2007).
Pasiva (Finanční struktura podniku)
Stranu pasiv v rozvaze lze označit za stranu zdrojů financování podniku nebo také finanční strukturu podniku. Struktura jednotlivých položek pasiv (viz tabulka 3) představuje rozložení kapitálu v daném podniku, jež podává informaci o tom, jakým způsobem je financován jeho majetek. Základním kritériem členění pasiv je vlastnictví, podle kterého jsou zdroje v rozvaze členěny na vlastní kapitál a cizí zdroje. V rámci analýzy finanční struktury podniku je třeba zaměřit pozornost zejména na relaci mezi těmito položkami, neboť s ní úzce souvisí náklady na získání příslušného druhu kapitálu, jejichž hodnota se kromě výše daného kapitálu odvíjí také od doby jeho splatnosti a rizika spojeného s jeho využíváním (Růčková, 2010).
Vlastní kapitál je tvořen vlastními dlouhodobými zdroji, jež byly do podnikání vloženy nebo byly vytvořeny hospodářskou činností podniku. Součástí těchto zdrojů je základní kapitál, kapitálové fondy, fondy ze zisku a výsledek hospodaření minulých let a běžného období (Grünwald, 2007).
Tabulka 3: Finanční struktura v rozvaze
Označení PASIVA Běžné účetní období Minulé účetní období
PASIVA CELKEM
A. Vlastní kapitál
A. I. Základní kapitál
A. II. Kapitálové fondy
A. III. Fondy ze zisku
A. IV. Výsledek hospodaření minulých let
A. V. Výsledek hospodaření běžného účetního období
B. Cizí zdroje
B. I. Rezervy
B. II. Dlouhodobé závazky
B. III. Krátkodobé závazky
B. IV. Bankovní úvěry a výpomoci
C. I. Časové rozlišení
Zdroj: Vlastní zpracování podle KNÁPKOVÁ, Adriana, Drahomíra PAVELKOVÁ a Karel ŠTEKER: Finanční analýza: komplexní průvodce s příklady, s. 23-32.
Základní kapitál je tvořen souhrnem peněžních a nepeněžních vkladů společníků do dané společnosti. Kapitálové fondy zahrnují emisní ážio (rozdíl mezi tržní a nominální hodnotou akcií), dary, dotace a také oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků a rozdíly vzniklé při přeměnách společností. Fondy ze zisku jsou fondy tvořené ze zisku společnosti na základě interních rozhodnutí. Jedná se o rezervní fond6, který je určen ke krytí případných ztrát, statutární fondy a ostatní fondy (např. sociální fond k financování zaměstnaneckých benefitů a společenských akcí). Výsledek hospodaření minulých let představuje výši nerozděleného zisku (část zisku po zdanění, která nebyla převedena do fondů ani vyplacena společníkům), případně výši neuhrazené ztráty, převáděné do dalšího účetního období. Výsledek hospodaření běžného účetního období je poté vykázaný zisk (resp. ztráta) za dané období (Grünwald, 2007; Růčková, 2010; Knápková, 2013).
Druhou rozsáhlou složkou kapitálu jsou cizí zdroje, které byly podniku zapůjčeny na určitou dobu od jiných právnických nebo fyzických osob. Náklady, které podniku obvykle vznikají v souvislosti s jejich užitím, se nazývají úroky. Součástí cizích zdrojů jsou
6 Do 31.12.2013 dle obchodního zákoníku vznikala akciovým společnostem a společnostem s ručením omezeným povinnost vytvářet rezervní fond. Od 1.1.2014 vešel v platnost nový zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, dle kterého uvedeným společnostem tato povinnost již ze zákona neplyne.
rezervy, dlouhodobé závazky, krátkodobé závazky a bankovní úvěry a výpomoci (Kislingerová, 2004).
Rezervy představují interní dluh, který podnik vytváří na vrub nákladů za účelem krytí budoucích očekávaných výdajů. Jejich součástí jsou rezervy podle zvláštních právních předpisů7, které jsou současně daňově uznatelnými náklady (např. rezervy na opravy dlouhodobého majetku), a ostatní rezervy (např. rezerva na daň z příjmů, rezerva na důchody a podobné závazky). Za dlouhodobé závazky jsou ve finanční struktuře podniku považovány závazky od nebankovního sektoru s dobou splatnosti delší než jeden rok. Patří mezi ně závazky z obchodních vztahů, závazky ke společníkům, závazky ke společnostem s rozhodujícím nebo podstatným vlivem, ale také emitované dluhopisy, dlouhodobé směnky k úhradě, dlouhodobé přijaté zálohy a jiné závazky. Krátkodobé závazky se od těch dlouhodobých liší v době splatnosti do jednoho roku. V jejich členění lze kromě již zmíněných nalézt také závazky k zaměstnancům, institucím sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění a státu. Bankovní úvěry a výpomoci zahrnují dlouhodobé a krátkodobé bankovní úvěry a krátkodobé finanční výpomoci poskytnuté jinými osobami než bankami a společníky obchodních společností (Grünwald, 2007; Knápková, 2013).
Stejně jako v případě majetkové struktury i finanční struktura obsahuje kategorii časové rozlišení. Na straně pasiv jsou v tomto případě zachyceny výdaje příštích období (např.
nájemné placené pozadu) a výnosy příštích období (např. nevyfakturované dodávky) (Grünwald, 2007).
2.2 Výkaz zisku a ztráty
Výkaz zisku a ztráty8 je v pořadí druhým výkazem tvořícím nezbytnou součást účetní závěrky. Jedná se o písemný přehled o výnosech, nákladech a výsledku hospodaření za určité období. Výkaz zisku a ztráty tedy zachycuje tokové veličiny vztahující se k určitému časovému intervalu, čímž se zásadně liší od rozvahy, která zobrazuje stav aktiv a pasiv k určitému časovému okamžiku (Růčková, 2010). Smyslem tohoto výkazu je informovat o úspěšnosti podnikatelské činnosti firmy prostřednictvím zobrazení vztahů mezi
7 Zejména podle zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
8 Výkaz zisku a ztráty je v podnikové praxi známý také pod pojmem „výsledovka“.
dosaženými výnosy a náklady spojenými s jejich vytvořením (Kislingerová, 2004). Výnosy a náklady jsou zaznamenávány a vykazovány v období, k němuž se časově a věcně vztahují bez ohledu na to, zda v tomto období došlo k příjmu nebo výdaji peněžních prostředků - akruální princip. Pro uznání výnosů je tedy rozhodující období jejich realizace (např. okamžik vyskladnění, dodání zboží zákazníkovi nebo poskytnutí služby) - realizační princip. Obdobně je pro uznání nákladů kritické období, v němž se tyto náklady podílely na tvorbě výnosů - princip věcné shody nákladů s výnosy (Grünwald, 2007).
Výnosy a náklady jsou ve výkazu zisku a ztráty řazeny nejčastěji dle druhového členění, které sleduje jejich povahu bez ohledu na příčinu jejich vzniku. Výsledek hospodaření je následně definován jako rozdíl mezi celkovými výnosy a celkovými náklady podniku (Knápková, 2013). Zkrácená podoba výkazu zisku a ztráty je uvedena v tabulce 4 na následující straně.
Výnosové položky jsou ve výkazu označeny římskými číslicemi, nákladové položky jsou označeny písmeny. Řádky označeny (+) nebo (*) poté představují součet či rozdíl jednotlivých výnosových a nákladových položek. Prvními položkami ve výkazu zisku a ztráty jsou tržby za prodej zboží a s nimi související náklady vynaložené na prodané zboží, jejichž rozdíl je vyjádřen jako obchodní marže podniku. Významné hodnoty na těchto řádcích mají zejména podniky zaměřené na obchodní činnost. Na dalším řádku jsou zachyceny výkony, které zahrnují tržby za prodej vlastních výrobků a služeb, změnu stavu zásob vlastní činnosti (tj. nedokončené výroby, polotovarů a výrobků) a aktivaci, jež vyjadřuje hodnotu aktivovaných nákladů na dodání služeb či výrobu majetku ve vlastní režii. K výkonům se váže kategorie nákladů výkonové spotřeby, které jsou dále členěny na náklady za spotřebu materiálu a energií či služby. Kromě nákladů za materiál nebo energie se jedná například o náklady na opravy a udržování, cestovné, náklady na reprezentaci, nájemné atd. Zatímco první dva řádky výkazu jsou obvykle dominantní pro obchodní podniky, výkony a výkonová spotřeba jsou významné především pro podniky s výrobním zaměřením (Knápková, 2013). Důležitou položkou je také následující mezisoučet přidaná hodnota, která představuje součet obchodní marže a výkonů snížený o výkonovou spotřebu (Růčková, 2010). Jak ve své publikaci uvádí Kislingerová (2005, s. 24): „Jedná se o jednu z nejdůležitějších částí výsledovky, neboť ukazuje, kolik byl podnik schopen „vydělat“
v tom nejužším slova smyslu - tj. pouze ve vztahu tržby a nejúžeji související náklady (spotřeba materiálu a energie) bez vlivu dalších nákladových položek: ostatní náklady,
daně a poplatky, odpisy, tržby a náklady z prodeje dlouhodobého majetku, změna stavu rezerv či ostatní náklady a výnosy.“
Tabulka 4: Struktura výkazu zisku a ztráty
Označení VÝKAZ ZISKU A ZTRÁTY
Skutečnost v účetním období běžném minulém
I. Tržby za prodej zboží
A. Náklady vynaložené na prodané zboží
+ Obchodní marže
II. Výkony
B. Výkonová spotřeba
+ Přidaná hodnota
C. Osobní náklady
D. Daně a poplatky
E. Odpisy dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku
III. Tržby z prodeje dlouhodobého majetku a materiálu F. Zůstatková cena prodaného dlouhodobého majetku a materiálu
G. Změna stavu rezerv a opravných položek
IV.- V. Ostatní provozní výnosy
H.- I. Ostatní provozní náklady
* Provozní výsledek hospodaření
VI.- XII. Finanční výnosy
J.- P Finanční náklady
* Finanční výsledek hospodaření
Q. Daň z příjmů za běžnou činnost
** Výsledek hospodaření za běžnou činnost
XIII. Mimořádné výnosy
R. Mimořádné náklady
S. Daň z příjmů z mimořádné činnosti
* Mimořádný výsledek hospodaření
T. Převod podílu na výsledku hospodaření společníkům (+/-)
*** Výsledek hospodaření za účetní období (+/-)
**** Výsledek hospodaření před zdaněním (+/-)
Zdroj: Vlastní zpracování podle KNÁPKOVÁ, Adriana, Drahomíra PAVELKOVÁ a Karel ŠTEKER: Finanční analýza: komplexní průvodce s příklady, s. 39 - 40.
Výkaz zisku a ztráty je považován za důležitý podklad pro hodnocení firemní ziskovosti (rentability), neboť udává informace o tom, jak jednotlivé položky výnosů a nákladů v daném období ovlivňovaly výsledek hospodaření (Růčková, 2010). Ten je společně se zmíněnými výnosy a náklady rozdělen do tří kategorií - provozní, finanční a mimořádný.
Provozní výnosy zahrnují již uvedené výnosy pro výpočet přidané hodnoty a dále tržby z prodeje dlouhodobého majetku a materiálu a ostatní provozní výnosy. Provozní náklady
dále obsahují osobní náklady, daně a poplatky, náklady na reprodukci, tj. odpisy dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku, zůstatkovou cenu prodaného dlouhodobého majetku a materiálu, změnu stavu rezerv a opravných položek a ostatní provozní náklady. Rozdíl součtu výše uvedených provozních výnosů a nákladů tvoří provozní výsledek hospodaření (Knápková, 2013). Podle Růčkové (2010) lze provozní VH označit za nejdůležitější položku výsledovky z důvodu, že odráží schopnost podniku generovat zisk ze své hlavní činnosti.
Finanční výsledek hospodaření je rozdílem finančních výnosů a finančních nákladů.
Finanční výnosy zahrnují tržby z prodeje cenných papírů, výnosy z prodeje dlouhodobého a krátkodobého finančního majetku, výnosy z přeceněných cenných papírů a derivátů, výnosové úroky a ostatní finanční výnosy. Finanční náklady obsahují prodané cenné papíry a podíly, náklady z finančního majetku, náklady z přecenění cenných papírů a derivátů, změna stavu rezerv a opravných položek ve finanční oblasti, nákladové úroky a ostatní finanční náklady. Finanční VH bývá u většiny nefinančních podniků záporný (Knápková, 2013).
Součet provozního a finančního VH snížený o daň z příjmu za běžnou činnost představuje výsledek hospodaření za běžnou činnost. Z předchozích operací lze již také logicky odvodit výpočet mimořádného výsledku hospodaření, který je dán rozdílem mimořádných výnosů a mimořádných nákladů, poníženým o daň z příjmů z mimořádné činnosti. VH za běžnou činnost společně s mimořádným VH tvoří výsledek hospodaření za účetní období (Knápková, 2013).
Knápková (2013) uvádí, že VH za účetní období představuje účetní zisk, který je ve finanční analýze klasifikován jako čistý zisk nebo zisk po zdanění (Earnings After Tax - EAT). Podle Růčkové (2010) se jedná o zisk, který je určen k rozdělení mezi společníky (např. ve formě dividend, podílů ze zisku) a podnik (fondy ze zisku, nerozdělený zisk).
Kromě čistého zisku jsou pro účely finanční analýzy nejčastěji rozlišovány i následující kategorie zisku. Zisk před zdaněním (Earnings Before Tax - EBT) představuje čistý zisk (EAT) zvýšený o daň z příjmů za mimořádnou a běžnou činnost, který je využíván zejména pro posouzení výkonnosti podniku v čase, kdy se může měnit zdanění zisku, případně při mezipodnikovém srovnávání (Kislingerová, 2004). Široce využívaným
Interest and Tax - EBIT), tedy dosažená výše zisku, před jeho rozdělením mezi společníky, věřitele a stát (Higgins, 2007). Je to výdělek dosažený provozní (hlavní) činností9 podniku jako produkt dostupné kapacity aktiv, který je nezávislý na zadluženosti, daňové povinnosti a výši nákladových úroků (Grünwald, 2007). Knápková (2013) ve své publikaci doplňuje výše zmíněné kategorie zisku také o zisk před odečtením úroků, zdanění a odpisy (Earnings Before Interest, Tax, Depreciation and Amortization - EBITDA), který je nejčastěji vhodný pro srovnávání finanční situace podniků nezávisle na jejich míře zadlužení, daňovém zatížení a zvoleném způsobu odpisování. Vztah mezi výše uvedenými kategoriemi zisku v návaznosti na jednotlivé položky výkazu zisku a ztráty lze shrnout pomocí následující tabulky.
Tabulka 5: Vztah mezi kategoriemi zisku
Čistý zisk (EAT) = Výsledek hospodaření za účetní období + daň z příjmu za běžnou činnost
+ daň z příjmu za mimořádnou činnost = Zisk před zdaněním (EBT)
+ nákladové úroky
= Zisk před úroky a zdaněním (EBIT) + odpisy
= Zisk před úroky, zdaněním a odpisy (EBITDA)
Zdroj: Vlastní zpracování podle KNÁPKOVÁ, Adriana, Drahomíra PAVELKOVÁ a Karel ŠTEKER: Finanční analýza: komplexní průvodce s příklady, s. 43
9 Hodnota tohoto výdělku (zisku) však není totožná s hodnotou provozního výsledku hospodaření ve výkazu zisku a ztráty (Grünwald, 2007.)
2.3 Přehled o peněžních tocích
Jak již bylo naznačeno na začátku předchozí kapitoly, v účetnictví dochází k obsahovému a časovému nesouladu mezi náklady a výdaji, výnosy a příjmy, a v souvislosti s tím také i mezi ziskem (resp. ztrátou) a stavem peněžních prostředků. Díky tomuto nesouladu tak může vzniknout problém se zajišťováním likvidity podniku. Důležitým nástrojem finanční analýzy, který tento problém řeší, je sledování peněžních toků prostřednictvím výkazu cash flow (Knápková, 2013). Jde o poměrně mladou a moderní metodu finanční analýzy, která se v sedmdesátých letech dvacátého století rozšířila z USA do dalších zemí. Výkaz cash flow v podmínkách České republiky je jinak označován také jako výkaz o tvorbě a použití peněžních prostředků či přehled o peněžních tocích (Růčková, 2010).
Hlavní podstata výkazu spočívá ve vysvětlení přírůstků (příjmů) a úbytků (výdajů) peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů včetně příčin jejich vzniku podle zvolených kritérií. Peněžní prostředky představují peníze v hotovosti a ceniny spolu peněžními prostředky na účtu včetně pasivního zůstatku běžného účtu a peníze na cestě. Za peněžní ekvivalenty lze označit krátkodobý likvidní majetek, který je snadno a pohotově směnitelný za předem známou částku a který v zásadě nijak významně nemění svou hodnotu v čase (Knápková, 2013). Podle Sedláčka (2007) z hlediska účelu finanční analýzy výkaz cash flow slouží pro deskripci vývoje likvidity podniku v daném období a vysvětlení příčinných souvislostí finančně hospodářských procesů podniku.
Vnitřní struktura přehledu o peněžních tocích může být libovolně zvolena a přizpůsobena tak, aby disponovala optimální vypovídací schopností pro uživatele. Tato struktura je nejčastěji členěna na peněžní toky z provozní, investiční a finanční činnosti. CF z provozní činnosti představuje změnu stavu peněžních prostředků z hlavní výdělečné činnosti podniku, která je klíčovým faktorem pro jeho samotnou existenci, a z finančního hlediska je proto nejdůležitější. „Záporné provozní CF v několika po sobě následujících letech je u nefinančních společností jednoznačným signálem o vážných problémech.“ (Knápková, 2013, s. 49) CF z investiční činnosti podává informace jednak o výdajích souvisejících s pořízením dlouhodobého majetku, jednak o příjmech týkajících se jeho prodeje. Na základě těchto informací je možné lépe interpretovat případné změny dlouhodobého majetku zjištěné z několika výkazů rozvahy v čase. Poslední finanční oblast zachycuje
