Zavedení vybraného environmentálního nástroje v podniku
Diplomová práce
Studijní program: N6208 – Ekonomika a management
Studijní obor: 6208T085 – Podniková ekonomika - Vybrané procesy v podniku
Autor práce: Bc. Petr Košek
Vedoucí práce: Ing. Magdalena Zbránková, Ph.D.
Liberec 2019
8
Anotace
Cílem diplomové práce je zjištění, jakým uskutečnitelným způsobem může podnik dosáhnout nižší uhlíkové stopy v oblasti dopravního řešení služební cesty, a to za pomoci zavedení metodiky environmentálního nástroje čistší produkce. V diplomové práci jsem navrhl zlepšení v rámci ochrany životního prostředí pro LUCID spol. s r.o., která se soustředí na výrobu lisovaných součástek za studeny. Můj osobní přínos spočívá v návrhu zlepšení ochrany životního prostředí a ekonomického šetření pro výše zmíněný podnik.
Klíčová slova
Uhlíková stopa, čistší produkce, služební vůz, výrobní podnik.
9
Annotation
The aim of the thesis is to find out how the company can achieve a lower carbon footprint in the area of business travel solution by means of the introduction of a cleaner production tool methodology. In the diploma thesis I have proposed improvement in environmental protection for LUCID spol. s r.o., which concentrates on the production of cold pressed parts.
My personal contribution lies in the proposal to improve the environmental protection and economic investigation for the above mentioned company.
Keywords
Carbon footprint, cleaner production, business car, manufacturing enterprise.
8
Obsah
Seznam ilustrací ... 11
Seznam tabulek ... 12
Úvod ... 14
1 Společenská odpovědnost podniku ... 15
2 Environmentální pilíř ... 17
2.1 Environmentální aktivity ... 17
2.2 Environmentální nástroje ... 18
3 Čistší produkce ... 20
3.1 Charakteristika čistší produkce ... 20
3.2 Metodika čistší produkce ... 21
4 Uhlíková stopa ... 24
4.1 Přímá a nepřímá uhlíková stopa ... 25
4.2 Dopady uhlíkové stopy na životní prostředí ... 25
4.3 Specifikace uhlíkové stopy ... 26
4.3.1 Uhlíková stopa jedince ... 26
4.3.2 Uhlíková stopa podniku ... 27
4.3.3 Uhlíková stopa výrobku ... 28
4.4 Výpočet uhlíkové stopy ... 29
5 Ekonomická odpovědnost za uhlíkovou stopu ... 31
6 Služební vozy podniku ... 33
6.1 Financování služebního vozu ... 34
6.1.1 Operativní leasing ... 34
6.1.2 Finanční leasing... 34
6.1.3 Úvěr ... 35
6.1.4 Samofinancování ... 35
6.2 Náklady spojené s užíváním služebního vozu ... 36
6.2.1 Spotřeba paliva ... 36
6.2.2 Pojištění ... 36
6.2.3 Silniční daň ... 37
6.2.4 Ostatní náklady ... 37
7 Paliva používaná ve služebních vozech ... 38
7.1 CNG ... 38
9
7.2 LPG ... 40
7.3 Benzín a nafta ... 41
7.4 Další alternativní paliva ... 42
7.4.1 Elektrická energie ... 42
7.4.2 Vodík ... 43
8 Charakteristika LUCID spol. s r.o. ... 44
8.1 Organizační struktura ... 45
8.2 Finanční ukazatele ... 46
8.3 Environmentální odpovědnost ... 47
9 Příprava, předběžné hodnocení a organizace v rámci metodiky čistší produkce ... 48
9.1 Příprava na použití nástroje čistší produkce ... 48
9.2 Předběžné hodnocení pro čistší produkci ... 48
9.3 Organizace při zavádění nástroje čistší produkce ... 49
10 Analýza uhlíkové stopy dopravního řešení ... 50
10.1 Environmentální zhodnocení uhlíkové stopy dopravního řešení ... 51
10.1.1Skutečná spotřeba paliva a skutečné emise ... 51
10.1.2Přímá uhlíková stopa dopravního řešení ... 54
10.2 Ekonomické zhodnocení dopravního řešení ... 56
10.2.1Spotřeba paliva ... 56
10.2.2Pojištění ... 57
10.2.3Silniční daň ... 58
10.2.4Personální náklady ... 59
10.2.5Ostatní náklady ... 61
10.3 Celkové zhodnocení dopravního řešení ... 62
11 Environmentální zhodnocení variant snížení uhlíkové stopy ... 63
11.1 Varianta 1 - CNG ... 65
11.2 Varianta 2 - Benzín ... 67
11.3 Varianta 3 - Nafta ... 68
11.4 Varianta 4 - LPG... 69
11.5 Varianta 5 - Autobusová doprava ... 70
11.6 Varianta 6 - Vlaková doprava ... 72
11.7 Varianta 7 - Videokonference ... 73
12 Ekonomické zhodnocení variant dopravních řešení ... 75
12.1 Financování variant s novým vozem ... 75
10
12.2 Spotřeba paliva ... 76
12.3 Pojištění ... 79
12.4 Silniční daň ... 80
12.5 Personální náklady ... 81
12.6 Ostatní náklady ... 84
13 Celkové zhodnocení a výběr varianty dopravního řešení ... 87
13.1 Celkové environmentální zhodnocení variant snížení uhlíkové stopy ... 87
13.2 Celkové ekonomické zhodnocení variant dopravního řešení ... 90
13.3 Výběr varianty pro snížení uhlíkové stopy dopravního řešení ... 93
Závěr ... Chyba! Záložka není definována. Seznam použité literatury ... 99
11
Seznam ilustrací
Obrázek 1: Pilíře společenské odpovědnosti podniku ... 15
Obrázek 2: Způsoby prevence před poškozením životního ... 21
Obrázek 3: Podíl tržeb dle druhu sortimentu ... 45
Obrázek 4: Organizační struktura LUCID spol s r.o. ... 45
Obrázek 5: Vývoj průměrných cen za 1 l LPG a 1 l Natural 95 v ČR ... 56
Obrázek 6: Vývoj průměrných cen za 1 m3 CNG a 1 l Naturalu 95, nafty a LPG ... 76
12
Seznam tabulek
Tabulka 1: Klíčová témata pro zájmové skupiny ... 16
Tabulka 2: Přehled výhod a nevýhod plynoucích z použití environmentálních nástrojů . 19 Tabulka 3: GWP skleníkových plynů ... 29
Tabulka 4: Základní finanční ukazatele LUCID spol. s r.o. ... 46
Tabulka 5: Specifikace stávajícího služebního vozu ... 50
Tabulka 6: Data z výkazu spotřeby paliv za rok 2018 ... 51
Tabulka 7: Přepočet na skutečnou kombinovanou spotřebu a emise CO2 ... 53
Tabulka 8: Přehled výsledků stávající přímé uhlíkové stopy ... 55
Tabulka 9: Náklady na spotřebu paliva během služební cesty ... 57
Tabulka 10: Sazby silniční daně podle zdvihového objemu motoru ... 58
Tabulka 11: Mzdové náklady ... 59
Tabulka 12: Stravné dle doby služební cesty na území ČR za rok 2018... 60
Tabulka 13: Přehled ostatních nákladů ... 61
Tabulka 14: Přehled environmentálního a ekonomického zhodnocení ... 62
Tabulka 15: Přehled variant s vozem Škoda Octavia Combi ... 64
Tabulka 16: Přepočet na skutečnou kombinovanou spotřebu a emise CO2 varianty 1 .... 66
Tabulka 17: Přehled výsledků přímé uhlíkové stopy varianty 1 ... 66
Tabulka 18: Přepočet na skutečnou kombinovanou spotřebu a emise CO2 varianty 2 .... 67
Tabulka 19: Přehled výsledků přímé uhlíkové stopy varianty 2 ... 67
Tabulka 20: Přepočet na skutečnou kombinovanou spotřebu a emise CO2 varianty 3 .... 68
Tabulka 21: Přehled výsledků přímé uhlíkové stopy varianty 3 ... 68
Tabulka 22: Přepočet na skutečnou kombinovanou spotřebu a emise CO2 varianty 4 .... 69
Tabulka 23: Přehled výsledků přímé uhlíkové stopy varianty 4 ... 70
Tabulka 24: Přehled uhlíkové stopy varianty 5 ... 71
Tabulka 25: Přehled uhlíkové stopy varianty 6 ... 72
Tabulka 26: Přehled nepřímé uhlíkové stopy varianty 7 ... 74
Tabulka 27: Pořizovací cena vozu Škoda Octavia Combi ve variantách 1, 2 a 3 ... 75
Tabulka 28: Náklady na spotřebu CNG během služební cesty ... 77
Tabulka 29: Náklady na spotřebu Naturalu 95 během služební cesty ... 77
Tabulka 30: Náklady na spotřebu naftu během služební cesty ... 78
Tabulka 31: Náklady na spotřebu LPG během služební cesty ... 78
Tabulka 32: Mzdové náklady variant 1, 2, 3 a 4 ... 81
13
Tabulka 33: Mzdové náklady varianty 5 ... 82
Tabulka 34: Mzdové náklady varianty 6 ... 83
Tabulka 35: Mzdové náklady varianty 7 ... 84
Tabulka 36: Přehled ostatních nákladů variant 1, 2 a 3 ... 85
Tabulka 37: Přehled ostatních nákladů varianty 4 ... 85
Tabulka 38: Přehled ostatních nákladů varianty 7 ... 86
Tabulka 39: Přehled environmentálního zhodnocení variant dle environmentální šetrnosti ... 88
Tabulka 40: Přehled ekonomického zhodnocení variant se služebním vozem (v Kč) ... 90
Tabulka 41: Přehled ekonomického zhodnocení variant bez služebního vozu (v Kč) .... 92
14
Úvod
Vynalézavost a tvořivost jsou jedny z vlastností člověka, díky kterým se lidská společnost neustále technologicky posouvá kupředu, aby zvýšila šanci na přežití a pohodlněji uspokojila své potřeby. Postupem času začal být člověk tak zručný, že začal přetvářet okolní krajinu podle svých představ a hospodařit na ní. Velkou změnou byla průmyslová revoluce, díky které začala být nahrazována práce svalů za práci strojů. (Anděl, 2016) Tento technologický pokrok se však podepsal na stavu životního prostředí. Díky viditelnému environmentálnímu znečištění se tak začaly objevovat tendence k ochraně životního prostředí. (Olšáková, 2018)
Tato diplomová práce se zabývá tématem uhlíkové stopy podniku ve spojitosti se zavedením dobrovolného environmentálního nástroje čistší produkce. Tímto podnikem je LUCID spol.
s r.o., který se zabývá převážně výrobou lisovaných kovodílů. Hlavním cílem práce je zjištění, jakým uskutečnitelným způsobem může podnik dosáhnout nižší uhlíkové stopy v oblasti dopravního řešení služební cesty, a to za pomoci zavedení metodiky environmentálního nástroje čistší produkce.
Ke splnění tohoto cíle je potřeba splnit dva dílčí cíle. První z nich je úspěšně zanalyzovat současné dopravní řešení služebních cest z environmentálního a ekonomického hlediska.
Druhým je úspěšné zanalyzování vhodných variant dopravního řešení ze stejných hledisek.
Výsledky těchto dílčích cílů pak v rámci metodiky čistší produkce vyústí v následný výběr vhodné varianty nebo vhodných variant, které jsou environmentálně šetrnější a ekonomicky úspornější oproti současnému stavu.
Diplomová práce je rozčleněna na dvě hlavní části. První částí je literární rešerše. Ta se zpočátku zabývá teoretickým základem environmentálního nástroje čistší produkce a environmentální odpovědností. Dále se z teoretického hlediska věnuje uhlíkové stopě, která představuje znečištění životního prostředí a která může být snížena pomocí zavedení nástroje čistší produkce. Nakonec se tato část věnuje teorii služebních vozů, jakožto zdroji uhlíkové stopy, a palivům používaných ve služebních vozech. Na tento teoretický základ naváže druhá část diplomové práce, která je tvořena samotnými kroky metodiky čistší produkce od přípravy využití tohoto nástroje v podniku LUCID spol. s r.o. až po výběr vhodných variant ke snížení uhlíkové stopy dopravního řešení služební cesty.
15
1 Společenská odpovědnost podniku
Společenskou odpovědnost podniku lze chápat jako přijetí závazku vůči hodnotám lidské společnosti a jejím budoucím zájmům. Tento závazek by měl mít pro podnik takovou váhu, aby ovlivňoval jeho rozhodnutí a postoje. (Tetřevová, 2017)
Společenská odpovědnost podniku stojí na třech základních pilířích zabývajících se ekonomickou, environmentální a sociální oblastí (obrázek 1). Tento koncept funguje na tzv.
principu triple-bottom-line business vyzdvihující myšlenku, že při úspěšném plnění ekonomických cílů je příhodné se zabývat i environmentálními a sociálními otázkami ve svém prostředí. (Fischerová, 2017)
První z pilířů je zaměřen na ekonomickou oblast, protože bez stabilního financování není možné provádět aktivity v dalších pilířích. Veškeré aktivity ekonomického pilíře mají tedy souhrnně za cíl dosáhnout dlouhodobě zvýšené ziskovosti podniku. (Kurz, 2012)
Sociální pilíř se věnuje péči o zaměstnance a navazování dobrých vztahů s okolní komunitou. V případě zaměstnanců se jedná o zvýšení spokojenosti na pracovišti a motivace k pracovním výkonům. Podnik rozvíjí vztahy s okolní komunitou díky podpoře kultury a pozitivním přístupem k sociálním otázkám ve svém okolí jako je např. problematika zaměstnanosti matek samoživitelek. (Kašparová, 2013)
Environmentální pilíř se zabývá dopady činnosti podniku na životní prostředí. Na rozdíl od předchozích pilířů není pevně dané, na koho může podnik tímto pilířem cílit. Podnik se totiž může zaměřit na environmentální pilíř na základě požadavků významného odběratele než na základě konkrétních potřeb okolní komunity. Mnoho odběratelů totiž vyžaduje stejný přístup k životnímu prostředí. Nicméně pozitivní dopad environmentálních činností pociťuje vždy okolní komunita. (Tetřevová, 2017) Vzhledem k tématu práce je environmentálnímu pilíři vyčleněna samostatná kapitola.
Společenská odpovědnost podniku
Ekonomický pilíř Sociální pilíř Environmentální pilíř
Obrázek 1: Pilíře společenské odpovědnosti podniku; vlastní zpracování podle Kurz (2012)
16
Charakteristickým rysem společenské odpovědnosti je její dlouhodobost, protože výsledky a výhody z jejího zavedení vyplynou až po delším časovém horizontu. Proto by měly být konkrétní cíle společenské odpovědnosti zapracovány do podnikové strategie. Tyto cíle si podnik stanovuje dobrovolně nad rámec svých povinností. (Straková, 2015)
Dalším rysem je zaměřenost na vybudování vlastní důvěryhodnosti s okolím, se kterým je nutné spolupracovat pro splnění vytyčených cílů. Získání důvěryhodnosti je i častým důvodem, proč podnik společenskou odpovědnost vůbec zavádí, protože důvěryhodný podnik má lepší předpoklad k úspěchu v konkurenčním boji. (Petrtyl, 2017)
Aby mohl podnik správně uzpůsobit své cílespolečenské odpovědnosti, musí zjistit, kdo má na podnik vliv a jaké jsou jeho zájmy. Jednotlivci, sdružení jednotlivců nebo organizace se stejnými zájmy tvoří zájmové skupiny. (Hussain, 2017)
Pro každou zájmovou skupinu jsou stěžejní jiné tematické okruhy. Z toho důvodu se mohou jednotlivé skupiny doplňovat, ale zároveň mohou být i v přímém rozporu. Aby si byl podnik jist, že si do své podnikové strategie zapracuje vhodný cíl, musí zanalyzovat své okolí, aby identifikoval nejdůležitější zájmové skupiny a podle nich vytyčit své cíle společenské odpovědnosti. (Kunz, 2012) Tabulka 1 označuje alespoň obecně nejdůležitější tematické okruhy pro jednotlivé klíčové zájmové skupiny. Relevantnost významnosti daných oblastí témat pro jednotlivé skupiny je označena křížkem. Z tabulky lze vyvodit, že oblasti témat s životním prostředím jsou nejčastěji v zájmu odběratelů a komunity.
Tabulka 1: Klíčová témata pro zájmové skupiny
Zdroj: vlastní zpracování podle Kunz (2012) Klíčové zájmové skupiny
Investoři Zaměstnanci Zákazníci Dodavatelé Komunita Oblasti témat
Environmentální dopad x x x
Hodnoty a způsob řízení x x
Pracovní podmínky x
Dopad produktů x x x
Transparentnost x x x
Sociální dopad x x
17
2 Environmentální pilíř
Jak bylo zmíněno v předchozí kapitole, tento pilíř se věnuje zmírněním dopadů činnosti podniku na životní prostředí. Toho podnik dosahuje důsledností v dodržování povinností dané legislativou a dalším nadstandartním úsilím, které je nad rámec těchto povinností.
(Anczel, 2018) Tato kapitola podrobněji rozvádí aktivity v environmentálním pilíři a popisuje vybrané environmentální nástroje.
2.1 Environmentální aktivity
Environmentální aktivita je pojem označující způsob, jak se obecně plní vytyčené cíle v environmentální oblasti společenské odpovědnosti. Existují tři hlavní kategorie environmentálních aktivit (Tetřevová, 2017):
Zajištění dodržování environmentální legislativy,
prosazení environmentálně vnitřních opatření a
prosazení environmentálně vnějších opatření.
Environmentální legislativa je v českém právním řádu zakotvena pomocí 280 platných zákonů, vyhlášek a nařízení o ochraně životního prostředí, které je nutné povinně dodržovat.
Okruhy platné legislativy zasahují od klasických témat ochrany ovzduší, půdy, vody až po genetické modifikování organismů. Vytváří ji nejen Ministerstvo životního prostředí, ale také Ministerstvo průmyslu a obchodu, Česká inspekce životního prostředí a další. (MŽP, 2018) Společensky odpovědný podnik se zavazuje, že tyto pravidla nebude obcházet nebo jakkoliv ohýbat ve svůj prospěch anebo neeticky upřednostňovat platbu finanční sankce místo vynaložení úsilí na nápravu. (Pompper, 2017)
Prosazení environmentálně vnitřních opatření se týká samotného fungování podniku uvnitř.
Díky těmto opatřením podnik např. omezuje plýtvání tepelné a elektrické energie, minimalizuje odpad během výrobních procesů nebo začne vzniklý odpad recyklovat.
(Voinea, 2018)
18
Poslední klasifikace environmentální aktivity je prosazení environmentálně vnějšího opatření. To řeší odpovědnost ve spojitosti s okolními zájmovými skupinami. Vnější opatření má většinou zlepšit stav životního prostředí místní komunity, i když s ní nejsou vedeny hlavní dialogy. (Nicolescu, 2016) Konkrétněji se zde řeší prevence a náprava negativních dopadů činnosti podniku. Do této aktivity také patří podněcování iniciativy ostatních podniků k environmentální odpovědnosti. To může mít podobu přesvědčování odběratele k nákupu environmentálně šetrnějších produktů nebo poskytování know-how o zavádění environmentálních nástrojů ostatním partnerům. Dále to může být i péče o krajinu ve vlastnictví podniku. (Tetřevová, 2017)
2.2 Environmentální nástroje
Environmentální nástroj lze chápat jako konkrétní prostředek ke splnění konkrétního cíle v rámci environmentální aktivity. Environmentální nástroje lze rozdělit do následujících kategorií (Palberta, 2015):
Administrativně právní nástroje,
ekonomické nástroje,
informační nástroje a
dobrovolné nástroje.
Administrativně právní nástroje regulují činnost podniků ze strany státu pomocí právního řádu. Kromě zákonů, vyhlášek a nařízení to mohou být také různá povolení a zákazy udělená státními orgány nebo specifické požadavky obcí a měst v lokalitě podniku. Jejich dodržování se monitoruje a při nedodržování legislativy lze očekávat sankce. (MŽP, 2018).
Ekonomické nástroje mají finanční povahu. Účelem je vybírání finančních prostředků na nápravu negativních dopadů činností. V České republice se pro ně mezi občany vytvořil souhrnný název „ekologická daň“. Prakticky se jedná o různé poplatky, které se týkají podniků a domácností. Konkrétně to jsou poplatky za znečištění vzduchu, tzv. „stočné“ za znečištění vody, poplatky za hlubinnou těžbu surovin, poplatky za likvidaci elektronických zařízení nebo aut apod. Patří sem i daň z elektřiny, protože je z většiny vytvářena z neobnovitelných zdrojů, daň ze zemního plynu nebo pevných paliv. Všechny daně a
19
poplatky jsou ukotveny v legislativě a je povinné je platit. V opačném případě je subjekt postižen sankcemi, které jsou rovněž součástí tohoto nástroje. (Eon, 2018)
Informační nástroje mají svou podstatu v průběžném sbírání dat a jejich analýze. Jsou to konkrétně statistické zprávy, které jsou používány k hodnocení stavu životního prostředí a mohou rovněž sloužit jako základ pro tvorbu státní legislativy. Tyto informace jsou pro podniky důležité z hlediska pomoci s udáním směru environmentálního cíle a zároveň jim pomáhá s chápáním opodstatněnosti ochrany životního prostředí. (Čamrová, 2012)
Dobrovolné nástroje si podnik osvojuje na základě jeho svobodné vůle bez přičinění státu na rozdíl od předchozích kategorií nástrojů, u kterých se převážně podnik zavazuje, že je bude svědomitě plnit bez obcházení nebo ohýbání. Mezi dobrovolné nástroje patří environmentální manažerský systém dle ISO 14001 nebo EMAS. Tyto manažerské systémy se soustředí na sledování a zefektivňování vnitropodnikových procesů. (Dentch, 2016) Ekolabeling dovoluje označit šetrné výrobky logem, což může zlepšit konkurenční postavení podniku. Dále sem patří ekodesign, který se zaměřuje na environmentální inovaci produktů.
Nástroj čistší produkce se zaměřuje na efektivní nakládání s materiálem a energií na vstupu a pomáhá předcházet emisím. Vzhledem k tématu diplomové práci je čistší produkci vyčleněna samostatná kapitola. Neposledním dobrovolným nástrojem je např.
environmentální reporting informující o environmentálním profilu podniku. (NEC, 2013)
Pokud se podnik rozhodne využívat některé z dobrovolných environmentálních nástrojů, může mu to přinést mnoho výhod, které jsou souhrnně jmenovány v tabulce 2. Na druhou stranu mají tyto nástroje i své nevýhody, kvůli kterým může podnik čelit rizikům.
Tabulka 2: Přehled výhod a nevýhod plynoucích z použití environmentálních nástrojů
Výhody1 Nevýhody2
Snížené provozní náklady Náklady na zavedení Zlepšení reputace (možnost konk. výhody) Dlouhodobý charakter Zvýšení loajality zákazníků a vyšší prodej Navýšení administrativy Zvýšení loajality a produktivity zaměstnanců Nároky na lidské zdroje
Zvýšení atraktivity pro investory a jejich kapitál Počáteční riziko neúspěšnosti se zavedením Zdroj: vlastní zpracování podle 1 Kašparová (2013) a 2 Kunz (2012)
20
3 Čistší produkce
Jelikož byl tento environmentální nástroj zvolen pro řešení problematiky tématu diplomové práce, je mu vymezena samostatná kapitola. Hlavními důvody zvolení tohoto environmentálního nástroje jsou (Tsai, 2017):
všestrannost použití čistší produkce nezávisle na oboru podniku,
soustředěnost na efektivnější zdroje na vstupu v souvislosti s emisemi na výstupu,
nezaobírá se pouze environmentální stránkou řešení, ale také jeho ekonomickou stránkou,
možnost aplikace pouze na dílčí části procesů a
menší komplexnost než je tomu například u environmentálního manažerského systému, z čehož plyne menší zátěž pro podnik.
3.1 Charakteristika čistší produkce
Čistší produkce je dobrovolný environmentální nástroj zaměřující se na prevenci poškozování životního prostředí. (Osborne, 2013) Prevence může být uskutečňována dvěma hlavními způsoby. První způsob je zavedení recyklace odpadu, díky které se odpad přeměňuje na znovupoužitelný materiál a nekontaminuje životní prostředí. Druhý způsob je minimalizace emisí a odpadu přímo u zdroje. (Gonel, 2015) Zdrojem emisí a odpadu je myšlena část výrobního procesu nebo jiného procesu, jako např. dopravní řešení služební cesty. Tato minimalizace může proběhnout na základě změn technologie, změň výrobního materiálu nebo na základně zavedení lepších organizačních opatření. (Sarkar, 2015)
Minimalizace emisí může být rovněž dosažena změnou přístupu k energiím a hospodařením s nimi. Tím je myšleno upřednostňování šetrnějších zdrojů energie a energetických nositelů.
Energetického nositele lze chápat jako označení pro všechna paliva v pevném, plynném a kapalném skupenství nezávisle na jejich účelu použití. Změnou přístupu k hospodaření s energiemi je také myšleno zamezení zbytečné spotřeby elektrické energie nebo úniku tepelné energie. Pro přehlednost jsou jmenované možnosti graficky zpracovány na obrázku 2. Pro čistší produkci je rovněž důležité, aby zvýšená environmentální šetrnost byla výhodná pro podnik i z ekonomického hlediska ve formě úspory plynoucí ze snížení nákladů. (ICF, 2018)
21
Obrázek 2: Způsoby prevence před poškozením životního prostředí; vlastní zpracování dle Sarkar (2015)
3.2 Metodika čistší produkce
Nástroj čistší produkce lze aplikovat v různém rozsahu od samostatného vnitropodnikového procesu až po celopodnikovou aplikaci pomocí tzv. hodnocení možností čistší produkce (CPU, 2018). Vstupy do tohoto hodnocení jsou data z materiálové a energetické analýzy.
Výstupy jsou varianty řešení problému z environmentálního a ekonomického hlediska.
(Gonel, 2015) Metodika čistší produkce se skládá z přípravy, předběžného hodnocení, organizace, analýzy, výběru vhodného řešení a realizace. (Tsai, 2017)
Prvním krokem je příprava. Během příprav je důležité, aby byl zaručen pozitivní přístup vedení podniku pro konkrétní využití tohoto nástroje. Pokud je zajištěna podpora vedení, je vhodné tuto podporu vyjádřit i oficiálním prohlášením o environmentální politice, které veřejně a obecně stanovuje základní cíle podniku ohledně ochrany životního prostředí.
(Brady, 2013)
Po zajištění podpory vedení a veřejném prohlášení o environmentální politice je následujícím krokem předběžné hodnocení. Během tohoto kroku se vyhodnocuje, v jaké oblasti podniku a při jaké činnosti dochází k významné tvorbě emisí v předem stanoveném období. K tomu dopomáhá přehled nejvýznamnějších materiálových (popř. energetických) vstupů a emisních (popř. odpadových) výstupů s ohledem na technologie v celém podniku.
Důležité je rovněž finanční vyjádření ztráty v důsledku emisí nebo odpadů. Pomocí těchto Čistší produkce
Minimalizace emisí a odpadu u zdroje
Technologická změna
Organizační změna
Materiálová změna
Energetická změna Recyklace
22
dat je pak určeno konkrétní zaměření čistší produkce v rámci konkrétní části výrobního procesu nebo dalších procesů v podniku. (Lechleitner, 2015)
Třetím krokem je samotná organizace. Při organizaci se vyčlení kompetentní zaměstnanci do pracovní a řídící skupiny. Řídící skupina nese odpovědnost za průběh projektu a zajišťuje soulad mezi zájmy vedení podniku a činnostmi pracovní skupiny. Stanovuje cíle, deleguje pravomoci, schvaluje změny a zajišťuje finanční zdroje. Vzhledem k těmto činnostem mají členové řídící skupiny obvykle vysokou manažerskou pozici. (Wagner, 2015) Pracovní skupina zajišťuje realizaci plánu přímo ve výrobním procesu nebo v rámci jiného procesu v podniku. Získávají potřebná data pomocí analýz, zjišťují možné překážky a navrhují a zhodnocují možná řešení, která poté řídící skupina schvaluje. V pracovní skupině jsou obvykle zaměstnanci s odbornými znalostmi a zkušenostmi z dané oblasti. Během kroku organizace je nejdůležitější stanovit cíle, vytvořit plán na jejich splnění a identifikovat možné překážky v jejich splnění. Dále je potřeba přesně určit pravomoci konkrétních členů obou skupin a za jaké kroky budou přímo odpovědni. (Harllee, 2017)
Při analýze se zjišťují environmentální dopady vybrané vnitropodnikového procesu nebo části procesu pomocí podrobnější analýzy materiálových nebo energetických vstupů a následných emisních nebo odpadových výstupů. Analýza se provádí v předem stanoveném rozsahu a je pro ni potřeba zajistit potřebnou dokumentaci, která slouží jako zdroj dat. Může se tedy jednat o různé výpisy, výkazy, směrnice a příručky. Rovněž se blíže charakterizují emise nebo odpady a jejich finanční vyjádření. (Krčma, 2016)
Díky analýze, která umožňuje zhodnotit aktuální stav, je možné navrhnout varianty řešení situace. Tyto varianty jsou navrženy pracovní skupinou. Během tohoto kroku je důležitá vzájemná spolupráce a efektivní komunikace všech členů pracovní skupiny. (Harllee, 2017)
Šestým krokem je výběr varianty. Posuzuje se zde, zda je podnik technicky schopný zvládnout navrhované varianty. Tím je myšleno zajištění nové technologie, její obsluhy, potřebných materiálových vstupů apod. Dále se zde posuzuje environmentální zhodnocení odrážející pozitivní environmentální dopad a ekonomické zhodnocení odrážející úspory plynoucí ze zavedení řešení. Na základě porovnání těchto hledisek je pak vybrána vhodná varianta řešení. (Doorasamy, 2015)
23
Předposledním krokem je realizace. U nejvhodnější varianty se přehledně zpracují všechny informace, aby pak mohly být srozumitelně předloženy řídící skupině, která rozhoduje o provedení realizace řešení. Posledním krokem je vyhodnocení výsledků po realizaci nejvhodnější varianty řešení. (ICF, 2018)
24
4 Uhlíková stopa
Služební cesty jsou zdrojem emisí, jejichž dopad může být snížen pomocí nástroje čistší produkce, jak bylo řečeno v předchozí kapitole. Tato kapitola se věnuje vysvětlení pojmu uhlíkové stopy tvořené emisemi a jejím následkům na životní prostředí. Dále vysvětluje její výpočet a definuje ekonomickou zodpovědnost za uhlíkovou stopu.
Tento pojem označuje množství skleníkových plynů, které byly vyprodukovány libovolnou lidskou činností a které byly vypuštěny do atmosféry, kde mají vliv na klimatické změny (Menon, 2014). Ukazatel uhlíkové stopy tedy nezachycuje jen množství samotného oxidu uhličitého, ale bere v potaz i další skleníkové plyny. Mezi ně patří metan, oxid dusný, fluorované plyny apod. Pro jednodušší souhrnnou vypovídací hodnotu jsou ale tyto ostatní skleníkové plyny přepočítány na množstevní ekvivalent oxidu uhličitého podle jejich síly vlivu na skleníkový efekt. (Třebický, 2017)
Oxid uhličitý je do atmosféry uvolňován spalováním fosilních paliv a organických materiálů.
Významným zdrojem je výroba elektřiny spalováním uhlí, zemního plynu a ropných derivátů. Dále je to doprava a průmyslová činnost. Průmyslová činnost může vytvářet uhlíkovou stopu nejen kvůli spotřebě energie ve formě elektřiny nebo spalováním paliv, ale může ji také vytvářet při chemických reakcím během výroby. Tato znečišťující chemická reakce může být pozorována např. při výrobě cementu. (EPA, 2016)
Na tvorbu metanu má člověk vliv především zemědělskou činností v podobě vedlejšího produktu živočišné výroby kvůli biologickým procesům uvnitř každého organismu. Metan je rovněž uvolňován do atmosféry během zpracování, přepravy a využívání zemního plynu.
Jeho úplnému úniku při jakékoliv manipulaci je obtížné zamezit vzhledem k tomu, že se jedná o plyn lehčí než vzduch. Lze říci, že tvorba metanu je také ovlivněna lidskou potravinovou hospodárností, protože metan je přírodním produktem při rozkládání organického odpadu. (Nyman, 2015)
Oxid dusný rovněž vzniká při spalování paliva. Jeho uvolňované množství je závislé na technologii, druhu fosilního paliva a údržbě stroje. Stejně jako oxid uhličitý je také uvolňován chemickými reakcemi při výrobě. V tomto případě to je často výroba syntetických vláken. V případě zemědělství to je výroba a používání hnojiv.(Menon, 2014)
25
4.1 Přímá a nepřímá uhlíková stopa
Uhlíkovou stopu lze rozlišovat na přímou a na nepřímou. Při tomto rozlišování záleží na úhlu pohledu daného subjektu a jeho pozici v životním cyklu výrobku nebo služby.
(Třebický, 2017)
Přímá uhlíková stopa označuje množství vyprodukovaných skleníkových plynů v těch částech životního cyklu výrobku nebo služby, které jsou přímo pod kontrolou subjektu.
Životní cyklus výrobku zachycuje činnosti od těžby surovin na výrobu, samotnou výrobu produktu, užívání produktu až po jeho likvidaci včetně dopravy a dalších doprovodních činností. V případě spotřebitele lze mluvit o přímé uhlíkové stopě pouze v úseku užívání produktu, protože může ovlivnit tvorbu skleníkových plynů jeho mírou užívání. Za to nepřímá uhlíková stopa označuje tu část životního cyklu výrobku nebo služby, nad kterou nemá daný subjekt kontrolu. (Rouse, 2018)
4.2 Dopady uhlíkové stopy na životní prostředí
Skleníkové plyny jsou nejčastěji spojovány s klimatickými změnami, které jsou způsobeny skleníkovým efektem. Tento jev označuje zabraňování úniku části slunečního záření z atmosféry molekulami skleníkových plynů. Zadržená energie ze slunečního záření pak zvyšuje teplotu v dolní části atmosféry a tím pádem i zemského povrchu. Na skleníkovém efektu se z velké části také podílí vodní páry. Jedná se tedy i o zcela přirozený proces, díky kterému zároveň existuje život. (Menon, 2014) V negativním smyslu se pojímá skleníkový efekt antropogenního původu, který je způsoben ryze lidskou činností a narušuje rovnováhu.
Za jeho vznik může nejen produkce skleníkových plynů, ale významný podíl má také zmenšování zalesněných ploch, které jsou schopny část skleníkových plynů absorbovat, nebo špatný management odpadu v různých formách. (Siegel, 2016)
Pocítitelným následkem pak může být znečištěný vzduch poškozující plíce nebo tvorba přízemního ozonu, který je při styku s pokožkou rakovinotvorný. Přízemní ozon v kombinaci vyšších teplot atmosféry a některých skleníkových plynů. Dále to může být kyselost dešťových srážek a vodních ploch narušující přirozený stav ekosystémů. Kyselost vody a výraznější změna teploty jsou příčinou vymírání rostlinných a živočišných druhů, které se nestačí adaptovat na nově vzniklé podmínky. Kvůli vyšším teplotám tají ledovcové plochy, zvyšuje se mořská hladina a tím pádem se tvoří více vodních par v atmosféře. Skleníkový
26
efekt se tak ještě zesílí, protože vodní páry rovněž absorbují energii ze slunečního záření.
(Denchak, 2016)
4.3 Specifikace uhlíkové stopy
Uhlíkovou stopu lze blíže specifikovat podle geografického hlediska nebo z hlediska jejího původce. V rámci těchto skupin je pak uhlíková stopa stanovována v různých úrovních.
Podle geografického hlediska lze uhlíkovou stopu stanovit na globální úrovni, státní úrovni, regionální úrovni a městské nebo obecní úrovni. Z hlediska původce to může být jedinec jako fyzická osoba, organizace a samotný výrobek nebo služba. V rámci fyzické osoby nebo organizace se uhlíková stopa často dělí na dílčí části reprezentující specifickou aktivitu nebo skupinu aktivit. Specifikace dle geografie prakticky shrnuje všechny původce na ohraničeném území, a proto se následující podkapitoly věnují pouze specifikaci dle původu.
(Muthu, 2015)
4.3.1 Uhlíková stopa jedince
Touto uhlíkovou stopou je myšlen jedinec fungující v rámci vlastní domácnosti. Mezi hlavní zdroje skleníkových plynů jedince jsou oblasti spojené s jídlem, bydlením, dopravou a spotřebou výrobků nebo služeb. Jelikož jedinec je nejčastěji v roli spotřebitele, tak má velkou nepřímou uhlíkovou stopu. (Fiala, 2017)
V oblasti bydlení je zdrojem spotřebovávaná energie na topení, chlazení a osvětlení. Tvorba uhlíkové stopy na tuto energii se může lišit od toho, jak „zelená“ je energie – tedy jakým způsobem byla vytvořená. Stejné množství elektřiny vyrobené v uhelné elektrárně nebude produkovat stejné množství skleníkových plynů jako elektřina z naftového generátoru nebo sluneční elektrárny. Vyšší spotřebě energie lze předejít stavebním provedením, díky kterým bude mít stavba lepší izolační vlastnosti, menší nároky na osvětlení díky střešním oknům nebo světelným tunelům se zrcadli. Snížení energetické náročnosti lze docílit i zavedením inteligentnější domácnosti, ve které jsou např. čidla přítomnosti na vytápění místností nebo světelná čidla. (EPA, 2016)
27
Oblast dopravy je dalším významným zdrojem. Produkce skleníkových plynů se liší v závislosti na výběru mezi hromadnou nebo soukromou dopravou. Dále se člení dle šetrnosti technologie daného dopravního prostředku a dle používaného paliva. Do této oblasti je započítávána i doprava do práce. (Alter, 2016)
Oblast jídla se týká výběru stylu stravování a odpadovému hospodářství jedince. Živočišná výroba zanechává mnohem větší uhlíkovou stopu než rostlinná výroba. A to hlavně z důvodu, že chovaná zvířata jsou kvůli biologickým procesům zdrojem metanu, a proto jedinci s vegetariánskými návyky daleko méně zatěžují životní prostředí. Také energeticky je živočišná výroba náročnější než ta rostlinná. (Wilson, 2013) Hospodaření s pitnou vodou a odpadní vodou je rovněž faktorem v tvorbě skleníkových plynů, protože se vynakládá energie na její získávání a čištění. Rovněž správné hospodaření s jídlem předcházející vyhazování potravin nebo případně správné kompostovací metody ovlivňují tvorbu skleníkových plynů. (Třebický, 2017)
Spotřeba výrobků a služeb zasahuje do všech oblastí. Patří sem i veřejné služby jako pouliční osvětlení nebo státní služby, které mají charakter nepřímé uhlíkové stopy a rozpočítávají se mezi celkovou populaci geografického celku. (Fiala, 2017)
4.3.2 Uhlíková stopa podniku
V případě podniku lze brát v potaz podobné parametry v oblasti budov a dopravy jako u uhlíkové stopy jedince. Tyto oblasti byly již popsány, a proto nebude oblast budov a dopravy u uhlíkové stopy organizace dále rozváděna, protože se u organizací prakticky liší jen objemově. Avšak právě díky vyššímu objemu je zde daleko větší potenciál efektivního snížení uhlíkové stopy, které bude mít významnější pozitivní dopad v případě kalkulací uhlíkové stopy z geografického hlediska. To ale také záleží na velikosti organizace.
Organizace si může vytipovat proces, u kterého předpokládá vysokou uhlíkovou stopu, samostatně ho analyzovat a zavést nápravné opatření. Nápravné opatření pak může přinést nejen pozitivní environmentální výsledek, ale také lepší finanční výsledek např. v podobě snížení spotřeby energie. (Hofman, 2013)
28
Organizace rovněž spotřebovává určité výrobky a služby, které přímo nebo nepřímo souvisejí s vlastní výrobou nebo poskytováním služeb. Patří sem i strojní vybavení, které spotřebovává energii a zároveň samo o sobě vypouští skleníkové plyny během své činnosti.
Skleníkové plyny mohou vznikat i během chemických reakcí při výrobě nebo může dojít k jejich neúmyslnému úniku při skladování a manipulaci v nádobách. Únikům se alespoň do jisté míry může zamezit správným proškolením zaměstnanců. (Thompson, 2018)
Hospodaření s materiálem rovněž ovlivňuje uhlíkovou stopu. Podnik může upřednostnit recyklovaný materiál, jehož znovupoužití by za sebou zanechalo menší uhlíkovou stopu než čerstvě vyrobený materiál. Dále může zefektivnit své výrobní procesy, aby se co nejvíce zamezilo tvorbě odpadu. (EPA, 2016)
Jmenované oblasti se během analýzy uhlíkové stopy obvykle rozdělují do tzv. SCOPEs.
SCOPE 1 shrnuje veškerou přímou uhlíkovou stopu, což jsou činnosti pod přímou kontrolou podniku, jako jsou procesy výroby, vlastní doprava apod. Do SCOPE 2 patří nepřímá uhlíková stopa z nakupované energie, která byla sice vyrobena někým jiným, ale byla vytvořena na základě potřeby činností podniku. Pokud má tedy podnik vlastní kotel, tak uhlíková stopa z vytvořené energie spadá do SCOPE 1. Nakupovaný materiál, služby a další zbylé zdroje nepřímé uhlíkové stopy se zařazují do SCOPE 3. (Sundha, 2016)
4.3.3 Uhlíková stopa výrobku
Pro určení této uhlíkové stopy se využívá analýza životního cyklu, která se zabývá kumulativním dopadem výrobku na environmentální prostředí od těžby surovin až po likvidaci výrobku. Výpočet uhlíkové stopy výrobku je tedy spolu s analýzou dopadů na stav půdy a vody složkou analýzy životního cyklu výrobku. (Curran, 2016)
Komplexnost analýzy je v přímé úměře složitosti dodavatelského řetězu výrobku. Snížení uhlíkové stopy výrobku lze marketingově využít v boji s jinými výrobky a může tak poskytnout konkurenční výhodu, protože jeden ze zájmů spotřebitele může být snížení jeho nepřímé uhlíkové stopy. (Williamson, 2018)
29
4.4 Výpočet uhlíkové stopy
Nezávisle na původci uhlíkové stopy, vstupní data pro výpočet pocházejí z analýzy vybraného procesu nebo jeho okruhu v souvislosti s množstvím uvolněných skleníkových plynů. (Muthu, 2015) V předchozích podkapitolách bylo vysvětleno, jakými různými způsoby může dojít k jejich uvolnění. Pro téma této práce je relevantní uhlíková stopa v souvislosti s dopravou a spotřebou elektrické energie, než uhlíková stopa vzniklá chemickými reakcemi nebo biologickými procesy ve výrobě apod.
Dle druhu vybrané činnosti vzniká různé množství konkrétních plynů, které se souhrnně nazývají skleníkové plyny. Konkrétní plyny, jak již bylo uvedeno v předchozích částech kapitoly, jsou přepočítávány na váhu oxidu uhličitého pro srozumitelnější vypovídací hodnotu ukazatele uhlíkové stopy. Tento převod je uskutečněn pomocí hodnoty potenciálu globálního oteplování (dále jen GWP). Hodnota GWP odráží absorpční schopnost sluneční energie konkrétního skleníkového plynu v atmosféře, což způsobuje skleníkový efekt.
Zároveň bere v potaz životnost plynu v atmosféře. (Cain, 2018) Tabulka 3 obsahuje hodnoty GWP některých skleníkových plynů v rámci 100 let od jejich vypuštění do atmosféry.
Tabulka 3: GWP skleníkových plynů
Skleníkový plyn GWP
Oxid uhličitý 1
Metan 28
Oxid dusný 265
Fluorované uhlovodíky 100-14800 Perfluorouhlovodíky 6000-17200
Fluorid dusitý 16100
Fluorid sírový 23500
Zdroj: vlastní zpracování podle Třebický (2017)
Hodnota GWP vybraného skleníkového plynu je interpretována jako míra síly přispívání ke skleníkovému efektu v porovnání se stejným množstvím oxidu uhličitého, který byl vybrán jako základ pro porovnání. Oxid uhličitý má tedy hodnotu GWP rovnou 1. Hodnota GWP fluoridu sírového z tabulky 3 znamená, že 1 kg tohoto skleníkového plynu přispívá ke skleníkovému efektu jako 23500 kg oxidu uhličitého. (Třebický, 2017)
30
Významným aspektem u spotřeby elektrické energie je fakt, jakým způsobem byla energie vytvořena, protože stejné množství energie vytvořené uhelnou elektrárnou bude mít jinou uhlíkovou stopu než energie pocházející z jiných typů elektráren. To je vyhodnoceno tzv.
emisním faktorem za jednotku kWh elektřiny. Tento emisní faktor se liší v každém státu podle energetické státní infrastruktury. (EPA, 2016)
V oblasti dopravy převážně záleží na množství a druhu spotřebovaného paliva. Významnou roli hraje i použitá technologie v dopravním prostředku. Stejně jako u spotřeby elektrické energie se zde vyhodnocuje emisní faktor, který vyjadřuje množství skleníkových plynů na litr nebo případně kilogram spotřebovaného paliva. (Pipkorn, 2013)
V případě celkové uhlíkové stopy organizace nebo jedince může do výpočtu vstoupit i tzv.
neutrální nebo pozitivní uhlíková stopa. Neutrální uhlíkové stopy může podnik dosáhnout spotřebou vlastní energie z vlastních obnovitelných zdrojů, která nevytváří žádnou uhlíkovou stopu. Příkladem mohou být solární panely na střeše. Pozitivní uhlíkové stopy lze dosáhnout dodáváním nevyužité vlastní energie z obnovitelných zdrojů do sítě.
V rozšířeném chápání konceptu pozitivní uhlíkové stopy do ní lze zařadit i dobrovolné rozšiřování zelených ploch. (Anzilotti, 2018)
31
5 Ekonomická odpovědnost za uhlíkovou stopu
V případě znečišťování životního prostředí produkcí skleníkových plynů platí tzv. polluter pays principle (dále jen PPP). Podle tohoto principu by měli jednoduše nést odpovědnost za náklady na prevenci poškození životního prostředí nebo lidského zdraví ti, kteří jsou přímo zdrojem znečištění. To podporuje zdravé zachování morálnosti a také zachování ekonomické efektivity. (Bergevin, 2018)
Aby byl PPP spravedlivý a ekonomicky efektivní, je potřeba tento princip správně aplikovat.
To může být do jisté míry problematické, protože je nutné správně definovat samotný pojem znečištění a jakým způsobem bude znečišťovatel identifikován. Dále je potřeba určit, kolik by měl znečišťovatel zaplatit. A nakonec je potřeba vyřešit, jak a komu vzniklý závazek znečišťovatel uhradí. (Pettinger, 2016)
Chybné nebo ohýbané definování pojmů může být zneužito k nekalému konkurenčnímu boji nebo k nečestnému naplnění zájmů určitých zájmových skupin při zneužívání situací.
Špatným definováním znečištění nebo znečišťovatele lze totiž postihovat osoby, které využívají vlastní majetek a zdroje jiným způsobem, než schvalují úřady, i když by skutečnost odporovala zdravému rozumu a smyslu PPP. V extrémních případech by tak bylo možné ospravedlňovat i kontrolu nad populačním růstem kvůli zvyšování znečištění. (Čamrová, 2012)
Výše platby za vlastní uhlíkovou stopu se stanovuje pomocí tzv. uhlíkové ceny. Její výše by měla odpovídat možným budoucím následkům uhlíkové stopy na životní prostředí a zároveň by měla motivovat znečišťovatele, aby pro snížení nákladů plynoucí z uhlíkové ceny omezil produkci skleníkových plynů. (Williamson, 2018)
Určená platba z uhlíkové ceny může být vybírána dvěma hlavními nástroji. První jsou daně a poplatky. Stát může na znečisťujícího uvalit různé druhy ekologických a spotřebních daní.
Dále může žádat různé formy poplatků za konkrétní úkony související se znečišťováním.
Přesná forma daní a poplatků se liší dle státu. (Russel, 2016) Druhou možností je systém emisních povolenek. Každý subjekt dostává určitý počet povolenek na předem určenou výši vytvořené uhlíkové stopy za dané časové období. V případě překročení stanoveného limitu si subjekt může dokoupit povolenky na pokrytí zbylé uhlíkové stopy od jiných subjektů,
32
kterým se naopak podařilo dosáhnout úspory. To poskytuje ekonomickou motivaci plynoucí z možnosti peněžně zhodnotit svojí šetrnost k životnímu prostředí na trhu s povolenkami.
Všechny tyto platby vstupují do nákladů a cen výrobků, a proto se na jejich platbě podílí i koneční spotřebitelé výrobků nebo služeb. (Sherman, 2018)
Příjemcem platby by měl být subjekt, který má vlastnická práva vztahující se na majetek poškozovaného znečisťováním. Tímto poškozením se totiž omezuje užitek subjektu v jakékoliv formě. Platby jsou vybírané státem a ten by je poté měl přerozdělit v rámci redistribučních nástrojů postiženým subjektům nebo je použít na nápravu či prevenci poškození veřejného majetku a statků. (Čamrová, 2012)
33
6 Služební vozy podniku
Služební vozy jsou jedním ze zdrojů uhlíkové stopy v podniku, jak již bylo uvedeno, a vzhledem k tématu diplomové práce je jim tedy vyčleněna samostatná kapitola. Tato kapitola poskytuje teoretický přehled o způsobech financování služebního vozu a o nákladech plynoucích z provozu. Tyto informace jsou důležité převážně pro ekonomické zhodnocení zjištěných variant řešení čistší produkce.
Služebním vozem podniku je vůz, který slouží pro účely podniku a je v jeho vlastnictví.
Služební vozy jsou zároveň základním předpokladem pro mobilitu podniku. (Hermann, 2018) Možnosti dopravní mobility jsou jedním ze stěžejních bodů funkčnosti podniku a v kontextu globalizace nabraly ještě větší důležitosti. Možnosti dopravní mobility mohou ovlivnit podnikovou strategii a zajišťují chod podniku v podobě mobility lidských zdrojů, informací a materiálů. Ve spojitosti se služebními cestami se jedná o kombinaci mobility lidských zdrojů a informací. (Neckermann, 2017)
Služební vozy jsou spravovány fleet managementem, který zajišťuje potřebnou administrativní činnost, nákup vozů, údržbu, pojistné události, školení příslušných zaměstnanců, prodej vozu apod. Potřebnost fleet managementu roste úměrně s množstvím služebních vozů a díky delegování jmenovaných úkolů ulehčuje od zátěže jiným částem podniku. Řešení fleet managementu může být provedeno dvěma způsoby, a to vlastním pracovníkem nebo externím podnikem, kterým je často leasingová společnost. (Procházka, 2018)
34
6.1 Financování služebního vozu
Pořizovací cena vozu se odvíjí od dvou věcí. První je základní cena modelu se základní výbavou a druhá je konfigurace vozu. V rámci konfigurace vozu je možné upravovat vlastnosti motoru a jeho používané palivo a také upravovat vybavenost vozu o prvky zvyšující bezpečnost, funkčnost nebo komfortnost.(Škoda auto a, 2019) Financování koupě nového vozu může být řešeno několika způsoby. Každý způsob se odvíjí od finančních možností podniku a zároveň od jeho cíle užívání vozu. (Schinkmannová, 2018)
6.1.1 Operativní leasing
Operativní leasing by se dal přirovnat k dlouhodobému pronájmu, během kterého je vůz ve vlastnictví leasingové společnosti. Z toho plyne výhoda, že riziko z užívání vozu nese sama leasingová společnost, která tím pádem musí zajistit, aby byl vůz pojízdný. Hradí tedy případné náklady na opravy a rovněž hradí pojistné. (Becková, 2018)
Leasing se platí formou měsíčních splátek a nároky na jeho sjednání nejsou tak náročné jako např. u úvěru. Doba operativního leasingu je obvykle sjednávaná na kratší dobu, než je životnost vozu. Po skončení leasingu zůstává vůz nadále v majetku pronajímatele.
Poplatníkem silniční daně je leasingová společnost. Náklady na leasing jsou daňově uznatelným nákladem stejně jako jiné služby. (Bartůšková, 2013)
6.1.2 Finanční leasing
Zásadním rozdílem mezi operativním leasingem a finančním leasingem je ten, že vůz po skončení doby leasingu přechází do vlastnictví podniku. Stejně jako u operativního leasingu je vůz ve vlastnictví leasingové společnosti po celou dobu splácení, ale u finančního leasingu je péče o vůz svěřena podniku. To znamená, že servisní služby nejsou pevnou součástí splátek jako u operativního leasingu, a tím pádem jsou splátky nižší. Podnik tak servisní služby využívá a platí jen tehdy, pokud to uzná za vhodné. (Kadlec, 2015) Poplatníkem silniční daně je podnik. Splátky jsou pro podnik daňově uznatelným nákladem. (Vychopeň, 2017)
35
6.1.3 Úvěr
Tento způsob financování vozu vychází z poskytnutí finančních prostředků od bankovního nebo nebankovního subjektu. Z toho vyplývá zvýšená náročnost na sjednání. Obvykle totiž musí podnik doložit, že je schopný úvěr splácet, a případně ručit nějakým majetkem.
Výhodou je, že se vůz po koupi okamžitě stává majetkem podniku. Dobu splácení si lze lépe přizpůsobit a je zde i možnost předčasného splacení celého úvěru. Úroky z úvěru jsou daňově uznatelným nákladem. (Šimek, 2018)
6.1.4 Samofinancování
U této varianty podnik nepodstupuje riziko, že mu bude např. zabaven majetek, když se mu nebude dařit splácet, protože vůz zakoupí z vlastních zdrojů vytvořených nejčastěji ze zisku.
Nevýhodou je samozřejmě potřeba vyčlenění dostatečných finančních prostředků. Výhody a nevýhody plynoucí z vlastnictví vozu v oblasti nákladů byly již popsány u předchozích forem financování. (Schinkmannová, 2018)
36
6.2 Náklady spojené s užíváním služebního vozu
S užíváním služebního vozu souvisí i provozní náklady, kterým se podnik nevyhne, a měl by je brát v potaz při výběru konkrétního služebního vozu, protože ovlivňují hospodárnost personální a informační mobility podniku. (Neckermann, 2017)
6.2.1 Spotřeba paliva
Spotřeba paliva bývá jedním z prvních bodů, kterým se podnik při výběru služebního vozu zabývá, protože v závislosti na míře užívání může tvořit největší položku v provozních nákladech. (Bednář, 2017)
Ceny jsou ovlivňovány stavem trhu se základními surovinami pro výrobu paliv a také sezónními výkyvy po konkrétních palivech. V zimním období na severní polokouli prudce narůstá poptávka po naftě a plynu na výhřev domů a kanceláří. V létě naopak stoupá poptávka po benzínu, protože lidé více cestují. (Ondrová, 2013)
Součástí finální ceny paliva jsou dva druhy daní. První je spotřební daň z minerálních olejů, která se vybírá na nápravu a prevenci poškozování životního prostředí dle principu PPP vysvětleném v kapitole 5. Dále má za úkol navyšovat cenu paliva tak, aby se alespoň částečně omezila jeho spotřeba. Další daní je daň z přidané hodnoty, kterou lze odečíst, když je podnik plátce DPH. Poslední složkou je marže obchodníka s palivem. (Cvrček, 2018)
6.2.2 Pojištění
V oblasti pojištění se řeší povinné a havarijní pojištění. Povinné pojištění není dobrovolné pro vlastníka vozu a slouží k pokrytí kompenzace nákladů za způsobenou škodu na majetku a zdraví jiných osob. Havarijní pojištění je dobrovolné a poskytuje kompenzaci za škodu na voze podniku. Škoda může vzniknout dopravní nehodou, vandalismem nebo přírodní katastrofou, apod. Výše platby za obě pojištění se odvíjí od objemu a výkonu motoru, užití vozidla, nehodovosti vlastníka apod. (Matějka, 2013)
37
6.2.3 Silniční daň
Silniční daň je majetková daň, která se vybírá za užívání silnic v rámci podnikání. Její účel je alespoň částečně kompenzovat státní náklady na údržbu silnic. Poplatníkem daně je vždy majitel vozu. Vypočítává se podle objemu motoru. (Mečířová, 2019)
6.2.4 Ostatní náklady
Do ostatních nákladů patří zejména poplatky za servisní služby. Ty se řídí tzv. servisním intervalem, který je daný výrobcem vozu a který stanovuje dobu, po které je nutné stav vozu zkontrolovat a vyměnit motorový olej. V případě nového vozu je nutné tyto intervaly dodržovat pro udržení záruky. Obvykle jsou tyto intervaly vyjádřeny i počtem ujetých kilometrů. Přibližnou cenu servisních služeb lze odhadnout dopředu podle výrobce a typu motoru, a proto jsou dalším důležitým aspektem při rozhodování o koupi konkrétního modelu služebního vozu. Do ostatních nákladů lze zařadit i výměnu sezónních pneumatik, dálniční známky, parkovné, opravy apod. (Dvořák, 2017)
38
7 Paliva používaná ve služebních vozech
Tato kapitola se věnuje možnostem použití různých paliv do služebních vozů, které mají rozdílný vliv na produkci uhlíkové stopy. Tyto informace složí jako podpora pro nalezení variant řešení čistší produkce převážně z environmentálního hlediska. Jsou zde uvedeny základní výhody a nevýhody vybraných alternativních a tradičních paliv. Vybraná paliva byla zvolena podle toho, že jsou v České republice nejdostupnější v rámci nabídky palivových stanic (Loula, 2019).
7.1 CNG
Jedná se o zemní plyn, který se využívá nejen v dopravě, ale i při výrobě elektřiny a hlavně tepla, protože má vysokou výhřevnost. Používá se ve stlačené plynné formě na rozdíl od tekutého LPG. Získává se z podzemních kapes, kde se často nachází společně s černým uhlím nebo ropou, protože zemní plyn vzniká jako vedlejší produkt během přeměny organické hmoty na černé uhlí nebo ropu. Jedná se tedy o fosilní palivo. Nejdůležitější složkou je metan, který tvoří 98 % CNG. Přepravuje se v nádobách, ve kterých je stlačen 200 – 300 MPa. Pro bezpečnost se do CNG přidávají zapáchající látky, protože zemní plyn je sám o sobě bez zápachu. Technologie dopravy na CNG je již osvědčená a vyvinutá. Vozy však nevyužívají pouze CNG, ale je v nich zabudovaná nádrž i na benzín nebo na naftu, na které přechází auto dle situace nebo když CNG dojde. (Budín, 2015)
Environmentální výhody a nevýhody CNG
Z environmentálního hlediska má CNG výhodu v bezpečnosti, protože se jedná o stlačený netoxický plyn, takže v případě úniku se rovnou uvolní do atmosféry a nehrozí kontaminace půdy nebo vody jako tomu je např. u benzínu. I když se stále jedná o fosilní palivo, jeho vliv na skleníkový efekt je až o 23 % nižší než u benzínu. Spalováním CNG vzniká mizivé množství pevných částic, které poškozují dýchací ústrojí. Další výhodou je snížená hlučnost motoru o 50%, díky čemuž se výrazně omezuje i hlukové znečištění. (Ramdass, 2017) Nevýhodou je zvýšená produkce ultrajemných částic, které jsou daleko agresivnější než pevné částice, protože snadněji pronikají do dýchacího ústrojí a krve. (NGVA, 2018)
39 Ekonomické výhody a nevýhody CNG
Velkou výhodou CNG je dostupnější cena oproti benzínu. Světové zásoby zemního plynu jsou dvojnásobné oproti ropě, a proto lze očekávat, že se v bližší budoucnosti nebude zvyšovat jeho cena striktně jen kvůli nedostatku jeho úložišť. Výhodou je i snížená spotřební daň, kterou státy podporují environmentálně šetrnější přístup k dopravě. (Svoboda, 2017)
Nevýhodou může být do jisté míry nákladnější údržba, protože je potřeba kontrolovat těsnost plynového systému, což u vozu čistě na benzín odpadá. Další nevýhodou je menší síť palivových stanic, což může v nedostupnějších oblastech komplikovat cenovou výhodnost CNG kvůli zajížďkám pro doplnění paliva a jejich případné časové náročnosti. (Šmucler, 2017)
Další výhody a nevýhody CNG
Vozy na CNG mají nespornou výhodu v chladných oblastech, protože zamrzá až při teplotě kolem -160 °C, která nemůže na povrchu Země za normálních podmínek ani nastat. Nádrž na CNG je vybavena bezpečnostní pojistkou a v případě extrémně neobvyklého tlaku v nádrži kvůli dopravní nehodě se začne plyn sám kontrolovaně uvolňovat z bezpečnostního ventilu, aby nedošlo k explozi z přetlakování. Další výhodou je daleko vyšší hranice vznícení kolem 600 °C, což je dvojnásobek než u benzínu. (Veselý, 2018)
Nevýhodu může být menší objem úložného prostoru kvůli CNG nádržím, to ale hlavně záleží na provedení modelu daného vozu. Další nevýhodou je, že vozy na CNG nemohou parkovat v podzemních garážích. (Šmucler, 2017)
40
7.2 LPG
Jedná se o plyn, který je na rozdíl od CNG zkapalněný. Důvodem zkapalnění je hlavně ten, že v plynném skupenství je těžší než vzduch a docházelo by k jeho usazování v kanalizaci, prohlubních na vozovkách a v dalších níže položených místech, kde by mohl být nebezpečný. LPG je vedlejším produktem při zpracovávání ropy nebo zemního plynu. Je to tedy přímo ropný produkt. LPG se skládá z propanu a butanu a jejich poměr záleží na ročním období kvůli různým teplotám pro odpařování zkapalněné formy. V zimě je v něm nejčastěji 60 % propanu a 40 % butanu. V létě je tomu naopak. Přidávají se do něj zapáchající látky, protože stejně jako CNG nezapáchá. Rovněž má mnohostranné využití v podobě výroby tepelné a elektrické energie a v dopravě. Pro skladování LPG není potřeba tak velkého tlaku jako u CNG. (RAC, 2018)
Environmentální výhody a nevýhody LPG
LPG je rovněž šetrnější k životnímu prostředí, protože při jeho spotřebě se vytváří až o 20 % méně skleníkových plynů než při spotřebě benzínu. Zároveň se ale spaluje méně dokonale než CNG, které je tím pádem šetrnější. Jeho používáním se rovněž snižuje hlučné znečištění.
Stejně jako u CNG se při spotřebě LPG vytváří zanedbatelné množství pevných částic, ale dochází ke vzniku škodlivějších ultrajemných částic. (Míka, 2019)
Ekonomické výhody a nevýhody LPG
LPG nabízí úsporu v nákladech za spotřebu díky nižší ceně než u benzínu. Při jeho spalování dochází k třikrát většímu uvolnění energie než u CNG, a proto je LPG lepší volbou z hlediska ceny a výkonu vozu. Nespornou výhodou oproti CNG je hustší síť palivových stanic, což snižuje riziko zajíždění a plýtvání propláceného času zaměstnance. Vzhledem k nižší potřebě tlaku ve skladovací nádobě není potřeba nádobu tolik vyztužovat jako v případě CNG, a proto je také lehčí. Nižší hmotnost má pak vliv na váhu vozu a celkovou spotřebu. Díky environmentální šetrnosti je LPG rovněž většinou podporováno ze strany států formou nižší spotřební daně. (Hahn b, 2019)
Nevýhodou je do jisté míry dražší servis kvůli kontrolám plynného systému, které je nutné provádět kvůli snadnému odpařování LPG. Kvůli omezení parkovacích možností vozů je pravděpodobnější, že zaměstnanec bude muset využít nadzemních parkovacích ploch, které mohou být nákladově náročnější. (Denton, 2014)
41 Další výhody a nevýhody LPG
Velkou výhodou je již zmíněná menší váha nádob oproti CNG, která je až poloviční. Díky tomu je s nimi snadněji manipulováno v případě vlastních zásob mimo nádrž vozu. Zároveň je možné mít větší úložný prostor oproti CNG, ale opět záleží na provedení modelu vozu.
Zápalná teplota se pohybuje okolo 500 °C, což stále nabízí větší bezpečnost než u benzínu se zápalnou teplotou kolem 300 °C. (Mráz, 2018)
Po delším odstavení vozu se LPG odpařuje z nádrže. Kvůli riziku usazování v níže položených místech je zároveň potřeba přijmout přísnější opatření během skladování.
Dalším problémem je parkovací omezení stejně jako u CNG. V případě nízkých teplot pod -30 °C je možné, že LPG přestane být funkčním palivem kvůli nedosažení bodu varu kapalného skupenství. Bod varu je ovlivněn poměrem butanu a propanu. LPG tedy není tak spolehlivé v chladných oblastech jako CNG. (Hahn a, 2018)
7.3 Benzín a nafta
Vzhledem k tomu, že velké množství výhod a nevýhod CNG a LPG vycházelo ze srovnání s benzínem, je vhodné, aby bylo i tyto tradiční paliva krátce popsány. Tradičními palivy jsou myšleny benzín a nafta.
Obě paliva jsou ropným produktem. Ropa je organická hmota, která byla pod povrchem vystavena dlouhotrvajícímu tlaku a teplotě. Po jejím získání se musí zpracovat rafinací, během které ropa podstupuje proces zahřívání, aby se jednotlivé složky odpařily a následně opět odděleně kondenzovaly. Ze 158 l ropy, jinak řečeno barelu ropy, se vyrobí přibližně 70 l benzínu, 35 l nafty, 20 l leteckého paliva a těžkých olejů, 6 l propanu a zbytek jsou další produkty jako butan, asfalt, apod. (Rey, 2016)
Environmentálně má benzín jako palivo největší uhlíkovou stopu. Nafta je sice až o 16 % šetrnější, protože je při jejím spalování vytvářeno méně oxidu uhličitého, ale zároveň produkuje více oxidů dusíku, které poškozují životní prostředí lokálně a v kratším časovém horizontu. Zatímco oxid uhličitý poškozuje životní prostředí spíše z dlouhodobého hlediska a globálně. (Prokopec, 2017)
