• No results found

&/7*30/.&/5 */ 563,&:

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "&/7*30/.&/5 */ 563,&:"

Copied!
103
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)

,0.1"3"5*7/¶ "/"-Å;" 10%/*,"5&-4,²)0 13045Ʋ&%¶ 563&$,"

%JQMPNPWÈ QSÈDF

4UVEJKOÓ QSPHSBN / o &LPOPNJLB B NBOBHFNFOU 4UVEJKOÓ PCPS 5 o 1PEOJLPWÈ FLPOPNJLB

"VUPS QSÈDF #D ,BUFDzJOB 7MBDIPWÈ 7FEPVDÓ QSÈDF *OH "MFÝ ,PDPVSFL 1I%

(2)

$0.1"3"5*7& "/"-:4*4 0' 5)& #64*/&44

&/7*30/.&/5 */ 563,&:

%JQMPNB UIFTJT

4UVEZ QSPHSBNNF / o &DPOPNJDT BOE .BOBHFNFOU 4UVEZ CSBODI 5 o #VTJOFTT "ENJOJTUSBUJPO

"VUIPS #D ,BUFDzJOB 7MBDIPWÈ 4VQFSWJTPS *OH "MFÝ ,PDPVSFL 1I%

(3)
(4)
(5)
(6)

Poděkování

Ráda bych poděkovala Ing. Alešovi Kocourkovi, Ph.D. za cenné rady, věcné připomínky a vstřícnost při konzultacích a vypracování mé diplomové práce.

(7)

Anotace

Diplomová práce zkoumá jednotlivé oblasti podnikatelského prostředí Turecké republiky.

Analýza je prováděná dle metodiky Doing Business publikované Světovou bankou. Jedná se o 11 oblastí ovlivňujících podnikatelské prostředí firem – založení podnikání, získání stavebního povolení, žádost o elektrickou energii, registrace nemovitosti, získání úvěru, ochrana minoritních investorů, daně, zahraniční obchod, vymáhání smluvních podmínek a insolvence. Zjištěné výsledky jsou porovnány s Polskem. V další části této práce je zkoumána problematika kandidatury Turecka do EU, které reformy je třeba provést a které už má Turecko splněné. Stručně je analyzován i vliv přistoupení Polska do EU a na základě zjištěných informací jsou odhadnuty možné dopady členství Turecka v EU na turecké hospodářství.

Klíčová slova

Doing Business, Evropská unie, podnikatelské prostředí, Polsko, Turecko

(8)

Annotation

Comparative Analysis of the Business Environment in Turkey

Diploma thesis deals particular areas of business environment in Turkey. The analysis is made according to method of Doing Business published by World Bank. The analysis consists of 11 areas influencing business environment of companies – starting a business, dealing with construction permits, getting electricity, registering property, getting credit, protecting minority investors, paying taxes, trading across borders, enforcing contracts and resolving insolvency. The results are compared with Poland. In the next part of this thesis is addressed the issue of Turkish candidacy to the EU, which reforms are necessary to implement and which reforms have been already done. There are also briefly analysed impacts of Polish accession to the EU on its economy, which provides base for estimation of possible effect of Turkish accession to the EU on Turkish economics.

Key Words

Business Environment, Doing Business, European Union, Poland, Turkey

(9)

Obsah

Seznam zkratek ... 11

Seznam tabulek ... 13

Seznam obrázků ... 14

Úvod ... 15

1. Podnikatelské prostředí ... 17

1.1 Vnější a vnitřní prostředí ... 17

1.2 Podnikatelské prostředí a jeho vlivy ... 19

1.2.1 Role státu a fiskální politika ... 20

1.2.2 Daňový systém ... 22

1.2.3 Hrubý domácí produkt ... 25

1.2.4 Nezaměstnanost a inflace ... 26

1.2.5 Význam zahraničního obchodu ... 30

1.2.6 Role EU a její politiky ... 32

1.2.7 Socio-kulturní prostředí ... 33

1.2.8 Technologické faktory ... 34

1.2.9 Podniková kultura a její vliv na výkonnost podniku ... 35

1.3 Měření kvality podnikatelského prostředí ... 35

1.3.1 Indikátory měření kvality podnikatelského prostředí ... 36

1.3.2 Empirické studie hodnocení podnikatelského prostředí ... 39

1.3.3 Analýza Doing Business ... 40

2. Analýza vývoje podnikatelského prostředí v Turecku na základě metody Doing Business ... 46

2.1 Ekonomické shrnutí 11 oblastí Doing Business ... 46

2.2 Založení podnikání ... 48

2.3 Jednání ohledně stavebního povolení ... 51

2.4 Žádost o elektrickou energii ... 54

2.5 Registrace nemovitosti ... 55

2.6 Získání úvěru ... 56

2.7 Ochrana minoritních investorů ... 58

2.8 Daňový systém ... 59

2.9 Zahraniční obchod ... 62

(10)

2.11 Insolvence ... 65

3. Komparace podnikatelského prostředí Turecka a Polska na základě výsledků analýzy Doing Business ... 67

4. Vztahy mezi Tureckem a EU ... 75

4.1 Vliv EU na podnikatelské prostředí Polska v posledních dvou dekádách ... 75

4.1.1 Vliv EU na GDP v Polsku ... 77

4.1.2 Vliv EU na zahraniční obchod Polska ... 78

4.1.3 Vliv EU na zemědělství ... 79

4.1.4 Vliv EU na polskou inflaci a nezaměstnanost ... 79

4.1.5 Dopady EU na daňový systém Polska ... 80

4.1.6 Vliv EU na malé a střední podnikání v Polsku ... 81

4.2 Turecko jako kandidát pro vstup do EU... 81

4.2.1 Pokrok Turecka v plnění přístupových podmínek ... 82

4.2.2 Kapitoly acquis communautaire ... 82

Závěr ... 91

Seznam použité literatury ... 94

Bibliografie ... 100

Seznam příloh ... 101

(11)

Seznam zkratek

AGI Agregátní indikátory správy (Agregate Governance Indicators)

BEEPS Průzkum podnikatelského prostředí a výkonnosti podniků (Business Environment and Enterprise Performance Survey)

CGR Index rizika správy akciových společností (Corporate Governance Risk Index) CI Index zajetí státu (Capture Index)

CPI Index vnímání korupce (Corruption Perception Index) ČNB Česká národní banka

DB Doing Business

DPFO Daň z příjmu fyzických osob DPH Daň z přidané hodnoty

DPPO Daň z příjmu právnických osob

EBRD Evropská banka pro obnovu a rozvoj (European Bank for Reconstruction and Development)

EDBI Index snadného podnikání (Ease of Doing Business Index) EHS Evropské hospodářské společenství

ESLP Evropský soud pro lidská práva EU Evropská unie

EUR Euro

GCI Index globální konkurenceschopnosti (Global Competitiveness Index) GDP Hrubý domácí produkt (Gross Domestic Product)

MERSIS Centrální nahrávací registrační systém

MZV Ministerstvo zahraničních věcí České republiky

NGCI Nový index globální konkurenceschopnosti (New Global Competitiveness

(12)

NIP Daňové identifikační číslo

OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Co-operation and Development)

OI Index neprůhlednosti (Opacity Index)

PIFC Veřejná mezinárodní finanční kontrola (Public International Financial Control)

PLN Polský zlotý

PwC Pricewaterhouse Coopers

REGON Statistické číslo obchodního rejstříku SZP Společná zemědělská politika

TAREKS Elektronický systém kontroly dováženého a vyvážené zboží (Risk-based trade control system)

TEN-T Transevropská dopravní síť (Trans-European Transport Network) TI Transparency International

TL Turecká lira

TUL Technická univerzita v Liberci USD Americký dolar

USA Spojené státy americké

WB Světová banka (The World Bank)

WBI Institut Světové banky (World Bank Institute)

ZUS Správa sociálního zabezpečení (Zakład Ubezpieczeń Społecznych)

(13)

Seznam tabulek

Tabulka 1: Hlediska administrativních nákladů v daňovém systému ... 23

Tabulka 2: Co měří Doing Business – 11 oblastí regulací v podnikání ... 41

Tabulka 3: Oblasti nespadající do analýzy Doing Business ... 42

Tabulka 4: Náklady a čas spojené se začátkem podnikání ... 49

Tabulka 5: Rozbor nákladů související se založením firmy ... 50

Tabulka 6:Náklady a čas spojené s vyřizováním stavebního povolení ... 52

Tabulka 7:Rozbor nákladů souvisejících se stavebním povolením ... 53

Tabulka 8: Náklady a čas spojené s žádostí o elektrickou energii ... 54

Tabulka 9: Čas a náklady spojené s registrací nemovitosti ... 56

Tabulka 10: Typy daní a jejich výpočet ... 61

Tabulka 11: Náklady a čas spojené se zahraničním obchodem... 64

Tabulka 12: Čas a náklady spojené s vymáháním smluv ... 64

Tabulka 13: Srovnání typů daní a jejich sazeb mezi Tureckem a Polskem ... 72

Tabulka 14: Porovnání nákladů a času v rámci zahraničního obchodu v Turecku a Polsku73 Tabulka 15: Přehled fází jednotlivých kapitol acquis pro Turecko ... 84

(14)

Seznam obrázků

Obrázek 1: Klíčové aspekty podnikatelského prostředí ... 19

Obrázek 2: Lafferova křivka... 25

Obrázek 3: Kvalita podnikatelského prostředí zemí dle Doing Business ... 44

Obrázek 4: Pozice Turecka v DB (Doing Business) v roce 2014 a 2015 ... 48

Obrázek 5: Registrovaný počet subjektů majících úvěr ... 57

Obrázek 6: Ochrana minoritních investorů vyjádřená na škále 1-10 ... 59

Obrázek 7: Srovnání pozic Turecka a Polska dle DB za roky 2014 a 2015 ... 68

Obrázek 8: Změny ve vývoji GDP v Polsku mezi roky 1999-2009 ... 78

(15)

Úvod

Kvalitní podnikatelské prostředí je považováno za klíčový faktor ekonomického růstu.

Příznivé prostředí vytváří lepší podmínky pro vstup nových firem na trh a umožňuje rychlejší zařazení nových společností mezi plně zaběhnuté firmy. Turecko je v současné době považováno za nově industrializovanou ekonomiku s 8% růstem GDP a řadí se mezi 17 nejsilnějších ekonomik světa. Protože je jako jeden z důvodů tohoto úspěchu uváděn rostoucí počet malého a středního podnikání,1 práce se zabývá příznivostí podnikatelského prostředí v Turecku. Analýza bude prováděna pomocí metodiky Doing Business publikované Světovou bankou (WB) od roku 2002, která se zaměřuje právě na malé a střední podnikání v 189 zemích. Konkrétně bude podrobněji nahlédnuto do oblastí týkajících se založení podniku, získání potřebných povolení, registrací, zahraničního obchodu a ve finále případných soudních procesů (insolvence, vymáhání smluv).

Aby bylo patrné, jak si Turecko vede v porovnání s ekonomicky podobnou zemí, bude provedena komparace podnikatelského prostředí Turecka a Polska, a to ve stejných oblastech – od založení podnikání až po insolvenční řízení. Polsko bylo vybráno z několika důvodů. Stejně jako Turecko, je to země s průmyslově agrární ekonomikou. V době finanční krize se Polsko řadilo mezi nejméně zasažené země a v současné době je 6. největší ekonomikou v EU (Evropská unie). Zároveň se předpokládá, že se v nejbližších letech zařadí mezi 20 neúspěšnějších ekonomik na světě.2 Je zde tedy patrná silná, rostoucí ekonomika podobně jako v Turecku. Navíc Turecko a Polsko mají dlouhodobě dobré politické vztahy, což se v roce 2014 potvrdilo 600. letým výročím.

Další část této práce je věnována možnému vstupu Turecka do EU. Turecko je v současné době kandidátskou zemí Evropské unie. První jednání o připojení k Evropskému společenství probíhaly už od roku 1959, ale oficiální žádost byla podána až v roce 1987.

1 MZV. Turecko: Ekonomická charakteristika země. [online]. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2014 [cit. 2014-12-18].

2ČJ. Foreign Affairs: Polsko může být v roce 2030 mezi dvaceti největšími ekonomikami světa. [online].

Praha: Česká justice 2014 [cit. 2014-12-18].

(16)

Členství brání několik překážek, jedním z nich jsou tzv. Kodaňská kritéria, která musí být ze strany Turecka naplněna.3 Práce se bude zabývat požadavky a nařízeními EU, se kterými je Turecko v souladu, ale i změnami, jež musí být pro přijetí Turecka do EU přijaty. Je zřejmé, že změny realizované tureckou vládou budou mít vliv i na podnikání, z toho důvodu je tato problematika hlouběji zkoumána. Na základě těchto zjištění se práce pokusí odhadnout možný vývoj ekonomiky v Turecku v případě jeho vstupu do EU a s tím související dopady na turecké hospodářství.

Cílem této práce je porovnat podnikatelské prostředí v Turecku a jeho trendy na základě analýzy Doing Business a zároveň identifikovat možné dopady členství Turecka v EU ve srovnání s Polskem.

3 HOLÁ, Jana. Turecko jako kandidát vstupu do Evropské Unie [online]. Plzeň, 2012, s. 93 [cit. 2014-12-18].

Bakalářská práce (Bc.). Západočeská univerzita v Plzni, Filozofická fakulta.

(17)

1. Podnikatelské prostředí

Důležitá rozhodnutí, která vyplývají ze základních otázek souvisejících s místem podnikání, předmětem a způsobem podnikání, s rozšiřováním byznysu či s jeho ukončením, jsou ovlivňována mnoha faktory. Všechny tyto faktory mající vliv na společnost tvoří tzv. podnikatelské prostředí. Jinými slovy, podnikatelské prostředí představuje všechny interní a externí faktory, které mají dopad na podnikání a rozhodnutí spojená s řízením firmy.4

1.1 Vnější a vnitřní prostředí

Přežití a úspěch firmy je podmíněn jeho vrozenou sílou (jedná se převážně o fyzické, finanční a lidské zdroje nebo organizaci podniku) a schopností přizpůsobit se okolnímu prostředí a vlivům. Na druhou stranu je důležité si uvědomit, jak příznivé může být podnikatelské prostředí pro společnost. Podnik je tedy ovlivňován dvěma druhy faktorů, neboli dvěma typy okolí – vnitřním a vnějším prostředím. Faktorů je několik typů s různým stupněm intenzity dopadu na podnikání. Mohou mít příznivý účinek, neutrální nebo nepříznivý. Příznivý vliv na společnost však nemusí být obecně výhodný pro všechny, respektive může mít i negativní vliv na ostatní. Pokud bude situace příznivá pro spotřebitelský průmysl, povede to k přílivu firem na trh a ke zvýšení konkurence pro podniky v tomto odvětví.5

Jak uvádí Harrison6 přírodní prostředí je důležitou podmnožinou podnikatelského prostředí, které oproti prvnímu termínu obsahuje také chování spotřebitele a konkurence, politiku státu a mezinárodních organizací, technologický rozvoj, sociální a kulturní

4 CHERUNILAM, Francis. Business Environment. 1st ed., Mumbai: Himalaya Pub. House, 2009. ISBN 978- 81-84883-92-3

5 Tamtéž, s. 1-2.

6 HARRISON, Andrew. Business Environment In a Global Context. 2nd ed., Oxford: Oxford University Press, 2014. ISBN 978-0-19-967258-5.

(18)

prostředí aj. Většinou jsou tyto faktory popisovány jako přírodní síly vyvíjející tlak na organizace. V současné době dochází ke vzájemné interakci firem a jejich prostředí, dokonce jsou společnosti schopny v určité míře své okolí ovlivňovat. Harrison popisuje podnikatelské prostředí jako „komplexní adaptivní systém,“ jinými slovy jako strukturu vycházející z mnoha prvků, které působí nezávisle, ale zároveň na sebe vzájemně reagují.

Interní faktory je možno označit jako regulovatelné faktory, a to z toho důvodu, že je společnost schopna tyto prvky modifikovat. Jedná se především o vnitřní okolí podniku, jako jsou personální a fyzické možnosti, organizační a funkční záležitosti firmy apod. Každá společnost má určitou vizi a metody, jak těchto cílů dosáhnout. Stávají se tedy hnací sílou podniku, udávají směr rozvoje, určují priority, filozofii a politiku firmy.

Vliv na rozhodování bude mít v tomto případě i sestavení organizační struktury, a to v míře profesionality managementu a v rychlosti rozhodování za společnost. Kvalita statutárního orgánu, vyššího managementu a vztahy mezi nimi budou mít zásadní vliv na rozvoj a výkon podniku. Lidské zdroje hrají další významnou roli především ve schopnostech, morálce nebo postoji zaměstnanců vůči společnosti. Obecně platí, že zaměstnanci nejsou přívětiví ke změnám (rekonstrukce, modernizace) uvnitř firmy.7

Oproti tomu vnější prostředí je dle Ježka8 definováno jako soubor veškerých elementů působících za hranicemi společnosti. Ve srovnání vnitřního a vnějšího prostředí to vnější působí na všechny podniky obecně, nikoli pouze na jednu konkrétní společnost. Firmy také nejsou schopny ovlivňovat tyto faktory nebo pouze velmi obtížně.

7 CHERUNILAM, Francis. Business Environment. 1st ed., Mumbai [India]: Himalaya Pub. House, 2010.

ISBN 978-81-84888-13-3.

8 JEŽEK, Filip. Význam podnikatelského prostředí a jeho stručná charakteristika v podmínkách ČR.

In: MUNICH PERSONAL REPEC ARCHIVE. [online]. 2009, s. 11 [cit. 2014-11-06]. No. 12467..

(19)

Obrázek 1: Klíčové aspekty podnikatelského prostředí

Zdroj: HARRISON, Andrew. Business Environment In a Global Context. 2nd ed., Oxford: Oxford University Press, 2014, s. 5. Vlastní zpracování.

Podnikatelské prostředí se skládá z několika aspektů (viz Obrázek 1). Obecně se tyto aspekty považují za samostatné skupiny, které jsou nedílnou součástí podnikatelského prostředí jako celku a které disponují úzkými recipročními vztahy. Jak bylo uvedeno výše, jednotlivá okolí existují nezávisle na těch ostatních, ale přesto na sebe vzájemně působí.

Diagram znázorňuje pouze hlavní aspekty okolí podniku. Do schématu by bylo možné zakomponovat například i přírodní prostředí aj.9

1.2 Podnikatelské prostředí a jeho vlivy

Na společnost stále působí skupina nejrůznějších vlivů, ať už zvenčí nebo zevnitř samotné firmy. Následující kapitoly se proto budou zabývat hlavními oblastmi makroprostředí, mezzoprostředí a mikroprostředí, které mají zásadní dopad na chod firmy.

9 HARRISON, Andrew. Business Environment In a Global Context. 2nd ed., Oxford: Oxford University Press, 2014. ISBN 978-0-19-967258-5.

(20)

1.2.1 Role státu a fiskální politika

Státní orgány, státní instituce či jiné subjekty se významně podílejí na utváření podnikatelského prostředí. Cílem vlády je udržovat a přispívat k pozitivnímu okolí organizací, a to většinou formou podpor v oblasti vzdělávání, vědy a výzkumu a informovanosti aj. Pokud by na trhu převládalo negativní prostředí, žádné propracované marketingové analýzy tohoto okolí by nezaručily úspěch v podnikání. Proto stát a EU kladou důraz na podporu podnikání, zejména u malých a středních podniků, kde je nejvyšší podíl zaměstnanosti.10

Stát přistupuje k ekonomice pomocí tzv. hospodářské politiky. „Vláda využívá svěřené či jinak získané prostředky a pravomoce k dosahování předem určených ekonomických (a v širších souvislostech i společenských) cílů za pomoci celé řady nástrojů.“11 Jinými slovy se jedná o záměrné činnosti státu, jako je sestavování rozpočtů, určování daňového systému apod. Hospodářská politika může být realizována z hlediska makroekonomického nebo mikroekonomického. Makroekonomický přístup se používá v oblasti makroekonomické rovnováhy nebo efektivního využití zdrojů. Pokud se vláda koncentruje na dosažení celkové rovnováhy na trhu, je třeba provést opatření jak na straně agregátní nabídky, tak agregátní poptávky. Naopak mikroekonomická politika se zaměřuje na zvyšování efektivnosti při alokaci zdrojů a často bývá označována za podpůrnou politiku makroekonomického přístupu. Hospodářská politika je sestavována na základě určitého ekonomického směru, který je upřednostňován vládními institucemi a samotnou vládou. Vláda a vládní instituce jsou tedy jedním z „nositelů“ hospodářské politiky.

10 JEŽEK, Filip. Význam podnikatelského prostředí a jeho stručná charakteristika v podmínkách ČR.

In: MUNICH PERSONAL REPEC ARCHIVE. [online]. 2009, s. 11 [cit. 2014-11-06]. No. 12467.

11 ŽÁK, Milan. Hospodářská politika. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2006, s. 210, Edice učebních textů. Ekonomie. ISBN 978-808-6730-042

(21)

„Nositelé“ hospodářské politiky:

• Zákonodárné orgány (např. parlament)

• Vládní instituce (např. vláda, ministerstva a další státní orgány)

• Národní banka

• Instituce vytvářející tržní prostředí a kontrolující jeho kvalitu (např. protimonopolní úřady)

• Soudní orgány

• Odbory, odbory zaměstnavatelů, politické strany aj.

Nositele lze rozdělit i do dvou úrovní. Prvními jsou instituce a orgány na nadnárodní úrovni (např. Světová banka, Světové obchodní organizace aj.), které svou politikou ovlivňují rozhodovací pravomoce státních orgánů na národní úrovni.12

Nástroje fiskální politiky

Fiskální politika patří do makroekonomické oblasti hospodářské politiky a jejím hlavním úkolem je stabilizace ekonomického vývoje – zajištění přijatelné míry nezaměstnanosti, stabilního tempa růstu, nízké míry inflace a vyrovnané platební bilance. Všechny tyto úkoly tvoří složky tzv. magického čtyřúhelníku. Fiskální politika je postavena na předpokladu, že stát je schopný eliminovat negativní dopady hospodářského cyklu svými regulacemi a zásahy. Jedná se tedy o stabilizační funkci fiskální politiky, neboli o stabilizaci hospodářského cyklu. Jako další funkce lze uvést funkci redistribuční (sociální smír, kompenzace tržních selhání a negativních externalit) a alokační (zajištění financování veřejných statků). Aby stát dosáhl svých cílů, využívá výdajů veřejných rozpočtů a deficity státních rozpočtů nebo daňové nástroje.

12 ŽÁK, Milan. Hospodářská politika. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2006, s. 210, Edice učebních textů. Ekonomie. ISBN 978-808-6730-042

(22)

1.2.2 Daňový systém

Daňový systém a daně představují základní prostředek přerozdělování v ekonomice.

Každý daňový systém by měl být spravedlivý a především efektivní. Bohužel při bližším pohledu na tyto dva základní principy je zřejmé, že pokud bude kladen důraz na co největší spravedlnost daní, povede to v určité fázi ke snížení efektivnosti daňového systému a naopak. To znamená, že při úpravě daňového systému bude třeba rozhodnout, který princip zvolit jako prioritní.

Princip spravedlnosti se zabývá rozdělením daňové zátěže mezi jednotlivé subjekty.

Řeší problematiku, jakým způsobem by se měli poplatníci podílet na nákladech veřejného rozpočtu. Existují dva přístupy ohledně spravedlnosti zdanění – zdaňování dle užitku a zdaňování dle schopnosti úhrady.13

Princip spravedlnosti

„Podle zásady zdaňování dle užitku je spravedlivé, aby každý přispíval na veřejné výdaje takovým dílem, který odpovídá užitku, jenž má ze spotřeby veřejných statků a transferů.“14 Je třeba zvolit metodu ke správnému výpočtu užitku a určit výši daní. Dále je také nutné odpovědět na otázku, jak zajistit splnění redistribuční funkce daní. Užitek z veřejných statků a transferů závisí na cenové a důchodové elasticitě poptávky jednotlivých subjektů.

Stát přispívá veřejným statkem poplatníkovi a cena tohoto statku je neměnná s důchodem spotřebitele. Pokud by nastala situace, že bude známa hodnota subjektivního ocenění užitku veřejného statku, nebyl by problém ve stanovení výše daně – to znamená, že při rostoucí důchodové pružnosti poroste i daňová povinnost subjektu za spotřebu veřejného statku a zároveň se zvyšující se cenovou elasticitou by mělo dojít k poklesu jeho daňové zátěže. Prakticky je ale téměř nemožné zjistit výši cenové a důchodové elasticity poptávky

13 ŠIROKÝ, Jan. Daňové teorie: s praktickou aplikací. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 301.

ISBN 978-80-7400-005-8.

14 Tamtéž, s. 72

(23)

u každého poplatníka zvlášť. Obecně lze ale předpokládat, že se zvýšením důchodu by mělo docházet k relativně menšímu využívání veřejných statků.

Zásada zdaňování dle schopnosti úhrady říká, že „každý poplatník přispívá na veřejné výdaje podle schopnosti platit.“15 Existují dva pohledy na tuto problematiku, a to zásada horizontální spravedlnosti a vertikální spravedlnosti. Horizontální zásada předpokládá, že pokud budou dva poplatníci schopni splácet na stejné úrovni, budou platit i stejně vysokou daň. Naopak zásada vertikální spravedlnosti říká, že dva poplatníci s různou výší důchodu, by měli platit různou výši daně.

Princip efektivnosti

S výběrem daní souvisejí i náklady, a to především administrativní náklady, vyvolané náklady a náklady způsobené ztrátou efektivnosti fungování tržního mechanismu.

Měření administrativních nákladů zdanění má zásadní význam pro konečné hodnocení efektivnosti veřejných výdajů a efektivnosti veřejného sektoru jako celku (viz Tabulku 1).

Tabulka 1: Hlediska administrativních nákladů v daňovém systému Časové hledisko

administrativních nákladů Věcné hledisko Podle jednotlivých druhů daní, pravidelnosti

Příprava legislativy na exekutivní úrovni ministerstev

Osobní náklady (mzdy, pojistné) Běžné správní náklady Schvalování legislativy

v parlamentu a implementace legislativy

Zajištění prostor a jejich vybavení Mimořádné náklady související se zavedením daně či novelizací Vynucování dodržování

legislativy na daňových úřadech Investice, odborné vzdělávání

zaměstnanců Podle kritéria správy jednoho poplatníka (registrace, zahájení

daňové povinnosti) Zdroj: ŠIROKÝ, Jan. Daňové teorie: s praktickou aplikací. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 301. ISBN 978-80-7400-005-8. Vlastní zpracování.

Vyvolané náklady představují náklady, které musí být poplatníkem vynaloženy při placení daní - ztráta času při podání daňové přiznání, odměna daňovým poradcům, vedení daňové evidence, komunikace s finančními úřady aj.

15 ŠIROKÝ, Jan. Daňové teorie: s praktickou aplikací. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 301. ISBN 978- 80-7400-005-8, s. 74

(24)

Ke snížení nákladů mohou přispět i politická rozhodnutí. Většinou ale naopak dochází ke zvýšení administrativních nákladů (růst byrokracie) i nepřímých nákladů, a to především z pohledu komplikovanosti daňových zákonů (stanovení výjimek ze základního zdanění, různých slev na dani apod., které činí zákon nepřehledným a ztěžují poplatníkovy výpočet daňové povinnosti). Daňový systém by měl být flexibilní, aby přispěl k plnění funkcí fiskální politiky na makroekonomické úrovni. Je třeba uvést, že některé daně působí jako vestavěné stabilizátory, které snižují cyklický charakter ekonomiky.16

Hlavatý17 ve své práci uvádí, že s náklady z neefektivní alokace prostředků souvisí tzv. daňová distorze. Daňová distorze může způsobit substituční efekt. To znamená, že spotřebitelé budou preferovat levnější substituty dražších výrobků. V konečném výsledku vznikne spotřebiteli i firmě ztráta, která je vyšší než užitek z vyšší vybrané daně.

Jinými slovy se dá říci, že zvyšování daně způsobuje neefektivnost trhu. Dalším efektem zvyšování daně je tzv. důchodový efekt. Rostoucí daňová povinnost snižuje disponibilní důchod subjektů a tím omezuje i jejich spotřebu. Vztah mezi daňovým výnosem a daňovou zátěží popsal také americký ekonom Arthur Laffer pomocí tzv. Lafferovy křivky (viz Obrázek 2).

16 ŠIROKÝ, Jan. Daňové teorie: s praktickou aplikací. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 301.

ISBN 978-80-7400-005-8.

17 HLAVATÝ, Jakub. Analýza účinnosti fiskální a monetární politiky v ČR [online]. Praha, 2010, s. 16 [cit.

2014-12-22]. Diplomová práce. Bankovní institut vysoká škola Praha, Katedra ekonomie a sociálních věd.

(25)

Obrázek 2: Lafferova křivka

Zdroj: HLAVATÝ, Jakub. Analýza účinnosti fiskální a monetární politiky v ČR [online]. Praha, 2010 [cit.

2014-12-22], s. 16. Diplomová práce. Bankovní institut vysoká škola Praha, Katedra ekonomie a sociálních věd.

Na grafu je patrné, že pokud by se daňová sazba zvýšila nad bod x, vedlo by to k poklesu příjmů z výběru daní.18

1.2.3 Hrubý domácí produkt

Hrubý domácí produkt je jedním z ukazatelů makroekonomického vývoje, který je definován jako peněžní vyjádření celkové hodnoty nově vytvořených statků a služeb na určitém území za určitý čas. Existují tři metody pro jeho výpočet, a to metoda produkční, výdajová a důchodová. Produkční metoda je vyjádřená sumou hrubé přidané hodnoty jednotlivých sektorů a čistých daní na produkty nerozvržených do odvětví.

Výdajová metoda se počítá jako suma finálního zužitkování výrobků a služeb

18 HLAVATÝ, Jakub. Analýza účinnosti fiskální a monetární politiky v ČR [online]. Praha, 2010, s. 16 [cit.

2014-12-22]. Diplomová práce. Bankovní institut vysoká škola Praha, Katedra ekonomie a sociálních věd.

(26)

rezidentskými jednotkami a čistého exportu (saldo exportu a importu výrobků a služeb).

Důchodová metoda je součtem celkové hodnoty prvotních důchodů národní ekonomiky.19

V případě, že je finální produkce oceněna tržními cenami aktuálního roku pracuje se s tzv. ukazateli nominálního GDP. Pokud bude konečná produkce oceněna cenami základního roku, jsou používány ukazatele reálného GDP, to znamená, že produkce je oceňována stejnými cenami, a tudíž nezohledňuje inflaci. V tomto ohledu má i reálný ukazatel GDP větší vypovídací hodnotu. Jako příklad lze uvést, že pokud reálný produkt vzroste o 5 %, tak i celková produkce vzrostla právě o 5 %. Pokud by naopak vznikl 5% nárůst nominálního GDP, mohl by být vyvolaný buď růstem produkce, nebo růstem cenové hladiny. Existuje tedy i pravděpodobnost, že dojde k poklesu produkce, ale vysoké zvýšení cenové hladiny zajistí již zmiňovaný 5% nárůst.20

V případě, že se vydělí celková hodnota GDP počtem obyvatel dané země, vyjde GDP na jednoho obyvatele. Používá se především pro mezinárodní srovnání vyspělosti ekonomik – např. pokud bylo v USA GDP na obyvatele 34 888 USD a v Číně pouze 4 329 USD, znamená to, že v Číně je potřeba 8 lidí na to, aby vyprodukovali stejnou hodnotu jako jeden pracovník v USA. Ukazatel je také využíván Evropskou unií při rozdělování příspěvků z evropských fondů. Zemím, které mají vyšší GDP na hlavu, připadají nižší příspěvky z fondů a naopak.21

1.2.4 Nezaměstnanost a inflace

Udržování nízké míry nezaměstnanosti patří mezi nejdůležitější cíle hospodářské politiky, jelikož významně ovlivňuje ekonomickou výkonnost. Nezaměstnanost je „stav v národním hospodářství, kde část pracovního potenciálu společnosti nenalézá uplatnění

19 Hrubý domácí produkt (HDP) - Metodika. In: Český statistický úřad [online]. 2013, strana naposledy edit.

2013-05-22 [cit. 2015-01-01].

20 ŽÁK, Milan. Hospodářská politika. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2006, s. 210, Edice učebních textů. Ekonomie. ISBN 978-808-6730-042

21 Hrubý domácí produkt. In: Měšec.cz [online]. [cit. 2015-01-01].

(27)

nebo dobrovolně o toto uplatnění neusiluje.“22 Nezaměstnaný je pak definován jako člověk, který je bez práce, aktivně hledá práci a je schopen k nástupu do zaměstnání do 14 dnů.23

Existují 4 typy nezaměstnanosti: frikční, strukturální, sezónní a cyklická.

Frikční nezaměstnanost se objevuje v době, kdy zaměstnanec ukončí pracovní poměr a následně hledá nové zaměstnání. Většinou je to z důvodu změny bydliště, hledání lepší pozice apod. Sezónní nezaměstnanost je dána fluktuací nezaměstnanosti závislou na ročních obdobích. Strukturální nezaměstnanost je dána změnami ve struktuře poptávky po zaměstnancích. Důvodem je úpadek některých odvětví. Největší problém ovšem představuje cyklická nezaměstnanost, která je způsobená výkyvy hospodářského cyklu a s tím souvisejícími změnami poptávky po pracovní síle. Za těmito registrovanými typy nezaměstnanosti lze upozornit ještě na nezaměstnanost skrytou, která vzniká v případě prodlužování studií, předčasných odchodů do důchodu apod.24

Faktory ovlivňující zaměstnanost

• Vládní politika zaměstnanosti: Snahou vlády je informovat obyvatelstvo o volných pozicích, hradit rekvalifikace nebo podporovat migraci za prací. Stát také může snížit nezaměstnanost nepřímo pomocí dodatečných vládních výdajů, které podpoří růst ekonomiky. Firmy budou vytvářet nové pozice a zaměstnávat více lidí

• Vliv stanovené minimální mzdy a sociálních dávek: Vyšší sociální jistota vede k dobrovolné nezaměstnanosti. Nízká mzda a poměrně vysoké sociální dávky mohou demotivovat nezaměstnané od hledání práce. Pokud minimální mzda, při zohlednění dojíždění do zaměstnání, bude ve výsledku představovat nižší příjem, než jaký

22 ŽÁK, Milan. Hospodářská politika. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2006, s. 18, Edice učebních textů. Ekonomie. ISBN 978-808-6730-042

23Nezaměstnaný. In: Businesscenter.cz: Výklad 3163 pojmů z práva, ekonomiky a dalších oblastí podnikání [online]. [cit. 2015-01-01].

24 ŽÁK, Milan. Hospodářská politika. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2006, s. 210, Edice učebních textů. Ekonomie. ISBN 978-808-6730-042

(28)

by dostal člověk od státu ve formě sociálních dávek, bude se objevovat dobrovolná nezaměstnanost, protože takovému člověku se nevyplatí pracovat.

• Demografie a zaměstnávání zahraničních pracovníků: Rostoucí zaměstnanost cizinců koresponduje s jejich ochotou pracovat za nižší mzdy, než za které jsou ochotni pracovat tuzemští pracovníci.

• Vzdělávání, kvalifikace a osobní kompetence tvoří jakousi konkurenční výhodu zaměstnance. Pokud člověk bude mít ojedinělé vzdělání a schopnosti, získává tím výhodu na trhu práce a naopak. Znevýhodněnou skupinou jsou například i absolventi. Ti mají prokazatelné vzdělání i kvalifikaci, ale bez praxe nemají zkušenosti a způsobilost, kterou většina zaměstnavatelů požaduje. Strukturální nezaměstnanost vytváří tlak na rekvalifikaci zaměstnanců, o které není (díky jejich oboru) na trhu práce zájem.

• Mobilita, pružnost a ochota stěhovat se za prací je ovlivněna několika faktory. Jedním z nich je možná neochota lidí dojíždět za zaměstnáním, které je málo placené nebo pokud budou vyšší náklady či omezené možnosti dopravy do práce.25

Nezaměstnanost má i úzkou souvislost s inflací. Vztah mezi těmito dvěma indikátory vysvětluje Phillipsova křivka. Ta říká, že klesající nezaměstnanost s největší pravděpodobností povede k rostoucí cenové hladině.

Inflace je obvykle chápána jako opakovaný růst většiny cen v dané ekonomice.

Jde o oslabení reálné hodnoty (tj. kupní síly) dané měny vůči zboží a službám, které spotřebitel kupuje - je-li v ekonomice přítomna inflace spotřebitelských cen, pak na nákup téhož koše zboží a služeb spotřebitel potřebuje čím dál více jednotek měny dané země.“26

25NOVOTNÝ, Radovan. Nezaměstnanost a co ji ovlivňuje. Investujeme.cz [online]. 2009 [cit. 2015-01-03].

26 ČNB. Co to je inflace? [online]. Praha: Česká národní banka [cit. 2014-01-03].

(29)

Růst spotřebitelských cen (1) je měřen dle tzv. indexu spotřebitelských cen, kde písmeno π představuje míru inflace, Pt cenovou hladinu aktuálního roku a Pt-1 udává cenovou hladinu předešlého roku.

(1) Z hlediska příčin lze inflaci označit za poptávkovou nebo nabídkovou. Poptávková inflace je dána trvalým růstem agregátní poptávky v ekonomice, při kterém nedochází k růstu potenciálního produktu. Je tedy spotřebováván větší produkt, než jaký ekonomika vytvoří.

Naopak nabídková inflace je způsobena zvýšením nákladů firem, jako je nárůst mzdových sazeb nebo cen surovin. Dále je možno rozlišovat inflaci na mírnou (do 10 %), na pádivou (do 100 %) a na hyperinflaci, která je nad 100 %.27

Inflace vede ke stimulaci činností ekonomických subjektů. Jedná se především o stav, kdy je inflace nízká (okolo 2%) a je stabilní. Nízká inflace bude motivovat zaměstnance k vyšší produktivitě. Pokud totiž zaměstnanci nemají silnou vyjednávací schopnost, je pro ně zvýšení produktivity jediným způsobem, jak zvýšit jejich nominální mzdy. Zvýšení produktivity pak povede k ekonomickému růstu. Firmám porostou zisky, které pak mohou být použity právě na navýšení nominálních mezd. Z pohledu zaměstnavatele lze na mírnou inflaci reagovat obdobně. Firmy mohou úměrně k míře inflace zvýšit nominální mzdy s tím, že budou od zaměstnanců požadovat růst produktivity práce. Technologický pokrok je dán souhrnem produktivity výrobních faktorů, tudíž zvýšení míry růstu technologického pokroku povede ke zvýšení dlouhodobého ekonomického růstu. Co se týká investorů, ti budou mít snahu efektivněji investovat svůj kapitál, což také povede k ekonomickému růstu.28

27 ŽÁK, Milan. Hospodářská politika. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2006, s. 210, Edice učebních textů. Ekonomie. ISBN 978-808-6730-042

28 Tamtéž.

(30)

Mezi ekonomy ovšem převládá názor, že inflace má více negativních dopadů než pozitivních. Je nutné se nejprve zaměřit na to, zda je inflace očekávaná (anticipovaná) nebo neočekávaná (neanticipovaná). V případě neanticipované inflace vznikají redistribuční náklady, ať už mezi zaměstnanci a zaměstnavateli nebo dlužníky a věřiteli.

Inflace má dopad na vztah mezi dlužníky a věřiteli, protože podporuje odkládání splátek dluhů. Věřitel je tímto způsobem znevýhodňován a ztrácí ochotu financovat výrobu.

Inflace může dále způsobovat krátkodobé změny výstupu. Díky rostoucím cenám produkce, firmy realizují vyšší zisky v neprospěch zaměstnanců, kterým klesá reálná mzdová sazba. Nižší mzdové náklady firmy povedou ke krátkodobému růstu produkce.

Jinými slovy, inflace může způsobovat krátkodobé kolísání v úrovni produkce, což může mít negativní dopad na tempo růstu potenciálního produktu. Inflace tedy díky redistribuci bohatství mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem může vést k úbytku produktivity práce a k poklesu ekonomického růstu. Určitou roli hraje i neprogresivní daňový systém, který může vést ke snížení ekonomického růstu díky omezení investic do výrobních kapacit.

Příčinou je tzv. vliv odpisové sazby. Odpisy jsou počítány v pořizovacích cenách (tedy ceny bez vlivu inflace), inflace tedy způsobuje růst nominálních příjmů firem, při neměnných nákladech. Vyšší zisk pak podléhá dani. Firmy se proto snaží investovat do finančních aktiv, kde je krátká doba odepisování. Což v konečném důsledku negativně působí na investice týkajících se dlouhodobých investičních celků, a tím brzdí ekonomický růst.29

1.2.5 Význam zahraničního obchodu

Pokud se hovoří o zahraničním obchodě, je nutné zmínit tzv. platební bilanci dané země.

Platební bilance patří mezi základní makroekonomické ukazatele a poukazuje na vnější ekonomickou rovnováhu státu. Jedná se o záznam veškerých hospodářských transakcí mezi tuzemskými a zahraničními subjekty uskutečněných za určité období. Pod pojmem transakce nejsou myšleny pouze peněžní toky přes hranice státu, ale i reálné toky.

29 ŽÁK, Milan. Hospodářská politika. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2006, s. 210, Edice učebních textů. Ekonomie. ISBN 978-808-6730-042.

(31)

Proto má platební bilance různé účty – běžný, kapitálový a finanční účet, devizové rezervy nebo kurzové rozdíly. Práce se zaměří pouze na nejpodstatnější dva, a to na běžný a finanční účet.30

Nejvýznamnější složkou běžného účtu je obchodní bilance. Je dána rozdílem mezi celkovou hodnotou vyvezeného a dovezeného zboží. Například, pokud bude hodnota exportu vyšší než importu, pak bude kladné saldo obchodní bilance. Podobným způsobem je definována další složka běžného účtu, a to bilance služeb. Ta je určena rozdílem příjmů ze služeb poskytnutých tuzemskými subjekty a výdajů na služby přijaté ze zahraničí.

Bilance výnosů, další složka běžného účtu, se týká výrobních faktorů. Respektive obsahuje saldo výnosů z výrobních faktorů poskytnutých domácími subjekty a náklady na výrobní faktory poskytnuté zahraničními subjekty. Naopak pod finanční účet spadají především toky investic. Přímé investice realizované zahraničními subjekty v tuzemsku nebo domácími subjekty v cizině, většinou za účelem převzetí kontroly nad podnikem.

V rámci finančního účtu se objevují ještě portfoliové investice nebo krátkodobé a dlouhodobé úvěry od institucí, státu, bank apod.31

Platební bilance je vždy vyrovnaná. Pokud vznikne nerovnováha na běžném účtu, třeba díky růstu exportu (saldo běžného účtu by bylo kladné), pak tento nárůst musí být vyrovnán úbytkem na finančním účtu, například ve formě odlivu zahraničních investic ze země.32

Významnou roli v zahraničním obchodě hraje měnový kurz dané země. Ten je definován jako „cena měny vyjádřená v jednotkách jiné měny.“33 Pokud dojde k znehodnocení měny, bude to znamenat jistou výhodu pro exportní firmy a naopak. Zhodnocení měny podporuje

30 ŽÁK, Milan. Hospodářská politika. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2006, s. 210, Edice učebních textů. Ekonomie. ISBN 978-808-6730-042

31 Tamtéž.

32 Tamtéž.

33 Tamtéž, s. 28

(32)

dovozy ze zahraničí a zpomaluje tím tempo hospodářského růstu. Nicméně toto tvrzení je ovlivněno různými faktory, nejčastěji se jedná o politické změny v dané zemi.34

1.2.6 Role EU a její politiky

Evropská unie hraje významnou roli v podnikatelském prostředí svých členských států, a to především díky politikám, které uplatňuje. Je třeba si ale uvědomit, že EU působí jenom tam, kde jí to dovoluje Smlouva. Existují tzv. společné politiky, oblasti jsou zde plně delegovány členskými zeměmi na orgány EU. V případě, že byly pravomoci přeneseny na evropské orgány pouze částečně, jde o tzv. koordinované politiky, které budou níže stručně popsány.35

Regionální a strukturální politika si klade za cíl zajistit stejnou úroveň regionů. Neboli regiony, které se pohybují pod evropským průměrem, budou podporovány investicemi do infrastruktury a jiných oblastí. To povede ke snižování rozdílů mezi evropskými regiony a zeměmi.36 Evropská unie se také pečlivě zaměřuje na ochranu spotřebitele, ať už se jedná o bezpečnost výrobků, údaje o cenách, reklamu, odpovědnost a záruky apod.

Veškeré nařízení a legislativní úkoly budou ovlivňovat firmy členských států, které budou muset provést změny v produkci nebo organizaci podniku, což může zvýšit náklady.37 V oblasti životního prostředí EU vydává normy a stanovuje principy, které pomáhají k jeho ochraně. Mezi principy lze zmínit například princip prevence (předcházení poškození životního prostředí), princip vysoké ochrany, udržitelného rozvoje nebo tzv. princip „platí znečišťovatel“.38 V energetické oblasti je úkolem větší teritoriální diferenciace dodavatelů, posílení obnovitelných zdrojů, vytvoření jednotného trhu s energií v Evropské unii.

34Zahraniční obchod. Měšec.cz [online]. [cit. 2015-01-14].

35 BUSINESSINFO.CZ. Politiky EU: Politiky EU [online]. [cit. 2015-01-13].

36 BUSINESSINFO.CZ. Regionální a strukturální politika Evropské unie: Smysl a úkoly politiky soudržnosti.

[online]. 2010 [cit. 2015-01-13].

37 BUSINESSINFO.CZ. Práva spotřebitele v Evropské unii [online]. 2003 [cit. 2015-01-13].

38 BUSINESSINFO.CZ. Evropská politika ochrany životního prostředí [online]. 2009 [cit. 2015-01-13].

(33)

Důvodem je zvyšující se závislost na importu energií, nerovnováha mezi spotřebou a produkcí a vysoké ceny energií.39 EU se finančně podílí i na podpoře výzkumu a technologického vývoje, podporuje spolupráci výzkumných pracovišť a ostatních subjektů. S tím souvisí i snaha o propojení kvalitních výzkumů se vzděláním a průmyslem a dosáhnutí trvale udržitelného růstu v členských zemích.40 Další politika EU se týká zahraniční a rozvojové pomoci. Ta je financována ze zdrojů společného rozpočtu Evropských společenství nebo z Evropského rozvojového fondu.41Posledním zmiňovanou oblastí bude evropská soutěžní politika, která si klade za cíl chránit malé a střední podnikání.42

1.2.7 Socio-kulturní prostředí

Socio-kulturní prostředí hraje důležitou roli v podnikatelském prostředí. Zvyky, jazyk, hodnoty, tradice a preference lidí mohou v případě jejich nedodržování způsobit firmám vysoké náklady. Podniky by proto měly zaměřit svoji strategii i na socio-kulturní aspekty.

Společnosti by měly stavět marketingový mix, aby co nejvhodněji seděl na tamní prostředí a danou charakteristiku trhu. Každá kultura má rozdílné hodnoty, tudíž i firmy musí jednotlivé výrobky zvlášť přizpůsobovat různým národnostem. To se týká i jazyků, které mohou způsobit problémy a nedorozumění v oblasti např. názvu nebo sloganů firmy.

Organizace jsou tedy často nuceny jejich název změnit, aby překlad nevrhl negativní dojem na firmu. Také hodnoty a preference barev se mění napříč kulturami. Například zelená je neoblíbenější barvou pro muslimy, ale v Malajsii je spojována s nemocemi.

Číňané a Korejci zase považují bílou barvu za symbol smrti, zatímco Evropané ji mají za barvu radosti a štěstí. Pro zhodnocení socio-kulturního prostředí je vysoce důležitá i demografická skladba obyvatelstva – věk, velikost rodin, náboženství, zvyky apod.

39 BUSINESSINFO.CZ. Energetická politika EU a její nástroje. [online]. 2009 [cit. 2015-01-13].

40 BUSINESSINFO.CZ. Politika na podporu výzkumu a technologického vývoje [online]. 2009 [cit. 2015-01- 13].

41 BUSINESSINFO.CZ. Rozvojová spolupráce a zahraniční pomoc EU [online]. [cit. 2015-01-13].

42 BUSINESSINFO.CZ. Evropská soutěžní politika [online]. 2009 [cit. 2015-01-13].

(34)

Všechny tyto prvky budou poté ovlivňovat požadavky a nároky obyvatel na výrobky a služby. Rychle rostoucí populace bude požadovat stále více výrobků a nabídka práce poroste.43 Harrison44 uvádí, že kultura je často ovlivňována i náboženstvím. Většina významných národů je charakterizována náboženskými tradicemi, které mohou být podstatně odlišné (např. křesťanství a islám). Náboženská hlediska jsou pak promítána v politické a podnikatelské sféře.

1.2.8 Technologické faktory

V tomto případě se zkoumá, jaký typ technologie se využívá, jaká je úroveň technologického vývoje, jak rychle je nově vyvinutá technologie zařazena do výroby apod.

Technologický pokrok může vést i k přestěhování výroby. Například několik společností ve vyspělých zemích přesunulo výrobu do rozvíjejících se států kvůli levné pracovní síle.

V době, kdy nová technologie začala nahrazovat lidský kapitál, začaly firmy přesouvat jejich výrobu zpět do rozvinutých zemí. Stále ale existují státy, kde je preferována lidská pracovní síla. Mechanizace a automatizace je zde potlačována, což může způsobovat další negativní dopady na rozvoj podnikání. Odlišnost v technologickém prostředí vede i k modifikaci produkce. Jako příklad lze uvést elektrické spotřebiče, které jsou vyráběny na 110 voltů. Pokud tento produkt budou chtít firmy vyvézt do zemí, kde je jejich elektrický systém stavěn na 240 voltů, budou muset modifikovat i tyto spotřebiče.45

43 CHERUNILAM, Francis. Elements of business environment. Rev. ed. Mumbai [India]: Himalaya Pub.

House, 2010. ISBN 978-935-0243-398.

44 HARRISON, Andrew. Business Environment In a Global Context. 2nd ed., Oxford: Oxford University Press, 2014. ISBN 978-0-19-967258-5.

45 CHERUNILAM, Francis. Elements of business environment. Rev. ed. Mumbai [India]: Himalaya Pub.

House, 2010. ISBN 978-935-0243-398.

(35)

1.2.9 Podniková kultura a její vliv na výkonnost podniku

Podniková kultura přestavuje jeden z nejdůležitějších interních faktorů podnikatelského prostředí. Je definována jako „významný subsystém organizace determinující efektivnost organizace v dosahování jejích cílů a kvalitu pracovního života členů organizace.“46 Podniková kultura tedy působí nejen na chování lidí v rámci organizace, ale ovlivňuje i svoje konkurenční prostředí. Zároveň pracuje ve vzájemných vztazích s organizační strategií a strukturou, kde právě organizační strategie je považována za rozhodující faktor při úspěchu či neúspěchu společnosti. Silná podniková kultura vytváří soulad ve vnímání a myšlení zaměstnanců, čímž zamezuje konfliktům uvnitř organizace a podporuje rychlejší rozhodování. Dále usměrňuje chování pracovníků a podporuje sdílení hodnot a cílů.

Nicméně i tento faktor může mít své nevýhody, mezi které patří například možnost ignorování konkurenčního prostředí, potlačování inovativního potenciálu lidí nebo averzi ke změnám uvnitř organizace. V případě, že firemní kultura bude prosazovat a podporovat angažovanost zaměstnanců, bude adaptivní na vnější vlivy podnikatelského prostředí a schopná efektivní reakce, pak lze s jistotou říci, že vnitřní kultura podniku bude pozitivní. Pozitivní kultura působí efektivně v oblasti vnitropodnikového řízení, což znamená rychlejší komunikaci uvnitř firmy, jednodušší implementaci inovací, loajalitu zaměstnanců k podniku a motivaci pracovníků apod. Pozitivní firemní kultura může také přinést úsporu nákladů, která se může projevit ve vyšší kvalitě produkce.

1.3 Měření kvality podnikatelského prostředí

Během posledních let byl ustálen názor, že kvalita podnikatelského prostředí je dána propojením formálních a neformálních pravidel a zároveň je považována za klíčový faktor ekonomického růstu. Toto tvrzení bylo nutné podložit kvantitativním hodnocením kvality institucí, a z toho důvodu se začaly objevovat indexy, které toto měření umožňují.

46 BLÁHOVÁ, Monika. Podniková kultura podporující dynamický rozvoj podniku. [online]. Brno, 2011, s. 55 [cit. 2015-01-11]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta.

(36)

1.3.1 Indikátory měření kvality podnikatelského prostředí

Körner, et. al.,47 rozděluje indexy do několika druhů. Jedním z nich je tzv. jedinečný indikátor, neboli indikátor pracující s daty, která byla získána na základě průzkumu a zaměřena pouze na určitý cíl. Oproti tomu definuje kompozitní indikátory, jež byly odvozeny z už existujících průzkumů. Ty sice obsahují více informací, ale jejich nevýhoda spočívá v rozdílnosti a zároveň neslučitelnosti vstupních indikátorů. Dále mohou být indexy objektivní a subjektivní. Objektivní vycházejí z objektivně měřitelných dat, zatímco ty subjektivní jsou většinou postaveny na názorech respondentů. Přesto lze konstatovat, že téměř všechny indexy jsou subjektivní, neboť objektivními daty nelze ohodnotit celou škálou aspektů. Samotné respondenty je pak nutno rozčlenit na ty, kteří hodnotí určitou zemi zvenčí (tzv. vnější experti) nebo zda se jedná o místní podnikatele. Význam spočívá v tom, že místní podnikatelé znají domácí podnikatelské prostředí lépe než respondenti zvenčí. Nicméně výsledky průzkumů od místních nejsou vhodné pro srovnání v mezinárodním měřítku.

Index vnímání korupce – CPI (Corruption Perception Index)

Index vnímání korupce je nejpopulárnější index pro měření kvality podnikatelského prostředí, který je ročně publikován společností Transparency International (TI).

Firma působí v Německu a publikuje už od roku 1995. Cílem je sledovat kvalitu institucí na základě vnímané korupce. „TI definuje korupci jako zneužívání pravomoci veřejného činitele k osobnímu obohacení, např. uplácení veřejných činitelů, vyplácení provizí za přidělené veřejné zakázky či zpronevěru veřejných prostředků a považuje ji za negativní faktor ekonomické výkonnosti.“48 Objevují se i názory, že korupce nemusí být vždy

47 KÖRNER, Pavel, et. al. Měření kvality podnikatelského prostředí ve střední Evropě. Czech Journal of Economics and Finance: Finance a úvěr [online]. Prague, Charles University in Prague, 2002, č. 12, s. 674 - 697 [cit. 2014-11-12]. 884-674-697.

48 KÖRNER, Pavel, et. al. Měření kvality podnikatelského prostředí ve střední Evropě. Czech Journal of Economics and Finance: Finance a úvěr [online]. Prague, Charles University in Prague, 2002, č. 12, s. 676 [cit. 2014-11-12]. 884-674-697.

(37)

negativním jevem. Někteří ekonomové dokonce předpokládají i zvýšení ekonomické efektivnosti, jelikož korupce může zkrátit zdlouhavé procedury a papírování. Pro index CPI jsou důležité ukazatele, které splňují tři podmínky – musí umožnit srovnání zemí a měřit celkovou úroveň korupce a navíc data nesmějí být starší 3 let. Nevýhodou je, že průzkumy vychází z různých skupin respondentů, používají různou metodologii i různá data.

Agregátní indikátory správy – AGI (Aggregate Governance Indicators)

Agregátní indikátory správy byly v roce 1999 vytvořeny Institutem Světové banky (WBI – World Bank Institute). Není publikován pravidelně, doposud byl zveřejněn pouze dvakrát, a to v roce 1999 a 2002. Data jsou čerpána ze zdrojů z oblasti správy a korupce. AGI index je možné posuzovat jako šest dílčích indexů, kdy každý z nich čerpá z jiných ukazatelů většinou založených na průzkumech veřejného mínění a odborníků.49

Index zajetí státu – CI (Capture Index)

Index byl zformován Institutem Světové banky ve spolupráci s Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj (EBRD). V roce 1999 byl proveden Průzkum podnikatelského prostředí a výkonnosti podniků – BEEPS (Business Environment and Enterprise Performance Survey) ve 22 zemích procházejících transformací. Zajetí státu je dle WBI definováno jako

„ovlivňování procesu tvoření základních pravidel hry.“50 Hlavním účelem indexu je zjistit vliv firem na definici a efektivnost podniků. Stát se nachází v zajetí v případě, že jsou na trhu firmy, které stanovují pravidla a zákony soukromými platbami veřejným a vládním činitelům. Jedná se především o nově vznikající podniky, které řeší problém zajištění nově získaných vlastnických práv. Jelikož tyto firmy nemají ještě pevně vybudované vztahy s rozhodujícími orgány, řeší tuto situaci finančními úplatky a korupcí. Naproti tomu

49 KÖRNER, Pavel, et. al. Měření kvality podnikatelského prostředí ve střední Evropě. Czech Journal of Economics and Finance: Finance a úvěr [online]. Prague, Charles University in Prague, 2002, č. 12, s.

682 - 683 [cit. 2014-11-12]. 884-674-697.

50 Tamtéž, s. 682.

(38)

existují firmy, které jsou na trhu dlouhodobě a stačily si získat určitou pozici na trhu.

Takové firmy mají podstatný vliv na stát a významně se podílejí na tvorbě pravidel a zákonů, aniž by za to musely platit.

Index neprůhlednosti – OI (Opacity Index)

Nadace Pricewaterhouse Coopers pro studium transparentnosti a udržitelnosti – PwC (The PricewaterhouseCoopers Endowment for the Study of Transparency and Sustainability) se zabývá měřením kvality podnikatelského prostředí přes tzv.

neprůhlednost. Sama nadace definuje tento pojem jako „nedostatek jasných, přesných, formálních, lehce rozpoznatelných a široce akceptovaných postupů v široké sféře, kde se potkávají podnikatelské, finanční a vládní kruhy.“51 Index sbírá data z 5 různých oblastí kapitálových trhů:

1. Korupce vládní byrokracie – uplácení, zvýhodňování určitých stran 2. Právní systém a vlastnická práva, která mohou být rozporuplná a nejasná 3. Hospodářská politika, která může být rozporuplná a nejasná

4. Účetní standardy, které jsou nekompaktní a mohou vést k nepřesnému získání dat 5. Nekonzistentní režim regulace, který nemá pro všechny stejné uplatnění

Naposledy byl průzkum prováděn telefonicky v 35 zemích a se zaměřením na vrcholové finanční manažery, bankéře, burzovní analytiky a konzultanty PwC. Cílem je dokázat předpoklad, že neprůhlednost povede ke zmírnění ekonomického pokroku a ke zvýšení nákladů ušlé příležitosti.

51 KÖRNER, Pavel, et. al. Měření kvality podnikatelského prostředí ve střední Evropě. Czech Journal of Economics and Finance: Finance a úvěr [online]. Prague, Charles University in Prague, 2002, č. 12, s. 686 [cit. 2014-11-12]. 884-674-697.

(39)

Index rizika správy akciových společností – CGR (Corporate Governance Risk Index)

Index byl vytvořen Crichton-Millerem a Wormanem v roce 1999. Vycházeli tehdy z principů OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) pro správu obchodních společností, které se zabývají právy akcionářů, rolí podílníků ve správě podniku, zveřejňováním údajů a zodpovědností představenstva. Současně jsou definována 4 rizika správy akciových společností – obchodní právo, právní procesy (vymahatelnost práva), regulační rámec a etické prostředí. I tento index je založen na průzkumu, respektive dotazníku o 28 otázkách (jedna správná odpověď je rovna jednomu bodu).

Pro vyhodnocení rizika jsou uváděna tyto kritéria: velmi vysoké riziko správy akciových společností nastává při získání 0 - 5 bodů, vysoké riziko při 6 - 10 bodech, přiměřené riziko při 11 - 20 bodech a nejnižší riziko, typické pro země G7, je mezi body 21 - 28.

Mezi respondenty patří manažeři významných společností se zkušenostmi z rozvinutých trhů. Tyto společnosti mají zahraniční majetkovou účast, což také přispívá ke kvalitnější charakteristice rizika správy akciových společností z pohledu zahraničních investorů.52

1.3.2 Empirické studie hodnocení podnikatelského prostředí

Odehnal a Michálek53 ve své publikaci uvádějí empirické studie hodnocení podnikatelského prostředí a jejich možné rozdělení do dvou skupin. První studie se zaměřuje na hodnocení obecného ekonomického prostředí zemí – např. studie Doing Business (viz 1.2.3. Analýza Doing Business) nebo Global Competitiveness Report.

Druhá hodnotí spíše regionální okolí podniku. Global Competitiveness Report od autorů

52 KÖRNER, Pavel, et. al. Měření kvality podnikatelského prostředí ve střední Evropě. Czech Journal of Economics and Finance: Finance a úvěr [online]. Prague, Charles University in Prague, 2002, č. 12, s.

682 - 683 [cit. 2014-11-12]. 884-674-697.

53 ODEHNAL, Jakub a Jaroslav MICHÁLEK. Empirická analýza regionálního podnikatelského prostředí vybraných zemí EU. In: Vysoká škola ekonomická v Praze: Politická ekonomie [online]. 2011, s. 242 - 262 [cit. 2014-11-20].

References

Related documents

Při cestovním pojištění je délka cyklu sjednání značně kratší než u produktu povinného ručení, bylo proto nutné stanovit, po jaké době od sjednání by měl být e-mail

Volkswagen (dále VW) nebo Opel, jsou asijské vozy až o 20 % levnější. Reakce evropských výrobců na expanzi asijských automobilek je celkem zkostnatělá. Výrobci nejsou

Při vstupu na zahraniční trh může podnik také využít hodnocení konkurenceschopnosti na základě ekonomického vývoje, které v mezinárodním měřítku

Tématem bakalářské práce je konkurenceschopnost vybraného podniku při vstupu na zahraniční trh. Autorka si pro zpracování vybrala společnost Škoda Auto, a. s.,

Zjistit jejich silné a slabé stránky a na základě toho podniknout taková opatření, která povedou v posílení konkurenceschopnosti podniku na trhu (Machková,

V případě vstupu firmy na zahraniční trhy je nutné také zohlednit kulturní zvyklosti, tradice, náboţenství a další specifika cílového trhu, především z toho

Rovná daň je však navrhována především pro své vedlejší přínosy, pro svou schopnost bez výrazných záporných efektů pro stát a poplatníky stanovit nižší daně. Tyto

1) V případě využití klimatizace, by se příkon mohl následně pohybovat odhadem okolo hodnoty 2 kW (nominální), resp. Počítáno je s nominální hodnotou, kterou