1
2
3
4
5
6 Poděkování
Na tomto místě bych chtěla velmi poděkovat paní MgA. Zuzaně Bubeníčkové za odborné vedení, cenné rady, věcné a velmi podnětné připomínky v celém průběhu zpracovávání diplomové práce.
Dále bych chtěla poděkovat všem učitelům, kteří se podíleli na vyplnění dotazníků a tím tak přispěli svými cennými poznatky do této práce.
V neposlední řadě bych chtěla velmi poděkovat paní MgA. Janě Konvalinkové, Ph.D, za náměty, nápady a kreativitu při seminářích didaktik hudební výchovy 1, 2 a 3.
7 Anotace:
PROKOPČÁKOVÁ, J., 2014. Prostředky k dosažení maximální efektivnosti výuky využívané při hodinách hudební výchovy na 1. stupni základní školy. Liberec.:
Technická univerzita v Liberci. Vedoucí práce Mgr. Zuzana Bubeníčková
Diplomová práce se zabývá moderními a inovativními postupy, které by měly být nedílnou součástí hodin hudební výchovy. Tyto postupy se jeví jako velmi nutné, neboť jejich hlavním cílem je dosažení a naplnění klíčových kompetencí a maximální zefektivnění vyučovacích hodin. Celá práce je rozdělena do dvou částí – teoretické a praktické. Teoretická část vymezuje základní pojmy, jako jsou: zpěv, poslech, pohyb, rytmus, hudební tvořivost atd., a snaží se dané problematiky přiblížit a blíže s nimi seznámit. Praktická část si dává za cíl poskytnout plnohodnotný sborník nápadů, který povede k hudební tvořivosti a kreativitě všech účastníků – jak pedagogů, tak i žáků.
Klíčová slova: zpěv, poslech, pohyb, rytmus, hudební tvořivost
8 ABSTRACT
PROKOPČÁKOVÁ, J. 2014. Methods for achieving the most effective educational planning for music classes at the elementary school level. Liberec.: Technical University in Liberec. The thesis director: Mgr. Zuzana Bubeníčková.
This proposed master thesis is dedicated to the contemporary and innovational procedures that should be always implemented into the process of teaching every music class. These procedures are considered to be crucial because their main goal is to accomplish and fulfill the key competencies for making the music classes to be the most effective as possible. This thesis is divided into two parts- theoretical and practical. The theoretical part defines the basic terms, such as: singing, listening, movement, rhythm, music creativity, etc. while aiming to understand the proposed problems related to the process of teaching them. The practical part intends to provide an adequate list of ideas that would further lead towards greater music creativity of all participants-both teachers and their students.
Basic terms: singing, listening, movement, rhythm, music creativity
9
Obsah
Seznam notových příkladů, obrázků a tabulek
...
12Úvod ... 14
I. TEORETICKÁ ČÁST ... 16
1 Hudební výchova a dítě. ... 16
1.1 Základní aspekty hodin hudební výchovy ... 16
1.1.1 Zpěv ... 16
1.1.2 Poslech ... 17
1.1.3 Pohyb ... 17
2 Hudební tvořivost ... 19
2.1 Rytmické a melodické hry ... 19
2.1.1 Hra na ozvěnu ... 19
2.1.2 Hra na otázku a odpověď ... 20
2.1.3 Hra na tělo ... 20
2.2 Doprovod k písním ... 20
2.2.1 Tempo a jeho proměny ... 21
2.2.2 Pulzace a metrum ... 21
2.2.3 Rytmus ... 22
2.2.4 Pentatonika ... 22
3 Zpěv a hlasová výchova ... 23
3.1 Způsoby tvoření hlasu ... 23
3.2 Hlasové rejstříky ... 24
3.2.1 Hrudní rejstřík ... 24
3.2.2 Hlavový rejstřík ... 25
3.2.3 Střední rejstřík ...25
3.3 Běžný rozsah dětského hlasu ... 25
3.4 Držení těla ... 27
10
3.5 Dech ... 28
3.6 Zpěváci ... 29
3.7 Nezpěváci ... 29
3.7.1 Typy nezpěváků ... 31
3.7.2 Střední rejstřík ... 32
4 Dramatizace ... 34
4.1 Účel dramatizace lidových písní ... 34
4.2 Prostředky dramatizace ... 35
4.3 Jak dramatizovat písně ... 36
II. PRAKTICKÁ ČÁST ... 38
5 Zásobník nápadů, aktivit a her ... 38
5.1 Zlatá brána 1 ... 38
5.2 Zlatá brána 2 ... 38
5.3 Hra na ozvěnu ... 39
5.3.1 Zvukobá hra na ozvěnu ... 40
5.3.2 Melodická hra na ozvěnu tvořená na 2 tónech ... 40
5.3.3 Melodická hra na ozvěnu tvořená na 3 tónech ... 42
5.4 Hra na otázku a odpověď ... 43
5.4.1 Rytmická hra na otázku a odpověď ... 43
5.4.2 Melodická hra na otázku a odpověď ... 44
5.5 Poznávání tónů ... 45
5.6 Hra na tělo ... 46
5.7 Rytmické rondo ... 48
5.7.1 Rytmické rondo – variace ... 48
5.8 Zvuky ... 49
5.8.1 Poznávání zvuků ... 50
5.9 Rytmizace říkadel a další aktivity s nimi ... 51
11
5.9.1 Přednes říkadla v různých výrazových odstínech ... 53
5.9.2 Říkadlo jako kánon ... 54
5.10 Pochod ... 58
5.11 Metodika – Jak naučit písničku ... 60
6 Vzorové přípravy ... 65
6.1 Vzorová příprava pro 1. třídu ... 65
6.2 Vzorová příprava pro 2. třídu ... 69
6.3 Vzorová příprava pro 3. třídu ... 72
6.4 Vzorová příprava pro 4. třídu ... 77
6.5 Vzorová příprava pro 5. třídu ... 81
7 Dotazníkové šetření ... 85
7.1 Vzorový dotazník pro učitele na 1. stupni ZŠ ... 85
7.2 Vyplněný dotazník učitelem 1. stupně ZŠ ... 86
7.3 Vyhodnocení dotazníků ... 87
Závěr ... 89
Seznam použité literatury a jiných zdrojů ... 90
12
Seznam notových příkladů, obrázků a tabulek
Notový příklad 1: Hra na ozvěnu ... 39
Notový příklad 2: Melodická hra na ozvěnu tvořená na dvou tónech...40
Notový příklad 3: Melodická hra na ozvěnu tvořená na dvou tónech + text ...41
Notový příklad 4: Melodická hra na ozvěnu tvořená na třech tónech...42
Notový příklad 5: Melodická hra na ozvěnu tvořená na třech tónech + text ...42
Notový příklad 6: Rytmická hra na otázku a odpověď ... 43
Notový příklad 7: Melodická hra na otázku a odpověď ... 44
Notový příklad 8: Hra na tělo ... 47
Notový příklad 9: Hra na tělo – improvizace žáků ...47
Notový příklad 10: Rytmické rondo ...49
Notový příklad 11: Rytmizace říkadla ... 52
Notový příklad 12: Zrytmizované říkadlo – kánon ... 54
Notový příklad 13: Zmelodizované říkadlo ... 55
Notový příklad 14: Říkadlo – kánon ... 56
Notový příklad 15: Pyramida ... 56
Notový příklad 16: Zmelodizované říkadlo ... 58
Notový příklad 17: Zmelodizované říkadlo + solmizační slabiky... 58
Notový příklad 18: Říkadlo určené k pochodu ... 59
Notový příklad 19: Říkadlo určené k pochodu s melodií ... 59
Notový příklad 20: Tonika ... 61
Notový příklad 21: Dominanta ... 62
Notový příklad 22: Subdominanta ... 62
Obrázky Obrázek 1Mrak ... 46
Obrázek 2 Tráva ... 46
Obrázek 3 Ježek ... 46
13
Obrázek 4 Vejce ... 46
Obrázek 5 Had ... 46
Obrázek 6 Myš ... 46
Obrázek 7 Xylofón tonika ... 61
Obrázek 8 Xylofón dominanta ... 61
Obrázek 9 Xylofón subdominanta ... 62
Obrázek 10 Tužka modrá tón C ... 63
Obrázek 11 Tužka zelená tón D ... 63
Obrázek 12 Tužka červená tón G ... 64
Obrázek 13 Tužka fialová tón A ... 64
Obrázek 14 Tóny a zvuky ... 67
Obrázek 15 Píseň Adámku náš ... 74
Obrázek 16 Píseň Cib, cib, cibulenka ... 75
Obrázek 17 Vyplněný dotazník ... 86
Tabulky Tabulka 1 Přehled rozsahu dětského hlasu v jednotlivých věkových obdobích ... 26
Tabulka 2 Bingo karta 1, 2, 3, 4 ... 78
Tabulka 3 Riskuj ... 82
Tabulka 4 Vyhodnocení dotazníků ... 87
14
Úvod
Nad daným tématem jsem přemýšlela již delší dobu a vybrala jsem si ho hned z několika důvodů. Prvním důvodem je fakt, že se ve své praxi často setkávám s pedagogy, kteří jsou hudební výchovou znechuceni a nechtějí ji učit, protože jednoduše nevědí jak udělat hodiny zajímavé, pestré a motivující. Téměř všichni učitelé, o kterých se tu zmiňuji, jsou hudebně zdatní, takže v tom se zásadní problém nenalézá.
Ale nevědí si rady s tím, jak děti nadchnout a vytvořit v nich kladný vztah právě k hudební výchově. Přitom se domnívám, že je to jeden z nejzábavnějších předmětů, díky kterému můžeme žáky naučit rytmickému cítění, zpěvu a hlavně tomu, aby si hudbu oblíbili a stala se součástí jejich každodenního života. Dalším důvodem je pro mne vztah, který já osobně k hudbě jako takové chovám. Již od mala jsem navštěvovala hodiny klavíru, ve kterých jsem absolvovala 12 let, respektive dva klavírní cykly. Dále jsem již od raného věku navštěvovala hodiny sólového a také sborového zpěvu.
K hudbě mám tedy velmi blízko a je pro mne velkou inspirací. Ve své práci jsem se snažila zapojit vše, co jsem během studia a své praxe získala, a vytvořit tak jakýsi sborník nápadů, který bude právě ku pomoci všem pedagogům, kteří si nevědí rady s tím, jak udělat hodiny hudební výchovy zajímavé a inovativní.
Diplomovou práci jsem rozdělila do dvou hlavních částí, a to na část teoretickou a část praktickou. Teoretická část je rozdělena do čtyř hlavních kapitol, které postihují základní problematiku hudební výchovy a snaží se objasnit základní a jasná fakta a přiblížit tím tak ještě více danou problematiku.
Část praktická obsahuje jakýsi sborník nápadů, který by měl pomoci všem pedagogům, kteří se budou chtít danými nápady inspirovat a hodiny hudební výchovy jimi obohatit. Při výběru daných aktivit mne inspirovaly hlavně přednášky paní Mgr.
Jany Konvalinkové, se kterou jsme absolvovaly předmět didaktika hudební výchovy 1, didaktika hudební výchovy 2 a didaktika hudební výchovy 3. Dále pak postřehy z praxí
15
a náslechových hodin a nakonec mé vlastní nápady a tipy, které jsem za svou dosavadní praxi v učitelské profesi vyzkoušela a osvědčily se mi.
Na konci praktické části jsem pak vytvořila 5 vzorových příprav na hodiny hudební výchovy. Přípravy jsou pouze pro 1. stupeň základních škol – pro 1. třídu, 2.
třídu, 3. třídu, 4. třídu a 5. třídu. V přípravách jsou zakomponovány činnosti, které jsem zapsala do sborníku, a pomocí nich jsou vytvořeny vzorové přípravy na hodiny, které mohou posloužit jako pomůcka učitelům, jak by takové hodiny mohly vypadat.
Jak jsem již zmiňovala výše, cílem, který jsem si v mé práci vytyčila, je převážně motivace – jak žáků, tak i učitelů, kteří budou žáky v této oblasti vzdělávat.
Chci především poukázat na fakt, že hudební výchova je předmět jako každý jiný, který žáky velmi rozvíjí, a proto je důležité využít efektivní metody, které povedou k naplnění cílů a efektivnímu způsobu vyučování. Všechny aktivity jsou navrženy tak, aby byly v souladu s rámcovým vzdělávacím programem a hlavně aby rozvíjely klíčové kompetence, neboť jejich naplnění je mým dalším cílem.
16
I. TEORETICKÁ ČÁST 1 Hudební výchova a dítě
„Osobnost dítěte vždy respektujeme a nezneužíváme jeho důvěry. Dětským citům se neposmíváme a nezlehčujeme je. Bereme je naopak zcela vážně a jednáme s dítětem taktně a ohleduplně. Dáváme najevo rovnocennost vztahů a starostí. Citlivě posuzujeme a usměrňujeme první koedukované vztahy. Máme pochopení pro dítě tohoto věku, když si ,otevře srdce‘, a pokoušíme se ukázat mu cestu ve smyslu krásy a dobra.“
(Pavel Jeník, 1970) 1.1. Základní aspekty hodin hudební výchovy
Základních principů, kterých chce docílit každý pedagog, jenž chce hodiny hudební výchovy efektivně naplnit, je hned několik. Je zapotřebí s nimi disponovat v každé vyučovací jednotce, avšak není zapotřebí všechny naplnit.
1.1.1 Zpěv
Hlavním cílem v hodinách hudební výchovy, počínaje 1. ročníkem a zahrnuje celý 1. stupeň, je rozezpívat většinu dětí, nejlépe všechny žáky. Z průzkumů jasně vyplývá, že procento skutečných nezpěváků mezi dětmi je opravdu zanedbatelné.
V dnešní době se však na základních školách objevuje stále více nezpěváků a žáků s nehudebním cítěním, a proto jsou stále více do hodin zařazována jednoduchá říkadla a říkadlové nápěvy, které nejpřirozeněji odpovídají lidské řeči, a i tito nehudební žáci se za s jejich pomocí dokážou naučit správně intonovat a čistě zpívat. Zpěv jako takový se dá naučit jedině a pouze zpíváním. Důležité je dbát na zařazení těchto říkadlových nápěvů do každé hodiny. Velmi žádoucí je také posadit žáka, který není ve zpěvu zdatný, vedle žáka, který je hudebně nadaný a má hudební cítění.
Při zpěvu lidových a národních písní je velmi důležité, aby učitel jasně, zřetelně, čistě a s výrazem žákům nejprve píseň předzpíval a připravil je tak na to, že budou chtít zpívat s chutí a nadšením. Nácvik se pak provádí po částech, kdy žáci opakují to, co slyšeli. Velkým kamenem úrazu bývá, pokud učitelé vyžadují, aby žáci odříkali text
17
písně jako básničku. Tam se pak vyskytují problémy s tempem, výrazem, dynamikou a zásadní chybou je, že se žáci neučí písničku spontánně.
Dalším žádoucím prvkem při nácviku a zpěvu písní by měla být transpozice do různých tónin, která rozšiřuje hlasový rozsah dětí.
(Lišková 2001, s. 6) 1.1.2 Poslech
Poslech skladeb a hudby, ať už moderní, nebo vážné, je pro žáky velmi důležitý. Vede je totiž k vlastnímu prožitku z hudby. Hlavním úkolem je vzbudit u žáků zájem a motivovat je k poslechu vážné hudby, která je sice denně neobklopuje a není pro ně tak známá a poutavá, avšak dokáže být velmi inspirující. Proto musí pedagog vždy dbát na pečlivý výběr skladby, která by měla být hravá, veselá a jednoduše taková, aby žáky zaujala. Dalším kritériem pro to, aby si žáci vážnou hudbu oblíbili, je také to, že není vždy zapotřebí doposlouchat celé dlouhé pasáže daných skladeb. Mnohdy stačí pouze pár taktů, které nám ukázku nastíní, a není třeba celou skladbu nechat dohrát. Lze se k ní vrátit později, v jiné části hodiny anebo až úplně jinou vyučovací hodinu.
(Lišková 2001, s. 7) 1.1.3 Pohyb
Pohyb a pohybová výchova je úzce spjata s hudební výchovou, a to jak se zpěvem, tak i s poslechem skladby. Pohyb dětem ukazuje, co vše je skrze něj možné. Je to dovednost, díky níž žáci získávají první zkušenosti týkající se vyjádření nálady, emocí a postojů. Pohyb v hudební výchově má svou nezastupitelnou roli v mnoha odvětvích.
Zpěv lidových nebo i umělých písní lze velmi jednoduše doprovodit základními krokovými variacemi či pochodem. Tím už v žácích podněcujeme rytmus a rytmické cítění, které je v hudbě velmi důležité.
Při počátcích pohybové výchovy se musí zahrnout pohybová průprava, která obsahuje pokyny, jež vedou ke správnému držení těla jak v klidu, tak i v pohybu.
Pohybová průprava je chápána jako neodmyslitelná část základního nácviku, neboť
18
vede žáky ke správnému držení těla a k provádění pohybových a tanečních prvků.
Pohyb, jako přirozená součást dětského sebevyjadřování, je zapotřebí v hodinách hudební výchovy motivovat, a to vždy přiměřeně k věku. Mělo by se jednat o uvědomělé provádění pohybů, a to tak, aby se žáci pohybovali přirozeně, harmonicky a účelně. Pohyb v hodinách hudební výchovy má velký smysl, a jen když je správně prováděný, tak posiluje tělesnou i duševní složku dítěte a tím rozvíjí jeho celou osobnost.
Při pohybové činnosti děti dokážou velmi dobře uplatnit svou hravost a fantazii v tanečních hrách. Tím se rozvíjí tvořivost a je jim umožněna pohybová a hudební seberealizace. Zároveň to v sobě skýtá nejlepší relaxaci a muzikoterapii, kterou dětem i učiteli lze nabídnout. Psychický stav dětí totiž ovlivňuje plynulý harmonický pohyb v kombinaci s hudbou.
Do hudební výchovy lze také samozřejmě zapojit i lidové tance a jejich nácvik.
Nejenže je to velmi oblíbená činnost, ale u žáků se tím rozvíjí rytmus, pohyb, systematičnost a schopnost vše spojit do jednoho celku. Každý tanec má svůj vlastní charakter a figuru. Je zapotřebí tento charakter dodržet. S žáky se nejprve procvičují pohybové zásoby tanečních kroků, jako jsou: chůze, běh, cval, poskočný krok, přísunný, přeměnný a později pak i valčíkový krok. S tímto vybavením jsou již žáci schopni volně improvizovat na lidovou píseň nebo jakoukoli vhodně vybranou skladbu. Učitel dále může pomoci při sestavení vlastního tance.
(Lišková 2001, s. 7, Kulhánková 2010, s. 12)
.
19
2 Hudební tvořivost
Tvořivost dětí jako taková vyrůstá z jejich spontaneity. Dítě spontaneitu projevuje již od svého narození – ať už v osvojování řeči, napodobování zvuků, zkoumání okolí, nebo seznamování se se vším, co ho obklopuje. Aby hudební tvořivost nabyla opravdu svého významu, je zapotřebí do ní vložit řád a logiku. Jinak by se jednalo pouze o nezávazné tvoření dítětem, které by bylo založeno pouze na intuici.
Záměrem učitele tedy je, aby žáci dospěli k poznatkům v rámci tvořivých činností a hudebních her. Tím je zachována spontaneita dětí, která je velmi důležitá pro jejich osobní vývoj, avšak vše se podřizuje rytmickým a melodickým pravidlům. Díky aplikaci těchto principů, se stává improvizace dětí samostatnější a zábavnější.
Aby se hudební tvořivost rozvíjela správným směrem, doporučují se aktivity, které jsou odstupňovány dle náročnosti a neustále od žáka požadují větší a větší úsilí.
Tím rozvíjí hudebnost dítěte a orientaci v základních hudebních pojmech. Hudební tvořivost také velmi záleží na jednotlivých učitelích, kteří samozřejmě do ní vkládají svou osobnost, své vlastní nápady a náměty a tím ji obohacují.
(Raková, Štíplová, Tichá 2012, s. 8) 2.1 Rytmické a melodické hry
Hry, které u žáků rozvíjí rytmiku a rytmické cítění. Díky hrám si dítě častokrát ani neuvědomuje, že rozvíjí rytmické cítění, a vše mu jde naprosto přirozeně a bez sebemenších problémů. Rytmické a melodické hry by měly být obsaženy téměř v každé hodině hudební výchovy a je zapotřebí, aby učitel dokázal improvizovat a byl tvořivý.
Důležitá je však přesná rytmická pulzace, kterou vždy udává učitel. V dalších hodinách, kdy jsou již žáci seznámeni s principy těchto her, nechá učitel i žáky, aby se zapojili a byli tvořiví, ale neustále udává rytmickou pulzaci, která je pro správný průběh těchto rytmických her velmi důležitá.
2.1.1 Hra na ozvěnu
Existuje ve dvou podobách, a to jako rytmická hra na ozvěnu a melodická hra na ozvěnu. Rytmická hra na ozvěnu se zabývá pouze variacemi rytmů, u kterých se postupuje od nejjednodušších po ty složitější. Učitel jako vedoucí začíná, předvede
20
(vytleská) určitý motiv a poté ho žáci opakují. Přesný popis hry na ozvěnu a přidané příklady jsou popsány níže v praktické části.
2.1.2 Hra na otázku a odpověď
Hra se opět vyskytuje jak ve formě rytmické, tak i té melodické. Je stavěna na velmi podobném principu jako hra na ozvěnu, avšak zde se již očekává žákova odpověď, která bude improvizovaná nebo již předem připravená, avšak bude zapadat rytmicky do daného motivu. Celý popis s přesným návodem a ukázkou, jak daná hra vypadá, je popsán opět níže v praktické části.
2.1.3 Hra na tělo
Rytmická hra, která v sobě skrývá prvky, které rozvíjí hrubou a jemnou motoriku.
Navíc je velmi žádoucí, neboť je to pohybová hra, při které žáky rozhýbáme a uvolníme. Učitel sám nebo s pomocí žáků vymyslí příběh, který bude rytmicky zapadat do daného celku a při kterém se využije částí těla, kterého se všichni dotýkají. Příklady této aktivity jsou detailně popsány v praktické části.
2.2 Doprovod k písním
Doprovod slouží převážně k podtržení charakteru dané skladby či písně. Každá skladba, při níž se použije nástroj, který ji doprovodí, ožije a melodie se promění za pomoci znějících nástrojů. Platí zde jedno prosté, ale pravdivé pravidlo – méně je více.
Mnohdy stačí, když skladbu doprovodí jen zvuk znějícího bubínku, trianglu či jiných, ať už rytmických, nebo melodických hudebních nástrojů. Děti jsou velmi vnímavé a citlivé, takže jsou schopné poznat, zda se jedná o skladbu výrazně rytmickou, pochodovou, taneční, anebo naopak klidnou či mírnou.
Nejjednodušší pravidlo, kam lze doprovod zařadit, je na začátku skladby, v tzv.
předehře. Je to jakási úvodní část. Příprava pro zpěváky nebo posluchače navozuje náladu písničky a ukazuje ostatním, jaké tempo a dynamiku bude skladba mít. Dále je velmi žádoucí doprovod zařadit mezi jednotlivé úseky, tzv. sloky, a takové zařazení se nazývá mezihra. Ta zpravidla bývá přibližně uprostřed skladby a slouží k odlehčení,
21
popřípadě změně. Pak již následuje poslední část skladby, která může být ukončena dohrou.
Doprovod má píseň či danou skladbu oživit, v žádném případě by nemělo dojít k jejímu narušení a zaniknutí zpěvu. Ten by měl vždy zůstat dominantní. Doprovodné nástroje slouží spíše k podpoře písně, pomáhají udržet jednotné tempo a utváří celý její charakter. K doprovodu je nejjednodušší používat rytmické a melodické nástroje – nástroje Orffova instrumentáře.
2.2.1 Tempo a jeho proměny
Již při obyčejné a jednoduché instrumentální hře dochází ke společnému vytváření muziky. Je zde fakt, že projevit se může každý, ale zároveň je nezbytně nutné a žádoucí, aby se podřídil celku a kolektivní práce aby směřovala ke společnému cíli.
K vnímání tempa a jeho proměn je nejúčinnější vést žáky průpravnými cvičeními, která jsou zaměřena právě na tyto aspekty a v žácích je rozvíjí. Žádoucí je chůze v prostoru, jež je doprovázena bubínkem, na který učitel hraje. Dle úderů na bubínek se žáci po kruhu posunují. Učitel mění tempo a je vhodné také zařadit stronzo – zastavení. Díky těmto jednoduchým principům žáci velmi rychle pochopí, co je to tempo a jak se může měnit.
Všechny tyto a podobné aktivity se odehrávají v rovině intuice a dlouhé rozmyšlení, kdy žák přemýšlí a spontánně nereaguje, jen celý tok zvuků zastavuje.
Učitel by si měl dát pozor na kritiku a hodnocení, neboť v tomto případě se to od něj neočekává, ba to ani není vhodné. Hlavním cílem je dosáhnout plynulosti a jednotlivé návaznosti všech pokusů.
2.2.2 Pulzace a metrum
Velmi důležitým prvkem v hudebních hrách je pulzace. Přináší s sebou určité pravidlo a řád. Pulzace vyjadřuje neustále se opakující zvuk nebo tón – pravidelná chůze, pochod, tikající hodiny nebo např. kapající voda. K procvičení pulzace slouží všechny aktivity, viz výše zmíněné – hra na ozvěnu, hra na otázku a odpověď a hra na tělo. Nenásilnou formou jsou žáci vtaženi do děje pulzace a dokážou se jí přizpůsobit.
Při vnímání pulzace je zapotřebí, aby ji učitel udával pomocí rytmických hudebních nástrojů, jako jsou dřívka, bubínek, triangl nebo další.
22 2.2.3 Rytmus
Jednotlivé uspořádání not a pomlk společně utváří jeden rytmický celek.
Rytmický celek vždy musí odpovídat určitým taktům a celá skladba se v nich pak odehrává – např. 2/4, 3/4, 4/4 nebo také 3/8 a další. Jednotlivé noty a pomlky musí vždy splňovat dané doby v taktu. U procvičování rytmu je důležité setrvat vždy tak dlouho, dokud ho všichni nezvládnou. Dále žáky učíme rozdělit pozornost mezi dvě fakta, a to zaprvé – musí se soustředit na vlastní hru, a zadruhé – zároveň musí být schopni vnímat společné tempo a pulzující tok hudby. Pro malé děti je tento dvojí úkol obtížný, a proto je zapotřebí jim ho ulehčit alespoň tím, že se zdůrazní vždy první těžká doba v taktu.
První těžká doba v taktu je určující bod, který kdykoli dokáže hráče vrátit zpět. I když se kdokoli ztratí, první těžká doba pulzuje stále stejně a podle ní se žáci dokážou lehce znovu chytit. Společné cítění první těžké doby je úspěšným začátkem k instrumentální souhře.
2.2.4 Pentatonika
Přístup, který využíváme při tvorbě melodického doprovodu za pomoci pentatoniky, se nazývá ostinátní doprovod. Pentatonika je stavěna na 5 tónech durové stupnice. Ve stupnicích je vynechán 4. a 7. tón a právě 5 zbylých tónů – c, d, e, g, a – se nazývá tóny pentatoniky. Tyto tóny pomáhají vytvářet takové doprovody, které v jakékoli kombinaci nezní disharmonicky. Těchto 5 tónů spolu vždy vzájemně harmonicky souzní. Pentatonika v sobě navíc skrývá výhodu svobody. Umožňuje žákům kombinovat více možností doprovodů, které vždy ladí a zní harmonicky. Avšak je zapotřebí i tomuto druhu doprovodu určit pravidla a respektovat metrum, tóninu a formu.
(Raková, Štíplová, Tichá 2012, s. 14–21)
23
3 Zpěv a hlasová výchova
Hlasový výchova rozvíjí u žáků jejich dětský hlas, ale hlavně ho také chrání před poškozením. Zahrnuje v sobě prvky správných návyků, které jsou velmi důležité při hlasové výchově. Ta má velký vliv na fakt, že zpěv je čistý, ale také dokáže pomoci při nápravě nezpěvnosti. Každé cvičení, které se s žáky provádí, je vždy zapotřebí pečlivě vybírat, a to s ohledem na konkrétní situaci a práci s dítětem.
Při hlasové výchově, potažmo při veškerých aktivitách v hodinách hudební výchovy, nese v sobě velký úspěch právě motivace. Motivační hlasové hry představují pro žáky daleko přijatelnější a srozumitelnější formu nácviku než běžná, často užívaná mechanická cvičení, která jsou naprosto bez prožitku a emocí. Při jakékoli hře je dítě bezprostředně vtaženo do procesu práce s hlasem a objevování svých vlastních možností. Každý žák, je-li dobře veden, je natolik vnímavý, že si projde svou vlastní cestou, na jejímž konci dojde k poznatkům, jak správně u zpěvu stát, jak dýchat, jak se uvolnit a jak vytvořit tón. Smyslem těchto motivačních her je, aby žák odstranil přepětí psychiky a těla, aby došlo k aktivizaci jak psychické, tak i fyzické, posílit dechové funkce a správně držet tělo, uvolnit hrdlo, navozovat hlavovou rezonanci a hlavový tón, celkově zlepšit výslovnost a celkovou práci mluvidel a rozšiřovat a barevně vyrovnávat hlasový rozsah.
Všechny motivační hry mají převážně vést k správné technice při zpěvu, avšak velmi důležitým aspektem je také odstranění ostychu, strachu a negativních pocitů při zpěvu. Osobnost učitele činí zásadní podíl, zda dítě prožívá negativní či pozitivní pocity při zpěvu. Na místě je rozhodně respekt, úcta, ohleduplné a taktní jednání, citlivé posuzování problémů a neúspěchů a samozřejmě pochopení.
(Tichá 2005, s. 73, 74)
3.1 Způsoby tvoření hlasu
Hlas slouží k lidské komunikaci a je to zvukový prostředek, který vzniká v hlasové štěrbině hrtanu. Proud vzduchu, který jde z plic (určuje hlasitost), rozechvívá
24
hlasivky, které díky napětí, jež je řízeno stahem svalů v hlasové štěrbině, udávají výšku neboli tón hlasu. Lidské hlasové projevy jako např. křik, smích, výskot jsou velmi blízké právě zpěvu. Jsou to modulované zvuky, které se často pohybují i v rozmezí dvou oktáv, zatímco při běžné mluvě se hovoří pouze o rozsahu maximálně jedné oktávy. Z toho vyplývá, že hlasivky slouží k daleko většímu rozsahu a dynamické zátěži než obyčejná mluva. Pěvecké hlasy se běžně dělí na ženské a mužské, přičemž ženské jsou – soprán, mezzosoprán, alt a mužské – tenor, baryton a bas. Postupuje se od nejvyššího hlasu k tomu, který pracuje spíše v nižších polohách. S hlasem velmi úzce souvisí i hlasové rejstříky, které se popisují jako odlišně znějící řady tónů, přičemž na rozhraní jednotlivých tónů dochází k nápadným hlasovým změnám, respektive zlomům.
3.2 Hlasové rejstříky
Cílem pěveckých hodin je proškolit každého účastníka natolik, aby byl schopen zapojit všechny tři hlasové rejstříky, a to bez výrazných zlomů při přecházení z jednoho na druhý. Jde převážně o vyváženou spolupráci všech tří rejstříků, které se navzájem prolínají. Pokud by práce těchto hlasových rejstříků probíhala odděleně, pak již pouze sluchem vnímáme zlomy a nápadně odlišnou barvu na jejich předělu.
Hlasové ústrojí je velmi složitý mechanismus, avšak obecně a jednoduše lze říci, že hlasivky jsou schopny zapojit se při zpěvu třemi odlišnými způsoby – hrudní rejstřík, hlavový rejstřík a střední rejstřík.
3.2.1 Hrudní rejstřík
Pokud hlasivky pracují celou svou hmotou a samy, pak se jedná o hrudní rejstřík. Představuje se spíše v nižších hlasových polohách, přibližně do e1. Hlas tvořený hrudním rejstříkem nemá tolik možností směrem nahoru. Hlasivky při práci v hrudním rejstříku kmitají v plné hmotě a jsou napínány vnitřním napínačem, který lze ale napnout jen do určité výšky tónu (proto omezení směrem nahoru). Práce hrudního rejstříku zapříčiňuje silný zvuk a široká výslovnost vokálů (široce otevřené a, e). Při tvoření hlasu hrudním rejstříkem se musí dát velký pozor na překřikování nebo hlasitý zpěv, při kterém dochází k tlaku dechu do hlasivek a ten pak zůstává pouze v krku.
25 3.2.2 Hlavový rejstřík
Představuje vysokou hlasovou polohu, a pokud se správně zapojuje, stává se zárukou zdravého hlasu. Při práci v tomto rejstříku hlasivky kmitají pouze blanitými okraji, to znamená, že jsou napínány pouze vnějším natahovačem (sval na přední straně hrtanu mezi chrupavkou štítnou a prstencovou). Proto se stává základní podmínkou pro správné tvoření hlavového rejstříku právě uvolněný hrtan.
Zvuk, který vydává hlavový rejstřík, je měkký a je spojen s prohloubeným výdechem od bránice. Aby byla správně navozena činnost hlavového rejstříku, navodí se slabým zvukem a vokálem u, situovaným v poloze nad f1.
3.2.3 Střední rejstřík
Vyznačuje se převážně střední a vysokou polohou jak ženského, tak i dětského hlasu. Při zapojení středního rejstříku dochází k intenzivnější práci dechového svalstva a je spojen s měkkými hlasovými začátky. Jeho zvuk je jasný, štíhlý a průrazný. Jeho největší uplatnění bývá ve výškách při forte a pak i při střední síle hlasu. Spuštění středního rejstříku zajišťuje přední posazení hlasu, který navozují přední světlé vokály e, i. Střední rejstřík tvoří hlas, který rezonuje v tzv. masce, což je přední hlavový prostor.
(Tichá 2005, s. 15–17) 3.3 Běžný rozsah dětského hlasu
Určit u dětského hlasu správně hlasový rejstřík je velmi těžké hned z několika důvodu. Zaprvé – dětský hrtan je menší a hlasivky kratší a užší, a proto zní rejstříky u dětí jakoby posunuty nahoru. Zadruhé – pokud dítě používá hrudní hlas, může se však jevit jako střední poloha sopranistky. A zatřetí – střední a hlavový tón u dítěte zní jako čistý hlavový tón ženy. Pokud dítě disponuje zdravým a samozřejmě dobře rozezpívaným hlasem, jeho projev je jednotný a přechod z hrudního do hlavového rejstříku je značně plynulý a bez výše zmíněných zlomů.
Na prvním stupni základní školy se nejčastěji vyskytují dětské hlasy alt a soprán, přičemž rozsah dětského altu je a-d2 a dětského sopránu d1-a2, kde často vůbec nezní hrudní poloha pod c1 nebo pokud zní, tak pouze pod tlakem. Rozsah dětského hlasu
26
závisí na různých aspektech, jako jsou: věk, individuální hlasové, tělesné, psychické dispozice a na rozezpívanosti (pěvecké aktivitě).
Hlasový rozsah dětí je nezbytně podmíněn právě malými pěveckými zkušenostmi nebo špatnou prací pedagogů. Nátlak na děti, nepochopení, nerespektování, nedůvěra nebo práce bez motivace, to vše jsou fakta, která se odrážejí na nezájmu dítěte o hlasovou výchovu. Děti, které jsou nerozezpívané, mají velmi malý hlasový rozsah, který se pohybuje: a-e1 nebo a-g1. Každý pedagog by se měl velmi důkladně zamyslet nad metodami a celkovým vedením hlasové výchovy. Jakmile se u dětí vytvoří blok, jen těžko se bude v budoucnu odbourávat.
Orientační přehled rozsahu dětského hlasu v jednotlivých věkových obdobích:
Věkové období Rozsah hlasu Kojenci a děti do 3 let g1-c2
Předškolní věk f1-e2
Mladší školní věk c1-f2 10 let až puberta a-a2
Tabulka 1: Přehled rozsahu dětského hlasu
Charakteristických znaků dětského hlasu je hned několik:
• jasná a zvonivá barva hlasu
• malá síla hlasu (tvořen převážně hlavovým rejstříkem)
• zvukově průrazný (převládá hlavová rezonance)
• hlas je schopen se rozvíjet (pokud zůstane jeho základem tvoření hlavový rejstřík, hlavová rezonance a měkký hlasový začátek)
• s přibývajícím věkem a tělesným růstem hlas sílí a nabývá na barevnosti ( Tichá 2005, s. 21)
27 3.4 Držení těla
Správné držení těla je jistým a důležitým předpokladem k dobrému zpěvu. Stává se nezbytnou součástí celé hlasové výchovy. Odborné publikace sdělují, že existují tři základní formy, jak správně držet při zpěvu své tělo.
• Pěvecký postoj – stoj mírně rozkročný, chodidla stojí celu svou plochou na zemi, váha těla je rovnoměrně rozložena, cítíme je převážně vpředu, nikoli však na patách, hrudní kost je mírně vypjatá a ramena musí být uvolněná, ruce natažené volně podél těla, hlava je vzpřímená a důležitý je přirozený výraz v obličeji.
• Pěvecký sed – sed na židli s chodidly mírně předsunutými a opřenými celou plochou o zem, kolena jsou od sebe vzdálena přibližně na šíři ramen, záda musí být zpevněná a vzpřímená (vytažená z pasu), ramena jsou volná a směřují mírně dozadu a dolů, ruce jsou pokrčené a musí ležet volně na klíně – nikoli na kolenou, neboť to již způsobuje napětí, které je při zpěvu velmi nežádoucí, hlava je volná a mírně balancuje.
• Klek na patách – při kleku na patách kolena mírně roztažená, vše se odehrává na koberci, kde je klek optimální, záda jsou vzpřímená díky zpevněným spodním břišním svalům, tím také dojde k uvolnění spodních žeber, a tudíž je otevřen prostor dechu k bránici.
Výše popsané průpravné cviky by měly především vést k vlastnímu osvojení správných principů držení těla při zpěvu. Měly by se stát pro děti nutností a samozřejmostí, bez které si již ani nedokážou představit, že by mohly zpívat. Celý proces je dlouhodobý a teprve postupným sebeuvědomováním by děti měly dospět k těmto principům a využívat je. Všechny tyto principy dětem pomáhají při:
• konfrontaci pocitů uvolnění a napětí
• uvědomování si držení páteře
• protahování zkrácených mezižeberních svalů
• posilování svalů zádových a svalů v podbřišku, které mají tendenci ochabovat
• zpevnění břišních svalů
28
• uvědomování si těžiště jako centra těla
• osvojování si správných pohybových stereotypů
(Tichá 2005, s. 78, 79) 3.5 Dech
Nezbytnou součástí správného hlasového, respektive pěveckého projevu je dech.
Dýchat se však musí správně, což neznamená nabírat co nejvíce vzduchu, ale používat při dýchání celý dechový aparát, jehož součástí jsou – hlasivky, bránice, mezižeberní a břišní svaly. Největším a nejvíce vyskytovaným problémem u dětí, ale i dospělých je tzv. lapání po dechu. Může to vzniknout ze zvýšené potřeby naléhavě a rychle sdělovat, což způsobuje právě narušení dosud vyváženého stereotypu dýchání. Malé děti, potažmo miminka a batolata, při komunikaci s okolním světem – smích, pláč, křik – dýchají správně. Až větší dětí začínají lapat po dechu a tím se stereotyp dýchání narušuje.
Nejčastější chybou bývá, že se jedinec nadechuje do plic a ještě u toho zvedá ramena. Při správném dýchání by se ramena vůbec hýbat neměla. Když dojde k lapání po dechu, tudíž nesprávnému dýchání, nesměřuje vzduch do bránice, jak by správně měl, ale hromadí se ve vrchní části plic. Nelze ho regulovat, a proto již při prvních tónech unikne spousta dechu. Dítě pak má pocit, že mu vzduch dochází, jenže ve skutečnosti je vzduchem přeplněn. Naopak při správném dýchání do bránice jedinec dokáže dech regulovat a upouští ho pouze po částech, které si sám koriguje. Takže dokáže zazpívat delší fráze na jeden nádech a nenutí ho to se znovu a znovu nadechnout.
Již nesčetněkrát bylo zmíněno, že psychické rozpoložení dítěte a jeho celkové naladění se odráží v celém vyučovacím procesu. V hudební výchově a zvláště pak při zpěvu a správném dýchání to platí také. Pokud se u dítěte projevuje zvýšený výskyt lapání po dechu, může to být zapříčiněno úzkostmi, neurózami, porušením vnitřního klidu a vnitřní harmonie. Proto se v takových případech musí pracovat velmi citlivě a opatrně.
Cílem hlasové výchovy je dovést žáky ke klidnému, prohloubenému a přiměřenému dechu za účasti bránice a bez zvedání ramen. Odstranit lapání po dechu a dospět k přirozenému dýchání, které je přirozenou souhrou všem dechových svalů.
29
(Tichá 2005, s. 89) 3.6 Zpěváci
Zpěvákem bývá často označován takový jedině, který zpívá čistě. Kritériem pro čistý zpěv je zaprvé správné tvoření zpěvního hlasu a zadruhé jsou to rozvinuté hudební schopnosti, k nimž bezpochyby patří:
• Hudební sluch – tento pojem je velmi rozšířený a v naší populaci ho lze často slýchat. Obnáší především schopnost rozlišovat základní atributy tónu (délku, sílu, barvu nebo výšku). Hudební sluch také obsahuje schopnost porovnat dva či více tónů a určit, zda melodie stoupá či klesá, nebo také zda je melodie hrána ve vysoké či nízké poloze.
• Hudební paměť – paměť jako taková je pojem pro většinu populace velmi známý a často používaný. Zahrnuje schopnost uchovat ve vědomí předešlé hudební zkušenosti a následně si je vybavit a použít.
• Hudební představivost – je to schopnost, kdy jedinec dokáže uložené hudební zkušenosti v duchu slyšet, ale vše záměrně ovládat. Hudební představivost se také často označuje jako vnitřní zpěv (bezhlasý).
• Rytmické cítění – za pomoci emocí dokáže jedinec prožívat rytmus, který obnáší střídání dlouhých a krátkých dob, metrum – cítění první přízvučné doby v taktu, a pulzaci – vnímání pravidelných dob v taktu. Jedinec dokáže na rytmus reagovat pohybem a zvládne vyjádřit pravidelnou pulzaci např.
chůzí, pleskáním nebo tleskáním.
• Tonální cítění – vyšší stupeň hudebního cítění, který umožňuje čistě zpívat melodie v různých tóninách, a to proto, že jedinec je schopen cítit a postihnout vztah jednotlivých tónů ke kvintakordu – tzn. k prvnímu, třetímu a pátému tónu ve stupnici.
(Tichá 2005, s. 22) 3.7 Nezpěváci
Nezpěvákem bývá označován jedinec, který má snížené pěvecké předpoklady a schopnosti. Takové dítě nedokáže zpívat čistě. Pak je otázkou, zda je to právě z důvodu snížených pěveckých předpokladů anebo pouze nesprávného tvoření zpěvního hlasu
30
díky malým pěveckým zkušenostem. V publikaci od autora Zdeňka Šimanovského je psáno:
„Zdálo by se, že velká část dětí je hudebně málo nadaná. Je to však jen první zdání. Pojďme zjistit, co je příčinou této nezpěvnosti, a možná najdeme cestu, jak dětem pomoci. Většině z nich byl dán dar zpívat. Nepromarněme tuto šanci.“
(Šimanovský, Tichá 1999, s. 13)
Většina dětí má tendence k tomu, aby dokázala čistě zpívat. Správnými metodami a vedením je lze nasměrovat tak, jak učitel chce. V dnešní době je ale nezpěvnost dětí způsobena hned několika fakty:
• Dětem chybí správný hlasový vzor – z rádií, televizí, počítačů a mp3 přehrávačů děti často slýchávají melodie, které jsou pro jejich hlasové možnosti nežádoucí, neboť jsou nesprávně položené (nízká hlasová poloha). Pro dítě je to nezdravé, ale jelikož potřebuje nějaký vzor, vzniká zde nesprávné tvoření tónů, které vede ke špatným hlasovým návykům.
Fixují si tón na základě mluvního hlasu, kdy jim kmitají celé hlasivky, ale vůbec nedochází ke tvoření tónu na základě hlavového hlasu, kdy kmitají jen okraje hlasivek a dítě je schopno zpívat vyšší tóny.
• Rodiče nezpívají, a tak děti nemají zkušenost s vnímáním jednohlasého zpěvu – matčin zpěv je pro vývoj dítěte velmi důležitý. Dítě se nachází ve změti zvuků, kterým často nerozumí, a matka je nejbližší člověk, který poskytuje dítěti ochranu a útočiště. Matky zpívají většinou ukolébavky nebo jednoduché lidové písně, které svou náročností odpovídají úrovni a možnostem hlasu dítěte. Dítě si matčin zpěv ukládá do paměti a později se stává základem pro jeho hudební rozvoj.
• Dítě se neslyší – spousta dětí mívá problém zpívat čistě v kolektivu dalších spolužáků. Přes hlasitý zpěv ostatních nebo velmi silný hudební doprovod se mnohdy neslyší, a tudíž nedokáže správně a čistě intonovat. Je zapotřebí připravit takové prostředí, které bude napomáhat vzájemnému slyšení se, avšak bez nežádoucího rušení.
31
• Dítě se neposlouchá – je to způsobeno převážně tím, že dítě nedokáže skloubit dvě věci najednou. Je pro něj velmi těžké zpívat a zároveň vnímat kvalitu svého hlasového projevu. Nemá totiž vypěstovanou koordinaci mezi hlasem a sluchem. Zde je zapotřebí, aby dítě mělo jasnou představu melodie (ukazování melodie pohybem ruky) anebo aby stálo vedle jedince, který má již správnou představu vytvořenou, a jedinec méně zdatný je pak schopen podle něho svůj výkon korigovat.
• Dítě je nesoustředěné – často neposlouchá a neplní úkoly, které jsou mu zadávány. Ve většině případů to však může být způsobeno tím, že dítě předem tuší, že daný úkol je nad jeho možnosti, a proto již předem ztrácí motivaci. Samozřejmě to může být způsobeno i sníženými hudebními schopnostmi. (Šimanovský, Tichá 1999, s. 13, 14) 3.7.1 Typy nezpěváků
Určit a přesně vymezit, o jaký typ nezpěváka se jedná, v sobě skýtá velký problém.
Každý žák je totiž jedinečná osobnost a důvodů, proč zrovna on nezpívá čistě a správně neintonuje, může být spousta. Každý jedinec je individualita, takže určit nějaké přesné kategorie a tam jedince napasovat je velmi složité. Každé dítě přichází s jinak rozvinutým hudebním nadáním, tudíž je zapotřebí, aby se pedagog vždy zamyslel a hledal pro jednotlivé dítě vždy splnitelný úkol, který je v jeho možnostech. Což v sobě skrývá přirozenou motivaci. Avšak dle studií lze přece jen podle příčin nezpěvnosti nerozezpívané děti zařadit do tzv. dvou skupin:
• Hudebně rozvinuté děti, které nejsou rozezpívané – sice tyto děti nesou znaky nezpěváků, ale není tomu tak. Mají v sobě ukryty hudební vlohy a částečně mohou být rozvinuty i jejich hudební schopnosti (hudební sluch, hudební paměť, hudební představivost). Přesto tyto děti nedokážou zpívat čistě. A důvodů může být hned několik:
- Děti mohou mít malý a nevhodně umístěný hlasový rozsah – ve své poloze zpívají jasně a čistě, ale jakmile dojde ke společnému zpěvu, který neodpovídá jejich dosavadním zkušenostem, zpívají nečistě, respektive falešně.
- Děti mohou mít dosud nevytvořenou koordinaci mezi hudebními představami a činností hlasivek – nejsou schopny hlasem vyjádřit
32
to, co slyší. Jejich hudební představa může být sice správná, avšak nedokážou ji zkoordinovat s hlasivkami a výsledek pak dítě řadí do pozice nezpěváka, ač tomu tak nemusí být.
- Děti nemají dosud plně a bezpečně upevněné hudební představy – při samotném zpěvu zpívají obvykle pěkně a čistě, avšak při společném zpěvu se nechají často strhnout nezpěváky, kteří je ovlivňují falešnou intonací. Vše je způsobeno tím, že zpěvák má dosud nestabilní hudební představy.
- Děti mohou být psychické zábrany a bloky – často se projevují jako beznadějní nezpěváci, ale není tomu tak. Pro mnohé z nich jsou hodiny zpěvu zatěžující situací, kterou nezvládají. Jejich psychický blok je natolik paralyzuje a ovlivňuje, že jejich hudební projev bývá velmi slabý. Strach a nejistota jsou pro ně určujícím faktorem neúspěchu.
• Hudebně nerozvinuté děti, a proto nerozezpívané – tyto děti nejsou schopny zazpívat jednoduchou píseň či melodii. Nedokážou to ve skupině, ve dvojici, s oporou dobrého zpěváka, natožpak samy. Nezopakují jednoduchou melodii, neumí ji vyhledat na klaviatuře ani na jiných nástrojích. Tyto děti si většinou zvolí jednu univerzální melodii, respektive monotónní mluvu (zpěv nahrazují zpravidla monotónní mluvou), a tu používají při jakékoli pěvecké aktivitě. Často si svou nepřesnost v hudebním projevu ani neuvědomují a nedokážou soustředěně naslouchat.
Hudebně nerozvinuté děti často přicházejí z prostředí, které je nepodnětné a nerozvíjí je. Práce s těmito dětmi je náročná a vyžaduje hodně trpělivosti, času a péče. Avšak jak zraje jejich psychika, zejména pak soustředěné vnímání, jejich hudebnost se zpravidla zlepšuje.
(Tichá 2005, s. 26–33) 3.7.2 Náprava nezpěvnosti
• Náprava nezpěvnosti je jistě dlouhodobou záležitostí. Navíc ještě velmi individuální, protože je zapotřebí neustále přihlížet k individuálním potřebám jednotlivých žáků. Velkou výhodou však bývá, že náprava nezpěvnosti v mladším školním věku probíhá daleko rychleji než u starších
33
dětí. Při nápravných cvičeních totiž spolupracují spontánněji a jejich psychika není blokována přehnanou sebekritičností. Navíc jejich špatně osvojené návyky při zpěvu nebo chybně zafixovaný způsob tvoření hlasu není ještě natolik upevněn, aby nešel lehce změnit a odnaučit. Při nápravě nezpěvnosti je velmi důležité s rozvojem zpěvního hlasu také zpřesňovat hudební sluch, rozvíjet hudební představivost a paměť. To je nejjednodušší cesta, jak zdánlivě rychle rozezpívat každé dítě. Tudíž práce s těmito děti by měla především zahrnovat:
• zachování posloupnosti metodických kroků
• vlídné, klidné a mírumilovné prostředí
• trpělivého pedagoga, který bude s každým žákem pracovat individuálně a dle jeho potřeb
• motivaci, která dítě povzbudí k práci
• úspěch, který se dostaví vždy po splnění úkolu
• takové úkoly, které budou pro žáka vždy splnitelné a v rámci jeho individuálních možností
• rozvíjení zpěvního hlasu různými druhy cvičení a her
• zpřesňování hudebního sluchu za pomoci motivačních her a cvičení
• rozvíjení hudební představivosti a paměti zábavnou formou
• časté procvičování a opakování podnětů
• práci ve společném kolektivu se zkušenými zpěváky
(Tichá 2005, s. 34, 35)
34
4 Dramatizace v hodinách hudební výchovy
Dramatizaci lze zařadit k prostředkům, které přetvářejí příběhy nebo jakékoli texty do podoby hrané. Lidové písničky jsou ideální pro dramatizaci. Skrývají v sobě velké množství příběhů, které lze velmi snadno využít právě při dramatizaci. Nejenže se stanou hodiny hudební výchovy zajímavější, ale pro děti je to velmi motivační a lidové písničky se jim tak mohou zapsat do jejich myslí a stát se přirozenou součástí jejich života. Dramatizace také otvírá velký prostor pro fantazii. Hledají různé cesty, společně odhalují tajemství a vymýšlejí různé možnosti, jak příběh může probíhat. V lidových písních ale také žáci objevují zkušenost, porozumění, morální hodnoty a moudrost, která i nehezké události života dokáže předat poeticky a se soucitem. Dramatická výchova má svou velkou hodnotu převážně v tom, že děti při této práci získávají velmi cennou a prožitkem umocněnou zkušenost. Mohou v ní sledovat mnohé lidské situace, jejich vývoj a vzájemné podmiňování povah, charakterů a postojů. Je to činnost, která nabízí jak poznatky teoretické, tak ale hlavně ty praktické, které se využijí v běžném životě.
(Šimanovský, Tichá, Burešová 2000, s. 10) 4.1 Účel dramatizace lidových písní
Zpřítomnit dětem děj písně napodobivou interakční hrou přináší účastníkům hned několik výhod:
• rozvíjí schopnost lépe vnímat, a to převážně mimoslovní signály, které sledujeme na druhých a dokážeme jim lépe porozumět a vyčíst, co znamenají a co nám tím jedinec chtěl sdělit
• učí žáky srozumitelně se vyjadřovat, a to jak slovně, tak i gesty, mimikou, pohyby těla
35
• je zdrojem bohaté zkušenosti, která se skrývá v obrazech lidských typů, charakterů a situací
• umožňuje žákům setkat se poezií, která je ukryta v textech písní
• umožňuje žákům poznávat hudební nápěvy a harmonie
• skrývá v sobě poznání vzájemné podobnosti lidí a z něj vyplývajícího
soucity a úcty k nim (Šimanovský, Tichá, Burešová 2000, s. 10) 4.2 Prostředky dramatizace
Jak je již výše zmíněno, dramatizací je míněno přetváření příběhů nebo textů do hrané podoby. Prostředků, které dramatizace využívá, je hned několik.
Převážně se však jedná o mimoslovní sdělení, kterým lze leckdy říci mnohem více než řečí. Mimoslovní sdělení provází člověka každodenním životem a neustále se s ním setkává. Někdy je možná obtížné rozeznat a porozumět, co tím chtěl druhý říci, avšak při zařazování dramatické výchovy a prvků mimoslovního sdělení do běžných hodin si na to žáci natolik navyknou, že pro ně nebude problém mu porozumět.
Do mimoslovního sdělení, které je v dramatické výchově velmi důležité, lze zařadit:
• řeč pohledů – velmi důležitý projev, ze kterého lze téměř vše vyčíst (souhlas, nesouhlas, radost, smutek, strach, napětí, překvapení...)
• výraz obličeje (mimika) – sděluje opět emoce a nálady
• pohyby těla (pantomima) – řeč těla, avšak bez použití řeči
• gesta (gestika) – další neverbální signál, řadí se sem úsměv (ten značí štěstí a radost) nebo např. otáčení hlavou zleva doprava (značí nesouhlas), gest je nespočetné množství
• dotek (haptika) – člověk jím vyjadřuje svoji individualitu a spontánní emoce, doteků je široká škála, a to od formálních až po ty důvěrné
• vzájemné přiblížení a oddálení (proxemika) – hledání optimální vzdálenosti od druhého člověka
(Šimanovský, Tichá, Burešová 2000, s. 12)
36 4.3 Jak dramatizovat píseň
Učitel by se měl jistě řídit pravidly, která jsou ověřená a jasně daná. Známo je již také nesčetně využívaných a ověřovaných metod, které v praxi fungují. Avšak velmi žádoucí je učitelova vlastní kreativita a spontaneita.
Umět se do své role vžít, nestydět se a přiblížit se tak dětem a splynout s nimi. Pro naplnění cíle by měl být respektován sled určitých fází, kterými jsou:
• 1. Výběr předlohy pro pozdější dramatizaci – učitel s žáky společně zvolí písničku a koriguje výběr tématu.
• 2. Rozbor – zde přichází na řadu seznámení s písní, její zpěv a předříkání hlasitého textu písně, se kterým se dále pracuje. V této fázi jde především o seznámení s písní, a proto lze využít různé výtvarné znázornění, které žákům text písně přiblíží a osvojí si ho.
• 3. Improvizovaná hra – nyní se žáci pokoušejí text písně převést do hrané podoby a využít k tomu prostor. Ideální je začít pantomimou, sochami a využít různé techniky dramatické výchovy. V této části nejde o přesnou totožnost děje, ale spíše o to, aby se účastníci skrze vlastní zážitky ztotožnili s příběhem a jeho postavami. Důležité jsou zde také sociální a komunikační dovednosti.
• 4. Volba základních stavebních kamenů příběhu – situace, které se stávají těžištěm příběhu, jsou sestaveny do řetězu, který zachycuje vývoj a postihuje to nejdůležitější – gradaci. Tím se pomalu sestavuje příběh.
• 5. Rozehrávání jednotlivých částí příběhu – v této části se rozehrávají a promýšlejí další kontexty a jejich vzájemné návaznosti. Jde o plynulé spojení motivů v jeden smysluplný celek.
• 6. Propojování zdařilých situací v celek – nyní již dochází ke konečné úpravě celkové struktury. Probíhá konečné doladění výtvarné, zvukové a hudební složky.
37
• 7. Představení – cíl, ke kterému se dospěje. Je jakýmsi vyvrcholením celého snažení. Nejde ani tak o konečnou podobu, která je neměnná, ale hlavně o prožitek, který se táhne celým procesem nacvičování.
(Šimanovský, Tichá, Burešová 2000, s. 13)
II. PRAKTICKÁ ČÁST
5 Zásobník aktivit, nápadů a her
5.1 Zlatá brána 1
Melodie popěvku připomíná lidskou řeč, a proto je velice žádoucí a pomáhá i dětem, které mají se zpěvem obtíže. Je to jedna z nejpřirozenějších melodií, kterou zazpívají intonačně čistě téměř všichni hned napoprvé nebo k ní jistě časem dospějí. Je zapotřebí, aby učitel dbal opravdu na přesnou intonaci a popěvek s dětmi zpíval po dobu celého roku. Je také velmi žádoucí transponovat i do jiných tónin.
Zlatá brána otevřená, zlatým klíčem podepřená.
Kdo do ní vejde, tomu hlava sejde.
Ať je to ten nebo ten, praštíme ho koštětem.
5.2 Zlatá brána 2 (Pohybový doprovod)
Dva žáci vytvoří bránu, a to tak, že zvednou ruce nad hlavu a spojí je. Jeden žák je sluníčko a druhý z té dvojice mráček. Ostatní žáci se postaví za sebe do zástupu a
38
39
postupně jako „had“ touto branou procházejí. Na poslední slabiku posledního slova – koštětem – se brána uzavře (dvojice spustí paže dolů, ale neustále se drží) a ten, kdo v ní zůstal uvězněn, vypadává. Postaví se buď vedle sluníčka, anebo vedle mráčku. Takto pokračujeme až do doby, než zůstane poslední hráč. Pak spočítáme, zda je více sluníček nebo mráčků, a hra končí.
5.3 Hra na ozvěnu
Učitel je vedoucím rytmických motivů a postupuje od jednodušších rytmů po složitější. Vždy začne učitel, pak se přidají žáci, pak opět učitel, poté opět žáci. Tento motiv se opakuje neustále. Lze využít tleskání rukama, pleskání rukama o stehna, dupání nohama o zem, můžeme použít i prstová dřívka (na každé ruce vztyčíme ukazováček a prostředníček) a různé rytmické nástroje. Učitel by měl nejprve začít pouze s taktovými nebo dvoutaktovými motivy a teprve později přechází ke tří a čtyřtaktovým.
Notový příklad 1: Hra na ozvěnu
40
Tato aktivita je pro žáky velmi žádoucí, a proto je nejlepší začít s ní již v prvních hodinách hudební výchovy. Samozřejmě bude zpestřením, pokud se tato hra bude různě obměňovat. Učitel mění rytmy, jak je již výše zmiňováno, ale také později mohou funkci učitele zastat skupiny žáků či samotní jednotlivci, kteří drží rytmus a předtleskávají.
Pokud žáci zvládají tuto rytmickou verzi hry na tělo, pak můžeme lehce přejít ke zvukové, kde jsou používány jako hlavní motivy právě zvuky – lidské zvuky, zvuky zvířat, zvuky věcí…
5.3.1 Zvuková hra na ozvěnu
• au, au, au, au, áááúúú, fí, fí, fí, fí, fíííííí, brm, brm, brm, brm, ssss, ssss, ssss, ssss,
bum, bum, bum, pic, pic, pic, buch, buch, buch, buch, haf, haf, haf, mňááúú, mňááúú
Dále pak následují ozvěny melodické. Nejprve by měly být postaveny pouze na dvou tónech, později na třech.
5.3.2 Melodická hra na ozvěnu tvořená na dvou tónech
41
Notový příklad 2: Melodická hra na ozvěnu tvořená na dvou tónech
- lze notovat na vokální slabiky – vá, vává, vá, vá, má, mámá, má, má
- lze k melodii připojit větu, která bude v souladu s daným rytmem
Kdy přijdeš domů?
Máš doma pejska?
Jdeš zítra bruslit?
Čteš doma knížky?
Máš zítra koncert?
Dnes svítí slunce.
Půjdeme běhat.
Chodíme pěšky.
42
Notový příklad 3: Melodická hra na ozvěnu tvořená na dvou tónech + text
5.3.3 Melodická hra na ozvěnu tvořená na třech tónech
Notový příklad 4: Melodická hra na ozvěnu tvořená na třech tónech
Notový příklad 5: Melodická hra na ozvěnu tvořená na třech tónech + text
- lze notovat pouze na vokální slabiky – vá, vá, vávává, má, má, mámámá - lze k melodii připojit větu, která bude v souladu s daným rytmem
Jak se jmenuješ?
Kdy je Mikuláš?
43 Kolik je hodin?
Co je dnes za den?
Kolik je stupňů?
Já jdu do školy.
Mám dnes dva kroužky.
Už znám spoustu slov.
5.4 Hra na otázku a odpověď
Hra je velmi podobná hře na ozvěnu, avšak již s očekávanou odpovědí žáka. Učitel zadá rytmus, ve kterém se celá tato hra bude odehrávat. Lze výborně propojit s ostatními předměty (mezipředmětové vztahy). Učitel se ptá a odpovídá každý žák zvlášť. Buď jdeme po kruhu a žáci tedy přesně vědí, kdy budou odpovídat, náročnější je pak verze, kdy učitel žáky libovolně střídá a vždy ukáže, kdo má odpovědět. Nejprve uvedu příklad rytmické hry na otázku a odpověď a poté melodické. Otázku může pokládat jen učitel anebo lze, aby sloužila jako refrén (Tutti) společný pro všechny, což je žádoucí, neboť učitel zapojí všechny žáky, kteří musí neustále udržovat pozornost.
5.4.1 Rytmická hra na otázku a odpověď:
• Jaký listnatý strom znáš?
44 Notový příklad 6: Rytmická hra na otázku a odpověď
Jde o rytmické rondo ve hře na otázku a odpověď. Tutti (společná část) je v tomto případě otázka: „Jaký listnatý strom znáš“ a improvizace žáků jsou jejich odpovědi –
„Já znám dub“, na které jim musíme dát dostatek času.
Další náměty:
Kolik hodin zrovna je?
V kolik chodíš večer spát?
Kdy k nám přijdeš na oběd?
Kolik sourozenců máš?
V kolik chodíš ze školy?
5.4.2 Melodická hra na otázku a odpověď:
• Jak se jmenuješ?
Notový příklad 7: Melodická hra na otázku a odpověď
45
Jde o rytmické rondo ve hře na otázku a odpověď. Tutti je v našem případě otázka:
„Jak se jmenuješ“ a improvizace žáků jsou jejich odpovědi – „Já jsem Martin“, na které jim musíme dát dostatek času. Ale v případě otázky „Jak se jmenuješ“ není zapotřebí dávat mnoho času, neboť žáci samozřejmě tuto jednoduchou otázku rychle zodpoví.
Další náměty:
Co je k obědu?
Kdy ses narodil?
Kam jdeš po škole?
Kolik je hodin?
Co máš nejradši?
5.5 Poznávání tónů
Pro práci s tóny je nejlepší použít různé ilustrované obrázky, které žákům pomohou přiblížit, zda je tón vysoký, nízký, ostrý, kulatý, dlouhý nebo krátký. Dle sluchu jsou žáci schopni rozlišit, zda je tón vysoký nebo nízký, avšak s pomocí obrázků jim to půjde mnohem lépe a budou více motivováni, než kdyby jen poslouchali a říkali, o jaký tón se jedná. Učitel žáky navede tak, aby přišli na to, které obrázky bude vhodné využít. Pokud je tón vysoký, lze nakreslit cokoli, co je vysoko. Necháme působit žákovu kreativitu a nápady vyslechneme. Tón vysoký bude na obrázku ilustrován vším, co je vysoko – mrak, duha, slunce. Tón nízký může být znázorněn např. trávou, zemí, kaluží – něco, co je dole. Tón ostrý bude znázorňovat např. ježek, který má ostré bodliny, hřebík, jehla nebo cokoli, co má ostré hrany a bude to v dětech evokovat ostrý tón a ten se jim okamžitě vybaví ve spojitosti s daným obrázkem. Nápady si společně s žáky řekneme, ale je důležité, abychom nakonec vybrali jen jednoho zástupce každé skupiny obrázků. Pokud zazní tón vysoký, všichni žáci musí ukázat např. mrak. Pokud by někdo ukázal mrak, někdo duhu a někdo sluníčko, budou se v tom všichni ztrácet.
46
Obrázek 1: Mrak Obrázek 2: Tráva
Obrázek 3: Ježek Obrázek 4: Vejce
Obrázek 5: Had Obrázek 6: Myš
5.6 Hra na tělo
Hra, při které s žáky rozvíjíme jak hrubou, tak i jemnou motoriku. Využíváme ji především tehdy, když chceme žáky uvolnit pohybem. Dotýkáme se různých částí svého těla, jako jsou: nohy – kolena, stehna, ruce – zápěstí, lokty, ramena, břicho, oči, uši, nos, tváře, čelo. Dále využijeme různé poskoky, výskoky a otočky a také je zde důležitá prostorová orientace jako: vpředu x vzadu, vlevo x vpravo, nahoře x dole.
S dětmi lze výborně improvizovat, samy si mohou vymyslet téma, na které zpracujeme
tón vysoký tón nízký
tón ostrý tón kulatý
tón dlouhý tón krátký
47
hru na tělo a společně si ji zahrajeme. Hra na tělo je také velmi důležitá v mezipředmětových vztazích.
Notový příklad 8: Hra na tělo
• S dětmi např. v prvouce probíráme denní režim a v hudební výchově si s nimi tento denní režim zopakujeme pomocí hry na tělo. Učitel má připravený motiv, ale lze poté i obměnit a nechat žáky, aby do motivu přidali své vlastní nápady.
• Improvizace žáků
Děti jsou velmi kreativní a rády se předvádějí, improvizují, vymýšlejí. Musíme je jen zaujmout a dát jim prostor pro sebevyjádření.
Notový příklad 9: Hra na tělo – improvizace žáků
48 Další náměty:
Pohladíme tváře. Učešeme vlasy. Zavřeme si oči. Hop, skok. Vyskočíme.
Protáhneme nohu. Protáhneme druhou. Sedneme si. Koukneme se doprava.
Koukneme se doleva. Zatančíme. Hop, skok. Protáhnem se. Zvedneme si ruku.
Zvedneme i druhou.
- vše se odehrává ve dvoučtvrťovém taktu
5.7 Rytmické rondo
Učitel vymyslí krátký a jednoduchý motiv a pomocí hry na ozvěnu ho s žáky neustále opakuje. Žáci by měli sami přijít na to, že je to část, která se neustále opakuje.
Nazveme ji Tutti – část, kdy hrají všichni společně (můžeme dětem přiblížit – něco jako refrén v písničce, stále se opakuje a nemění se). Zde je velmi důležité, aby učitel neustále udržoval rytmickou pulsaci a tím žákům udával přesné a jasné tempo.
Společnou část (Tutti) střídají improvizace žáků, které doprovází neustálá pulsace učitele. Učitel může tleskat, hrát na bubínek nebo rytmické hudební nástroje. Žáci si nejprve osvojí princip hry, který spočívá ve střídání Tutti a improvizace, pak můžeme přejít k různým variacím.
5.7.1 Rytmické rondo – variace
Řady ve třídě – každá řada improvizuje v jiný čas, učitel udává, začneme Tutti (společná část) – 1. řada improvizace (sólo), Tutti – 2. řada improvizace (sólo) – Tutti – 3. řada improvizace (sólo) – Tutti
Dvojice, trojice, čtveřice, jednotlivci… – Tutti (společná část) – dvojice (sólo), Tutti – další dvojce… pořadí udává učitel dle seřazení žáků ve třídě
Had – učitel zvolí tzv. hlavu hada (začátek) a ocásek hada (konec) – Tutti – hlava hada – projedeme celého hada – ocásek hada – Tutti
(Tutti lze vkládat i mezi jednotlivé články hada – učitel určuje)
