ROHOZECKÉM PANSTVÍ
Bakalářská práce
Studijní program: B7106 – Historická studia
Studijní obor: 7105R062 – Kulturněhistorická a muzeologická studia
Autor práce: Monika Smorádková
Vedoucí práce: prof. PhDr. Jaroslav Čechura, DrSc.
Liberec 2014
PODĚKOVÁNÍ
Ráda bych poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce, prof. PhDr. Jaroslavu Čechurovi, DrSc., za cenné rady a odborné připomínky, jež mi pomohly k vytvoření této práce. Dále děkuji své rodině a přátelům, kteří mi byli kdykoli nápomocni a měli dostatek trpělivosti.
ANOTACE
Bakalářská práce se zabývá rozborem historicko-demografického a sociologického studia obyvatelstva na rohozeckém panství v polovině 17. století s prvořadým využitím informací ze Soupisu poddaných podle víry z roku 1651, jenž pomohl proniknout hlouběji do struktury tohoto vrchnostenského panství. První část práce je věnovaná popisu a zhodnocení užitých pramenů. Druhá, stěžejní, část je postavená na základě rozboru struktury obyvatelstva dle věku a pohlaví, sociální skladby, rodinného stavu, složení domácností a náboženského vyznání.
KLÍČOVÁ SLOVA
Soupis poddaných podle víry, Berní rula, rohozecké panství, zámek Hrubý Rohozec, Mikuláš Des Fours, rekatolizace, demografie
ANNOTATION
The bachelor thesis analyses the historic, demographic and sociological study of the inhabitants of the Rohozec manor in the midst of 17th century using mainly the information from the Population list according to religious belief from the year 1651. The list helped to penetrate deeper into the structure of the manor discussed.
The first part of the thesis describes and evaluates the academic sources used.
The second, fundamental part, is based on the analysis of the structure of inhabitants according to their age and sex, social class, family status, household composition and religion.
KEY WORDS
Population list according to religious belief, tax register Berní rula, Rohozec manor, castle Hrubý Rohozec, Mikuláš Des Fours, recatholization, demography
9 OBSAH
Úvod ... 11
1 Historický kontext ... 13
1.1 Rekatolizace ... 13
1.2 Mikuláš Des Fours ... 15
1.3 Zámek Rohozec ... 18
2 Soupis poddaných podle víry z roku 1651 ... 20
2.1 Úvod ... 20
2.2 Soupis poddaných na rohozeckém panství ... 22
3 Berní rula ... 25
3.1 Úvod ... 25
3.2 Berní rula na rohozeckém panství ... 27
3.3 Porovnání Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 s Berní rulou ... 28
4 Struktura obyvatelstva ... 30
4.1 Dle věku a pohlaví ... 30
4.2 Dle sociální skladby ... 34
4.2.1 Rychtáři ... 34
4.2.2 Hospodáři ... 35
4.2.3 Zahradníci ... 36
4.2.4 Podruzi ... 37
4.2.5 Čeleď... 37
4.2.6 Zaměstnanci při pánu a paní ... 39
4.2.7 Souhrn ... 41
4.3 Dle rodinného stavu ... 42
4.3.1 Lidé žijící v manželském poměru ... 42
4.3.2 Potomci ... 45
4.3.3 Ovdovělí lidé ... 46
10
4.3.4 Lidé nežijící v manželském poměru ... 47
4.3.5 Souhrn ... 47
4.4 Dle složení domácností ... 48
4.5 Dle náboženského vyznání ... 52
5 Závěr ... 54
Použité zdroje ... 56
Seznam tabulek ... 60
Seznam grafů ... 60
11 ÚVOD
Cílem této bakalářské práce je analýza demografického a sociologického studia obyvatelstva na panství Rohozec v polovině 17. století, k níž budou využity údaje z pramene Soupis poddaných podle víry z roku 1651, doplněné o další rozšiřující informace z Berní ruly vyhotovené v roce 1654. S pomocí těchto dvou pramenů tak dojde k hlubšímu proniknutí do struktury obyvatelstva na zdejším vrchnostenském panství a bližšímu zaměření na některé základní otázky zpracovávané historickou demografií a sociologií. Konkrétně bude nastíněno, jaké zde ve zkoumaném časovém období panovaly genderové, sociální, rodinné a náboženské poměry.
Na základě těchto vytyčených cílů budu zpracovávat a porovnávat dostupné informace z pramenů, a dále z nich provádět analýzu k jednotlivým bodům. Nejprve se zaměřím na obecné okolnosti doprovázející první polovinu sedmnáctého století, jako byla náboženská otázka a s ní spojená rekatolizace obyvatel v českých zemích, při které vznikl tento zajímavý Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Další podstatnou skutečností, kterou chci zmínit, je majitel rohozeckého panství v polovině sedmnáctého století, Mikuláš Des Fours. Stranou mé pozornosti samozřejmě nesmí zůstat ani samotný dominantní zámek Rohozec1, jenž byl centrem tohoto panství. V druhé kapitole se budu zabývat vlastním rozborem pramene Soupis poddaných podle víry z roku 1651, kde stručně nastíním, za jakým účelem vznikl, co eviduje a jak konkrétně vypadá pro zkoumané panství. Obdobné provedení učiním i s následující kapitolou, jež bude pojednávat o Berní rule. Tuto kapitolu ještě doplním o oddíl porovnávající oba prameny, a na názorném příkladu konkrétní osoby ukáži využití všech dostupných informací nacházejících se v těchto pramenech.
Samotný stěžejní text se poté bude zabývat rozborem některých demografických ukazatelů, jako je věk a poměr pohlaví, sociální skladba, jež bude úžeji zaměřená na rychtáře, hospodáře, zahradníky, podruhy, čeleď a zaměstnance při zámku. Dále to bude struktura dle rodinného stavu, kde se mimo jiné budu věnovat věkovému rozdílu mezi manželskými páry. V neposlední řadě se chystám zkoumat i problematiku domácností, ve které jednotlivé rodiny rozřadím do určitých typologií a zjistím, jak budou tytéž rodiny početné z hlediska výskytu dětské složky a integrované čeledi.
Následně v poslední kapitole věnované struktuře obyvatelstva dle náboženského vyznání, se pokusím nastínit, jakým způsobem probíhala rekatolizace na rohozeckém
1 Dnes nesoucí název Hrubý Rohozec.
12
panství, a jaké zde převažovalo náboženské vyznání. Celou práci samozřejmě následně doplním i o tabulky a barevné grafy z jednotlivých výpočtů.
Tímto svým drobným výstupem bych tak ráda přispěla k malému poodkrytí některých historických aspektů týkajících se demografické a sociologické studie severních Čech v 17. století z pohledu Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 pro rohozecké panství nacházející se v nynějším okrese semilském a jabloneckém spadajícími pod Liberecký kraj.
13 1 HISTORICKÝ KONTEXT
1.1 REKATOLIZACE
Počátek sedmnáctého století se nesl stále v duchu svobody náboženského vyznání v českých zemích, který již však neměl trvat příliš dlouho. O dalším osudu nekatolického vyznání bylo v podstatě rozhodnuto hned po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 končící porážkou stavovského vojska. Dopad bělohorského střetnutí tedy znamenal následnou změnu konfesijní orientace, jež vyvrcholila uzákoněním katolické víry jako jediného povoleného náboženství v zemi. Cesta k tomuto jednotnému náboženství však nebyla vůbec snadná. Byla provázena četnými pokusy o zachování si původní víry, které mnohdy končily prolitou krví, a smutným osudem těch, co raději opustili svůj rodný kraj, než aby konvertovali. Rekatolizace obyvatel byla ovšem jedním z hlavních vladařských úkolů vyplývající ze zásady „cuius regio, eius religio“2, do které se pustil Ferdinand II. Štýrský3, panovník velice zbožný, řídící se přesvědčením, že přivedením lidí ke katolické víře zajistí spásu jejich duší a jednotu zemí i národů.
Proces pokatoličťování obyvatel však neprobíhal plynule a jednotně, jak by se mohlo mylně zdát. „V rekatolizaci se projevovaly různé názorové proudy, zdánlivě jednotný postup církve a státu byl často výsledkem vnitřních střetů, v lepším případě kompromisů.“4 Byla tedy nutná spolupráce všech složek moci státu. Prvním návrhem jak postupovat, byl jakýsi praktický návod vytvořený v prosinci roku 1620 pražským arcibiskupem Janem Loheliem, na jehož základě by došlo k odříznutí nekatolického duchovenstva od věřících. Také zde byla prosazována myšlenka převedení pražské univerzity do rukou jezuitů, jak se následně v roce 1622 také tak stalo. Z dalších návrhů, jak vymýtit protestantskou víru, musím zmínit i plán, který vytvořil kapucínský diplomat Valerián Magni. Ten se odkazoval na užití jak mírných, tak i násilných prostředků k obnovení římské církve, jež by tvrdě postihovaly ty nekatolíky, kteří by odmítli opustit zemi. Avšak zároveň chápe problematiku násilného přestupu a „pochybuje, že by se takto nedobrovolně obrácení lidé stali skutečně upřímnými katolíky,…“5
Provádění samotné rekatolizace tedy bylo ve správě státní moci, která vydávala různé patenty, dekrety a jiná nařízení, které měly tento proces usnadnit. Jako příklad
2 Zásada „čí země, toho náboženství“ dohodnutá již v roce 1555 v Augsburgu.
3 V Českém království vládl definitivně od roku 1621 do roku 1637.
4 MIKULEC, Jiří: 31. 7. 1627 Rekatolizace šlechty v Čechách, 1. vyd. Praha, Havran 2005, s. 27
5 ČORNEJOVÁ, Ivana, et al.: Velké dějiny zemí Koruny české, sv. 8, 1. vyd. Praha, Paseka 2008, s. 94
14
uvádím nařízení z roku 1622, díky němuž došlo k vykázání nekatolických kněží z Čech nebo císařský patent z roku 1624, který povoloval v Čechách pouze katolické náboženství. Dále byla vydávána různá ekonomická a profesní opatření, jež postihovala nekatolické měšťany apod. Ve stejném roce byly zřízeny i první rekatolizační komise, jejichž povinností bylo zmapování stavu farní správy a zjištění, jak se plní císařská opatření ohledně vypovídání nekatolických duchovních. Ačkoli byla prosazována právě nenásilná forma rekatolizace, jako byly misie, školská výuka, rozšiřování farního systému apod., docházelo zpočátku v některých lokalitách i k násilným projevům odporu. Poddaní totiž neměli právo na vystěhování se ze země na základě své víry jako šlechtici, ale bylo jim nařízeno se rovnou podrobit katolictví. A tak protesty proti rekatolizaci na venkově občas vyvolaly „nepřiměřeně tvrdé zásahy vojska proti nekatolíkům,… rozněcovaly jej i některé nekatolické vrchnosti, úředníci panství a evangeličtí kazatelé, kteří tajně působili v zemi a svá útočiště často nacházeli v odlehlých vesnicích.“6 Dokonce jsou známy i případy usmrcení samotných misionářů7, kteří v dobré víře šířili katolickou víru. Hojně využívaným násilným prostředkem byly i takzvané „dragonády“8. Co se týče mírného postupu vůči nekatolickým poddaným, tak ten lze pozorovat například u Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna, majitele panství frýdlantského. Tento jeho postoj byl hodně motivován z hlediska ekonomických důvodů, jelikož jeho panství bylo jakousi hospodářskou základnou, ze které zásoboval své vojsko. Pokud by se uchýlil k vyžadování přísného dodržování katolické víry, mohlo by to tak tuto ekonomickou prosperitu omezit. Nařídil tedy, aby se k obrácení lidí na víru katolickou neužívalo násilných prostředků, a k tomuto účelu povolal hned roku 1622 do Jičína jezuity, kde jim nechal vystavět kolej. Věděl, že starší lidé se jen stěží dají přivést k jiné víře, a tak důsledně lpěl na katolické výchově mladých lidí, a jejich vyučování ve školách či seminářích, například v Jičíně. Dokonce pro tyto účely vydal i několik nařízení, jež přikazovaly, aby byli synové zámožných měšťanů a šlechtičtí pacholci dáni k výchově jezuitům.
Aby byla rekatolizace vykonaná opravdu celoplošně, bylo zapotřebí obrátit na katolictví právě také i šlechtu, neboť ta měla pod svou správou na jednotlivých
6 MIKULEC, Jiří: Pobělohorská rekatolizace v českých zemích, 1. vyd. Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1992, s. 27
7 Takto skončil například jezuitský misionář Mathyas Burnatius, kterého v roce 1629 ubili sedláci ve vsi Libuň nedaleko Rovenska pod Troskami.
8 Příslušníci lehké jízdy (dragouni), jež byli jako vojenský oddíl usazováni v domech měšťanů, kde byli živeni a zůstávali tak dlouho, dokud obyvatelé nepřešli ke katolické víře.
15
panstvích značnou část obyvatelstva, a pokud vyznávala protestantské náboženství, samotné obracení na katolickou víru tu nemohlo mít moc velkou úspěšnost.
Dokonce docházelo i ke zbíhání9 samotných poddaných na nekatolická panství.
Nejvýznamnějším počinem na legislativní úrovni v této otázce bylo vydání Obnoveného zřízení zemského 31. července 1627 pro Čechy10, které přikazovalo vší šlechtě a urozeným měšťanům na českém území, aby se přihlásili ke katolickému vyznání, jinak ať do šesti měsíců opustí zemi. Tento patent také soustředil veškerou politickou moc do rukou panovníka a zbavoval stavy možnosti práva volby nového vladaře. Císař Ferdinand II. v něm tak jasně stanovil svůj pohled na náboženství. Definoval, že: „chce všechny stavy Království českého v jednotě církve římské katolické zdržeti a zachovati, a že žádné jiné víry a náboženství v témž království trpěti nebude.“11 Opoziční duch byl tedy tímto zřízením v českých zemích definitivně zlomen.
Provádění rekatolizace obyvatel v českých zemích, jež probíhala od dvacátých let 17. století po dobu třicetileté války ve spolupráci světské a církevní moci, mělo tedy za následek zavření nekatolických škol, vypovězení nekatolických kněží ze země, expanzi a rozkvět jezuitského a v menší míře i kapucínského řádu. Dále také reorganizování samotné církevní správy, o kterou se hodně zasloužil arcibiskup Arnošt Vojtěch z Harrachu, jež i vychovával a vzdělával nové domácí duchovní. Kromě toho došlo k zavedení pravidelného vyhotovování ročních zpovědních seznamů, které zkoumaly katolické pravověří. Avšak nemilým důsledkem obracení na víru byl bohužel i odchod části vzdělaných lidí12 do exilu. Když zemřel v roce 1637 císař Ferdinand II., tak se o pokračování rekatolizace mírnou cestou a dalšího upevňování moci zasloužil jeho syn Ferdinand III. Habsburský13. Tak se katolictví, jako jediné povolené náboženství, začalo pomalu zakotvovat v myslích lidí a rekatolizace, dokončená v druhé polovině 17. století, se stala základem k centralizované mocnosti Habsburků, kteří na dlouhá léta definitivně usedli na český trůn.
1.2 MIKULÁŠ DES FOURS
Během 17. století vzrůstala vlna přistěhovalectví ze strany zahraniční šlechty.
Důvodem jejich migrace byla patrně třicetiletá válka, jež skýtala velké
9 Útěky poddaných z vlastních gruntů.
10 Pro Moravu až v roce 1628.
11 MIKULEC, J.: 31. 7. 1627 Rekatolizace šlechty, s. 59
12 Jednalo se například o Jana Amose Komenského či spisovatele Pavla Stránského ze Zap.
13 Ferdinand III. Habsburský vládnoucí v Českém království v letech 1637−1657.
16
možnosti uplatnění se v armádě. Zvláště vyhlídky budoucích velitelských postů, řada hodností a seberealizace ve vojenství nepochybně zlákaly i ambiciózního Mikuláše Des Fourse, pocházejícího z významné šlechtické rodiny z Lotrinska. Ten se později usídlil v severních Čechách na panství Rohozec, z něhož později udělal rodové sídlo.
Historie tohoto šlechtického rodu začíná v Brabantsku14, odkud pocházel první doložený příslušník, Guillemin des Vieux Fours15, jenž se v 15. století rozhodl usadit v Lotrinsku ve městě Nancy. Zde vstoupil do služeb lotrinského vévody a za své výborné skutky získal povýšení do šlechtického stavu. I jeho pozdější potomci se velmi vyznamenali a postupem času tak příslušníci rodu získali přídomek „z Montu a Athienville“16,17, podle jimi vlastněných panství. Jako pán z Montu a Athienville se tedy již psal Louis Des Fours, žijící v letech 1546–1613, otec výše zmíněného Mikuláše, majitele panství rohozeckého. Louis měl dva mužské potomky, díky nimž došlo k rozdělení rodu na dvě větve. První větev, lotrinská, se stala velmi významnou ve Francii a to mimo jiné i z hlediska úzkého rodinného spojení s lotrinskými vévody.
Druhou, českou větev, pak založil právě Mikuláš a to svým odchodem do Čech.
Psal se rok 1587 a Louisovi se narodil chlapec nesoucí jméno Nicolas Des Fours de Mont et d‘Athienville, znám v Čechách jako Mikuláš Des Fours. O jeho mládí nejsou známy žádné důvěryhodné záznamy, avšak o jeho vojenské kariéře se dochovala řada informací. Již v roce 1618 působil ve Vídni v hodnosti rytmistra čety arkebuzírů a posléze bojoval v jižních Čechách proti vojskům české povstalecké šlechty. Jeho vojenská kariéra tak započala velmi slibně, měl dokonce takový ohlas, že získal v roce 1620 od císaře patent na verbování vlastního pluku.18 Následně ovšem vyvstává otázka ohledně jeho dalších vojenských kroků. Je možné se setkat s názory19, že se zúčastnil také (8. listopadu 1620) bitvy na Bílé hoře, ovšem také s názory, které zastávají pravý
14 Území nacházející se mezi dnešní Belgií a Nizozemím.
15 SKALA, Harald: První Desfoursové v Čechách, in: Šlechtické rody a jejich sídla v Českém ráji:
sborník referátů z vědecké konference konané ve dnech 24. - 25. dubna 2009 v Turnově, NAVRÁTIL, Ivo (ed.), Semily, Státní oblastní archiv v Litoměřicích 2009, s. 26
16 MŽYKOVÁ, Marie – SKALA, Harald: Des Fours, Valdštejnův plukovník a jeho potomstvo, 1.vyd.
Praha, Národní památkový ústav 2012, s. 16
17 de Mont et d’Athienville
18 SKALA, H.: První Desfoursové v Čechách, s. 26
19 MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, 1. vyd.
Praha, Argo 2008; HRDÝ, Jan: První Desfours v Čechách, in: Sborník okresu Železnobrodského: listy pro pěstování vlastivědy: pro školu a dům, Železný Brod, Budeč železnobrodská 1928; KOBLASA, Pavel: Rodina Desfours-Walderode a její državy v Čechách, in: Rodopisná revue, roč. 11, 2006, č. 1, s. 11-12
17
opak20, tedy že v tu dobu pobýval přes celou zimu se svým plukem ve Vídni.
Já se osobně přikláním spíše k druhé teorii, protože první zatím nebyla podložena hodnověrnými dokumenty. Každopádně je evidentní, že byl Mikuláš velmi úspěšný a statečný na poli válečném, což dokládá fakt, že byl 10. března 1626 povýšen do stavu svobodných pánů v dědičných zemích habsburské monarchie. Následný rok 1627 pro něj byl ve znamení vstupu do svazku manželského s Marií Annou Eufémií hraběnkou z Eggenbergu, která pocházela z vysoce postaveného rodu, čímž si mimo jiné posílil vztah se samotným Albrechtem z Valdštejna, který mu posléze za jeho zásluhy v květnu roku 1628 daroval panství Rohozec v léno, které zahrnovalo městečko Železný Brod a několik vesnic, patřící pod vévodství frýdlantské. O rok později se Mikulášovi na zámku Rohozci narodil pokračovatel rodu, syn Albrecht Maxmilián I. Dalším jeho osobním úspěchem bylo jmenování generálem roku 1632 a následná bitva u Lützenu, kde Mikuláš opět projevil svou statečnost. Ačkoli měl Mikuláš velmi dobré vztahy s Albrechtem z Valdštejna, tak zůstal nadále věrný císaři Ferdinandovi II., což se mu po protivaldštejnském spiknutí v Chebu velmi vyplatilo, neboť byl s celou svojí rodinou povýšen do stavu říšských hrabat, byl mu udělen inkolát Království českého a Rohozec tak v roce 1635 získal jako dědičný majetek. Později k tomu připadlo ještě panství Malá Skála, Semily, Smržovka a Sloupno. Následná léta více méně strávil hospodařením na svých statcích. Roku 1641 se však stal vdovcem a hned v roce 1642 se tedy ještě podruhé oženil, tentokrát s Barborou Markétou komtesou Khuen-Belasy-Lichtenberg a dále se věnoval hospodářství, avšak ne na dlouho, neboť byl vážně nemocen. Mikuláš zemřel dne 5. prosince 1661 na zámku Rohozci, jak je patrné z pozlacené tabulky na jeho rakvi v Železném Brodě nesoucí německý nápis: „Vysoce urozený pán, pán Mikuláš sv. říše římské hrabě des Fours, svob. pán na Rohozci, Semilech, Sloupně, Malé Skále, pán z Montu a Adienville, říms. cís. a král. majestátu v Uhrách a v Čechách válečný rada, komoří, podmaršálek a nejvyšší (plukovník) jízdy a pěchoty s tohoto světa v Pánu zesnul 5. prosince r. 1661.“21
Vzhledem k vysokému postavení a nabytým statkům, které Mikuláš v zemích Koruny české získal, bylo očividné, že zde jeho rod bude mít velmi dobré zázemí a silnou perspektivu do budoucna. To se potvrdilo hned u jeho syna Albrechta
20 SKALA, H.: První Desfoursové v Čechách, MŽYKOVÁ, M. – SKALA, H.: Des Fours, Valdštejnův plukovník
21 HRDÝ, J.: První Desfours v Čechách, s. 79
18
Maxmiliána I., jenž získal několik vojenských hodností a z rodinného majetku zděděného po svém otci, vytvořil rodinný fideikomis, a tím tak upevnil majetek pro další generace.
1.3 ZÁMEK ROHOZEC
Rohozec, mnohaleté sídlo rodu Des Fours, byl původně hrad, vystavěný Markvartici ve 14. století, který stopou času prošel velkých změn, jež ho proměnily až do nynější zámecké podoby. Při pohledu do historie Rohozce, je patrné, že zde do 1/4 17. století docházelo k častému střídání šlechtických rodů. Například od poloviny 16. století jej měli v držení Vartenberkové. Posledním držitelem rohozeckého panství z tohoto rodu byl Jan Jiří, kterému ale díky účasti na stavovském povstání bylo panství konfiskační komisí v roce 1622 zabaveno. Toho využil Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna a v roce 1623 tak rohozecké panství získal za 49.244 zlatých rýnských22 do své správy.
Hned následující rok dostal panství i dědičně a zapojil ho mezi lenní statky frýdlantského knížectví, avšak koncem roku 1624 Rohozec prodal Františkovi Claryovi za několik desítek tisíc zlatých rýnských formou předem dohodnutých splátek.23 Bohužel nový majitel ale nebyl schopný stanovené podmínky plnit, a tak Valdštejn smlouvu zrušil a zámek Rohozec za několik let postoupil Mikuláši Des Foursovi.
Jednalo se o datum 23. května 162824, kdy koupě nemovitosti a přilehlých pozemků činila rovných 80.000 zlatých rýnských25, k čemuž později získal i statek Malou Skálu.
Převedením zámku do rukou rodu Des Fours tak byla ukončena dlouholetá éra střídání majitelů, která prakticky nebyla narušena ani brzkým saským vpádem do Čech, kdy se o Rohozec přihlásil znovunavrátivší se Jan Jiří z Vartenberka požadující veškeré své zabavené jmění zpět. Na základě usnesení konfiskační frýdlantské komise roku 1634 Jan ale neuspěl a majetek mu navrácen nebyl.
Když poté v roce 1661 Mikuláš zemřel, připadl zámek jeho synovi Albrechtu Maxmiliánovi I., který z Rohozce učinil hlavní sídlo rodinného fideikomisu. Po jeho smrti přešlo panství pod správu jeho druhé manželky Marie Polyxeny a po zletilosti Albrechtových třech dětí, z nichž vzešly 3 nové linie26, zámek Rohozec připadl
22 SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl 10., 3. vyd. Praha, Argo 1997, s. 206
23 Státní oblastní archiv Litoměřice, fond: Velkostatek Hrubý Rohozec 1611–1947, ev. č. 367, inventář k fondu
24 MŽYKOVÁ, M. – SKALA, H.: Des Fours, Valdštejnův plukovník, s. 28
25 HRDÝ, J.: První Desfours v Čechách, s. 29
26 Linie rohozecká, maloskalská a semilská.
19
Albrechtu Maxmiliánu Antonínovi, nejstaršímu synovi a zakladateli větvě rohozecké.
Později však rohozecká větev vymřela a zámek přešel do držení pánů z maloskalské větve, psaných posléze Des Fours-Walderode. V jejich vlastnictví zůstal zámek Rohozec až do roku 1945, kdy proběhla na základě dekretů prezidenta republiky konfiskace.
20
2 SOUPIS PODDANÝCH PODLE VÍRY Z ROKU 1651
2.1 ÚVOD
Tento pramen, Soupis poddaných podle víry z roku 1651, je významným dokladem pro poznání náboženské struktury českých zemí v 17. století. Samotný text vznikl jako důsledek rekatolizačních snah po bitvě na Bílé hoře a následného podepsání vestfálského míru ze dne 24. října 1648. Vítězství tedy připadlo habsburskému vojsku a církvi, a díky tomu tak byla definitivně uzavřena cesta k dalšímu mírnému soužití katolíků s nekatolíky. Nastala další vlna rekatolizace obyvatel, a aby mohla být dobře provedena, bylo potřeba „zjištění skutečných poměrů ve všech tehdejších českých krajích, o něž usilovaly jak vládnoucí kruhy světské, tak církevní, byť každý z nich po svém.“27 O to se tedy z hlediska světského zasloužil patent českých místodržících, vydaný dne 16. listopadu 1650, nařizující veškeré vrchnosti, aby zhotovila soupis obyvatel nacházejících se na jejím území, a neprodleně ho zaslala prostřednictvím krajských hejtmanů místodržitelské kanceláři do Prahy. Soupis vešlý v platnost 4. února 165128 měl být vytvořen do šesti týdnů na základě příslušnosti ke katolické víře. Aby se však zabránilo různým formám a stylům při konečné úpravě soupisu, byl také vyhotoven formulář, podle kterého se měli všichni řídit. Tento přiložený formulář měl být zárukou unifikovaného vypracování dat v soupisu pro celé Čechy. Povinnost evidence se vztahovala nejen na poddané, jak mylně vyplývá z názvu Soupisu, ale i na ostatní vrstvy obyvatelstva. Konkrétně se tedy jednalo o vrchnost, patrimoniální úřednictvo, měšťany a svobodníky, zato duchovenstvo a vojsko bychom se zde hledali marně, ti evidováni být nemuseli.
Daný formulář obsahoval kolonky, do kterých byly zapisovány osobní údaje o evidované osobě. Jednalo se o jméno a příjmení zkoumané osoby, stav, povolání, věk a její příslušnost ke katolíkům či nekatolíkům. Co se týče nekatolíků, bylo zde většinou uváděno ještě znaménko plus nebo minus, které sloužilo ke zjištění, zdali je u příslušné osoby určitá šance na obrácení ke katolické víře či nikoli. Pokud osoba náležela k určité rodině, bylo sem také vepsáno, jaký byl její rodinný stav (manželka, syn, dcera apod.), či zda se jedná jen o čeleď nebo podruhy, kteří v rodině pracují. Na konec soupisu se následně přiložila zpráva ohledně stavu far, kostelů a kaplí nacházejících se
27 PAZDEROVÁ, Alena: Soupis poddaných podle víry z roku 1651: Boleslavsko I a II., 1. vyd. Praha, Národní archiv 2005, s. 3
28 Tamtéž, s. 3
21
na daném území nebo informace o zádušním majetku, duchovní správě či příležitostně o samotném postupu rekatolizace.
Samotný soupis byl zpravidla vyhotoven na jednotlivých panstvích příslušnou vrchnostenskou kanceláří, ve městech kanceláří městskou a následně zaslán do Prahy.
Avšak vypracovávání bylo zdlouhavé, a protože dané požadavky do léta 1651 splnila jen některá panství (zřejmě bylo zaevidováno jen 40 % obyvatelstva, tj. cca 400−500.000 osob)29, byl 3. června téhož roku vydán další patent, který zmírňoval původní požadavky, a zaměřil se jen na zpracování základního sumárního seznamu nekatolíků. Z tohoto důvodu nebyl soupis na některých místech vyhotoven vůbec, či nebyl řádně odeslán a pouze ponechán ve vrchnostenské kanceláři. Ačkoli, jak již bylo zmíněno výše, na některých místech soupis poddaných podle víry chybí či je nedostatečně proveden, tak je stále považován a využíván jako jeden z velmi důležitých pramenů pro studium historické demografie, genealogie, sociálních dějin apod. Avšak ani zde nesmí chybět kritický přístup v rámci zacházení s tímto pramenem ze 17. století.
Při bližším zaměření se na Soupis poddaných podle víry z roku 1651 pro Boleslavský kraj, je možné zjistit, že obsahuje záznamy osob z 11 panství, 27 statků a dvou poddanských měst, přičemž převládajícím prvkem jsou zde statky a panství do 500 obyvatel.30 Kvalita soupisu je velmi dobrá, avšak jeho zpracování nejednotné.
Nalézají se zde jak úplné záznamy dle zvoleného jednotícího formuláře, tak i pouhé sumarizace nekatolíků. Občas bylo uvedeno i více údajů, než bylo vyžadováno, díky čemuž lze detailněji nahlédnout do života jedince. Některé poznámky nám tak vypovídají o zdravotním stavu lidí, jejich majetku, jiné zase odkud se dotyčná osoba přistěhovala apod. Boleslavský kraj se může pyšnit celým spektrem zastoupení obyvatel, ať už se jedná o poddané, šlechtice či svobodníky. Nachází se zde široká škála různých druhů řemesel, nejpestřeji zastoupených ve městech Liberec a Frýdlant, či různé druhy označení služebnictva a čeledi. Co se týče grafického zpracování rodin a domácností, tak ty jsou od sebe oddělovány buď předsazením hospodáře, nebo jeho výraznějším písmenem ve jméně. Děti jsou většinou uváděny až od svých 10 let.31 Z celého soupisu pro Boleslavsko lze usuzovat, jaké kde panovaly náboženské poměry.
Jih, byl zpravidla katolický, avšak čím blíže na sever, tím více nekatolíků přibývalo.
Bylo to dáno například působením Jednoty bratrské v Boleslavi, vpádem švédských
29 OGILVIE, Sheilagh C. – CERMAN, Markus: The Bohemian Census of 1651 and the Position of Inmates, in: Histoire Sociale-Social History, roč. 28, 1995, č. 56, s. 334
30 PAZDEROVÁ, A.: Soupis poddaných podle víry, s. 5
31 Tamtéž, s. 8
22
a saských vojsk na sever, s nimiž přišli i protestantští duchovní, pozůstatkem častého působení předbělohorské nekatolické šlechty či neutěšenou katolickou duchovní správou v zemi. Zničení mnoha kostelů a far, působení nedostatečného počtu kněžích a všeobecný chaos, který v tomto kraji také panoval, však vedlo k pomalému pokatoličťování obyvatelstva. Sami kněží a některá vrchnost se dokonce přikláněli spíše k nenásilné formě rekatolizace, byli si „plně vědomi toho, že více se s lidmi spraví po dobrém a dobrým příkladem, než po zlém“32 a hledali tak „vhodné cesty k lidským srdcím.“ 33 Nelze se tudíž ani divit, že většina obyvatel byla nekatolická, ačkoli velká část ochotná ke konverzi.
2.2 SOUPIS PODDANÝCH NA ROHOZECKÉM PANSTVÍ
Soupis poddaných podle víry pro své panství rohozecké a semilské, zařazené do oddílu Boleslavského, zpracoval v jazyce českém dne 7. června 1651 sám majitel, hrabě Mikoláš Des Fours. „Že tomu popsání nejináč jest, jakž rozum při tom ukázati může, na potvrzení toho mý jménem, s podpisem vlastní ruky a přitisknutím pečeti se přiznávám, čehož jest datum na zámku Rohozci dne 7. Junii Anno 1651.“34 Tento soupis, jako jeden z mála, není pojatý a dělený dle obyvatel v přilehlých vesnicích, ale je sepsán hlavně podle jednotlivých rycht. Každá rychta je ještě rozdělená na hospodáře35, zahradníky a podruhy, přičemž skoro každé rychtě vévodí také příslušný rychtář s rodinou. Pro rohozecké panství se tedy jedná o 9 rycht (Záhorská, Loučecká, Rohozecká, Jenšovská, Sněhovská, Hundířovská, Bzovská, Jablonecká a Kukonská). Kromě nich sem ještě patří městečko Železný Brod36, obyvatelé při Malé Skále, při dvoře Rohozci a konečně při službě pana hraběte Mikuláše a jeho paní Barbory Markéty. Celkově tedy hovořím o 938 osobách. Zápis tohoto soupisu je proveden na základě prvního patentu českých místodržících nařizujícího uvádět jméno, příjmení, stav, povolání, věk a náboženskou příslušnost. Údaj zdali je či není naděje na obrácení, ovšem chybí. Zvláštností je věk uváděný u dětí, který je zde zaznamenán už od šesti let, ačkoli se v ostatních soupisech setkáváme až s průměrně desetiletými potomky. Vyskytují se zde také příjmení obyvatel nahrazená jen velkým písmenem N, neboli neznámým, u nichž není uvedeno, o koho se jedná. Z hlediska grafické podoby je
32 Tamtéž, s. 10
33 Tamtéž, s. 10
34 Tamtéž, s. 592
35 V Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 označeni také termínem sedláci.
36 V Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 uvedeno pouze pod názvem Brod.
23
domácnost oddělena pouze předsazením hospodáře, který vévodí skoro každé rodině.
Pod ním je uvedena manželka, má-li nějakou, jejich děti, jež jsou seřazeny většinou od nejstaršího po nejmladší a úplně nakonec vypsána zaměstnávaná čeleď.
Soupis poddaných podle víry je tak hojně využívaným prameným dokladem pro regionální, církevní, genealogické a sociální dějiny, že se dočkal i svého vydání ve stejnojmenné edici, ačkoli ne bez chyb. Při porovnání originálního a vydaného pramene pro rohozecké panství si lze povšimnout hned několika rozdílů.
Nejvýznamnějším z nich je užití nynějších platných transkripčních pravidel pro přepis samotného textu a jmen, pochopitelně z důvodu lepší čitelnosti a dostupnosti pro dnešní badatele. Další změnou jsou zkratky, které nahrazují celá slova a usnadňují tak přehlednost mezi jednotlivými osobami. Kupříkladu pro katolíky se užívá malé „k“, pro nekatolíky malé „n“, pro poddané malé „p“ apod. Na pohled drobným rozdílem je pak jiné umístění doplňující informace vyskytující se u některých osob. Konkrétně se jedná o údaje – „v Turnově při manželce psaný“ a „blíženci“ – které jsou přeřazeny na konec řádku, opět pro lepší přehlednost. Grafický rozdíl je také patrný u údajů vyskytujících se pod nadpisem u tří rycht, které byly protaženy na celý řádek. U rychty loučecké se píše: „v nížto sedláci s potahy ač na větším díle na koni zůstávají, též i zahradníci a podruhové níž popsaní,“ rychta rohozecká obsahuje větu: „v nížto sedláci s potahy (ač na větším díle s voly se nacházejí), též i zahradníci a podruhové níže psaní“ a rychta jenšovká má poznámku: „v nížto sedláci, zahradníci, a podruhové popsaní se nacházejí.“ Nesmím opomenout také přidání průběžných součtů osob po každém celku či rychtě v edici, jež nesmírně zjednodušují práci z hlediska historické demografie a další manipulaci s jednotkami, ovšem ne vždy bez chyb. Edice uvádí pro rohozecké panství 933 osob37, po sečtení průběžných čísel z jednotlivých rycht a celků však vyjde číslo o něco vyšší – 937 osob, čemuž také odpovídá vypsaný počet lidí. Mohlo by se zdát, že je nyní vše v pořádku, ale opak je pravdou. Při důkladném porovnání s originálním soupisem jsem zjistila, že při přepisování byla jedna osoba opomenuta. Jedná se o ženu, Dorotu, ve věku 36 let, která působí na dvoře Rohozci.
Výsledné číslo je tedy 938 osob, nikoli 933, jež uvádí edice. Díky překontrolování údajů u věku příslušných osob jsem také zjistila, že v několika případech byl jejich věk v edici chybně uveden. Z jednačtyřicetiletého muže Jana Welleho se stal jednadevadesátiletý stařec a naopak ze sedmileté Mariany byla čtyřletá dívenka.
37 PAZDEROVÁ, A.: Soupis poddaných podle víry, s. 558
24
V dalším případě byl rovněž chybně uveden rodinný stav, kdy místo dcery Sybily bylo zaznamenáno žena (manželka). Kromě těchto občasných nepřesností se zde ojediněle objeví i nevyplněná místa, kde nejčastěji chybí údaj podruh. Z této malé ukázky je tedy patrné, že člověk není neomylný, a tudíž je nutné pohlížet na tento vydaný pramen kriticky a vše raději několikrát překontrolovat.
25 3 BERNÍ RULA
3.1 ÚVOD
Berní rula, vyhotovená za vlády Ferdinanda III., je významný historický pramen pocházející ze 17. století, který měl za úkol evidovat všechny pozemky poddanských (rustikálních) usedlostí, obyvatele a jejich majetek pro daňové povinnosti v Českém království. Počátky tohoto jakéhosi prvého katastru můžeme spatřovat již od století šestnáctého. Tehdy výběr daní ztěžovaly v mnohem větší míře než kdy předtím neustálé nesrovnalosti, zatajování majetku a nesprávnosti ohledně výpočtu výše daně. Navíc pak díky úbytku obyvatelstva po bitvě na Bílé hoře, s čímž se pojí zpustnutí mnoha chalup a vesnic, to vše vedlo Český sněm k novému a snad i lepšímu přezkoumání poměrů v Českém království. Byl vytvořen formulář obsahující základní informace a soupis majetku jednotlivých osob, dle kterého se měli sestavovatelé řídit. Dne 6. září roku 1652 byla zřízena hlavní komise, tedy stálý výbor dohlížející na práci ostatních, který čítal dvanáct osob mající z každého stavu po třech zástupcích (například za stav duchovní to byl arcibiskup kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu).38 Ti pak na přelomu roku 1652 a 1653 stanovili takzvanou subdelegovanou komisi skládající se ze tří stavovských komisí (čítající po jedné osobě z každého stavu), která měla vykonat samotný popisný akt dle instrukcí v Českém království. Bylo tedy důležité, aby se zjistil
„jistý a dokonalý počet lidí poddaných.“39 K tomu aby mohli komisaři úkol splnit, museli v každém kraji navštívit všechna města, vsi i osady, a v nich postupně vyslechnout místní poddané hospodáře a zapsat si jejich nemovitý i movitý majetek, takzvaně „vše tedy vyšetřit pod zodpovědností svého vědomí, nejvíce svým očím a nálezu důvěřujíce“.40 Jednalo se hlavně o zjištění rozsahu polností, počtu potahů a případně ostatního dobytka. Kromě obytných stavení a obhospodařovaných polí, měly být uvedeny i usedlosti opuštěné, vypálené či zpustlé. Doplňujícím údajem bylo také zjištění, jaké řemeslo či obchod daná osoba vykonává. Obdobné zachycení majetku bylo pak i u měšťanů. Na základě těchto získaných informací a následné korekce z urbářů a pozemkových knih byla stanovena výše berní schopnosti pro jednotlivá panství kraje.
38 DOSKOČIL, Bedřich, et al.: Berní rula, K edici Berní ruly (Úvodní pojednání), díl 1., 1. vyd. Praha, Archiv bývalé země české 1950, s. 39
39 Tamtéž, s. 40
40 Tamtéž, s. 43
26
Vše se vlastně řídilo počtem takzvaných osedlých41 (fiktivních jednotek), kde jednotlivý poddaný či svobodník byl odhadnut na základě svého majetku na určitý zlomek počtu osedlých. Za jednoho osedlého se počítal buď 1 soused/sedlák, nebo 4 chalupníci, zato zahradníků bylo potřeba ke splnění jednoho osedlého rovných 8 zástupců. V celkovém souhrnu pak počet osedlých pro jednotlivé panství tvořil podíl na celkové zemské berni.
Samotný zápis do berní ruly se tedy skládá z jednotlivých panství, kde jsou nejprve evidována města či městečka, a poté vsi nebo samoty. Dále dochází k dělení na základě kvality půdy na role úrodné, prostřední a neúrodné. Co se pak týče samotného dělení v každé vsi, jsou na prvním místě sedláci, následně chalupníci a poté zahradníci.
U každého je uvedeno jméno, příjmení, kolik má rolí, kolik rolí osívá na jaře či na zimu, počet potahů a dalšího dobytka apod. Takto vyhotovená Berní rula se ale nevyhnula následným korekcím v podobě různých přípisů a poznámek, provedených od února roku 1656, de fakto až do konce její platnosti v roce 174842.
Podívám-li se blíže, tak vytvoření ruly pro Boleslavský kraj měla na starost východočeská stavovská komise skládající se z opata Kryštofa Tenglera pro stav duchovní, pana Kryštofa Karla Přehořovského z Kvasejovic za stav panský, dále z rytíře Bernarda Šmerovského z Lidkovic jako zástupce stavu rytířského a v poslední řadě z měšťana Maxmiliana de Cara z Rozenetu za stav měšťanský.43 Kdybych hledala nějakou zajímavost, čím by se tato komise odlišila od ostatních, nemusela bych moc dlouho pátrat. Jako jediná totiž vytrvala až do konce ve stejném složení jako na začátku, což bylo velmi kuriózní. Kromě Boleslavského kraje vizitovala také Chrudimsko, Kouřimsko, Hradecko a Kladsko. Jejich úkol byl prostý, dle instrukcí z roku 1653 provést soupis rustikálního majetku. Bohužel datum, kdy bylo takto sepsáno celé Boleslavsko, nám není známo. Můžeme vycházet jen z tvrzení, že to muselo být někdy v průběhu roku 1654, protože v září téhož roku posílali psaní, ve kterém se zmiňovali o tomto kraji jako o již zvizitovaném.44 První byl evidován duchovní stav, přičemž se na území Boleslavského kraje nacházelo něco kolem deseti církevních statků, druhým v pořadí byl stav panský, jakožto nejbohatší, poté rytířský a měšťanský stav. Ovšem na jakém základě byly jednotlivé osoby zaznamenány, nevíme. Nejednalo se totiž ani
41 CHALUPA, Aleš – ČECHURA, Jaroslav – RYANTOVÁ, Marie: Berní rula 8-9: Kraj Boleslavský, Praha, 1. vyd. Státní ústřední archiv 2001, s. 5
42 Tamtéž, s. 8
43 DOSKOČIL, B., et al.: Berní rula, K edici Berní ruly, s. 41
44 Tamtéž, s. 45
27
o abecední ani o zeměpisné řazení. Dohromady činil výsledný elaborát vizitační komise pro Boleslavský kraj něco kolem 4.400 folií (včetně ztraceného stavu rytířského)45.
Berní rula je stejně jako Soupis poddaných podle víry z roku 1651 také velmi významným a využívaným dokumentem pro různé vědní obory, který se dočkal svého tištěného vydání ve stejnojmenné edici. Dle citovaných slov doktora Otakara Bauera to bylo již dosti nutné, protože: „Vzrůstající počet uživatelů berní ruly způsobil ovšem vzápětí rychlé chátrání doposud dobře zachovaných svazků. Sám se ještě z doby svého příchodu do archivu na počátku dvacátých let pamatuji na dobře zachovanou řadu berních rul, pěkně vázaných, a jsem svědkem toho, jak potom častým užíváním scházely takřka před očima.“46 Do edice byl tedy převeden původní text se všemi jeho přípisky, avšak na mnoha místech upraven do dnešní jazykové podoby. Názvy vesnic byly ponechány s tím, že vedle byl do hranaté závorky vepsán ještě její dnešní název spolu s určením okresu. Došlo také k rozvedení zkrácených jmen, uvedení celého slova při opakujících se údajích či naopak zúžení různých zkratek přípisků o vyhoření. Setkat se zde můžeme i s převedením římských číslic na arabské, rozepsáním názvu měsíců či drobnými úpravami závorek. Takto vydaný pramen je tudíž velmi přínosný pro badatelskou činnost s ohledem na dobu 17. a 18. století.
3.2 BERNÍ RULA NA ROHOZECKÉM PANSTVÍ
Údaje v Berní rule pro rohozecké panství pana hraběte Mikuláše Des Fours obsahují stejné záznamy a jsou i stejně koncipovány jako ostatní panství. Bohužel ani zde se nedovíme, kdy byly vyhotoveny. V prvné řade je zde vypsán Železný brod, jakožto město, a za ním následují vesnice, které čítají pro rohozecké panství celkem 25 kusů, přičemž dvě vesnice jsou společné, tudíž sepsány pod jednu. Co se týče počtu osob, tak zde nalezneme 8 sousedů47 (pro město), 116 sedláků (pro vesnici), 24 chalupníků a 66 zahradníků. Velikost půdy pro sousedy/sedláky činila od 12 do 30 strychů48, ale setkáme se zde i s většími majetky, jako je kupříkladu sedlák Jiřík Ryhchter ze Ždárku se svými 34 korci nebo sedlák z Jenšovic49 (Václav Rychtářů) a vsi Dlouhej50 (Jakub
45 Tamtéž, s. 45
46 Tamtéž, s. 11
47 V berní rule označeni jako „sousedi effective“.
48 Stará česká jednotka pro určení plošného obsahu či objemu, neboli korec. Dnešní hodnota 1 korce činí 2 877 m2.
49 V dnešním označení obec Jenišovice.
50 V dnešním označení obec Dlouhý spadající pod obec Záhoří.
28
Šalata), kteří mají dokonce až 40 strychů. Raritou je zde ves Loučka51, kde se nacházejí skoro samí sedláci s pouhými 12 strychy. Chalupníci se pohybují mezi hodnotami 3 až 10 strychů, s výjimkou chalupníka Jiříka Habrového z Lyšného52, který má celkem 11 korců. Kdybychom se chtěli zaměřit na nejbohatší vesnici, co se týče rozlohy půdy, tak by to byla ves Dlouhej se svými 276 strychy, ale na druhou stranu ves, která nejvíce osévala, byla ves Jenšovice a to necelých 120 strychů. Pokud bychom toto panství měli porovnat se zbývajícími dalšími dvěma (maloskalské a semilské), které také spravuje Mikuláš Des Fours, museli bychom konstatovat, že bylo co do počtu lidí a rozlehlosti právě nejmenší, ačkoli mělo například na rozdíl od Malé Skály v sobě zahrnuté i výše zmiňované město Železný Brod.
3.3 POROVNÁNÍ SOUPISU PODDANÝCH PODLE VÍRY Z ROKU 1651 S BERNÍ RULOU
Pokusím se nyní porovnat mezi sebou tyto dva, pro naši historii, velmi významné prameny. Soupis poddaných podle víry vznikl v roce 1651, Berní rula v roce 1654, a ačkoli mají mezi sebou jen dobu tří let, první co zarazí, pokud má člověk v ruce mapu, je tehdejší větší rozloha Boleslavska. Důvod je prostý, před rulou do tohoto kraje zasahovala i část Brandýského panství, a to nejenom před, ale i za Labem53. Ale tím nejdůležitějším rozdílem mezi těmito prameny je jejich účel. Soupis poddaných eviduje obyvatelstvo pro náboženské účely, kdežto berní rula eviduje jeho majetek z hlediska odvádění berně neboli daně panovníkovi. Z tohoto hlediska se tak v rule nesetkáme s evidencí podruhů neboli nemajetných lidí, ačkoli si vydělávali na dominikální (panské) půdě. Co se týče změn majitelů jednotlivých panství, tak jsou jen minimální.
Berní rula nám tedy prozradí, jaký má kdo majetek, případně jaké má povolání, soupis poddaných nás zase zasvětí podrobněji do tajů personálií každé individuální osoby.
Dozvíme se její náboženské vyznání, věk, rodinný stav a příslušnost. Na základě těchto dvou pramenů, tak můžeme docela dobře rekonstruovat tehdejší poměry. Pro příklad uvádím všechny dostupné informace zjištěné na základě soupisu a ruly u osoby, která se jmenuje Jan Kozel.54 Vím tedy, že se jedná o nekatolického muže, hospodáře, ve věku šedesátišesti let, který žije již minimálně po tři roky ve městě Železný Brod,
51 V dnešním označení obec Loučky.
52 V dnešním označení obec Líšný.
53 PAZDEROVÁ, A.: Soupis poddaných podle víry, s. 4-5
54 PAZDEROVÁ, A.: Soupis poddaných podle víry, s. 537; CHALUPA, A. – ČECHURA, J. – RYANTOVÁ, M.: Berní rula 8-9: Kraj Boleslavský, s. 278
29
nacházejícím se v kraji Boleslavském, na panství rohozeckém, které patří hraběti Mikuláši Des Fours, se svojí jednapadesátiletou manželkou Johannou a patnáctiletou dcerou Magdalenou bez dalších pomocníků. Všichni tři jsou poddaní a Jan se kromě hospodaření na půdě, která se svojí kvalitou řadí mezi prostřední, živí i tesařinou.
Dohromady má 12 strychů rolí55, na jaře osívá 5 a na zimu pouhé 3 strychy, k tomu vlastní 1 potah a 1 krávu. V rule tak platí za souseda a musí odvádět berně, ačkoli se řadí svým majetkem mezi nejchudšího souseda v Železném Brodě.
Podívám-li se opět přímo na toto panství, zjistím, že zde došlo k zásadní změně.
V Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 je majetek Mikuláše Des Fours rozdělen na panství Rohozec a Semily. V Berní rule se však jedná už o panství tři, a to semilské, rohozecké a maloskalské, které se oddělilo právě od rohozeckého. Díky tomuto rozdělení jsou tak v rule pod panstvím Rohozec zastoupeny pouze čtyři rychty z bývalých devíti. Konkrétně se jedná o rychtu záhorskou, loučeckou, rohozeckou a jenšovskou. Kdybych šla více do detailu, zjistím, že ještě z loučecké rychty byla sebrána ves Vrát a připojena pod maloskalské panství. Jedná se tedy o ztrátu zhruba 350 majetných osob, a tím tak o výrazně citelné zmenšení rohozeckého panství.
Celkově se tedy dá říci, že porovnávat mezi sebou tyto dva, ač účelově odlišné prameny, je věc velice zajímavá. Každý je z jiného roku, takže lze dobře vysledovat místní vývoj jak z hlediska hospodářské otázky, tak i co se týče geografické rozlohy panství, které bylo po roce 1651 zmenšeno o několik desítek vesnic. Také mnoho poddaných si za ten krátký čas přilepšilo či pohoršilo a pár gruntů nadobro zmizelo.
Ale efektivnější než komparace je jejich vzájemné užití, při kterém se nám může naskytnout o mnoho více detailnějších informací k jednotlivým osobám a jejich majetku.
55 Nejmenší počet pro souseda v Berní rule na tomto panství.
30 4 STRUKTURA OBYVATELSTVA
4.1 DLE VĚKU A POHLAVÍ
Při dělení obyvatelstva podle věku a pohlaví za pomocí informací ze Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 se vyjeví hned několik problémů. Nejdůležitějším z nich je otázka spolehlivosti věkových údajů, které byly mnohdy zaokrouhlovány.
V různých článcích a knihách56 se můžeme dočíst, že tento jev byl při sestavování soupisů velmi běžný. Ti, co sestavovali příslušné rubriky, věk osob v nejčastějších případech zaokrouhlovali k desítce či k pětce, zvláště pokud se jednalo o manželský pár.
Důležitým mezníkem bylo také zaokrouhlování ke 12 a 18 letům života, jež znamenaly klíčový předěl v životě jedince, či zaokrouhlování jako výsledek zařazení k určité sociální kategorii, kdy se například vdovám automaticky přisuzovalo padesát let.
Z tohoto je patrné, že věkové údaje měly v soupisu jen druhořadou úlohu a kdy tedy
„údaje o stáří jednotlivých osob měly jen dokreslit jejich sociální charakteristiku a na jejich přesnosti nikomu nezáleželo.“57 Nebylo ničím neobvyklým, že ani samotní vyslýchaní si mnohdy nepamatovali svůj rok narození.58 Snažila jsem se tudíž oblibu v zaokrouhlování doložit i na tomto panství, ale zde nic tak patrného není. Hodnoty končící pětkou či nulou se zde nevyskytují o tolik výrazněji, jako na jiných panstvích, a ani při zařazení do jednotlivých sociálních kategorií zde neobjevím příslušné automatické údaje.
Další problém, který se při zpracovávání soupisu objeví, je nejednotnost evidence dětské složky. Na většině panství byly děti evidovány až od zpovědního věku, který většinou činil 10 až 12 let, ale lze se setkat i s jiným typem evidence, například již od narození.59 Tyto odlišné údaje, které se ještě mění na základě různých faktorů, jako byly geografické podmínky, sociální skladba apod., nám velmi zkreslují skutečné zastoupení dětské složky v jednotlivých lokalitách, a znemožňují tak přesnější odhad počtu obyvatel. Pro rohozecké panství podíl dětí, kam v tomto případě řadím osoby ve věku od 6 let, kdy se začínají evidovat v soupisu, do 18 let60, činí necelých 41 % obyvatelstva. Při takovéto struktuře se na panství nacházelo 354 dětí, z toho
56 Například viz MAUR, Eduard: Problémy demografické struktury Čech v polovině 17. stol., in: Československý časopis historický, roč. 19, 1971, č. 6, s. 839-870
57 MAUR, E.: Problémy demografické struktury Čech, s. 845
58 MAUR, Eduard: Obyvatelstvo českých zemí v raném novověku, in: FIALOVÁ, Ludmila, et al.: Dějiny obyvatelstva českých zemí, 1. vyd. Praha, Mladá Fronta 1996, s. 105-106
59 MAUR, E.: Problémy demografické struktury Čech, s. 844
60 Věk 18 let beru jako mezník z důvodu toho, že právě tohoto věku dosahuje nejmladší ženatý muž na rohozeckém panství, kterého tak tedy již nemůžu řadit mezi děti.
31
168 chlapců a 186 dívek, kam spadají jak vlastní potomci, tak i stejně stará čeleď. Uvádí se, že díky epidemiím moru, třicetileté válce a v minimálním počtu kvůli náboženské emigraci se ve 30. letech 17. století narodilo méně dětí, než v předcházejícím období.
Z tohoto důvodu tak prý dochází v Soupisu podle víry z roku 1651 k slabému zastoupení dětí ve věkových kategorií 10−14 let a 15−19 let, kteří byly právě těmito událostmi nejvíce postiženi.61 Tuto skutečnost jsem se taktéž snažila dokázat i na rohozeckém panství, avšak zde k žádnému výraznému úpadku obyvatelstva nedošlo. Obě věkové kategorie mají i přes všechny negativní důsledky velmi vysoké procento dětí a mládeže.
Ve skupině 10−14 let se nachází 143 dětí, jejichž podíl na celkovém počtu obyvatelstva činí 15,25 % a ve druhé skupině 15−19letých nalezneme 53 chlapců a 63 dívek s 12,37% zastoupením v obyvatelstvu.62 Obě skupiny tedy dohromady zaujímají 27,61 % z celkového počtu obyvatel, což je v poměru k ostatním věkovým kategoriím řadí mezi čtyři nejvíce zastoupené, nikoli k nejméně početným, jak by se dle výše zmíněných událostí dalo očekávat. Nedá se tedy říci, že by zde došlo k nějakému oslabení dětské složky.
Věk Chlapec Dívka Celkem
6 let 16 19 35
7 let 18 16 34
8 let 24 21 45
9 let 15 14 29
10 let 20 28 48
11 let 5 10 15
12 let 19 20 39
13 let 8 11 19
14 let 9 13 22
15 let 13 16 29
16 let 14 15 29
17 let 7 3 10
Celkem 168 186 354
Podívám-li se zpátky na celkový pohled zkoumaného rohozeckého obyvatelstva, konkrétně na poměr pohlaví, tak zjistím, že byl skoro vyrovnaný. Na panství
61 HOLUBOVÁ, Michaela: Obyvatelstvo dobrovické farnosti v Soupisu poddaných podle víry z roku 1651, in: Historická demografie, Praha, Sociologický ústav AV ČR 2002, s. 41
62 Viz tabulka 2: Počet žen a mužů (včetně dětí) v roce 1651, s. 33
Tab. 1: Věková struktura dětí v roce 1651
32
se nacházelo 467 zástupců mužského pohlaví a 471 zástupkyň ženského pohlaví, což je tedy o 4 ženy navíc. Dokládá to tedy tvrzení, že feminita populace v 17. a 18. století v Evropě byla běžným jevem.63 Při bližší studii si lze povšimnout, že nejvíce žen bylo právě v kategorii 10−14 let, a to až 82 obyvatelek. Z tabulky je také patrné, že přelom v populaci nastává kolem 35. roku života, kdy začíná výrazně klesat počet obyvatelstva, hlavně v ženské složce, která dosud nad muži dominovala. Může to být způsobeno mimo jiné i vyšší úmrtností žen při porodech.64 Nejstarší obyvatelkou, která zde žila, byla osmapadesátiletá žena Barbora Burešová ze záhorské rychty. Avšak kdybych se paralelně podívala do mužské složky, tak zjistím, že velmi vysoký věk, kterého se zde muži dožívali, nebyl nic neobvyklého. Nacházelo se zde až 15 mužů, kteří byli dokonce starší šedesáti let. Snahou hospodářů bylo totiž předat grunt svým dětem co nejpozději, takže k „trvalému vyloučení z produktivní činnosti docházelo až ve vysokém stáří.“65 Tuto skutečnost mohu dobře doložit na nejstarším hospodáři z celého panství, Václavu Salabovi z loučecké rychty, kterému je 76 let. Zato nejstaršímu muži vůbec na celém rohozeckém panství, Wolfu Rekcígelovi z rychty sněhovské, bylo dokonce dvaaosmdesát let. V ženské kategorii bych takto vysoký věk hledala marně. Avšak nesmím opomenout tu skutečnost, že ačkoli se muži dožívali vyššího věku než ženy, tak na druhé straně měli právě menší početní zastoupení v reprodukčním věku, které mohlo být způsobeno mimo biologických faktorů také „mechanickým pohybem, především odchodem mladých mužů na vojnu“66 a těm, co se následně poštěstilo vrátit domů, zmrzačení a stáří většinou už nedovolilo založit si vlastní rodinu. Pro větší přehlednost jsem ještě vytvořila graf s věkovou pyramidou, na kterém lze dobře vidět populační nevyváženost rohozeckých obyvatel. Dle vzhledu pyramidy by se tedy dalo říci, že se jedná o populaci spíše progresivní67.
63 Tamtéž, s. 42
64 MAUR, E.: Problémy demografické struktury Čech, s. 849
65 Tamtéž, s. 847-849
66 Tamtéž, s. 865
67 Populace rostoucí.
33
Věk Muži Ženy Celkem Celkem v
%
6−9 let 73 71 144 15,35
10−14 let 61 82 143 15,25 15−19 let 53 63 116 12,37
20−24 let 34 61 95 10,13
25−29 let 30 54 84 8,96
30−34 let 66 75 141 15,03
35−39 let 46 24 70 7,46
40−44 let 42 21 63 6,72
45−49 let 16 6 22 2,35
50−54 let 23 12 35 3,73
55−59 let 7 1 8 0,85
60+ let 15 0 15 1,60
Neuvedeno 1 1 2 0,21
Celkem 467 471 938 100,00
Při užším rozboru mužské věkové skladby, konkrétně pro rychtáře, je mi odhalen údaj 30−56 let, což je rozmezí, v kterém se nacházeli všichni rychtáři na panství s největším zastoupením v kategorii 30−34 let. Oproti nim hospodáři dominovali v kategorii 35−39 let a jejich věkové rozmezí bylo 23−76 let. Zahradníci se pohybovali mezi 18−80 lety života a měli tedy mezi sebou nejrozsáhlejší věkový rozdíl. Jednalo se
100 50 0 50 100
6−9 let 10−14 let 15−19 let 20−24 let 25−29 let 30−34 let 35−39 let 40−44 let 45−49 let 50−54 let 55−59 let nad 60 let
Ženy Muži
Tab. 2: Počet žen a mužů (včetně dětí) v roce 1651
Graf 1: Věková pyramida obyvatelstva v roce 1651
34
převážně o zralé mužské jedince, jejichž největší procento působilo v kategorii 30−34 let. Do této oblasti také spadají dva nejstarší muži ve věku 80 a 82 let a jeden nejmladší ženatý muž, kterému bylo osmnáct let. Poslední výběrovou zkoumanou složkou byli podruzi, kteří také dominovali v kategorii 30−34 let s věkovou skladbou 20−60 let.
Při celkovém shrnutí věku mužské a ženské populace na tomto panství tedy mohu říci, že zde převažuje obyvatelstvo v nízkém věku a to hlavně do 35 let, jež činí až neuvěřitelných 77 % populace, čemuž odpovídá i zjištěný průměrný věk 25,7 let pro muže a 21,6 let pro ženy. Celkový průměrný věk 23,7 let tak tedy poukazuje na velmi mladou populační skladbu rohozeckých obyvatel v roce 1651.
4.2 DLE SOCIÁLNÍ SKLADBY
Venkov byl v raném novověku důsledně hierarchizován z hlediska majetku a společenského postavení, tudíž sociální původ obyvatelstva představoval velmi důležitý jev a zároveň jakýsi určující prvek každého jednotlivého člověka pro jeho další budoucnost. Došlo-li k sociálnímu vzestupu jednotlivce, bylo to zpravidla díky vyplacení úspor, dědického podílu či manželčina věna, za což si mohl dovolit koupit nebo vystavět vlastní domek.68 Pro obyvatele rohozeckého panství je typická zemědělská činnost. Na nejvyšším sociálním stupni, na základě významu zaměstnání či služby, stáli dle Soupisu obyvatel podle víry rychtáři, dále pak hospodáři, zahradníci, podruzi a nakonec čeleď. Nejzámožnějším na celém panství byl samozřejmě jeho majitel, Mikuláš hrabě Des Fours, který měl pod sebou ještě své služebnictvo a různé zaměstnance.
4.2.1 Rychtáři
Velmi malou, avšak významnou složku obyvatelstva na tomto panství zaujímali vesničtí a městští rychtáři. Samotný rychtář představoval „důležitý mezičlánek mezi vrchností a poddanými“, a byl tak jakýmsi „dohlížitelem a vykonavatelem vůle vrchnostenského úřadu“69. Z hlediska sociálního postavení stál zpravidla jako nejváženější muž v obci na prvním místě a disponoval zvláštními právy, která mohl díky svému titulu užívat. Kromě různých výhod měl samozřejmě také povinnosti
68 BŮŽEK, Václav, et al.: Společnost českých zemí v raném novověku: struktury, identity, konflikty, 1. vyd. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2010, s. 148
69 Tamtéž, s. 560
