ZÁKLADNÍ POJMY A PŘÍSTUPY

Full text

(1)

Bakalářská práce

Studijní program:

Studijní obory: B7507 – Specializace v pedagogice

6107R023 – Humanitní studia se zaměřením na vzdělávání 7507R036 – Anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání Autor práce:

Vedoucí práce:

Markéta Prošvicová

Mgr. Ing. Martin Brabec, Ph.D.

Liberec 2014

ZÁKLADNÍ POJMY A PŘÍSTUPY

V UTILITARISMU

(2)
(3)
(4)
(5)

Poděkování

Ráda bych zde poděkovala vedoucímu bakalářské práce Mgr. Ing. Martinu Brabcovi, Ph.D. za jeho cenné rady, věcné připomínky a vstřícnost při konzultacích a vypracování bakalářské práce.

(6)

Anotace

Tématem bakalářské práce jsou základní pojmy a přístupy ve filozofickém smě- ru s názvem utilitarismus.

V první části se bakalářská práce zabývá jeho třemi hlavními představiteli, kte- rými jsou Jeremy Bentham, John Stuart Mill a Henry Sidgwick. U kaţdého z nich se- znamuje s ţivotem, hlavními myšlenkami a klíčovými teoriemi pojícími se s utilitaris- mem. V druhé části rozebírá proudy utilitaristického myšlení. Dělí utilitarismus podle dvou hledisek: z hlediska principu jednání a hlediska uţitečnosti. Tím zároveň předsta- vuje hédonistický utilitarismus, preferenční utilitarismus a utilitarismus činu a pravidla.

Přibliţuje jejich teorie nejenom na základě definic, ale i na příkladech z praxe. Dále se zabývá kritikou utilitarismu. Definuje pět hlavních námitek a vysvětluje obhajobu utili- taristů vůči těmto námitkám.

Na závěr shrnuje klady a zápory tohoto přístupu jako celku, ale také jednotli- vých teorií a myšlenek hlavních představitelů.

Klíčová slova

Utilitarismus, uţitek, poţitek, bolest, štěstí, měřítko, princip největšího dobra, princip uţitečnosti, Bentham, Mill, Sidgwick, konsekvencialismus, hedonismus, prefe- rence, čin, pravidlo.

(7)

Abstract

This thesis deals with the basic concepts and approaches in the philosophical di- rection called utilitarianism.

The first part introduces the three main leaders of utilitarianism that are Jeremy Bentham, John Stuart Mill and Henry Sidgwick. The thesis informs us about their lives, main ideas and key theories which are connected with utilitarianism. The second part analyzes the currents of this philosophical direction. It divides the utilitarianism accord- ing to two aspects: the principle of action and aspect of usefulness. These two aspects represent preference utilitarianism, hedonistic utilitarianism, act utilitarianism and rule utilitarianism. The thesis explains their theories not only on the basis of the definitions, but also on the basis of examples. It also defines five main objections and explains utili- tarian defense against these objections.

The conclusion summarizes the pros and cons of this approach as a whole, of in- dividual theories and ideas of the main protagonists.

Key words

Utilitarianism, utility, pleasure, pain, happiness, measure, the greatest happiness principle, the principle of utility, Bentham, Mill, Sidgwick, consequentialism, hedo- nism, preference, act, rule.

(8)

7

Obsah

ÚVOD... 10

1 UTILITARISMUS JAKO FILOZOFICKÝ SMĚR ... 11

1.1 VZNIK UTILITARISMU ... 11

1.2 DVA PILÍŘE UTILITARISMU ... 12

1.3 QUEEN VS.DUDLEY AND STEPHENS ... 13

2 PŘEDSTAVITELÉ UTILITARISMU A JEJICH MYŠLENKY ... 15

2.1 JEREMY BENTHAM ... 16

2.1.1 Život a základní myšlenky ... 17

2.1.2 Požitek a bolest ... 20

2.1.3 Měřítko ... 20

2.1.4 Princip největšího dobra pro co největší počet ... 22

2.2 JOHN STUART MILL ... 24

2.2.1 Jeho život a základní myšlenky ... 25

2.2.2 Princip užitečnosti ... 26

2.2.3 Dělení požitků ... 27

2.2.4 Princip štěstí ... 28

2.3 HENRY SIDGWICK ... 31

2.3.1 Život a hlavní myšlenky... 32

2.3.2 Rozdělení etiky ... 33

2.3.3 Sidgwickův dualismus ... 34

3 PROUDY V UTILITARISTICKÉM MYŠLENÍ ... 36

3.1 DĚLENÍ UTILITARISMU ZHLEDISKA UŽITEČNOSTI ... 36

3.1.1 Hédonistický utilitarismus... 36

3.1.2 Utilitarismus založený na uspokojení preferencí ... 39

3.2 DĚLENÍ UTILITARISMU ZHLEDISKA PRINCIPU JEDNÁNÍ ... 44

3.2.1 Utilitarismus činu a utilitarismus pravidla ... 44

4 KRITIKA UTILITARISMU ... 47

4.1 MŮŽE BÝT UTILITARISMUS POUŽITELNÝ? ... 47

(9)

8

4.2 OHROŽUJE UTILITARISMUS BLÍZKÉ VZTAHY A PŘÁTELSTVÍ? ... 48

4.3 JE UTILITARISMUS PŘÍLIŠ NÁROČNÝ? ... 48

4.4 JE UTILITARISMUS PŘÍLIŠ SHOVÍVAVÝ? ... 50

4.5 UTILITARISMUS A ROVNOST ... 50

5 ZÁVĚR ... 53

6 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ... 55

7 SEZNAM POUŽITÝCH OBRÁZKŮ... 58

(10)

9

Seznam ilustrací

Obrázek 1: Novinový článek ... 14

Obrázek 2: J. Bentham - portrét ... 16

Obrázek 3: J. Bentham - hlava figuríny ... 18

Obrázek 4: J. Bentham – figurína ... 19

Obrázek 5: Princip největšího dobra - vlak ... 23

Obrázek 6: J. S. Mill - portrét... 24

Obrázek 7: H. Sidgwick - portrét ... 31

(11)

10

Úvod

Utilitarismus je etická teorie, zabývající se pojmy jako je poţitek, bolest a štěstí.

Právě pocit štěstí je v dnešní společnosti stav, který povaţujeme za důleţitý a kterého všichni chceme dosáhnout, ale většinou nevíme jak. Je to pojem, který se jen těţko de- finuje, protoţe si pod ním kaţdý představí něco jiného. Utilitarismus se nezajímá jenom o teorie pojící se štěstím, ale nabízí i jiné, týkající se kaţdého z nás. Já ho povaţuji za velice zajímavou a důleţitou teorii, o které by kaţdý člověk měl mít alespoň základní povědomí, především kvůli tomu, ţe v řadě obtíţně řešitelných situací nám můţe usnadnit naše rozhodování. Toto jsou hlavní důvody, proč jsem si za téma své bakalář- ské práce vybrala právě utilitarismus.

Cílem mé práce je vymezit základní myšlenky hlavních představitelů utilitaris- mu, definovat klíčové pojmy pojící se s tímto směrem a také různé proudy v utilitaris- tickém myšlení.

Svoji práci dělím do čtyř kapitol, ve kterých se zabývám nejen samotnými před- staviteli utilitarismu, ale i hlavními koncepcemi. V první kapitole se věnuji hlavním za- kladatelům utilitarismu, kterými jsou Jeremy Bentham, John Stuart Mill a v neposlední řadě i Henry Sidgwick. U kaţdého z nich zmiňuji jeho hlavní koncepce. Kapitola druhá obsahuje různé proudy v utilitaristickém myšlení, hédonistický a preferenční utilitaris- mus, a také se zabývám utilitarismem činu a utilitarismem pravidla. V další části se vě- nuji kritice, se kterou se utilitarismus setkával. Vymezuji pouze pár základních námitek pro lepší pochopení celé této filozofické teorie. V závěru práce se pokouším definovat klady a zápory utilitarismu tak, jak je vidím já.

Informace čerpám především od Michaela Sandela, Törbjörna Tännsjä, Gordona Grahama, Tima Mulgana a Willa Kymlicky. Téma se snaţím zpracovat jak z knih zamě- řených na etiku, tak z knih zabývajících se přímo utilitarismem nebo jedním z jeho představitelů.

(12)

11

1 Utilitarismus jako filozofický směr

V této kapitole se budu nejprve zabývat vznikem utilitarismu. Zmíním pár defi- nic a také vysvětlím, proč je pro člověka tak přitaţlivý. Na závěr ukáţu jeho hlavní myšlenku na skutečném příběhu z 19. století, který nám pomůţe lépe pochopit, v čem utilitarismus spočívá.

1.1 Vznik utilitarismu

Termín utilitarismus pochází z latinského slova utile, utilis, coţ v překladu zna- mená užitečný.1 Kdyby se měl celý utilitarismus vyjádřit jedním slovem, bylo by to prá- vě slovo uţitečnost, které vystihuje celou jeho podstatu. Utilitarismus pojmenoval, i kdyţ nezaloţil, jeden z jeho hlavních představitelů John Stuart Mill.

Definice utilitarismu

„Utilitarismus je jednou z nejrozšířenějších a nejvlivnějších teorií etiky. Ve své nejjednodušší podobě vychází z „principu užitečnosti“, tj. v každé situaci, která vyžadu- je mravní rozhodování, by měl člověk udělat to, co povede k největšímu blahu co největ- šího počtu lidí.“2

„Utilitaristická morální teorie, nabádající nás se vždy chovat tak, aby se maxi- malizoval blahobyt všech lidí, kterých se týká naše jednání (...).“ 3

„Název etické teorie, která přímo či nepřímo hodnotí správnost činů, přístupů, rozhodnutí a volby podle toho, jak přispívají ke spokojenosti těch, kdo jsou jimi ovlivně- ny.“4

1 Utilitarismus. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-02-09+. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Utilitarismus.

2 THOMPSON, Mel. Přehled etiky. 1. vydání. Praha: Portál, s.r.o., 2004, s. 93. ISBN 80-7178-806-6.

3 TÄNNSJÖ, Torbjörn. Understanding Ethics: An Introduction to Moral Theory. 2. vyd. Edinburgh:

Edinburgh University Press, 2008, s. 17. ISBN 978 0 7486 3690 7.

“The utilitarian moral theory, urging us always to act so as to maximise the sum total of welfare among everyone affected by what we do, was stated in the eighteenth century by the English philosopher Jeremy Bentham.”

4 MILLER, David. Blackwellova encyklopedie politického myšlení. Brno: Barrister & Principal, 2003, s.

267. ISBN 80-85947-56-0.

(13)

12

1.2 Dva pilíře utilitarismu

Utilitarismus je velice oblíbená a známá morální teorie hlavně díky tomu, ţe sto- jí na dvou velice lákavých pilířích:

▪ není založen na existenci Boha, duše ani na jiné metafyzické entitě

Některé morální teorie tvrdí, ţe nejvíce záleţí na naší duši. Jiné zas, ţe bychom měli ţít podle boţské vůle, anebo ţe na nás teprve čeká nekonečný spokojený ţivot v jiné oblasti bytí. Mnoho lidí si myslí, ţe bez těchto představ spojených s bohem by byla morálka nesrozumitelná, protoţe pokud bychom popřeli existenci boha, zůstal by nám akorát bezúčelný soubor pravidel chování. Dobrý člověk by se měl chovat tím způsobem, aby zajistil blahobyt a štěstí nejenom sobě, ale i lidem které miluje. Toto je jeden z poţadavků utilitarismu, který se staví ke všem lidem stejně, všichni tedy mají stejné právo na blahobyt a štěstí. Tudíţ nezáleţí na tom, jak moc nebo jestli vůbec věří- me v boha, protoţe nemůţeme popřít, ţe štěstí je v našem ţebříčku hodnot na jedné z nejvyšších pozic.5

▪ je teorií konsekvencialistickou

Konsekvencialismus je teorie, která tvrdí, ţe hodnotit jednání můţeme pouze podle jeho důsledků (konsekvencí). Díky tomu zjistíme, jestli jsou naše činy dobré, či nikoli. Kaţdý z nás se uţ určitě setkal s člověkem, který něco tvrdil, ale svůj názor si nedokázal obhájit. Uvedu jednoduchý příklad. Mnoho lidí tvrdí, ţe homosexualita je špatná. Kdyţ se jich ale zeptáte, jaké negativní důsledky homosexualita přináší, nejsou schopni odpovědět. Konsekvencialismus zakazuje takové svévolné morální názory a vyţaduje od kaţdého, kdo posoudí něco jako morálně špatné, aby posléze podal pat- řičný důkaz potvrzující jeho negativní hodnocení. Platí to i naopak. Morální pravidla by tedy měla být podrobena určitému testu. Utilitarismus tudíţ není jenom další sbírka pravidel, ale poskytuje i návod k posouzení správnosti našich činů.6

Pro lepší představu toho, co znamená posuzování našich činů z hlediska utilita- rismu, uvedu známý příběh o neštěstí na moři, který v jedné ze svých přednášek zmiňu-

5 KYMLICKA, Will. Contemporary political philosophy, s. 11.

6 Tamtéž, s. 11.

(14)

13 je i současný americký filozof Michael Sandel. Jedná se o skutečný britský soudní pro- ces z 19. století s názvem Queen vs. Dudley and Stephens.7

1.3 Queen vs. Dudley and Stephens

Titul dobového novinového článku zní takto:

„Nikdy nebyl vyprávěn smutnější příběh o neštěstí na moři, než je ten o přeživších z jachty Mignonette.“

Loď se zmítala ve vlnách jižního Atlantiku daleko od pobřeží. Posádku tvořili čtyři muži: kapitán Dudley, námořník Brooks, první důstojník Stephens a plavčík Parker. Sedmnácti- letý plavčík byl sirotek, neměl žádnou rodinu a od své první cesty na moři očekával, že z něho udělá muže. Na loď ale udeřila silná vlna a loď se potopila. Posádka naštěstí stihla uniknout na člunu, ale neměla žádnou vodu a jídlo, až na dvě plechovky tuřínů. První tři dny nejedli nic.

Čtvrtý den otevřeli jednu plechovku a snědli ji. Další den ulovili želvu, která jim s poslední ple- chovkou umožnila existovat dalších pár dní. Po osm dalších dní nejedli vůbec nic. V momentě, kdy se plavčík zmítal v bolestech a vypadalo to, že umírá, protože se i přes varování napil slané vody, napadlo kapitána losovat o to, kdo se bude muset obětovat pro záchranu ostatních. Brooks odmítl, tak se losování nakonec nekonalo. Další den byli stále zoufalejší a po lodi ani památky.

Kapitán proto řekl námořníkovi, který nesouhlasil s losováním, aby odvrátil zrak a naznačil Stephensovi, že by plavčík měl být zabit ve prospěch ostatních. Pomodlili se a podřízli plavčíko- vi krční tepnu. I Brooks si vzal svůj podíl. Další čtyři dny přežili díky vraždě plavčíka. Ráno, 24.

dne se konečně objevila loď. Poté co byli zachráněni, napsal kapitán do svého lodního deníku:

„Ráno 24. dne, zatímco jsme snídali, se konečně objevila loď.”8

V Anglii byli zatčeni a souzeni. Tvrdili, ţe jednali z nutnosti, ţe bylo pro ně lep- ší, aby zemřel jeden a oni tři tak mohli dál ţít. Ţalobce tento argument nepřijal, podle jeho názoru vraţda je vraţda a tento případ byl předloţen před soud. Je moţné tento čin nějak morálně obhájit? Představte si sami sebe v této situaci. Co byste udělali? 9

Někteří mohou tvrdit, ţe posádka nemusela být při smyslech, díky dlouhému strádání. Změnila by se nějak situace, kdyby jim dal Parker souhlas k vlastní smrti? By-

7 Spravedlnost s Michaelem Sandelem. Www.sandel.cz [online]. 2012 [cit. 2013-10-18+. Dostupné z:

http://www.sandel.cz/spravedlnost-epizoda-1/.

8 Tamtéž.

9 Tamtéž.

(15)

14 la by jeho vraţda morálně obhajitelná, kdyby všichni souhlasili s hlasováním? Změnily by něco výčitky svědomí, kdyby je posádka měla? Posádka byla přeci motivována k přeţití svými rodinami, zatímco Parker nikoho neměl. Nebo vraţda je nejhorším hříchem za jakékoliv situace?

Dudley a Stephens byli nakonec soudem odsouzeni k trestu smrti. Královna ale vyuţila svého práva a udělila jim milost. Pokud byste Dudleyho a Stephense ospra- vedlnili s argumentem, ţe tři ţiví lidé jsou lepší neţ jeden, přikláníte se na stranu J. Benthama, a tudíţ i utilitarismu. Na tomto příběhu jsem se snaţila jednoduše vysvět- lit, čeho se utilitarismus týká. V dalších kapitolách se budu věnovat jeho základním teo- riím a představitelům.

Obrázek 1: Novinový článek

(16)

15

2 Představitelé utilitarismu a jejich myšlenky

Základy utilitarismu můţeme najít uţ u Aristippose a Aristotela, kteří hodnotili člověka na základě jeho činů. Epikúros jako první identifikoval spravedlnost a uţiteč- nost. I ve filozofii Thomase Hobbse, Davida Huma, C. A. Helvétia, F. Hutchesona a J. B. Pristleyho se nachází určité prvky typické pro tuto filozofickou teorii, ale první systematické základy poloţil aţ Jeremy Bentham. Jeho následovník John Stuart Mill na něho navázal a snaţil se utilitarismus obhájit, i kdyţ jeho představa štěstí se od Ben- thamovy značně lišila. Po Millovi následovali poklasičtí utilitaristé Henry Sidgwick a G. E. Moore. Do řad současných utilitaristů patří např. Peter Singer, John Jamieson Carswell Smart, D. Regan, nebo D. Holbrook. Utilitarismus zaţil několik slavných i ne moc slavných období.10 Na začátku 20. století se na něho strhla vlna kritiky, o které se budu zmiňovat později, ale zároveň se také objevily snahy o jeho znovuobnovení.

Dnes se povaţuje za nejrozšířenější etickou teorii.

V následujících kapitolách se budu konkrétněji zabývat ţivoty, teoriemi a hlav- ními myšlenkami nejdůleţitějších představitelů utilitarismu. Začnu Jeremym Bentha- mem a budu pokračovat Johnem Stuartem Millem a následně také Henrym Sidgwickem.

10 Utilitarismus. Filozofická fakulta MU [online]. 2009 [cit. 2013-10-18+. Dostupné z:

http://www.phil.muni.cz/fil/etika/texty/e4.html.

(17)

16

2.1 Jeremy Bentham

Jeremy Bentham byl britský právní teoretik, osvícenský filozof a radikální spo- lečenský reformátor, zakladatel utilitarismu a kritik lidských práv.11

V první podkapitole shrnu jeho ţivot a hlavní klíčové myšlenky. Následující podkapitola se bude zabývat hlavní zásadou utilitarismu, kterou budu dále podrobněji rozebírat a aplikovat na dané situace. Poslední a nejdůleţitější část se týká Benthamova principu největšího dobra pro co největší počet lidí.

Obrázek 2: J. Bentham - portrét

11 Jeremy Bentham. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-12+. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jeremy_Bentham.

(18)

17

2.1.1 Život a základní myšlenky

Jeremy Bentham se narodil 15. února 1748 v Londýně v Houndsditch. Jeho ro- diče, matka Alica Whitehorn a otec Jeremiah Betham, měli sedm dětí, z nichţ byl Jere- my nejstarší. Byl povaţován za mimořádně nadané dítě, jelikoţ uţ v dětství mluvil la- tinsky a francouzsky. Vyrůstal v konzervativní rodině pod vedením svého otce, úspěš- ného advokáta. V roce 1755 nastoupil do Westminsterské školy. Kdyţ mu bylo deset let, zemřela mu matka. Proto se nejdůleţitějšími osobami v jeho ţivotě staly babičky, které ho výrazně ovlivnily.12

V tomto velice sloţitém období mu nejvíce pomohl bratranec jeho matky, John Mulford, který v něm objevil a podporoval zájem o botaniku, chemii a medicínu. Uţ ve dvanácti letech byl Jeremy zapsán na univerzitu v Oxfordu. Nikdy tam nebyl spoko- jený, protoţe ho trápily noční můry a strach z duchů, který ho nadále provázel celý ţi- vot. V devatenácti letech dostal povolení vystupovat u soudu.13 V roce 1763 získal titul bakaláře a později i magistra (1766). K ukončení školy musel přísahat na třicet devět článků anglikánské církve, které pojednávaly o víře a disciplíně, ale Jeremy nechtěl, ne- boť se s články neztotoţňoval. Na druhou stranu si také moc dobře uvědomoval, ţe kdyby nepřísahal, vedlo by to ke zničení vztahu s otcem, který předpokládal, ţe se jeho syn stane právníkem. Nakonec Jeremy přísahal, ale litoval toho.

V roce 1762 se celá rodina přestěhovala do nového domu. Následující rok byl Jeremy přijat do Lincoln´s Inn, přičemţ zároveň studoval práva na Oxfordu.14 Jeremy neměl rád poezii, tvrdil, ţe básnici jsou neupřímní, kdyţ píšou něco, o čem vědí, ţe není pravda. Měl velmi rád hudbu a byl dokonce výborným hráčem na klávesové nástroje.

Po vzoru otce Jeremy nějaký čas pracoval jako advokát, i kdyţ nebyl tak úspěš- ný. Zabýval se spíše právní vědou a morální filozofií.15 Na svých cestách se setkal s celou řadou významných lidí, jako například s J. B. Sayem nebo s d´Alembertem. Sti- hl procestovat Evropu od Francie aţ po Rusko. V roce 1792 byl dokonce jmenován čestným občanem Francie. V témţe roce jeho otec zemřel a Jeremy zdědil veškerý jeho

12 Jeremy Bentham. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-02-09+. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jeremy_Bentham.

13 Spravedlnost s Michaelem Sandelem. Sandel [online]. 2012 [cit. 2013-10-18+. Dostupné z:

http://www.sandel.cz/spravedlnost-epizoda-2/.

14 SCHOFIELD, Philip. Bentham: A Guide For The Perplexed, s. 2-3.

15 Spravedlnost s Michaelem Sandelem. Sandel [online]. 2012 [cit. 2013-10-18+. Dostupné z:

http://www.sandel.cz/spravedlnost-epizoda-2/.

(19)

18 majetek. Rozhodl se usadit ve Wesminsteru, kde se skoro 40 let věnoval psaní reforem týkajících se práva a společnosti. Jeho pokus vykonávat aktivně právo byl neúspěšný a trval jenom krátce. Rok 1769 povaţuje za ten, kdy našel smysl ţivota. Po vzoru spous- ty tehdejších myslitelů jako např. Voltaire, David Hume, Joseph Priestley a dalších, se- stavil vlastní verzi principu utility.16 Napsal velké mnoţství rukopisů, např. nejznámější trestní právo An Introduction to the Principles of Morals and Legislation. Většina jeho děl však vyšla aţ po jeho smrti.17

Bentham byl první myslitel, který zastával volební právo pro vzdělané ţeny.

Chtěl, aby se některé činy právně netrestaly, protoţe nenacházel důvod, proč by měl být člověk potrestán za něco, co neškodí jemu ani nikomu jinému (např. homosexualita ne- bo právo na rozvod). Na druhou stranu byl pro zvýšení trestů pro zločince a vrahy. Kaţ- dá z jeho reforem vedla ve své podstatě pouze k jedinému cíli a tím bylo omezovat li- dem utrpení a působit jim co nejvíce štěstí. Na této myšlence pak zaloţil filozofický směr, který později jeho student a nástupce John Stuart Mill nazval utilitarismem.

V roce 1823 Bentham spoluzaloţil časopis s názvem Wesminster Review, který se zabýval především názory filozofických radikálů. Prostřednictvím tohoto časopisu a některých svých vlivných přátel, měl Bentham dosti značný vliv na politické a i právní myšlení dané doby.18

Obrázek 3: J. Bentham - hlava figuríny

16 SCHOFIELD, Philip. Bentham: A Guide For The Perplexed, s.3.

17 Tamtéž, s.4.

18 Jeremy Bentham. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-02-09+. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jeremy_Bentham.

(20)

19 Obrázek 4: J. Bentham – figurína

Co se týče ekonomie, zastával myšlenky jako: minimální mzda pro kaţdého, po- vinné zdravotní pojištění, státní podpora hospodářství a růstu populace nebo volných úrokových sazeb.19 Během svého ţivota se potkal se spisovatelem a filozofem Jamesem Millem, který se stal jeho dlouholetým přítelem. Bentham si přál, aby aţ zemře, byla jeho mrtvola vypreparována a vystavena na univerzitě v Londýně – University College London, kterou pomáhal zaloţit. Chtěl totiţ, aby byl uţitečný i po smrti a zároveň si také přál inspirovat další generace myslitelů. Kdyţ zemřel jako starý mládenec 6. června 1832 v Londýně, stalo se skutečně tak, jak si přál. Při návštěvě univerzity dodnes najdeme jeho vystavené vypreparované tělo. Originální není pouze jeho hlava, protoţe její preparace se údajně nezdařila.20 Benthama přinášejí na kaţdé zasedání uni- verzitní rady a záznamy ho evidují jako přítomného, leč nehlasujícího.21

19 Jeremy Bentham. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-02-09+. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jeremy_Bentham.

20 Tamtéž.

21 Spravedlnost s Michaelem Sandelem. Sandel [online]. 2012 [cit. 2013-10-18+. Dostupné z:

http://www.sandel.cz/spravedlnost-epizoda-2/.

(21)

20 Jeho největší myšlenky a ideje převzalo a dále šířilo mnoho dalších advokátů a filozofů jako John Stuart Mill, John Augustin nebo Herbert Spencer. Dodnes zůstává Bentham jedním z nejvlivnějších teoretiků práva.22

2.1.2 Požitek a bolest

Benthamova základní teze, na které postavil celý utilitarismus, zní, ţe kaţdý z nás je ovládán dvěma tzv. svrchovanými vládci – požitkem (pleasure) a bolestí (pa- in).23 Tito dva vládci jsou základem morálky a ovlivňují kaţdého člověka. Nejenom ţe ho ovlivňují, ale řídí i to, co člověk dělá, říká a jak myslí. Kaţdá naše reakce tedy pramení z momentálního vnímání štěstí nebo bolesti.24 V situaci, kdy kamarád po nás chce laskavost, se zachováme jinak, kdyţ jsme naštvaní nebo šťastní.

Z toho Bentham vychází, kdyţ vysvětluje hlavní zásadu jeho utilitarismu – princip užitku (principle of utility), který spočívá v myšlence, ţe lidé by měli co nejví- ce maximalizovat štěstí a zároveň se tím zbavit bolesti.

2.1.3 Měřítko

Jak se má tedy obyčejný člověk nebo zákonodárce chovat, aby maximalizoval štěstí? Na tuto otázku má Bentham jasnou odpověď, pouţít princip uţitku jako standard správného jednání. Ten měří a sčítá jednotlivé skutky podle toho, kolik způsobují slasti a bolesti. Následný výsledek ukazuje tendenci daného skutku, která je spíše ke slasti, nebo k bolesti. Logicky by měly být schváleny pouze ty, které podporují štěstí a radost a naopak odsouzeny ty skutky, které působí bolest a utrpení. Bentham je dělí na vyšší a nižší. Za hodnotnější vyšší povaţuje takové, které poskytnou silnější a déletrvající ra- dost.

22 Jeremy Bentham. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-02-09+. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jeremy_Bentham.

23 Spravedlnost s Michaelem Sandelem. Www.sandel.cz [online]. 2012 [cit. 2013-10-18+. Dostupné z:

http://www.sandel.cz/spravedlnost-epizoda-1/.

24 Spravedlnost s Michaelem Sandelem. Sandel [online]. 2012 [cit. 2013-10-18]. Dostupné z:

http://www.sandel.cz/spravedlnost-epizoda-2/.

(22)

21 Benthamovo měřítko

 1. intenzita – jak je silný poţitek/bolest

2. trvání – jak dlouho daný poţitek/bolest trvá

 3. jistota/nejistota – co bude pravděpodobně výsledkem akce

4. blízkost/rozlehlost – za jak dlouho od vykonané akce se dostaví pocit

 5. plodnost – jestli to pravděpodobně povede k dalším poţitkům

 6. ryzost – v jaké míře jsou přítomny další pocity

 7. míra – kolik osob je spojeno s danou akcí 25

Po sečtení a odečtení všech bodů na měřítku získáme výsledek a zjistíme tak, jestli naše jednání přináší štěstí či bolest. Míra potěšení by měla převýšit míru bolesti.

Uvedu jednoduchý příklad pro lepší pochopení. Představme si situaci:

kapsář nám ukradne peněženku, kde máme sto korun, které zrov- na nutně potřebujeme. Hodnota je stejná jak pro nás, tak pro kapsáře.

Oba si za sto korun koupíme stejně. Krádeží nám ale kapsář způsobil bo- lest a problém, naopak on je šťastný že si o trochu přilepšil.

Jsou v tomto případě naše bolest a jeho potěšení stejné? Bentham tvrdí, ţe ne.

Naše bolest ze ztráty v konečné fázi převáţí kapsářovu radost ze zisku. Situace můţe být ale i jiná.

Kapsář nám opět ukradne peněženku se sto korunami. Tentokrát, máme v kabelce ještě obálku se spoustou peněz, které jsme právě vyhráli v loterii. Hodnota stokoruny se opět nemění ani pro nás ani pro kapsáře, ale nyní je kapsář ve velmi tíživé životní situaci a každá koruna mu velice pomůže. V této situaci si možná ani nevšimneme, že nám schází stokoru- na, ale kapsář z ní má ohromnou radost.

Nyní kapsářova radost převáţí naší bolest nad ztrátou a výsledek je opačný neţ v první situaci. Tento příklad nám ukazuje to, ţe vţdy bude existovat střet mezi zájmy

25 The History of Utilitarianism. Standford Encyclopedia of Philosophy [online]. 2009 [cit. 2013-02-09].

Dostupné z: http://plato.stanford.edu/entries/utilitarianism-history/.

(23)

22 jedné nebo druhé osoby.26 Bentham byl přesvědčen, ţe tak, jak se dá princip uţitku aplikovat na jednotlivce, tak lze uplatnit i na celou společnost v podobě principu co nej- většího dobra pro co největší počet lidí.

2.1.4 Princip největšího dobra pro co největší počet

Všichni lidé jsou vedeni stejným principem uţitku a rozhodují tak, aby byli co nejvíce šťastní. Součet všech těchto zájmů tvoří společnost, která se snaţí dosáhnout všeobecného štěstí. K tomu je potřeba, aby byly stát a právo organizovány tím způso- bem, ţe tento princip bude ve společnosti zajištěn. Je tudíţ nutné aplikovat princip nej- většího dobra pro co největší počet. Tím Bentham myslí, ţe zájmy většího počtu méně mocných lidí by měly být vyzdviţeny nad zájmy menšího počtu mocnějších lidí, ale také to, ţe pokud nějaká určitá výhoda nemůţe být poskytnuta všem, pak by měla být poskytnuta co největšímu počtu lidí.27 „Jeho tvrzení mají kvantitativní povahu a vy- cházejí z konkrétních činů. Zda je daný čin v souladu s pravidlem či zákonem, předsta- vuje druhotnou otázku – prvořadé je dosažené štěstí.“28

Jedním z příkladů můţe být situace, kterou uvádí v jedné ze svých přednášek současný americký filozof, působící na Hardvardské univerzitě, Michael Sandel. Zkuste si představit následující situaci:

„Předpokládejte, že jste strojvedoucí a váš vlak se právě řítí po kolejích rychlos- tí 60 km/hod. Na trati pracuje pět dělníků. Chcete zastavit, ale nemůžete, protože máte rozbité brzdy. Cítíte se zoufale, protože víte, že když vlak nezastavíte, tak jistě zemřou.

Ale všimnete si, že po pravé straně je odbočka a vy tedy můžete s vlakem odbočit na druhou kolej. Zjistíte ale, že na konci této koleje pracuje jeden dělník. Řízení vlaku je v pořádku takže můžete, pokud budete chtít, odbočit na vedlejší kolej. Zabijete jednoho, zachráníte pět. Na rozhodnutí máte pouhých pár sekund.”29

26 Tamtéž.

27 MULGAN, Tim. Understanding Utilitarianism, s. 9.

28 THOMPSON, Mel. Přehled etiky. 1. vydání. Praha: Portál, s.r.o., 2004, s. 94. ISBN 80-7178-806-6.

29 Spravedlnost s Michaelem Sandelem. Sandel [online]. 2012 [cit. 2013-10-18+. Dostupné z:

http://www.sandel.cz/spravedlnost-epizoda-1/.

(24)

23 Obrázek 5: Princip největšího dobra - vlak

Co je v této chvíli správné udělat? Co byste udělali? Naprostá většina lidí by od- bočila na vedlejší kolej a zabila jednoho člověka. Proč? Důvod je jednoduchý. Je lepší, kdyţ zemře pouze jeden člověk neţ pět lidí. Právě tento argument je klíčový a podporu- je princip největšího dobra pro co největší počet lidí.

Zmíněný princip největšího dobra nám tedy říká, ţe určitý čin je dobrý, pokud maximalizuje štěstí. To znamená, pokud uspokojí tolik preferencí, kolik je moţné. Na- bízí se zde otázka, čí zájmy jsou důležitější? Will Kymlicka se ve své knize Utilitaris- mus zabývá tímto problémem. Má na něj jednoduchou odpověď. Ničí zájmy nejsou dů- leţitější. Všechny mají stejnou hodnotu, ať jsou číkoli a jakékoli. Pokud budou uspoko- jeny ty, které má většina lidí, aby se naplnil princip nejvyššího dobra, tak to logicky znamená, ţe ne všechny preference budou uspokojeny. Někteří lidé mají “smůlu”, po- kud se jejich preference neshodují s většinou. Je zde vidět, ţe více neţ na největší počet je kladen důraz na největší dobro.30

Bentham zasvětil utilitarismu celý svůj ţivot. Jeho nástupce John Stuart Mill na něho navázal a velice se jím inspiroval. Většinu času se jeho teorie snaţil obhájit pro- ti různým kritikám, ale zároveň také „zdokonalit”, protoţe on sám v řadě věcí s Ben- thamem nesouhlasil. Millem a jeho utilitaristickými myšlenkami se budu zabývat v ná- sledující kapitole.

30 KYMLICKA, Will. Contemporary political philosophy, s.21.

(25)

24

2.2 John Stuart Mill

John Stuart Mill byl anglický filozof, empirik, politický ekonom, liberální poli- tik a ţák Jeremyho Benthama.31

Ţivotu a základním myšlenkám J. S. Milla se budu věnovat v první podkapitole.

Druhá podkapitola se bude týkat principu nejvyššího poţitku a bude přecházet do násle- dující podkapitoly, která se týká jejich sčítání. Poslední podkapitola se zabývá pojmem štěstí a jeho interpretací z hlediska Johna Stuarta Milla.

Obrázek 6: J. S. Mill - portrét

31 John Stuart Mill. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-12+. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/John_Stuart_Mill.

(26)

25

2.2.1 Jeho život a základní myšlenky

John Stuart Mill je všeobecně povaţován za nejvýznamnějšího anglického filo- zofa a myslitele 19. století. Narodil se 20. května 1806 v Londýně, kde také strávil vět- šinu svého ţivota. Pocházel z velice vzdělané rodiny. O veškerou jeho výuku se staral jeho otec James a také filozof a přítel J. Benthama.32

James byl původem Skot, který se přistěhoval do Londýna a stal se významnou osobností mezi radikálními filozofy. Uţ od tří let Johna učil logice, politické ekonomii, trestnímu právu a psychologii. V předškolním věku malý John uměl řecky a učil se la- tinsky, proto pro něho nebyl ţádný problém si uţ ve čtrnácti letech přečíst většinu klasi- ků v řečtině a latině a v jedenácti napsat historii Římského práva. Asi největší vliv na jeho dílo mělo studium Benthamových fragmentů právních důkazů, které ho neje- nom inspirovaly, ale zároveň upevnily ve snaze reformovat svět v zájmu lidského poţit- ku. Jiţ ve dvaceti letech trpěl těţkými depresemi, které neustávaly po dobu pěti let.

Z nich ho dostalo aţ čtení Wordsworthovy poezie a seznámení s jeho budoucí ţenou Harriet Taylorovou.33

Stejně jako jeho otec pracoval pro Východoindickou společnost. V roce 1851 se oţenil s nedávno ovdovělou Harriet, která ho ve všem podporovala. Na krátký čas byl dokonce členem parlamentu. Působil jako liberální poslanec dolní komory britského parlamentu, ale jen do té doby neţ uvedl svou řeč ve prospěch volebního práva ţen. Stať On Subjection of Women (O poddanství žen) nebyla úspěšná. Z toho důvodu jiţ dále ne- byl zvolen. 34

Známým se stal díky svým dvěma dílům: Systému logiky (1843), který přinesl okamţitý a veliký úspěch a Zásadám politické ekonomie (1848), ve kterých se zabývá rozdíly mezi hospodářskými zájmy společnosti a zájmy skutečnými (př. ochrana ţivot- ního prostředí). 35

32 MULGAN, Tim. Understanding Utilitarianism, s.20.

33 John Stuart Mill. Standford Encyclopedia of Philosophy [online]. 2007 [cit. 2013-02-09+. Dostupné z:

http://plato.stanford.edu/entries/mill/.

34 MULGAN, Tim. Understanding Utilitarianism, s.20.

35 John Stuart Mill. Standford Encyclopedia of Philosophy [online]. 2007 [cit. 2013-02-09+. Dostupné z:

http://plato.stanford.edu/entries/mill/.

(27)

26 V roce 1859 napsal knihu O svobodě, jejímţ hlavním tématem je obrana práv jednotlivce a menšin.36 O dva roky později se stal autorem díla Utilitarismus, které ob- hajuje tezi, nabádající k úsilí o maximalizaci potěšení pro všechny bytosti. Toto dílo můţeme povaţovat za obhajobu Benthamovy práce. Dále Mill působil i jako lektor uni- verzity v Edingburgu.37

Jeho ţena na něho měla větší vliv neţ by se mohlo zdát. Byla to ona, kdo ho při- vedl na myšlenku zlidštění celé dosavadní koncepce utilitarismu. Milla velice zasáhla Harrietina smrt během jejich výletu do Evropy. Ta byla pochována v Avignonu, kde Mill zůstal, aby tak mohl být na blízku její památce. V jeho pozdní práci mu značně pomohla Helen, dcera jeho ţeny. Ta mu byla na blízku i na sklonku ţivota a po jeho smrti vydala jeho nejdůleţitější díla, Tři eseje o náboženství (Three Essays on Religion). Mill zemřel ve Francii v Avignonu ve věku 67 let a je pochován vedle své milované manţelky.

2.2.2 Princip užitečnosti

Millův utilitarismus, stejně jako Benthamův, je zaloţen na požitku. Obyčejný člověk si pod slovem poţitek představí něco, co si můţe dopřát jednou za čas a zaţívá u toho velice příjemný pocit. Ale Mill poţitkem nemyslí „hýřivé“ naloţení se svým ţi- votem. Tvrdí, ţe je nutné myslet dopředu na důsledky toho, co právě děláme, protoţe podle nich bychom měli hodnotit naše jednání.38

Z toho vychází princip užitečnosti, podle kterého se jednání posuzuje jako správné díky tomu, jak moc se snaţí přinést co největší štěstí co nejvíce lidem. Člověk by se měl tedy chovat takovým způsobem, aby udělal radost co největšímu počtu lidí.

Problém se nachází v tom, ţe kaţdému člověku udělá radost něco jiného. Někdo je šťastný z nového jízdního kola, jiný ţe dokončil studium. Existuje nesčetné mnoţství poţitků, proto je zde na místě otázka, zda mají všechny stejnou hodnotu. Pro co byste se raději rozhodli? Pro dobrou zprávu, kterou očekáváte uţ dlouho nebo raději pro kou- pel v horké vaně se spoustou pěny po těţkém dni? Kaţdý by moţná odpověděl jinak.

Člověk si na základě svých vlastních zkušeností zvolí, jaká hodnota či poţitek je

36 Spravedlnost s Michaelem Sandelem. Sandel [online]. 2012 [cit. 2013-10-18+. Dostupné z:

http://www.sandel.cz/spravedlnost-epizoda-2/.

37 MILL, John Stuart. Utilitarismus, s. 13-14.

38 BENN, Piers. Ethics, s. 62.

(28)

27 pro něho lepší. Poţitky bychom proto neměli redukovat na jednu stupnici, jak to udělal Bentham, ale měli bychom je podle Milla ještě dále dělit.39

2.2.3 Dělení požitků

„S principem užitečnosti je zcela slučitelné uznávat, že některé druhy potěšení jsou více žádoucí a hodnotnější než jiné. Bylo by absurdní si myslet - zatímco při hod- nocení všech ostatních věcí se uvažuje kvalita stejně jako kvantita – že by hodnocení potěšení mělo závist pouze na kvantitě.“40

Zatímco Bentham chápe člověka kvantitativně, Mill počítá ještě s kvalitou. Jeho dělení poţitků je následovné: vyšší (intelektuální a morální radovánky) a nižší (fyzické formy potěšení). Jak uţ z názvu vyplývá, Mill povaţoval za hodnotnější poţitky ty vyš- ší. Můţe však on sám rozhodnout co je vyšší, hodnotnější, cennější poţitek oproti niţ- šímu a bezcennému poţitku? Rozhodně nemůţe. Zastává takový názor, ţe nikdo nemá právo rozhodovat za celé lidstvo co je lepší a co horší. I názor menšiny můţe být správ- ný.

Nejlépe by si měl člověk vyzkoušet oba poţitky. Kaţdá svobodná a vzdělaná osoba pak přirozeně preferuje jeden nad druhým. Ty poţitky, které preferuje většina lidí, Mill řadí do kategorie vyšších.41

„Jestliže jednomu ze dvou potěšení dávají přednost všichni nebo skoro všichni, kteří mají zkušenost s oběma, a to bez ohledu na pocit, že mu mají dát přednost z mravních důvodů, pak je to potěšení více žádoucí.“42

Podle Milla můţe dojít i k takové situaci „(...), že mnozí lidé, kteří jsou schopni vyšších potěšení, občas pod vlivem pokušení dávají před nimi přednost nižším. To však je zcela slučitelné s plným udáváním nadřazenosti vyšších potěšení. Lidé často ze sla- bosti charakteru volí bližší dobro, i když vědí, že je méně hodnotné; a to neméně, když

39 BENN, Piers. Ethics, s.63.

40 MILL, John Stuart. Utilitarismus. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2011, s. 45. ISBN 978-80-7429-140-1.

41 John Stuart Mill. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2013 [cit. 2013-10-18+. Dostupné z:

http://en.wikipedia.org/wiki/John_Stuart_Mill#Utilitarianism.

42 MILL, John Stuart. Utilitarismus. 1. vydání. Praha: Vyšehrad, 2011, s. 45-46. ISBN 978-80-7429-140-1.

(29)

28 volí mezi dvěma tělesnými slastmi, než když volí mezi potěšením tělesným a duchov- ním.“ 43

Můţeme si to ukázat na jednoduchém příkladu. Představme si situaci, při které přijdete domů unavení po celodenní namáhavé práci. Máte dvě moţnosti. Buď se rozva- lit na gauč a pustit si oblíbený seriál, nebo se společensky obléknout a jít na operu.

I kdyţ si dobře uvědomujete, ţe operu řadíte do vyšších poţitků, tak si přeci jenom moţná radši vyberete moţnost se seriálem, kvůli momentální únavě. Lidé tudíţ mohou často preferovat niţší poţitek nad vyšším, i kdyţ vědí, ţe vyšší poţitek je morálně hod- notnější.

„Je lepší být nespokojený člověk než spokojený vepř; je lepší být nespokojený Sokrates než spokojený blázen. A jsou-li blázen nebo vepř jiného názoru, pak proto, že znají jen svou vlastní stránku věci.“44

Vyšší poţitek není vyšší proto, ţe jsme si ho vybrali, ale proto, ţe ho za vyšší povaţujeme. Návštěvu opery jsme zhodnotili jako vyšší poţitek, ale ne kvůli tomu, ţe by se nám více líbila, ale kvůli tomu, ţe v nás rozvíjí schopnosti svobodného a vzdě- laného člověka.

2.2.4 Princip štěstí

Jak uţ jsem několikrát zmínila, za cíl lidského jednání povaţuje Mill štěstí.

Mnoho jiných filozofů vyslovuje proti této myšlence celou řadu námitek. Pár jich teď vysvětlím.

Jedna z hlavních námitek zní: štěstí je nedosažitelné. Na ni Mill odpovídá, ţe jestliţe budeme chápat štěstí jako nepřetrţité vysoce příjemné vzrušení, pak ho opravdu nemůţeme dosáhnout. Štěstí totiţ není nepřetrţitý stav, je to zcela výjimečný stav, kterého bychom si měli váţit.45 „Stav intenzivního potěšení trvá jen okamžiky nebo v některých případech – s přerušením – několik hodin nebo dní a je jen občasným zábleskem radosti, nikoli jejím trvalým a stálým plamenem.“46 Mill tedy chápe štěstí

43 MILL, John Stuart. Utilitarismus. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2011, s. 48-49. ISBN 978-80-7429-140-1.

44 MILL, John Stuart. Utilitarismus. 1. vydání. Praha: Vyšehrad, 2011, s. 48. ISBN 978-80-7429-140-1.

45 MILL, John Stuart. Utilitarismus, str. 54.

46 MILL, John Stuart. Utilitarismus. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2011, s. 54. ISBN 978-80-7429-140-1.

(30)

29 jako příjemný okamţik, který časem přechází do bolesti. Tyto dva stavy se neustále stří- dají. Šťastný by měl člověk být, pokud stav štěstí je častější, neţ stav bolesti. Neměl by od ţivota očekávat více, neţ můţe poskytnout. To by mělo být základním postojem kaţdého. Pokud si to uvědomíme, jsme na lepší cestě za štěstím. Jestliţe nejsme ome- zováni špatnými zákony nebo se nám nedostává svobody, tak jediná překáţka, která se nám můţe postavit do cesty je např. situace, kdy předčasně ztratíme někoho milova- ného. Chudoba a nemoc jsou další překáţky, které jsou velice nepříjemné, a musíme se jim postavit čelem. Dnes, s pokrokem doby a také díky moderní medicíně se s nimi do- káţeme vypořádat daleko lépe, neţ tomu bylo dřív.47 Mill tvrdí, ţe všechny zdroje lid- ského utrpení lze za kratší či delší dobu odstranit, ať uţ se má jednat o roky či celé ge- nerace. Jednou by měla společnost dosáhnout takového stavu, ţe v ní ţádné utrpení ne- bude.

Další námitka zní: člověk, považující za cíl svého života štěstí, si nemůže vystačit pouze s několika šťastnými chvílemi. Podle Milla jsou hlavní sloţky lidského ţivota dvě:

klid a vzrušení. V klidném období se člověk spokojí i s velice malým potěšením, v té chvíli po ničem víc netouţí. Kdyţ toto období trvá nějaký čas, člověk začne přirozeně touţit po vzrušení, při kterém se dokáţe smířit i se značným mnoţstvím bolesti. „Trvání jednoho je přípravou pro druhé a druhé vyvolává touhu po prvním.“ Člověk si tedy vy- stačí i s nepatrným mnoţstvím štěstí.48

Lidé mohou žít bez štěstí. Na tuto námitku Millova odpověď je taková, ţe lidé skutečně mohou ţít bez štěstí. Někteří to dělají dokonce dobrovolně. Odříkají si různé věci a své utrpení povaţují za ctnostné. Je ale ušlechtilé a chvályhodné se vzdát vlastní- ho štěstí? Toto sebeobětování musí mít přeci nějaký cíl. Člověk si můţe myslet, ţe se- beobětováním přinese více štěstí ostatním lidem. Můţe to tak být, ale i nemusí. Co kdyţ lidé budou sdílet jeho osud a i oni se vzdají svého štěstí? Tu oběť, která nevede k růstu štěstí, povaţuje utilitarismus za marnou.49 „Utilitaristická mravnost uznává v člověku schopnost obětovat své největší dobro pro dobro druhých. Odmítá pouze uznat, že tato oběť je sama dobrem.“50 Pouze ti lidé, jejichţ skutky mají vliv na celou společnost,

47 MILL, John Stuart. Utilitarismus, s. 55.

48 Tamtéž, s. 56-60.

49 Tamtéž, s. 60-63.

50 MILL, John Stuart. Utilitarismus. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2011, s. 62. ISBN 978-80-7429-140-1.

(31)

30 by měli zaměřit své jednání k blahu světa. Většina dobrých skutků je zaměřena na blaho jednotlivců, z něhoţ se následně skládá celkové blaho pro lidstvo.

Kaţdý člověk si za cíl vytyčuje své štěstí. Ostatní věci jako je např. zdraví, pení- ze nebo potěšení z hudby se pokládá jako prostředek ke štěstí a má se po nich touţit z tohoto důvodu.51

„Utilitarismus říká, že štěstí je žádoucí, a že je to jediná věc žádoucí jako cíl, za- tímco všechny ostatní věci jsou žádoucí pouze jako prostředek k tomuto cíli.“52

John Stuart Mill vychází z principů Jeremyho Benthama. Oba se shodují v tom, ţe lidé přirozeně tíhnou ke slasti a chtějí se vyhnout bolesti. Mill nadále Benthamovu teorii upravuje a to hlavně tím, ţe odmítá jeho měřítko činů, které je zaloţeno pouze na kvantitě. On tvrdí, ţe důleţitější je především kvalita daného činu. Mill se zaslouţil také o definování a vysvětlení pojmu štěstí. Chápe ho jako dosaţitelný a výjimečný stav, kterého bychom si měli váţit. Dalším, velice důleţitým filozofem, zabývajícím se teorií utilitarismu, je Henry Sidgwick, kterému věnuji další kapitolu.

51 MILL, John Stuart. Utilitarismus, s. 105.

52 MILL, John Stuart. Utilitarismus. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2011, s. 98. ISBN 978-80-7429-140-1.

(32)

31

2.3 Henry Sidgwick

Henry Sidgwick byl anglický utilitaristický filozof, ekonom, básník a sociolog.53 V následujících podkapitolách se budu zabývat jeho ţivotem a tím, jak dělil etiku. Také vysvětlím, co znamená Sidgwickův dualismus.

Obrázek 7: H. Sidgwick - portrét

53 Henry Sidgwick. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-15+. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Henry_Sidgwick.

(33)

32

2.3.1 Život a hlavní myšlenky

Henry Sidgwick, ţijící za vlády královny Viktorie, byl posledním z velkých kla- sických utilitaristů, ale zároveň také první moderní morální filozof.54 Narodil se 31. května 1838 ve Skiptonu v Yorkshite. Jeho otec byl ředitel místního gymnázia a ze- mřel, kdyţ Sidgwickovi byly pouhé tři roky. Ve svých čtrnácti letech začal Sidgwick navštěvovat školu rugby a poté šel na Trinity College, kde se mu výborně dařilo a do- konce získal několik stipendií. Po studiích zde začal vyučovat. Podporoval vzdělání ţen, a proto se zaslouţil o zaloţení Newham College, jedné z prvních Oxbridgeských aka- demií otevřených výhradně pro ţeny.55 V roce 1862 se rozhodl studovat náboţenskou historii. Po několik let se učil arabsky a hebrejsky, ale nakonec se stejně vrátil k filozo- fii, protoţe došel k názoru, ţe nedokáţe vyřešit základní problém, kterým je věrohod- nost náboţenských doktrín.56

V roce 1869 začal přednášet svoji oblíbenou morální filozofii. Ve stejném roce ale rezignoval na své členství na Trinity College, protoţe se jiţ dál neztotoţňoval se tři- ceti devíti články Anglikánské církve. Tato povinnost byla zrušena v roce 1871, z části i díky Sidgwickově příkladu.57 O pár let později vydal dílo The Methods of Etics, které ho proslavilo mimo univerzitu. Sidgwick se v tomto díle snaţil systematicky analyzovat problémy Millovy filozofie a dosáhnout tím lepší verze klasického utilitarismu.58John Rawls se o něm zmiňuje takto: „První opravdově akademická práce v oblasti morální teorie, moderní jak ve způsobu tak i pojetí.“ V roce 1876 se Sidgwick oţenil s Eleanor Mildred Balfour, se kterou strávil zbytek svého ţivota. O rok později byl jmenován jako lektor morální a politické filozofie a v roce 1883 byl zvolen Knightbidgským profeso- rem filozofie, také díky právě publikovanému dílu Principles of Pilitical Economy.59 Velice ho zajímala morální teorie, metafyzika, politika a ekonomie.60 Aktivně se účast-

54 MULGAN, Tim. Understanding Utilitarianism, s.33.

55 Tamtéž, s.33.

56 Henry Sidgwick. New World Encyclopedia [online]. 2011 [cit. 2013-11-02+. Dostupné z:

http://www.newworldencyclopedia.org/entry/Henry_Sidgwick.

57 MULGAN, Tim. Understanding Utilitarianism, s.33.

58 Henry Sidgwick. Utilitarian Philosophy [online]. 2010 [cit. 2013-11-02+. Dostupné z:

http://utilitarianphilosophy.com/henrysidgwick.en.html.

59 Henry Sidgwick. New World Encyclopedia [online]. 2011 [cit. 2013-11-02+. Dostupné z:

http://www.newworldencyclopedia.org/entry/Henry_Sidgwick.

60 MULGAN, Tim. Understanding Utilitarianism, s.33.

(34)

33 nil univerzitního podnikání a v mnoha formách sociálního a filantropického výzkumu.

V politice, stejně jako Bentham a Mill, nebyl nikdy aktivní.61

V roce 1900 byl donucen kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu odstoupit ze své učitelské profese a o několik měsíců později zemřel. V bibliografii Barta Schult- ze o Sidgwickovi se dozvídáme, ţe se po celý svůj ţivot potýkal s pokrytectvím a uza- vřeností ve spojení s jeho vlastními zapomenutými touhami.62

Po shrnutí Sidgwickova ţivota se nyní budu zabývat jeho utilitaristickými myš- lenkami.

2.3.2 Rozdělení etiky

Ve svém díle The Methods of Etics Sidgwick vyčleňuje tři metody etiky: utili- tarismus, intuitivismus a egoismus.63 Vysvětluje, do jaké míry jsou tyto tři metody kompatibilní, popisuje ideál etického chování u kaţdé z nich a také ukazuje, jak kaţdá zvlášť interpretuje morální povinnost.64

Z těchto tří metod se Sidgwick doporučuje řídit utilitarismem, protoţe právě uti- litarismus pokládá za největší dobro všech lidí štěstí. Podle utilitaristických principů můţeme snadněji posoudit, kterými našimi činy dosáhneme co nejvíce štěstí. Naproti tomu intuitivismus zastává názor, ţe ideálnější neţ štěstí je mravní ctnost. Mravní ctnosti dosáhneme jen tak, ţe budeme konat takové činy, které nepodporují štěstí. Po- slední ze Sidgwickových metod etiky se nazývá egoismus. Ten povaţuje za největší dobro kaţdého člověka jeho individuální štěstí, a tudíţ ospravedlňuje činy z hlediska toho, kolik štěstí přinášejí pro daného jedince.65 Můţeme ale všechny tyto metody po- vaţovat za rovnocenné? Tím se budu zabývat v další podkapitole. Nyní jsem ve zkratce vysvětlila, co je jádrem kaţdé z nich a nyní bych ráda přiblíţila i to, jaké jsou jejich vzá- jemné vztahy.

61 MULGAN, Tim. Understanding Utilitarianism, s.33.

62 Henry Sidgwick. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-15+. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Henry_Sidgwick.

63 MULGAN, Tim. Understanding Utilitarianism, s.34.

64 Henry Sidgwick. New World Encyclopedia [online]. 2011 [cit. 2013-11-02+. Dostupné z:

http://www.newworldencyclopedia.org/entry/Henry_Sidgwick . 65 Tamtéž.

(35)

34

Nadřazenost utilitarismu nad intuitivismem

Sidgwick ve svém díle nejprve vysvětluje ten fakt, ţe utilitarismus je nadřazen intuitivismu. Co ho k tomu vede? Argumentuje tímto způsobem - tvrdí, ţe intuitivismus nemá přesné principy na to, aby nás mohl navést ke správnému jednání. Kaţdý člověk prý má určitý morální cit, který mu říká, co je morálně správné a co nikoliv. Tento cit je jistotou při našem konání, a proto budeme vţdycky vědět, co máme dělat. Můţe ale na- stat situace, ţe si nebudeme přesně jistí, co máme v danou chvíli podniknout. V této chvíli intuitivismus selhává. Na intuitivistickou metodu se spolehnout nemůţeme, pro- toţe nám nijak nepomůţe v krizové situaci. Pouze utilitarismus, díky svým principům, nám můţe dát přesné vodítko k správnosti našeho jednání. Nejenom ţe nám řekne jak, ale také proč jsou naše činy správné či nikoliv.66

2.3.3 Sidgwickův dualismus

Jako další srovnává Sidgwick utilitarismus s egoismem. Zde nachází pro něj ne- vyřešitelný dualismus, kterým se budu nyní zabývat.

Utilitarismus říká, abychom maximalizovali obecné štěstí a naopak egoismus, abychom dali přednost svému vlastnímu štěstí. Jak tyto dvě protikladné teorie mohou fungovat v praxi? Nabízí se zde otázka, co se stane v tom případě, kdy má člověk upřednostnit štěstí ostatních před svým vlastním? Představte si, ţe máte sto korun. Mů- ţete maximalizovat své vlastní štěstí a koupit si lístek do kina, ale pokud chcete maxi- malizovat celkové štěstí, pravděpodobně najdete pro ty peníze lepší vyuţití. V tomto bodě Sidgwick našel nevyřešitelný dualismus, díky kterému můţeme být utilitarismus povaţován za příliš sloţitý. Sidgwick se ale nesnaţí ukázat to, ţe naše osobní zájmy jsou v rozporu s obecným dobrem, ţe je utilitarismus velmi náročný a ani to, ţe můţe být psychologicky nemoţné vyhovět nárokům utilitarismu. Místo toho říká, ţe pokud člověk preferuje své vlastní zájmy, tak to je psychologicky nepřirozené, ale naprosto racionální a neškodné. Tudíţ ţádný člověk, který se chová sobecky, nemůţe být odsou- zen za jakoukoli racionální chybu.67 Rozpor v racionalitě je takový, ţe dobro jednotli- vého člověka se vţdy přesně střetává s celkovým dobrem.

66 MULGAN, Tim. Understanding Utilitarianism, s.35.

67 Tamtéž, s.36.

(36)

35 Sidgwickův dualismus stojí na čtyřech bodech:68

jsou tu dvě racionální metody k rozhodnutí o správnosti našeho činu:

utilitarismus a egoismus

tyto dvě metody jsou neslučitelné

ţádná není nadřazená nad tou druhou

jestliţe rozluštíme tento dualismus, etika se stane nesrozumitelnou

Řešení Sidgwickova dualismu by mohlo odstranit hlavní námitky vůči utilita- rismu a pravděpodobně i odstranit všechny morální problémy. Sidgwick ale odmítá všechny návrhy na jeho řešení.69 Přesto byl Sidgwick byl jeden z nejvlivnějších etic- kých filozofů Viktoriánské doby. Jeho dílo inspirovalo mnoho dalších filozofů, mezi kterými byli i D. E. Moore, Bertrand Russell a Peter Singer.70

V této kapitole jsem se snaţila vysvětlit základní teorie utilitarismu třech jeho hlavních představitelů: Jeremyho Benthama, Johna Stuarta Milla a nakonec i Henryho Sidgwicka. Na těchto teoriích stojí celé utilitaristické myšlení, a proto se k nim budu vracet i v následující kapitole, ve které se budu zabývat specifickými proudy v utilita- rismu.

68 MULGAN, Tim. Understanding Utilitarianism, s.44.

69 Tamtéž, s.37.

70 Henry Sidgwick. New World Encyclopedia [online]. 2011 [cit. 2013-11-02+. Dostupné z:

http://www.newworldencyclopedia.org/entry/Henry_Sidgwick

(37)

36

3 Proudy v utilitaristickém myšlení

Utilitarismus není omezený pouze na názory jeho zakladatelů, je zde mnoho proudů a zaměření, které ho více specifikují, a pár z nich nyní zmíním. Patří sem hédo- nistický utilitarismus, který se inspiruje základní myšlenkou hédonismu, kterou repre- zentoval hlavně Epikuros. Další je utilitarismus zaloţený na uspokojení preferencí, je- hoţ hlavním současným představitelem je Peter Singer. A v neposlední řadě i utilitaris- mus činu a utilitarismus pravidla. Dají se rozdělit podle dvou hledisek: důsledků jednání a užitečnosti. Všemi se budu podrobněji zabývat v následujících podkapitolách.

3.1 Dělení utilitarismu z hlediska užitečnosti 3.1.1 Hédonistický utilitarismus

Samotný hedonismus (z řec. hédoné =potěšení, slast) můţeme definovat takto:

„Hedonismus je každá koncepce, která spojuje nejvyšší dobro se slastí,“ anebo tímto způsobem: „Hedonismus je filosofické učení o slasti jako hlavním motivu lidského jed- nání, které může mít dvě formy.“71 Hedonismus tedy můţeme rozdělit na psychologický a etický. Podle psychologického, lidské jednání směřuje pouze k vyhledávání slasti a vyhýbání se strasti. Etický hedonismus povaţuje za jediné dobro pouze poţitek a za jediné zlo strast.72

S hédonismem se setkáváme i v utilitarismu a to především u Benthama a Milla.

Podle Benthama je nejvyšší dobro poţitek a štěstí. Tyto dva pojmy povaţuje za syno- nyma. Mill se od Benthama odlišuje tím, ţe poţitky dělí na vyšší a niţší a zároveň tvrdí, ţe máme brát v úvahu i kvalitu daných poţitků, nejenom kvantitu. 73 I přesto je Millova teorie stále hédonistická, protoţe jako konečnou hodnotu vidí zmiňované štěstí (poţi- tek).74 Jaký je tedy rozdíl mezi utilitarismem a hédonismem?

71 DUROZOI, Gérard a André ROUSSEL. Filozofický slovník. 1. vyd. Praha: EWA Edition, 1994, s. 96. ISBN 80-85764-07-5.

72 Hédonismus. In: Wikipedia: the free encyclopedia *online+. San Francisco (CA): Wikimedia

Foundation, 2001- [cit. 2013-04-28+. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/H%C3%A9donismus . 73 Hedonistic Utilitarianism. Utilitarianism [online]. 2010 [cit. 2013-04-28+. Dostupné z:

http://www.utilitarianism.com/hedutil.htm . 74 BENN, Pierce. Ethics, s. 62.

(38)

37 Hedonismus je teorie zabývající se blahobytem, zatímco utilitarismus je teorie morální. Hedonismus tvrdí, ţe poţitek je to, co dělá náš ţivot lepší a naopak bolest a utrpení ho dělají horším. Neříká ale, co je morálně dobré a co špatné. Tím se zabývá utilitarismus, podle kterého je morálně dobré, kdyţ je maximalizován poţitek a minima- lizovaná bolest.75

Konečně se dostávám k samotnému hédonistickému utilitarismu, který je slou- čením zmíněné teorie hédonismu s utilitarismem. Hédonistický utilitarismus zastává názor, ţe správný čin je takový, který produkuje co nejvíce štěstí pro všechny zúčastně- né. Bere v úvahu štěstí všech a dává mu stejnou váhu. I přesto, ţe bere ohled na všech- ny, je vnímán jako problémový, protoţe nepřiděluje ţádnou vnitřní morální hodnotu spravedlnosti, přátelství, pravdě a dalším hodnotám, které jsou povaţovány za nesmírně cenné. Hédonistický utilitarista by byl morálně povinen veřejně popravit svého nevin- ného kamaráda, pokud by to byl jediný způsob, jak podpořit štěstí co nejvíce lidí. Vy- světlím to na krátkém příkladu. Představte si následující situaci:

V malém městečku se spoustou přistěhovalců byl zabit chlapeček z přistěhova- lecké rodiny. Policie má nedostatek podezřelých. Nabízí se pouze šerifův dobrý kama- rád, který je sice známý výtržník, ale nikdy by nevztáhl ruku na dítě. Pokud ale nebude někdo rychle potrestán, hrozí propuknutí rozsáhlého etnické násilí a šerif si to dobře uvědomuje.

Z pohledu hédonistického utilitarismu by měl šerif veřejně popravit svého ne- vinného kamaráda, aby utišil davy vzbouřenců a předešel dalším obětem na ţivotech.

Podle některých filozofů je tento čin naprosto nemorální právě proto, ţe ignoruje vnitřní hodnoty jako je spravedlnost, přátelství a pravdu.76

V hédonismu i utilitarismu se stále mluví o štěstí a poţitku. Jak uţ jsem dříve zmínila, Bentham a Mill povaţovali tyto dva pojmy za zaměnitelné, proto nyní uvedu námitky britského filozofa Pierse Benna proti této zaměnitelnosti.

75 What is the difference between hedonism and utilitarianism? Also other related questions. Reddit:

philosophy [online]. 2013 [cit. 2013-11-10+. Dostupné z:

http://www.reddit.com/r/philosophy/comments/17ns6s/what_is_the_difference_between_hedonis m_and/.

76 Hedonism. Internet Encyclopedia of Philosophy [online]. 2011 [cit. 2013-11-10+. Dostupné z:

http://www.iep.utm.edu/hedonism/#SH1f.

Figur

Updating...

Referenser

Updating...

Relaterade ämnen :