Název bakalářské práce: Šikana na základní škole Jméno a příjmení autora: Kateřina Kosová
Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2012/2013 Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Martina Malá
Anotace:
Bakalářská práce se zabývala problematikou šikany na vybrané základní škole a vycházela ze současné situace v dané oblasti. Jejím cílem bylo zjistit jak často a s jakými formami šikany se setkávají žáci 2. stupně na vybrané základní škole v Liberci. Práci tvořily dvě základní oblasti. Teoretická část byla zaměřena na zpracování a prezentování odborné literatury od předních autorů zabývajících se touto problematikou a vymezení základních pojmů jako šikana, formy šikany, aktéři šikany a prevence šikany. Praktická část zjišťovala za pomoci dotazníků rozdaných mezi 98 žáků vybrané základní školy, s jakými formami šikany se setkávají, jak často, kdo jsou jejími agresory a zda je prevence dané školy dostatečná. Výsledky šetření prokázaly, že na vybrané základní škole dochází k šikaně, jejíž nejčastější formou jsou psychické útoky v podobě nadávek a ponižování, ke kterým dochází poměrně často. Na základě tohoto zjištění autorka navrhla opatření v oblasti prevence zaměřené na efektivitu školních preventivních programů i mimoškolních aktivit.
Klíčová slova: šikana, formy šikany, agrese, agresoři a oběti šikany, základní škola, metody prevence šikany, metody řešení šikany
Title of Bachelor Thesis: Bullying at Primary School
Summary:
Bachelor thesis dealt with the issue of bullying at a chosen primary school and was based on the current situation in the region. Its aim was to determine how often and what forms of bullying was experienced by students the second grade of the chosen primary school in Liberec. The work consisted of two main areas. The theoretical part focused on the processing and presentation of literature from prominent authors dealing with this issue and the definition of basic terms such as bullying, bullying forms, actors and prevention of bullying. The practical part examined using questionnaires distributed among 98 students
at the chosen primary school, asking with what forms of bullying did they encounter, how often, who were its aggressors and whether the prevention of the school was enough. The survey results showed that the selected primary school encounters bullying, the most common form of psychic attacks are in the form of insults and humiliations that occur relatively frequently. Based on this finding, the author proposed prevention measures focused on the effectiveness of school prevention programs and after school activities.
Keywords: bullying, forms of bullying, aggression, bullies and victims of bullying, primary school,bullying prevention methods, methods of solving school bullying
7
OBSAH
ÚVOD ... 8
TEORETICKÁ ČÁST ... 9
1 Šikana jako fenomén ... 9
2 Co je a co není šikanování ... 11
2.1 Formy šikany ... 12
2.2 Přímé a nepřímé známky šikany ... 14
2.3 Vývojová stádia školní šikany ... 15
2.4 Agrese ... 17
2.5 Účastníci školní šikany ... 19
2.5.1 Agresoři ... 19
2.5.2 Oběti ... 22
3 Šikana a legislativa ... 25
4 Prevence a řešení šikany ... 26
4.1 Prevence šikany na škole ... 26
4.2 Řešení šikany na škole ... 28
4.3 Celková léčba třídního kolektivu ... 30
4.5 Základní intervenční program ... 31
4.6 Prevence a řešení šikany doma ... 31
4.7 Organizace zabývající se šikanou... 33
PRAKTICKÁ ČÁST ... 34
5 Cíl praktické části ... 34
5.1 Stanovení předpokladů ... 34
6 Základní metody a techniky průzkumu ... 35
7 Základní popis zkoumaného vzorku ... 35
8 Výsledky průzkumu a jejich interpretace ... 36
8.1 Průběh průzkumu ... 36
8.2 Výsledky průzkumu a ověření platnosti předpokladů ... 36
9 Shrnutí výsledků ... 56
ZÁVĚR ... 57
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ... 59
SEZNAM PŘÍLOH ... 61
8
ÚVOD
Tématem předložené bakalářské práce je „Šikana na základní škole“. Téma bylo zvoleno s ohledem na současnou společenskou situaci, která má špatný dopad na výchovu dětí. Hlavním předmětem této bakalářské práce je zmapování šikany na vybrané základní škole v Liberci z pohledu žáků 2. stupně a objasnění pojmů týkajících se této problematiky jako formy šikany, aktéři šikany, metody prevence šikany.
Cílem předložené bakalářské práce je zjistit četnost výskytu, aktéry a formy šikany, prevenci a řešení na vybrané základní škole. Dalším cílem je zmapování smýšlení žáků o své třídě a jejich postavení v ní. Stejně tak zjistit, zda učitelé dané základní školy dokážou pomoct šikanovanému žákovi či nikoliv a jaká je míra spolupráce rodičů se školou.
Bakalářská práce vychází z hlavního předpokladu, že nejčastější formou šikany je fyzické násilí. K tomuto předpokladu se autorka uchýlila především proto, že agrese a násilí jsou v dnešní době velice rozšířené a žáci základních škol s nimi přicházejí denně do styku a to buď sledováním pořadů s násilnou tématikou či hraní nevhodných počítačových her.
Práce je rozdělena na dvě stěžejní části - teoretickou a praktickou. V teoretické části bakalářské práce se autorka zabývá prezentováním odborné literatury zaměřující se na tuto problematiku a objasněním základních pojmů jako šikana, formy a stádia šikany, prevence a řešení šikany, agrese apod. V praktické části bakalářské práce je představen průzkum založený na užití metody dotazování a techniky dotazníků. Celkový počet respondentů tvořený 98 žáky 2. stupně odpovídal na otázky směřující k naplnění hlavního cíle předložené bakalářské práce.
Tato práce je určena pro širokou veřejnost, kterou zajímá stávající situace četnosti šikany na základní škole a pojmy s tím spojené, a která se chce podrobněji dozvědět, jaké jsou možnosti preventivních opatření jak v rodině, tak ve škole.
Smyslem a účelem předložené bakalářské práce je poukázat na vážnost šikany na základní škole s důrazem na důležitost kvalitních preventivních programů a včasné zachycení šikany.
9
TEORETICKÁ ČÁST
1 Šikana jako fenomén
Šikana jako sociálně patologický jev není výsledkem moderní doby, i když se v současnosti vyskytuje velmi často, a mnohdy i v agresivnějších formách než dříve, ale narážíme na ni již v minulosti. Jako příklad můžeme uvést šikanování při přijímacích obřadech do různých klubů vysokých škol, především v cizích zemích jako je USA nebo Francie.
„Šikana patří mezi nejzávažnější negativní jevy v současné škole. Není to pouze záležitost spadající do oblasti pedagogiky, ale jedná se o komplexní problém psychologický, sociologický a mravní. Nejedná se pouze o jev spojený se školou. Šikana se rovněž netýká jenom věkové skupiny dětí a mládeže, nýbrž zahrnuje celé věkové spektrum“
(Bendl 2003, s. 17).
Oblasti, kde se šikana ve společnosti vyskytuje:
Mobbing – jedná se o šikanu na pracovišti, která se dělí na dva typy. Prvním typem je šikana ze strany zaměstnanců, kolegů, kdy je oběť šikanována zesměšňováním její práce, vyloučením a izolováním z pracovního kolektivu, narážkami, které poškozují pověst a čest oběti, ale také i fyzickým napadáním. Tento typ bývá označován také jako „Stuffing“. Druhým typem šikany na pracovišti je tzv. bossing. V tomto případě jde o šikanu nadřízeného vůči podřízenému. Nadřízený dává svému zaměstnanci práci, na kterou nestačí, protože nemá potřebnou kvalifikaci. Ponižuje ho před ostatními, zadává mu práci, která je nesmyslná apod.
Šikana v armádě – známá již z minulých let, kdy nadřízení šikanovali nově nastoupené členy, tzv. „bažanty“. Tento druh šikany je znám i v současné době, protože se jedná o tzv. rituál, který se provádí neustále a je jedno, kdo odešel a kdo nastoupil nový. Šikana v armádě je často velmi agresivní. Příkladem může být tzv.
„deka“, kdy se do jednoho pustí skupinka starších a surově ho zmlátí. Takovýchto projevů šikany v armádě je mnoho a mnohdy i více brutálnějšího rázu.
10
Šikana ve věznicích, diagnostických ústavech – šikana v těchto a jim podobných zařízení, je v nejagresivnější formě. Důvodem je, že se oběť nemá komu svěřit, ani nemůže před útoky agresora či agresorů utéct. Kromě psychického teroru je nejčastější fyzické ublížení, které bývá na hranici zabití. Na oběť je vyvíjen takový tlak, že oběť nenachází jiné řešení než pokus o sebevraždu. Ta je velmi často úspěšná.
Kyberšikana – neboli šikana přes internet. Moderní technologie a dostupný internet tvoří nový způsob šikany. Jedná se o zesměšňování oběti přes internet, napadání různými výhrůžkami, zveřejňování videí, na kterých je oběť mlácena, případně jinak ponižována.
Šikana na školách – jak na základních, středních, učňovských tak vysokých.
V poslední době také první zmíňky o šikaně v mateřské škole. Šikana na školách již není jen ve vztahu žák vůči jinému žáku, ale také žák vůči učiteli.
V současnosti je šikana, kromě drogových problémů, hlavní otázkou na základních školách. Moderní doba nabízí mnoho podnětů a inspirace k projevům šikany, které jsou mnohdy k neuvěření.
„Oproti dřívější době vykazuje dnešní šikanování některé znaky, které jsou alarmující. Jedná se především o vzrůstající počet případů šikany, snižování věkové hranice agresorů, resp. aktérů šikany, zvýšenou brutalitu, agresi a rafinovanost šikany.
Posun oproti dobám již minulým nastává rovněž v tom, že se stále více začíná mluvit o šikanování učitelů ze strany žáků. Děti a mladiství často dovedou málo energetickému pedagogovi, který je navíc ještě k tomu neobratný v jednání s lidmi, doslova znechutit učitelské povolání a znemožnit ho před spolužáky či vlastními kolegy. Zdaleka nejsou řídké případy, kdy učitelé z těchto důvodů opouštějí školy“ (Bendl 2003, s. 16).
Šikana je celospolečenský problém, netýká se jen oběti a agresora, nýbrž celé skupiny, která je do šikanování zainteresována, ať už pasivně nebo aktivně. Hranice mezi šikanováním a legrací je velmi křehká.
11
2 Co je a co není šikanování
Důležité je si uvědomit co je a co není šikanování. Někdy je velmi těžké rozeznat, co je pouhé kočkování, legrace a jaké jednání a chování již patří do projevů šikany. Existuje ale několik rysů, podle kterých lze šikanu od legrace rozeznat.
Stanislav Bendl řadí mezi podstatné rysy šikany:
- nepoměr sil mezi agresorem a obětí - skutečnost, že agrese je cílem jednání - opakovaná agrese (2003, s. 25)
Nepoměr sil mezi agresorem a obětí je nejhlavnější rys šikany. Nikdy agresor nešikanuje jedince, který by mu byl fyzicky rovnocenný. Stejně tak i opakující se agrese vůči slabšímu jedinci je náznakem bujení šikany.
„Podstata šikany spočívá v tom, že agrese je zde cílem jednání, nikoli prostředkem k dosažení nějakého konkrétního zisku. Záměrem agresora není např. odcizení věcí pro jejich hodnotu nebo pro pomstu, nýbrž pro radost z uspokojení potřeby ponižovat lidskou důstojnost“ (Bendl 2003, s. 25).
„Podstatné je, jak takové škádlení vnímá ten, na jehož účet se děje“ (Vágnerová a kol. 2009, s. 12). Každý totiž agresi přijímá jinak. Někoho se slovní narážky či pošťuchování nedotkne a jiný to zase nese velmi těžce. Jedná se o subjektivní pocit oběti, na kterém záleží. Proto než je vyřčeno závažné obvinění ze šikanování, je důležité vypozorovat a zjistit všechny faktory, které jsou pro šikanu typické, stejně tak zjistit, jak oběť tyto projevy snáší.
Pokud výše uvedené rysy chybí v jednání žáků vůči sobě, je zřejmé, že se nejedná o šikanu. „Běžné agrese ve školním prostředí jsou zaměřeny k dosažení nějakého cíle.
Rozhodně není cílem agrese sama o sobě a lze předpokládat, že agresor by použil i jiný způsob, pokud by jím svého cíle dosáhl“ (Kolář 2005, s. 31).
Jsou-li ve třídním kolektivu dobré a silné vztahy, dokážou zamezit tomu, aby se v jejich třídě objevila šikana. Stejně tak je i důležité postavení třídního učitele, u kterého je důležitá přirozená autorita.
12 Metodický pokyn ministra školství jasně charakterizuje, co je považováno za školní šikanu.
„Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat žáka, případně skupinu žáků. Spočívá v cílených a opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo s nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží poškozování věcí, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Nově se může realizovat prostřednictvím elektronické komunikace, jedná se o tzv. kyberšikanu. Ta zahrnuje útoky pomocí e-mailů, sms zpráv, vyvěšování urážlivých materiálů na internetové stránky apod. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako demonstrativní přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. Nebezpečnost šikany spočívá zvláště v závažnosti, dlouhodobosti a nezřídka v celoživotních následcích na duševní a tělesné zdraví oběti“ (Č.j. 24 246/2008-6).
2.1 Formy šikany
Šikana má několik forem a některé z nich je velmi těžké objevit a tak na šikanu přijít.
Stává se proto v některých případech náhodou, že se šikana odhalí a to tehdy, kdy už oběť neustálé a stupňované šikanování nevydrží a zhroutí se, případně se pokusí o sebevraždu.
Teprve tehdy se dovídáme o formách a průběhu šikanování.
Základní formy šikany rozděleny podle podoby, kterou mají:
Skryté šikanování
„Projevuje se sociální izolací oběti a jejím vyloučením ze skupiny vrstevníků“ (Bendl 2003, s. 27). Mnohdy si ani učitelé nevšimnou skryté formy šikanování. Často ho objeví až po zaměření se na žáka na základě informace od rodičů, případně jeho spolužáka.
Zjevné šikanování
„Má podobu fyzického násilí a ponižování (strkání, bití, zavíraní do uzavřených prostor), psychického ponižování a vydírání (nadávky, sociální izolace, nucení k posluhování, nucení ke svlékání), destruktivních aktivit zaměřených na majetek oběti (braní a ničení věcí, poškozování oděvu, vytrhávání stránek z knížek, trhání sešitů)“ (Bendl 2003, s. 27).
13 Zjevné šikanování je velmi časté, avšak je opět důležité rozeznat, kdy se jedná o legraci a kdy o šikanu. Někteří učitelé berou fyzické násilí jako kočkování se mezi žáky a přejdou to pouze napomenutím agresora nebo oběti. Nevidí šikanu nebo ji nechtějí vidět.
Kromě skrytého a zjevného šikanovaní, existuje několik dalších forem a projevů.
Tyto projevy šikany považuje Kolář za tzv. trojdimensionální „mapu“.
Členění šikanování podle Koláře (2005, s. 32):
1) Přímé a nepřímé 2) Fyzické a verbální 3) Aktivní a pasivní
Toto členění se navzájem dále prolíná. „Díky této citlivé klasifikaci lze dobře postihnout odlišnosti u různých typů šikanování například mezi dívkami a mezi chlapci“
(Kolář 2005, s. 32). Stejně tak je toto další členění důležité pro řešení šikany.
Projevy šikanování dále Kolář (2005, s. 32) rozděluje na osm druhů šikanování a to:
Fyzické přímé aktivní – útočníci oběť věsí do smyčky, škrtí, kopou, fackují.
Fyzické aktivní nepřímí – Kápo (agresor) pošle nohsledy, aby oběť zbili. Oběti jsou ničeny věci.
Fyzické pasivní přímé – Agresor nedovolí oběti, aby si sedla do lavice (fyzické bránění oběti v dosahování j jejich cílů).
Fyzické pasivní nepřímé – agresor odmítne oběť na její požadavky pustit ze třídy na záchod (odmítnutí splnění požadavků).
Verbální aktivní přímé – nadávání, urážení, zesměšňování.
Verbální aktivní nepřímé – rozšiřování pomluv. Patří sem, ale i tzv. symbolická agrese, která může být vyjádřena v kresbách, básních apod.
Verbální pasivní přímé – neodpovídá na pozdrav, otázky apod.
Verbální pasivní nepřímé – spolužáci se nezastanou oběti, je-li nespravedlivě obviněna z něčeho, co udělali její trýznitelé.
Mezi fyzické projevy šikany patří především kopance, bití, postrkování, ničení pomůcek a oblečení, rvačky apod. Mezi verbální projevy patří slovní urážky tykající se
14 samotné oběti nebo její rodiny, zesměšňování, pomlouvání, vysmívání apod. Za zmínku stojí přímé a nepřímé známky šikany, viz následující kapitola.
2.2 Přímé a nepřímé známky šikany
Přímé a nepřímé známky šikany mohou pomoci učitelovi s objevením šikany nebo alespoň by ho měly upozornit, že se v jeho třídě něco děje. Stejně tak by některé známky šikany měly upozornit i rodiče. Ti by měli sledovat, jak často se opakují. Pokud se jedná jen o jednorázovou akci, či jsou tyto známky samy o sobě nevinné, případně v dané situaci očekávající, o šikanu se nejedná. „Významná je „váha“ kontextu situace, frekvence opakování a množství jednotlivých projevů“ (Vágnerová 2009, s. 78).
Přímé známky šikany
- Posměšné poznámky, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé a vulgární žerty na účet šikanovaného. „Rozhodujícím kritériem je, do jaké míry je dané dítě konkrétní přezdívkou nebo „legrací“ apod. zranitelné“ (Říčan 1995, s. 49).
- Kritika žáka, „výtky na jeho adresu pronášené nepřátelským až nenávistným, případně pohrdavým tónem“ (Říčan 1995, s. 49). Nevztahuje se na veškerou kritiku. Někdy je i negativní kritika namístě. Zaleží na situaci, ve které je použita. Kritizování nevhodného chování vůči druhým je správné. Naopak kritizování jednoho žáka neustále dokola již řadíme mezi přímé známky šikany.
- Příkazy, „především skutečnost, že se jim dítě podřizuje“ (Vágnerová 2009, s. 79).
- Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání. „Uštědřované rány nemusejí být zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí“ (Říčan 1995, s. 49).
- Rvačky, „kdy je jeden z účastníků zřetelně slabší a snaží se z nich uniknout“
(Vágnerová 2009, s. 79).
Přímým známkám šikany je nutné udělat přítrž, ať už se jedná o legraci nebo jen jednorázové chování. Je lepší ho okamžitě potlačit. Poukázat na nevhodné chování a v některých případech je dobré udělit i přiměřený trest, aby se podobná událost již neopakovala. A to dříve než takové chování a jednání přeroste do nezastavitelné šikany.
15
Nepřímé známky šikany
- „Dítě je o přestávkách často samo, ostatní o ně nejeví zájem, nemá kamarády, - o přestávkách vyhledává blízkost učitelů,
- zhoršuje se jeho školní prospěch, někdy náhle,
- působí smutně až depresivně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči“ (Říčan 1995, s.
49).
- projevují se psychosomatické potíže jako zvracení, pomočování - porucha spánku, změna nálad
- „o přestávkách se vyhýbá WC, - vyhýbá se šatnám,
- chybějí mu svačiny“ (Vágnerová 2009, s. 77).
Nepřímých znaků je mnoho a jsou různě závažné, proto je důležité, aby byly tyto varovné známky objeveny co nejdříve.
2.3 Vývojová stádia školní šikany
Závažnost šikany je rozdělena do pěti vývojových stádií. Podle toho, do kterého stádia patří objevená šikana, můžeme říci, zda se jednalo o šikanu počáteční a je naděje na potlačení nebo zda se jedná o pokročilé stádium a náprava je velmi těžká, někdy až nemožná a kolektiv musí být rozpuštěn. Ovšem pokud není potlačena počáteční šikana, velmi často se přehoupne v pokročilou.
Tyto stádia vývoje šikanování jsou považovány za poruchu vztahů ve skupině. Kdy se šikana stává záležitostí celé skupiny ne pouze jen agresora a oběti. Stádia se vyvíjí podle toho, jak se celý třídní kolektiv k šikaně staví. Nezabraňuje jejím projevům, pasivně se na ni podílí, přijímají ji, anebo se dokonce sám připojuje.
Pět stádií vývoje šikany:
1. Zrod ostrakismu
„Jedná se o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře – je neoblíbený a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet „drobné“ legrácky
16 apod. Tato situace je již zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje“ (Kolář 2005, s. 36).
Ostrakismus, nebo jeho podoba, je v dnešní době v každé třídě. Vždy je nějaký outsider. Je ale důležité, aby se jej učitel snažil zařadit do kolektivu různými hrami, anebo nedovolil, aby tato fáze přerostla do šikany.
2. Fyzická agrese a přitvrzování manipulace
Toto stádium vývoje šikany je typické tím, že agresor začne na oběti trestat to, co je mu nepříjemné. Zvyšuje si tím sebevědomí. Oběť mírně fyzicky zraňuje, např. pícháním kružítkem apod. Oběť v této fázi vnímá nepředstavitelný strach v kolektivu. Důležitým mezníkem této fáze je, že se kolektiv rozděluje na dvě skupiny. První, která sympatizuje s agresorem a druhá, která sympatizuje s obětí. Pokud má skupina zdravé jádro, může dojít k ukončení šikany.
3. Vytvoření jádra agresorů – klíčový moment
Jak už sám název třetího stádia naznačuje, v této fázi jde o vytvoření jádra agresorů.
K tomu dochází, pokud se nepodaří zamezit fyzické agresi a manipulaci. K agresorovi se přidávají další jedinci, kterým se zalíbí mít moc a zároveň zesměšňovat a fyzicky napadat slabší, případně oběti vybrané hlavním agresorem. Vytvářejí takzvané jádro, jsou dohromady silnější a mocnější.
„Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a systematicky šikanovat nejvhodnější oběti. Jde o žáky, kteří jsou v hierarchii nejníže, tedy ti „slabí““(Kolář 2005, s. 39).
Třetí stádium je klíčovým momentem, zda se počáteční šikana přehoupne do šikany pokročilé.
4. Většina přijímá normy agresorů
Celá skupina, respektive třídní kolektiv, přijímá normy udávané agresory, které se stávají nepsanými pravidly.
„Následkem toho dojde ve skupině k šokující proměně. I mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě – aktivně se účastní týrání spolužáka a prožívají přitom uspokojení“
(Kolář 2005, s. 39–40).
17 5. Totalita neboli dokonalá šikana
V posledním stádiu vývoje šikany je kolektiv pohlcen agresory. Buď přijali veškeré normy agresora, nebo je akceptují. Šikanování je neustále zdokonalováno, oběti jde velmi často o život.
„Agresoři, kteří ztrácejí poslední zbytky zábran a smysl pro realitu, jsou nutkáni k opakovanému násilí“ (Kolář 2005, s. 40).
Dokonalá šikana se už bohužel nedá vyřešit. Třídní kolektiv je tak pohlcen negativními projevy šikany, že jediným řešením je rozpuštění kolektivu.
Pokud si učitel nebo škola nejsou jisti, do které fáze spadá třída, v níž se šikana objevila, měli by se obrátit na odborníky, kteří se šikanou zabývají a mají praktické zkušenosti.
2.4 Agrese
„Agrese je chápána jako určitá forma chování, jejímž prvotním cílem je někomu vědomě a záměrně ublížit, poškodit ho. Nemusí se jednat pouze o fyzickou agresi, stejně účinná, v některých případech dokonce účinnější, je i agrese psychická či verbální“
(Gillernová, Boukalová 2006, s. 32).
V případě šikanování se setkáváme s projevy agrese, agresivitou, hostilitou i hněvem. „Agresivní sklony se u člověka utvářejí – na základě instinktivní výbavy – v prvních letech života. Člověk je agresivní proto, že se naučil, že se to vyplácí, zejména že je možno zmocnit se agresí žádoucího předmětu nebo si vynutit od druhých služby, na nichž nám záleží“ (Říčan 1995, s. 23).
Každý jedinec má v sobě ukrytou agresi, avšak každý s ní nakládá jinak. Někdo ji zaměřuje na sport, kde agresi vybije. Jiní si však agresi vybíjejí na druhých. Buď slovně, nebo fyzickým násilím. Kde se ale děti učí násilí a agresi? Kde se bere v agresorech jednání, které končí i brutálními činy, jako je zmlácení spolužáka či slabšího do němoty?
Za agresivní chování a násilí, které děti páchají, velmi často mohou rodiče, kteří nemají na své dítě čas. Což bývá způsobeno ekonomickým nátlakem společnosti. Dítě nemá žádné mimoškolní aktivity, doma se nudí. Televize je jeho jediná mimoškolní
18 aktivita. Děti se nezajímají o přírodovědné dokumenty a pohádky, ale brutální seriály, filmy, horory apod. Zde začínají první podněty k tomu, že se dítě snaží napodobovat některé násilné činy.
„Televize posiluje agresivitu nejen u disponovaných jedinců, posiluje ji u všech dětí a u všech lidí posiluje pocit, že svět je nebezpečným místem. Kromě toho televizní násilí pravděpodobně oslabuje citlivost na násilí, s nímž se člověk setkává v reálném světě.
Vášnivý konzument televize ztrácí kontakt se skutečným světem, a kvůli tomu může slábnout jeho schopnost odlišovat možné a nemožné“ (Matoušek, Kroftová 2003, s. 103).
Televize není jediným zdrojem agrese, jsou jím i počítačové hry, které se postupem doby neustále zlepšují a používají čím dál více násilí a agresivity, aby byla pro své zákazníky přitažlivější.
„Agrese bývá často ovlivněna vnějšími faktory, jako jsou osobnost agresora, okolnosti atd.“ (Bourcet, Gravillonová 2006). Osobnost se utváří již od narození, proto hraje velkou roli to, jak rodiče své dítě vychovávají. Pokud jsou vůči dítěti citově chladní a jediný projev zájmu je agresivní chování vůči nim, vytváří se agresivní osobnost. Takové dítě se chová tak, jak se k němu chovají doma.
„Někteří lidé mají tendenci označovat dnešní děti a mládež za od narození egoistické a zlé stvůry. Je pravda, že každý z nás se rodí s jistou dávkou agresivního chování. Určitá dávka agresivity je nutná kvůli přežití. Dospělí zapomínají na svůj podíl na agresivním a násilném chování mládeže. To se netýká jen rodičů (nesprávné výchovy v rodině), ale také lidí, kteří jsou tzv. na očích – politiků, sportovců, herců, zpěváků a dalších idolů mladé generace“ (Bendl 2003, s. 55).
Agrese je součástí každé společnosti, ale zároveň záleží, jak se s ní společnost vypořádá. Zda ji nechá bujet a pasivně bude dále pozorovat její rozvíjení a brutálnější projevy, protože je to jednodušší, nebo se proti ní postaví a začne něco dělat. Kromě vytváření organizací pro oběti agrese a trestných činů, je důležité vytvářet organizace, které budou bojovat proti agresi a snažit se ji potírat. Vytvářet programy, které budou prezentovat důležitost spolupráce, pomoc slabším, vyzdvihovat důležitost solidárnosti a soudržnosti nad neustálou chtivostí po moci a nadřazenosti.
19 Aby se společnost a především základní školy nestaly jedním velkým znakem násilí a agrese, je důležité omezovat sledování agresivních a násilných programů, hraní brutálních počítačových her dětmi a mladistvými. Zajistit, aby děti měly i mimoškolní aktivity. Stejně tak jim jít příkladem svým chováním. Jinak bude vybudována agresivní a násilná budoucnost, která bude brána jako normální.
2.5 Účastníci školní šikany
Protože školní šikana není otázkou pouze agresora a oběti, je mezi účastníky řazen celý třídní kolektiv. A to, i když se jedná o pasivní spoluúčast na šikanování, neboli to, že celý třídní kolektiv šikanování pouze přihlíží a nijak nezasáhne, ba se jí mnohdy i baví.
Celý třídní kolektiv a vztahy uvnitř tohoto kolektivu, jsou důležité při odhalení a potlačení šikany.
Mezi hlavní účastníky školní šikany, ale patří sám agresor (aktér, aktéři, šikanující) a jeho oběť či oběti. V této kapitole si tyto dvě role blíže specifikujeme.
2.5.1 Agresoři
Aktér šikany je jedinec, který rád ubližuje slabším jedincům třídního kolektivu.
Jeho cílem je pocit radosti a slasti z působení psychické či fyzické újmy druhému. I když je šikana na základní škole velmi často připisována na účet chlapců, setkáváme se i s dívkami jako aktéry šikany.
„Obraz dívčí šikany má oproti šikaně chlapců tři odlišnosti. Zbraně dívek mají převážně psychickou podobu; šikana se děje v kamarádském převleku; častější a intenzivnější závislost mezi ničitelkou a obětí“ (Kolář 2011, s. 81-82).
Dívčí šikana je tak velmi často psychickým týráním a izolací od třídního kolektivu.
Velmi často se jedná o opravdové kamarádky, kde jedna začne šikanovat druhou kvůli pár hloupostem, které ovlivňují jejich kamarádství. Někdy se agresorka schválně snaží být kamarádkou oběti, aby ji mohla dokonaleji verbálně a psychicky šikanovat. V takovém případě jde o závislost oběti na agresorce, protože si myslí, že agresorka je opravdu její kamarádka.
20 Dívčí šikana se tedy od té chlapecké velmi liší. Dívky používají psychický teror a izolaci své oběti od okolí. Zato chlapci používají fyzické násilí v podobě rvaček, strkaní, kopanců, škrcení apod. a s obětí se nekamarádí.
Co se týče osobnosti agresora, ať už se jedná o dívky či chlapce, jedná se velmi často o jedince duševně a mravně nezralé. Agresor je ovlivňován rizikovými faktory a to jak vnějšími tak vnitřními.
„K rizikovým faktorům například patří komplikovaný temperament, odmítnutí dítěte matkou, nestabilní rodina, nevhodné výchovné praktiky, zanedbávání dětí, pobyt ve zpustošené lokalitě, sociální dezorganizace v místě bydlení, ale také sledování agresivních filmů, atd. K ochranným faktorům se řadí například podporující a jasně usměrňující rodina a škola. Obě instituce mohou vhodným postupem tlumit rizika plynoucí z komplikovaného temperamentu dítěte“ (Čírtková 2003).
Kolář (2011, s. 141) rozdělil iniciátory (aktéry) školního šikanování do tří typů. Toto rozdělení aktérů šikany se týká chlapců. Ukazuje na jejich osobnost; na to, jaké formy šikany nejčastěji používají a také na to, jaká je jejich výchova.
1) „Drsňák“ – hrubý, primitivní, impulzivní, se silným energetickým přetlakem, kázeňskými problémy – narušeným vztahem k autoritě, někdy zapojený do gangů páchající trestnou činnost. Šikanuje masivně, tvrdě a nelítostně, vyžaduje absolutní poslušnost, používá šikanování cíleně k zastrašování ostatních. Častý výskyt agrese a brutality rodičů; jako by agresoři vraceli nebo ho napodobovali.
2) „Slušňák“ – velmi slušný, kultivovaný, narcisticky šlechetný, sevřený, zvýšeně úzkostný, někdy i se sadistickými tendencemi v sexuálním smyslu. Násilí a mučení je cílené a rafinované, děje se spíše ve skrytu, bez přítomnosti svědků.
Doma časté uplatňování důsledného a náročného přístupu, někdy až vojenského drilu bez lásky.
21 3) „Srandista“ – optimistický, dobrodružný, se značnou sebedůvěrou, výmluvný, nezřídka oblíbený a vlivný. Šikanuje pro pobavení sebe i ostatních; patrná snaha vypíchnout „humorné“ a „zábavné“ stránky. V obecnější rovině citová subdeprivace a absence duchovních a mravních hodnot v rodině.
Vzhledem k tomu, že šikana je typická převahou sil, můžeme říci, že aktéři, co se týče chlapců, bývají fyzicky velmi zdatní a urostlí. Kromě fyzické zdatnosti jsou také velmi často sebejistí a jdou si za svým cílem v podobě šikanování.
V dělení školních agresorů můžeme jít více do hloubky. Čírtková zmiňuje dva typy mladistvých pachatelů a to chronický pachatel a mladistvý delikvent. Tyto dva typy se od sebe odlišují jak věkem, ve kterém se objevují první problematické projevy v chování, tak v závažnosti a vzrůstající intenzitě problémů.
„Chronický pachatel představuje osobu, pro kterou běžný jazyk používá označení kriminálních. Již od útlého věku je jedinec nápadný pro své těžko ovladatelné chování.
Běžné výchovné postupy na něj nezabírají, často se objevují epizody problematického chování (ataky vzteku, vzdorovitost, destruktivní projevy)“ (Čírtková 2004, s. 77).
„Mladistvý delikvent zahajuje konflikty s normami v době dospívání, mezi 12. až 15.
Rokem věku. Do té doby byl jeho vývoj nenápadný. V době puberty dochází ke zlomu, pubescent se stává těžko ovladatelným, nerespektuje některé sociální a právní normy, objevuje se typický obraz mladistvé delikvence (např. krádeže v obchodech, poškozování cizí věci atd.). Kolem 18. Až 20. Roku věku obvykle dochází k poklesu až úplnému vymizení kriminálních vzorců chování“ (Čírtková 2004, s. 77-78).
Je tedy velmi pravděpodobné, že aktér školní šikany může patřit do jednoho z výše uvedených typů pachatelů. Velmi záleží na tom, zda jeho psychopatologické projevy v chování jsou otázkou pubertálního období a poté vymizí, nebo jsou otázkou celého jeho života ovlivněného vnějšími i vnitřními faktory.
22 Pokud se jedná o chronického pachatele, Čírtková zmiňuje, že „existuje typ osobnosti, který se vyznačuje totální lhostejností ke všeobecným znávaným pravidlům a normám. Jedná se o jedince, kteří od dětství lžou, kradou, bijí mladší a slabší, nedokáží se adaptovat ve škole, toulají se mimo domov i školu, vytvářejí různé asociální party. Tato osobnost je hodnocena jako dissociální, která může oplývat povrchním šarmem, je schopna navazovat účelové koalice, svou inteligenci používá k nekalým cílům“ (2003).
2.5.2 Oběti
Přesně charakterizovat, kdo bývá obětí šikany, je velmi obtížné. Je to díky tomu, že oběť může být nahodilá a také si každý agresor vybere svou oběť podle jiného parametru – vzhledu, osamělosti, chytrosti apod. Obětí šikany může být prakticky kterékoliv dítě základní školy.
„Někdy se však oběti podvědomě vydávají v nebezpečí samy. Útočníka může
„přitahovat“ jakákoliv známka slabosti, nesmělost, rozcitlivělost způsobená konkrétní událostí, nesprávné sebehodnocení atd.“ (Bourcet, Gravillonová 2006).
„Není zcela výjimečné, že učitel svým chováním agresorům „označí“ jedince, který je v nějakém ohledu nedostačivý a jehož se pak i děti cítí oprávněny beztrestně napadat“
(Matoušek, Kroftová 2003, s. 76).
Důležité je ale mít vždy na paměti, že žádný žák nesmí být týrán.
Typologie obětí podle Koláře (2011, s. 144):
1) Oběti „slabé“ s tělesným a psychickým handicapem 2) Oběti „silné“ a nahodilé
3) Oběti „deviantní“ a nekonformní
4) Šikanovaní žáci s životním scénářem oběti
23 Ad 1) Oběti „slabé“ s tělesným a psychickým handicapem – do této skupiny obětí se řadí především žáci tělesně slabší, neobratní při fyzickém střetnutí. Projevují se zvýšenou zranitelností, snadno propadají panice, výčitkám svědomí, přílišné sebekritičnosti apod.
Jako psychický handicap můžeme uvést hyperaktivitu s poruchou pozornosti (ADHD), specifické poruchy učení a opožděný duševní vývoj.
Ad 2) Oběti „silné“ a nahodilé – jak bylo řečeno výše, obětí se může stát každý. Někdy jen proto, že byl na špatném místě ve špatný moment. Taková oběť se ale snaží vzdorovat šikanování agresora.
Ad 3) Oběti „deviantní“ a nekonformní – do této skupiny spadají oběti, které jsou nějakým způsobem odlišné od skupinové normy. Můžeme sem také zařadit šikanování pro rasovou odlišnost
Ad 4) Šikanovaní žáci s životním scénářem oběti – jedná se o oběti, které byly šikanovány na původní škole a po přechodu na jinou školu se opět stávají terčem šikanování.
„Obětí se snadno stává outsider třídy, dítě osamělé, bez kamarádů, neschopné se přidružit, podělit se o hračku, neschopné zaujmout, poskytnout citovou odezvu; dítě s protivným chováním, neschopné vzbudit a udržet si sympatie dětí – i dospělých“ (Říčan 1995, s. 37).
Oběť prožívá strach z dalších dnů ve škole. „Strach lze chápat jako konkretizace úzkosti, jako prožitek obav z něčeho konkrétního. Člověk v tomto případě dovede říci, čeho se bojí. Strach je ovlivňován učením, nepříznivá zkušenost obvykle vede ke zvýšení obav z podobných situací“ (Vágnerová 2004, s. 400). Mnohdy se pod pohrůžkou agresora nemůže nikomu svěřit. Dítě je v neustálé stresové situaci.
Každá oběť prožívá nával agrese jinak. Některá se s tím vyrovná celkem brzy, pro jinou je to velmi velká rána. Důsledky šikanování, ať už se jedná o počáteční stádia nebo pokročilá, jsou vždy.
24 Důsledkem takové zátěžové situace se může stát posttraumatická stresová porucha.
„Termínem „posttraumatická stresová porucha“ se označuje soubor různých poruch chování a prožívání včetně fyziologických reakcí (poruchy spánku, potivost, třes, nevolnost apod.), které vznikají jako důsledek extrémního stresového prožitku, přesahujícího běžnou lidskou zkušenost“ (Čírtková 2004, s. 130).
Kolář zdůrazňuje, že „pozdní následky nejbrutálnějších šikan se podobají syndromu vyhlazovacích táborů. Jejich hlavní znaky jsou nápadně podobné: chronické depresivní stavy, poruchy přizpůsobivosti, poruchy vývoje osobnosti“ (1997, s. 69).
Taková oběť potřebuje pomoc odborníků, kteří se jí budou snažit vrátit zpět do normálního života. Oběť bude mít problém chápat svět jako bezpečné místo, protože zažila, že to tak není. Oběti pokročilých šikan řeší obtížnou zátěžovou situaci sebevraždou nebo se o ni alespoň pokusí.
U obětí počátečních stádií šikanování „vede uvědomované i neuvědomované prožívání bolesti dříve nebo později k přetížení adaptačních mechanismů. Dojde k vyčerpání nervové soustavy a objeví se neuróza nebo psychosomatické potíže“ (Kolář 1997, s. 70).
Dalším důsledkem šikanování je, že je oběť viktimizována. Dostane nálepku oběti, kterou ji přidělí okolí. Velmi často, i když ne úplně vědomě, okolí oběti neustále připomíná, že se stala obětí šikany. Taková oběť pak nemá šanci zapomenout a vyrovnat se s tím, co se jí stalo.
25
3 Šikana a legislativa
Šikana z právního hlediska sama o sobě není trestným činem, ale její důsledky ano.
Existuje několik zákonů, které postihují tyto konkrétní projevy šikany. Důležité je zmínit, že osoby mladší 15 let, tedy všechny děti na základní škole, nemohou být trestně stíhány.
Ale i pro ně platí určité sankce působící jako trest za čin, kterého se úmyslně dopustili.
„Nejedná se samozřejmě o sankce ve smyslu trestního či přestupkového práva, ale i umístění dítěte v ústavu může být dostatečnou hrozbou a sankcí za jednání, které se vymyká běžnému chování“ (Choděra 2005, s. 216).
Mezi zákony, které se zabývají nebo alespoň souvisí a postihují projevy šikany, můžeme zařadit pět nejdůležitějších a nejhlavnějších zákonů.
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen školský zákon), řeší práva a povinnosti školy, žáků a studentů a jejich zákonných zástupců.
Zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o rodině), obsahuje některé odstavce, které se týkají vztahů rodičů a dětí, odpovědnosti rodičů a výchovných opatření.
Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o sociální a právní ochraně dětí), se zabývá problémy dětí, které jsou nějakým způsobem ohrožené.
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o přestupcích).
Zákon č. 40/2009 Sb., č. 399/2012Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní zákon).
„K trestní odpovědnosti osob mladších 15 let nedochází. To ovšem neznamená, že za určitých okolností nemohou být postiženy jinak nebo že nemohou být postiženi jejich rodiče“ (Choděra 2005, s. 216). Na to poukazují zákon o rodině a zákon o sociálně-právní ochraně dětí.
26
4 Prevence a řešení šikany
„Experti zastávají názor, že na prevenci není nikdy pozdě. Je však méně úspěšná, jestliže přichází až v době, kdy má jedinec pevně zformované agresivní scénáře myšlení a delikventní vzorce chování“ (Čírtková 2003).
Prevence je důležitá jak ve školských zařízeních, tak v rodině. Vzdělávat děti a ukazovat jim správné hodnoty a dbát na dodržování sociálních norem. Zároveň u nich pěstovat zdravé sebevědomí, které jim může pomoci, aby se nestali obětí šikanování.
„Šikanu nestačí odsuzovat, nestačí ji ani potírat. Především je třeba ji rozumět.
Neexistuje totiž nějaký jednotný, vždy použitelný, vyčerpávající recept, co s ní, jak na ni“
(Říčan 1995, s. 11).
„Se šikanou se podle různých pramenů setkává, je její obětí, pachatelem nebo obojím 5 % až 35 % školních dětí“ (Koukolík, Drtilová 2001, s. 244).
Proto je dobré, aby se školní pedagogové v této oblasti vzdělávali a měli praktické zkušenosti, aby případné řešení objevené šikany mělo smysl a nebylo oběti i celému třídnímu kolektivu ještě více ublíženo.
4.1 Prevence šikany na škole
Prevence a řešení šikany na základní škole se řídí především metodickým pokynem ministra školství. Tento metodický pokyn má každá základní škola k dispozici. Nalezneme v něm jak charakteristiku a projevy šikany, tak také prevenci a řešení.
„Mnohé školy už dnes dávají žákům podepisovat smlouvu, kterou se žáci zavazují k přiměřenému chování. Tato smlouva stanoví také tresty, následující při nedodržování pravidel“ (Erb 2000, s. 50).
Důležité je, aby takovou smlouvu vymýšleli s učiteli a vedením školy sami žáci, protože jen díky tomu, že si žáci sami stanoví tresty za chování, které je vůči druhému nepřípustné, snáze budou dodržovat jednotlivé body. V této smlouvě mohou jít daleko více do hloubky a kromě vytyčení bodů ohledně jejich chování navzájem, mohou zakomponovat i chování vůči učiteli, i učitel vůči svým žákům apod.
27
„Pro prevenci šikany je velmi významná myšlenka úcty ke každé lidské bytosti“
(Říčan, Janošová 2010, s. 112). Bohužel úcta k lidským bytostem je u dnešních školních dětí opomíjená. Měli by si ale pamatovat moudré přísloví „Co nechceme, aby bylo činěno nám, nečiňme druhým“.
„Organizace a hustota dozoru je jednoduchým, ale účinným preventivním prostředkem proti šikaně. Čím více pedagogů nebo jiných dospělých je na chodbách během přestávek, v jídelně apod., tím méně příležitostí mají agresoři k šikaně“ (Říčan, Janošová 2010, s. 111).
Nelze jednoduše říci, že velký počet učitelů zabrání šikanování. Velmi záleží na daných pedagozích. Nejde jen o to stát na chodbě a přečkat přestávku prolistováváním časopisu, ale o to pozorně pozorovat chování žáků, nakouknout do tříd, na toalety či jiná místa, která jsou skrytá a kde může k šikanování docházet.
Školy by měli především vytvářet preventivní programy, které mají šikaně předcházet. Některé nabízejí velké množství mimoškolních aktivit, jiné pořádají přednášky na toto téma.
Podle Koláře je nejlepší prevencí vytvoření celoškolního speciálního programu proti šikanování (2011, s. 256). Tento program zahrnuje jak prevenci, tak i případné řešení šikany jako první pomoci, ale i celkového vyřešení.
Přehled 13 klíčových komponent školního programu proti šikanování podle Koláře:
zmapování situace – evaluace (před zavedením programu a po něm a také v jeho průběhu).
motivování pedagogů pro změnu
společné vzdělávání a supervize všech pedagogů.
užší realizační tým (ředitel, zástupci třídních učitelů z 1. A 2. Stupně, metodik školní prevence, metodik programu školy podporující zdraví, řešitel projektu).
prevence v třídních hodinách
prevence při výuce
prevence ve školním životě mimo vyučování
ochranný režim (demokraticky vytvořený smysluplný vnitřní řád, učené dozory učitelů).
28
spolupráce s rodiči (vhodný způsob seznámení s nekompromisním bojem školy proti šikaně, například pomocí informativního dopisu).
školní poradenské služby
spolupráce se specializovanými zařízeními.
vztahy se školami v okolí (domluva ředitelů na spolupráci řešení šikany, kdy se jí zúčastňují žáci z různých škol), (2011, s. 259).
Takovýto program by měl zaručit účinnou prevenci, ale bohužel ne vždy se takového programu chtějí účastnit všichni pedagogové.
4.2 Řešení šikany na škole
Pokud je prevence nedostatečná a k šikaně na základní škole přece jen dojde, je důležité začít ji správně řešit. „První krok, který je třeba ve škole nebo ve třídě, kde objevíme šikanu, udělat, je předběžné sondování, jaká je její míra“ (Gajdošová, Herényiová 2006, s. 219).
Škola v takovém případě provádí šetření na základě depistážního dotazníku šikanování. Takový dotazník je sestaven z úvodu, ve kterém je popsáno, co je to šikanování a teprve potom jsou kladeny jednotlivé otázky. Výsledkem je zmapování vztahů ve třídním kolektivu a označení agresivnějších dětí.
„Existuje zásadní rozdíl ve vyšetřování a dílčí léčbě u počátečního (tj. prvního, druhého a třetího stádia) a u pokročilého (tj. čtvrtého a pátého stádia) onemocnění skupiny. Celková léčba skupiny, která je klíčová pro zastavení epidemie, má svoje specifika pro každé stadium“ (Kolář 2005, s. 44).
V některých případech se stává, že i když učitel zpozoruje známky šikany, nikde to neoznámí, přehlíží je, aby šikanu nemusel řešit. „Většina učitelů vidí v šikaně – někdy právem – své selhání, nepřízná ji rodičům a nesvěří se s ní ani kolegům, tím méně řediteli nebo psychologovi“ (Říčan, 1995, s. 13).
„Častým postojem pro neangažované postoje vůči šikanování, uváděné učiteli je, že se necítí kompetentní, nevědí si rady, nepovažují to za svoji věc“ (Šturma 2001, s. 16).
29 Proto jsou tak důležité programy proti šikanování, kterých by se měli učitelé zúčastňovat. Předešlo by se jejich nezájmu či strachu z řešení šikany. Opakem je ale také to, že dnešní doba a výchova dětí ze stran rodičů pokulhává a projevy žáků vůči učitelům mnohdy přesahují rámec slušnosti. Vulgarita a pocit nedotknutelnosti snižují učitelům autoritu. Proto není divu, že se v některých případech učitel nechce angažovat do řešení šikany v jeho třídě.
Třídní učitel nebo psychologický poradce buď sám zaznamená známky šikanování, nebo je na to upozorněn ze strany některého ze spolužáků oběti, nebo přímo samotnou obětí. Důležité je poskytnou oběti první pomoc, tedy podle míry šikanování poskytnout přiměřenou pomoc. V případě, že by se jednalo o první stádia šikanování, může pomoc spočívat v tom, že oběť bude trávit přestávky ve sborovně, případně dozor bude častěji nahlížet do této třídy apod. V případě pokročilého stádia může být první pomocí především to, že dítě zůstane doma do té doby, dokud se vše nevyřeší.
Po první pomoci je dobré postupovat podle schématu strategie vyšetřování. „Časově je nejméně náročná a je použitelná v rámci tradiční pedagogické odbornosti“ (Kolář 1997, s. 94). Tato strategie se liší podle stádia šikany.
Strategie vyšetřování šikany u počátečních stadií podle Koláře (1997, s. 94):
1. rozhovor s informátory a oběťmi 2. nalezení vhodných svědků
3. individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky (nikoliv konfrontace obětí a agresorů)
4. zajištění ochrany obětem
5. rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi
Je důležité tuto strategii dodržovat. Problémové může být nalezení vhodných svědků.
Proto učitel nebo odborník, který bude šikanu řešit, musí provést šetření a vytipovat vhodné věrohodné svědky. Velmi často se učitelé dopouštějí nejzávažnější chyby a tou je konfrontace oběti a agresora. Oběť v takovém případě popře, že by mu agresor ubližoval, protože se bojí odplaty za „bonzování“. Taková šikana se nevyřeší, ba naopak zhorší.
30 Strategie vyšetřování u pokročilých stádií podle pokynu ministra školství mládeže a tělovýchovy (Č.j. 24 246/2008-6):
1. překonání šoku pedagogického pracovníka a bezprostřední záchrana oběti 2. domluva pedagogických pracovníků na spolupráci a postupu vyšetřování 3. zabránění domluvě agresorů na křivé výpovědi
4. pokračující pomoc a podpora oběti 5. nahlášení policii
6. vlastní vyšetřování
Vyšetřování a řešení šikany u pokročilých stádií je velmi obtížné. Proto je dobré povolat odborníky, kteří mají praktické zkušenosti. Spolupracovat s dalšími institucemi a orgány jako například pedagogicko-psychologickou poradnou, střediskem výchovné péče, orgánem sociálně právní ochrany dítěte a policií ČR.
„Pokud je šikana odhalena a náležitě vyšetřena, musí následovat patřičný postih agresora s tím, že pedagog dá jasně najevo, že neodsuzuje jeho samotného, nýbrž jeho chování“ (Martínek 2009, s. 142).
4.3 Celková léčba třídního kolektivu
Důležité je zmínit, že každá šikana je jiná a neexistuje univerzální metoda, jak ji vyřešit. Jedno je ale vždy společné. Náprava vztahů daného kolektivu, ve kterém se šikana objevila. Prvním krokem je sociometrický test SO-RA-D. „SO-RA-D je standardizovaný test, jehož přínos pro pedagogicko-psychologické poradenství je nedocenitelný. Obecným cílem metody je sonda do struktury meziosobních vztahů ve třídě, zvláště zjišťování pozic z hlediska vlivu a obliby“ (Kolář 2011, s. 241).
Na základě tohoto šetření může odborník s celým kolektivem pracovat. Napravit rovnováhu a obnovit vztahy.
31
4.5 Základní intervenční program
„První podmínkou pro rozběhnutí základního intervenčního programu je domluvení pravidelných setkání třídy, kde je časový prostor věnován výhradně intenzivní léčbě vztahů čili práci se skupinovou dynamikou“ (Kolář 2011, 244).
Tato setkání mají vždy podobný průběh. Nejprve se setkání zahájí pozdravením se s dětmi a letmým seznámením s programem. Poté jsou zařazeny hry. „Hry jsou nedocenitelné zejména pro nácvik nového chování, protože svou strategii opírají o zábavnost a zajímavost“ (Kolář 2011, s. 245). Avšak by měli být vybírány hry, které nekončí vítězi a poraženými.
Po těchto bodech následuje významná součást a to téma dne. „Téma dne se vztahuje k hlavnímu problému třídy – šikanování čili poruše vztahů ve skupině“ (Kolář 2011, s.
246). Žáci jsou dotazováni na otázky typu, co mohou udělat proto, aby se ve třídě cítili bezpečně, co mohou udělat sami a co mohou udělat ostatní apod.
Na tuto obsáhlou část programu navazuje konečná fáze připomínek a dotazů. Zde mohou děti říci cokoli. Připomínky, pochvaly, návrhy změn apod.
Tato setkání se musejí opakovat zhruba po týdnu, aby postupně docházelo k navozování dobrých vztahů kolektivu a potření negativních vztahů podporujících bujení šikany.
4.6 Prevence a řešení šikany doma
„Přestože škola hraje v omezování šikany význačnou roli, nelze svalovat odpovědnost výhradně na ni. Za to, aby své dítě naučili dovednostem nutným pro sociální přežití, jsou v konečném důsledku odpovědní rodiče“ (Fieldová 2009, s. 97).
Rodiče mají hlavní vliv na výchovu svých dětí, na utváření jejich hodnot. Sami by měli jít svým dětem příkladem. Rodiče agresorů bývají lidé, kteří jsou citově chladní vůči svému dítěti, na své dítě nemají čas z důsledku svého zaměstnání, nebo se k nim chovají agresivním způsobem. Na druhou stranu rodiče oběti jsou úzkostní lidé, až moc pečují o své dítě – „maminčin mazánek“ apod. Proto velmi záleží na rodinných vztazích a atmosféře.
32 „Dítě se doma neodváží svěřit, že je obětí ve skupině, terčem šikanování, jestliže rodiče budou mylně zlehčovat jeho stížnosti“ (Antier 2004, s. 69). To se může stávat v rodinách, ve kterých rodiče nemají čas na své děti a místo toho, aby něco řešili, raději to přejdou nějakou poznámkou na účet dítěte.
„Pocity viny jsou spojeny s trýznivými až bolestnými emocemi a opakujícími se sebeobviňujícími myšlenkami. Někdy jsou pocity viny stvrzeny druhými lidmi“ (Praško a kol. 2003, s. 161).
„Když se rodiče dozvědí, že jejich dítě je ve škole šikanováno, měli by to vzít stejně vážně, jako když jim lékař řekne, že totéž dítě trpí alergií. Znamená to velké utrpení, bolest, úzkost a ponížení. Navíc může šikana na dlouhou dobu podlomit jeho duševní zdraví, jeho sebedůvěru, radost ze vzdělání a z dětské společnosti, zhoršit školní prospěch a naději na uplatnění v životě“ (Říčan 1995, s. 12).
Reakce rodičů na takovouto skutečnost je velmi důležitá. Ihned by ji měli řešit.
Pokud jsou projevy šikany natolik vážné, mohou dítě nechat nějaký čas doma, dokud se vše nevyřeší. Důležité je svěřit se také třídnímu učiteli, případně řediteli školy a vzniklou situaci začít řešit. Rodiče se také mohou obrátit na jiné odborníky jako na psychologicko- pedagogickou poradnu či jiné organizace, které se tímto problémem zabývají.
Pokud se jedná o lehčí formu šikany i tak by měli rodiče informovat třídního učitele.
Mohou ale pomoci i svému dítěti a o tomto problému si promluvit. Poskytnout dítěti maximální možnou oporu. Poradit mu, aby se vyhýbalo místům, kde k šikanování dochází, aby ignorovalo agresora, snažilo být se co nejvíce se svými kamarády, nedávalo své emoce najevo v přítomnosti agresora, pokud se ocitne v nebezpečí, je lepší utéct a především, aby se nebálo svěřit se dospělému, protože nikdo si nezaslouží bezdůvodné trestání.
33
4.7 Organizace zabývající se šikanou
Rodiče oběti či agresora stejně tak i samotné oběti se mohou obrátit na několik organizací a svěřit se jim se svým problémem. V těchto organizacích pracují sociální pracovníci poskytující především poradenské služby, dále psychologové, pracovníci krizové intervence, kteří pomáhají řešit problémy spojené se šikanováním. Pokud se oběť bojí o šikaně mluvit s rodiči či učiteli, může se na tyto organizace anonymně obrátit.
Odborníci oběti věří a pomohou jí. Rodiče se na tyto organizace také mohou obracet z důvodů pomoci, s kým a jak řešit problém, že jeho dítě je obětí šikany.
Organizace zabývající se problémy spojené s šikanou a poskytující pomoc a poradenství obětem a rodičům:
Linka důvěry/ linka bezpečí – tato organizace poskytuje telefonickou pomoc v krizových a obtížných situacích. Volání na tuto linku je bezplatné z jakéhokoliv místa v České republice. Bezplatné telefonní číslo na linku bezpečí 800 155 555.
Bílý kruh bezpečí – cílem této organizace je také ochrana školních dětí před šikanováním od vrstevníků.
Internetové poradny – rychlá cesta k informacím o šikaně. Poradny poskytují přímé poradenství komukoliv, kdo se na ně obrátí. Zachovávají anonymitu, takže se na ně může obrátit sama oběť. Webové adresy některých internetových poraden jsou www.minimalizacesikany.cz, dále www.linkabezpeci.cz, pokud oběť či rodič se bojí o problému mluvit nahlas, nebo www.internethelpline.cz, která se zabývá problémy kyberšikany.
Občanské sdružení proti šikaně – tato poradna poskytuje pomoc obětem šikanování a jejich rodičům. Podrobnější informace o tomto sdružení lze nalézt na internetových stránkách http://sweb.cz/sikana.os
34
PRAKTICKÁ ČÁST
Ústředním tématem bakalářské práce je šikana na základní škole. V předchozím textu byla uvedena teorie a popsány pojmy související s daným tématem. Praktická část práce se zabývá průzkumem mezi žáky druhého stupně vybrané základní školy v Liberci a následným vyhodnocením tohoto průzkumu.
5 Cíl praktické části
Hlavním cílem této bakalářské práce bylo zjistit a vyhodnotit míru šikanovaní na vybrané základní škole v Liberci. Průzkumné šetření bylo prováděno za pomoci dotazníku s uzavřenými otázkami. Cílem tohoto průzkumného šetření bylo nalezení odpovědí na to, jak je šikana v dnešní době na základní škole rozšířená, jaké jsou její nejčastější formy a kdo jsou jejími agresory a oběťmi. Dalším cílem bylo, zda učitel na základní škole dokáže šikanovanému dítěti pomoci a zda vybraná základní škola zabezpečuje a poskytuje prevenci v tomto směru.
5.1 Stanovení předpokladů
Abychom mohli přistoupit k provedení průzkumu, stanovili jsme následující předpoklady:
P1: Předpokládáme, že průměrně se šikana ve zkoumaném vzorku bude vyskytovat jednou měsíčně.
P2: Předpokládáme, že formou šikany, která se ve zkoumaném vzorku objeví, bude v 60 % případů, fyzické násilí.
P3: Předpokládáme, že agresory šikany ve zkoumaném vzorku budou z 50 % chlapci.
P4: Předpokládáme, že 40% žáků ve zkoumaném vzorku nepovažuje prevenci šikany na své škole za dostatečnou.
35
6 Základní metody a techniky průzkumu
Praktická část této bakalářské práce byla provedena pomocí kvantitativní výzkumné metody, konkrétně strukturovaným dotazníkem. Dotazník je složen z 20 uzavřených otázek, 17 otázek se týká problematiky šikanování a 3 otázky jsou informativní. Každá otázka obsahovala předem připravené možnosti odpovědí, kde žáci volili jednu z nich, pouze u dvou otázek byla možnost dopsání odpovědi, pokud nabízené odpovědi nebyly dostačující, viz příloha č. 1.
Otázky byly zaměřeny na výskyt šikany na základní škole z pohledu žáků. Otázky byly směřovány na ověření nebo vyvrácení předem stanoveného předpokladu. Několik otázek bylo zaměřeno na samotného žáka a jeho postavení ve třídě, zda byl šikanován sám nebo byl svědkem šikany, jakou formou šikanování probíhalo a na závěr několik otázek směřující na prevenci a řešení šikany na jeho škole. Aby autorka dosáhla pokud možno pravdivých informací, byly veškeré dotazníky po vyplnění žáky vloženy do přiložené obálky a zalepeny.
Výsledky dotazníkového šetření jsme zpracovali do grafů, tabulek a slovního shrnutí.
V případě ověření některých předpokladů jsme z důvodu větší přehlednosti a názornosti použili kromě grafů i formu tabulkového znázornění. U ostatních předpokladů byl zvolen příslušný graf jasně znázorňující výsledky šetření.
7 Základní popis zkoumaného vzorku
Dotazníky byly vyplněny 98 respondenty z města Liberec. Zúčastněnými respondenty byli žáci 2. stupně vybrané základní školy v Liberci, jejímž zřizovatelem je Liberecký kraj. Dotazník zaměřený na problematiku šikany byl rozdán do všech tříd druhého stupně. Celkový počet rozdaných dotazníků činil 120 a jejich návratnost 98.
Z celkového počtu 98 respondentů bylo 52 dívek a 46 chlapců.
36
8 Výsledky průzkumu a jejich interpretace
V této části bakalářské práce budou prezentována data pocházející ze samotného průzkumu a také jejich interpretace, pro kterou je poměrně důležité znát okolnosti průběhu průzkumu.
8.1 Průběh průzkumu
Průzkum se uskutečnil ve dnech 18. -25. března 2013 v jednotlivých třídách druhého stupně vybrané základní školy v Liberci.
Průzkum byl uskutečněn ve třídách žáků za přítomnosti učitele. Všichni přítomní žáci byli seznámeni s okolnostmi a důvody předložení dotazníku. Rovněž byli upozorněni, že vyplnění dotazníku je dobrovolné a anonymní. Aby autorka docílila anonymnosti, byly vyplněné dotazníky uloženy do obálky a zalepeny. Před samotným vyplňováním dotazníků, byla s žáky důkladně přečtena pasáž, co je to šikanování, zahrnutá v úvodu dotazníku, viz příloha č. 1.
8.2 Výsledky průzkumu a ověření platnosti předpokladů
1. Jsi
a) chlapec b) dívka
Graf č. 1
37 Z grafu č. 1 je patrné, že poměr respondentů podle pohlaví byl téměř rovnocenný.
Jak jsme uvedli výše, celkový návrat dotazníků činil 89 a z toho odpovědělo 53% dívek a 47% chlapců.
2. Do jaké třídy chodíš?
a) 5.třída b) 6.třída c) 7.třída d) 8.třída e) 9.třída
Dotazníky byly rozdány mezi žáky druhého stupně základní školy. Na grafu č.2 můžeme vidět poměr odpovídajících žáků v jednotlivých třídách, který je až na 8.třídu velmi vyrovnaný. Nejvíce respondentů s celkovým počtem 22%, kteří navrátili vyplněný dotazník, chodili do 6. a 7.třídy.
Připojená tabulka nám uvádí počet dívek a chlapců v jednotlivých třídách. Tato získaná data nám poslouží pro lepší představu respondentů.
Graf č. 2
Pohlaví /Třída 5.třída 6.třída 7.třída 8.třída 9.třída
dívka 11 11 12 7 11
chlapec 9 10 9 9 9
Celkový počet 20 21 21 16 20
38 3. Máš ve třídě dobrého kamaráda, na kterého se můžeš spolehnout?
a) ano b) ne
Tato otázka se váže k popisu respondentů. Jak můžeme vidět na grafu č. 3 pod tímto textem, 92% respondentů má ve třídě dobrého kamaráda. Zbylých 8% ne. Po důslednějším vyhodnocení autorka zjistila, že ve zmíněných 8% je nebo byla většina respondentů obětí šikany. Určité procento se však objevilo i u respondentů, kteří ve třídě dobrého kamaráda mají.
Graf č. 3
4. Myslíš si, že jsi ve třídě oblíbený(á) ? a) ano
b) spíše ano c) spíše ne d) ne e) nevím
