• No results found

Aleje jako vzdělávací téma pro základní školy na Frýdlantsku

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "Aleje jako vzdělávací téma pro základní školy na Frýdlantsku"

Copied!
150
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)

Diplomová práce

Studijní program: N7401 – Tělesná výchova a sport

Studijní obory: 7503T100 – Učitelství tělesné výchovy pro 2. stupeň základní školy 7503T114 – Učitelství zeměpisu pro 2. stupeň základní školy Autor práce: Bc. Jakub Husák

Vedoucí práce: Mgr. Jiří Šmída, Ph.D.

Liberec 2017

(2)

Master thesis

Study programme: N7401 – Physical Education for Education

Study branches: 7503T100 – Teacher training for lower-secondary school. Subject - Fysical education

7503T114 – Teacher training for lower-secondary school. Subject - Geography

Author: Bc. Jakub Husák

Supervisor: Mgr. Jiří Šmída, Ph.D.

Liberec 2017

(3)
(4)
(5)

Byl jsem seznámen s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(6)

Rád bych poděkoval Mgr. Jiřímu Šmídovi, Ph.D. za cenné rady, připomínky a odbornou pomoc při vedení mé diplomové práce, také za trpělivost a ochotu při řešení jakéhokoliv problému. Nezastupitelnou se stala i iniciátorka a mentorka PhDr. Jitka Doubnerová, která mě přivedla k tématu alejí, proto jí patří můj obrovský dík. Dále bych chtěl poděkovat ředitelce na ZŠ Nové Město pod Smrkem paní Mgr. Michaele Smutné za velkou pomoc při organizaci projektového dne a poskytnutí cenných rad při spolupráci se žáky základní školy. Vážím si konzultací a pomoci, které mi věnovala zástupkyně vedoucího Správy CHKO Jizerské hory Mgr. Šárka Mazánková.

Další inspiraci při psaní mé diplomové práce mi poskytl jednatel agentury regionálního

rozvoje Ing. Petr Dobrovský a Mgr. Daniela Vrbíka, který mi jako odborný konzultant

na TUL pomohl mnoha podnětnými radami. V neposlední řadě děkuji sdružení

Zachraňme aleje a všem jejím členům. Poděkování bych také rád věnoval své rodině

a přítelkyni, kteří mi byli oporou při vypracovávání mé diplomové práce.

(7)

Anotace

Diplomová práce se zabývá tvorbou metodického soboru s tématikou alejí na Frýdlantsku pro žáky 2. stupně. Metodických soubor je navržen s využitím metod geoinformačních systémů, badatelsky orientované výuky a je dostupný online.

Metodika byla praktický odzkoušena na ZŠ v Novém Městě pod Smrkem. Soubor je kompletován z pracovních a metodických listů jak pro žáky, tak pro učitele.

Metodika je realizována způsobem, který umožní její pedagogický transfer na další zájmové lokality.

Klíčová slova: alej, terénní mapování, GIS ve vzdělávání, Frýdlantsko, místně zakotvené učení

Annototation

The thesis deals with the process of making methodical instructions that address the theme of tree-lined-patch located in Frýdlant region and are intended for lower-secondary school students. Methodical materials are designed using geoinformation systems and inquiry-based instruction and are available online.

Methodic was tested at elementary school in Nové Město pod Smrkem. Methodical materials consist of work and methodical sheets for students and teachers. Methodic is designed in a way that allows its transfer to other areas of interest.

Key words: three-lined path, terrain mapping, GIS in education, Frýdlantsko,

place-based learning

(8)

OBSAH

ÚVOD ... 8

1 CÍLE PRÁCE ... 10

2 METODY PRÁCE... 11

3 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ ... 13

3.1 ALEJ, STROMOŘADÍ ... 13

3.2 KRAJINNÝ RÁZ... 14

3.3 KRAJINA ... 15

3.4 MÍSTNĚ ZAKOTVENÉ UČENÍ ... 16

4 CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ FRÝDLANTSKA ... 18

4.1 HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ ... 19

4.2 PODNEBÍ ... 20

4.3 PŮDY ... 21

4.4 BIOTA ... 22

4.5 ORCHRANA PŘÍRODY, CHKO, ÚSES, MCHÚ, VKP, PM ... 29

4.6 SÍDLA ... 35

4.7 ALEJE NA FRÝDLANTSKU ... 37

5 HISTORICKÝ VÝVOJ ALEJÍ ... 43

6 PROBLEMATIKA LEGISLATIVY ALEJÍ ... 46

6.1 VLASTNÍCI A SPRÁVCI ALEJÍ ... 46

6.2 ALEJE Z HLEDISKA BEZPEČNOSTI DOPRAVY ... 51

7 METODIKA PÉČE O ALEJE ... 54

8 GEOGRAFICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ ... 58

8.1 BADATELSKY ORIENTOVANÉ VYUČOVANÍ ... 58

8.2 BLOOMOVA TAXONOMIE ... 59

(9)

8.3 REVIDOVANÁ BLOOMOVA TAXONOMIE... 61

8.4 MÍSTNĚ ZAKOTVENÉ UČENÍ ... 63

9 NÁVRH A PRAKTICKÉ OVĚŘENÍ METODIKY PROCESU GEOGRAFICKÉHO ŠETŘENÍ 65 9.1 ZVOLENÍ MAPOVANÝCH IDENTIFIKÁTORŮ ALEJÍ ... 66

9.1.1 METODIKA TERÉNNÍHO MAPOVÁNÍ ALEJÍ – JAN HENDRYCH ... 66

9.1.2 METODIKA TERÉNNÍHO MAPOVÁNÍ ALEJÍ – RADEK DUŠEK, MARCELA KLEMENSOVÁ ... 68

9.2 VÝBĚR APLIKACE PRO TVORBU INTERAKTIVNÍ WEBOVÉ MAPY ... 71

9.3 PŘÍPRAVA GEODATABÁZE GOOGLE MY MAPS ... 76

9.4 TVORBA PRACOVNÍCH A METODICKÝCH LISTŮ ... 77

9.5 APLIKACE METODIKY V PRŮBĚHU PROJEKTOVÉHO DNE ... 84

10 DISKUZE ... 94

11 ZÁVĚR ... 96

12 SEZNAM LITERATURY ... 97

13 SEZNAM PŘÍLOH ... 104

(10)

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obr. 1: Vlevo čtvercové uspořádání obce (NMpS), vpravo lánové uspořádání obce

(Raspenava), zdroj: ÚP města Frýdlant 2016 ... 36

Obr. 2: Komunikace v krajině, zdroj: Matějka 2010 ... 48

Obr. 3: Otázky s otevřeným koncem, zdroj: Fischer 1997 ... 58

Obr. 4: Bloomova taxonomie kognitivních vzdělávacích cílů, upraveno ... 59

Obr. 5: Revidovaná Bloomova taxonomie, vlastní zpracování ... 61

Obr. 6: Aplikovaná revidovaná Bloomova taxonomie, vlastní zpracování ... 62

Obr. 7: Schéma geografického šetření, vlastní zpracování ... 65

Obr. 8: Rozhraní My Maps, zdroj: vlastní 2017 ... 72

Obr. 9: Rozhraní ArcGIS Online, zdroj: vlastní 2017 ... 73

Obr. 10: Rozhraní GIS cloud, zdroj: vlastní 2017 ... 74

Obr. 11: řízená diskuze na aktuální téma kácení v alejích, zdroj: vlastní 2017 ... 84

Obr. 12: Žáci stanovují hypotézy atributů, které je možné mapovat v alejích, zdroj: vlastní 2017 ... 85

Obr. 13: Žáci si připravují pomůcky pro terénní mapování, zdroj: vlastní 2017... 85

Obr. 14: Žákyně měří atribut vzdálenosti aleje od komunikace, zdroj: vlastní 2017 ... 86

Obr. 15: Kompilace práce skupin při terénním měření, zdroj: vlastní 2017 ... 87

Obr. 16: Vysvětlující schéma ovládacích prvků platformy Google My Maps, zdroj: vlastní 2017 ... 88

Obr. 17: Žáci aktivně tvoří online mapu s využitím získaných dat z terénního měření, zdroj: vlastní 2017 ... 89

Obr. 18: Žákyně třídí a nahrávají získanou dokumentaci na cloudové uložiště, zdroj: vlastní 2017 ... 89

Obr. 19: Žáci pracují na rozšiřujících úlohách dle elektronické metodiky, zdroj: vlastní 2017 ... 90

Obr. 20: Ukázka závěrečné práce, online mapy vytvořené jednou ze skupin v rámci ověření metodiky, zdroj: skupinová práce žáků2017 ... 91

Obr. 21: Závěrečná obhajoba práce s využitím promítnuté online mapy projektorem a

obhajovacího pracovního listu, zdroj: vlastní 2017 ... 92

(11)

Obr. 22: Ukázka analogové mapy vybrané skupiny, zdroj: vlastní 2017 ... 92

SEZNAM MAP Mapa 1: MZCHÚ, VKP a památné stromy na Frýdlantsku, vlastní zpracování 2017 ... 30

Mapa 2: Územní systém ekologické stability, vlastní zpracování 2017 ... 32

Mapa 3: Mapa míst s historicky zdokumentovanými alejemi, vlastní zpracování 2017 38 Mapa 4: Druhová skladba alejí na Frýdlantsku, vlastní zpracování 2017 ... 40

SEZNAM TABULEK Tab. 1: Společenstva květeny s vybranými zástupci, část první ... 23

Tab. 2: Společenstva květeny s vybranými zástupci, část druhá ... 24

Tab. 3: Procentuálního zastoupení dřevin na Frýdlantsku ... 25

Tab. 4: Rostlinná společenstva s vybranými druhovými zástupci ... 26

Tab. 5: Společenstva bezobratlých živočichů s vybranými zástupci ... 27

Tab. 6: Společenstva obratlovců s vybranými zástupci ... 28

Tab. 7: Maloplošná zvláště chráněná území Frýdlantska ... 29

Tab. 8: Památné stromy Frýdlantska ... 33

Tab. 9: Významné krajinné prvky ... 34

Tab. 10: Seznam dochovaných obrazů a pohlednic zachycující aleje Frýdlantska, zdroj vlastní šetření 2017 ... 37

Tab. 11: Seznam zmapovaných alejí Frýdlantska roku 2016 ... 41

Tab. 12: Statistika vykácených stromů (silničních stromořadí a alejí) v letech 2016 ... 42

Tab. 13: Vlastnící a správci komunikací ... 47

Tab. 14: Přehled dostupné právní úpravy ochrany alejí a stromořadí ... 49

Tab. 15: Statistika usmrcených osob po strážce se stromem ... 53

Tab. 16: Statistika vykácených stromů (silničních stromořadí a alejí) v letech 2003 - 2015 ... 54

Tab. 17: Seznam identifikátorů pro mapování alejí dle Hendrycha, část 1. ... 66

Tab. 18: Seznam identifikátorů pro mapování alejí dle Hendrycha, část 2. ... 67

Tab. 19: Seznam identifikátorů pro mapování alejí dle Deuška a Klemensové ... 69

(12)

Tab. 20: Identifikátory alej ... 70

Tab. 21: Identifikátory strom ... 71

Tab. 22: Analýza webových aplikací... 75

Tab. 23: Harmonogram projektu ... 79

Tab. 24: Klíčové kompetence člověk a přírody ... 81

Tab. 25: Mezipředmětové klíčové kompetence ... 81

Tab. 26: Zeměpis standarty část první ... 82

Tab. 27: Zeměpis standarty část druhá ... 83

SEZNAM ZKRATEK

BOV – Badatelsky orientovaná výuka GIS – Geoinformační systémy

GIT – Geoinformační technologie RBT – Revidovaná Bloomova taxonomie MZV – Místně zakotvené učení

ŘSD – Ředitelství silnic a dálnic

ZŠ – Základní škola

(13)

8

ÚVOD

Vzdělávání v současné době setrvává pod silným tlakem vyvíjející se společnosti a technologií, které kladou stále nové nároky a příležitosti na občany setrvávající v moderní společnosti. Tento tlak se projevuje úsilím škol o zavedení alternativních postupů do výuky, doplněných o využívání moderních technologií. Významným trendem je odklon od orientace na znalosti, k orientaci na osvojování klíčových dovedností, které jsou ve stále se měnící společnosti rozhodující pro plnohodnotné uplatnění občanů. Silným nástrojem pro rozvoje klíčových dovedností jsou projektové dny, kdy je možné obsáhnout široké spektrum dovedností determinovaných dílčími úkoly.

Schopnost využívat digitální technologie tvořivým způsobem pro práci a prezentaci své práce se stává naprosto nezbytnou součástí denního života lidí.

Klíčovou roli v moderní společnosti sehrávají i technologie GIS, které využíváme ať profesně či ve volném času, kde jejich prostorový aspekt nabírá stále větší důležitosti s postupujícími globálními trendy. Na základě výše uvedeného jsem se tedy snažil při tvorbě metodického souboru využívat metody přímé zkušenosti a prožitku výuky v terénu s následnou prací a prezentací dat s využitím GIT, konkrétně platformy Google My Maps.

Ústředním tématem metodického souboru se staly frýdlantské aleje, kde jsem

tak reagoval na aktuální téma kácení alejí v tomto regionu. Problém kácení alejí, má

ovšem nadregionální přesah, který je zaznamenatelný na celostátní úrovni. Mezi léty

2006 až 2015 jsme přišli o více jak 71 tisíc stromů v alejích, bez udělení náhradní

výsadby (kap 8. 2. aleje z hlediska bezpečnosti). Díky zájmu místních občanů a inciativ

především „Zachraňme aleje“, která ve spolupráci s místní neziskovou organizací

MASiF, se podařilo významně zredukovat plánované kácení a doplnit jej o výsadbu alejí

nových. Aby tento pozitivní trend byl zachován považuji za nezbytné budoucí generace

seznámit s touto problematikou a pomoci jim vytvořit vztah a zkušenost s alejemi,

například prostřednictvím projektového dne.

(14)

9

Diplomová práce pojmenovává a popisuje problematiku alejí na státní

i regionální úrovní. Nabízí revidovanou metodiku pro mapování alejí žáky 2. stupně

a metodiku práce s využitím platformy Google My Maps. Přináší širokou paletu dílčích

úkolů, otázek a rozšiřujících úkolů, které v široké míře postihují klíčové kompetence

a mezipředmětové vztahy žáků 2. stupně.

(15)

10

1 CÍLE PRÁCE

Cíle této diplomové práce jsou:

1. navrhnout využití tématu alejí ve vzdělávání na 2. stupni základní školy,

2. vytvořit soubor metodických materiálů a prakticky odzkoušet na vybrané základní škole v regionu Frýdlantska.

Výstupy této práce budou:

1. sada metodických materiálů, dostupná online,

2. online mapy žáků vytvořené na základě získaných dat.

(16)

11

2 METODY PRÁCE

K dosažení cílů diplomové práce bylo nezbytné studium odborné literatury k porozumění dané problematiky, charakterizování zájmového území, identifikování alejí jako neodmyslitelné součástí tohoto území, vyhledání metodik zabývajících se mapováním alejí. Po naplnění předchozích bodů bylo možné stanovit s využitím principů geografického vzdělávání vhodné vlastnosti alejí, které žáci 2. stupně základních škol budou schopni v terénním vyučování zmapovat. Vybrané atributy byly zkompilovány do podoby pracovních listů, GIS geodatabáze a metodik pro učitele využívající GIS a terénní vyučování v hodinách zeměpisu.

Rešerše odborné literatury

Pro správné uchopení a porozumění tématu bylo nezbytné studium literatury věnující se problematice alejí. V době kompilace diplomové práce gradoval rozpor mezi ochránci alejí a povinností silničářů odstraňovat aleje, které jsou často ze zákona považovány za pevnou překážku ohrožující provoz na silnici (Zákon č. 13/1997 Sb).

Z výše uvedeného důvodu nebylo možné se při studiu orientovat pouze na odborné publikace, ale bylo nezbytné se věnovat i právním a legislativním dokumentům. Značná pozornost byla věnována literatuře zprostředkovávající informace o charakteru zájmového území, které je značně specifické svojí polohou a relativní izolací.

Terénní mapování a metody GIS

V současném školství tráví děti většinu času ve třídě, proto považuji za vhodné,

pokud to charakter vyučování umožňuje, hledat alternativy vyučování v terénu. Klíčové

jsou v tomto ohledu přímá zkušenost, aktivní zapojení dle principů badatelsky

orientované výuky a místně zakotveného učení. Aby výuka v terénu mohla být

realizována, bylo nezbytné vytvořit vhodnou sadu identifikátorů mapování, doplněnou

příslušným metodickým souborem postupu. V tomto ohledu bylo třeba revidovat

současné metodiky mapování alejí dle kapacit žáků 2. stupně a klíčových kompetencí

(RVP 2016).

(17)

12

Na základě získaných dat terénním měřením nastala otázka, které nástroje využít pro jejich analýzu, vyhodnocení a prezentaci. Vzhledem k charakteru získaných dat, lze považovat jako nejvhodnější GIS. V tomto ohledu se nabízely jako nejvhodnější varianty platformy ArcGIS Online a Google My Maps. Po analýze příležitostí a vzhledem k prvotní zkušenosti žáků se jeví jako vhodnější varianta platforma Google My Maps.

Aplikace Google My Maps umožňuje relativně snadnou tvorbu a intepretaci získaných dat obohacenou o prostorový aspekt GIT.

Tvorba pracovních listů a metodik pro učitele

Vytvořený metodický soubor respektuje pěti krokovou metodiku od autorů Malone et al. (2005), která je charakteristická pro americké vzdělávání. Metodika obsahuje sérii návodných otázek, které žáky uvádí do tématu, vhodně mobilizují a aktivují předchozí znalosti k tématu či pomáhají stanovat hypotézy. Jednotlivé dílčí úkoly vedou žáky ke spolupráci a uplatnění jejich individuálních dovedností ve prospěch skupiny. Nezbytnou součástí metodik je rozdělení rolí pro žáky, které je podmíněné následnou odpovědností vázající se k získaným datům. Metodiku je možné rozdělit do tří hlavních celků:

• úvod do tématu a terénní mapování,

• analýza získaných dat a tvorba webové mapy,

• obhajoba práce.

(18)

13

3 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ

Tato kapitola osvětluje základní pojmy používané v této diplomové práci.

3.1 ALEJ, STROMOŘADÍ

Alej, ač jako převzaté slovo z francouzského originálu „allée“ se stalo nejužívanějším pojmem při popisu řady stromů, které často doprovází komunikace, cesty, pěšiny (Velička 2010). Pojem alej, bývá někdy chybně zaměněn s pojmem stromořadí. Stromořadí je však pojmem pouze blízkým, jelikož při správném užití představuje pouze jednoduchou řadu stromů. Kdežto alej vnímáme jako dvouřadý vegetační doprovod liniových prvků. Toto rozlišení pojmů je možné historicky podložit zákonem z roku 1884, o povinnosti výsadby stromů kolem silnic: „Podél veškerých silnic říšských, zemských, okresních a obecních musejí býti aleje, anebo kde by nemohly býti aspoň jednoduchá stromořadí“ (Zákon č. 72 1884).

Technická norma sadovnictví a krajinářství: pojem alejí jako takový rozšiřuje na dvou i víceřadé linie stromů, které jsou zpravidla zastoupeny jedním druhem vegetace, často v pravidelných rozestupech. Doprovodem nemusí být pouze komunikace či cesta, ale i oplocení, hranice pozemku či vodoteč (ČSN 83 9001 1999).

Základních dělení alejí rozlišuje aleje na uzavřené a otevřené. V uzavřených alejích, srůstají koruny stromů nad komunikací, tím dochází k zastřešení komunikace.

To vytváří dojem, že při průjezdu po komunikaci, projíždíme jakýmsi tunelem s přírodní klenbou. V poetické připodobnění pak lze tento uzavřený tunel vnímat jako spojené ruce milenců. Vhodným typem dřevin pro tento typ alejí mohou být lípy či duby. Alej otevřená pak doprovází především široké cesty či je tvořena úzkými stromy. Typickým zástupcem je především topol černý. Vhodným místem pro otevřenou alej je otevřená plochá krajina, kde alej funguje jako větrolam (Gaida 2000).

Dle vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 189/2013 Sb. o ochraně dřevin

a povolování jejich kácen se stromořadím rozumí: „souvislá řada nejméně deseti

stromů s pravidelnými rozestupy; chybí-li v některém úseku souvislé řady nejméně

deseti stromů některý strom, je i tento úsek považován za součást stromořadí;

(19)

14

za stromořadí se nepovažují stromy rostoucí v ovocných sadech, školkách a plantážích dřevin.“

Andrea Palladio (1508– 1580) uvádí: „A jako se ve městech dosahuje krásy cest krásnými stavbami, zvyšuje se venku jejich ozdobnost stromy, které zasázeny s obou jejich stran, obveselují naše duše zelení a stínem jim činí nejvyšší pohodlí“ (Storm 2010).

Podle V. Storma je alej prvkem, který vnáší do krajiny lidský řád. V základu rozlišuje dvě základní formy aleje. Alej antropickou, která je charakteristická tuhostí a pravidelností (barokní park), a alej organickou (Storm 2010).

Alej dle I. Vorela je znakem názornosti a jedinečnosti vizuální scény, rysem tvárnosti a svědectví proměn a příběhů krajiny. Alej doprovází polní cesty, silnice a silničky i prostorové osy krajiny. Lze jej tedy chápat jako významný příspěvek k posílení identity krajiny, v kontextu kulturního vývoje, kultivace umělecké či symbolické (Vorel 2004).

Ve své práci se věnuji alejím a stromořadím Frýdlantska, které jsou charakterizovány především jako liniová výsadba stromů v doprovodu komunikací a cest.

3.2 KRAJINNÝ RÁZ

Vyjadřuje především odlišnost, jedinečnost či zvláštnost. Z právního hlediska se jedná o průsečík přírodní, kulturní a historické charakteristiky určité části krajinného segmentu. Tento popis je blízký dalšímu užívanému pojmu, a to charakteru krajiny. Ten je vyjádřením vlastností krajiny, které krajinu specifikují, či přibližuji jednu k druhé.

V oblasti krajinného plánování poté spíše vyjadřuje určitou množinu znaků terénu (vegetačního krytu, vodních toků, ploch a humánních složek krajiny (Kupka 2011).

Zásahy do krajinného rázu (umisťování a povolování staveb), mohou být prováděny

pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných

území, kulturních dominant krajiny. K umisťování a povolování staveb, jakož i k jiným

činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu

ochrany přírody. Podrobnosti ochrany krajinného rázu může stanovit ministerstvo

(20)

15

životního prostředí obecně závazným právním předpisem

.

K ochraně krajinného rázu s významně soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, který není zvláště chráněn podle části třetí tohoto zákona, může orgán ochrany přírody zřídit obecně závazným právním předpisem přírodní park a stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území (Zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).

Z hlediska ochrany krajinného rázu aleje musí být v četných případech považovány za zákonná kritéria ochrany krajinného rázu – mohou se podílet na vzniku přírodní a estetické hodnoty, mohou být kulturní dominantou, významným krajinným prvkem. Stejně tak mohou spoluvytvářet harmonické měřítko a harmonické vztahy v krajině. Ochrana alejí institutem ochrany krajinného rázu je proto nejenom možná, ale i nezbytná (Vorel et. al. 2004).

WÖBSE (2002) popisuje krajinný ráz jako soustavu přírodních hodnot, která je definována kopci, údolími, lesy, skupinami stromů, alejemi, mezemi, loukami, poli, potoky, řekami, rybníky či jezery. Tato přírodní krajina je pak pouze doplněna stavbami či nikoliv. Krajina tvoří jakýsi soulad harmonie a klidu, je místem odpočinku a uvolnění od neklidu a starostí. V krajině je oceňován soulad přírodního prostředí se zástavbou, zemědělským využitím, které respektuje podmínky krajiny.

V prostorovém řádu krajiny je alej charakteristická pozemkovými hranicemi, tras cestní sítě, které nebyly tvořeny pouze jako spojnice míst, ale projevovaly se zde i determinanty průchodnosti terénem, lesy a vodními toky. Alej poté v krajině způsobuje rozčlenění krajiny do menších celků a tím mění velké měřítko krajiny, které se stává v detailu drobnějším. Toto rozdělení lze vnímat jako liniové, ale i jako prostorové (Vorel 2004).

3.3 KRAJINA

Cílek (2004, s. 10) popisuje krajinu jako výsledek působících sil, které jsou

tvořeny soubory antropogenními a přírodními. Tyto síly jsou determinovány místem

(reliéfem) a časem (historickým základem). Je zde patrný dotek několika generací,

které na krajinu působily a krajina působila na ně.

(21)

16

Krajinu je možné vnímat jako doklad historie místa, kde se prolínají stopy filosofie a umění, hospodářského vývoje, technické schopnosti a vyspělosti obyvatel a jejich vztahu ke krajině. To, jak se tyto stopy do krajiny podepisovaly, bylo ovlivňováno přírodními podmínkami, kulturními tradicemi či impulsy jako jsou politické události. Za kulturní krajinou se často skrývá staletí kultivace a práce našich předků.

Ti svým budováním sídel, cest, obděláváním zemědělské půdy utvářeli krajinný ráz země, jak jej dnes známe. Krajina by měla být vnímána skrze pohyb a smysl, nikoliv pouze jako výsledek pozorování, nýbrž i jako sled vůní (lesů, luk, zoraného pole), vjemů jako vlhkost či větru v krajině. Pro zapamatování krajiny je podstatné ji vnímat jako sled dílčích scenérií nikoliv jako jediný obraz (Vorel 1998).

Zákon o ochraně přírody a krajiny: „krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky“ (Zákon č. 114/1992 Sb. §3).

Evropská úmluva o krajině (2000): „Pro účely Evropské úmluvy o krajině znamená krajina část území, tak jak je vnímána obyvatelstvem, a jejíž charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidských faktorů“ (ETS 176 2000, s. 3).

3.4 MÍSTNĚ ZAKOTVENÉ UČENÍ

Ve významu specifického přístupu ve vzdělávání, lze místně zakotvené učení chápat jako projektovou výuku vázanou na místo, které žáci dobře znají, se zdůrazněním provázanosti environmentálních, sociálních a ekonomických témat.

Cílem by měl být praktický přínos pro místo, který bude odvozen z potřeb udržitelného rozvoje (Hušková 2012).

Clifford Knapp (2008) popisuje vzdělávání založené na místně zakotveném učení

jako chybějící článek mezi vzděláváním ve školní třídě a místem kde žáci žijí. Pojem

místo pak nabývá významu jako část prostředí, které je provázáno s city, emocemi

a zkušeností. Místo je provázeno s reálnými problémy a osobami. Tento přístup

vzdělávání pak dále přináší revitalizaci zájmů žáků o studium a nezřídka i učitelů

(Clifford 2008).

(22)

17

Místně zakotvené učení je staronovým fenoménem. V minulosti měly prakticky všechny základní školy implementovány prvky místně zakotveného učení.

Až s nástupem moderní společnosti došlo k odtržení od lokálních aktivit žáků. Hlavními prvky, které vedly k odtržení, byly globalizace a standardizace školství. To, že se nejedná o problematiku novou, dokazují slavní autoři století: John Dewey a William Heard Kilpatrick, kteří zdůrazňovali jeho význam již v 20. století (Gruenewald et al.

2008)

.

David Sobel v tomto kontextu uvádí: „Přeneste vzdělávání zpět do obcí, do sousedství! Propojte žáky s dospělými rádci a znalci, dostaňte studenty a učitele do obce, do lesů, do ulic – blíž ke kráse i k tvrdé realitě. Doveďte zaměstnance obcí, starosty, manažery na školní dvůr a do učeben. To jsou místa, kam všichni patříme“

(Hušková 2012).

(23)

18

4 CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ FRÝDLANTSKA

Území Frýdlantska je lokalizováno na jedné z nejsevernějších hranic Čech. Dle bioregionálního členění Frýdlantsko spadá pod Žitavský bioregion, který se dále rozkládá na tři geomorfologické celky Žitavská pánev, Frýdlantská pahorkatina a na východní části území část Šluknovské pahorkatiny. Převážná část bioregionu Žitavská pánev, leží mimo území Čech, a to konkrétně v Polsku a Spolkové Republice Německo.

Plocha bioregionu na území ČR je 454 km², největší část zaujímá Frýdlantská pahorkatina, která se podle Hromádkova členění, rozprostírá na 241 km², což je více než polovina sledovaného území (Culek et al. 2013). Střední nadmořská výška je 359 m, tato nadmořská výška se protíná např. s hladinou Smědé v Lužci, či úrovní frýdlantského hřbitova. Nejvyšší místa nacházíme na jihovýchodní a východní straně, odkud se celé území mírně sklání k západu až severozápadu. Nejvyšším bodem Frýdlantské pahorkatiny je Andělský vrch, který se nachází na hranicích s Polskem (572 m). Nejnižší bod nalezneme na hranicích, kde řeka Smědá opouští Českou republiku v nadmořské výšce 209 m (Honsa, 2010).

Geomorfologické členění Frýdlantské pahorkatiny dle (Balatka B. & Kalvoda J., 2006):

a) Raspenavská pahorkatina, lokalizována se západním tokem řeky Smědé, nejvyšším bodem Podlesí (446 m). Nejnižší bod je situován v místech odtoku Smědé z území ČR: 209 m. Plocha Raspenavské pahorkatiny je 141, 27 km², z čehož se ještě vyděluje část zvaná Větrný, jihozápadně od Andělky s nejvyšším bodem (385 m).

b) Hejnická pahorkatina je situována v úpatí Vysokého jizerského hřbetu. Plocha 43,14 km² se dělí na dva další podokrsky: Libverdskou pahorkatinu (24,18 km²) a Jindřichovický hřbet 18,96 km².

c) Bulovská pahorkatina se rozkládá v severovýchodním kvadrantu Frýdlantska,

s plochou 57,16 km². Nejvyšším bodem je kóta Vyhlídka (512 m) lokalizována na

přeshraničním hřbetu směr severovýchod-jihozápad.

(24)

19

Poštolka dodává, že název Frýdlantská pahorkatina bychom na starších mapách nenašli. Název poprvé uvádí J. Hromádka až v roce 1956 jako náhradu za opisné pojmenování Severní podhůří Jizerských hor „jež v podstatě Poláci dosud užívají jako podobný název Pogórze Izerskie“ (Poštolka, 2002,s. 9).

Povrch má rysy ploché vrchoviny, postavené na žulových základech, ledovcových sedimentech s občasnými průniky neovulkanitů. Vzhledem k nevýraznému povrchu nelze očekávat příliš vysokou diverzitu. Z hlediska bioty se nacházíme ve 4. bukovém vegetačním stupni. Potencionální vegetace je orientována na acidofilní doubravy, dubohabrové háje a bikové bučiny. Frýdlantsko je charakteristické smrčinami, ač autochtonní je zde borovice. (Culek et. al., 2013).

4.1 HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ

Západ regionu je tvořen převážně dvojslídní žulou, od východu až po část jihu převažuje ortorula. V okolí Frýdlantu nalezneme zvýšenou koncentraci terciérních čedičových hornin. Raspenava je charakteristická morfovanými vápenci, které vznikaly z původně usazených proterozoických hornin. Písky, štěrky a jíly se rozkládají v okolí terciální pánve Hrádku nad Nisou. Území nižší nadmořské výšky je charakterizováno především pokryvy glacifluviálních písků a štěrkopísků, méně se zde vyskytují hlíny.

Výjimku tvoří Liberecká kotlina, kde převládá žula. Pokud bychom pokračovali dále na sever, za hranice s Polskem, nalezli bychom mohutné výsypky z povrchové těžby hnědého uhlí (Culek et. al., 2013).

Z mineralogického hlediska se jedná o relativně chudou oblast. Za nesporně

nejdůležitější lokalitu je považován Vápenný vrch u Raspenavy. Ač tato lokalita

v minulosti značně utrpěla nepovolenými skládkami či dočasnou přítomností drceného

kameniva. Je zde dokumentováno více než 50 minerálu. Tyto minerály a horniny jsou

v české části krystalinika ojedinělá, představují vhodný objekt ke studiu metamorfních

procesů a svým bazickým charakterem ovlivňují i biologii lokality, která se v mnoha

ohledech výrazně liší od okolního prostředí. Zdánlivě nevýrazný kopec mezi

Raspenavou a Hajništěm ukrýval do roku 1893 neznámý minerál, který byl nazván hinit

(25)

20

(pochází z německého pojmenování kopce Hoher Hain). Jedná se o charakteristický křemičitan komplikovanějšího složení, s obsahem zirkonia a titanu (Honsa, 2002).

Charakteristický je výskyt železných rud v lokalitě Vápenného vrchu magnetit a také v údolí obou Štolpichů, na severních svazích Ořešníků. Železné rudy byly významným faktorem při formování Frýdlantska a to již od roku 1521, kdy zde byl založen první důl. Sviňský vrch, Měděnec a Rapická hora nabyly významu po objevení cínových rud. Pro stavební účely se lámala rumburská žula včetně různých ortorul a to v celé šíři Frýdlantského regionu (Honsa, 2002).

4.2 PODNEBÍ

Je charakterizováno jako vyrovnané, mírně teplé v kontextu nadmořské výšky je lze vnímat spíše jako chladné s vydatnými srážkami (Culek et. al. 2013). Dle klasifikace Atlasu podnebí České republiky (2007) náleží část Frýdlantska do mírně teplé oblasti situované do dvou klimatických okrsků teplého na severu a studeného na jihu.

Z charakteristiky povrchu Frýdlantského výběžku, jež je otevřený k severozápadu, je zřejmé, že nejtepleji je kolem Smědé, chladněji pak v Alebrechticích u Frýdlantu, Bílém Potoce a v okolí Hejnic především Ferdinandově. Významný rozdíl průměrných ročních teplot lze vysledovat mezi Hejnicemi (396 m n.m.) a chladnějším Novým Městem pod Smrkem (473 m n.m.) 0,5 °C (Burda, 2010).

Území je silně ovlivněno oceánským západním a severozápadním prouděním, které se střetává s prudkými svahy zdvihajících se Jizerských hor (Culek et. al., 2013).

Zatímco teplota s nadmořskou výškou od západu klesá, tak hustota a množství srážek stoupá. Vysoká míra intenzivních srážek v regionu způsobuje relativně časté povodně.

První takto zaznamenaná povodeň roku 1442, byla publikována ve Větrovské kronice.

Mimořádně velké povodně poté zasáhly Frýdlantsko v letech 1858 a 1888. Památnou

se stala povodeň roku 1897, kdy během jediného dne napadlo 345 mm srážek. Řeka

Smědá se rozvodňuje dodnes, poslední ranou se stala povodeň ze srpna roku 2010,

během tří dnů napadlo 276 mm srážek, které způsobily rychlý vzestup hladiny nejen

Smědé, ale všech přilehlých řek a to především řek odvodňujících prudké svahy

Jizerských hor (Burda, 2010).

(26)

21 4.3 PŮDY

Pestré geologické podmínky provázané s členitým reliéfem terénu společně s čtvrtohorním vývojem klimatu vytvořily na Frýdlantsku pestrou mozaiku půd zachycující bohatou škálu půdních typů. Z hlavních půdních typů postrádáme snad jen černozemě, vázané v ČR na teplé sušší oblasti se sprašovými pokryvy a rendziny, vyskytující se na vápencových a dolomitových substrátech (Sáňka 2010). Většina půd odpovídá substrátům, které jsou bázemi chudými, a vlhkému podnebí. Na substrátech hlubších těžších hlinitých to bývají primárně pseudogleje, lokálně se zde vyvinuly na sprašových hlínách i psedoglejové luvizemě a luvizemní hnědozemě. Kambizemě dystrické až regozemě lze hledat na většině hrubozrnějších pokladů a na chudých glaciálních píscích (Culek et. al., 2013). Rozprostírají se zhruba na polovině území Frýdlantska. Oglejené subtypy pak v těžších či vlhčích substrátech přecházejí do typu pseudoglej. Společně s nejrozšířenější kambizemí poté charakterizují území Frýdlantska z 80 %. Substrát, na kterém vznikaly, má pestré chemické i fyzikální vlastnosti. Proto jsou půdy využívány lesnicky, tak i zemědělsky (Sáňka 2010).

V jižní části Frýdlantska, kde se střetává s okrajem Jizerských hor, dochází k přechodu mezi kambizeměmi a pseudoglejemi v podhorské a horské typy půd, kryptopodzolů a podzolů. Půdy tohoto typu jsou převážně pokryty lesy či horskými loukami. V polohách nejvyšších se lze setkat s přechodem půd do organozemí, s mocným organickým horizontem, známé také jako rašeliniště. V nižších polohách Frýdlantska, se vyvinuly luvizemě, případně hnědozemí luvických a oglejených. Došlo k tomu v důsledku překrytí vyvřelých a přeměněných hornin sprašemi a sprašovými hlínami v průběhu čtvrtohor. Tyto relativně úrodné půdy se rozprostírají severně a východně od Frýdlantu podél polských hranic. Fluvizem, gleje a rankery patří k méně zastoupeným, avšak v kontextu utváření krajiny významný půdním typům. Území Frýdlantska je jimi pokryto z více než 10 % plochy. Fluvizemě a gleje se rozprostírají v těsné blízkosti vodních toků: Smědé, Řasnice, Novoměstkého a Bulovského potoka.

Kromě vodních toků, lze gleje vysledovat v ostrůvkovitém výskytu v místech pod

hladinou podzemní vody, a to především v terénních depresích (Sáňka 2010).

(27)

22

Izolované vrcholy, zpravidla ohlazené ledovcem jsou charakterizovány rankery.

Vyskytují se však i ve svažitých a kamenitých terénech, na sutích. Sáňka dále uvádí:

„Typické jsou pro některé lokality třetihorních sopečných vulkanitů, které se roztroušeně vyskytují kolem Frýdlantu a severně od něho a jsou tvořeny bazickou horninou čedičem. Částečně se na těchto typech substrátu vyskytují také kambizemě eutrofní nebo rankerové“. V kombinaci s reliéfem tak dochází k vytváření pro vznik specifických rostlinných společenství (Sáňka 2010, s. 59).

4.4 BIOTA

Z fytogeografického členění ČR je převážná část území Frýdlantska součástí fytogeografického obvodu Českomoravské mezofytikum, teplotně mírné. Jižní část území spadá do Českého oreofytika, které je chladné. Burda uvádí, že květena Frýdlantska nebyla dosud samostatně zpracována. V současnosti jediným seznamem, který by souhrnně dokumentoval cévnaté rostliny na tomto území je práce Gottfieda Menzela uveřejněná již před 160 lety. Dohromady se na území vyskytuje 550 druhů, původních 240 druhů se vyskytuje v lesích, na březích toků, ve slepých ramenech řek, skalních výsypkách a močálech. Dalších 310 invazivních druhů se implementovalo do odlesněných ploch – větrem, vodou, ptactvem, zvířaty, lidmi a jejich činností. Sukcese probíhala ve třech hlavních směrech. Z Jizerských hor pronikaly především chladnomilné rostliny, ze sousední Lužice rostliny teplomilné a ze západu z třetihorních kup a stepí Bernstandtských vrchů (Burda 2010).

Z původních rostlinných společenstev se v důsledku rolnické kolonizace doprovázené průmyslovou revolucí a následnou socializací krajiny zachovaly pouze nepatrné a roztroušené zbytky. Lužní lesy se vyskytovaly v zátopových oblastech v blízkosti větších toků, zejména Smědé na Raspenavsku, a to až ke státní hranici.

Oblast s častým výskytem slepých ramen, která se zaplňovala v pravidelných jarních

záplavách. Dubohabřiny a doubravy byly zastoupeny v nejteplejších lokalitách

společenstvem černýšová dubohabřina, která byla zachována dosud na jižních okrajích

čedičových vršků a sprašových hlínách v nadmořských výškách do 450 m, v bohatých

půdách na živiny, avšak poměrně vysychavých. Lipová dubohabřina se vyskytuje

(28)

23

na čedičových vrcholcích Frýdlantu, Dětřichova, Heřmanic, Kunratic i v blízkosti Vápenného vrchu. Půdy vyžaduje hlubší, úživné a vysýchavé. Biková doubrava, která byla charakteristická dominantním dubem zimním, na Frýdlantsku se vyskytovala mezi Řasnicí, Bulovským a Pertoltickým potokem na propustných i jílovitých půdách, hnědozemního charakteru, s rozličným množstvím živin a s různým stupněm acidity.

Silně kyselé půdy dolní části Smědé, Jindřichovic, Horní Řasnici, Kunratic patřily borové doubravě s dominantní složkou borovice lesní (Burda 2010). V Tab. 1 je prezentován soubor společenství a jejich vybraných zástupců z řad stromů, keřů a bylin.

Tab. 1: Společenstva květeny s vybranými zástupci, část první

SPOLEČENSTVO STROMOVÉ PATRO KEŘOVÉ PATRO BYLINNÉ PATRO

LUŽNÍCH LESŮ

olše šedá, olše lepkavá, jasan, vrba

bílá, vrba křehká, dub letní, topol černý, topol bílý, střemch obecný,

smrk

krušina olšová, bez hroznatý, chmel

otáčivý, keřové vrby, maliník,

ostružiník

orsej jarní hlíznatý, sasanka hajní, blatouch

bahenní, dymnivka dutá, mokrýš střídavolistý, přeslička

lesní, řeřišnice hořká

ČERNÝŠOVÁ DUBOHABŘINA

habr obecný, dub letní, jasan ztepilý,

javor meč, třešeň ptačí

lýkovec jedovatý, zimolez černý, hloh

obecný, brslen evropský a břečťan

popínavý

jaterník podléška, violka lesní, černýš hajní, bažanka vytrvalá,

jahodník obecný, dobromysl obecná

LIPOVÁ DUBOHABŘINA

lípa srdčitá a velkolistá, javor mléč, jasan ztepilý, buk lesní, dub letní i

zimní, habr obecný

svída krvavá, brslen evropský, lýkovec jedovatý, břečťan popínavý, líska

obecná, hloh obecný, maliník a

ostružiník

kopytník evropský, zvonek kopřivolistý, svízel vonný, kostřava obrovská, lipnice hajní,

bažanka vytrvalá

BIKOVÁ DOUBRAVA

dub zimní, bříza bělokorá, habr obecný, buk lesní,

jeřáb ptačí, lípa srdčitá, jedle

bělokorá

krušina olšová

bělavá pravá, lipnice hajní, konvalinka vonná, černýš luční,

hasivka orličí

(29)

24

(Zdroj: Burda 2010, vytvořeno)

Suťové lesy porůstající strmé balvanité svahy, patří dodnes na Frýdlantsku k dobře zachovaným společenstvím. Vzhledem k nestabilitě kamenného podkladu bylo v minulosti obtížné zalesnit tuto oblast smrkem, tak jak bylo typické pro zbytek regionu. Takové štěstí bohužel neměly jedliny. Dnes je obtížně představitelné, že nejrozšířenějším stromem byla bělokorá jedle, jak vyplývá z inventarizace ve Frýdlantském výběžku roku 1792. Nacházela prakticky všude tam, kde dnes nacházíme monokultury smrku. Bikové bučiny, byly během 19. století postupně zcela odtěženy a nahrazeny monokulturami smrku a borovice, které v sedmdesátých letech nahradil smrk (Burda 2010).

Tab. 2: Společenstva květeny s vybranými zástupci, část druhá

SPOLEČENSTVO STROMOVÉ PATRO KEŘOVÉ PATRO BYLINNÉ PATRO

SUŤOVÉ LESY

lípa velkolistá, jilm drsný, javor mléč a klen, jasan ztepilý, buk

lesní, lípa srdčitá

tis červený, líska obecná, srstka angrešt, zimolez černý, bez červený,

lýkovec jedovatý

udatna lesní, hrachor jarní, dymnivka dutá,

árón plamatý, plicník tmavý,

zvonečník klasnatý, kostřava

lesní

BIKOVÉ BUČINY

buk lesní, jedle bělokorá, javor klen,

dub zimní

neexistuje (staleté vypásání dobytka)

metlička křivolaká, bika

bělavá pravá, borůvka

KVĚTNATÉ BUČINY

buk lesní, jedle bělokorá, lípa srdčitá,

dub zimní, habr obecný

lýkovec jedovatý, bez hroznatý, jeřáb

obecný

strdivka jednokvětá, svízel

vonný, bažanka vytrvalá, violka lesní, starček Fuchsův, kapraď

samec BOROVÁ

DOUBRAVA

borovice lesní, dub zimní, bříza bělokorá, jeřáb ptačí

krušina olšová

brusnice borůvková, tráva kostřava ovčí,

metlička křivolaká

(30)

25 JEDLOVÉ

DOUBRAVY

jedle bělokorá, dub zimní i letní, smrk ztepilý, borovice lesní

bez červený, líska

kapradina žebrovice různolistá,

metlička křivolaká, šťavel kyselý papratka

samičí

(Zdroj: Burda 2010, vytvořeno)

Zastoupení jednotlivých druhů dřevin (%) v zájmové území Frýdlantska:

Tab. 3: Procentuálního zastoupení dřevin na Frýdlantsku

(Zdroj: Culek et. al. 2013, upraveno)

Vysvětlivky: Sm – smrk ztepilý , Bo – borovice lesní , Bl – borovice blatka ,Ks – kosodřevina: borovice kleč ,Jd – jedle bělokorá ,Md – modřín opadavý , OJh – ostatní jehličnany ,Db – všechny druhy dubů vč. na území ČR nepůvodních ,Bk – buk lesní ) ,Hb – habr obecný ,Jv – javor – všechny druhy ,Lp – lípa – všechny druhy ,Js – jasan – všechny druhy ,Tp – topol – všechny druhy mimo osiku ,Ol – olše – všechny druhy ,Vr – vrba – všechny stromové druhy ,Bř – bříza – všechny stromové druhy ,Ak – trnovník akát ,OLs – ostatní listnaté dřeviny

Nelesní vegetace je tvořena primárně bylinným patrem (Tab. 4), nejvíce druhů bylin lze vysledovat v blízkosti pramenišť. Kde tekoucí pramenitá voda, jejíž teplota příliš nekolísá, umožňuje výskyt relativně náročných druhů i v polohách vyšších.

V případě Frýdlantska se jedná především o prameniště pahorkatin a luk, horská prameniště se téměř nevyskytují. Mezi vzácně se vyskytující společenstva patří: vodní makrofytní vegetace vátých písků, rákosiny, štěrbinové vegetace skal a drolin. Častá byla v minulosti pro Frýdlantsko rašeliniště, která bylo možné ještě ve třicátých letech vysledovat u Raspenavy, v Pekle, Dětřichova, Jindřichovic a v Krásném Lese. Žádné z uvedených rašelinišť se bohužel nedochovalo (Burda 2010).

Sm Bo BÍKs Jd Md Ojh Db Bk Hb Jv Lp Js Tp Ol Vr Bř Ak Ols

53,0 28,0 - - 2,6 - 3,9 1,2 1,2 0,4 1,5 0,3 0,5 2,0 0,4 4,5 - 0,5

(31)

26

Tab. 4: Rostlinná společenstva s vybranými druhovými zástupci

ROSTLINSTVO

SPOLEČENSTVO PRAMENIŠTĚ LESNÍ

řeřišnice hořká, blatouch bahenní, mokrýš střídavolistý a vstřícnolistý,

ostřice řídkoklasá, přeslička lesní, netýkavka nedůtklivá, pomněnka hajní, škarda bahenní, rozrazil horský, violka bahenní, čarovník

alpský, máta dlouholistá

LUČNÍ

prstnatec májový pravý, vachta trojlistá, mochna bahenní, děhel lesní, blatouch bahenní, ostřice obecná, krabilice chlupatá, pcháč

bahenní, škarda bahenní, medyněk vlnatý, kuklík potoční, sítina rozkladitá

TUŽEBNÍKOVÉ LADY

jilm pravý, vrbina obecná, skřípiny lesní, škardy bahenní, pcháč

zelinný, kakost bahenní lipnice bahenní pravá, sítina ostrokvětá

MAKROFYTNÍ VEGETACE

leknín bělostný, rdest vzplývavý, okřehek menší, rdesno obojživelné, lakušník vodní, skřípinec jezerní, žabník jitrocelový

RÁKOSINY

rákos obecný, orobinec úzkolistý, orobinec širokolistý, zblochan vodní, zevar vzpřímený, přeslička poříční, kosatec žlutý, karbinec evropský, smldník bahenní, šišák vroukovaný, hladýš pruský, tajnička

rýžovitá, puškvorec obecný

VÁTÉ PÍSKY

trávnička obecná pravá, psineček obecný, smolnička obecná, pavinec horský, kostřava ovčí, svízel syřišťový, štírovník růžkatý, jitrocel kopinatý, šťovík růžkatý, jitrocel kopinatý, mateřídouška vejčitá

VEGETACE SKAL A DROLIN sleziník severní a červený, puchýřník křehký, osladič obecný, kapraď

samec, metlička křivolaká, rozchodník velký a bílý, kakost smrdutý, břečťan popínavý, smolnička obecná

(Zdroj: Burda 2010, vytvořeno)

Culek uvádí charakteristický jev sestupování demontánních druhů rostlin

z vyšších do nižších poloh. Tento jev vysvětluje blízkostí Jizerských hor a relativně

chladného a velmi vlhkého klimatu. Jako příklad uvádí následující rostliny: kokořík

přeslenitý, žluťucha orlíčkolistá, pérnatec horský a žebrovici různolistou (Culek et. al.,

2013).

(32)

27

Postavení fauny na Frýdlantsku vzhledem k sousedním oblastem Polska a Německa vytváří z ekologického a zoogeografického hlediska jedinečně podmínky.

Projevuje se zde vliv rozsáhlé Středoevropské nížiny, teplých pahorkatin jihovýchodního Saska a studené hradby Jizerských hor (Vonička, Juřičková, Janáková, Kůrka 2010). Zastoupení zde nachází hercynská fauna zkulturněné krajiny, která je navíc postižená imisemi. Jako pozoruhodný uvádí Culek výskyt střevlíka zlatého, který zasahuje od severozápadu jen do nejsevernější části Čech a vážky jasnoskvrnné, vyskytující se v čistých tůních (Culek et. al., 2013). V Tab. 5 jsou uvedena společenství bezobratlých živočichů vyskytujících se na území Frýdlantska, počet (pokud byl ve zdroji uveden) a vybrané charakteristické zástupce.

Tab. 5: Společenstva bezobratlých živočichů s vybranými zástupci

SKUPINA POČET VYBRANÍ ZÁSTUPCI

měkkýši 66 mnohozubka evropská, vřetenatka obecná, slimák popelavý, žihlobytka stinná

pavouci 240 slíďák vlhkomilný, cedivka podkorní, lovčík hajní, skákavka černá

brouci - střevlíček, potápník, mandelinka, nosatec, kozlíček dvojtečný, drabčík, roháček bukový

motýli - babočka kopřivová, bělopásek topolov, hnědásek jitrocelový, okáč prosíčkový, modrásek očkovaný

vážky 51 klínatka rohatá, šídlo luční, lesklice měděná, vážka jasnoskvrnná, vážka rumělková

dvoukřídlí - ovád bzikavka slepoočka, bráněnka, kroužilka, lovilka, pestřenka, kmitalka, výkalnice hnojní

blanokřídlí 170 pilatka zelená, ploskočelka, včela, kutilka, hrabalka, zlatěnka

(Zdroj: Vonička, Juřičková, Janáková, Kůrka 2010, vytvořeno)

Z minulosti zvířeny obratlovců Frýdlantska lze jako o unikátnosti hovořit

o výskytu dvou velkých šelem: vlka a medvěda, kteří se pohybovali jak v Jizerských

horách, tak na Frýdlantsku. Vonička (2010) představuje záznamy z roku 1611, v kterých

je uveden konkrétní případ o ulovení medvěda. Charakteristické byly obory, v kterých

byli mimo lovné zvěře chováni daňci a mufloni. Na území, se v 16. století nacházelo 26

(33)

28

rybníků se značnou rybí populací (Vonička 2010). V Tab. 6 jsou uvedena společenstva obratlovců Frýdlantska s vybranými charakteristickými zástupci.

Tab. 6: Společenstva obratlovců s vybranými zástupci

SKUPINA VYBRANÍ ZÁSTUPCI

kruhoústí a ryby

mihule potoční, střevle potoční, mník jednovousý, vranka obecná, střevlička východní

obojživelníci skokan štíhlý, rosnička zelená, mlok skvrnitý, čolek velký plazi ještěrka obecná, ještěrka živorodá, slepýš křehký, užovka obojková,

zmije obecná

ptáci

sýkora modřinka, sýkora koňadra, brhlík lesní, konipas bílý, ledňáček říční, jeřáb popelavý, morčák velký, moták pochop, volavka popelavá, strnad luční, lejsek malý, strakapoud velký, žluva hajní, včelojed lesní,

luňák červený, čáp černý

savci rejsec černý, netopýr severní, netopýr ušatý, netopýr hnízdavý, veverka obecná, plch velký, lasice hranostaj, vydra říční

(Zdroj: Vonička 2010, upraveno)

(34)

29

4.5 ORCHRANA PŘÍRODY, CHKO, ÚSES, MCHÚ, VKP, PM

V minulosti byla zájmová ochrana přírody Frýdlantska realizována spíše jen přesahem z Jizerských hor prostřednictvím dobrovolných organizací. Významný posun v ochraně krajiny Frýdlantska byl zaznamenán až s novým zákonem o ochraně přírody a krajiny (zákon č. 114/1992 Sb.).

Maloplošná zvláštně chráněná území dle (Culek et al. 2013, s. 249):

Nejvýznamnější rezervací je PR Meandry Smědé, kde je chráněn meandrující tok s přilehlým rybníkem a navazující louky a lesíky s řadou chráněných a ohrožených druhů. Dubohabrové háje a suťové lesy se zachovalým podrostem chrání PR Křížový vrch, podobné lesní porosty s bohatým výskytem mravenišť hostí PP Kamenný vrch.

Mokřadní vegetaci nalezneme v PP Fojtecký mokřad. PR Vápenný vrch zahrnuje zvláštní geologický útvar: lom odkryl krystalické vápence a dolomity uzavřené ve svorech a fylitech, důvodem ochrany jsou též zbytky dubohabrových hájů a acidofilních doubrav s teplomilnými společenstvími.

Tab. 7: Maloplošná zvláště chráněná území Frýdlantska

Maloplošná zvláště chráněná území

kód název

1 NPR- Jizerskohorské bučiny 2 PR - Křížový vrch

3 PR - Meandry Smědé 4 PR - Vápenný vrch 5 PP - Bílá skála 6 PP - Hadí kopec 7 PP - Kamenný vrch 8 PP - Kodešova skála 9 PP - Pod Smrkem

(Zdroj: IZOP 2017, upraveno)

(35)

30

Mapa 1: MZCHÚ, VKP a památné stromy na Frýdlantsku, vlastní zpracování 2017

Celkově ve sledovaném území nacházíme devět maloplošných zvláštně chráněných území (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů., Tab. 7), z nichž všechny mají p odobu přírodní rezervace, vyjma Jizerskohorských bučin, kde se jedná o rezervaci

národně přírodní.

(36)

31

Nadregionální biocentrum Poustecká obora s rozlohou 1000 ha je nejrozsáhlejším celkem územního systému ekologické stability na Frýdlantsku.

Území je tvořeno převážně lesy, které jsou z velké části nahrazeny smrkovou

monokulturou. Do zájmového území z jihu proniká část nadregionálního území

Jizerských bučin. Jizerské bučiny, v kterých je převážně zastoupen buk a zároveň se

jedná o největší lesní komplex tohoto typu v rámci Českého masivu. V zájmovém území

je lokalizováno pět regionálních biocenter (Mapa 2). Nejseverněji na meandrech řeky

Smědé se nachází: Meandry Smědé pod Předlánci (170 ha) a v těsné blízkosti na západ

od něj území Skalka (160 ha). Obě území jsou z velké části charakterizována významný

podílem vodních ploch. Součástí prvního území je i rybník Dubák, který je unikátní

především hnízdištěm vodního a mokřadního ptactva. Prameniště Bulovského potoka

je dalším regionálním biocentrem o rozloze 180 ha, vyskytující se na sever od vrchu

Vyhlídka. Ačkoliv je většina území tvořena monokulturou smrku nejedná se

o nevhodnou výsadbu, jelikož zde smrk odpovídá přirozené dřevinné skladbě. Co do

rozlohy je největším regionální biocentrum Hřebenáč (720 ha). Ač by se mělo jednat o

zalesněný hřeben buku s příměsí smrku, jedle, javor klenu, jilmu horského a jasanu,

nacházíme zde absolutní převahu smrku, v důsledku toho trpí i ekologická stabilita

biocentra. Nejmenším biocentrem regionálního charakteru je ve sledovaném území

v Vrch Chlum (88 ha) s podmáčenými pastvinami (Mazánková 2010).

(37)

32

V zájmovém území se vyskytuje i přírodní park, který byl zřízen roku 1997. Park Peklo vznikl za účelem ochrany krajinného rázu, estetických hodnot, přírodních prvků, zejména lesních porostů, dřevin rostoucích mimo les, rybníků, mokřadů, vodních toků.

Mapa 2: Územní systém ekologické stability, vlastní zpracování 2017

(38)

33

Měl by udržovat rovnováhu mezi přírodou a lidskou kulturou tak, aby bylo umožněno únosné turistické a zemědělské využití. Jako nejcennější části Mazánková (2010) uvádí:

„znělcový vrch Chlum s rozsáhlými lesními porosty, přírodní památka Hadí kopec, říčka Lomnice s přirozeně meandrujícím korytem, štěrkovými náplavy se slepými rameny, mokřady u rybníka Petr, niva Pekelského potoka a zvodnělá pastvina nad Raspenavou“

(Mazánková 2010, s. 227).

Památných stromů je vyhlášeno na území Frýdlantska dvacet osm v celkovém počtu třiceti pěti jedinců (Mapa 1, Tab. 8). Nejčastěji převládá lípa, která zastupuje téměř polovinu všech stromů (15 exemplářů). Motivem k jejich výsadbě byla často ochrana usedlosti proti zasažením bleskem. Buk lesní je zastoupen v počtu devíti jedinců, dub pěti exempláři, dále bychom na území mohli vysledovat jilmy, liliovník tulipánokvětý, jírovec maďal a topol bílý (Mazánková 2010).

Tab. 8: Památné stromy Frýdlantska

Památné stromy

kód název kód název

1 Lípa v Hejnicích 15 Klen v Krásném Lese

2 Buk u Šolcáku 16 Lípa v Krásném Lese 2 (U Čmuchálků)

3 Richterův dub v Luhu 17 Hladový buk u Dětřichovce 4 Filipova lípa v Pekle 18 Dub u Kocourovy cesty 5 Buk u Luisina slunečního kříže 19 Lípa pod Řasným

6 Linda v Raspenavě 20 Lípa v Poustce

7 Buk na kopečku 21 Vaz v Poustce

8 Horákova lípa v Ludvíkově 22 Předlánecký obr

9 Buk u kostela sv. Kateřiny 23 Vlastíkův dub v Horních Pertolticích

10 Jilm horský 24 Lípa v Horních Pertolticích

11 Kunratický liliovník 25 Lípy u Königova kříže v Krásném Lese

12 Buk u vodojemu 26 Skupina stromů v Ludvíkově

13 Lípa v Krásném Lese (U Ticháčků) 27 Lípy v Hajništi

14 Lípa v Krásném Lese 3 (U Barešů) 28 Heřmanické červené buky (Zdroj: IZOP 2017, upraveno)

(39)

34

Soustava chráněných území Natura 2000 zahrnuje území Smědé (142 ha), primárním motivem ochrany jsou zde vranka obecná, mihule potoční a vážka klínatka rohatá. Území Jizerskohorských bučin (3 537 ha), které však do zájmového území zasahuje pouze okrajově v jižní části. Důvodem zařazení je zachovalý soubor lesů, který je tvořen bučinami a suťovými lesy. Okrajově zde sem zasahuje i chráněná ptačí oblast Jizerské hory (11 672 ha), specifická výskytem tetřeva obecného a sýcem rousnatým.

Výše zmíněná území vyjma Smědé, překrývá CHKO Jizerské hory (Mapa 2) vyhlášená v roce 1968 (Mazánková 2010). Krajina charakteristická strmými svahy, roklemi, vodopády, skalními výchozy a rašeliništi se rozkládá na 368 km². Oblast je význačná vysokou mírou lesnatosti, kde 73 % území je pokryto lesy. Nejvyšším místem v české části hor je Smrk (1124 m n. m.), nejnižším bodem poblíž Raspenavy (325 m n. m.).

V CHKO se nachází i nejvyšší čedičová kupa ve střední Evropě, Bukovec s nadmořskou výškou 1005 (Správa CHKO Jizerské hory 2016).

Významné krajinné prvky se v největší míře nachází poblíž toku Smědé. Na území jsou zastoupeny devatenácti registrovanými VKP (Mapa 1, Tab. 9).

Tab. 9: Významné krajinné prvky

Významné krajinné prvky

kód název kód název

1 Liliovník tulipánokvětý 11 Lípa v Bulovce

2 Alej lípy srdčité 12 Lípa ve Višňové

3 Lesopark u Zámečku 13 Lípa v Andělce

4 Lesopark u okálů 14 Alej u Kráti

5

Park na p.p.č. 1999/1 k.ú.

Frýdlant 15 Čedičová skalka pod Špičákem

6 Liliovník tulipánokvětý 16

Alej lípy zelené v městském parku ve Frýdlantě

7 Lom Dubinka 17 Vstavačová louka u rybníka Petr v Pekle

8 Jírovec maďal 18 Kaštanka a Příčná alej

9 Lípa u Špicarů 19 Čedičový lom nad koupalištěm

10 Lípa u kolny

(Zdroj: IZOP 2017, upraveno)

(40)

35

V zájmovém území jsou registrovány čtyři významné aleje: alej lípy srdčité, alej lípy zelené ve Frýdlantu, alej u Kráti v Arnolticích u Frýdlantu, Kaštanka a Příčná alej, které se nachází u Arnoltic.

4.6 SÍDLA

Vzhledem k specifickému reliéfu Frýdlantska, který se otvírá k Německu a Polsku a uzavírá k jihu Jizerskými horami tudíž bylo pro české osadníky náročné proniknout do toho regionu. Prvními osadníky tudíž nebylo české obyvatelstvo nýbrž obyvatelé Horní Lužice a Saska (Krámská 2002). Ačkoliv toto pronikání bylo realizováno pravděpodobně výpravami za rybami a zvěří, území mohlo být využíváno i zemědělsky.

Prameny dokumentují vznik malého hradiště u Loučné, zhruba 1000 l. před n. l. (Burda 2010).

Akcelerace v osídlování nastává teprve v průběhu 13. století, kdy dochází k osídlování německými rolníky, kteří se do Frýdlantska stahovali z málo úrodných držav Bibersteinů. Významnou úlohu při kolonizování sehrávali lokátoři, kteří vybírali nejvhodnější místa pro založení osad. Hlavním kritériem byl dostupný potok s kvalitní vodou, půda v blízkosti listnáčů (listnaté stromy byly identifikátorem kvalitnější půdy).

Vyhledávaná byla i stanoviště lesních včel a vyvýšená místa pro stavbu kostela (budoucích center měst). Během prvních 50 let dochází k založení 26 osad, z nichž dosud zanikly pouze tři: původní Jindřichovice pod Smrkem (vypáleny husity), Lunzendorf a Lunzen-Ullersdorfm (postiženy morem). Během desetiletí dochází k úbytku lesů na polovinu, krajina tak nachází svou charakteristickou podobu rozdělenou na lesy, louky, polnosti a sídliště (Burda 2010).

Dalším významným milníkem byl objev cínových rud, který vedl k založení hornického městečka Böhmische Neustadt (dnešní Nové Město pod Smrkem).

Charakteristické jsou pro Frýdlantsko lánové obce, které se průběžným připojováním

pozemků z vymýcených lesů rozšiřovaly do délky, v důsledku čehož dochází

k propojování jednotlivých sídel a vznikají tak typické sídelní řetězce. Příkladem může

být propojení Hejnic s Bílým otokem a Raspenavou, Řasnice s Krásným Lesem. Hlavním

motivem vzniku těchto obcí bylo zemědělství, kdežto v příkladu Nového Města pod

(41)

36

Smrkem byl účel obce spíše ubytovací, tyto faktory se pak projevily i na uspořádání obce (Obr. 1).

Obr. 1: Vlevo čtvercové uspořádání obce (NMpS), vpravo lánové uspořádání obce (Raspenava), zdroj: ÚP města Frýdlant 2016

V 19. století již nová sídla nevznikají, nicméně v důsledku průmyslové revoluce

dochází k přílivu pracovních sil z vnitrozemí, a tak se stávající sídla rozšiřují (Krámská

2012).

References

Related documents

Například značnou měrou je průběh druhé vlny feminismu spojován se Spojenými státy americkými, kde vznikl nový vědní obor gender studies, který se zabývá postavením

Tomu, aby se šikana vyšetřovala a řešila, často brání rodiče obětí. Když se tento problém ve třídě jejich dítěte objeví, často chtějí tyto rodiče pouze to, aby

diagnostickou metodou jsou posuzovací škály, které vyplňují sami aktéři, zachycují v nich své postoje, subjektivně zabarvené názory, svá očekávání. - Pomocí

Vstup do základní školy je nepochybně důležitý krok pro dítě a jeho rodiče, na který je nutné se připravit. Školní práce by měla pro dítě být příjemným začátkem nové

– Poznávání jednoduché písně dle slyšeného rytmu: Při tomto cvičení budu dětem tleskat rytmus písní: „Skákal pes“, „Kočka leze dírou“,.. „Běží liška k Táboru“,

stupni základní školy; zmapovat legislativní podmínky inkluzivního vzdělávání, předpoklady pro začlenění žáka cizince do skupiny dětí a připravenost

Tedy i vnímání prostoru, vzdáleností se váží vývoji užívání digitálních technologií, nejenže díky nim chápeme prostorové vzdálenosti mnohdy jako

ešení šikany ve školním prost edí. Empirickou část tvo í výzkum, který prob hl v roce 2015 za pomoci dotazníkového šet ení na n kolika menších školách