KOMUNIKACE MLADÉ BOLESLAVI V ROCE 1589

KOMUNIKACE MLADÉ BOLESLAVI V ROCE 1589

Diplomová práce

Studijní program: N7504 – Učitelství pro střední školy

Studijní obory: 7503T023 – Učitelství dějepisu pro 2. stupeň základní školy 7504T243 – Učitelství českého jazyka a literatury

Autor práce: Bc. Šárka Najmanová

Vedoucí práce: prof. PhDr. Jaroslav Čechura, DrSc.

Liberec 2014

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

Poděkování

Ráda bych poděkovala především prof. PhDr. Jaroslavu Čechurovi, DrSc. za jeho čas a cenné rady. Děkuji také svým rodičům za to, že mi umožnili studovat a vždy mě podporovali. Mein groβer Dank gehört auch meinem Freund René für seine moralische Unterstützung.

Anotace

Diplomová práce analyzuje komunikaci Mladé Boleslavi v průběhu roku 1589 na pozadí dějin města. Hlavním pramenem je Notulář listů posélacích léta 1589 čítající 441 misivů, který se nachází v archivu města Mladá Boleslav. Práce jednak shrnuje dějiny města do Bílé hory, jednak se zabývá procesem komunikace a jeho subjekty.

Hlavní jádro spočívá v rozboru věcných obsahů dopisů, které tvořily převážně dluhy.

Mezi další témata patřily pře, spory o kšaft, různé žádosti, záležitosti městských řemeslníků nebo problémy samotné obce. Práce se také zabývá jazykovou stránkou zkoumaných misivů a v příloze se nachází rozsáhlá tabulka zaznamenávající jednotlivá psaní.

Klíčová slova

Mladá Boleslav, korespondence, každodennost, komunikace, registra, novověk

Summary

This thesis analyzes the communication in Mladá Boleslav during 1589 on the historical background of the city. The main source is Notulář posélacích listů léta 1589 comprising 441 letters and which is located in the archive in Mladá Boleslav.

The thesis summarizes the history of the town until the battle of Bílá Hora, deals with the process of communication and its participants. The main core consists of the analysis of the material content, which are mostly debts. Among other topics of the letters there are disputes about testaments, request of occupants/inhabitants, problems with urban artisans or problems of the city itself. The thesis also deals with the linguistic aspect of the researched letters, which can be found in the attachment ordered into a table.

Keywords

Mladá Boleslav, communication, everydayness, correspondence, city book of sent correspondence, modern times

Annotation

Die Masterarbeit analysiert die Alltagskommunikation in der Stadt Mladá Boleslav im Jahre 1589 mit dem Hintergrund der Stadtgeschichte. Die Hauptquelle ist Notulář posélacích listů léta 1589, die aus 441 Briefen besteht und sich im Archiv von Mladá Boleslav befindet. Die Arbeit zeigt einerseits die Geschichte von Mladá Boleslav bis zur Schlacht auf dem Weissen Berg, andererseits erklärt sie kommunikative Prozesse der handelnden Akteure. Der Hauptkern besteht aus der Analyse von Briefinhalten.

In diesen Dokumenten geht es vordergründig um Schulden, als weitere Themen können Streitigkeiten, z.B. über das Testament, verschiedene Anfragen, Probleme des städtischen Gewerbes oder die Stadt an sich genannt werden. In der Arbeit wird der Briefverkehr hinsichtlich der sprachlichen Aspekte erforscht. Im Anhang befindet sich hierbei eine umfangreiche Tabelle mit den einzelnen Briefen.

Stichworte

Mladá Boleslav, Briefverkehr, Kommunikation, Alltag, Formelbuch, Neuzeit

7 Obsah

Seznam zkratek ... 8

Úvod ... 9

1 Komunikace jako badatelské téma ... 11

1.1 Literatura o Mladé Boleslavi ... 15

2 Charakteristika městských knih ... 18

2.1 Diplomatický rozbor Notuláře ... 20

3 Historie Mladé Boleslavi ... 22

3.1 Páni z Michalovic ... 22

3.2 Tovačovští z Cimburka ... 25

3.3 Krajířové z Krajku... 28

3.4 Vykoupení města z poddanství ... 34

4 Korespondence mladoboleslavské městské rady ... 36

4.1 Pojem komunikace a formální rozbor Notuláře ... 36

4.2 Komunikující subjekty a průběh komunikace na konkrétních příkladech ... 41

4.3 Doručování úřední korespondence ... 44

4.3.1 Geografický horizont dopisů ... 46

4.4 Správa města ... 48

5 Typologie věcný obsahů ... 52

5.1 Soukromoprávní záležitosti ... 52

5.1.1 Dluhy….. ... 52

5.1.2 Spory a pře ... 67

5.1.3 Majetkové záležitosti ... 69

5.1.4 Žádosti… ... 72

5.2 Záležitosti cechů a městských řemeslníků ... 77

5.3 Obecní záležitosti ... 81

6 Soudobý jazyk ... 85

Závěr ... 90

Seznam pramenů ... 92

Seznam použité literatury ... 94

Slovníček ... 102

Seznam příloh... 104

8

Seznam zkratek

AČ = Archiv český

AMMB = Archiv města Mlada Boleslav CIM = Codex iuris municipalis regni Bohemiae ČAŠ = Časopis Archivní školy

ČsČH = Československý časopis historický ĎaS = Dějiny a současnost

FF MU = Filozofická fakulta Masarykovy Univerzity FF UK = Filozofická fakulta Univerzity Karlovy FHB = Folia Historica Bohemica

FHS UHK = Fakulta humanitních studií Univerzita Hradec Králové gr. m. = groše míšeňské

gr. č. = groše české

NK ČR = Národní knihovna České republiky KNM = Knihovna národního muzea

OH = Opera Historica

PVH = pomocné vědy historické RMMB= Rada města Mladé Boleslavi SAP = Sborník archivních prací SH = Sborník historický

SOkA MB = Státní okresní archiv Mladá Boleslav SSH = Středočeský sborník historický

9

Úvod

Tématem mé diplomové práce je analýza písemné komunikace Mladé Boleslavi v roce 1589. Hlavním pramenem mi byl Notulář posélacích listů léta 1589, registrum odchozí korespondence města obsahující 441 misivů. Tyto dopisy umožňují nahlédnout do běžného života obyvatel tehdy třítisícového městečka na konci 16. století. S čím se museli potýkat a co museli řešit? Žili věrně v manželství a starali se o svoje řemeslo, respektive svoje hospodářství? Mohli mít dokonce strach o svou existenci? Byly jejich problémy odlišné od našich současných? Na to vše přináší odpověď tato práce. Studium každodenní komunikace se v poslední době čím dál více dostává do hledáčku historiků. Ráda bych zde jmenovala dvě konkrétní práce, bez nichž bych se při svém bádání rozhodně neobešla a díky kterým jsem pochopila atmosféru tehdejší doby, vztahy a způsoby chování. Je to Písemná komunikace mezi českými královskými městy v době předbělohorské Jany Vojtíškové, jež je odbornicí na slovo vzatou. Neméně významnou předlohu mi poskytla diplomová práce Veroniky Skřivanové Korespondence Kutné Hory a Kolína od 60.

let 16. století do Bílé hory.

Pročíst a následně podrobit rozboru takový počet dopisů byl metodický oříšek. Zvolila jsem časově náročný, ale o to důkladnější způsob zpracování.

Jednotlivé misivy jsem transkribovala, respektive transliterovala do elektronické podoby, což umožnilo lepší orientaci v textu. Následně jsem vypracovala krátké abstrakty z jednotlivých dopisů. Není možné věnovat se jednomu každému, neboť by výsledná práce byla sice obšírná, ale ztratila by na kvalitě a hloubce. Rozdělila jsem všechna psaní do skupin dle obsahů, jež odpovídají jednotlivým podkapitolám.

Získala jsem tím přehled o poměrech mezi jednotlivými tématy, v nichž jsem vždy vybrala ty nejzajímavější nebo naopak zástupce nejtypičtějšího jevu, o kterém se v korespondenci hovořilo. Notulář zhotovovalo několik písařů, jejichž písma se odlišovala. Jeden typ písma byl velmi obtížně čitelný, což je i zaznamenáno v tabulce v příloze, kde se nachází přehled jednotlivých zápisů. Jedná se přibližně o 30 dopisů, tedy méně než 10 % všech misivů. Domnívám se, že tento fakt znatelně neovlivňuje celou kvalitu studie.

Vzhledem k tomu, že tato práce neslouží jako lingvistický pramen, upravila jsem tehdejší pravopis podle dnešních norem, ale dbala jsem na zachování původní

10

větné stavby.¹ V případě toponym jsem v citacích zachovala původní formu, ale pokud se nachází v textu, použila jsem současný název, aby čitateli bylo jasné, oč se jedná. Příkladem za všechny může být vesnice na Boleslavsku, kdy univerbizací tehdejší formy Kněžnin Most, vznikl dnešní Kněžmost.

Diplomová práce se skládá z šesti hlavních kapitol, přičemž první tvoří teoretickou část a zbylé část praktickou. Úvodní kapitola shrnuje dosavadní bádání na téma písemné korespondence a v její podkapitole jsem podala souhrn literatury o Mladé Boleslavi. Práce s pramenem si vyžádala mnoho znalostí z oboru diplomatiky a stručnému diplomatickému rozboru je věnovaná druhá kapitola, jejíž část analyzuje také formální stránku Notuláře. Třetí kapitola mapuje stručně dějiny města, přičemž důraz je kladen na posloupnost vrchností města a důležitou roli Jednoty bratrské.

V závěru je naznačen vývoj Mladé Boleslavi po bitvě na Bílé Hoře. Dále jsem se zaměřila na pojmy komunikace a na její subjekty, představené na konkrétních příkladech. Nepominula jsem proces doručování a nejčastější adresáty. Pátá kapitola se soustředí na vlastní obsah dopisů a větví se do několika podkapitol podle účelů psaní. Jednotlivé tematicky členěné podkapitoly pak prostřednictvím citací pramene přináší informace o životě obyvatel Mladé Boleslavi. Dozvíme se, s jakými žádostmi se obraceli na městskou radu, jaké spory vedli, za jaký výrobek či produkt vznikaly nejčastěji dluhy a s jakými problémy se potýkala sama obec. Vykrystalizovalo také několik kauz, na nichž lze sledovat průběh soudního řízení. Poslední kapitolu jsem vzhledem ke své studijní kombinaci věnovala jazykové stránce dopisů. Tato práce je příspěvkem k regionálním dějinám, zachycuje každodenní problémy obcí, vesnic i jednotlivců na Mladoboleslavsku.

1 V původních originálech se například nachází: zysk, prosým, potřebi, Krysta Pána, publykování, ve Vařích Karlových atd. Pravidla pro používání Y a I nebyla jednotná. Zároveň je nutné upozornit, že název Mladá Boleslav byl do začátku 16. století v mužském rodě, tedy Boleslav Mladý nebo město Boleslava Mladého. Tuto formu jsem v citacích ponechala.

11

1 Komunikace jako badatelské téma

Komunikace patří mezi základní potřeby člověka a s rozšířením gramotnosti se do hry dostává i její písemná forma. Díky ní můžeme sledovat osudy nejen pisatelů, ale i ostatních aktérů tohoto procesu. Ruku v ruce se zakládáním měst jde vznik městské písemné komunikace. Pozdější nárůst dokumentů tohoto typu souvisí bezpochyby se zlepšováním písemné formy úřadování a zdokonalením právního systému.

Badatelským fenoménem dnešní doby se staly nepochybně dějiny každodennosti. S tím se pojí i narůstající zájem o studium komunikace, která nám umožňuje zkoumat charakter a systém fungování vztahů v minulosti. Historikové zkoumají nejenom soukromou korespondenci osobního charakteru, ale také úřední písemnosti panovníka, zemských institucí, měst nebo komunikaci na mezistátní úrovni.²

Z českých badatelů se městskému prostředí a přeshraniční komunikaci věnoval Miroslav Polívka. Jeho studie jsou zaměřeny především na komunikaci říšského města Norimberk a českých zemí v době Václava IV.³ Také Ivan Hlaváček sledoval kontakty mezi říšskými a českými královskými městy s centrální mocí říše za Karla IV. a Václava IV.⁴ Komunikační praxe mezi týmiž městy avšak v době předbělohorské se stala náplní studií Václava Bůžka. Bůžek, stejně jako dva předešlí autoři, vycházel při studiu pramenů z norimberských register.⁵

2 Jako první byly zpracovány korespondence panovníků, šlechty, politiků nebo jinak významných osobností. Například: HAVLAN, Josef: Korespondence Terezy a Augusta Sedláčkových, in:

Archivum Trebonense, roč. 12, 2011, č. 12, s. 419-434; KOŘALKA Jiří: Bavorská a saská korespondence Františka Palackého 1836-1846, in: Husitský Tábor, roč. 5, 1982, s. 209-252;

ČECHURA, Jaroslav - ČECHUROVÁ, Jana: Korespondence Josefa Pekaře a Kamila Krofty, Praha:

Karolinum 1999, ISBN 80-7184-652-X; REJCHRTOVÁ, Noemi: Karel starší ze Žerotína.

Z korespondence, Praha: Odeon 1982;

3 POLÍVKA, Miloslav: Briefbücher des Rates der Reichsstadt Nürnberg jako pramen k českým dějinám česko-německých vztahů doby Václava IV., in: Historia docet. Sborník prací k poctě šedesátých narozenin prof. PhDr. Ivana Hlaváčka, Praha 1992, ISSN 0862-710X, s. 417 – 435.

4 HLAVÁČEK, Ivan: Die Kommunikation der Reichsstädte und der böhmisch-königlischen Städte mit der Zentralgewalt unter Karl IV. und Wenzel IV., in: La diplomatique urbaine en Europe au moyen age. Hrsg. Von Walter Prevenier und Thérese de Hemptinne, Leuven 2000, ISBN 9053509968, s. 217 – 227; DERS: Zur Nürnberger Alltagskommunikation mit der Reichzentrale unter Wenzel (IV.) bis zum Abfall im Jahre 1401, in: Regensburg, Bayern, Europa. Festschrift für Kurt Reindel zu seinem 70. Geburstag, Regensburg 1995, ISBN 3930480611, s. 321 – 334.

5 BŮŽEK, Václav: Říšské město Norimberk a české země v předbělohorské době, in: FBH, roč. 18, 1997, s. 19-90, ISSN 0231-7494; TÝŽ: Komunikace bez hranic. Mezi Norimberkem a českými zeměmi na sklonku předbělohorské doby, in: ĎaS, roč. 17, 1995, č. 6, ISSN 0418-5129, s. 11 – 14;

TÝŽ: Zpravodajské cesty Norimerčanů do rudolfinských Čech, in: Cesty a cestování v životě

12

Česká královská města v raném novověku podrobila dlouhodobému zkoumání Jana Vojtíšková. V několika svých dílčích studiích zaměřila svou pozornost na styky měst Českého Brodu, Kolína a Nymburka v době předbělohorské a tyto dílčí studie⁶ se staly komparativním materiálem pro dizertační práci, jež později vyšla v knižní podobě.⁷ Dále se například oblasti jihočeského regionu věnuje hned několik autorů. Jedním z nich je Tomáš Sterneck zkoumající korespondenci mezi Českými Budějovicemi a Brnem v polovině 16. století.⁸ Korespondenci mezi Českými Budějovicemi a Soběslaví editovala Miroslava Ctiborová a zároveň analyzovala jedny z dochovaných českobudějovických register.⁹ Prameny nalézající se v jihočeských archivech se staly námětem práce Rudolfa Tecla,¹⁰ Vlastimila Svěráka¹¹ nebo Víta Křesadlo.¹²

Do hledáčku českých badatelů se dostalo i město Rakovník. Vzácně dochovaná registra z první poloviny 16. století studiu podrobil Jan Černý.¹³ Naproti

společnosti, BOBKOVÁ, Lenka – NEUDERTOVÁ (edd.), Ústí nad Labem, UJEP 1997, ISBN 80- 7044-136-4, s. 183 – 189.

6 KRUMPHOLCOVÁ (=VOJTÍŠKOVÁ), Jana: Písemná komunikace královských měst v době předbělohorské. Korepondence z Nymburka do Českého Brodu, in: Historie ´98. Sborník prací z celostátní studentské vědecké konference, Praha, Scriptorium 2000, ISBN 80-86197-15-8, s. 73 – 109; TÁŽ: Komunikace kolínské a nymburské městské rady v době předbělohorské ve světle úřední korespondence, in: Vlastivědný sborník Polabí 34, Poděbrady: Polabské muzeum Poděbrady 2000, ISSN 0231-5769, s. 42 – 62; TÁŽ: Úřední korespondence královských měst v době předbělohorské (Komunikace mezi Českým Brodem, Kolínem a Nymburkem), Kuděj 4/1, 2002, s. 20 – 33, ISSN 1211-8109.

7 VOJTÍŠKOVÁ, Jana: Písemná komunikace mezi českými královskými městy v době předbělohorské:

na příkladu Nového Města pražského a polabského pětiměstí, Praha: Skriptorium 2011, ISBN 978-80- 87271-33-9.

8 STERNECK, Tomáš: Z korespondence mezi Českými Budějovicemi a Brnem v polovině 16. století in: Brno v minulosti a dnes, roč. 18, Brno: Archiv města Brna 2005, ISBN 80-86736-01-6, s. 557 – 587.

9 CTIBOROVÁ, Miroslava: Korespondence mezi purkmistrem a radou města Českých Budějovic a purkmistrem a radou města Soběslavi, in: Táborský archiv 11, Tábor: Státní oblastní archiv v Třeboni, Státní okresní archiv Tábor ve spolupráci s Novou tiskárnou Pelhřimov 2002, s. 147 – 153, ISSN 0862-2892.

10 TECL, Rudolf: Styky Soběslavi a Tábora ve světle tzv. purkmistrovských účtů z let 1484 – 1526 a dalších soudobých písemností soběslavského městského archivu, in: Táborský archiv 11, Tábor: Státní oblastní archiv v Třeboni, Státní okresní archiv Tábor ve spolupráci s Novou tiskárnou Pelhřimov 2002, s. 109 – 138, ISSN 0862-2892.

11 SVĚRÁK, Vlastimil: Listy zaslané jihlavskou městskou radou do Tábora v letech 1574 – 1576, in Táborský archiv 10, Tábor: Státní oblastní archiv v Třeboni, Státní okresní archiv Tábor ve spolupráci s Novou tiskárnou Pelhřimov 2000 – 2001, s. 321 – 236, ISSN 0862-2892.

12 KŘESADLO, Vít: Jihlavská městská registra v letech 1573 – 1574, in: Západní Morava 1, 1997, s.

88 – 93, ISSN 1211-8931.

13 ČERNÝ, Jan: Službu svú vzkazujem, slovutné opatrnosti páni sousedé a přátelé naši milí (Registra odesílaných listů města Rakovníka z let 1534 – 1544 (1545)), in: Rakovnický historický sborník 7, 2006, s. 163 – 228, ISSN 1213-5879.

13

tomu Bohdan Zilynskij věnoval pozornost souboru misivů z léta roku 1620.¹⁴ Ani korespondenci menších poddanských měst nelze nezmínit. Registra západočeského města Chlumce nad Cidlinou v první polovině 17. století zkoumal Čestmír Pelikán¹⁵ a sousedské vztahy mezi městy Velkým Meziříčím a Velkou Bíteší sledoval Martin Štindl.¹⁶ Městskými registry a jejich rozboru se věnují také četné diplomové, respektive bakalářské práce.¹⁷

Historicky i čtenářsky přitažlivé téma je bezesporu osobní korespondence šlechty. Důkazem toho jsou díla starší generace historiků, na něž navazovaly generace pozdější a současné. Již v první polovině 19. století publikoval František Palacký v Archivu českém příspěvek o dopisech Viléma z Pernštejna.¹⁸ Korespondenci pánů zubří hlavy se ve větším rozsahu věnoval František Dvorský.¹⁹ Z jeho pera vyšly příspěvky o dalších šlechtických rodech, jako byli Černínové²⁰

14 ZILYNSKIJ, Bohdan: Soubor listů rakovnické městské rady z května až července 1620 (Nad zápisy jednoho svazku rakovnických městských register), in: Rakovnický historický sborník 3, 2002, s. 5 – 20, ISSN 1213-5879.

15 PELIKÁN, Čestmír: Registra městské korespondence města Chlumce nad Cidlinou z let (1610) 1614 – 1649, in: Sborník prací východočeských archivů 13, 2009, s. 131 – 162, ISSN 231-6307.

16 ŠTINDL, Martin: Velké Meziříčí a Velká Bíteš ve svazku sousedství. Každodenní komunikace poddanských měst v 17. století, in: Západní Morava 1, 1997, s. 3 – 19, ISSN 1211-8931.

17 Pro názornost jmenujme alespoň následující práce: WIMMROVÁ, Kateřina: Korespondence města Hradec Králové v roce 1590 ve světle městských register. Bakalářská práce. Fakulta humanitních studií Univerzity Hradec Králové, Hradec Králové 2007; SKŘIVANOVÁ, Veronika: Korespondence z Kutné Hory do Kolína v letech 1571 – 1588 ve světle městských register. Bakalářská práce. Fakulta humanitních studií UHK, Hradec Králové 2007. Z diplomových prací jmenujme: ĎURČANSKÝ, Marek: Nymburská registra z let 1629-1634. Diplomová práce. Fakulta humanitních studií UHK, Hradec Králové 1998; KRUMPHOLCOVÁ, Jana: Komunikace královských měst Českého Brodu, Kolína a Nymburka v době předbělohorské ve světle jejich úřední korespondence. Diplomová práce.

Pedagogická fakulta UHK, Hradec Králové 2000; BROŽOVÁ, Renáta: Tzv. „žlutý“ kopiář města Brna za léta 1589-1590. Zhodnocení písemné produkce za rok 1590. (Postižení odrazu společensko- politického a hospodářského dění v písemnostech městské rady). Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 1991; KLIMEŠOVÁ, Kateřina: Tzv. „zelený“ kopiář města Brna za léta 1613-1614. Zhodnocení písemné produkce za rok 1614. (Postižení odrazu přípravy českého stavovského povstání v roce 1618 v písemnostech města Brna). Diplomová práce. FF MU, Brno 1989;

ŠKRABALOVÁ, Ivona: Tzv. „červený“ kopiář města Brna z let 1615-1618. Zhodnocení písemné produkce za rok 1616. Diplomová práce. FF MU, Brno 1989; NAVRÁTIL, Ivo: Registra městské kanceláře na přelomu 16. – 17. století. Diplomová práce. FF MU, Brno 1976; KŘESADLO, Vít:

Jihlavská česká městská registra v letech 1573 – 1574. Diplomová práce. FF MU, Brno 1996.

18 PALACKÝ, František (ed.): Psaní pana Viléma z Pernštejna od roku 1520, AČ, I, Praha 1840, s. 69- 137 a II, Praha 1841, s. 136-174.

19 DVORSKÝ, František (ed.): Dopisy pana Viléma z Pernštejna z let 1480-1521, in: AČ, XVI, Praha 1897, s. 1-72; TÝŽ (ed.): Listinář pana Viléma z Pernštejna 1304-1521, in: AČ, XVI, Praha 1897, s.

73 – 560 a XVII, Praha 1899, s. 1 – 283; TÝŽ (ed.): Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernštejna z let 1509-1548, in: AČ, XX, Praha 1902, s. 277 – 525.

20 DVORSKÝ, František (ed.): Zuzana Černínová z Harasova. Dopisy české šlechtičny z polovice 17.

století, Praha: Eduard Valečka 1886; Korespondenci příbuzných Zuzany Černínové byla věnována následující publikace. TÝŽ: Mateř a dcera Zuzany Černínové z Harasova. Listy Alžběty Homutovny z Cimburka a Elišky Myslíkovny z Chudenic, Praha: F. Dvorský 1890. Korespondenci Zuzany Černínové z Harasova s jejím synem Humprechtem Černínem zpracoval KALISTA, Zdeněk (ed.):

Korespondence Zuzany Černínové z Harasova s jejím synem Humprechtem Janem Černínem u Chudenic, Praha: Melantrich 1941.

14

nebo Žerotínové.²¹ František Hrubý²² podrobil zkoumání korespondenci moravského šlechtice Karla Staršího ze Žerotína a dva Žerotínovy dopisy pro francouzského krále Jindřicha editoval Victor-Lucien Tapié.²³ Představitelce něžnějšího pohlaví Kateřině ze Žerotína věnovala Radka Tibitanzlová své obě studentské závěrečné práce.²⁴

Nejednoho badatele druhé poloviny 20. století zaujal rod Rožmberků²⁵ a jejich podrobná informační síť umožnila zkoumání korespondence celé řadě představitelů jihočeské historické školy.²⁶ Naopak korespondenci ženské části tohoto starobylého rodu se zabývala Anna Skýbová²⁷ nebo August Sedláček.²⁸ Petr Vorel zpracoval syntézu dalšího významného českého rodu a to Pernštejnů,²⁹ mezi nimiž významnou manželskou dvojici tvořila Polyxena z Pernštejna a její druhý manžel Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic. Jejich manželská korespondence se stala předmětem zájmu Pavla Marka.³⁰ K novějším dějinám šlechtické korespondence přispěl svým článkem historik rodu Kinských, Aleš Valenta.³¹

Posuneme-li se po hierarchickém žebříčku od šlechty směrem nahoru, dostaneme se na pozici ve státě nevyšší, na pozici panovnickou. Písemné kontakty mezi panovníkem a jeho spolupracovníky jsou přínosný pramen k „velkým“ dějinám státu. Velké pozornosti ze strany badatelů se dostalo císaři Leopoldu I. Jeho

21 DVORSKÝ, František (ed.): Listy paní Kateřiny ze Žerotína, rozené z Valdštejna. I., II. díl, Praha:

Česká akademie věd 1894, 1895; TÝŽ (ed.), Dopisy Karla st. ze Žerotína, in: AČ, roč. 27, 1904, s. 20 - 600.

22 HRUBÝ, František (ed.): Deset listů Karla staršího z Žerotína z let 1578-1633, Brno: tiskárna zemského úřadu v Brně 1936.

23 TAPIÉ, V. L. (ed.): Dva dopisy Karla staršího z Žerotína králi francouzskému, in: ČČH, roč. 32, 1926, č. 3, s. 582 – 584.

24 TIBITANZLOVÁ, Radka: Korespondence Kateřiny ze Žerotína. Bakalářská práce. PF UHK, Hradec Králové 2003; TÁŽ: Kateřina ze Žerotína, rozená z Valdštejna, na Třebíči a Červené Lhotě (1568 – 1637). Edice korespondence. Diplomová práce. FF UK, Praha 2006.

25 ŠIMEČEK, Zdeněk: Rožmberské zpravodajství o nových zemích Asie a Afriky, in: ČsČH 13, 1965, s. 428-443; TÝŽ: Počátky novinového zpravodajství v českých zemích, in: SH, roč. 18, 1971, 5-38;

TÝŽ, Zprávy o Polsku a východní Evropě a úloha Vratislavi v českém zpravodajství 16.-17. století, Slezský sborník roč. 36, 1972, č. 70, s. 285-298, ISSN 0037-683; PÁNEK, Jaroslav: Poslední Rožmberkové. Velmoži české renesance, Praha, Panorama 1989.

26 BŮŽEK, V. – HRDLIČKA, (ed.).: Dvory velmožů s erbem růže. Všední a sváteční dny posledních Rožmberků a pánů z Hradce, Praha: Mladá fronta 1997, ISBN 80-204-0651-4, s. 62-70; BŮŽEK, V. – HRDLIČKA, J.: Rodinný život posledních pánů z Hradce ve světle jejich korespondence, OH 6, 1998, s. 145-272; BŮŽEK, V. – HRDLIČKA, J. – KRÁL, P. – VYBÍRAL, Z. : Věk urozených (Šlechta v českých zemích na prahu novověku), Praha; Litomyšl: Paseka 2002, s. 236-243, ISBN 80-7185-417-4.

27 SKÝBOVÁ, Anna: Listy Bílé paní Perchty, Praha: Panorama 1985.

28 SEDLÁČEK, August: Listy Perchty z Rožmberka, in: AČ, roč. 11, 1892, s. 241 – 280.

29 VOREL, Petr: Páni z Pernštejna: vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Vyd.

2. Praha: Rybka Publishers 2012, ISBN 978-80-87067-21-5.

30 MAREK, Pavel (ed.): Svědectví o ztrátě starého světa. Manželská korespondence Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic a Polyxeny Lobkovické z Pernštejna, České Budějovice: Historický ústav Jihočeské univerzity 2005, ISBN 80-7040-804-9.

31 VALENTA, Aleš: Z korespondence českého šlechtice v 18. století. Listy Štěpána Kinského bratru Františkovi Ferdinandovi z let 1719 – 1720, in: SAP, roč. 56, 2006, s. 508 – 546, ISSN 0036-5246.

15

korespondenci analyzoval Zdeněk Kalista,³² jehož doplnil svým příspěvkem Petr Maťa.³³ Leopoldův císařský vyslanec France Eusebius z Pöttingu ve svých dopisech popisuje politickou situaci na císařském dvoře a tento výchozí studijní pramen posloužil Ivo Cermanovi.³⁴

Na základě rozsáhlého studia soudobé korespondence z let 1436 – 1526 vydal Petr Čornej výklad českých dějin.³⁵ K dějinám Moravy po roce 1620 přispěl František Hrubý svou analýzou tehdejší písemné komunikace.³⁶ K problematice korespondence neodmyslitelně patří také historie způsobu jejího doručování a jeho pozdějšího institucionalizování do podoby pošty.³⁷ Na rozdíl od českého prostředí je v zahraniční literatuře téma korespondence zastoupeno v hojné míře.³⁸

1.1 Literatura o Mladé Boleslavi

V této kapitole autorka uvádí výběrové autory regionální literatury, kteří bezprostředně souvisí s předkládanou prací. První zmínky o městě Mladá Boleslav nalezneme již v nejstarších kronikách jako je Kronika česká Václava Hájka z Libočan nebo ještě starší kronika saského mnicha Widukinda.³⁹ V polovině 17.

století pak byla sepsána Kronika mladoboleslavská zachycující dějiny města od nejstarších začátků až do současnosti doby autora, kterým byl dlouholetý purkmistr

32 KALISTA, Zdeněk (ed.): Korespondence císaře Leopolda I. s Humprechtem Janem Černínem z Chudenic, Praha: Česká akademie věd a umění 1936.

33 MAŤA, Petr: Leopold I. a poslední Slavata. K osobní korespondenci panovníků raného novověku, in: Facta probant homines. Sborník příspěvků k životnímu jubileu prof. Dr. Zdeňky Hledíkové, Praha, Scriptorium 1998, ISBN 80-86197-00-X, s. 245 – 257.

34 CERMAN, Ivo: Systém stran na dvoře Leopold I. Politická organizace habsburských dvorů ve Vídni a Madridu ve světle korespondence císařského vyslance France Eusebia z Pöttingu. Diplomová práce, ÚSD FF UK, Praha 2000.

35 ČORNEJ, Petr (ed.): Království dvojího lidu. České dějiny let 1436-1526 v soudobé korespondenci, Praha, Odeon 1989.

36 HRUBÝ, František (ed.): Moravská korespondence a akta z let 1620 – 1636, I., Brno, Země moravskoslezská 1934, II. Brno, Země moravskoslezská 1937.

37ČTVRTNÍK, Pavel - GALUŠKA, Jan - TOŠNEROVÁ, Patricia: Poštovnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Liberec, Knihy 555 2008, ISBN 978-80-86660-23-3; HLAVAČKA, Milan: Cestování v éře dostavníku. Všední den na středoevropských cestách, Praha, Argo 1996, ISBN 80-7203-015-9.

38 Výběrově zmiňme: BEHRINGER, Wolfgang: Im Zeichen des Merkur (Reichspost und Kommunikationsrevolution in der Frühen Neuzeit), Göttingen 2003; BURKHARDT, Johannes – WERKSTETTER, Christiane (Hrsg.): Kommunikation und Medien in der Frühen Neuzeit, München 2005; HEIMANN, Dieter – HLAVÁČEK, Ivan (Hrsg.): Kommunikationspraxis und Korrespondezwesen im Mittelalter und in der Renaissance, Padebornrn – München – Wien – Zürich 1998; HUNDSBICHLER, Helmut (Hrsg.): Kommunikation und Alltag in Spätmittelalter und früher Neuzeit, Wien 1992.

39 BENEŠ, Luděk (ed.): Mladoboleslavsko v proměnách času. Praha, Libri 1997, ISBN 80-85983-34- 6, s. 50.

16

města a pozdější náboženský emigrant mistr Jiřík Kezelius Bydžovský.⁴⁰ Celoživotním dílem katolického kněze, filologa a národního buditele Františka Novotného z Luže je Kronyka Mlado-Boleslavská od přijití Čechů do země České až do nynějších časů z počátku 19. století.⁴¹

Jmenované kroniky a další materiály z archivu se pak staly podklady pro modernější sepsání dějin města. Roku 1921 vydal boleslavský gymnaziální profesor, zakladatel a správce muzea František Bareš (1851-1924) dvoudílné Paměti.⁴² Dnes je toto dílo již zastaralé a to především proto, že byly objeveny nové archeologické nálezy měnící například dataci založení hradu. Bareš se věnoval i dějinám školství⁴³ a architektuře.⁴⁴ Svým dílem o mladoboleslavských pamětihodnostech přispěl k národní edici Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století.⁴⁵ Bareš také knižně vydal ve stručné verzi tři boleslavská registra a to z let 1588, z námi zkoumaného roku 1589 a 1599. Podstatné je také dodat, že korespondence je transliterovaná pouze zlomkovitě. Autor v předmluvě uvádí, že provedl výběr dopisů tak, aby pokryl veškerá problémy, jež Mladou Boleslav sužovaly, a zároveň z ekonomických důvodů vynechal ta psaní, kde se obsah opakoval. Příručka tedy nemůže sloužit jako primární zdroj, ale jen jako kontrola pro lepší porozumění sdělení, pokud bylo písmo nesrozumitelné. Nutno ovšem dodat, že se i zde nachází chyby ve vlastních jménech nebo číselných údajích, tudíž badatel se musí spoléhat v maximální možné míře na své paleografické znalosti.

Mezi další přední regionální badatele patřil Eduard Svárovský (1888 – 1977), který od počátku druhé světové války působil v archivu Mladé Boleslavi, kde se

40 Bydžovský část kroniky týkající se vzniku Mladé Boleslavi prakticky celou a beze změny převzal z Hájkovy Kroniky české, která se nezakládá na pravdě. Hájek tvrdí, že město založil Boleslav Mladý, bratr Boleslava Ukrutného, a proto se město jmenuje po něm a zároveň, že hora Hrobie, na níž později stál boleslavský hrad a kam byla přenesena osada z Podolce, se tak nazýval, protože se tam nacházelo tehdy pohřebiště. BENEŠ, Luděk (ed.): Mladoboleslavsko v proměnách času, Praha, Libri 1997, ISBN 80-85983-34-6, s. 50.

41 NOVOTNÝ Z LUŽE, František: Kronyka Mlado-Boleslavská od přijití Čechů do země až do nynějších časů, Praha 1822.

42 BAREŠ, František: Paměti města Mladé Boleslavě. I. a II. díl. Mladá Boleslav, Českomoravské tiskařské podniky 1921.

43 BAREŠ, František: Dějiny mladoboleslavského školství. Mladá Boleslav, T.V.Nesněry 1888.

44 TÝŽ: Museum v památném Sboru českobratrském. Mladá Boleslav, Vlastním nákladem, 1912;

TÝŽ: Průvodce po Mladé Boleslavi a okolí. Mladá Boleslav, H. Pfeifer, 1920; BAREŠ, František – ANČIČKOVÁ, Marie – ČERNÝ, Jan: Starý hřbitov sv. Havla v Mladé Boleslavi. Zláštní výtisk z Arch. Památek (rok vydání neuveden).

45 BAREŠ, František: Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. Praha, Archaeologická kommisse při Č. ak. císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 1905.

17

soustavně věnoval studiu pramenů a stal se tak zakladatelem místního regionálního archivnictví. S tím také souvisí jeho literární počin Průvodce po fondech a sbírkách okresního archivu v Mladé Boleslavi.⁴⁶ Historii města je pak věnovaný spisek Mladá Boleslav do bělohorské katastrofy, jenž je, vzhledem k roku vzniku, poplatný době.⁴⁷

Současným nejvýznamnějším historikem je Karel Herčík (nar. 1936), který se kromě odborné archivní činnosti zaměřil především na popularizaci regionální historie velmi aktivní formou. Herčík dlouhodobě přispíval do místních periodik a během posledního desetiletí vydal i řadu publikací věnovaných mladoboleslavskému kraji, městům, vesnicím, památkám, hradům, zámkům, spolkům, průmyslovým závodům nebo významným osobnostem.⁴⁸ Mimo literární činnost byl i od roku 1990 členem pedagogického sboru na místním gymnáziu a přednášel také na mladoboleslavské Univerzitě třetího věku. Ve volném čase pořádal tzv. Procházky městem, kde veřejnost zajímavou formou seznamoval s historií města.

Archeologii Mladoboleslavska, respektive v Pojizeří se věnuje Jiří Waldhauser.⁴⁹ Jak se měnila česká města ve staletích, sleduje edice Zmizelé Čechy, do níž jedním svazkem přispěla historička Sylva Městecká.⁵⁰ Mimo to také pátrala po etymologii názvů boleslavských ulic.⁵¹ Vzhledem k velkému archeologickému

46 SVÁROVSKÝ, Eduard: Průvodce po fondech a sbírkách okresního archívu v Mladé Boleslavi.

Praha, KNV 1958.

47 TÝŽ: Mladá Boleslav do bělohorské katastrofy, Mladá Boleslav, redakce časopisu Mladoboleslavsko a Středočeské tiskárny 1958.

48 HERČÍK, Karel: Čtení o Mladé Boleslavi. 3. rozš. vyd., Mladá Boleslav, Kultura města Mladá Boleslav 2013, ISBN 978-80-260-4993-7; TÝŽ: MB: sborník ke 30. výročí vzniku pobočky České numismatické společnosti v Mladé Boleslavi, Mladá Boleslav, Česká numismatická společnost - pobočka v Mladé Boleslavi 1985; TÝŽ: Boleslavica 68: sborník příspěvků k dějinám Mladoboleslavska, Praha, Středočeské nakladatelství pro ONV Mladá Boleslav 1969; TÝŽ:

Procházky Mladou Boleslaví a okolím, Mladá Boleslav, Informační středisko města Mladá Boleslav 2004; TÝŽ: HERČÍK, Karel, Jan KRÁLÍK a Branislav DOUBEK: Mladá Boleslav: továrna ve městě - město v továrně:[historie města, krásy regionu, historie automobilky], Týnec nad Sázavou, Moto Public 2005, ISBN 80-239-5458-x; HERČÍK, Karel, Eva PEŠKOVÁ a Oldřich LIŠKA: Sochy a pomníky: Mladá Boleslav, Mladá Boleslav, Infocentrum Mladá Boleslav 2006; TÝŽ: Sedmdesát pět let Mladoboleslavského hokeje 1909-1984, Mladá Boleslav, TJ Auto Škoda 1984; TÝŽ: Dobrovice:

450 let městem, 1558-2008, Dobrovice, Město Dobrovice 2008, ISBN 978-80-254-1991-5; HERČÍK, Karel, Jiří DUFEK, Pavel FILIP a Vladislav KRÉDL: Malíři Mladoboleslavska, Mladá Boleslav, Statutární město Mladá Boleslav 2007.

49 WALDHAUSER, Jiří – Michal BUREŠ: Archeologická tajemství Mladé Boleslavi, Liberec, Knihy 555 2009, ISBN 978-80-86660-29-5; WALDHAUSER, Jiří – Lubomír KOŠNAR: Archeologie Germánů v Pojizeří a v Českém ráji. Praha, Libri 1997, ISBN 80-85983-35-4.

50 MĚSTECKÁ, Sylva: Mladá Boleslav. Praha – Litomyšl, Paseka 2011, ISBN 978-80-7432-094-1.

51 MĚSTECKÁ, Sylva. Boleslavský uličník, Vyd. 3., Mladá Boleslav, Muzeum Mladoboleslavska 2008, ISBN 978-80-254-6285-0.

18

nálezu z roku 2006 nesmíme ve vztahu k městu zapomenout zmínit Jednotu bratrskou, která je nedílnou součástí dějin města.⁵²

2 Charakteristika městských knih

Mezi nepočetnější písemnosti, které ukrývají naše archivy, patří spolu se spisovým materiálem městské knihy. Definujeme je jako „knihy, které byly zřízeny a vedeny pro právní a správní potřeby a) měst i b) jednotlivých měšťanů různými orgány městské správy.“⁵³ Jejich geneze spadá do 14. století, z něhož pochází nejstarší dochovaná městská kniha.⁵⁴ Chronologicky navazují na listinná pořízení, ale bylo by chybou předpokládat, že listiny byly jen předstupněm městských knih.

Vývoj městské administrativy byl ovlivněn rozvojem měst po husitských válkách, kdy zaznamenáváme nabývání listinného materiálu. Evidujeme také vznik tzv. listu zavřeného, jenž vyhovoval nově vzniklým požadavkům měst, aby obsah nebyl veřejně přístupný. Jeho předchůdcem byl dekret neboli otevřený list, jehož funkcí bylo seznámit širokou veřejnost s daným sdělením. Mezistupeň mezi listinami a městskými knihami se, v diplomatickém slova smyslu, staly tzv. autentické manuály.

Do nich povinně zaznamenávali písaři údaje o proběhlém úředním jednání.⁵⁵

Městské knihy vzniklé na našem území do 16. století lze z pohledu diplomatiky rozčlenit do skupin podle oborů městské správy. Prvním typem jsou

52 V roce 2006 objevili dělníci pracující na rekonstrukci bývalého kláštera Na Karmeli dvě dřevěné truhličky obsahující 500 pergamenových a papírových listů – korespondenci, účetní doklady, spisy vedení bratrské školy, hlavně seniora/biskupa českobratrské církve Matouše Konečného z prvních dvou desetiletí 17. století. Tyto písemnosti byly neporušené, téměř v perfektním stavu, přestože zažily několikeré stavební úpravy budovy. Mezi korespondencí se nachází i dopisy čelných představitelů tehdejšího politického života, například Václava Budovce z Budova, Petra Voka z Rožmberka, Kašpara Kaplíře ze Sulevic a dalších. Dopisy obsahují také soupisy členů Jednoty, seznamy učitelů, účty za různé práce a služby, rozvrhy služeb kněží při církevních obřadech a mnoho dalšího. Na základě těchto objevů vyšlo několik odborných prací, viz HERČÍK, Karel: Čtení o Mladé Boleslavi. 2.

rozš. vyd., Mladá Boleslav, Kultura města Mladá Boleslav 2013, ISBN 978-80-260-4993-7, s. 111.

Další práce na toto téma, např.: SIMON, Karel: Sociální postavení členů jednoty bratrské v Mladé Boleslavi na počátku 17.století. DP. FF UK, Praha 2012; JUST, Jiří: Archiv Matouše Konečného, sv.

I., „Hned jsem k Vám dnes naschvalí poslíka svého vypravil“. Kněžská korespondence Jednoty bratrské z českých diecézí z let 1610 – 1618., Praha, Scriptorium 2011, ISBN 978-80-87271-32-2;

RŮČKOVÁ, Markéta: Archiv Matouše Konečného, sv. II., „Studium a korespondence kněžského dorostu Jednoty bratrské v letech 1610-1618: „poslušenství synovské vzkazuji Vám, můj nejmilejší pane otče“, Praha, Scriptorium 2014, ISBN 978-80-87271-90-2.

53 ŠEBÁNEK, Jindřich – HLEDÍKOVÁ, Zdeňka – FIALA, Zdeněk, (kol.): Česká diplomatika do r.184. 2. dopl. vyd., Praha, SPN 1971, s 169.

54 První zmínky o městské knize se vážou k Praze na počátku 80. let 13 století. Je to nepřímá zpráva, uvedená v jedné z formulí sbírky Tobiáše z Bechyně. Tamtéž.

55 Tamtéž, s. 160 – 165.

19

knihy pamětní, kam zaznamenávala menší městečka v zásadě všechny zápisy bez ohledu na typ. Druhým příkladem jsou knihy městské správy, do nichž patří knihy privilegií a finanční, mezi které se řadí i berní nebo účetní rejstříky. K tomuto typu se řadí i různé kancelářské knihy jako byly například kopiáře, formuláře, registra a další. Do následující kategorie náleží knihy soudní a k poslednímu typu spadají knihy vzniklé a přenesené veřejnoprávní působností města, což značí knihy sirotčí.⁵⁶

První mladoboleslavská městská kniha je doložená k roku 1471 a zápisy jsou smíšeného charakteru jak právní, majetkové, tak i například rozhodnutí městské správy nebo opisy důležitých listin. Postupem času se nejen specializovaly podle výše zmiňovaného dělení na jednotlivé oblasti městské správy, ale zároveň byly rozlišovány i barevně, jako například „knihy podolecké rudé, zápisní prostřední.“⁵⁷

Korespondence v městské kanceláři je dvojího druhu – příchozí a odchozí.

Pro první jmenovaný typ byly určené kopiáře, pomocné kancelářské knihy, do nichž byly opisovány zpravidla v plném znění všechny došlé listiny a jiné písemnosti.

Kopiáře mohly být různě strukturovány například chronologicky nebo podle hierarchie autorů apod. Opakem jim potom byla registra⁵⁸ shromažďující vydaný materiál. Také je lze dělit a to z hlediska funkce na všeobecná a speciální.

Všeobecná, jak již název napovídá, evidují vše bez rozdílu a druhý podtyp rozlišoval písemnosti například podle jazyka, teritoria nebo obsahu. Stupeň specializace register také odpovídá úrovni vyspělosti kanceláře. Zpravidla v registrech nalezneme ještě jiný diplomatický materiál, než pouze koncepty či opisy listů, jako byly například listy zachovací, mocné nebo fedrovní. Výjimkou nejsou ani zápisy o dlužných částkách za odkoupené zboží nebo potvrzení o výši dluhu. Toto dělení nebylo vždy tak striktní, nalezneme i knihy smíšené obsahující materiál došlý i vydaný. V praxi se tyto dva pojmy často zaměňují, jako je tomu například u kopiářů olomouckých biskupů. Přestože to jsou ve skutečnosti registra.⁵⁹

56 ŠEBÁNEK, Jindřich – HLEDÍKOVÁ, Zdeňka – FIALA, Zdeněk, (kol.): Česká diplomatika do r.184. 2. dopl. vyd., Praha, SPN 1971, s. 169 – 174.

57 BENEŠ, Luděk (ed.): Mladoboleslavsko v proměnách času, Praha, Libri 1997, ISBN 80-85983-34- 6, s. 81.

58 Pod pojmem registra také rozumíme knihy evidující městské účty a počty.

59 ŠEBÁNEK, Jindřich – HLEDÍKOVÁ, Zdeňka – FIALA, Zdeněk, (kol.): Česká diplomatika do r.184, 2. dopl. vyd., Praha, SPN, 1971, s. 23.

20

2.1 Diplomatický rozbor Notuláře

Tato diplomová práce se zabývá rozborem Notuláře posélacích listů z roku 1589 uloženém ve Státním okresním archivu v Mladé Boleslavi.⁶⁰ Nutno podotknout, že cílem této práce není formální rozbor použitého pramene, nýbrž jeho obsahová stránka, proto je jeho formální diplomatický rozbor pouze základní. Notulář je papírový kodex se šitou vazbou o rozměrech 33cm na výšku a 23cm na šířku.

Z důvodu nepříznivých podmínek během archivace nedisponuje Notulář původními deskami. Jak bylo běžnou archivní praxí, stávající desky byly vytvořeny z listu pravděpodobně latinského kancionálu a jsou zcela jistě mladšího data. Na horní straně desek je napsáno Notulář listů posélacích léta 1589 a archivní signatura.

Z vnitřní strany se nachází nalepená poznámka o dřívější signatuře a nahoře na stránce je vepsaná poznámka Prohlédl Fr. Dý. 1882. Popsaných folií čítá Notulář přesně 183 a za nimi se nachází ještě 7 volných čistých listů. Folia jsou očíslovaná, avšak číslování je zřetelně z pozdější doby než zápisy. Zápisy doplňuje i několik listů později vlepených, které jsou bez foliace.

Kniha je psaná převážně česky, ale nachází se v ní 8, respektive 9 dopisů v němčině.⁶¹ Všechny tyto dopisy, kromě jednoho, mají adresu a účel určení česky.⁶² Časový interval zachycený v korespondenci je mezi 1. 1. až 20. 12. 1589. Forma zápisů je téměř shodná. Zápisy směřovaly konkrétním městským radám nebo jednotlivcům (např. Moudrým a opatrným pánům purkmistru a radě Nových Benátek nad Jizerou; urozenému panu panu Hendrychovi z Vartmberka na Kamenici a Zvířeticích,⁶³ dědičnému šenku království českého⁶⁴ atp.). Vedle adresy se nachází také číslo jednotlivých dopisů, které usnadňuje orientaci v celém textu. Podle číslování jednotlivých psaní jich Notulář obsahuje 441. Tento počet však není finálním, protože k němu musíme také započítat tzv. příležitá psaní, neboli vlastní písemné žádosti obyvatel, jež nenesly žádné číselné označení. Jak bylo již zmíněno výše, vyskytují se v Notuláři i jiné písemnosti diplomatického charakteru, pro příklad jmenujme list fedrovní, mocný, zachovací nebo přiznávací list.

60 Státní okresní archiv Mladá Boleslav, archiv města Mladá Boleslav, Notulář listů posélacích léta 1589.

61 Jeden misiv je zapsán v obou jazycích. SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 39r a 40v.

62 Tamtéž, fol. 2r, 29r, 29v, 30r, 30v, 40r, 40v, 47r, 47v, 59r, 59v, 60r, 178r, 178v, 179v, 180r, 180v.

63 Tamtéž, fol. 10v.

64 Tamtéž, fol. 11r.

21

Text se vyskytuje na jednotlivých foliích z obou stran. Doplňuje ho v některých případech poznámka nebo vpisek buďto po straně mezi textem a koncem listu, kde se nacházelo ještě volné místo, nebo vepsaný mezi řádky. Jednotlivé listy jsou bez filigránu a jiných zdobných prvků. Z dopisů a sekundární literatury víme, že jako písař ve sledovaném roce pracoval Jan Jerman,⁶⁵ avšak písmo je několikerého druhu. V kanceláři tedy Jerman s největší pravděpodobností nepracoval sám. Hádat kolik osob do registra zapisovalo, by bylo jen spekulativní. V jednom případě se dokonce písmo mění během textu.⁶⁶ Informace, jak fungoval písař v městské kanceláři v praxi, se nám z pramenů bohužel nedochovala. Co však s jistotou určit můžeme, je typ použitého písma. Je jím české novogotické písmo kurzívní, příznačné pro české poměry v 16. století.⁶⁷

65 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 28v.

Jan Jerman tuto činnost vykonával v letech 1577 – 1592. Předtím se živil jako učitel v bratrské škole.

Viz předmluva vlastního textu v: BAREŠ, František: Listy, úřední korrespondence, m. Boleslava Mladého z l. 1588, 1589, 1599, Mladá Boleslav, Nákladem vlastním 1916.

66 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 134v.

67 Více o české novogotické kurzívě KAŠPAR, Jaroslav: Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím. Svazek I., Praha 1975, s. 91 – 92.

22

3 Historie Mladé Boleslavi 3.1 Páni z Michalovic

Město Mladá Boleslav leží na ostrohu nad řekou Jizerou, jehož dominantou je středověký hrad založený v druhé polovině 10. století. Zda toto osídlení neslo název Boleslav po Boleslavu I. nebo II., není podle historiků zcela jisté.⁶⁸ V podhradí neboli na Podolci již v té době existovala řemeslnická a kupecká osada, kterou získal okolo poloviny 13. století příslušník rodu Markvarticů Jaroslav z Hruštice.⁶⁹ Rod Markvarticů se uchytil nejen na Boleslavsku, ale získal pod svou správu také území na severu a severovýchodě Čech.⁷⁰ Z rozrodu Markvarticů vyšly významné šlechtické rody, jako byli Michalovicové, páni ze Zvířetic, z Lemberka, z Vartemberka či páni z Valdštejna.⁷¹ Podolecká osada přerostla svou původní funkci – zásobovat hrad a postupně získala několik málo městských práv (například konání pravidelných týdenních trhů nebo vybírání cla).⁷² Na počátku 14. století se dostala do držení pánů z Michalovic. Klíčovým rokem v dějinách sídliště je rok 1334, kdy Jan řečený Ješek z Michalovic vydal privilegium, v němž přenesl dosavadní tržní osadu z

„místa přirozeného“⁷³ (Podolec) na ostroh (hora Hrobí), do předhradí boleslavského hradu.⁷⁴ Listina se týká kromě vlastního přemístění města také hospodářských, majetkových a správních oblastí. Privilegiem udělil Ješek z Michalovic Boleslavským také všechna práva, kterými se řídilo královské město Nymburk,⁷⁵

68 J. Žemlička upozorňuje, že tzv. přemyslovská jména nemusí pocházet od zakladatelů měst. Podle něj nemusel Boleslav I. nově založený hrad nazvat svým jménem. Žemlička zastává hypotézu, že město patří k „přemyslovským“ jménům a pojmenoval až Břetislav I. po Boleslavu III. či II.; Viz:

ŽEMLIČKA, Josef: K dotváření hradské sítě za Břetislava I. „Přemyslovská“ jména v názvech českých a moravských hradišť, in: Historická geografie, roč. 28, 1995, č. 1, s. 27–47.

69 BENEŠ, Luděk, et al: Mladoboleslavsko v proměnách času. Praha, Libri 1997, ISBN 80-85983-34- 6, s. 60.

70 O Markvarticích podrobněji WALDSTEIN-WARTENBERG, Berthold: Markvartici. Praha, Klub pro českou heraldiku a genealogii 2000, ISBN 80-902448-5-8.

71 BENEŠ, Luděk, et al: Mladoboleslavsko v proměnách času. Praha, Libri 1997, ISBN 80-85983-34- 6, s. 52.

72 Tamtéž, s. 60

73 V listině stojí: „…město naše, kteréž se Boleslav Mladá jmenuje z místa přirozeného přenesli jsme a položili na horu, kteráž se vůbec Hrobích jmenuje“. HERČÍK, Karel: Čtení o Mladé Boleslavi. 2. rozš.

vyd., Mladá Boleslav: Kultura města Mladá Boleslav, Infocentrum Mladá Boleslav 2010, ISBN 978- 80-254-8459-3, s. 156.

74 Tamtéž.

75 Nymburskými privilegii se řídilo i několik dalších měst jako byla například Bělá pod Bezdězem. O privilegiích Bělé více ŠIMÁČEK, Ferdinand: Paměti města Bělé pod Bezdězem, 2. Vyd., Bělá pod Bezdězem, Tiskárna Čistá 2000, s. 37.

23

vyjma těch výsad, jež může udělit jen panovník. Zároveň obyvatelům dědičně prodal 30 masných (řeznických), 24 chlebných, 12 soukenických a 20 ševcovských krámů.

To vše za částku 30 kop grošů. K tomu jim navíc propůjčil várečné právo, městu daroval dvě louky a prodal část další nacházející se u Michalovic. Tehdejšímu rychtáři Jindřichovi a jeho synům prodal do dědičného držení městskou rychtu s třetinou soudních důchodů, se svobodným dvorem (pozdější radnicí) a krčmou.⁷⁶

Z této listiny vyplývá několik faktů, především to, že Mladá Boleslav byla městem již před svým přenesením.⁷⁷ Obsah listiny také dokládá majetnost obyvatel žijících na Podolci. Byli natolik zámožní, že si mohli dovolit zakoupit od Jana z Michalovic hospodářské výsady. Jejich majetnost však nesmíme přeceňovat, protože jiné výsady jim vrchnost darovala nebo propůjčila. Dalším nepominutelným faktem je, že měla Mladá Boleslav již v té době svou správu – rychtáře, který si odkoupil dědičnou rychtu. Přesun města měl jistě svá opodstatnění, přestože důvody k přemístění nejsou v listině uvedeny. Podmínky pro rozvoj městečka na Podolci nebyly příliš vhodné. Poloha blízko u řeky znamenala časté povodně, stísněný prostor v podhradí neumožňoval další rozšíření města a otevřený prostor neposkytoval žádnou přirozenou ochranu.⁷⁸ Dle Karla Kuči je ztotožnění městečka na Podolci a Mladou Boleslaví pouhou hypotézou, jejíž hlavní oporu tvoří formulace v listině. Tvrdí také, že „hora Hroby“ před rokem 1334 osídlena nebyla. Tato teze je však již vyvrácena archeologickými nálezy. Nadto Kuča přichází s domněnkou, že

„místem přirozeným“ nemusel být Podolec, ale prostor pozdějšího Nového města.

Neexistují žádné pramenné důkazy ze 14. nebo pozdějšího století, které by „starou“

Boleslav připomínaly v místě Podolce (ovšem ani nikde jinde). Podolec nikdy v městských privilegiích nefiguruje jako „staré město“ nebo podobně, ale jako předměstí. Tyto skutečnosti však nemůžeme považovat za důkaz interpretace.

Podstatný je urbanistický rozvoj města po translaci na výhodnější místo.⁷⁹ Podobu nově přeneseného města určil trojúhelníkový prostor bývalého hradiště, kde na jeho

76 KNM, IG 21, Sborník Adama Tesacia Brodského, s. 120 r, srov. HERČÍK, Karel: Čtení o Mladé Boleslavi, 2. rozš. vyd., Mladá Boleslav: Kultura města Mladá Boleslav: Infocentrum Mladá Boleslav 2010, ISBN 978-80-254-8459-3.

77 Poslední archeologické průzkumy potvrdily, že ostroh „Hrobie“ byl před rokem 1334 osídlen několika domy a nacházela se zde také kaple sv. Vojtěcha,⁷⁷ nebylo to tedy pouze pohřebiště.

WALDHAUSER, Jiří: Archeologická tajemství Mladé Boleslavi, Liberec, Knihy 555 2009, s. 14.

78 HERČÍK, Karel: Čtení o Mladé Boleslavi, 2. rozš. vyd., Mladá Boleslav, Kultura města Mladá Boleslav: Infocentrum Mladá Boleslav 2010, ISBN 978-80-254-8459-3, s. 157.

79 KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 4. díl, Ml-Pan, Praha, Libri 2000, ISBN 80-85983-16-8, s. 43.

24

jižní, nejlépe chráněné straně, stál zpustlý hrad chráněný příkopem a hradbou. Na protilehlé straně se nacházel kostel a mezi ním a náměstím stálo několik domů.

Boleslav tedy tvořilo klínovité náměstí s pár uličkami.⁸⁰ Konec 14. století přinesl městu nebývale velký hospodářský rozvoj a to především díky privilegiu Václava IV.,⁸¹ který obyvatelům udělil právo pořádat osmidenní bartolomějské trhy.⁸² Mladá Boleslav se tak stala centrem v oblasti středního toku Jizery. Měla také vlastní správu – v čele stál rychtář a jemu byla podřízena dvanáctičlenná rada. Zdrojem obživy většiny obyvatel bylo zemědělství, řemeslo bylo pouze doplňkovou činností.⁸³

Nicméně tento rozkvět byl pozastaven nadcházející husitskou revolucí.

Husitské války rozdělily obyvatelstvo na dva tábory – katolíky a kališníky.

Boleslavská vrchnost Michalovicové byli katolíky, stáli tudíž na straně Zikmunda Lucemburského, avšak obyvatelé města se přidali ke straně podobojí.⁸⁴ Majitel města Jan z Michalovic si chtěl naklonil své poddané a udělil jim právu kšaftu⁸⁵ a odúmrti⁸⁶ po vzoru práv města Nymburka.⁸⁷

Situace se ještě víc přiostřila, když město vypovědělo své vrchnosti poslušnost a otevřelo husitům brány města. Mladá Boleslav získala práva svobodného města a stala se součástí táborského městského svazu.⁸⁸ Tento stav vyřešil až syn Jana z Michalovic, Petr. Roku 1436 na Bezdězu vydal listinu, kterou uzavřel smír s městem. Obyvatelům byla přiznána náboženská svoboda, směli

80BENEŠ, Luděk, et al.: Mladoboleslavsko v proměnách času, Praha, Libri 1997, ISBN 80-85983-34- 6, s. 63.

81 Latinský originál ČELAKOVSKÝ, Jaromír: Codex iuris municipalis II, Praha, Tiskárny Dr.Edv.

Grégra 1895, s. 827.

Privilegium trhu získala od Václava IV. roku 1401 také Bělá pod Bezdězem, trh začínal na svatodušní úterý a trval 10 dní ŠIMÁČEK, Ferdinand: Paměti města Bělé pod Bezdězem, 2.vyd., Bělá pod Bezdězem, Tiskárna Čistá 2000, s. 267. Podobnou cestou jako Mladá Boleslav získaly právo trhu i Benátky nad Jizerou. Původní vesnice ležela na břehu Jizery u obchodní stezky z Prahy do Lužice a počátkem 14. století se stala hrazeným městečkem s právem trhu. BENEŠ, Luděk, et al:

Mladoboleslavsko v proměnách času, Praha, Libri 1997, ISBN 80-85983-34-6, s. 64.

82 Právo pořád trhy měla již osada na Podolci a to od roku 1318, kdy ho získal darem od Jana Lucemburského její majitel, Beneš z Michalovic. Tamtéž, s. 60.

83 Tamtéž, s. 64.

84 HERČÍK, Karel: Čtení o Mladé Boleslavi, 2. rozš. vyd., Mladá Boleslav, Kultura města Mladá Boleslav, Infocentrum Mladá Boleslav 2010, ISBN 978-80-254-8459-3, s. 16.

85 Právo kšaftu znamenalo možnost sepsat poslední vůli a komukoliv odkázat majetek.

86 Právo odúmrti měl panovník, kterému připadal všechen majetek, když zemřelý nezanechal dědice.

O právu kšaftu a odúmrti WINTER, Zikmund: Kulturní obraz českých měst. Život veřejný v 15. a 16.

Věku, I. díl, Praha, Matice česká 1890, s. 14.

87 O přesném znění původní listiny můžeme jen spekulovat, protože se nedochovala. Její obsah pochází z originálu konfirmace této listiny Ctiborem Tovačovským z Cimburka z roku 1493.

ČELAKOVSKÝ, Jaromír.: Codex iuris municipalis regni Bohemiae III, Praha, Tiskárny Ed. Grégra 1895, s. 1179.

25

svobodně vyznávat víru podobojí. Petr se listinou dovolává na totožné privilegium, které udělil Zikmund Lucemburský pražským městům.⁸⁹

Už za husitských válek z Mladé Boleslavi uprchli téměř všichni katolíci a díky Michalovicovu privilegiu jejich majetek připadl městu. Ti zbývající měli možnost buď přestoupit na víru podobojí, jinak se na základě listiny museli z města vystěhovat.⁹⁰ Skladba obyvatelstva se oproti době před husitskými válkami změnila.

Všichni bez výjimky vyznávali kališnickou víru. Od roku 1436 také směli být do města přijímáni pouze kněží podobojí, definitivně tak zmizel katolický klérus.

Výsada Petra z Michalovic je důkazem, jak moc vzrostla váha českých měst během husitských válek. Páni z Michalovic museli udělat značné ústupky, aby se mohli vrátit zpět k moci. Město, zpustošené dlouhými boji, převzal pod svoji správu poslední pán z Michalovic – Jindřich Kruhlata. Aby se město hospodářsky pozvedlo, vydal roku 1443 listinu, kterou obyvatelům udělil právo skladu soli, jež mělo do městské pokladny přivést tak potřebné finance.⁹¹ Jindřich se roku 1468 účastnil bitvy u Turnova, kde byl zraněn a zranění následně podlehl a tím rod Michaloviců vymřel po meči.⁹²

3.2 Tovačovští z Cimburka

Celé michalovické panství: Mladá Boleslav, Brandýs nad Labem a hrad Bezděz, připadlo Jindřichově sestře Magdaléně, provdané za vojenského hejtmana, zemského sudího a nejvyššího komorníka Království českého, Jana jinak Jaroše Tovačovského z Cimburka. Po smrti Magdaleny připadl majetek pánů z Michalovic právě Janovi.⁹³ Podporoval město nejen tím, že ihned potvrdil všechny výsady, jež v minulosti obyvatelé získali, ale zároveň rozšiřoval jejich pravomoci a i například

89 ČELAKOVSKÝ, Jaromír: Codex iuris municipalis III, Praha, Tiskárny Dr. Edv. Grégra 1895, s.

216.

90 Tamtéž, s. 136.

91 SVÁROVSKÝ, Eduard: Mladá Boleslav do bělohorské katastrofy, Mladá Boleslav, Mladoboleslavsko 1958, s. 35.

92 BERAN, Zdeněk: Poslední páni z Michalovic, České Budějovice, Veduta 2010, ISBN 978-80- 86829-56-2, s. 122.

93 Přesný rok úmrtí Magdaleny není znám, víme však, že to bylo záhy po roce 1468, ne později než 1476, kdy druhou manželkou Jana Tovačovského z Cimburka byla Johanka z Krajku. NOVÁKOVÁ, Stanislava: Krajířové z Krajku, České Budějovice, VEDUTA 2010, ISBN 978-80-86829-51-7, s. 75.