OPTIMALIZACE LOGISTICKÝCH TOKŮ VE VYBRANÉM PODNIKU

OPTIMALIZACE LOGISTICKÝCH TOKŮ VE VYBRANÉM PODNIKU

Diplomová práce

Studijní program: N6209 – Systémové inženýrství a informatika Studijní obor: 6209T021 – Manažerská informatika

Autor práce: Tomáš Chudárek Vedoucí práce: Ing. Eva Šlaichová, Ph.D.

Prohlášení

Byl jsem seznámen s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

Anotace

Cílem této diplomové práce je na základě získaných poznatků navrhnout vhodná řešení pro zlepšení skladového hospodářství a motivace zaměstnanců. V rešeršní části práce je popisován vývoj a řízení procesů i logistiky. V další části jsou shrnuty dosavadní poznatky z oblasti skladování a rozmístění jednotlivých pracovišť s přihlédnutím k využití informačních technologií. V závěru rešeršní části jsou řešeny motivační faktory a teorie.

V analytické části práce je hodnocena organizace skladování vybraného podniku a jsou předloženy návrhy na jeho vylepšení. Tato vylepšení jsou dána lepším využitím skladového prostoru, novým technickým vybavením a technologiemi. Dále jsou představeny návrhy pro rozmístění konkrétních pracovišť. S těmito navrhovanými řešeními je snaha dosáhnout minimalizace podnikových nákladů spojených se skladováním a přemisťováním zboží.

Klíčová slova:

Čárový kód, logistika, motivace, náklady, optimalizace procesů, organizace pracovišť, podnikový proces, skladování.

Annotation

Optimization of logistics flows in selected company

The aim of this thesis is on the basis of gained knowledge to propose appropriate solutions to improve warehouse management and employee motivation. In the research part are described development and management of processes and logistics. In the next part are summarized current knowledge of the storage and location of individual workplaces with regard to the usage of information technologies. In the end of the research part are described motivational factors and theories. In the analytical part of the thesis organizing storage of selected company is evaluated and suggestions for its improvement are presented. These improvements are given by better usage of the storage area, new technical equipment and technologies. Moreover, proposals for the deployment of specific workplaces are presented. With these proposed solutions is an effort to minimize business costs associated with storage and relocation of goods.

Keywords:

Barcode, logistics, motivation, costs, processes optimization, workplaces organization, business process, storage.

Poděkování

Na tomto místě bych rád poděkoval své vedoucí diplomové práce Ing. Evě Šlaichové, Ph.D., za cenné rady, připomínky a pomoc při jejím zpracování. Dále bych rád poděkoval podniku, který však nechtěl být jmenován, za poskytnuté informace a konzultace.

Obsah

Seznam obrázků ... 11

Seznam tabulek ... 12

Seznam zkratek ... 13

Úvod ... 14

1 Řízení procesů... 16

1.1 Procesy ... 16

1.2 Funkční a procesní řízení ... 17

1.2.1 Funkční přístup ... 17

1.2.2 Procesní přístup ... 18

2 Logistika ... 21

2.1 Vývoj logistiky ... 21

2.2 Definice logistiky ... 23

2.3 Cíle logistiky ... 23

2.4 Členění logistiky ... 24

2.5 Zásoby ... 25

2.6 Řízení zásob ... 27

3 Skladování ... 30

3.1 Základní funkce skladování ... 31

3.2 Umisťování skladových položek ... 32

3.3 Skladovací systémy ... 33

3.3.1 Volné skladování ... 33

3.3.2 Stohové skladování ... 33

3.3.3 Regálové skladování ... 34

3.4 Manipulační prostředky ... 36

3.5 Využití čárových kódů v informačním systému ... 37

4 Rozmístění pracovišť ... 39

5 Motivace zaměstnanců v podniku ... 41

5.1 Motivační systém ... 41

5.1.1 Motivační faktory ... 42

5.1.2 Funkce vedoucích pracovníků ... 44

5.2 Motivační teorie ... 45

5.2.1 Teorie motivace XY ... 45

5.2.2 Teorie motivace A. Maslowa ... 46

5.2.3 Teorie motivace očekávání ... 47

5.2.4 Teorie motivace spravedlnosti ... 47

5.3 Druhy motivačních podnětů ... 47

5.3.1 Vnější motivace ... 48

6 Představení podniku ... 50

7 Systém skladování ve vybraném podniku ... 51

7.1 Značení regálů a pozic ... 51

7.2 Vybavenost skladu ... 53

7.3 Návrh podoby skladu ... 53

7.3.1 Návrh ukládání položek do jednoho regálu ... 54

7.3.2 Další možnosti uložení... 58

7.3.3 Zrušení paletových regálů ... 59

7.3.4 Návrh uložení bez nákupu nových regálů ... 59

7.3.5 Prostředky při vytváření regálu ... 60

7.3.6 Další návrhy ... 61

7.4 Návrh použití čárových kódů a čteček v informačním systému ... 62

8 Analýza ve vybraném podniku ... 66

8.1 Spaghetti diagram ... 66

8.2 Návrhy řešení na zlepšení ... 67

8.2.1 Návrh bez dodatečné přístavby ... 67

8.2.2 Návrh zahrnující přístavbu ... 72

8.2.3 Další drobné návrhy ... 72

8.3 Realizace změn... 73

8.4 Motivace zaměstnanců ... 74

8.4.1 Bonus za odpracované dny ... 74

8.4.2 Prémie ... 75

8.4.3 13. plat ... 77

8.4.4 Penzijní připojištění ... 78

8.4.5 Další motivy ... 78

Závěr ... 81 Seznam použité literatury ... 83 Seznam příloh ... 85

Seznam obrázků

Obrázek 1: Základní logistické členění ... 25

Obrázek 2: Princip řadového a blokového stohového skladování ... 34

Obrázek 3: Maslowova pyramida potřeb ... 46

Obrázek 4: Typy regálů ve skladu ... 51

Obrázek 5: Návrh jednoregálového skladu ... 56

Obrázek 6: Podoba regálu ... 57

Obrázek 7: Sklad s přídavnými regály ... 58

Obrázek 8: Sklad se stávajícími možnostmi... 59

Obrázek 9: Hrubý nákres plochy podniku... 66

Obrázek 10: Spaghetti diagram provozu podniku ... 66

Obrázek 11: Návrh umístění pracovišť ... 68

Obrázek 12: Spaghetti diagram nového návrhu ... 69

Obrázek 13: Graf srovnávající pohyby v podniku ... 70

Obrázek 14: Graf zachycující součet všech vybraných pohybů ... 71

Obrázek 15: Návrh zahrnující přístavbu ... 72

Seznam tabulek

Tabulka 1: Porovnání funkčního a procesního přístupu ... 19 Tabulka 2: Vytíženost jednotlivých regálů ... 55 Tabulka 3: Porovnání vybraných pohybů v podniku ... 70

Seznam zkratek

ABC Activity Based Costing

CLM Council of Logistics Management FIFO First In First Out

LED Light-Emitting Diode LIFO Last In First Out

NCPDM National Council of Physical Distribution Management TUL Technická univerzita v Liberci

Úvod

Předmětem této práce je optimalizace skladového hospodářství a motivování zaměstnanců konkrétního podniku. V oblasti skladování dochází v poslední době k velkému rozvoji.

Skladování je součástí logistiky, která se tak stále více stává důležitější pro správné fungování podniku. Cílem této diplomové práce se tak stává provedení analýzy současného stavu podniku a následně na základě zjištěných informací a získaných poznatků z rešeršní části práce navrhnout vhodná řešení pro vylepšení současné situace skladového hospodářství a motivování zaměstnanců. K dosažení daného řešení se v práci využijí poznatky z logistiky a její metody i informační technologie.

Logistika patří mezi vědní disciplínu, která se relativně nedávno začala používat ve velkém. V posledních 60 letech prochází neustálými změnami, jelikož je potřeba neustále reagovat na měnící se podmínky. Na našem území se logistika rozvíjí ve větším měřítku až v posledních 20 letech. I proto by měl vybraný podnik věnovat více pozornosti vylepšení logistických funkcí. Kromě těchto vylepšení je také potřeba se věnovat motivování zaměstnanců. Zde je potřeba si uvědomit, že, ve výrobních podnicích obzvlášť, jsou pracovníci těmi klíčovými prvky, které tvoří úspěch daného podniku. Přitom mnoho firem dělá chybu v tom, že se při motivování věnují pouze vyšším pracovním pozicím a zapomínají na nižší – dělníky. Ale jsou to právě oni, kteří dělají výrobky, z kterých je vytvářen zisk firem.

V prvních dvou kapitolách je práce zaměřena na vysvětlení pojmů, řízení a vývoj v procesech i logistice. Třetí kapitola se věnuje organizaci skladování. Jsou zde vymezeny funkce a druhy skladů, způsoby skladování a prostředky potřebné pro jejich fungování. Je také rozebráno jednotlivé umisťování skladových položek do regálů ve skladu.

V souvislosti se skladovým hospodářství se práce zabývá možností zavedení čárových kódů a jejich případných přínosů pro podnik. Následující kapitola navazuje na skladování.

Rozebírá druhy pracovišť a jejich způsob uspořádání. Pátá kapitola se zaměřuje na poznatky týkající se motivování zaměstnanců, jednotlivých motivů a podnětů i teorií pro zvýšení jejich celkové motivace.

Snahou této práce je navrhnout vylepšení, která podniku uspoří čas při výrobě a především sníží výrobní náklady. Při vytváření návrhů se však nelze příliš opírat o zavedené modely a postupy. Ty se v literatuře většinou vztahují k sériové výrobě, která je na realizaci jednodušší. Vybraný podnik se ale specializuje na zakázkovou výrobu, a proto je potřeba se při návrhu vylepšení spolehnout na poznatky, získané rozhovory se zaměstnanci, a získané praktické zkušenosti.

Jelikož se vybraný podnik vyskytuje ve fázi rozvoje, je vytvořeno několik návrhů, které by mohly být využity dle aktuálních potřeb. V této práci jsou předloženy návrhy na úpravu skladového prostoru pro různé situace, přičemž pro každou jsou popsány prostředky potřebné pro efektivní funkce skladu. Při vytváření návrhů skladového prostoru je bráno v potaz také začlenění čárových kódů, které zaměstnancům výrazně pomohou při práci s podnikovým informačním systémem. Dále, s přihlédnutím ke změně v organizaci skladu, je vytvořen návrh na přemístění některých pracovišť. Cílem tohoto návrhu je snížit potřebnou manipulaci se zbožím na minimum, čímž se ušetří nejen čas, ale také se zmenší pravděpodobnost jeho možného poškození. Jelikož jedním z nejdůležitějších faktorů při výrobě jsou pracovníci a jejich vůle pracovat, zabývá se poslední část kapitoly také motivy zaměstnanců. Zde je snaha odpovědět na otázku: Jak může podnik zvýšit a následně i stabilizovat motivaci svých zaměstnanců? Z toho důvodu jsou zde rozpracovány jednotlivé faktory, které mají největší vliv na jejich motivaci.

1 Řízení procesů

Tato kapitola má za cíl nastínit co je to proces a jeho základní dělení. Dále jsou vysvětleny zásady funkčního a procesního přístupu v řízení podniku a následné porovnání obou přístupů mezi sebou. Řízení procesů je jednou ze základních činností v každém fungujícím podniku. Jsou to aktivity, které nikdy nekončí, protože je stále možné něco v podniku zlepšovat. Proto by se o to měli snažit nejen manažeři, ale i každý jednotlivý pracovník.

Protože výsledek správného zlepšení se vždy projeví. Jak Tomáš Baťa řekl: „Každá lidská činnost se nakonec musí nějak projevit v číslech.“

1.1 Procesy

Možností vysvětlit co to proces je a co má takový proces za úkol je několik. Definice procesu od Kryšpína je popisována: „Procesem rozumíme soubor dílčích aktivit v jedné nebo více alternativách přeměňující vstup na výstupy za použití zdrojů. Každý proces může mít více alternativních výstupů. Jednotlivé aktivity jsou řazeny chronologicky tak, jak po sobě logicky následují.“ [11 s. 16]

Šmída říká, že většina definic je neúplná, jelikož v nich není dáno, co může do procesu vstupovat a že se proces může skládat ze subprocesů. Šmídova definice: „Proces je organizovaná skupina vzájemně souvisejících činností a/nebo subprocesů, které procházejí jedním nebo více organizačními útvary či jednou nebo více spolupracujícími organizacemi, které spotřebovávají materiální, lidské, finanční a informační vstupy a jejichž výstupem je produkt, který má hodnotu pro externího nebo interního zákazníka.“ [22 s. 29]

Kromě mnoha definic existuje také několik způsobů jak dělit procesy samotné. Jednou možností je dělení podle toho jak přichází na řadu. Sekvenční procesy, neboli ty které jdou postupně po sobě, nebo paralelní, které probíhají souběžně. Dalším a častějším dělením je dle přidané hodnoty pro vykonání cíle. Dělí se na hlavní, podpůrné a řídící procesy. Hlavní se orientují na vytvoření daného cíle – tedy výrobku či služby, kterou si zákazník objedná.

Podpůrné procesy mají na starosti zajistit bezproblémové fungování hlavních procesů.

Poslední řídící procesy, jak název napovídá, mají za úkol řídit a organizovat všechny ostatní činnosti.

Co se týče skladby procesu, má každý takový proces své vstupy, které se přeměňují na výsledky. Tyto výsledky se nazývají výstupy procesu. Procesy se dají definovat na všech úrovních podniku. Mají také jasně vymezený začátek, konec a počet kroků mezi nimi. Začátek je dán místem, kde vstupy přichází do procesu a konec, kde výstupy opouští daný proces. Každý proces si podnik může rozložit na několik dílčích procesů.

1.2 Funkční a procesní řízení

V dnešní době je potřeba, aby byl podnik připraven na všelijaké přání zákazníka. Z toho důvodu se zavádí procesní řízení. Tento typ řízení obsahuje mnoho konceptů – např. management celkové kvality nebo neustálé zlepšování procesů. Podnik tak celkově získává lepší možnost reakce při změně podmínek v dané organizaci. Následující část stanoví rozdíly mezi dvěma přístupy.

1.2.1 Funkční přístup

Počátky funkčního přístupu se datují do roku 1776, kdy definoval jeho zákony A. Smith v knize Bohatství národů. Princip spočíval v tom, že náročnější práce byla brána jako celek. Ta se dále rozdělila na menší a jednodušší části, které byly snadno proveditelné i méně zkušenými pracovníky. Jako jeden z prvních použil v praxi toto řešení H. Ford při pásové výrobě při výrobě automobilů.

Základním faktorem je, jak už bylo uvedeno, dělba práce na autonomní jednotky. Každá takováto jednotka funguje jako uzavřený celek. Nesledují se tak činnosti v podniku celkově, ale každá jednotka se jen snaží maximalizovat tu svou část. Z toho důvodu dochází v oblasti přechodu mezi jednotkami k rizikovému místu. V takovém místě pak mohou vznikat prostoje, které pouze prodlužují celkový čas. Kromě časových ztrát dochází i k problému s předáváním výsledků jednotlivých celků.

Dalším problémem tohoto typu řízení je celková kontrola činností. Je potřeba jedno kontrolní a vedoucí místo, které bude rozhodovat a dohlížet na všechny funkční celky.

Takovéto vedoucí místo má však potíže, aby správně rozhodovalo o činnostech, neboť má

jen omezené možnosti pro změnu. Pracovníci se nezajímají tolik o výsledek celého podniku, zajímá je především výkon jejich jednotky a jejich pracovního místa.

Mezi výhody funkčního přístupu a tedy důvody pro jeho zavedení patří:

 Efektivnost zdrojů – dané místo se specializuje na dané části a lépe vidí možné nedostatky.

 Zaměstnanecká efektivnost – pracovníci jasně vědí, co se po nich chce a mohou se také plně věnovat a specializovat na svou určenou činnost, pracovníci si dokážou pomoci a spolupracují pro slnění cíle dané jednotky.

Největšími nevýhodami tohoto přístupu jsou:

 Starost jen o svou jednotku – soustředění se jen na vlastní potřeby a výhody, vše ostatní není důležité.

 Nežádoucí soupeření – jednotky uvnitř podniku spolu bojují a snižují celkovou efektivnost. Díky tomu se zaměřují na to, aby předčily jinou jednotku, a nezaměřují se na to nejdůležitější – zákazníka.

 Špatná motivace – pracovníci nemají důvod vytvářet podniku zisk, protože z něho nic nemají. Kromě pracovní motivace nemají ani motivaci ke sdílení informací, které by pomohlo celému podniku. [3]

1.2.2 Procesní přístup

Procesní přístup umožňuje vedení podniku řídit činnosti na úrovni základních procesů, tedy jednotlivých činností odehrávajících se v daném podniku. Díky těmto procesům má podnik více možných pohledů, podle kterých se může řídit jeho vedení. Největší změnou proti předchozímu přístupu je možnost reagovat na různé přání zákazníků. Důvodem, proč je možná tato rychlá reakce, je flexibilní přechod mezi výrobními postupy. Cílem už není pouze udělat svou část práce a splnit tak úkol. Důležité je právě optimalizovat celý chod podniku tak, aby byla pokryta celá poptávka zákazníků a následné uspokojení jejich potřeb. To je pravým cílem procesního přístupu.

Výhody procesního přístupu spočívají:

 Větší komunikace – lepší spolupráce, jelikož všichni pracovníci se snaží o stejný cíl – aby podnik jako celek prosperoval a měl zisk.

 Flexibilnost výroby – podnik se dokáže rychle přizpůsobit aktuálním požadavkům zákazníků.

 Efektivnější finanční plánování – prozkoumané procesy umožňují lepší pracování s náklady podniku i následného plánování. Při plánování se využívá metoda ABC¹. Mezi nejvýznamnější nevýhody patří přebírání odpovědnosti. Díky tomu, že pracovníci více spolupracují, tak se s tím také zbavují odpovědnosti za svou práci. Mohou se tak schovávat za rozhodnutí někoho jiného, který v případě neúspěchu bude muset přijmout postih.

Při zavádění procesního řízení si podnik musí uvědomit, že nejdůležitější částí je lidský faktor. Z toho důvodu si musí vedení podniku pořádně rozmyslet strategii při zavádění a především správný způsob motivace. Šťastný zaměstnanec, který si je vědom, že dělá práci, která má smysl a je za ni i dobře ohodnocen, bude pracovat lépe, než kdyby byl nešťastný.

Tabulka 1: Porovnání funkčního a procesního přístupu

Charakteristika Funkční přístup Procesní přístup

základní princip dělba práce integrace činností

základní stavební jednotka dílčí činnosti proces

zájem soustředění činnost výsledek

charakter výroby hromadná kusová variantnost

základní aktivum kapitál znalosti

předpoklad úspěchu objem, rychlost pružnost

organizace jako systém koordinace oddělených prvků snaha o synergický efekt ukazatel úspěšnosti ekonomické ukazatele přidaná hodnota pro zákazníka organizační struktura strmá pyramida horizontálnost, plochá

řízení hierarchické laterální (napříč útvary)

pravomoci, odpovědnost za operaci, úsek, pevně vymezená

za proces

1 Activity Based Costing = metoda řízení zásob. Rozdělení položek do tří skupin podle důležitosti na celkových zásobách.

Charakteristika Funkční přístup Procesní přístup vztah k podřízeným kontrola, přikazování,

koordinace, tvrdé prvky

empowernment², koučování, měkké prvky

ukazatel organizace ekonomická analýza analýza procesů

orientace důsledky příčiny

nejvýznamnější část firmy výroba marketing a prodej okolní prostředí ekonomika orientovaná

na rozsah

znalostní ekonomika

management řídí jednotlivce týmy

management operační procesní

vnitroorganizační prostředí konkurence mezi funkcemi spolupráce

charakter práce specializace integrace

kvalifikace nenáročná velmi náročné na kvalifikaci

motivace splnění ukazatelů spojených s činností

hodnotová metrika zaměřená na proces

komunikace lineárně vertikální horizontální

lidé industriální člověk člověk společnosti znalostí

myšlení deduktivní induktivní

Zdroj: [14]

2 zvyšování důvěry ve vlastní schopnosti

2 Logistika

Logistika jako taková se zabývá mnoha důležitými věcmi. Počínaje toky zboží a peněz uvnitř i vně podniku, tak především i systémy skladování zásob. Práce logistika je snaha minimalizovat celkové náklady pomocí optimalizování všech toků v podniku. V dnešní době je tento proces optimalizace jedním z nejdůležitějších pro efektivní působení firmy na trhu.

2.1 Vývoj logistiky

Počátky logistiky sice sahají až do 9. století. Byzantský král Leontos VI. definoval logistiku pro potřeby své armády. Uvedl, že je zapotřebí ji zaplatit, vyzbrojit a postarat se o všechny potřeby svého vojska. Dále je také zapotřebí naplánovat postup armády, vyhodnotit terén a zároveň se snažit odhadnout chování protivníka. Kolem 17. století našla logistika uplatnění i v matematické logice, která se ale také dala využít pro vojenské účely.

Těmi bylo např. vypočítání optimální polohy obranných pozic pro střílení nebo umístění skladů s municí. Začátkem 20. století byla logistika již detailně popsána a především se využívala pro vojenské účely, kdy bylo potřeba postarat se o potřeby armády a plánovat strategii boje. Bral se na ni až takový důraz, že během druhé světové války téměř polovina vojáků pracovala v logistických službách. V té době to znamenalo zlepšování cest, opravy a úpravy vozidel, či úprava pláží pro snazší vyloďování. S postupem času se využití logistiky prosazuje také v podnikovém řízení. Do této kategorie se řadí určení optimální velikosti produkce, kolik mít skladů a jak je rozmístit na určitém území nebo jak dopravovat zboží mezi sklady či ke koncovým zákazníkům. Všechny tyto činnosti jsou dělány s jedním hlavním cílem – zmenšit náklady na minimum. [16]

Období po dvou světových válkách se označuje jako tzv. novodobý vývoj logistiky a dá se členit do čtyř období dle rozmezí, do kterých spadají. Vyznačuje se přesunem pozornosti logistiky z vojenských účelů na hospodářské.

Prvním obdobím je doba od roku 1950. V této etapě se podniky soustředily především na distribuci, neboť nebyl problém s vytvářením zásob. Problém do této doby nenastal, neboť se vyrábělo jen množství omezené sortimentu. Od této doby se sortiment zvětšoval

a to vedlo k růstu zásob na skladech. Také se v tomto období k určení efektivnosti procesů začaly používat celkové náklady podniku.

Druhé období je dáno roky 1950 – 1970 a hlavní změnou tohoto časového úseku je aspoň částečné zaměření se podniků nejen na distribuční stránku, ale také na výrobní a zásobovací. Pro obchod bylo zásadní sledovat nakupování správného zboží a správného množství a jeho následný co nejvýhodnější prodej. Na začátku tohoto období vzniklo několik podnětů, které pomohly logistice v rozvoji. Těmi např. byly:

 využívání elektronických informací,

 matematické modelování,

 větší orientace na přání zákazníka,

 rozšíření trhu i o mezinárodní stránku,

 identifikování konkurence,

 snaha produkovat co největší zisk,

 postupné zvyšování důrazu na distribuci zboží,

 rychlá inovace zboží.

Do třetího období patří léta 1970 – 1985 a významná je integrace logistiky, což přinášelo růst produktivity a zvyšování konkurenceschopnosti. Díky tomu se z logistiky stává velký nástroj pro konkurenční boje mezi podniky. Tento rozvoj probíhá nejprve v USA³ a posléze i v Evropě, kde se ale setkával s odporem ze strany totalitních režimů.

Čtvrtým obdobím je dnešní doba, tedy od roku 1985 do současnosti. V této etapě dochází k celkové optimalizaci systému logistiky. Nejde tedy o to jen minimalizovat náklady, nýbrž o to, aby náklady a efektivita byly optimální. Stále více se klade důraz na integrování logistického systému vycházející z konkurenční výhody logistiky. Ovšem stále je na prvním místě brán v potaz zákazník a jeho uspokojení potřeb.

3 United States of America = Spojené státy americké

2.2 Definice logistiky

Logistika spadá do vědní disciplíny, která zasahuje do mnoha podnikových odvětví. Dá se použít v různých situacích a prostředích. To je také důvod, proč existuje nespočet různých definic. I tak se ale dá pro logistiku definovat obecné pravidlo, že základem jsou tři pilíře – technika, informatika a teoretické informace. [21]

Jedna z prvních definic byla napsána roku 1964 v USA, kde ji NCPDM⁴ deklarovala logistiku jako „proces plánování, realizace a řízení účinného nákladově efektivního toku a skladování surovin, zásob ve výrobě, hotových výrobků a souvisejících informací z místa vzniku do místa potřeby“ [17]. S postupem času a celkovým rozvojem byla definice několikrát upravena, přičemž největší rozdíl bylo zaměření se na uspokojení potřeb zákazníka. [10]

Český zástupce Gros uvádí, že „Logistiku si lze představit jako posloupnost činností zahrnující řízení a vlastní realizaci pohybu a skladování materiálu, polotovarů a finálních výrobků. Jde v podstatě o sled obchodních a fyzických operací končících dopravou výrobků k odběrateli.“ [7]

Jak již bylo uvedeno, existuje mnoho definic, kdy se některé od sebe jen minimálně liší.

Obecně se ale dá říci, že v logistice jde o plánování, řízení a realizace toků zboží počínaje nákupem a výrobou a konče distribucí zákazníkům. To vše prováděno tak, aby bylo vyráběno optimální množství za slnění požadavků trhu.

2.3 Cíle logistiky

Stanovení cílů podniku má dvě základní kritéria – cíle musí vycházet z podnikové strategie a optimální uspokojení zákazníků a jeho potřeb při minimalizaci celkových nákladů.

Základním cílem zůstává uspokojení potřeb zákazníka, jelikož je to právě on, kdo udává podmínky na trhu a je tedy nejdůležitější částí v logistickém systému.

4 National Council of Physical Distribution Management = Národní rada řízení fyzické distribuce, v současnosti působí jako CLM (Council of Logistics Management)

Logistické cíle se dají dělit podle místa působení na vnitřní a vnější. Druhé dělení je dle způsobu, jak se měří výsledky, na měření výkonové a ekonomické. Vnější cíle se zaměřují na uspokojování potřeb zákazníka. K maximální efektivnosti využívá podnik zvyšování objemu prodeje, zmenšování lhůty pro dodání, zvyšování spolehlivosti při dodávání zboží a větší flexibilita u logistických služeb. Vnitřní cíle se zaměřují na to, aby se minimalizovaly náklady a aby se dodržovaly vnější cíle. Mezi možnosti minimalizace se řadí náklady na dopravu, zásoby, výrobu, řízení, manipulaci s materiálem a skladování.

Výkonové cíle udávají požadovanou úroveň služeb, aby bylo splněno 7S. Neboli správné zboží či služba, správné množství, správná kvalita, správné místo, správný okamžik, správný zákazník a správná cena.

Ekonomické cíle zabezpečují uvedené služby s optimálními náklady. Podniky se mohou snažit minimalizovat své náklady, ale musely by vyrábět s nižší kvalitou. V praxi však bylo potvrzeno, že pokud se zákazníkovi poskytne lepší kvalita nebo lepší služby, působí to na zákazníka pozitivně. Z toho důvodu vyrábí podniky s optimálními náklady, neboli takovými náklady, za které je zákazník stále ochoten zaplatit, aby dostal nadstandardní služby.

2.4 Členění logistiky

Logistika se dá rozdělit podle dvou základních hledisek (viz obrázek 1). První se zaměřuje na míru studia materiálových toků. Dělí se tak na makrologistiku, mikrologistiku a logistický podnik. Makrologistika se zabývá všemi logistickými řetězci, které jsou potřeba při výrobě – od získání surovin pro výrobu až po finální prodej zákazníkům. Tyto řetězce nejsou územně ohraničeny, tudíž se mohou pohybovat mimo nejen podnik, ale i celý stát. Naproti tomu mikrologistika je ohraničena velikostí podniku. Logistické řetězce jsou tedy zkoumány pouze v rámci daného podniku. Poslední možností dělení, jak bylo uvedeno, je logistický podnik. Ten se zabývá řetězci mimo podnik, jako např. propojení dodavatele a zákazníky.

Druhé dělení je podle hospodářsko-organizačních míst uplatnění. Tak rozlišujeme logistiku zásobovací, výrobní a distribuční. V tomto rozdělení jde o usměrnění logistických procesů

ve výrobním podniku. Zásobovací logistika určuje nákup materiálu pro podnik. Může se jednat o základní materiál, který je nezbytný pro výrobu, pomocný materiál nebo jen polotovary. Jedná se tedy o tok daného materiálu od dodavatele do podnikového skladu.

Výrobní logistika řídí toky materiálu napříč celým podnikem. Začíná se tokem materiálu ze skladu do centra výroby. Odtud se dále přesouvají hotové výrobky zpět do expedičního skladu. Poslední možností je distribuční logistika, kde se materiál přesouvá z expedičních skladů až ke koncovým zákazníkům.

V některých případech se přidává další možnost a to logistika recyklace a likvidace odpadu. Zde se jedná o výrobky, které se vrátily zpět do podniku z důvodu nějak poškozeného výrobku.

Obrázek 1: Základní logistické členění Zdroj: vlastní

2.5 Zásoby

Zásobovací logistika, která patří v logistickém řetězci na úplný začátek, představuje jednu z nejdůležitějších činností podniku. Má za úkol starat se o suroviny přicházející do podniku, zásoby celkově, které se vyskytují na skladě i balicí materiál, potřebný pro expedici vyrobených dílů. [9]

Zásoby představují prostředky, které již byly vyrobeny, ale ještě nebyly spotřebovány.

Zásoby na sebe vážou náklady a z toho důvodu jsou nežádoucí. To platí z ekonomického pohledu na věc, na druhou stranu si asi žádný podnik nedovede představit produkovat svou činnost bez jakýchkoli zásob. Proto se podniky ani nesnaží minimalizovat své zásoby,

nýbrž je optimalizovat. Existuje mnoho důvodů, proč by měly mít firmy zásoby. Mezi ty nejdůležitější patří:

 podnik má možnost více ovlivnit velikost výroby – díky tomu dosáhne úspor při výrobě, stejně jako úspora při objednání většího objemu zboží,

 pokrytí rozdílů mezi nabídkou a poptávkou způsobené nenadálými výkyvy,

 pojištění poruchovosti dodávek surovin,

 výhody pokud se zdraží – např. inflace,

 zabezpečení před výpadkem výroby – při poruše strojů nebo stávky pracovníků.

Na druhou stranu zásoby také mají negativní stránky:

 nesou sebou náklady, které se musí neustále platit,

 finance investování do jejich pořízení nemůže podnik využít na jiný účel,

 hrozí, že se zásoby časem znehodnotí či už je nebude moci později použít.

Pro zásoby se využívá mnoha dělení, jedním z hlavních je na hmotné a nehmotné zásoby.

Mezi hmotné se dají zařadit všechen materiál, suroviny, hotové výrobky atd.

Do nehmotných zásob spadají např. patenty, autorská práva, obchodní práva, tak i zkušenosti pracovníků.

Dalším častým dělením zásob je podle účelu, pro který jsou v podniku drženy. [12]

 Běžné zásoby – vznikají pro potřebu doplňování prodaných nebo použitých dílů.

Jde tedy o zásoby, které mají za cíl pokrýt poptávku, která se předpokládá, že bude konstantní.

 Zásoby na cestě – jde o zboží, které se aktuálně přemisťuje z jednoho místa do druhého. Z toho důvodu toto zboží není možné zahrnout jako dostupné pro prodej či dodávky, dokud nedorazí na místo určení.

 Pojistné nebo vyrovnávací zásoby – tyto zásoby se v podniku vyskytují jako extra zásoby k běžným. Důvodem je, že poptávka nebývá konstantní. Právě tyto zásoby pokrývají její výkyvy. Velmi důležité je odhadnout velikost pojistných zásob, jelikož to jsou pro podnik další zásoby a s tím spojené další náklady. Proto je nezbytné mít zkušené vedení podniku, které dokáže zajistit stabilní dodavatele, a díky tomu pojistné zásoby nebudou muset být tak velké.

 Spekulativní zásoby – neslouží pro běžnou poptávku. Typickým příkladem je nakoupení většího objemu zboží v důsledku získání množstevní slevy. Další možností, proč nakupovat větší množství, je očekávané zdražení onoho zboží.

 Sezónní zásoby – jedná se o specifický typ spekulativních zásob. Tyto zásoby se dávají na sklad před určitým časovým obdobím. Sezónní zásoby se významně projevují v textilním průmyslu, kde se pro každé období tvoří nové kolekce.

 Mrtvé zásoby – jde o položky na skladě, u kterých nebyla za poslední dobu zaznamenána žádná poptávka. Vznikají tak zastaralé položky, kterých se v krajních situacích musí podniky zbavit.

2.6 Řízení zásob

Řízení zásob představuje důležitou činnost, která se stará o získávání optimálních zásob na skladě, vytváření prognóz budoucí poptávky či zpracování nejrůznějších analýz, které jsou pro podnik zásadní. Jelikož je správné řízení zásob důležité nejen pro svůj úsek, nýbrž i pro celý podnik, který dané zásoby využívá. Proto je potřeba, aby řízení mělo podrobné informace o předpovědi potřeb zákazníků a s tím spojená produkce podniku, neustálý přehled o stavu zásob a to nejen na skladě, ale zásob v celém podniku a v neposlední řadě musí mít spolehlivého dodavatele a znát jeho časový úsek, kdy je schopen dodat objednané zboží. Hlavním cílem řízení zásob je stejný jako cíl každého podniku – zvyšovat ziskovost.

K tomu je potřeba sledovat velikost stavu zásob a zabezpečit tak běh firmy bez zbytečných prostojů, způsobených nedostatkem zásob, a také optimalizovat náklady.

Řízení zásob se dá rozdělit dle časového hlediska na operativní a strategické řízení zásob.

Strategické řízení rozhoduje o přidělení finančních zdrojů z celkových disponibilních zdrojů, které podnik může vyčlenit na krytí zásob. Operativní řízení stanoví, jak velké zásoby jsou nutné pro potřeby vnitropodnikových spotřebitelů a ty se musí držet.

Samozřejmostí je snaha držet tyto zásoby s co nejmenšími náklady.

Pokud však řízení zásob v podniku nefunguje správně, je nezbytné to včas zjistit, aby se zamezilo případným dalším ztrátám vzniklým nesprávným řízením. Existuje několik základních příznaků, jak se dá poznat nesprávné řízení: [12]

 vzrůstá počet nevyřízených a zrušených objednávek – díky tomu vzrůstají náklady na uschování tohoto materiálu,

 velký počet ztracených možností na budoucí objednávku, kvůli neudržení si zákazníků,

 s nevyřízenými zakázkami vzrůstá problém se zmenšujícím se volným skladovým místem,

 také nastává problém pro podnik najít dodavatele a především odběratele,

 pokud se zruší nebo vrátí jedinečná objednávka a toto zboží není možné jinak použít, pak se časem změní v mrtvé zásoby – firma pak musí vynaložit další náklady na její případné odstranění.

Ve chvíli, kdy podnik zjistí, že je něco s řízením zásob v nepořádku, musí co nejrychleji začít jednat a snažit se o nápravu. V opačném případě by zásoby jen přibývaly, což by pro podnik znamenalo jen stále větší náklady. Uvádí se několik základních možností, jak se tomuto případnému problému úspěšně vyhnout:

 První možností je plánovat zásoby podle důležitosti neboli stupňů. Nejznámější metodou, která využívá tento typ je metoda ABC. Tato metoda využívá Paretova pravidla, tedy že jen malá část zásob má zásadní vliv pro podnik. Principem metody je seřazení zásob podle celkového významu. Dle sestaveného seznamu je podniku zřejmé, na které zásoby má zaměřit svou pozornost. Ty nejvýznamnější v pořadí a tedy zásoby důležité pro podnik jsou označovány v této metodě jako A.

 Částečně podobná se zdá být následující metoda XYZ. Tato metoda je zaměřená na rozlišení zásob podle toho jak často se dané zásoby využívají. Rozdělují se tedy na ty zásoby, které se pravidelně spotřebovávají a mají malé výkyvy. Ty jsou označovány pod písmenem X. Na druhé straně stojí zásoby, které jsou využívány nahodile, a tudíž mají velké výkyvy. Tyto zásoby nesou písmeno Z.

 Přezkoumat svou expediční část, především pak způsob balení. Zvolit jiný typ a jinou velikost balení. S tím jsou spojené množstevní slevy. Nakupování i prodávání zboží ve velké dodávce by mělo být vždy zvýhodněno.

 Dále je potřeba věnovat pozornost objednávkám, které byly vráceny zpět. U těch se musí zjistit, z jakého důvodu se tomu tak stalo a předejít budoucím komplikacím, které zákonitě nastanou při vrácení.

 Předcházet nedostatku zboží nebo naopak nadměrným zásobám kontrolou doby objednávání zboží. Je potřeba správně určit dobu, kdy objednat další zboží. Také je potřeba si prověřit zda není problém u dodavatelů – jestli dodavatelé dodržují dohodnutou dobu dodávky. V případě že je toto daný problém je potřeba vyjednat jasněji současné podmínky nebo v krajním případě si najít nového dodavatele.

3 Skladování

Skladování je nejdůležitější částí v logistickém systému. Dá se definovat jako tu část logistického řetězce, která zabezpečuje uskladnění produktů (hotových výrobků, dílů a surovin) v místě vzniku, místem spotřeby a dává managementu podniku jasné informace o stavu skladových položek. [12] Důležité při tomto toku zboží od výrobce k zákazníkovi je zajištění plynulosti. Znamená to vyhnout se zásadním problémům s expedováním výrobků i při výpadcích dodávek obchodních partnerů.

Než se podnik bude rozhodovat o typech a funkcích skladů, musí si ujasnit několik věcí:

 zda bude sám vlastnit sklad nebo si ho jen pronajme,

 velikost skladu a s tím spojený objem zásob na skladě,

 umístění skladu,

 kolik je podnik ochoten investovat do vybavení a následného řízení. [1], [14]

Rozhodnutí o vlastnictví skladu je jedno z prvních při začátcích v podnikání. Mít sklad ve svém vlastnictví nebo si ho jen pronajmout je důležitá otázka, kterou si podnik musí položit. Každá varianta má své klady i zápory. Mít své vlastní sklady přináší podniku mít plnou kontrolu nad daným objektem. Může si tam také vybavit a následně i uspořádat celý sklad podle svého mínění. Problém je s počátečním získáním dané oblasti, jelikož jsou potřeba větší finanční prostředky než u pouhého pronajmutí. Využití veřejných skladů má jak už bylo uvedeno uspoření financí, které se dají investovat do chodu firmy. Také nepředstavují žádné závazky pro danou oblast – při přesunu firmy na jiné místo jen ukončí pronájem. Třetí možnost je kombinací dvou předchozích. Tato možnost skladování je výhodný v případě, že podnik má velké výkyvy v zásobách během roku. Časté v horizontu sezónních období, např. pokud se v zimě tolik neprodává, může si podnik pronajmout další sklad jen na toto krátké období. [24]

Ve chvíli kdy se podnik rozmýšlí nad velikostí skladu, musí vzít v potaz několik faktorů.

Mezi ty nejdůležitější patří: celková velikost trhu, na kterém bude podnik působit, velikost celkové produkce a také zboží, které se bude na sklad umisťovat. Dále pohyb daného zboží a prostředky, které podnik vlastní na manipulaci se zbožím.

3.1 Základní funkce skladování

Pro skladování se udávají tři základní činnosti, které mají za úkol přesun zboží, jeho uskladnění a přenos informací. Pod funkci přesunu zboží se řadí příjem zboží, jeho následné vyložení a transfer do skladu nebo rovnou překládka daného zboží. Dále sem také patří kompletace podle objednávky a finální expedice, kdy zboží opouští sklad a celý podnik. Do funkce uskladnění patří přechodná uskladnění, která slouží jen pro krátkodobé uložení zboží a časově omezená uskladnění. Ty se týkají případů, kdy podnik objedná větší množství zboží než je normálně potřeba. Toto zvýšení je z důvodu očekávání vyšší poptávky. Poslední funkcí je, jak bylo uvedeno, přenos informací. Informace to jsou o stavu zásob, zásobách v pohybu, jejich umístění, ale i o zákaznících, pracovnících atd.

Pro přenášení informací se v dnešní době využívá stále více technologie. Moderní technologie podniku zajistí přesnější a rychlejší přenos informací. Známou a často používanou technologií jsou čárové kódy. Takovéto kódy mohou být různého typu – složený z písmen a číslic, znaků či mřížkou bodů. Takovýto kód je pak určen pomocí čtecího zařízení, které tak může okamžitě předat informaci. [21]

Sklady slouží podniku k přijmutí zásob, následnému uskladnění a vydání v případě potřeby. Sklad se tak stává nedílnou součástí každého podniku, protože bez zásob by se dalo jen s velkými obtížemi udržet na trhu. Existuje několik funkcí skladu.

 Vyrovnávací funkce – pomáhá vyrovnat nesoulad ať množstevní nebo časový mezi pořízením a výrobou.

 Zabezpečovací funkce – udržuje zásoby, které se používají pro minimalizování škod při nepředvídatelných problémech ve výrobním nebo zásobovacím procesu.

 Kompletační funkce – má za úkol vytvářet sortiment zboží a služeb podniku daných konkrétními požadavky prodejen.

 Spekulační funkce – využívá se k nakupování většího množství zboží než obvykle z důvodu očekávání velkého růstu cen. Druhou možností pro větší nákup jsou neobvykle velké množstevní slevy, při kterých se podniku vyplatí nakoupit takovéto množství.

 Zušlechťovací funkce – jde o kvalitativní proměnu zásob na skladě. Typickým příkladem je zrání vína nebo sušení. [5]

V některých případech se k těmto pěti funkcím přidávají rozdělovací, konsolidační a celní funkce.

 Rozdělovací funkce – ve chvíli, kdy se z výroby dostaví do skladu velké množství zboží, tak ho rozdělí na více menších např. pro jednotlivé trhy.

 Konsolidační funkce – je vlastně opak předchozí funkce. Spočívá ve spojení několika menších dodávek do jedné větší.

 Celní funkce – dovážené zboží, které je umístěno v celním skladu.

3.2 Umisťování skladových položek

Rozhodnutí, kam dát položku, která je přivezena do skladu, může výrazně rozhodnout o budoucí časové náročnosti při jejím vyskladnění. Existují dvě možnosti, jak se dá položka umístit. Jednou je náhodné umístění, kdy se položky dají na nejbližší volné místo na skladě. Tento typ lépe využívá skladové místo a také šetří čas a námahu při uskladňování. V praxi se využívá, pokud zboží na skladě není stálé a často mění jeho typ. Jak je jednoduché naskladňování, tak o to složitější je vyskladňování. Proto je nezbytné neustálé ukládání zboží při umisťování do informačního systému podniku, jelikož bez něho by bylo nemožné něco najít. Stejný případ by nastal při výpadku systému či pouze elektrického proudu. V tom případě by se sklad stal nepoužitelným.

Druhou možností umisťování je dávání položek na předem vyhrazená místa ve skladu. Dá se využít především v podnicích, kde je sortiment stálý a v podniku se vyskytují stále stejné položky. Výhodou je, že skladníci přesně vědí, kde je která položka, takže i při výpadku systému může sklad pracovat bez větších potíží. Nevýhodou je naopak časová náročnost při umisťování na určené místo, které může být až na druhé straně skladu, zatímco bližší místa jsou prázdná. Tento druhý typ se využívá především v podnicích, kde se o sklad starají skladníci, kteří si pro položky chodí sami. První typ se zase využívá, pokud mají sklad na starosti stroje a ty nalézají a podávají požadované položky. Pokud se podnik rozhodne pro pevně vyhrazená místa pro každou svou položku, tak o umístění každé položky rozhoduje několik faktorů. Tou hlavní je frekvence využívání daného zboží a případné manipulace s ním. Zboží, co se často používá, musí mít co nejblíže místu expedice a naopak. Ušetří se tím celkové vzdálenosti, které zboží musí překonávat. Také se musí vzít v potaz, jestli má dané zboží nějaké speciální požadavky

na uschovávání. Tím je myšleno požadavky na sucho, teplotu či větší ochranu před poškozením.

3.3 Skladovací systémy

Tyto systémy jsou souhrnem všech zařízení, ze kterých je sklad sestaven. Podnik by měl při rozhodování o svých systémech být velmi důsledný, jelikož to bývá velmi významná část celkových investic. Skladovací systém obsahuje část:

 statickou – ta je tvořena budovami, skladovým vybavením či plochou na které se sklad rozprostírá,

 dynamickou – spočívá v manipulaci se zbožím v rámci daného skladu,

 informační – má za úkol vést evidenci o veškeré manipulaci se zbožím uvnitř skladu. Počínaje příjmem zboží až po jeho výdej pro expedici. V dnešní době stále více se využívají moderní technologie, které evidenci velmi usnadňují a dokážou i částečně řídit manipulaci.

Samotné uskladnění materiálu se dá rozdělit podle prostorového hlediska na skladování volné, stohové a regálové.

3.3.1 Volné skladování

Jedná se o takový materiál, na který se nepoužívá žádný obal. Mezi tento typ patří např. sypký materiál jako písek nebo obilniny, dále uhlí. Patří sem také výrobky, které jsou příliš objemné, různé odlitky nebo třeba i dřevo. U tohoto materiálu je skladování buď v jednoduchých boxech, nebo pokud na ně vůbec nepůsobí přírodní vlivy, tak i venku. Jak s tímto typem materiálu není problém při skladování, tak problém nastává při složitějším expedování.

3.3.2 Stohové skladování

Jedná se o systém, kdy je materiál naskládán na palety a tyto palety se následně na sebe vrství. Aby se daly palety na sebe vrstvit do výšky, používají podniky vysokozdvižné vozíky. Jelikož se palety na sebe skládají do velké výšky, musí se dodržovat bezpečnost a tudíž sledovat jejich stabilita. Nutné je také sledovat předepsanou nosnost každé palety, především pak té nejspodnější.

Z možností jak řadit palety ve skladě jsou základní řadové⁵ a blokové skladování (viz obrázek 2). U řadového se palety skládají na zem v řadách. To umožňuje lepší přístupovou cestu ke každé položce. Řadové skladování se využívá, pokud má podnik více různorodého zboží na skladě. U blokového skladování jsou palety uloženy v blocích. Tento typ je výhodnější na úsporu místa. Také přináší časovou úsporu, ovšem nevýhodou je přístup pouze k horním paletám v první řadě. Proto se tento typ používá, pokud má podnik na skladě více stejného zboží. [20]

Obrázek 2: Princip řadového a blokového stohového skladování Zdroj: vlastní

3.3.3 Regálové skladování

Regály jsou nejvíce používaným způsobem jak skladovat zásoby. Podnik se musí rozhodnout, jaký typ bude využívat právě u sebe. Záleží přitom na mnoha faktorech – velikost skladu a jednotlivých položek, které se do něj budou umisťovat, dále jak často se bude se zásobami manipulovat. Podle toho si vybere podnik ten správný typ. Existuje mnoho nejrůznějších typů regálů, mezi ty hlavní patří:

 Příhradové regály⁶ – patří mezi nejrozšířenější typ skladování pro malé až střední zboží. Výhodou je možnost uložení velkého množství různého zboží a přitom stálý přístup ke všem položkám. Také cena na pořízení takovéhoto regálu je velmi nízká, ale na druhou stranu zabere velkou část skladového prostoru.

 Paletové regály – jak už název napovídá, slouží k ukládání palet. Díky schopnosti uložit na paletu velké množství zboží patří paletové regály k nejčastěji

5 někdy také uváděno jako řádkové

6 také nazývané jako policové

využívanému typu pro skladování. Stejně jako u příhradových regálů je i tady možnost přístupu ke každé položce, což je nespornou výhodou pro ušetření času.

Regály nemají pevně stanovenou výšku, takže se dá měnit podle požadavků každého podniku. Výška se tak může pohybovat od sedmi metrů až po několik desítek metrů. Tady je ovšem podnik omezen samotnou výškou skladu a také dosahem manipulační techniky.

 Vjezdové regály – svojí konstrukcí se podobají paletovému jednomístnému regálu.

Rozdíl je v ukládání několika palet za sebe, maximální počet bývá však osm palet.

Díky přístupu k regálu pouze z jedné strany se využívá princip LIFO⁷ – tedy poslední naskladněná paleta se jako první vyskladní.

 Průjezdové regály – zde je oproti předchozímu typu možnost přístupu z obou stran.

Je tak možnost využít princip FIFO⁸ – první naskladněná je zároveň první vyskladněná. Zamezí se tak tomu, že by v regálu jedna paleta byla neúměrně dlouhou dobu.

 Válečkové regály – slouží především v případě několika palet, které nesou stejné zboží. Konstrukce je tvořená nosníky a mírně nakloněnými drahami, na kterých jsou umístěny palety. Tento sklon způsobuje, že pokud je jedna paleta odebrána, posunou se ostatní palety o jednu blíže k místu, odkud se dá odebírat dané zboží.

Rychlost případného pohybu je kontrolována brzdovými válečky, ty způsobí klidný a pomalý posun jednotlivých palet v regálu.

 Konzolové regály⁹ – používají se pro skladování tyčí a desek nejrůznějších délek.

To je možné díky volitelnému počtu nosných sloupů, které tak určují vzdálenost zboží, které může regál nést. Regály existují v jednostranném či oboustranném provedení. Tento typ regálů se nejčastěji skladují tyče a trubky z kovových či plastových materiálů. Při skladování kulatých trubek se používají koncovky se zarážkami, které zabrání jejich odvalení.

 Posuvné regály – princip spočívá v montování regálů na podvozky. Posouvají se po kolejnicích v horizontálním směru. Díky tomu se zvýší plocha, která se dá využít na uskladnění zboží. Pro zboží s větší hmotností se dá použít elektrický pohon pro posun.

7 Last In First Out

8 First In First Out

9 nazývány také jako stromečkové

 Regály páternoster – skladová položky jsou umístěny do svisle obíhajícího pásu.

Takovýto typ přináší velkou úsporu místa. Páternoster sice neumožňuje okamžitý přístup ke všem položkám. Jelikož je ale posun položek prováděn pomocí elektromotoru nahoru a dolů, nemusí pracovník vynakládat žádné velké úsilí pro získání potřebné položky.

3.4 Manipulační prostředky

Dynamická část skladovacího systému tvoří manipulační prostředky. Ty mají za úkol přemisťovat pasivní prvky – tedy suroviny pro výrobu, hotové díly atd. Manipulační prostředky se tedy využívají při vykládání dodaného zboží, přemisťování uvnitř skladu i celého podniku a při nakládání během expedice zboží. Protože se tyto prostředky neustále používají a to nejen ve skladu, ale v celém podniku, je investování do nich jednou z hlavních priorit správného fungování skladu. Mezi nejčastěji používané manipulační prostředky v podnicích patří:

 Zvedáky – slouží ke zvedání těžkých dílů, ale ne tak vysokých. Využívají různý způsob pohonu pro zdvih jako např. elektrický, hydraulický nebo prostý mechanický.

 Zdvižné plošiny – zajišťují přemostění výškových rozdílů např. u podlahových schodů. Na rozdíl od prostých zvedáků dokáže plošina zvednout opravdu těžké stroje. Pohon tak díky potřebné síle zdvihu obvykle bývá hydraulický.

 Jeřáby – zvedání a přesouvání velkým dílů. Pro upevnění použity lana či řetězy podle hmotnosti konkrétního dílu.

 Pojízdné plošiny – pro větší stabilitu jsou na jedné straně opatřeny opěrami.

 Manuální vozíky – velmi rozšířený způsob přemisťování zboží díky nízkým nákladům na pořízení. Výhodou je že je možné na takovémto vozíku přepravovat mnoho věcí. Dají se tak využít např. na nejrůznější bedny a přepravky či pytle.

 Nízkozdvižné paletové vozíky – slouží pro přepravování palet. K tomu slouží vidlice, které mívají zdvih něco přes jeden metr. Mohou mít různý typ pohonu – stejně jako u výše zmíněných to může být elektrický, hydraulický nebo manuální.

 Vysokozdvižné vozíky – slouží především při přijetí dodávky a expedici pro nakládání a vykládání zboží. Využívá se také pro přepravu těžšího zboží

na větší vzdálenosti. Jako pohon se používá benzín a nafta. Ovšem pokud se takovýto vozík využívá uvnitř skladu, tak jako pohon se používá ekologicky šetrnější elektřina. Vysokozdvižných vozíků existuje několik typů dle nosnosti a výšky zdvihu. Běžně se zdvih pohybuje od 4 – 9 metrů.

3.5 Využití čárových kódů v informačním systému

Většina činností v podniku se na začátku dokáže obejít bez složitých systémů. S postupem času a s růstem podniku nastane situace, kdy je nutné přehodnotit dosavadní postupy a zavést nové technologie. Bez této změny bude další rozvoj velmi obtížný a stejně složité bude i udržení konkurenceschopnosti. Jednou ze změn, která výrazně podniku pomůže, je zavedení čárových kódů. Ty se dají využít na mnoha místech. Mohou nést informace např. o typu výrobku, výrobní šarži, datu spotřeby, výrobním čísle.

Samotný čárový kód se skládá z určitého množství tmavých čar a světlých mezer.

Čárových kódů existuje několik typů, přičemž každý má specifickou charakteristiku.

Některé z nich nesou informace pouze o číslicích, jiné i písmena nebo dokonce i speciální znaky. Rozdělit se dají podle způsobu, jakým se zapisují na jednodimenzionální, dvoudimenzionální a trojdimenzionální kódy.

 Jednodimenzionální – informace jsou uloženy ve sloupcích, kdy ve svislém směru jsou uložena stejná data. To má za následek možnost zmenšit velikost těchto sloupců, aniž by se informace ztratily. Jejich velikost má pouze bezpečnostní funkci, jelikož vyšší sloupce mají lepší pravděpodobnost čitelnosti kódu.

 Dvoudimenzionální – kódy tohoto typu nesou informace jak v horizontálním, tak i vertikálním směru. Je tak zapotřebí sledovat změny v obou osách, aby byl kód správně vyhodnocen. Na rozdíl od předchozího typu mohou tyto kódy nést kromě číselných i písmena, což přináší další možnosti jejich využití.

 Trojdimenzionální – na první pohled stejný typ jako předchozí. Jejich rozdíl je v hloubkovém zápisu čar. [13]

Jak bylo uvedeno výše, čárové kódy mají mnoho možností využití. Zavedením si tedy podnik může polepšit na několika směrech, těmi hlavními jsou:

 Identifikace zboží ve skladu – zajištění informací o skladovaném zboží díky štítku, který je na něm připevněn. Z tohoto štítku lze zjistit případného výrobce či nejrůznější parametry zboží.

 Identifikace zásilek – zavedení nemusí najít uplatnění jen ve skladování. Další možností je logistika. Tam podnik získá informace dodání, velikosti či hmotnosti jednotlivé zásilky.

 Inventura majetku – při označení veškerého majetku čárovým kódem lze jednoduše při inventuře zjistit nejen stav skladových zásob, ale také veškerého zařízení v podniku.

 Sběr dat z výroby – jedná se o sbírání dat, které přichází z výroby přes terminály.

Tyto kódy se dají pro snadný přístup umístit na doklady průvodních listin výrobků.

[2]

4 Rozmístění pracovišť

V současnosti se klade stále větší důraz na efektivní využití prostorů a procesů v podniku, které vedou ke snižování nákladů. Nelze však obecně stanovit, jak se mají prostory uspořádat. Záleží na typu výroby, velikosti prostorů a pochopitelně také požadavky konkrétního podniku. Jedno z rozdělení je na individuální, skupinové a pohyblivé.

Individuální rozmístění se nejlépe využije v malých podnicích, kde seskupování zařízení do větších skupin není vhodné. Zařízení se tak umisťují dle zvyklostí. Toto uskupení je typické pro kusovou výrobu.

Druhým typem je skupinové rozmístění. Zde jsou pracoviště rozmístěny tak, že zařízení jsou seskupeny podle postupu nebo technologie. Ve většině případů se volí kombinace obou zmíněných variant. Skupinové rozdělení se může dále dělit podle způsobu seskupení pracovišť.

 Předmětné uspořádání – při předmětném uspořádání se seskupují pracoviště dle technologického postupu. Díky tomu může výrobek přecházet mezi stanovišti bez zbytečných prostojů. Všechny operace na sebe navazují. Jako typický příklad je výrobní linka. Tedy výroba mála druhů výrobků ve větším objemu. Uspořádání dle postupu je výhodné díky snazšímu řízení, nižším výrobním a manipulačním nákladům, zkrácení doby nutné pro výrobu jednoho dílu a celkově vyšší efektivitě provozu. Na druhou stranu přináší takovéto uspořádání i některé nevýhody. Mezi ty nejvýraznější patří: náročná synchronizace práce na jednotlivých stanovištích, malá pružnost při výrobě a díky tomu vysoká citlivost na vzniklé poruchy.

 Technologické uspořádání – použití technologického uspořádání znamená seskupovat pracoviště na základě jejich technologické podobnosti. Tato volba se využívá pro odlišné druhy vyráběné v menším počtu. Pokud se podnik rozhodne pro technologické uspořádání, získá tím možnost snadněji změnit proces. Také se snadněji dají uspořádat pracoviště, ve chvíli kdy v podniku dojde ke změně výroby.

Slouží i k lepší využití strojů a k zvýšení odolnosti před poruchami. Naopak tato volba je náročnější na řízení, zahrnující maximální využití kapacit. Dalšími nedostatky jsou manipulační náročnost s výrobky a materiálem a více rozpracovaných výrobků.

 Kombinované uspořádání – jak už z názvu vyplývá, jedná se o kombinaci předmětného a technologického uspořádání. V podnicích se většinou nevyskytuje čistě jeden z prvních dvou uspořádání, nejčastěji se využívá právě kombinovaného uspořádání.

Posledním typem je pohyblivé rozmístění. Při tomto uspořádání se pracoviště přizpůsobuje místu, kde se má zakázka vytvořit. Typickým příkladem je výstavba domu nebo stavba většího objektu.

5 Motivace zaměstnanců v podniku

Motivace je v managementu jedním z nejzákladnějších pojmů. Úkolem vedoucího je rozvíjet zájmy a potřeby každého jednotlivého zaměstnance ve prospěch podniku. Jelikož nastanou chvíle, kdy správná motivace je důležitější než vyspělé technologie či plánování výroby.

Ohledně motivace bylo proneseno mnoho nejrůznějších definicí. V podstatě jde o inspiraci člověka udělat určitou věc. Daná inspirace vytváří hnací sílu, která bývá spojena s různými osobními cíli. Je tedy nezbytné pro podnik správně motivovat své zaměstnance.

Nedostatečná motivace způsobí nedostatečný výsledek. Naopak pokud je motivace až příliš velká, může to vést k přehnané snaze a také k výsledkům, které budou neuspokojivé.

Samotná motivace má na každého člověka jiný účinek, její síla je dána několika faktory.

Základní možností, jak tyto faktory rozdělit je na pozitivní a negativní. Pozitivní se vyznačuje určitou formou odměny za dobré výkony. Nejčastějším typem je forma peněžní či jiné hmotné odměny. Dalšími možnostmi jsou morální ocenění a také forma seberealizace pracovníka. Hlavním negativním faktorem je strach, který se týká pracovního místa.

Finanční faktor bývá často podnikem považován jako největší motivace, jedná se však pouze o stimul, který je jasně vyjádřený. Daleko většími motivy k práci jsou osobní potřeby jednotlivých zaměstnanců a zajištěná podmínek pro práci. Tyto motivy bývají přehlíženy, ačkoli pro podnik nejsou tak nákladné jako peněžní odměňování. [23]

5.1 Motivační systém

Za motivační systém se dá označit ucelený soubor opatření, který má za cíl ovlivnit chování pracovníků a zároveň vytvořit kladný vztah k danému podniku u každého pracovníka. Důvod vzniku těchto systémů je posílit loajalitu zaměstnanců ke své firmě, zvýšit jejich spokojenost a probudit u nich snahu, aby se sami rozvíjeli. Jde tedy o popis, jak by se měly uplatnit stimulační prostředky pro dosažení nejlepších výsledků podniku.

Pokud se však motivační systém správně zrealizuje tak to podniku výrazně dopomůže při prosperitě, motivování a celkové spokojenosti každého zaměstnance. [18]