Anotace
Diplomová práce je zaměřena na některé možné zdroje financování investic a na investiční činnost podniku. Zabývá se ukazateli efektivnosti investic a měřítky finanční výkonnosti podniku. Cílem je zjistit, zda je investice pro podnik efektivní a jaké má dopady do celkové finanční výkonnosti zvoleného podniku Benteler ČR, s. r. o. Teoretická část je zaměřena na popis způsobů financování investic, na charakteristiku investic a investiční činnosti a na ukazatele hodnotící efektivnost investic a finanční výkonnost podniku. V praktické části je představena společnost Benteler ČR, s. r. o. a jsou zde propočítány některé zvolené ukazatele efektivnosti investic a finanční výkonnosti podniku. Závěrečná část práce je zaměřena na celkové vyhodnocení investice a na možný způsob financování investice.
Klíčová slova
efektivnost, investice, investiční činnost, výkonnost, zdroje financování
Annotation
Diploma thesis, named Economic evaluation of the planned investment and its impact on the financial performance of the company, is focused on some possible sources of investment financing and investment activities of the company. It deals with indicators of investment efficiency and financial performance measures. The aim is to find out whether the investment is effective for the company and what is its impact on the overall financial performance of the selected company Benteler ČR, s. r. o. The theoretical part is focused on the description of the methods of financing the investment, the characteristics of investments and investment activities and indicators evaluating the investment efficiency and financial performance. The practical part is introduces Benteler ČR, s. r. o. Some selected indicators of investment efficiency and financial performance of the company are calculated at this part of diploma thesis. The final part of the diploma thesis is focused on the overall evaluation of the investment and on the possible way of financing the investment.
Keywords
efficiency, financial sources, investment, investment activity, performance
Poděkování
Ráda bych touto cestou poděkovala své vedoucí diplomové práce paní PhDr. Ing. Heleně Jáčové, Ph. D. za její cenné rady, ochotu a trpělivost při vedení mé diplomové práce.
Poděkování patří také mé rodině, která mě podporovala po celou dobu mého studia.
V Liberci dne 5.4.2019 Denisa Donátová
Obsah
Seznam ilustrací ... 12
Seznam tabulek ... 13
Seznam použitých zkratek, značek a symbolů ... 14
Úvod ... 17
1 Charakteristika investic a investičního rozhodování ... 19
1.1 Základní rozdělení investic ... 19
1.2 Proces přípravy a realizace projektů ... 22
1.2.1 Předinvestiční fáze ... 22
1.2.2 Investiční fáze ... 24
1.2.3 Provozní fáze ... 24
1.2.4 Ukončení provozu a likvidace ... 25
2 Zdroje financování investic a způsoby pořízení dlouhodobého majetku... 27
2.1 Interní zdroje financování investic ... 27
2.1.1 Odpisy ... 28
2.1.2 Nerozdělený zisk ... 29
2.1.3 Rezervní fond a rezervy ... 29
2.1.4 Ostatní interní zdroje ... 30
2.1.5 Shrnutí ... 30
2.2 Externí zdroje financování investic ... 31
2.2.1 Akciový kapitál ... 31
2.2.2 Rizikový (rozvojový) kapitál ... 32
2.2.3 Podnikové dluhopisy ... 33
2.2.4 Dlouhodobé úvěry ... 33
2.2.5 Dodavatelské úvěry ... 35
2.2.6 Shrnutí ... 35
2.3 Leasingové financování podnikových investic ... 36
2.3.1 Provozní leasing ... 37
2.3.2 Finanční leasing ... 37
2.3.3 Shrnutí ... 37
3 Ekonomické metody hodnocení efektivnosti investic a měřítka finanční výkonnosti podniku ... 39
3.1 Ekonomické metody hodnocení efektivnosti investic ... 39
3.1.1 Statické metody ... 39
3.1.2 Dynamické metody ... 42
3.1.3 Čistá současná hodnota a index ziskovosti ... 43
3.1.4 Modifikovaná čistá současná hodnota ... 45
3.1.5 Vnitřní výnosové procento ... 46
3.1.5 Modifikované vnitřní výnosové procento ... 47
3.1.6 Shrnutí ... 48
3.2 Měřítka finanční výkonnosti podniku ... 49
3.2.1 Rentabilita celkových aktiv (ROA) ... 50
3.2.2 Rentabilita vlastního kapitálu (ROE) ... 51
3.2.3 Ekonomická přidaná hodnota (EVA) ... 51
3.3 Vybrané poměrové ukazatele finanční analýzy podniku ... 53
3.3.1 Celková míra zadlužení ... 53
3.3.2 Ukazatele likvidity ... 54
3.3.3 Ukazatele aktivity ... 55
3.3.4 Shrnutí ... 55
4 Představení skupiny BENTELER a investičního záměru ... 57
4.1 Historie společnosti BENTELER ... 57
4.2 Základní informace o společnosti Benteler ČR, s. r. o. ... 58
4.2.1 SWOT analýza společnosti Benteler ČR, s. r. o. ... 59
4.2.2 PEST analýza Benteleru ČR, s. r. o. ... 62
4.2.3 Závody patřící skupině Benteler ČR s. r. o. ... 63
4.2.3 Závod Jablonec nad Nisou ... 64
4.3 Představení investičního záměru... 65
4.3.1 Nákup stroje TruLaser Cell 8030 ... 65
5 Způsob profinancování zvolené investice, vyhodnocení efektivnosti investice a finanční výkonnosti podniku ... 69
5.1 Profinancování zvolené investice ... 69
5.1.1 Možnost využití finančního leasingu ... 70
5.2 Vyhodnocení efektivnosti investice a finanční výkonnosti podniku ... 70
5.2.1 Doba návratnosti investice ... 71
5.2.2 Čistá současná hodnota a index ziskovosti ... 72
5.2.3 Vnitřní výnosové procento ... 74
5.2.4 Modifikované vnitřní výnosové procento ... 76
5.2.5 Rentabilita celkových aktiv ... 77
5.2.6 Rentabilita vlastního kapitálu ... 78
5.2.7 Ekonomická přidaná hodnota ... 80
5.3 Vyhodnocení některých poměrových ukazatelů finanční analýzy ... 81
5.3.1 Celková míra zadlužení ... 81
5.3.2 Míra zadluženosti ... 82
5.3.3 Doba obratu pohledávek ... 83
5.3.4 Doba obratu závazků ... 83
5.2.9 Shrnutí a návrhy na zlepšení ... 84
Závěr ... 85
Seznam citací ... 89
Seznam příloh ... 93
Seznam ilustrací
Obrázek 1: Vnitřní výnosové procento ... 47
Obrázek 2: Logo společnosti Benteler ... 57
Obrázek 3: Schéma organizační struktury ... 59
Obrázek 4: Benteler celosvětově se středem sídla v Evropě ... 60
Obrázek 5: Laserovací stroj TruLaser Cell 8030 ... 65
Obrázek 6: Grafické znázornění interpolace ... 76
Seznam tabulek
Tabulka 1: Zdroje financování podniku a jejich rozdělení ... 27
Tabulka 2: Leasingová kalkulačka ... 70
Tabulka 3: Daňové, lineární odpisy laserovacího zařízení ... 71
Tabulka 4: Výpočet doby návratnosti investice ... 72
Tabulka 5: Diskontované peněžní příjmy při úrokové sazbě 15 % ... 74
Tabulka 6: Diskontované peněžní příjmy při úrokové sazbě 35 % ... 75
Tabulka 7: Výpočet terminálové hodnoty ... 77
Tabulka 8: Dopad investice do finanční výkonnosti podniku ... 80
Seznam použitých zkratek, značek a symbolů
Ø CF průměrný roční příjem Ø CP průměrný roční příjem
A celková aktiva podniku
ABS anti-lock break system
BH budoucí hodnota
C kapitál vázaný v aktivech, která jsou využívána k hlavní činnosti podniku k začátku hodnoceného období
CF peněžní tok v jednotlivých letech
CK cizí kapitál
CO2 oxid uhličitý
CP celkový příjem z investice
ČSH čistá současná hodnota
ČSHn čistá současná hodnota při nižší zvolené úrokové míře ČSHv čistá současná hodnota při vyšší zvolené úrokové míře ČU modifikovaná čistá současná hodnota
ČZ čistý zisk
ESP electronic stability programme
EBIT provozní zisk
EU Evropská unie
EVA ekonomická přidaná hodnota
F souhrn současných hodnot finančních důsledků investice i úroková míra, požadovaná míra výnosnosti
in nižší zvolená úroková míra
I0 počáteční kapitálový výdaj
iv vyšší zvolená úroková míra
IZ index ziskovosti
IN celkové výdaje na investici
MVV modifikované vnitřní výnosové procento
n počet let
N doba životnosti investice v letech
NCP čistý celkový příjem
NOPAT zisk z hlavní (operativní) činnosti podniku po zdanění
OA oběžná aktiva, oběžný majetek
Pn peněžní příjmy z investice v jednotlivých letech re náklady na vlastní kapitál
ROA rentabilita celkových aktiv ROE rentabilita vlastního kapitálu
ROI průměrná roční návratnost
SH současná hodnota
t sazba daně
VK vlastní kapitál
VVP vnitřní výnosové procento
WACC průměrné vážené náklady na kapitál
Úvod
Investiční činnost podniku je jednou z důležitých podnikových aktivit. Úzce souvisí s finanční činností, účetnictvím, řízením podniku, atd. Veškerá rozhodnutí týkající se investic mají pozitivní, ale i negativní dopad do financí podniku. Správná investiční rozhodnutí vedou k ziskovosti podniku, naopak ta špatná míří ke ztrátě. Špatná investice může také znamenat negativní dopad na pozici, kterou má podnik na trhu. Pokud je investice financována z úvěru, tak může vést až k bankrotu daného podniku. Pro každého podnikatele je tedy velmi důležité jakým způsobem a do čeho investuje. Je však velmi obtížné určit, zda bude investice přínosem či nikoli. Bez investic se neobejde žádný podnik, a to z důvodu rozvoje i již zmíněného konkurenčního boje.
Investiční rozhodování není závislé pouze na vnitřní situaci podniku, ale také na vnějším prostředí, ve kterém podnik působí. Je ovlivňováno zejména legislativním prostředím daného státu, jeho finanční politikou (daňovou, dotační), vývojem devizových kurzů, situací na kapitálovém a peněžním trhu, ekonomickou situací v dané zemi (inflací, úrokovými sazbami, atd.). Dalším vlivem jsou zásahy státu do ekonomiky, kterými jsou například:
regulace cen, výše dotací, atd. Vzhledem k tomu, že je Česká republika součástí Evropské unie (dále jen EU), musí se stát i podniky řídit směrnicemi a nařízeními EU.
Lze tedy říci, že investiční rozhodování je úzce spjato s velkým množstvím informací z mnoha různých odvětví, a proto se člověk, který ovlivňuje toto rozhodování, musí umět dobře orientovat nejen v ekonomické a finanční oblasti, ale také v daňovém systému, v možnostech a fungování různých nástrojů kapitálového a peněžního trhu. Kromě obstarávání kapitálu a jeho případného přerozdělování by měl brát v úvahu také podnikové záměry a cíle, což mnohdy není jednoduché.
Autorka si zvolila toto téma především proto, že ve vybraném podniku pracuje a chtěla se dozvědět podrobnosti o procesu investičního rozhodování. Autorku zajímal zejména dopad do finanční výkonnosti podniku při tak velké investici. Hlavním cílem práce je tedy navrhnout možnost profinancování investice a zjistit její dopad do finanční výkonnosti podniku. Dílčí cíl práce je popsat proces investičního rozhodování a případné zdroje financování, které vybraný podnik nejčastěji používá.
Tato diplomová práce se bude zabývat problematikou investic společnosti. Práce bude rozdělena na dvě hlavní části. První část práce, teoretická, bude vypracována pomocí rešerší z odborné literatury a bakalářské práce autorky. V teoretické části budou vymezeny základní pojmy týkající se investic, investičního rozhodování a plánování. Důraz bude kladen především na klasifikaci investičních projektů a fáze investičního rozhodování. Dále budou popsány možné zdroje, ze kterých mohou být investice financovány. Další část práce budou tvořit metody a techniky hodnocení efektivnosti investic. Popsány budou také způsoby pořízení dlouhodobého majetku, a to jak externí, tak interní. Na závěr teoretické části bude kladen důraz na finanční výkonnost podniku a metody jejího měření.
Druhá část, praktická, se bude nejprve zabývat konkrétním podnikem, jeho představením, analýzou silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb, analýzou politického, ekonomického, sociálního a techlogického prostředí. Dále se tato část bude zabývat investičním záměrem, jímž bude nákup strojního zařízení. Na základě sestavené finanční analýzy dojde ke zhodnocení stavu společnosti. Ta bude provedena za pomoci ukazatelů doby návratnosti, čisté současné hodnoty, indexu ziskovosti, vnitřního výnosového procenta, rentability celkových aktiv podniku, rentability vlastního kapitálu, ekonomické přidané hodnoty, celkové zadluženosti, doby obratu pohledávek a závazků. Dále bude v práci zpracována analýza peněžních toků vybraného strojního zařízení a vypočítány odpisy stroje.
V závěru bude posouzena efektivnost investice, finanční výkonnost celého podniku, a také celkové vyhodnocení a doporučení autorky diplomové práce k danému tématu.
Po přečtení této práce by měl čtenář získat ucelený přehled o možnostech financování investičního záměru a o procesu rozhodování podniku při výběru vhodné investice. Dále by měl čtenář získat přehled o způsobech hodnocení efektivnosti investice a o způsobu vyhodnocování dopadů investice do finanční výkonnosti podniku za pomoci různých ukazatelů.
1 Charakteristika investic a investičního rozhodování
Investiční činnost je zaměřena především na obnovu a rozvoj investičního majetku podniku.
Investice jako taková je chápána jako vynaložení volných finančních prostředků za účelem získání jejich vyšší hodnoty. Většinou se jedná o investice do hmotného či nehmotného majetku, ale může jednat také o finanční majetek, oběžný majetek, reklamu nebo výchovu pracovníků. Investice do finančního majetku jsou typické pro finanční instituce. (Donátová, 2017)
Investice jsou realizovány pomocí nákupu aktiv s účelem jejich držby a nebo je lze vyrobit vlastní činností. Tato aktiva pak slouží ke zvětšování kapitálu v budoucnosti. (Donátová, 2017)
Investiční rozhodování je typické tím, že jde o dlouhodobé rozhodování. Je tedy důležité brát v úvahu faktor času a rizikovost, která doprovází investici od jejího plánování až po její realizaci. Finanční stránkou investičního rozhodování se zabývá kapitálové plánování, které zahrnuje tyto problémy: plánování cash flow, finanční kritéria výběru investičních projektů, zohledňování rizika, dlouhodobé financování investiční činnosti. (Valach, 1999)
Investice ovlivňují provozní výsledky hospodaření na několik let dopředu. Jedná se například o rentabilitu, zisk a likviditu, kdy všechny tyto ukazatelé mají dopad na tržní hodnotu podniku. Díky dlouhému časovému rozpětí je velice těžké odhadnout budoucí příjmy i výdaje kapitálového majetku. Změny, které daná investice vyvolá, mohou být v oblasti infrastruktury, ekologie, hospodářství, atd. Dlouhodobé projekty jsou také náročné na koordinaci lidí, kteří se účastní investičního procesu (investor, projektant, dodavatel, atd.). (Valach, 1999)
1.1 Základní rozdělení investic
Investice je možné rozdělovat z mnoha různých hledisek, ke kterým patří: rozvoj podniku, věcná náplň, míra závislosti projektů, forma realizace, charakter peněžních toků a velikost investice. (Fotr, Souček, 2005)
Podle Procházkové a Jelínkové (2018) je základním způsobem členění investic na hmotné, nehmotné a finanční. Hmotné investice se realizují kvůli obnově dlouhodobého majetku nebo jeho rozšíření za účelem navýšení výrobní kapacity podniku. Finanční investice představují nákup cenných papírů a nehmotný majetek zahrnuje nákup softwaru, nákup know-how nebo investování do výzkumu a vývoje.
Na rozdíl od toho Rejnuš (2016) rozděluje investice do dvou základních skupin, kterými jsou reálné a finanční. Reálné investice bývají vázány k určité podnikatelské činnosti nebo na předměty hmotného charakteru. Hmotné investice většinou rozšiřují nebo vytvářejí výrobní kapacitu podniku. Příkladem těchto investic může být pořízení pozemku, budov, strojů, nástrojů, zásob, atd. Finanční investice představují nákup cenných papírů, dluhopisů, akcií, půjčení volných finančních prostředků za účelem získání úroků, atd. Tyto investice dále Rejnuš (2016) dělí na přímé a portfoliové investice. Přímé investice jsou spojeny s trvalou majetkovou účastí v jiném podniku s účelem získání podílu na jeho řízení. Jedná se tedy především o získání podílu na základním kapitálu jiného podniku. Investice, které podnik realizuje za účelem dosažení co nejvyššího možného dočasného zhodnocení volných peněžních prostředků, se nazývají portfoliové investice. Je s nimi spojeno také velice malé riziko. Investoři tak často alokují své volné finanční prostředky do různých druhů portfoliových investic, protože očekávají nízké riziko a rychlejší návratnost investice.
Další hlediska členění investic
Z hlediska toho, jaký vztah má investice k rozvoji podniku se investice dále dělí na rozvojové, obnovovací a mandatorní:
Účelem rozvojových investic je podpořit růst podniku pomocí investování do nových technologií, do rozšíření výrobních kapacit podniku a do výzkumu a vývoje. Tyto investice také častou vedou ke zvýšení tržeb podniku. Obnovovací investice jsou určeny k obnově stávajícího majetku za účelem zachování či zvýšení současné výkonnosti podniku. Jako nástroj se zde používá například snížení nákladů podniku, náhrada výrobního zařízení nebo nákup lepší technologie. Mandatorní investice jsou takové investice, které podniku umožňují fungovat na stávajícím trhu za daných legislativních, ekologických a dalších podmínek. Jsou to investice do ochrany životního prostředí, dodržování hygienických předpisů, zlepšení pracovního prostředí a investice v rámci společenské odpovědnosti firem. (Procházková, Jelínková, 2018)
Podle věcné náplně lze rozdělovat investice vynaložené na:
Zavedení nových výrobků nebo technologií, kde se jedná o investice zaměřené na nové produkty nebo technologie, které jsou již na trhu, ale pro daný podnik jsou zcela nové.
Součástí jsou většinou investice do nových výrobních zařízení.
Výzkum a vývoj zcela nových výrobků a technologií, kde se jedná o velice rizikové projekty.
Inovaci informačních systémů, kde se jedná o projekty s obtížným hodnocením vzhledem ke kvantifikaci jejich přínosů pro podnik. (Fotr, Souček, 2005)
Podle toho, do jaké míry jsou na sobě projekty závislé, lze rozlišit:
Vzájemně se vylučující projekty, což jsou projekty, jejichž současná realizace není možná.
Příkladem mohou být investice zaměřené na výrobu jednoho výrobku pomocí odlišných technologií, odlišných vstupních surovin nebo projekty orientované na využití stejného zdroje (volné kapacity, volné pozemky, volné haly, atd.).
Plně závislé projekty, které tvoří jeden určitý soubor dílčích projektů, kdy všechny tyto dílčí projekty musí být realizovány.
Komplementy což jsou vzájemně se doplňující projekty. Realizace takových projektů podporuje přijetí dalších projektů.
Ekonomicky závislé projekty, u kterých se může projevit tzv. substituční efekt, kdy například zavedení nového výrobku znamená pokles prodeje stávajícího výrobku.
Statisticky závislé projekty, které se vzájemně ovlivňují. Tento vliv se týká především výnosů a nákladů dané investice. Pokud jedna z veličin klesá či stoupá u jednoho projektu, lze očekávat, že se totéž bude dít i u druhého projektu. (Fotr, Souček, 2005)
Dále lze rozlišovat projekty realizované formou:
Investiční výstavby, kterými jsou většinou projekty zaměřené na rozšiřování kapacit, týkající se výrobků, služeb, technologií, podpůrných činností, atd. Tyto projekty se realizují buď v existujícím podniku nebo výstavbou na zelené louce (zcela nová jednotka mateřské společnosti).
Akvizice, kde se jedná o projekty, jejichž předmětem je koupě existující firmy, které rozšiřuje aktivity kupujícího. (Fotr, Souček, 2005)
Podle charakteru peněžních toků dělíme projekty následovně:
Se standardními peněžními toky, kam patří projekty, které v období výstavby vykazují záporný peněžní tok (investiční výdaje) a v období provozu vykazují kladný peněžní tok (převažují příjmy z investice nad jejími výdaji).
S nestandardními peněžními toky, do kterých patří projekty, které během svého života střídají záporný a kladný peněžní tok. Jsou to například projekty, u kterých se předpokládá značná obnova nebo rozšíření v průběhu jejich života. (Fotr, Souček, 2005)
Posledním klasifikačním hlediskem je velikost investičních nákladů, podle kterých se dělí investice na velké, střední a malé. Toto rozdělení však závisí také na velikosti podniku, resp. na velikosti jeho kapitálového rozpočtu. Toto rozdělení je důležité hlavně pro určení úrovně řízení projektu, protože o velkých projektech obvykle rozhoduje vrcholový management a pravomoc rozhodovat o středních či menších projektech může být přenesena na nižší jednotky. (Fotr, Souček, 2005)
1.2 Proces přípravy a realizace projektů
Při strategickém plánování je klíčem k úspěchu řádná příprava a následná realizace projektu.
Je tedy nutné se zaměřit na jednotlivé části života projektu, kterými jsou následující fáze:
- předinvestiční, - investiční, - provozní,
- ukončení provozu a likvidace.
Každá z těchto čtyř fází má dopad do úspěšnosti celého projektu. Největší pozornost je nutné věnovat předinvestiční fázi, ve které se získávají informace a poznatky z různých studií, kde příkladem může být technicko-ekonomická studie projektu (feasibility study). (Fotr, Souček, 2005)
1.2.1 Předinvestiční fáze
V předinvestiční fázi podnik vytváří několik studií, které mu mají pomoci v rozhodování o realizaci či zamítnutí projektu. Jedná se o identifikace podnikatelských příležitostí (opportunity study), předběžnou technicko-ekonomickou studii a technicko-ekonomickou studii. Závěrem této fáze je zpracování tzv. hodnotící zprávy, která posuzuje projekt na základě technicko-ekonomické studie. (Fotr, Souček, 2005)
Identifikace podnikatelských příležitostí
Pro identifikaci podnikatelských příležitostí je důležité neustálé sledování faktorů podnikatelského okolí, které zahrnuje poptávku po určitých produktech či službách, odhalování zdrojů významných surovin, objevování nových výrobků a technologií, atd.
V mnoha případech lze využít informace z předchozích studií. Všechny získané podněty je nutné posoudit a vyhodnotit před jejich podrobným zpracováním do podoby investičního projektu. Přehledný celek těchto jednotlivých příležitostí tvoří studie těchto příležitostí, která má za cíl zpracování dostupných informací do takové podoby, ze které lze určit nadějnost a efektivnost daných příležitostí. Tyto studie by neměly být příliš časově a finančně náročné. Příležitosti se obvykle porovnávají se stavem, kdy by podnik neinvestoval nic. Výsledkem této studie je výběr daných projektů, příležitostí, kterým se bude podnik dále věnovat. (Fotr, Souček, 2005)
Předběžná technicko-ekonomická studie
Technicko-ekonomická studie slouží jako základ pro rozhodnutí, zda se má projekt realizovat či nikoli. Je to velice nákladná a časově náročná operace, a proto je nutné u rozsáhlých projektů zpracovat předběžnou technicko-ekonomickou studii, která představuje jakýsi mezistupeň mezi studiemi příležitostí a technicko-ekonomickou studií.
Struktura této předběžné studie je totožná s rozsáhlou verzí. Rozdíl je pouze v detailnosti informací a jejich propracovaností. Výsledkem předběžné technicko-ekonomické studie je rozhodnutí o zpracování detailní technicko-ekonomické studie či o zastavení projektu. (Fotr, Souček, 2005)
Technicko-ekonomická studie
Tato studie by měla podniku poskytnout veškeré podklady, potřebné pro investiční rozhodnutí. Výsledkem této studie je formulace projektu včetně jeho cílů a základních charakteristik. Obsahuje například: marketingovou strategii, dosažitelný podíl na trhu, velikost výrobní jednotky, její umístění, základní suroviny a materiály potřebné pro projekt, vhodnou technologii, která bude použita při realizaci projektu, potřebná výrobní zařízení a někdy také zhodnocení vlivu na životní prostředí. (Fotr, Souček, 2005)
Finančně-ekonomická část obsahuje všechny investiční náklady projektu v období provozu a propočty ekonomické efektivnosti investice. Součástí celého procesu je také identifikace základních rizikových faktorů a hodnocení jejich dopadů na projekt. (Fotr, Souček, 2005)
Závěrem této studie je výběr nejvhodnější varianty projektu, stanovení postupu jeho realizace a stanovení základního rozpočtu. Pokud studie prokáže, že projekt není vhodný, musí se hledat další varianty, které by byly ekonomicky výhodnější. Jestliže se projekt i tak ukáže jako nevhodný, pak je nutné určit příčiny. Tento výsledek pak slouží do budoucna pro další rozhodování. (Fotr, Souček, 2005)
Hodnotící zpráva
Různé investiční a finanční instituce, které by se mohly podílet na financování investičního projektu, posuzují a hodnotí projekt i podnik na základě zpracované technicko-ekonomické studie. Předmětem hodnocení je daný projekt, ale i finanční zdraví podniku, případné výnosy akcionářů a ochrana institucí, které se budou podílet na financování investice. Výsledkem tohoto posouzení je tzv. hodnotící zpráva, která obsahuje: technické, komerční, tržní, manažerské, organizační, ekonomické a finanční kritéria a aspekty. (Fotr, Souček, 2005)
1.2.2 Investiční fáze
Investiční fáze je tvořena činnostmi, které přispívají k vlastní realizaci daného projektu.
Základními činnostmi jsou: zajištění financování projektu, vytvoření projektového týmu, uzavření příslušných smluv, zpracování úvodní projektové dokumentace, zajištění stavebního povolení, zpracování realizační projektové dokumentace, realizace výstavby, uvedení projektu do provozu, výběr dodavatelů, kteří se podílejí na realizaci projektu. Je velice důležité, aby podnik nepodcenil předinvestiční fázi, protože by to mohlo vést ke ztrátám ve fázi investiční. (Fotr, Souček, 2005)
1.2.3 Provozní fáze
V provozní fázi podnik posuzuje problémy, které vznikly při předchozích fázích projektu.
Problémy se hodnotí z krátkodobého i dlouhodobého hlediska. Krátkodobého hlediska se týkají problémy s uvedením projektu do provozu. Jedná se například o problémy plynoucí z nezvládnutí technologického procesu, z nedostatečné kvalifikace pracovníků, atd.
Dlouhodobý pohled na projekt znamená, že se podnik hodnotí celkovou strategii, na které byl projekt založen. Tato strategie se týká výnosů, nákladů, ze kterých se vycházelo při zpracovávání technicko-ekonomické studie. Při zjištění jakýchkoli odchylek je mnohdy realizace nápravných opatření velice nákladná a někdy je i projekt odsouzen k celkovým špatným výsledkům. (Fotr, Souček, 2005)
1.2.4 Ukončení provozu a likvidace
Závěrečnou fází je ukončení provozu a likvidace projektu. Z této fáze vždy plynou příjmy I výdaje související s likvidací majetku. Tato fáze zahrnuje zejména tyto činnosti:
likvidaci a demontáž zařízení, prodej nepotřebných zásob, atd. Při likvidaci projektu vzniká rozdíl mezi příjmy a výdaji, který se nazývá likvidační hodnotou projektu. Kladná hodnota tohoto ukazatele zvyšuje ukazatele ekonomické efektivnosti celého projektu (čistá současná hodnota, vnitřní výnosové procento) a naopak. (Fotr, Souček, 2005)
2 Zdroje financování investic a způsoby pořízení dlouhodobého majetku
Financování je jednou z nejdůležitějších činností podniku, která se váže k ostatním podnikovým činnostem jako je například investiční činnost. Hlavním úkolem této činnosti je obstarávání kapitálu pro podnik z různých zdrojů financování. Zdroje financování se dělí z mnoha různých hledisek, viz tabulka 1. (Brealey a kol., 2014)
Tabulka 1: Zdroje financování podniku a jejich rozdělení Podle původu kapitálu
Interní odpisy, nerozdělený zisk, prodej nepotřebného majetku
Externí vklady zakladatelů, vlastníků, společníků, dluhopisy a úvěry
Podle toho, komu zdroje patří
Vlastní vklady vlastníků, zisk
Cizí vklady věřitelů (banky, investoři), úvěry, dluhopisy
Podle časového hlediska
Dlouhodobé úvěry a dluhopisy
Střednědobé provozní úvěry (slouží k zajištění každodenního provozu podniku)
Krátkodobé financování oběžného majetku pomocí úvěrů Doba neurčitá akcie
Podle zobrazení zdrojů v rozvaze podniku Bilanční na straně aktiv nebo pasiv Nebilanční pronájmy, leasing
Zdroj: vlastní zpracování
2.1 Interní zdroje financování investic
Interními zdroji financování se rozumí takové zdroje, které byly vytvořeny vlastní činností podniku. Patří sem zejména odpisy, zisk a prodej nepotřebného majetku, popřípadě rezervy a rezervní fond. (Synek, 2010)
Samofinancování je financování investic pomocí odpisů, nerozděleného zisku a rezervního fondu. Vytváření rezervního fondu již není pro podnik povinné. Výhodou samofinancování je, že se při tom nezvyšuje počet akcionářů a věřitelů a jejich kontrolní úloha. Nevznikají zde další náklady spojené s emisí cenných papírů, snižuje se finanční riziko podniku (zadlužení) a riziko finanční tísně či dokonce úpadku. Další výhodou je, že tento zdroj lze použít na investice s vysokým stupněm rizika, na které se jinak velice obtížně získávají externí zdroje. Nevýhodou je, že jde o nestabilní zdroj a nepůsobí zde úrokový daňový štít.
Je nutno říci, že se určitě nedá říct, že by tento typ financování byl výhodnější než externí zdroj financování. (Valach, 2006)
2.1.1 Odpisy
Dlouhodobý hmotný i nehmotný majetek má dobu použitelnosti několik let, a proto nemůže být zahrnován do nákladů najednou, ale postupně. Toto postupné, systematické rozvrhování pořizovací ceny do nákladů se uskutečňuje prostřednictvím odpisů. Odpisy jsou tedy část ceny majetku, která se v průběhu jeho životnosti systematickým způsobem zahrnuje do provozních nákladů podniku a tím ovlivňuje výsledek hospodaření, výpočet pro základ daně z příjmů a ukazatele rentability. Tyto odpisy z pořizovací ceny jsou vykazovány ve výsledovce podniku. V České republice rozlišujeme dva druhy odpisů: účetní a daňové.
(Rejnuš, 2016)
Účetní odpisy, vše, co se jich týká, má ve vlastní režii podnik. Na základě odpisových plánů podnik sám rozhoduje o výši a způsobu odepisování, avšak musí dodržovat zákonné předpisy dané zákonem o účetnictví a postupy účtování. Je nutno podotknout, že účetní odpisy nejsou daňově uznatelným nákladem a slouží podniku především pro vyjádření nákladové funkce odpisů a ovlivňují výsledek hospodaření. Ověřování správnosti vedení účetních odpisů provádí auditor na základě dokladů z účetnictví. (Valach, 2006)
Daňové odpisy jsou daňově uznatelným nákladem a nejsou předmětem účtování.
Mimoúčetně se o ně upravuje vykazovaný zisk. Maximální částky odpisů, které jsou daňově uznatelné, stanovuje stát za pomoci zákona o dani z příjmů. Podnik má na výběr dva způsoby odepisování majetku – rovnoměrný a zrychlený. Zvolený způsob musí podnik dodržovat po celou dobu odepisování majetku. (Valach, 2006)
2.1.2 Nerozdělený zisk
Druhým největším interním zdrojem financování je nerozdělený zisk, čímž rozumíme tu část zisku, která nebyla použita na výplatu dividend nebo na tvorbu fondů ze zisku. Následující schéma vyjadřuje tvorbu nerozděleného zisku. (Valach, 2006)
- Zisk běžného roku - Daň se zisku
- Příděl rezervnímu fondu ze zisku
- Příděly ostatním fondům ze zisku, např. fond sociální
- Úhrada tantiém, např. odměny členům představenstva, dozorčí rady - Výplata dividend
- Zvýšení zákl. kapitálu, úhrada ztrát z minulých let, atd.
= Nerozdělený zisk běžného roku + Nerozdělený zisk z minulých let
= Nerozdělený zisk na konci roku
2.1.3 Rezervní fond a rezervy
Rezervní fond představuje část zisku, kterou si podnik ponechává pro ochranu proti různým rizikům. Podnik může využít tyto prostředky jako interní zdroj financování, pokud však není určen již předem jejich účel použití. V České republice není tvorba rezervního fondu povinná, ale některé podniky ho tvoří za účelem finanční rezervy. S tvorbou rezervního fondu se můžeme setkat zejména u evropských akciových společností. V těchto společnostech se většinou tvoří dva druhy rezervního fondu, kterými jsou povinný a dobrovolný. Povinný rezervní fond vyplývá ze zákona nebo ze statutu akciových společností. Státem jsou tedy chráněni akcionáři, kteří vkládáním kapitálu do akcií podstupují značné riziko, a zájmy věřitelů. Nejdůležitějším úkolem tohoto rezervního fondu je umožnit úhradu ztrát z podnikání. Dobrovolný rezervní fond vzniká na základě vlastního rozhodnutí podniku a má většinou přesně stanovený účel použití zdrojů. (Valach, 2006)
Kromě rezervního fondu tvoří podnik ještě rezervy, které bývají na rozdíl od ostatních fondů tvořených ze zisku zahrnovány do cizího kapitálu podniku. Mají také jiný způsob tvorby a užší účelnost použití. Některé rezervy mohou být daňově uznatelným nákladem a pak mluvíme o zákonných rezervách. Zákon o účetnictví o těchto rezervách rozhoduje (o jejich výši a použití). Podnik samostatně rozhoduje o ostatních rezervách.
Daňově uznatelné bývají rezervy určené na opravy dlouhodobého hmotného majetku a nedobytné pohledávky. (Valach, 2006)
2.1.4 Ostatní interní zdroje
Mezi ostatními interními zdroji financování bývají spíše méně obvyklé zdroje, například penzijní fondy pro zaměstnance nebo zdroje získané prodejem majetku podniku. (Valach, 2006)
Penzijní fondy pro zaměstnance jsou většinou tvořeny ve velkých podnicích a typické jsou především pro podniky ve Spojených státech amerických (,,dále jen USA‘‘). Jedná se o typ dlouhodobé rezervy, která je používána na úhradu starobních důchodů zaměstnanců (částka navíc k důchodu od státu). Tento typ rezervy bývá daňově uznatelný náklad. Nepoužité zůstatky může podnik využívat k libovolným účelům, včetně investování. Zdroje získané z prodeje majetku podniku nevytváří žádný zvláštní zdroj financování investic, protože tržby z prodeje i zůstatková cena prodaného majetku jsou součástí výnosů a nákladů a ovlivňují celkový zisk, i nerozdělený zisk. (Valach, 2006)
2.1.5 Shrnutí
Odpisy představují část ceny dlouhodobého hmotného i nehmotného majetku, která se systematicky zahrnuje do provozních nákladů podniku po celou dobu životnosti majetku.
Jsou nákladem, který snižuje zisk, ale nejsou výdajem. Účetní odpisy stanoví podnik dle odpisového plánu a ovlivňují výsledek hospodaření. Daňové odpisy se řídí pravidly daňových zákonů a slouží pro stanovení základu daně. (Valach, 2006)
Nerozdělený zisk je dalším velice významným zdrojem interního financování podniku.
Vzniká jako zůstatek zisku běžného roku, který je ponížen o daň ze zisku, příděl rezervnímu fondu a jiným fondům, úhradu tantiém a dividend. Řadí se do skupiny vlastního kapitálu v podniku. (Valach, 2006)
Dalším zdrojem interního financování je rezervní fond. Tvorba rezervního fondu již není povinná, ale dobrovolně ho podniky mohou vytvářet. Stejně jako nerozdělený zisk patří rezervní fond do vlastního kapitálu podniku. (Valach, 2006)
Rezervy tvoří část cizích zdrojů podniku a některé z nich jsou daňově uznatelné a některé nikoli. Nejčastěji jsou tyto rezervy tvořeny za účelem oprav hmotného majetku, technického rozvoje a nedobytných pohledávek. (Valach, 2006)
Financování investic pomocí nerozděleného zisku a nebo vytvořený fond ze zisku určený na obnovu a rozšíření investic nazýváme samofinancováním. Tento způsob financování je pro podnik výhodný, protože nezvyšuje počet akcionářů, věřitelů, nevzniká finanční riziko a nevznikají při něm emisní náklady. Naopak nevýhodou je jeho malá stabilita.
(Valach, 2006)
2.2 Externí zdroje financování investic
Externí zdroje financování představují další část zdrojů oproti zdrojům interním, ale jsou mnohem pestřejší. Většinou se využívají na financování dlouhodobého majetku a jsou součástí vlastních i cizích zdrojů financování. Rozmanitost těchto zdrojů souvisí s rozvojem a inovacemi na finančních trzích. Externích zdrojů nejvíce využívají akciové společnosti.
Podniky jednotlivců, osobní společnosti a družstva využívají nástroje finančního trhu méně, protože nevydávají akcie, většinou ani dluhopisy a finanční trh využívají pouze pomocí úvěrů a investování do cenných papírů. Na rozdíl od těchto subjektů akciové společnosti emitují a kupují akcie i dluhopisy, využívají ve velké míře úvěry od bank. Další podkapitola bude věnována právě akciovým společnostem. (Valach, 1999)
2.2.1 Akciový kapitál
Akciový kapitál vzniká upisováním akcií, které se uskutečňuje při zakládání společnosti, při jejím rozšiřování a při finanční restrukturalizaci (náhrada dluhopisů akciemi). V prvních dvou případech vzniká nový kapitál, při restrukturalizaci dochází pouze ke změně ve struktuře kapitálu. Pro zajišťování kapitálu na investice lze použít pouze první dva případy upisování akcií. (Valach, 2006)
Kmenové akcie
Kmenové akcie jsou typické tím, že jejich majitel má právo na výplatu dividend, ale nemá danou jejich výši. Někdy nemusejí být dividendy vyplaceny vůbec. Jsou to tedy cenné papíry s pohyblivým výnosem. Mimo právo na vyplacení dividend má majitel také právo hlasovat na valné hromadě, právo na podíl z likvidačního zůstatku a předkupní právo na nově emitované akcie. Tržní cena je mnohem pohyblivější a méně stabilní než je cena dluhopisů
či prioritních akcií. Požadavky majitelů těchto akcií jsou uspokojovány až po uspokojení požadavků státu (daně), dlužníků (splátky úvěrů) a majitelů prioritních akcií. (Valach, 2006) Výhodou kmenových akcií je, že zde neexistují pevné závazky na úhradu dividend a jsou snáze prodejné než prioritní akcie nebo dluhopisy, protože jejich výnosnost je většinou vyšší.
Nevýhodou je, že jsou pro investory mnohem rizikovější než dluhopisy nebo prioritní akcie, a proto investoři žádají vyšší výnosnost, která je spojena s vyššími náklady na získání tohoto kapitálu. Dalšími nevýhodami je to, že dividendy z kmenových akcií nejsou odpočitatelnou položkou pro účely zdanění, jejich emisní náklady jsou poměrně vysoké oproti jiným druhům akcií a v poslední řadě to, že emise akcií může rozšiřovat hlasovací právo pro další akcionáře. (Valach, 2006)
Prioritní akcie
Prioritní akcie jsou dlouhodobým vlastním zdrojem a jejich název je odvozen od toho, že mají prioritu před kmenovými akciemi při výplatě dividend. Na rozdíl od kmenových akcií nevzniká majitelům hlasovací právo na valné hromadě. Rozdíl je také ve výši vyplácených dividend. Dividendy jsou v tomto případě pevně stanoveny a jsou závislé na výsledku hospodaření podniku. Přinášejí však pevný výnos stejně jako dluhopisy. (Valach, 2006)
Výhodou tohoto financování je především relativní stabilita dividend při růstu zisku a nižší nároky investorů na výši dividend oproti kmenovým akciím. Další výhodou je také to, že nevyplacení dividend má menší důsledky, něž nevyplacení dividend z kmenových akcií.
Nevýhodu je, že dividendy nejsou odčitatelnou položkou pro účely zdanění a také to, že emitent musí uhradit dohodnutou částku dividend i při poklesu zisku. (Valach, 2006)
2.2.2 Rizikový (rozvojový) kapitál
Zvláštním zdrojem financování rozvoje podniku je rizikový (rozvojový) kapitál neboli venture capital. Většinou ho používají začínající menší nebo střední podniky, které mají obtížný přístup na kapitálový trh. Rizikový kapitál je kapitál vkládaný prostřednictvím rizikového fondu do základního kapitálu podniku. Je určený pro financování počáteční činnosti podniku a zejména pak na financování inovačního a rozvojového charakteru s vysokým rizikem. (Valach, 2006)
Výhodou je, že umožňuje rychlou realizaci nadějných, inovačních projektů, na které podnik nemá dostatek interních zdrojů a nemůže na ně získat úvěr. Nevýhodou je, že použití rizikového kapitálu rozšiřuje počet vlastníků, kteří ovlivňují rozhodování podniku a mají
vysoké požadavky na výnosnost v důsledku vysoké rizikovosti tohoto kapitálu. (Valach, 2006)
2.2.3 Podnikové dluhopisy
Podnikové dluhopisy patří mezi dluhové cenné papíry, které emituje podnik za účelem získání dlouhodobého finančního zdroje. Emitující podnik (dlužník) se zde zavazuje, že ve stanovené lhůtě zaplatí majiteli dluhopisu (věřiteli) nominální cenu dluhopisu i úrok. Majitel podnikového dluhopisu nemá hlasovací právo, vystupuje jako věřitel a nepodílí se na řízení podniku. Úroky z podnikových dluhopisů jsou daňově uznatelným nákladem, a tak snižují základ daně. (Valach, 2006)
Emise podnikových dluhopisů se uskutečňuje dvěma způsoby: veřejnou emisí nebo soukromou emisí. Veřejná emise je určena pro všechny zájemce a soukromá pro menší počet zájemců. Emise podnikových dluhopisů je také regulovaná státem a většinou vyžaduje povolení státních orgánů na základě předchozí žádosti emitenta. V žádosti se uvádí účel použití dluhopisů, stávající a očekávaná budoucí finanční situace podniku, údaje o ručiteli, způsob zveřejnění emisních podmínek a výsledku hospodaření. Součástí je také návrh emisních podmínek, který obsahuje název dluhopisu, celkovou částku emise, nominální hodnotu dluhopisu, datum emise, splatnost dluhopisu a poslední roční uzávěrku ověřenou auditorem. (Valach, 2006)
2.2.4 Dlouhodobé úvěry
Dlouhodobé úvěry mají většinou splatnost delší než je 5 let, úvěry splatné od 1 roku do 5 let nazýváme střednědobými. V dalším textu je uvažováno, že všechny úvěry se splatností nad 1 rok jsou dlouhodobé. Dlouhodobý úvěr lze získat ve dvou možných podobách: bankovní úvěr a dodavatelský úvěr. Bankovní úvěry jsou poskytovány bankami, pojišťovacími společnostmi nebo penzijními fondy. Dodavatelský úvěr je poskytován formou dodávek majetku dodavatelem odběrateli. K dlouhodobým úvěrům dále patří zálohy přijaté od odběratelů a směnky s dlouhodobou splatností. Dlouhodobé bankovní úvěry mohou podniky získávat od bank a jiných finančních institucí a jedná se buď o termínovanou půjčku nebo hypotekární úvěr. (Valach, 2006)
Termínovaná půjčka (investiční úvěr)
Termínovaná půjčka patří mezi dlouhodobé bankovní úvěry a většinou slouží k rozšiřování dlouhodobého majetku podniku. Častěji se označuje jako investiční úvěr. Může být použita i na trvalé rozšíření oběžného majetku (zásob), na pořízení nehmotného majetku (nákup licencí, náklady na výzkum) a na nákup dlouhodobého finančního majetku (cenné papíry).
Specifický charakter termínované půjčky můžeme stručně vyjádřit následujícími znaky:
a) Termínovaná půjčka se postupně umořuje během doby její splatnosti. Splátky mohou být čtvrtletní, pololetní či roční a mají většinou po celou dobu splácení stejnou výši splátek.
Postupně tedy klesá podíl úroku a stoupá podíl úmoru. (Valach, 2010)
b) Pevná úroková sazba. Úroková sazba je závislá na úrovni úroků v ekonomice, na rozměru půjčky, lhůtě splatnosti, stupni zadlužení podniku, atd. U velkých termínovaných půjček se můžeme setkat i s pohyblivou úrokovou sazbou. (Valach, 2010)
c) Podílová účast na investičních výdajích. Banky poskytují termínovanou půjčku v plné výši pouze finančně zdatným a úvěruschopným podnikům. Ve většině případů banky poskytují jen určitý podíl a požadují účast podniku formou interních zdrojů. (Valach, 2010) d) Záruční podmínky a ochranná ujednání termínované půjčky jsou na vysoké úrovni, a to díky vyšší rizikovosti než u krátkodobých úvěrů. Záruky jsou buď ve formě osobního zajištění (osoba, společnost) nebo reálného zajištění (nemovitost). Ochranná ujednání mají za úkol zvýšit účinnost záruk a zajistit splácení termínované půjčky věřiteli. (Valach, 2010) e) V případě neplnění závazků požaduje banka okamžité splacení celé půjčky za určitých podmínek (nesplácení úroků a jistiny, neplnění ochranných ujednání, nepřesné informace o finanční situaci podniku, atd.). (Valach, 2010)
Hypotekární úvěr
Hypotekární úvěr patří mezi dlouhodobé bankovní úvěry a podnik jej může získat oproti zástavě nemovitého majetku (pozemkový a bytový majetek, nikoli průmyslový). Je to úvěr, který je refinancován emisí hypotečních zástavních listů, které mohou emitovat pouze banky, které k tomu mají patřičná oprávnění a ručí za ně celým svým majetkem. Stručný postup pro získání hypotečního úvěru lze vyjádřit v několika krocích:
a) nabídnutí nemovitého majetku podniku k zástavě bance,
b) zatížení nabídnutého majetku hypotékou, tj. zápisem této skutečnosti do katastru nemovitostí,
c) emise hypotečních zástavních listů bankou,
d) prodej hypotečních zástavních listů na kapitálovém trhu bankou, f) poskytnutí hypotečního úvěru bankou jeho žadateli. (Valach, 2010)
2.2.5 Dodavatelské úvěry
Dalším zdrojem financování podnikových investic jsou dodavatelské úvěry. Ve většině případů je poskytují dodavatelé strojů a technologických zařízení tak, že dodají potřebné stroje nebo investiční celky, které pak odběratel postupně splácí včetně úroků. V bilanci podniku jsou součástí dlouhodobých závazků. Z hlediska záruky dělíme dodavatelské úvěry na dva typy:
a) podmíněný prodejní kontrakt,
b) úvěr na movitou zástavu. (Valach, 2010)
Při podmíněném kontraktu zůstává majitelem dodávky dodavatel, a to až do okamžiku úhrady všech splátek. Při nákupu odběratel uhradí menší část ceny a na zbytek ceny vydá směnku dodavateli. Po poslední splátce přechází vlastnické právo z dodavatele na odběratele. Po splacení celé částky je směnka skartována, popřípadě vrácena zpět dlužníkovi. (Valach, 2010)
Při úvěru na movitou zástavu přechází zařízení do vlastnictví odběratele, který postupně splácí hodnotu dodávky. Zařízení však slouží pro dodavatele jako záruka po celou dobu splácení. (Valach, 2010)
2.2.6 Shrnutí
Externí zdroje financování mají v různých podnicích různý podíl na celkových zdrojích a jsou velice různorodé. (Valach, 2010)
Kmenové akcie jsou trvalou, permanentní formou externího financování. Výhodou těchto akcií je, že nemají pevně stanovené úhrady plateb majitelům akcií (na rozdíl od dluhopisů a úvěrů) a nezvyšují tak finanční riziko podniku. Nevýhodou jsou vyšší náklady na získání tohoto kapitálu, vyšší rizikovost pro investory a také to, že dividendy se vyplácejí ze zisku po zdanění. Prioritní akcie jsou součástí vlastních zdrojů financování a dlouhodobých zdrojů.
Jejich výhodou je, že vlastníkům akcií nevzniká hlasovací právo a dividendy jsou pevně stanoveny. Nevýhodou je, že jsou vypláceny ze zisku po zdanění. Při poklesu zisku není možné snížit dohodnutou pevnou částku dividend. (Valach, 2010)
Zvláštním zdrojem financování, které využívají zejména u malé a střední podniky, je rizikový (rozvojový) kapitál. Je používán na financování počáteční činnosti podniku a na financování inovačních a rozvojových projektů. Investoři při této formě financování podstupují velmi vysoké riziko a požadují tak vysokou výnosnost investice. (Valach, 2010)
Emise podnikových dluhopisů se může uskutečnit jako veřejná nebo soukromá.
Významnými faktory, které ovlivňují emisi dluhopisů, jsou především: nabízený úrok z dluhopisů, doba životnosti, způsob splácení dluhopisů a bonita podniku. Výhodami tohoto financování je, že úrok z dluhopisů je daňově uznatelným nákladem, zvýšení zisku nezvyšuje úrokové náklady a také to, že úrok z dluhopisů bývá nižší, něž úrok z akcií.
Nevýhodou je růst finančního rizika, pevné splátky úvěru při poklesu zisku nebo například různé omezující podmínky ze strany státu. (Valach, 2010)
Dlouhodobé úvěry se od emise dluhopisů liší tím, že věřitelem je jedna instituce, nevyžadují povolení a registraci státními orgány, nejsou obchodovatelné na kapitálovém trhu a také s nimi nejsou spojené emisní náklady. Úroky z úvěru však bývají vyšší než úroky z dluhopisů, protože je zde vyšší rizikovost. Termínovaná půjčka patří mezi bankovní úvěry a je charakteristická postupným umořováním během doby její splatnosti. Převládá pevnou úrokovou sazbou. Hypotekární úvěr podnik získá proti zástavě nemovitého majetku.
Refinancování probíhá pomocí emise hypotečních zástavních listů. Důležitým bodem je zde odhad tržní ceny nemovitosti a jejího vývoje v budoucnosti. Dlouhodobé dodavatelské úvěry se používají k financování investičních celků. (Valach, 2010)
2.3 Leasingové financování podnikových investic
Vlastnické právo k majetku, který podnik potřebuje pro svou činnost, není vždy nutná podmínka k jeho užívání. Mnohdy není nutné ani výhodné pořizovat majetek koupí z vlastních zdrojů či na úvěr, neb emisí podnikových cenných papírů. Leasing je v tomto případě vhodným nástrojem, který spočívá ve využívání majetku po určitou dobu, aniž by se majetek stal vlastnictvím podniku. Z právního hlediska jde o třístranný právní vztah mezi dodavatelem, pronajímatelem a nájemcem. Pronajímatel kupuju od dodavatele majetek a poskytuje jej za úplatu nájemci do užívání. Vlastníkem je pronajímatel, který uzavírá s nájemcem leasingovou smlouvu na předmět leasingu. Z finančního hlediska charakterizujeme leasing jako speciální formu financování potřeb podniku a řadíme ho do cizích zdrojů. V praxi se lze setkat s mnoha různými typy leasingů, ale nejčastěji se rozlišují
dva základní typy: provozní a finanční leasing. Tyto dva typy se od sebe liší především délkou pronájmu, přechodem vlastnického práva na konci leasingu a účelem, ke kterému slouží. (Valach, 2010)
2.3.1 Provozní leasing
Provozní leasing je typický tím, že jeho doba je kratší než ekonomická životnost majetku a nájemné formou splátek zahrnuje jen určitou část pořizovací ceny. Jedná se tedy o krátkodobý pronájem, u kterého není dána minimální délka trvání. Nájemce v tomto případě nemá nárok na koupi pronajímaného majetku. Po skončení leasingu se majetek vrací zpět pronajímateli, ale za určitých podmínek může být nájemcem odkoupen. Při provozním leasingu zajišťuje pronajímatel z větší části i údržbu, opravy a také případný servis majetku.
U tohoto typu leasingu je důležité, že leasingová smlouva je vypověditelná a pronajímatel nese veškerá rizika plynoucí z vlastnictví majetku. Předměty provozního leasingu bývají například osobní automobily, počítače, tiskárny, atd. (Valach, 2010)
2.3.2 Finanční leasing
Finanční leasing je dlouhodobý pronájem majetku, při kterém pronajímatel převádí na nájemce některá rizika, se kterými jsou spjaty náklady, a výnosy, spojené s fungováním majetku. Doba leasingu je většinou stejná jako ekonomická doba životnosti majetku a leasingové splátky pokrývají celou pořizovací cenu majetku. Daňové zákony stanovují minimální délku trvání dlouhodobého pronájmu. V tomto případě je leasingová smlouva nevypověditelná a na rozdíl od provozního leasingu pronajímatel neposkytuje žádné další služby (opravy, servis, údržba) nájemci. Tato povinnost přechází výhradně na nájemce.
Finanční leasing slouží k trvalému pořízení potřebného majetku a je umořován formou splátek. U finančního majetku vzniká nájemci právo na odkoupení majetku po skončení leasingu. (Valach, 2010)
2.3.3 Shrnutí
Financování pomocí finančního či operativního leasingu se v průmyslově vyspělých zemích podílí 15-30 % na financování investic do strojů, zařízení a dopravních prostředků. Poskytují je především speciální leasingové společnosti, dceřiné společnosti bank a společnosti výrobců. Jde o třístranný právní vztah mezi dodavatelem, pronajímatelem a nájemcem.
Základními typy leasingu jsou leasing provozní a finanční, které se liší především délkou pronájmu, přechodem vlastnického práva k pronajímanému majetku na konci leasingu a účelem, ke kterému slouží. (Valach, 2010)
3 Ekonomické metody hodnocení efektivnosti investic a měřítka finanční výkonnosti podniku
V rozhodování společnosti o realizaci investic hraje velkou roli posuzování různých faktorů, které ovlivňují rozsah a strukturu investic. Patří mezi ně především požadavky trhu týkající se rozsahu a cen požadovaných výrobků, požadavky technické a technologické inovace výroby, různá ekologická, bezpečnostní a jiná omezení a kapitálové zdroje, které podnik může využít včetně nákladů na jejich získání. Všechny tyto faktory ovlivňují celkovou efektivnost investic. (Valach, 2010)
3.1 Ekonomické metody hodnocení efektivnosti investic
Celková efektivnost investic se musí posuzovat podle toho, jak investice přispívají k hlavnímu cíli podnikání dané firmy, tj. k maximalizaci její tržní hodnoty. Příspěvek investice k maximalizaci tržní hodnoty firmy vyjadřují finanční kritéria hodnocení efektivnosti investic, kterými jsou kritéria čisté současné hodnoty a vnitřního výnosového procenta. Dosažení maximálních hodnot těchto kritérií je omezeno okolím podniku. Tato omezení mají povahu různých zákonných technických, ekologických, bezpečnostních, zdravotních předpisů, které musí podnik při rozhodování o investicích respektovat. (Valach, 2010)
Pro posuzování efektivnosti investic a jejich výběr existuje několik metod. Podle toho, zda metody hodnocení efektivnosti investic přihlížejí či nepřihlížejí k faktoru času, rozlišujeme dva druhy metod:
a) statické metody, které nezohledňují faktor času, například prostá doba návratnosti.
b) dynamické metody, které zohledňují faktor času, například vnitřní výnosové procento.
(Valach, 2010)
3.1.1 Statické metody
Statické metody lze použít v případě, že faktor času nemá podstatný vliv na rozhodování o investici. Může jít například o jednorázový nákup fixního majetku (stroje, budovy) a krátkou živostnost pořízené investice (jeden až dva roky). Důležitou úlohu zde má výše požadované míry výnosnosti z investice. Případy investic s krátkou dobou životností
a nízkou diskontní sazbou se v praxi objevují jen sporadicky, a proto je možnost používání statických metod značně omezena. (Procházková, Jelínková, 2018)
Statické metody využívají k hodnocení několik jednoduchých ukazatelů, které stačí pro prvotní posouzení vhodnosti investic. K těmto ukazatelům patří také ukazatel návratnosti investice. K použití této metody je nezbytné znát peněžní tok (cash flow) plánovaný po celou dobu užívání investice. (Procházková, Jelínková, 2018)
Celkový příjem z investice je součet všech peněžních toků (1).
𝐶𝑃 = 𝐶𝐹1+ 𝐶𝐹2+ ⋯ + 𝐶𝐹𝑛 (1)
CP celkový příjem z investice CF peněžní tok v jednotlivých letech Výsledek je vyjadřován v Kč.
Investice je přijatelná, pokud je celkový příjem větší, než je počáteční investiční výdaj.
(Procházková, Jelínková, 2018)
Čistý celkový příjem se odvodí od celkového příjmu z investice odečtením počátečního výdaje na investici (2).
𝑁𝐶𝑃 = 𝐶𝑃 − 𝐼𝑁 (2)
NCP čistý celkový příjem
CP celkový příjem
IN celkové výdaje na investici
Výsledek je vyjadřován v Kč. Výsledek musí být kladný, aby podnik zvažoval realizaci investice. (Procházková, Jelínková, 2018)
Průměrný roční příjem se vypočítá jako celkový příjem z investice oproti době životnosti investice (3).
∅ 𝐶𝐹 =𝐶𝑃
𝑁 (3)
Ø CF průměrný roční příjem CP celkový příjem z investice N doba životnosti investice v letech Výsledek je vyjadřován v Kč.
Tento ukazatel může sloužit jako podklad pro věřitele při splácení závazků, ale není to kritérium vedoucí k rozhodnutí o nepřijetí investice. (Procházková, Jelínková, 2018)
Průměrná roční návratnost udává údaj o tom, kolik procent investované částky se ročně průměrně vrátí (4).
𝑅𝑂𝐼 = ∅ 𝐶𝑃
𝐼𝑁 (4)
ROI průměrná roční návratnost Ø CP průměrný roční příjem IN celkové výdaje na investici
Výsledek je vyjadřován v procentech o vynásobení základního vzorce stem. Je nezbytné, aby se vložená částka uhradila minimálně ze 100 %, aby se uvažovalo o přijetí investice.
(Procházková, Jelínková, 2018)
Doba návratnosti (5) udává počet let, po které musí být investice v provozu, aby se vrátili vynaložené výdaje na investici. Peněžní toky se v tomto případě započítávají postupně tak, jak do podniku přicházejí v jednotlivých letech. Čím kratší je doba návratnosti, tím je investice výhodnější a naopak.
𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑛á𝑣𝑟𝑎𝑡𝑛𝑜𝑠𝑡𝑖 = 𝑁á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑦 𝑛𝑎 𝑖𝑛𝑣𝑒𝑠𝑡𝑖𝑐𝑖
𝑅𝑜č𝑛í 𝑐𝑎𝑠ℎ 𝑓𝑙𝑜𝑤 (5)
Výsledek výpočtu je vyjadřován v letech. Tento způsob výpočtu se používá pouze za předpokladu, že výnosy z investice budou každý rok ve stejné výši. (Sedláček, 1999; Učeň, 2008)
3.1.2 Dynamické metody
Dynamické metody se používají u investic s delší dobou pořízení a delší dobou jejich ekonomické živostnosti. Zohledňování faktoru času podstatně ovlivňuje úvahy o přijetí či nepřijetí, o výběru varianty investičního projektu. Používání dynamických metod je v praxi častější než používání statických metod. Většina investic je v praxi spojená s delší dobou pořízení a delší dobou ekonomické životnosti. (Procházková, Jelínková, 2018)
Pro použití dynamických metod je nezbytné znát časovou hodnotu peněz, tedy umět určit budoucí hodnotu peněz (6) a také umět přepočítat tuto budoucí hodnotu na současnou hodnotu peněz (8). (Procházková, Jelínková, 2018)
Budoucí hodnota se vypočítá jako:
𝐵𝐻 = 𝑆𝐻 × (1 + i) (6)
BH budoucí hodnota
SH současná hodnota
i úroková míra
Výsledek výpočtu je vyjadřován v Kč.
Pokud sledujeme více období tak použijeme tzv. úročitele (7):
𝐵𝐻 = 𝑆𝐻 × (1 + i)𝑛 (7)
BH budoucí hodnota
SH současná hodnota
i úroková míra
n počet let
Výsledek výpočtu je vyjadřován v Kč.
Současná hodnota se vypočítá pomocí vzorce (8):
𝑆𝐻 = 𝐵𝐻
1 + i (8)
BH budoucí hodnota
SH současná hodnota
i úroková míra
Výsledek výpočtu je vyjadřován v Kč.
Pokud sledujeme více období tak použijeme tzv. odúročitele (9):
𝑆𝐻 = 𝐵𝐻
(1 + i)𝑛 (9)
BH budoucí hodnota
SH současná hodnota
i úroková míra
n počet let
Výsledek výpočtu je vyjadřován v Kč.
Dynamické metody jsou založeny na výše uvedených aspektech a mezi nejpoužívanější patří následující ukazatele:
a) Čistá současná hodnota (10) b) Index ziskovosti (11)
c) Modifikovaná čistá současná hodnota (12) d) Vnitřní výnosové procento (13)
e) Modifikované vnitřní výnosové procento (15)
Následující část práce je věnována podrobněji těmto ukazatelům. (Procházková, Jelínková, 2018)
3.1.3 Čistá současná hodnota a index ziskovosti
Čistá současná hodnota patří mezi dynamické metody používané pro vyhodnocování efektivnosti investic, kde za efekt je zde považován peněžní příjem z investice. Základ tohoto příjmu tvoří očekávaný zisk po zdanění, odpisy a ostatní příjmy. (Valach, 2010)
Jedná se o rozdíl mezi diskontovanými peněžními příjmy plynoucími z investice a kapitálovým výdajem na investici. Jestliže se kapitálové výdaje uskutečňují průběžně delší dobu, pak se čistá současná hodnota vypočítá jako rozdíl mezi diskontovanými peněžními příjmy a diskontovanými kapitálovými výdaji v jednotlivých letech. (Valach, 2010)
Matematicky můžeme vyjádřit čistou současnou hodnotu následovně:
Č𝑆𝐻 = 𝑆𝐻 − 𝐼0 (10)
ČSH čistá současná hodnota
SH současná hodnota očekávaných cash flow I0 počáteční kapitálový výdaj
Výsledek výpočtu je vyjádřen v Kč.
Máme tři možné způsoby interpretace výsledků čisté současné hodnoty:
1. Jestliže je ČSH > 0, znamená to, že peněžní příjmy z investice převyšují kapitálové výdaje na investici. Investiční projekt je pro podnik přijatelný, protože zaručuje požadovanou výnosnost a zvyšuje tržní hodnotu podniku.
2. Jestliže je ČSH < 0, znamená to, že peněžní příjmy z investice jsou menší než kapitálový výdaj na investici. Investiční projekt je pro podnik nepřijatelný, protože nezaručuje podniku požadovanou výnosnost a jeho přijetí by znamenalo snížení tržní hodnoty podniku.
3. Jestliže je ČSH = 0, znamená to, že se peněžní příjmy rovnají kapitálovým výdajům a projekt tak nezvyšuje ani nesnižuje tržní hodnotu podniku. (Valach, 2010)
S ukazatelem čisté současné hodnoty úzce souvisí index ziskovosti (rentability). Je to relativní ukazatel, který vyjadřuje poměr očekávaných diskontovaných peněžních příjmů z investice k počátečním kapitálovým výdajům. Vzorec pro jeho výpočet vypadá následovně:
𝐼𝑍 = 𝑆𝐻
𝐼0 𝑥 100 (11)
IZ index ziskovosti
SH současná hodnota
I0 počáteční kapitálový výdaj
Výsledek vyjadřuje procentuální podíl současné hodnoty investice k počátečnímu kapitálovému výdaji na investici. Zatímco čistá současná hodnota představuje rozdíl mezi těmito veličinami, index ziskovosti vyjadřuje jejich podíl.
Z výše uvedeného vyplývá, že pokud je výsledek čisté současné hodnoty pozitivní, pak je index ziskovosti > 1 a investice je pro podnik přijatelná. Pokud je výsledek čisté současné hodnoty záporný, pak je zpravidla index ziskovosti < 1 a investice je pro podnik nepřijatelná.
(Valach, 2010)
3.1.4 Modifikovaná čistá současná hodnota
Doposud bylo uvažováno, že investice bude financována pomocí stávajících zisků, odpisů nebo interních zdrojů podniku. Rozhodnutí o tom, jak bude investice financována značně ovlivňuje investiční rozhodování, a proto by se při hodnocení efektivnosti mělo brát v úvahu.
Níže jsou uvedeny dva možné důsledky financování investice na její efektivnost:
1. Aby investice mohla být realizována, musí se emitovat nové akcie. Emise nových akcií vyžaduje emisní náklady, které nejsou zanedbatelné. Stejně je tomu u dluhopisů.
2. Investice musí být financována pomocí úvěru. S úvěrem jsou spojené úroky, které představují daňově uznatelný náklad.
Pokud jsou tyto a jiné důsledky financování investice, tak je potřeba je sloučit s investičním rozhodováním. K tomuto účelu slouží modifikovaná čistá současná hodnota. (Valach, 2010)
Modifikovaná čistá současná hodnota zahrnuje, kromě základní čisté současné hodnoty, také současné hodnoty finančních důsledků, které vyplývají z přijetí investice. Současné hodnoty finančních důsledků mohou nabývat kladných i záporných hodnot. Pro výpočet modifikované čisté současné hodnoty se používá následující vzorec:
Č𝑈 = Č𝑆𝐻 ± 𝐹 (12)
ČU modifikovaná čistá současná hodnota ČSH základní čistá současná hodnota investice
F souhrn současných hodnot finančních důsledků investice Výsledek výpočtu je vyjádřen v Kč. (Valach, 2010)
