• No results found

Kulturně-geografické aspekty pramenů na Liberecku

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "Kulturně-geografické aspekty pramenů na Liberecku"

Copied!
86
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)

Kulturně-geografické aspekty pramenů na Liberecku

Bakalářská práce

Studijní program: B1301 – Geografie

Studijní obory: 6107R023 – Humanitní studia se zaměřením na vzdělávání

7504R181 – Geografie se zaměřením na vzdělávání (dvouoborové) Autor práce: Jana Krejzová

Vedoucí práce: Mgr. Kateřina Ženková Rudincová, Ph.D.

Liberec 2018

(2)
(3)
(4)

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

Poděkování

Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucí práce Mgr. Kateřině Ženkové Rudincové, Ph.D. za její ochotu, čas a především rady, které mi věnovala při řešení dané problematiky. V neposlední řadě také děkuji všem respondentům z vybraných lokalit, kteří mi poskytli potřebné informace pro praktickou část práce.

(6)

Anotace

Tato bakalářská práce pojednává o kulturně-geografických aspektech pramenů na Liberecku. První část práce podává informace o významu pramenů, vysvětluje základní pojmy spojené s tématema předkládá informace o problematice odsunu sudetských Němců z pohraničí. Praktická část obsahuje výsledky výzkumu, který se týkal každého jednotlivého pramene. Při výzkumu byla využita metoda polostrukturovaných a strukturovaných rozhovorů. Výsledky ukazují, jaký vztah a jaké povědomí mají místní lidé ke studánkám a pramenům. Praktická část také obsahuje sebrané legendy a příběhy, které jsou s vybranými prameny spojeny.

Klíčová slova

pramen, legenda, příběh, odsun, povědomí

Annotation

This bachelor thesis deals with cultural-geographical aspects of springs in Liberec region. The first part of the thesis provides information about importance of springs, explains basic concepts connected with this thesis and gives information about problematics of expulsion of Sudeten Germans out from borderland. Practical part contains the results of research, which was concerned with each individual spring.

During the research, the method of semi-structured and structured interviews were used.

The results show relations and awareness of local people have in connection to springs.

The practical part also contains collected legends and stories, which are connected to springs.

Key words

spring, legend, story, expulsion, awareness

(7)

Obsah

Úvod ... 1

1. Význam pramenů ... 3

2. Základní pojmy ... 6

2.1 Krajina ... 6

2.2 Paměť krajiny ... 6

2.3 Genius loci ... 7

2.4 Orální historie ... 8

3. Odsun německého obyvatelstva se Sudet ... 10

4. Metodika a průběh výzkumu ... 13

5. Výsledky ... 14

5.1 Sociodemografické charakteristiky respondentů ... 14

5.2 Rozhovory ... 18

5.3 Údaje o pramenech ... 19

5.3.1 Povědomí o pramenech ... 19

5.3.2 Pramen Ploučnice ... 22

5.3.3 Rohanův pramen ... 29

5.3.4 Studánka U Obrázku ... 35

5.3.5 Vrstevnicová studánka ... 43

5.3.6 Skautská studánka ... 46

Závěr ... 51

Seznam literatury ... 53

Seznam příloh ... 57

(8)

Seznam obrázků

Obrázek 1 Věkové rozložení respondentů ... 14

Obrázek 2 Předci a jejich obývání lokality ... 17

Obrázek 3 Povědomí o prameni ... 20

Obrázek 4 Odkud lidé pramen znají ... 20

Obrázek 5 Lokace pramene ... 24

Obrázek 6 Výřez oblasti pramene Ploučnice ze staré mapy z roku 1843 ... 28

Obrázek 7 Výřez oblasti pramene Ploučnice ze staré mapy z první poloviny 20. století ... 28

Obrázek 8 Lokace Rohanova pramene ... 29

Obrázek 9 Hostinec U Rohanova pramene ... 32

Obrázek 10 Výřez oblasti Rohanova pramene ze staré mapy z roku 1843 ... 33

Obrázek 11 Výřez oblasti Rohanova pramene ze staré mapy z první poloviny 20. století ... 34

Obrázek 12 Lokace studánky ... 35

Obrázek 13 Výřez oblasti studánky U Obrázku ze staré mapy z roku 1843 ... 41

Obrázek 14 Výřez oblasti studánky U Obrázku ze staré mapy z první poloviny 20. století ... 42

Obrázek 15 Výřez oblasti studánky U Obrázku ze staré mapy z roku 1947 ... 42

Obrázek 16 Lokace studánky ... 43

Obrázek 17 Výřez oblasti Vrstevnicové studánky ze staré mapy z roku 1843 ... 44

Obrázek 18 Výřez oblasti Vrstevnicové studánky ze staré mapy z první poloviny 20. století ... 45

(9)

Obrázek 19 Lokace studánky ... 46 Obrázek 20 Výřez oblasti Skautské studánky ze staré mapy z roku 1843 ... 49 Obrázek 21 Výřez oblasti Skautské studánky ze staré mapy z první poloviny 20. století ... 50 Obrázek 22 Výřez oblasti Skautské studánky ze staré mapy z roku 1947 ... 50

(10)

Seznam tabulek

Tabulka 1 Podíl obyvatel s německou národností v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 10

Tabulka 2 Celková bilance odsunu ... 11

Tabulka 3Věkové rozložení respondentů ... 15

Tabulka 4 Délka obývání lokality ... 16

Tabulka 5 Neznalost pramene ... 21

(11)

1

Úvod

Jako téma pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala kulturně-geografické aspekty pramenů na Liberecku, vzhledem k tomu, že „Česko-německé příhraničí je bohatou pramennou oblastí. Najdeme zde množství studánek a pramenů - léčivých, minerálních i zázračných. Voda je životně důležitá a lidé si proto těchto vodních zdrojů vždy vážili a chránili je.“ (Prameny spojují 2016 – 2018). V letech 2016-2017 jsem se s tímto tématem setkala a zabývala v rámci projektu Prameny spojují, ve kterém jsem byla členkou studentského řešitelského týmu. Pro práci byly vybrány tyto prameny:

pramen Ploučnice, Rohanův pramen, studánka U Obrázku, Vrstevnicová studánka a Skautská studánka. Je několik důvodů, proč jsem si vybrala právě zmiňované prameny.

Těmito důvody jsou např. motivující rozhovor se starostou Osečné, či zaujetí duchem místa studánky U Obrázku. Dalším důvod, proč jsem volila dané prameny je, protože každý je úplně jiný. Studánka U Obrázku se váže k církvi a náboženství, Skautská studánka se naopak váže k úplně jiné skupině lidí, skautům. Poměrně nová Vrstevnicová studánka svůj příběh teprve píše a naproti tomu stojí Rohanův pramen, který je již minulostí poznamenám. V neposlední řadě je zde významný pramen Ploučnice, přírodní zdroj, o kterém se traduje mnoho příběhu.

Cílem této bakalářské práce je zjistit, zda mají místní lidé povědomí o pramenech a studánkách, které se vyskytují v lokalitě, kde lidé žijí, jaký k nim mají vztah a také co všechno o pramenech a studánkách vědí. Cílem je také sběr legend, příběhů a pověstí, které se ke každému prameni váží. V předkládané práci byly také položeny výzkumné otázky. Těmito otázkami jsou: Jaké je povědomí místních lidí o pramenech a studánkách? Jaký vztah mají lidé k pramenům a studánkám a co o nich vědí? Jak ovlivnila obměna obyvatel po druhé světové válce prameny a studánky, zájem o ně, příběhy a legendy, které se s nimi spojují?

Práce je rozdělena do dvou částí. V první části je obsažen význam pramenů a studánek.

V této kapitole je vysvětleno, jaký význam měly prameny v minulosti a jaký význam mají nyní. V další kapitole jsou vymezeny základní pojmy, které s prací úzce souvisí.

Těmito pojmy jsou: krajina, paměť krajiny, genius loci a orální historie. Poslední kapitolou první části je odsun německého obyvatelstva ze Sudet. Zde je charakterizován

(12)

2

samotný odsun, jaký byl podíl německého obyvatelstva v Československu před rokem 1945, bilance odsunu a jeho dopady na pohraničí.

Praktická část představí průběh a výsledky výzkumu s využitím metody polostrukturovaného a strukturovaného rozhovoru. Polostrukturovaný rozhovor bude použit s předem vybranými respondenty a strukturovaný rozhovor bude použit s místními obyvateli, kteří bydlí v okolí každého z pramenů. V praktické části budou také obsaženy základní informace o pramenech a také sebrané legendy a příběhy, které jsou s prameny spojeny. Na základě získaných dat bude vyhodnoceno, zda mají místní lidé povědomí o pramenech a studánkách, co o pramenech vědí, jaká k nim mají vztah a jak ovlivnil odsun německého obyvatelstva zájem o prameny.

(13)

3

1. Význam pramenů

K významu studánek a pramenů se vyjadřují autoři Kvalč a Musil (2014, s.

24)následovně:„Lidé, vědomě či bezděčně, se studánkami spojují různé významy. Jsou pro ně zdrojem vody a života, tajuplným místem zázraků, ztělesněním posvátných idejí nebo výrazem stavu krajiny.“Eva Heřmanová zmiňuje ve svém článku pro časopis Geografické rozhledy především jejich význam jakožto zdroj pitné vody: „Kdysi byly studánky a prameny nejdůležitějšími zdroji pitné vody. Proto jim byla odedávna věnována i mimořádná péče a pozornost.“ (Heřmanová2010, s. 22).

Studánky a prameny byly v minulosti spojeny s mnoha různými pohanskými zvyky jako například obětování bohům nebo věštění z vodní hladiny. Později byly také využívány pro náboženské obřady a to hlavně v souvislosti s pravidelným čištěním studánek, či svěcením. Často bylo místo využito pro vykonání nějakého slibu, zkoušky apod. Asi největšímu významu se studánkám dostalo tehdy, kdy se o nich začalo uvažovat jako o zázračných, lidé poté začali studánky uctívat a později se z nich stala poutní místa, u kterých se začaly budovat kapličky a jiné stavby. Díky tomu se tato místa stala významnými orientačními body v krajině a nejen jimi, ale i místy k odpočinku a klidu. I dnes se v některých oblastech stále věří v zázračné schopnosti pramenů a lidé si připomínají význam daného pramenu, ať už se jedná o legendy, nebo nějaké historické události, které se na dané lokalitě v historii udály (Heřmanová 2010, s. 22).

Na stránce Národního registru studánek a pramenů je také zmíněno, jaký měly prameny dříve význam: „Zdroje vody do přírody vždy patřily. Před "člověkem" to však byla spíše přirozená napajedla zvěře a teprve s příchodem člověka nastal rozvoj "studánek".

Nejprve lovecké praménky, posléze především "agrotechnické studánky" (polní a lesní práce bez studánek by byly v letních parnech velmi trudné), později se připojily i funkce

"poutní" a turistické.“ (Národní registr studánek a pramenů 2018). Svým významům prameny a studánky dostály díky tomu, kdo je uctíval, kdo se o ně staral a komu sloužily. Pro všechny je asi nejvýznamnější a nejznámější význam magický. „Snad k žádnému jinému bodu v krajině se nevztahuje tolik podivuhodných příběhů, písní a říkanek jako právě ke studánkám. Jejich symbolické poselství vyznívá zpravidla pozitivně. Studánky bývají sídlem čistých, příznivých sil, místy zázraků a šťastných uzdravení. Dobro jako by patřilo k jejich „přirozenosti“.“(Klvač a Musil 2014, s. 24).

(14)

4

V magické účinky pramenů věřily již předhistorické kultury (Klvač a Musil 2014, s.

24). První zmínky o zázračně léčivých pramenech sahají až do doby bronzové. Později se o prameny zajímali Římané, kteří je využívali po celém svém impériu. Nejbližší vztah k pramenům a studánkám lze najít ve středoevropských tradicích například u Keltů, vzhledem k tomu, že „plynoucí vody jsou pro Kelty symbolem věčného toku, zvratů a proměn živého světa i vesmíru.“ (Cikánková 2015) Také pro Slovany byla voda jednou ze základních potřeb nezbytných pro život, a tak vodám přinášeli oběti, nejčastěji krvavé, jako důkaz úcty (Cikánková 2015).

Mezi další významy patří význam hospodářský a chráněný. Význam hospodářský vychází z toho, že prameny či studny byly velmi významné také pro zemědělce. Lidové verše říkají, že zemědělci udržovali prameny záměrně ať už v blízkých lesích či přímo na polích a často uzpůsobovali mokřady tak, aby z nich bylo možné odebírat vodu.

Postupem času mokřad ustoupil a zůstala po něm prohlubeň, ze které se dalo pít. Dalším významem je význam chráněný, ve kterém je hlavním tématem údržba pramenů, která byla dříve přirozená, dnes je to spíše řízená iniciace různých organizací či dobrovolníků.

Je teď na místě, aby se všichni, co chtějí prameny ochraňovat, spojili a společnými silami přispívali k zvelebování pramenů (Klvač a Musil 2014, s. 24). „Dnešní krajina se zoufale narušeným vodním režimem je na studánky chudá. Mnohé z nich skončily v melioračních rourách, jiné vlivem nešetrných zásahů a vyčerpáním podzemních zásob vody člověkem vyschly.“(Klvač a Musil 2014, s. 24).

Další význam, který mohou studánky nést, je význam posvěcený. Církev v minulých dobách studánky neuznávala a snažila se jejich uctívatele od nich odvrátit, protože lidé měli uctívat jedině Boha. I přes vědomí hříchu se nepodařilo lidi odpoutat a tak církev začala přisuzovat studánkám křesťanské významy. Zanedlouho se stala tehdy pohanská místa symbolem křesťany uznávaných idejí. K tomuto výsledku přispěla i skutečnost, že voda a očista patří k významné svátosti – křtu (Klvač a Musil 2014, s. 24). Studánky se také začaly vysvěcovat a začaly se u nich pořádat slavnosti v období Svatodušních svátků, které se kryjí se slovanským svátkem rusálie. Později se téměř všechny významné prameny zasvětily světcům, což provázely ve velké většině legendy, které se ne náhodou podobaly těm pohanským (Cikánková 2015).

Studánky nebyly ale vždy významné. V některých obdobích zanikaly a v některých zase rozkvétaly. Toto téma ve svých pracích rozebírají autoři Klvač a Musil (2014, s. 24) a

(15)

5

také Heřmanová (2010, s. 22). O takzvanou budovatelskou éru studánek, za kterou je považována první čtvrtina 20. století, se výrazně zasloužil významný český lesník a vysokoškolský profesor Josef Opletal. Od padesátých let do období sametové revoluce zájem o studánky opět poklesl a spousta z nich upadla v zapomnění. Mnohé v této době zanikly ať už přičiněním člověka, či přírodními vlivy (Klvač a Musil 2014, s. 24). I přes velký úpadek pramenů se naštěstí objevily významné aktivity, které se snaží o znovuzrození zájmu o ně a o jejich péči. Zájem o prameny se projevuje ve formě čištění a jarního otevírání studánek, mapování míst, kde se prameny nachází, obnovení obřadů a pochodů k pramenům. Tento zájem poukazuje na zlepšující se povědomí o problematice životního prostředí a také na snahu oživovat kulturní život společnosti (Heřmanová 2010, s. 22). Lze tedy říci, že zájem o studánky není zcela ztracen a vše se obrací k lepším časům, protože kdyby vymizela všelijaká péče o studánky, jistě by zcela zanikly nebo se vrátily ke svému přirozenému stavu. Je otázkou, zda je potřeba tyto zdroje vody udržovat či nikoli, zda nechat studánky na pospas přírodním vlivům, či ne.

Stejnou otázku jako u studánek si ale můžeme položit také u památek, umění atd.

Důvodem, proč je potřeba udržovat studánky je to, že uchovávají historickou paměť krajiny. Nesou sebou příběhy a události, které se odehrály v minulosti (Národní registr studánek a pramenů 2018).

(16)

6

2. Základní pojmy

Tato kapitola pojednává o nejdůležitějších pojmech, které se váží k tématu této bakalářské práce.

2.1 Krajina

Mezi základní pojmy překládané práce patří v první řadě pojem krajina. Prameny, které byly vybrány, neodmyslitelně patří do krajiny a jsou její součástí. Pojem krajina lze definovat různými způsoby. Lowenthal (2007, s. 635) definuje krajinu následovně:

„Krajina je základním dědictvím každého z nás. Je všezahrnující a nevyhnutelná.

Přitom pro každého z nás znamená něco jiného.“S další definicí přichází také Gojda, který vidí krajinu jako „…místo, v němž prakticky každý zásah člověka zůstává nesmazatelně zapsán a za vhodných podmínek se může dříve či později projevit. Tímto místem je krajina“ (Gojda 2000, s. 55). Supuka et al. (2000, s. 5) definuje krajinu jako„vymezený prostor země, ve kterém se nacházejí prvky neživé přírody a živé organismy včetně člověka.“

C. O. Sauer ve své práci The Morphology of Landscape definuje kulturní krajinu. Snaží se poukázat na to, že příroda nevytváří kulturu, ale kultura ovlivňuje přírodu a tím i způsoby života. Domníval se, že lidské dopady na krajinu jsou projevem kultury (The Pennsylvania State University 2017). „C. O. Sauer definuje krajinu jako osobitou oblast tvořenou charakteristickým spojením přírodních a kulturních forem. Identita určité krajiny je potom dána její rozeznatelnou konstitucí, hranicemi a typickými vztahy k dalším krajinám, které společně utvářejí celkovou soustavu.“ (Čáp 2013, s. 67).

2.2 Paměť krajiny

Jelikož jsou studánky a prameny objekty, které vznikly v minulosti, lze říci, že tyto objekty v sobě nesou pozůstatky dob minulých, jsou tedy pamětí krajiny, tedy obrazem toho, jak krajina vypadala dříve. I u pojmu paměť krajiny existuje řada definic, přičemž s jednou z nich přišel také Sádlo et al. (2005, s. 225-226), který pojem paměť krajiny definuje takto: „Paměť krajiny neznamená nic jiného než schopnost čelit rozmarům své doby a nenechat se jenom vláčet neustále se proměňující přítomností. Nejstatičtější představa krajinné paměti je založena na přítomnosti starých objektů v krajině. Krajina

(17)

7

prostě obsahuje památky – němé svědky minulosti.“ Právě těmito němými svědky minulosti jsou prameny a studánky obsažené v překládané práci.

Kučera (2009, s. 6-7) ve svém článku pro časopis Geografické rozhledy uvádí, že paměť krajiny vzniká propojením paměti prostředí a paměti lidí. Paměť prostředí je na lidské paměti nezávislá. Stejně jako se krajina skládá z jednotlivých prvků prostředí a jim přiřazených významů, také tzv. paměť krajiny vzniká propojením paměti prostředí a paměti nás lidí. Jsou tím myšleny objekty z minulosti např. hrady, které přetrvaly do dnešní doby, ale jedná se také o to, co vzniklo pouze působením přírody, např. hory.

Může se také jednat o zcela běžnou věc, jako je dům, ve kterém bydlíme, nebo studánka, kam si chodíme pro vodu. Neuvažujeme nad tím, že by tyto zcela běžné objekty měly nějaký význam, dokud nedojde k nějaké zásadní situaci, např. když se okolo našeho domu začnou stavět úplně jiné, moderní domy. Paměť krajiny také závisí na lidské paměti a na tom, jaký význam věcem okolo nás přidělujeme. Pokud tedy spojíme lidskou paměť s pamětí prostředí, vznikne paměť krajiny. Kučera (2009, s. 7) ovšem také poukazuje na to, že lidé krajinu mění a tak se pomalu vytrácí paměť původní krajiny, ale vytváří se zcela nová.

Problém s vytvářením nové krajiny a nové paměti krajiny souvisí také se studánkami a prameny. Tyto objekty vznikly také v minulosti a lidé jim přikládali určitý význam.

Tento význam se ale postupem času začal vytrácet a to z několika důvodů. Mezi tyto důvody mohou patřit historické události jako např. odsun německého obyvatelstva po druhé světové válce (tato problematika je popsána níže) a díky této události také příliv nových obyvatel, kteří začali krajinu přetvářet k obrazu svému.

2.3 Genius loci

Každý z vybraných pramenů se pyšní svou specifickou atmosférou, která člověka nějakým způsobem přitahuje. Genius loci znamená, že každé místo, každý objekt má své kouzlo, nějakou myšlenku. Každé místo, či objekt má svého ducha, svou jedinečnost a tohoto ducha vytváří lidé svými zásahy (Mikšíček 2018). Termín genius loci je také různě definován. Vencálek (2009, s. 4) ve svém článku píše, že lidé dříve nevnímali krajinu a její objekty jako nějaký výčet informací. Lidé znali významy jednotlivých objektů a tyto významy spolu s prostorovými strukturami tvořily z těchto objektů ojedinělá a výjimečná místa, která měla svého genia loci – ducha místa. Podle

(18)

8

Ivaničky (2000, s. 17)„genius loci krajinu jistým způsobem oživuje a současně je jí stále aktualizován. Ovlivňuje život lidí v ní žijících, přičemž oni sami jej svými činnostmi dotvářejí. Je pro ně jakýmsi posvátným dědictvím minulých generací, majícím povahu kořenů“. Genius loci je jakýmsi posvátným dědictvím minulých generací. Ovlivňuje životy lidí a poukazuje na minulé generace, lidé jej dotvářejí nebo úplně proměňují (Ivanička1999, s. 17). Dnes velmi často dochází, hlavně v pohraničí, k mísení tradiční a nové architektury. Původní místa tak ztrácejí svého ducha místa, protože noví obyvatelé nerespektují původní krajinu a přinášejí si svou vlastní (Mikšíček2018).

2.4 Orální historie

Orální historie je nejstarším typem historického bádání a předchází psanému slovu. Je to způsob shromažďování, uchovávání a interpretace slov a vzpomínek lidí, komunit a účastníků minulých událostí (Oral History Association 2018). Orální historie je bezesporu jednou z nejstarších forem lidské komunikace. Mluvené slovo tvořilo nepochybně klíčovou roli při zachování minulých důležitých událostí v životech našich předků. Odkud přesně pochází termín oral history, není zcela jednoznačné, jelikož se o přesné autorství vedou dodnes spory. Termín pochází ze Severní Ameriky, která je jednou z kolébek orální historie. Největší expanzi zažila po druhé světové válce a to díky spisovateli Allanu Nevinsovi a jeho spolupracovníkům z Kolumbijské univerzity, který přikládá orální historii její význam v zaznamenávání rozhovorů a jejich následné přepsání a uložení do archivů pro pozdější účely (Vaněk et al. 2007, s. 15).

Naši předci, jak již bylo napsáno, uchovávali historické události pomocí mluveného slova. Mluvené slovo mělo nejrůznější formy a to od mytických vyprávění, přes báje, legendy až k písním. Jelikož většina lidí neměla nebo nemohla mít v minulosti vzdělání, mluvené slovo zastínilo i zrod písma. Některé kultury začaly své legendy zapisovat do psané podoby, avšak ne každý obyčejný člověk si mohl legendu či příběh přečíst, a tak ještě dlouhá léta přetrvávala důležitost orální historie. Mluvené slovo ale později začalo ztrácet na své vážnosti, jelikož národy, které si své dějiny sepisovaly, začaly považovat národy, které svou historii šířily jen pomocí mluveného slova, za bezdějinné barbary a měly nad nimi pocit civilizační převahy (Vaněk et al. 2007, s. 25-26).

Je možné tedy říci, že pomocí orální historie může badatel nalézt poznatky, které vypověděli lidé, kteří v dané době žili. Ve výpovědích můžeme nalézt pocity a prožitky

(19)

9

vypovídající osoby a její subjektivní názor. Musíme si také uvědomit, že subjektivní sdělení nemůžeme brát za zcela jediné a pravdivé, a tudíž ho musíme brát s nadhledem.

Neznamená to ale, že by takto získané informace nebyly potřebné, protože mohou obohatit naše poznání a můžeme je porovnat s dalšími.

COHA (2018) definuje orální historii jako jednu z metod historiografie, která je součástí kvalitativního výzkumu. Je nezastupitelná, jelikož je často jediným dostupným pramenem. Jiné zdroje jsou v mnoha případech nepřístupné nebo jsou zničené. Tyto zdroje také mnohdy, nežli za pomoci mluveného slova, vůbec neexistovaly. Vaněk et al.

(2007, s. 11) uvádí, že slovní spojení orální historie se zakládá na prastaré skutečnosti, že obrazy minulého dění si lidé mezi sebou předávali prostřednictvím mluveného slova.

Jednoduše řečeno lze říci, že orální historie je obraz lidské minulosti popsaný vlastními slovy.

(20)

10

3. Odsun německého obyvatelstva se Sudet

V rámci této bakalářské práce je důležité se také zmínit o odsunu sudetských Němců z tehdejšího Československa. S prací toto téma úzce souvisí proto, že lokality, ve kterých se prameny nachází, spadají do pohraničí a velkou část původního obyvatelstva tvořilo právě německé obyvatelstvo. Odsun sudetských Němců rozebírá ve své práci Kateřina Nová, která charakterizuju odsun jako velmi bolestivou událost. „Odsun sudetských Němců z Československa po druhé světové válce patří mezi dramatické, palčivé a velmi důležité události českých moderních dějin. Odsun ukončil společné soužití Čechů a Němců na jednom území, jež započalo již ve středověku tzv. německou kolonizací probíhající ve 13. století.“(Nová 2012, s. 1)

Strnadová (2016, s. 7) ve své práci uvádí, jaké bylo procentuální zastoupení německého obyvatelstva v Československu před rokem 1945 a uvádí, jaké zastoupení měli právě v pohraničí. „Před rokem 1945 žilo v Českých zemích téměř 30 % obyvatel hlásící se k německé národnosti. Jak dokládají údaje ze sčítání lidu v roce 1930, z více jak deseti a půl milionu obyvatel bylo přes tři miliony německé národnosti. Tito obyvatelé žili především v pohraničí, kde tvořili majoritu v podobě 72 % obyvatelstva.“ (Strnadová 2016, s. 7) Tabulka 1 znázorňuje, jaký byl podíl obyvatel s německou národností v Čechách, na Moravě a Slezsku před rokem 1945.

Tabulka 1 Podíl obyvatel s německou národností v Čechách, na Moravě a ve Slezsku

Území Počet obyvatel

celkem

Počet obyvatel s

německou národností Procentní podíl

Pohraničí 3 707 852 2 660 192 72%

Vnitrozemí 6 966 534 486 628 7%

Celkem 10 674 386 3 149 820 29,50%

Zdroj: Kučera 1994, s. 11 cit. podle Strnadová 2016. s. 7

(21)

11

Průběh odsunu německého obyvatelstva se odehrál ve třech etapách (Toms 1985 cit.

podle Ládková, Svršek 1994). Následující tabulka (Tabulka 2) znázorňuje celkovou bilanci odsunu z České republiky, Slovenské republiky a z obou republik celkem.

Tabulka 2 Celková bilance odsunu

ČSR celkem ČR SR

počet Němců k 1. 5. 1945 3 200 000 3 000 000 200 000

útěkem a ústředně neorganizovaným odsunem odešlo do Německa v období od května 1945 do ledna 1946 celkem

660 000 650 000 10 000

organizovaným odsunem v r. 1946 odešlo celkem 2 256 000 2 100 000 156 000

z toho do amerického pásma

do sovětského pásma

1 464 000 792 000

v dodatečném odsunu v r. 1947 odešlo 80 000

počet Němců v ČR k 22. 5. 1947 204 000 180 000 24 000

Zdroj: ČSÚ 1953 cit. podle Ládková, Svršek 1994

Odsun německého obyvatelstva a nástup socialismu výrazně ovlivnil sociálně- ekonomickou sféru, ale také duchovní a kulturní, což úzce souvisí s tématem této práce.

Je důležité také zmínit, že každá oblast pohraničí byla zasažena v různé míře, jelikož každá oblast je od hranic různě vzdálena. Co se duchovní sféry týče, odsun Němců měl velký vliv na spiritualitu obyvatelstva a velmi ovlivnil i počet věřících v pohraničí.

Koncem 40. a začátkem 50. let bylo stanovisko k církvi a k víře obecně nepříznivé.

Tento postoj výrazně ovlivnil pozdější dění a nejvíce zasáhl právě pohraničí, protože po odsunu se začaly rušit kláštery, kostely a ostatní církevní statky, jelikož noví obyvatelé již neměli zájem se o tyto objekty dále starat a udržovat je. Odsun německého

(22)

12

obyvatelstva výrazně ovlivnil také kulturní život v pohraničí.„Mizely hospody a restaurace, kulturní domy, sportovní zařízení, plovárny, a jediná kultura, co zbyla, byla ta řízená, kolektivistická.“ (Kreuziger 2009, s. 14) Tyto budovy jsou dnes opuštěné a chátrají a nezájem o ně vytváří prostor pro sociální patologii a to nejen v podobě bezdomovců, kterým budovy poskytují útočiště, ale i například drogově závislým, či jiným skupinám, které jsou pro společnost nežádoucí (Kreuziger 2009, s. 14).

Duchovní i kulturní sféra Sudet byla tedy velmi poškozena a spolu s nimi byl také poškozen duch místa. S novými přistěhovalci přišel i nový duch místa, který zastínil toho původního (Mikšíček 2018).„Mizeli ale hlavně lidé, a s nimi jejich kultury ve smyslu obohacení“, jak uvádí Kreuziger (2009, s. 19). Tento problém je velmi důležité zmínit, protože lidé vytváří kulturu daného místa a spolu s nimi neodchází pouze jejich kultura ale také historie míst, objektů a všeho co v dané lokalitě zůstalo opuštěné.

Noví přistěhovalci přetvářeli krajinu podle svých představ, byla jim lhostejná tradiční architektura, tradice a kultura i přesto, že pohraničí získali bez jakéhokoliv úsilí.

(Mikšíček 2018). Nedbali na to, že pomalu mizela historie místa, kam se přistěhovali, a vytvářeli tak zcela novou krajinu, co se architektury, způsobu života a všeho ostatního týče. Jak uvádí Kreuziger (2009, s. 19), „změnou architektury Sudety pomalu, ale jistě ztrácely svůj „genius loci“, tento následek odsunu pomalu měnil lidské duchovní myšlení. Lidé byli vykořenění, neměli vztah k místům, která získali v podstatě zdarma.“

(23)

13

4. Metodika a průběh výzkumu

Pro výzkum kulturně-geografických aspektů pramenů na Liberecku byla v rámci kvalitativního výzkumu pro sběr dat použita metoda polostrukturovaného a strukturovaného rozhovoru a sběr orální historie v lokalitě každého pramenu. Sběr dat probíhal také zároveň s terénním průzkumem oblastí. První dvě otázky rozhovoru obsahují údaje o věku a pohlaví dotazovaných. Ostatní otázky jsou již otevřené a přímo se týkají tématu práce. Podoba rozhovoru je obsažena v příloze F. Celý rozhovor obsahuje čtrnáct otázek.

Strukturovaný rozhovor probíhal formou přímého dotazování osob, které bydlí v lokalitě každého z pramenů. Osoby žijící v každé z lokalit nebyly předem vybrány.

V rámci výzkumu byly ale také osloveny i předem vybrané osoby, jako například starosta města, zakladatel pramene apod. Zde rozhovor probíhal formou polostrukturovaného rozhovoru. Rozhovory probíhaly ve většině případů venku například před domem dotázaného nebo na ulici apod. Plánované rozhovory probíhaly na předem naplánovaném místě, které si určil sám dotázaný. U každého rozhovoru se velmi lišila délka jeho trvání, což se dalo předpokládat už kvůli specifičnosti tématu.

Dále zde velkou roli hrála také ochota dotázaných odpovídat. Každý rozhovor byl tedy jedinečný a jinak dlouhý.

(24)

14

5. Výsledky

V rámci výzkumu bylo navštíveno několik lokalit, ve kterých byla nasbírána data k jednotlivým pramenům. Pro pramen Ploučnice byla data nasbírána ve městě Osečná.

Obec Dlouhý Most, konkrétně část Horní Podlesí a obec Jeřmanice byly vybrány pro dotazování respondentů k Rohanovu prameni. Data pro Skautskou studánku byla sebrána v Liberci, v části Starý Harcov. V Karlově pod Ještědem, další části města Liberec a v části Machnín, byli respondenti tázáni na Vrstevnicovou studánku.

Pro poslední pramen, a to studánku U Obrázku, byla data nasbírána také v Liberci, konkrétně v části Ruprechtice.

5.1 Sociodemografické charakteristiky respondentů

Z celkového počtu 50 respondentů se výzkumu zúčastnilo 25 mužů a 25 žen. Věkové rozložení zobrazují Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.. Tabulka 3 podrobněji ukazuje, kolik respondentů patřilo do jaké věkové kategorie a to i na závislosti, zda se jednalo o muže či ženu.

Obrázek 1 Věkové rozložení respondentů

Zdroj: vlastní zpracování

14%

28%

28%

30%

Věk

18 - 35 36 - 50 51 - 65 66 a více

(25)

15 Tabulka 3Věkové rozložení respondentů

Věkové rozložení Počet mužů Počet žen

18 – 35 4 3

36 – 50 5 9

51 – 65 9 5

66 a více 6 9

Zdroj: vlastní zpracování

V rámci této práce bylo jedním z cílů oslovovat spíše starší věkové kategorie. Pro výzkum bylo důležité mluvit s lidmi, kteří se v nejlepším případě v dané lokalitě narodili, tudíž je zde veliká šance, že budou místo, kde žijí dobře znát, a to znamená záruku mnoha informací.

Další otázkou, která byla pro výzkum důležitá, byla, jak dlouho dotázaný respondent v dané lokalitě žije. V tomto bodu je důležité říci, že ještě než byli respondenti tázáni na připravené otázky, byla položena otázka, zda jsou místní. Pokud bylo na tuto otázku kladně odpovězeno, v rozhovoru se pokračovalo. V průběhu výzkumu, tedy dotazování respondentů, byla převážná většina dotázaných místních, jen v ojedinělých případech se jednalo o turistu, či studenta.

Díky této otázce bylo tedy zjištěno, jak dlouho respondent v lokalitě žije. Odpovědi byly velmi rozmanité, jak znázorňuje Tabulka 4. Celkem 12 respondentů odpovědělo, že v lokalitě žijí celý život, tedy od narození. Jedna žena uvedla, že v lokalitě přímo nebydlí, ale často tam přebývá, protože se stará o svou nemocnou a starou maminku, ale lokalitu dobře zná, protože zde vyrostla. Tři respondenti uvedli, že se do lokality přistěhovali i se svými rodinami po roce 1945,po odsunu německého obyvatelstva.

(26)

16 Tabulka 4 Délka obývání lokality

Jak dlouho bydlíte v této lokalitě ženy Muži

méně než6let 5 8

6 – 15 let 4 2

16 – 25let 2 2

26 – 35let 1 1

36 – 45let 1 2

46 let a více 3 3

od roku 1945 2 1

od narození 6 6

nebydlím zde 1 0

Zdroj: vlastní zpracování

S otázkou, jak dlouho respondenti žijí v dané lokalitě, úzce souvisí další otázka, zda v dané lokalitě žili nebo žijí také jejich předci. Zde více jak polovina dotázaných odpověděla, že nikoli, jak také znázorňuje Obrázek 2.

(27)

17 Obrázek 2 Předci a jejich obývání lokality

Zdroj: vlastní zpracování

U těchto dvou otázek jsem se dozvěděla několik dalších informací. Několik respondentů odpovědělo, že jsou se smíšeného manželství, dále jsem se dozvěděla, že předci některých dotázaných přišli do lokality po roce 1945. Tato skutečnost ukazuje na obměnu obyvatel po druhé světové válce, kdy byla německá populace odsunuta z pohraničních oblastí a posléze se do míst začali stěhovat noví obyvatelé.

38%

62%

Žijí zde/žili zde Vaši předci?

ano ne

(28)

18

5.2 Rozhovory

V rámci výzkumu byly také osloveny osoby, které byly předem vybrány, jako potencionální zdroj informací. Konkrétně byli vybráni: starosta Osečné (pramen Ploučnice), starosta Janova Dolu (pramen Ploučnice), zakladatel Skautské studánky (Skautská studánka) a pan farář Antonín z františkánské církve (studánka U Obrázku).

Pro sběr dat byla vybrána metoda polostrukturovaného rozhovoru1, který je vázán strukturou, ale lze se od ní odklonit. V rámci této metody byli respondenti tázáni na stejné otázky, které byly použity v dotazníku. Otázky byly ale přizpůsobeny každému z respondentů a často byly některé rozvedeny do větších podrobností. Také byly často použity doplňující či zcela nové otázky či témata. Pořadí otázek nebylo striktně dodržováno.

Tři ze čtyř rozhovorů byly zaznamenány na digitální záznamník a záznamy jsou také v digitální podobě uchovány. Rozhovor s panem farářem nahraný není, jelikož k nahrání nebyly vhodné podmínky. Účastníci rozhovorů byli předem seznámeni s použitím nahrávacího zařízení a všichni s pořízením nahrávky souhlasili. Jména účastníku nejsou přímo uvedena.

1 „Polostrukturovaný rozhovor je částečně řízený rozhovor s předem připravenými otázkami, pořadí otázek se může měnit a mohou se další otázky tvořit i během rozhovoru.“ (Slovník cizích slov 2018)

(29)

19

5.3 Údaje o pramenech

Tato kapitola má za cíl poskytnout ucelené informace o jednotlivých pramenech, které byly vybrány pro bližší analýzu na základě výsledků z dotazníkového šetření, rozhovorů a studia dokumentů a literatury. Ještě než přistoupíme k pojednání o jednotlivých pramenech, je důležité zmínit se krátce o povědomí o nich, tedy o tom, zda dotazovaní lidé pramen znají, popřípadě odkud, což je důležitý předpoklad pro další zkoumání vztahu lidí ke konkrétním pramenům.

5.3.1 Povědomí o pramenech

Nejdříve byli respondenti dotázáni, zda pramen znají a pokud ano, tak odkud ho znají.

Tato otázka je to pro tento výzkum klíčová, jelikož znázorňuje, zda se místní obyvatelé zajímají o místo, kde žijí a zda mají přehled o tom, co se v místě jejich bydliště nachází a jakou historií se tato místa a objekty pyšní. Celkem 38 respondentů pramen z jejich lokality znala a ostatních 12 respondentů vůbec netušila, že se v jejich blízkosti daný pramen vyskytuje. Tuto skutečnost znázorňuje Obrázek 3. Následující Obrázek 4 vyznačuje, odkud lidé pramen znají. Nejčastější odpovědí na tuto otázku byla odpověď, že respondent je místní a zná pramen tedy odjakživa.

Zda měli lidé povědomí o prameni v minulosti, je zkoumáno na základě analýzy starých map a obsaženo u každého z pramenů v odstavci s názvem staré mapy. Pro předkládanou práci byly vybrány mapy z let: 1843 a první poloviny 20. století (tato mapa byla publikována v letech 1874-1880). U dvou pramenů, a to u studánky U Obrázku a u Skautské studánky, je také mapy z roku 1947. Rok 1947 je pouze orientační, podle ČÚZK je mapa datována pravděpodobně k tomuto roku. Ve starých mapách byl zjišťován význam pramenů a to tím, zda byly prameny do map zakreslovány, a dále zda byla okolo pramenů zástavba, či jestli okolo vedly nějaké cesty apod.

(30)

20 Obrázek 3 Povědomí o prameni

Zdroj: vlastní zpracování

Obrázek 4 Odkud lidé pramen znají

Zdroj: vlastní zpracování

Tabulka 5 podrobněji znázorňuje, jaký pramen místní lidé nejméně znali a také počet lidí, kteří ho neznali vůbec. Nejméně lidé znali Rohanův pramen a to celkem 5 lidí.

Velmi překvapujícím zjištěním bylo, že tito respondenti žijí v okolí Rohanova pramene celý život a nikdy o něm neslyšeli. Několik respondentů uvedlo, že znají rod Rohanů ze Sychrova. Lze tedy z těchto odpovědí usoudit, že pojem Rohan nebyl respondentům cizí, ale konkrétně Rohanův pramen již dotázaní příliš neznali. Respondenti také odkazovali na skutečnost, že po roce 1945 odešli všichni původní obyvatelé a spolu s nimi odešlo také mnoho informací, které se mohly týkat právě Rohanova pramene.

V rámci dotazování vyplynula na povrch také informace, že dříve žilo v lokalitě Dlouhý Most, konkrétněji v části Horní Podlesí daleko více lidí a stálo tam mnoho domů, ale dnes tam stojí jen zlomek toho, co dříve. Lidé, kteří Rohanův pramen znali, pouze

76%

24%

Povědomí o prameni

ano ne

60%

8%

6%

24%

2%

Odkud lidé pramen znají

jsou místní

z doslechu

narazili na něj náhodou

o pramenu vůbec nevědí

ze školy

(31)

21

vypověděli, že je pramen vyschlý a o místo, kde se pramen nachází, se nikdo nestará a skoro nikdo o prameni neví.

Tabulka 5 Neznalost pramene

Místní lidé, kteří daný pramen neznají

Pramen Počet lidí

Ploučnice 0

Studánka U Obrázku 2

Skautská studánka 2

Vrstevnicová studánka 3

Rohanův pramen 5

Zdroj: vlastní zpracování

(32)

22 5.3.2 Pramen Ploučnice

Pramen Ploučnice leží v Libereckém kraji v okrese Liberec na rozhraní obcí Osečná a Janův Důl. Katastrálně spadá pramen pod obec Janův Důl (Národní registr pramenů a studánek 2013). Hranici mezi obcemi vyznačuje červená linie (Mapy.cz 2018) na prvním obrázku (Obrázek 5). Prameny Ploučnice se uvádí dva a to hlavní pramen, který byl vybrán pro tuto práci, a pramen tzv. Horní Ploučnice, který vyvěrá u obce Hoření Paseky. Pramen u obce Hoření Paseky je velkou část roku málo vydatný až vyschlý, a proto se za hlavní pramen považuje právě ten u Janova Dolu a Osečné (mistopis.eu 2005). Jak uvedl v rozhovoru starosta Osečné, existují spory a nejasnosti o tom, kde je prameniště Ploučnice. U Světlé pod Ještědem je označený také pramen Ploučnice, i když odtamtud voda nevytýká a spíše než pramen Ploučnice z obce vytýkají odpady z domů. Jen po zimě, pouze když je hodně sněhu, se pramínek u Světlé objeví, ale jinak tam po celý rok nic neteče. Často byly na toto téma vzneseny dotazy a došlo se k odpovědi, že pramen u Světlé označil v 50. letech kartografický úřad v Brně (Starosta Osečné 26. 7. 2016).

Na obrázku (Obrázek 5) je pramen znázorněn červenou šipkou a kousek od prameniště je také vyobrazen jeho znak a název. Přímo k prameni vede červená turistická stezkaz Ještědu do Osečné, která zde také končí (Mapy.cz 2018). Díky této skutečnosti lze říci, že pramen je turistickým cílem. Na internetových stránkách Noviny pod Ralskem je v oddělení turistických zajímavostí zmíněn i pramen Ploučnice.

Pramen Ploučnice je velmi vydatný. Prameniště Ploučnice bylo dříve označováno jako jedno z nejvydatnějších pramenišť ve střední Evropě, jelikož ani v dobách největšího sucha neklesala vydatnost pramenů. Dnes je však výrazně snížena (až o 20 %) v souvislosti s vrty, které v okolí prováděl v letech 1970 – 1980 uranový průmysl (mistopis.eu 2005). Voda vyvěrá z podložních vrstev a je velmi čistá a studená. „Říká se, že tím, jak je voda čistá a jak prochází přes písky, tak to vypadá, že je pramen přibližně půl metru hluboký, ale v reálu, kdyby se tam zapíchla nějaká měrná tyč, tak je 2-3 metry hluboký.“(Starosta Janova Dolu 26. 7. 2016)Z obce Janův Důl je pramen přístupný přes Jenišovský rybník a mokřady. V minulosti z Jenišovského rybníka odtékala velká část vody jako náhon do nedalekého Jenišovského mlýna, který byl v provozu ještě v roce 1962 (mistopis.eu 2005).

(33)

23

Pramen Ploučnice měl v minulosti i současnosti bohaté využití, což zmiňuje následující text: „Větší část vody přímo z prameniště i z Jenišovského rybníka odtéká do vodoteče a tvoří tak základní tok Ploučnice. Tento potok v obci Osečná a v Lázních Kundratice ještě ve třicátých letech zajišťoval pohon dalších čtyř mlýnů a dvou provozoven, kde voda poháněla mlýnská kola či vodní turbíny.“ (Noviny pod Ralskem 2018)„Čtyři sta metrů od prameniště Ploučnice je čerpací stanice pitné vody pro Osečnou i Lázně Kundratice. Velká vydatnost těchto pramenišť byla v letech 1970 - 1980 snížena cca o pětinu živelnou činností uranových dolů v nedaleké Stráži pod Ralskem, jejich pracovníci vyvrtali v oblasti velké množství průzkumných a hydrogeologických vrtů.“

(Noviny pod Ralskem 2018).

Co se týče informací o prameni, respondenti nejčastěji uváděli jako jejich zdroj přímo městský úřad, který podle výpovědí respondentů vede údaje o Ploučnici. Dále bylo zjištěno, že místní několikrát zahlédli článek o Ploučnici v místním časopise. Několik dotázaných také uvedlo jako záznam naučnou tabuli, která se nachází přímo u pramene.

Jeden muž také uvedl, že v Osečné byly záplavy a díky tomu také vznikly záznamy o Ploučnici.

(34)

24 Obrázek 5 Lokace pramene

Zdroj: Mapy.cz Legendy, příběhy

K prameni Ploučnice se váže několik legend a příběhů, které sesbíral Marek Řeháček do své publikace Vyprávění o strašidlech, přízracích a podivných úkazech nejsevernějších Čech. Ten hned na úvod o prameni Ploučnice napsal následující:„Když jsem poprvé přišel k pramenu Ploučnice, byl jsem fascinován. Malé jezírko v houští, voda na jeho dně vířila hebký bílý písek. Přesně takové místo jsem si představoval jako rejdiště vodních víl. Kdybych je na břehu spatřil v tom slunečném podzimním dni, kdy švestky na nedalekých stromech byly již přezrálé, vůbec bych se nepodivil.“ (Řeháček 1997, s. 42)

Katastrální území Janova Dolu

Katastrální území Osečné

Pramen Ploučnice

(35)

25

Dále jsou uvedeny již samotné legendy, které se k prameni váží. Jejich plné znění je uvedeno v příloze. Několik legend o prameni Ploučnice se váže k postavě vodníka ať už zlého či dobrého. Existuje příběh o dobráku vodníkovi, který lidem nosil ryby a dbal na dostatek vody pro mlýnské kolo. Jiný vodník dobrák pomohl staré poloslepé ženě s nůší s tím, že až bude on potřebovat pomoci, tak se na ni obrátí. Vodník se zanedlouho na ženu obrátil a odvedl ji do svého podvodního paláce, kde mu žena pomohla porodit jeho potomka. Dokonce se žena stala i kmotrou pro narozené dítě a vodník ji pak odvedl domů do Janova Dolu a odměnil se jí dukáty. Příběhy ale vypráví i o zlém vodníkovi, který utopil každého, kdo se přiblížil k jeho vodám. Nezáleželo mu na tom, zda utopí dítě, či dospělého. Jednou k jeho vodám přišel neznámý člověk, který nevěděl o zlém vodníkovi a také na to doplatil svým životem. Některá vyprávění poukazují také na zlé bludičky, které v noci naváděly kolemjdoucí do spárů zlého vodníka. Ne všechny bludičky byly ale stejně podlé. Dobrotivá bludička zachránila před utopením sedláka z Druzcova tím, že ho provedla temným lesem až na cestu, kde už si pak sedlák cestu domu našel sám (Řeháček 1997, s. 42-44).

Respondenti při otázkách ohledně této tématiky nebyli tolik sdílní. U dotázání na legendu pouze několik málo dotázaných vypovědělo, že se traduje tragický příběh o utopení malého dítěte údajně z Druzcova. Jinou příběh, či legendu místní neznali. Zda byl pramen používán k religióznímu využití či jsou s ním spojovány nějaké rituály, respondenti příliš nevěděli. Jeden muž vypověděl, že díky křížové cestě mohl v minulosti pramen sloužit k nějakým rituálům, ale nyní už nejspíše ne. Pod tímto textem jsou uvedeny odpovědi respondentů z města Osečná.

„Je to asi třicet let. Utopilo se tam nějaké dítě z Druzcova. U mlýna je křížek.“(Obyvatel Osečné, Osečná, 2018).

„Slyšeli jsme pověst o dítěti, které se tam mělo utopit.“(Obyvatel a obyvatelka Osečné, Osečná, 2018).

Starosta Osečné v rozhovoru zmínil jednu z legend, která říká, že okolo pramene jel kdysi sedlák s vozem naloženým senem a tažený koňmi, který se převrátil do pramene a utopil. Také se traduje, že se v prameni utopily dvě děti, protože voda je tam velmi studenáv zimě i v létě a obě oběti zemřely na srdeční zástavu. V souvislosti s blízkými lázněmi Kundratice se v Osečné udržuje pověst o Kundrátech, kteří navštěvují děti při

(36)

26

oslavě pálení čarodějnic (Starosta Osečné 26. 7. 2016). Rovněž starosta Janova Dolu zmínil v rozhovoru, že s pramenem Ploučnice je spojený příběh, který vypráví, že se v prameni utopily děti, které se chtěly pouze vykoupat, ale netušily jak hluboký pramen vlastně je. Díky hloubce a studené vodě nedokázaly už vyplavat (Starosta Janova Dolu 26. 7. 2016).

Údržba pramene

Dotázaní z okolí pramene Ploučnice při této otázce ihned uvedli, že okolí pramene je čisté a uklizené a že o pramen a jeho okolí se určitě stará obec Osečná. Někteří také uváděli místní rybářský spolek, jeden z respondentů je členem, a také Povodí Ohře. Pod textem je několik odpovědí.

„Ano, je tam uklizeno. Stará se o to obec a rybáři.“ (Obyvatel Osečné, Osečná, 2018).

„O místo se stará obec a rybářský spolek a já jsem jeho členem.“ (Obyvatel Osečné, Osečná, 2018).

„Je tam čisto, obec se o to stará.“ (Obyvatelka Osečné, Osečná, 2018).

Rovněž starosta obce Osečná v rozhovoru potvrdil, že o údržbu pramene se starají také technické služby města Osečná. Pravidelně pramen čistí a nejen pramen Ploučnice, ale i ostatní rybníky a prameny v okolí, protože zdroj vody je pro místní obyvatele důležitý (Starosta Osečné, 26. 7. 2016). Město Osečná se také postaralo o opravu rybníků a to Mlékárenského, Chrastenského a Jenišovského rybníka. U Jenišovského rybníka je opraven i náhon na mlýn a v plánu je oprava i mlýnského kola a v plánu je také dát tento mlýn do provozu jako atrakci pro veřejnost (Starosta Osečné 26. 7. 2016 a starosta Janova Dolu 26. 7. 2016).

Využití pramene

Vzhledem ke své vydatnosti měl pramen v minulosti bohaté využití. Město Osečná využívala k napájení několika mlýnů na výrobu energie a na mletí mouky. Později s postupem industrializace se mlýny pomalu přestaly využívat, protože jejich energie nebyla stálá a byla velice nákladná. Z pramene Ploučnice také v minulosti vedla dřevěná trubka, která ústilana náměstí do kašny, kde si lidé nabírali vodu pro své účely. Po roce 1900 se v Osečné zavedl vodovod a tak se voda z kašny přestala využívat. Také kdysi

(37)

27

vznikl nápad vodu využít na tvorbu minerální vody, protože složení vody bylo k této realizaci vhodné, ale nápad ihned zanikl, protože lidé se báli, aby se voda tímto příliš nevyčerpala (Starosta Osečné 26. 7. 2016).

Pramen není nijak využíván, je to čistě přírodní zdroj, který neslouží turistům jako klasická studánka, ze které se mohou osvěžit. V minulosti se pramen využíval jako náhon do Jenišovského mlýna. Voda do mlýna přitékala z prameniště přes Jenišovský rybník (Starosta Janova Dolu 26. 7. 2016). Rovněž respondenti udávali vyžití pramene Ploučnice pro napájení Jenišovského rybníka a jeho minulé využití jakožto zdroj pitné vody do kašny na náměstí.

Staré mapy

Na obrázku (Obrázek 6) je znázorněna stará mapa z roku 1843, na které je vidět pramen Ploučnice a Jenišovský rybník. Lze tedy usuzovat, že byl pramen v této době pro místní obyvatele důležitý. Nedaleko pramene jsou vyobrazeny budovy, což znamená, že okolí pramene bylo osídleno. Další obrázek (Obrázek 7) vyobrazuje výřez z mapy datované do první poloviny 20. století. Zde je kromě pramene a rybníka také Jenišovský mlýn.

Lze tedy říci, že byl v těchto letech mlýn využívaný a také významný, když je takto v mapě znázorněn. Rovněž je zde také vidět, že okolí pramene bylo osídleno. Na obou obrázcích lze také najít dvě hlavní cesty, které vedou okolo pramene a Jenišovského rybníka.

(38)

28

Obrázek 6 Výřez oblasti pramene Ploučnice ze staré mapy z roku 1843

Zdroj: Marushka 2008

Obrázek 7 Výřez oblasti pramene Ploučnice ze staré mapy z první poloviny 20. století

Zdroj: Marushka 2008

pramen Ploučnice

Jenišovský rybník

Pramen Ploučnice

Jenišovský rybník pramen Ploučnice

(39)

29 5.3.3 Rohanův pramen

Rovněž v Libereckém kraji v okrese Liberec, ale již v na katastrálním území Vratislavic nad Nisou, které jsou částí města Liberce, se nachází Rohanův pramen (Národní registr pramenů a studánek 2015). Pramen se nachází na samém okraji území Vratislavic, jak je také znázorněno na obrázku (Obrázek 8) červenou šipkou a kde je také červenou linií znázorněna hranice mezi Vratislavicemi nad Nisou a obcí Dlouhý Most, konkrétně její části Horní Podlesí (Mapy.cz 2018). Rohanův pramen je jedním z těch pramenů, na které zapůsobil odsun německého obyvatelstva. Původní lidé, kteří pramen znali, odešli a noví přistěhovalci o prameni téměř nic nevědí.

Obrázek 8 Lokace Rohanova pramene

Zdroj: Mapy.cz

Spisovatel M. Řeháček o prameni napsal: „Opravdovým králem mezi prameny v širším okolí Vratislavic je Rohanův pramen. Málokdo z Vratislavic jej asi řadí do pomyslného území vlastního domova. Většina zdejších obyvatel si svoji minulost spojuje spíše s hrabaty z Clam-Gallasů než s knížaty z Rohanů, jejichž pramen by očekávali snad někde Katastrální území Vratislavic nad Nisou

Rohanův pramen

(40)

30

u sychrovského zámku. Jenže… Horní Podlesí čili starý Buschloch je sice odnepaměti součástí obce Dlouhý Most, ale poslední dům stojící vlevo od lesní silnice vedoucí svahy Císařského kamene směrem k rybníku Tajchmíle a dále do údolí Nisy zase odjakživa patřil k Vratislavicím.“ (Vratislavický zpravodaj 2012, s. 342).

Mohlo by se zdát, že dům, u kterého pramen stojí, je umístěn jaksi nepochopitelně daleko, až na samotném konci Vratislavic. Skutečnost je ale jiná, protože tento dům býval hájovnou Camilla Josepha Idesbalda Philippa knížete Rohana (1800–1892). Byl postaven na počátku 19. století a stál na křižovatce dvou cest (Vratislavický zpravodaj 2012, 343). „Jedna vedla ke zmíněnému rybníku Tajchmíle a druhá, dnes prachbídná lesní cesta klesala na opačné straně k Dolnímu Podlesí a odtud dále k Dlouhému Mostu a Liberci.“(Vratislavický zpravodaj 2012, s. 343).

Na konci 19. století byl při cestě k prameni zřízen podnik hostinského Diwoka, který nesl jméno Gasthaus Rohans Quelle neboli hostinec U Rohanova pramene. Nelze ale přesně říci, zda byly hostinec a pramen postaveny zároveň, nebo zda byl hostinec pojmenován právě po prameni. Podle jedné pohlednice (Grussaus Langenbruck- Langental - Pozdrav z Dlouhého Mostu – Dlouhého údolí) je ale zřejmé, že byl pramen s hostincem spjat, jelikož je na pohlednici jak hostinec, tak i pramen, který je obklopen lidmi. Z hospody se zachovaly pouze ruiny, jelikož pramen i hostinec byly po druhé světové válce zničeny. Studánka byla zničena a rozlomena na dva díly a přívod vody z lesa byl také přerušen (Vratislavický zpravodaj 2012, 343).

Pramen byl zrekonstruován 19. července 2008. Rekonstrukci uskutečnila skupina milovníků jizerských památek – Jiří Herčík, Petr Karban, Zdeněk Bláha a Josef Kuna. O obnovu pramene volal hlavně známý jizerský spisovatel Miloslav Nevrlý (Vratislavický zpravodaj 2012, s. 343). I když byla schránka pramene opravena, přívod vody do prameníku opraven není, a tudíž je odkázán pouze na vodu dešťovou a za letních měsíců je vyschlý. Stává se tak z tohoto objektu spíše ptačí napajedlo. (Vratislavický zpravodaj 2012, s. 344)

Miloslav Nevrlý se ve svém článku pro časopis Patron prameni také věnuje. Nejdříve se v článku zmiňuje o tom, že o prameni nikdy neslyšel a také, že o něm nenašel nikde záznamy. První záznam našel až v 2. dílu Resselovy Heimatkunde des Bezirkes Reichenberg 1903-05 na str. 42 u obce Dlouhý most: „… vor dem Hause Nr.87 zweigt

(41)

31

sich davon ein … erst 1897 fahrbar hergerichtet… Gemeindeweg ab, der durch das Buschloch hinauf zur Rohansquelle führt“2 (Nevrlý 2007, str. 6). Dále popisuje Miloslav Nevrlý v časopise Patron samotný Rohanův pramen – jeho vzhled, cestu k němu apod. „Zajímavější je ale – a proto pro čtenáře Patronu píši i tento článek – vlastní Rohanův pramen. Pojmenován kdysi bezpochyby na počest tehdejšího majitele panství knížete Rohana, zažil asi slavnější doby. Jak vypadal, je patrno z kresby (Obrázek 9). Kamenný prameník je nakreslen nad slovem aus v textu nedatované pohlednice. Kresba není příliš zdařilá (viz již cestu vedoucí za hostincem, v žertovně neumělé perspektivě!), protože prameník byl ve skutečnosti dvoudílný a voda do něj přitékala zářezem mezi horní a dolní částí. Dolní část dosud stojí na místě a na první pohled se spíše podobá betonovým skružím a zpočátku jsem ji proto také přehlédl.

Teprv když jsem na druhé straně cesty pod lípou objevil bezpochyby kýmsi pracně shozenou a odvalenou horní, ozdobně klenutou polovinu prameníku, uvěřil jsem, že stojím u Rohanova pramene a pocítil jsem dávnou, velmi dávnou radost z objevování jizerskohorských tajemství, pomníčků a studánek. Na klenbě jsem pak – spíš jen hmatem než zrakem – objevil vytesaný nápis Rohansquelle! Voda ve spodní části prameníku dosud stojí, vypadá čistě, ale je to bezpochyby jen voda dešťová či – tehdy v březnu – i sněhová, protože přítok vody je přerušen. Možné je ale také, že od časů knížete Rohana jizerské lesy i trochu vyschly.“ (Nevrlý 2007, str. 6).

2„ … před domem číslo 87 se cesta rozdvojuje… teprve od roku 1897 je sjízdná… z kostela, od společenské cesty, která vede přes Horní Podlesí až k Rohanovu prameni“

(42)

32 Obrázek 9 Hostinec U Rohanova pramene

Zdroj: Nevrlý 2007, str. 6 Údržba a využití pramene

Rohanův pramen je dle respondentů zanedbaný pramen, o který se nikdo nestará. Je vyschlý, voda je v něm pouze když zaprší a proto pramen nemá žádný využití. Jeden muž se domnívá, že mohl být v minulosti Rohanův pramen využíván, jelikož vedle něj stála hospoda. Několik odpovědí najdeme pod tímto textem.

„Nikdo se o místo nestará.“ (Obyvatel Dlouhého Mostu, Dlouhý Most, 2018).

„Pramen je zanedbaný.“(Obyvatelka Dlouhého Mostu, Dlouhý Most, 2018).

„Kdysi snaha byla, ale dnes je to tam zpustlé.“(Obyvatel Dlouhého Mostu, Dlouhý Most, 2018).

(43)

33

„Pramen je vyschlý a nikdo se o studánku nestará.“(Obyvatel Dlouhého Mostu, Dlouhý Most, 2018).

Staré mapy

Z výřezu ze staré mapy na obrázku (Obrázek 10) není zřejmé, zda byl pramen pro místní obyvatele v letech 1843 nějak významný, jelikož pramen nebyl na mapu zakreslen. Na obrázku (Obrázek 11) z první poloviny 20. století je vyznačena linie, která by mohla značit tok pramene. Na obou obrázcích je zástavba a okolo místa, kde se pramen nachází, vedou cesty. Je tedy možné, že místní lidé pramen využívali.

Obrázek 10 Výřez oblasti Rohanova pramene ze staré mapy z roku 1843

Zdroj: Marushka 2008

Přibližná lokace pramene

(44)

34

Obrázek 11 Výřez oblasti Rohanova pramene ze staré mapy z první poloviny 20. století

Zdroj: Marushka 2008

Přibližná lokace pramene

(45)

35 5.3.4 Studánka U Obrázku

Studánka U Obrázku se nachází na katastrálním území Ruprechtic, které jsou částí města Liberce (Národní registr pramenů a studánek 2017). Území Ruprechtic je vyznačeno červenou linií (Mapy.cz, 2018) na obrázku (Obrázek 12). Studánka je označena symbolem a červenou šipkou, která je na studánku nasměrována. Z obrázku lze vyčíst, že studánka leží vedle stejnojmenného kostela a vede kolem ní modrá turistická stezka, která dále pokračuje do Lidových sadů (Mapy.cz 2018).

Obrázek 12 Lokace studánky

Zdroj: Mapy.cz

Co se týče povědomí o tomto prameni, respondenti dotazovaní na studánku U Obrázku nejčastěji označovali farnost jako zdroj materiálů ke studánce a ostatním církevním

Katastrální území Ruprechtic

Studánka U Obrázku

(46)

36

objektům. Jedna žena z Ruprechtic byla velmi ochotná a poskytla kontakt na pana faráře, který by mohl poskytnout nějaké informace. Posléze byl pan farář také kontaktován a proběhl s ním rozhovor. Dále jeden z respondentů uvedl jako záznam Knihu o Jizerských horách od pana Miloslava Nevrlého, dále jako zdroj uváděli internet, konkrétně stránku Národního registr pramenů a studánek.

Záznam o studánce U Obrázku je obsažen v Knize o Jizerských horách, kde se poukazuje hlavě na magické síly této studánky. Lidé studánku považovali za léčivou a pro uzdravení k ní chodili jak místní, tak i lidé z dalekých končin (Nevrlý 1981, s. 55).

Nad studánkou visel obrázek Panny Marie, malovaný na plechu (veselylidovyrok.cz, nedatováno). Jak uvedl v rozhovoru farář Antonín, v okolí pramene je kaple, která byla posvěcena v roce 1909. K prameni vede také křížová cesta. Studánka nese název U Obrázku, ale vždycky tomu tak nebylo. Názvu se jí dostalo až po zázraku, který je zmíněn níže, a lidé se u pramene začali modlit. Poté zde byl pověšen obrázek panny Marie. Místo začali lidé nosit obrázky a pramen dostal tak svůj název (Farář Antonín 3.

3. 2018).

Pozemek, na kterém se nachází studánka i kostel, dříve patřil ruprechtickému občanu Janu Jiřímu Weberovi, který roku 1807 těžce onemocněl. Weber slíbil, že pokud se uzdraví, postaví u pramene sochu Panny Marie a svatého Jana. Weber se opravdu uzdravil a svůj slib dodržel. Slávu si pramen získal až v roce 1817, kdy se díky zázračnému prameni uzdravil slepý chlapec z Raspenavy. Poté k prameni putovali každou neděli lidé a každý rok se k prameni vracel také uzdravený chlapec. Jan Weber nechal v roce 1833 k prameni postavit křížovou cestu a kaštanovou alej, která ukazovala a dodnes ukazuje poutníkům cestu k prameni. Jakmile se sláva pramene rozšířila, začalo se o něj zajímat čím dál více lidí, dokonce i litoměřická konsistoř (Nevrlý 1981, s. 55).

Po smrti Jana Jiřího Webera se o místo starali jeho mužští potomci a v roce 1891 zdědila ruprechtický pramen i Weberova pravnučka Antonie Wildnerová, která nechtěla nechat slávu pramene zaniknout, a tak bylorozhodnuto, že se u pramene postaví kostel.

Na kostel se sbírali občané Ruprechtic a Kateřinek. Po velkém úsilí byl nakonec Římsko – katolický jubilejní kostel U obrázku postaven a vysvěcen roku 1907 (Nevrlý 1981, s. 55). Na internetových stránkách Veselý lidový rok Kutná Hora jsou zmíněny informace o výstavě kostela U Obrázku a také informace o křížové cestě. „Jeho projektem a výstavbou byl pověřen liberecký architekt a pedagog Max Kühn (1877 –

References

Related documents

Šlechtičny se však na rozdíl od žen z ostatních vrstev těšily větší svobodě, přesto byly také podřízeny mužům své vrstvy.. Manželé ve šlechtickém prostředí

Bylo řešení vstupu do vybraných zemí afrického trhu s pomocí projektového managementu vhodné a přineslo požadované

Z vrtu tedy byla vyčerpána veškerá voda a následně byl měřen vzestup hladiny v tomto vrtu.. Vyhodnocení slug testů bylo provedeno metodou Hvorsleva

Na počátku celého výzkumu byly poloţeny výzkumné otázky, na které měl samotný výzkum najít odpovědi. Na základně dotazníkového šetření a pozorování je

116 Archiv bezpečnostních složek Praha, Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy, Protokol o výpovědi Vladimíra Kubce z 27... O Vávrovi mělo být všeobecně známo,

10 Archiv bezpečnostních složek (ABS), fond Vyšetřovací spisy, V-512 Liberec, Bývalí funkcionáři strany NS protistátní činnost.. 11 Národní archiv

Má práce se zabývá historií i přítomností jedné ze současných subkultur, gothickým 1 hnutím, které vzniklo jako odnož punku na přelomu sedmdesátých a

Přistoupíme-li k druhé části této práce, již představuje třetí kapitola o samotných členech legionářské jednoty, pak je třeba představit práci