Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 - školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.
V Liberci 11.1.2008
Vitaliy Osypenko …...
Resumé
Obsahem této diplomové práce je navrhnout a vytvořit základ informační systém pro elektronické podnikání vhodného pro malé a střední podniky. Výsledný informační systém obsahuje nástroje pro prezentaci firmy na Internetu, nástroje jak pro interní a externí komunikací, a také nástroje pro řízení projektu. Práce vysvětluje pojem elektronické podnikání a popisuje možné oblastí využití. V práci se vychází z předpokladu, že firma využívá služeb externí účetní firmy, a proto otázkou účetnictví se nezabývá. Práce také využívá při tvorbě IS jen nástrojů, které jsou volně přístupné a mají otevřeny kód. Tímto se docílilo co nejnižších zřizovacích nákladů.
Abstract
The content of this diploma work is to design and to create a base
platform of an IS (information system) for electronic business suitable
for small and medium companies. IS includes tools for company
presentation on the Internet, tools for internal and external
communications, and also tools for project management. The work
explains the meaning of electronic business and describes possible
usage areas. Considering that IS is suited for small and medium
enterprise environment, the work assumes that companies make use of
an external account company and thereby it does not deal with
accounting in this work. The work also uses only free and open-sourced
applications because of low implementation costs.
Obsah
1. Úvod...10
2. Elektronické podnikání...11
2.1. Elektronické podnikání nebo elektronická komerce?...11
2.2. Typy elektronického podnikání...12
2.2.1. Business-to-business (B2B)...13
2.2.2. Businesses-to-consumer (B2C)...14
2.2.3. Consumer-to-consumer (C2C)...15
2.2.4. Consumer-to-business (C2B)...15
2.2.5. M-business...16
2.3. Faktory zpevňující pozici elektronického podnikání...17
2.3.1. Ekonomický faktor...17
2.3.2. Tržní faktor...17
2.3.3. Technologický faktor...18
2.4. Typické prostředí elektronického podnikání...18
2.5. Význam Internetu pro elektronické podnikání...19
2.6. Důležitost intranetu pro elektronické podnikání...20
2.7. Co přináší elektronické podnikání spotřebiteli?...21
2.8. Vliv elektronického podnikání na ekonomické vztahy...21
3. Využíti elektronického podnikání...24
3.1. Systém elektronických plateb...24
3.2. Elektronické bankovnictví...26
3.3. Elektronický obchod...27
3.3.1. Nákupní proces...28
3.3.2. Volba způsobu platby...28
3.3.3. Volba způsobu dodání...28
3.4. Řízení projektů...29
3.4.1. Projekt...29
3.4.2. Analýzy spojené s tvorbou projektu...30
3.4.3. Strukturování projektu...31
3.4.4. Metody časového plánování...32
3.5. Implementace...32
4. Operační systém Gentoo Linux...33
4.1. Jádro Linux...33
4.2. Distribuce Gentoo...34
4.2.1. Portage...35
4.2.2. USE flag...35
4.2.3. Ebuild...35
4.2.4. Maskování...35
4.3. Základní nastavení operačního systému...36
5. Webový server – Apache HTTP Server...37
5.1. Základní informace...37
5.2. Instalace...38
5.3. Nastavení...38
6. Systém řízení BD – MySQL...41
6.1. Základní informace...41
6.2. Instalace...42
6.3. Nastavení...43
7. Poštovní server...45
7.1. Základní informace...45
7.2. MTA – Postfix...46
7.2.1. Zásady implementace...46
7.2.2. Instalace...47
7.2.3. Nastavení...48
7.3. Antivir a spam filtr...50
7.3.1. Základní informace...50
7.3.2. Instalace...51
7.3.3. Nastavení...51
7.4. MDA – Courier Maildrop...53
7.4.1. Základní informace...53
7.4.2. Instalace...53
7.4.3. Nastavení...53
7.5. IMAP/POP3 – Courier IMAP...54
7.5.1. Základní informace...54
7.5.2. Instalace...54
7.5.3. Nastavení...55
7.6. Webmail a test poštovního systému...56
8. Systém řízení projektů – dotProject...58
8.1. Základní informace...58
8.2. Instalace...58
8.3. Nastavení...59
8.4. Moduly systému...59
8.4.1. Společností...59
8.4.2. Projekty...60
8.4.3. Úkoly...62
8.4.4. Kalendář...62
8.4.5. Soubory...64
8.4.6. Kontakty...64
8.4.7. Diskusní fóra...66
8.4.8. Hlášení o problémech...66
8.4.9. Správa uživatelů...67
9. Prezentace firmy na Internetu – Joomla!...68
9.1. Základní informace...68
9.2. Instalace...69
9.3. Nastavení...69
9.4. Úprava obsahu – backend...72
9.4.1. Zapnutí češtiny...73
9.4.2. Add new content...73
9.4.3. Content items manager...74
9.4.4. Static content manager...75
9.4.5. Front page manager...77
9.4.6. Section manager...77
9.4.7. Category manager...78
9.4.8. Media manager...78
9.4.9. Trash manager...79
9.4.11. Language manager...80
9.4.12. User manager...80
9.4.13. Global configuration...81
9.5. Vzhled webové prezentace – frontend...82
9.6. Další možnosti...84
9.6.1. Moduly a komponenty...84
9.6.2. Šablony...85
10. Závěr...86
Seznam použité literatury...87
Seznam příloh...88
Seznam obrázků
Obrázek 2.2.1: Obchodní vztahy...12
Obrázek 2.2.1: Business-to-business...13
Obrázek 2.2.2: Business-to-consumer...14
Obrázek 2.2.3: Consumer-to-consumer...15
Obrázek 2.2.4: Consumer-to-business...16
Obrázek 2.2.5: m-business...16
Obrázek 2.8.1: Klasický model ekonomických vztahů...21
Obrázek 2.8.2: Nový model ekonomických vztahů...22
Obrázek 3.4.1: Preference řízení projektů...30
Obrázek 3.4.2: Hierarchicky strukturovaný projekt...31
Obrázek 5.3.1: Kontrola fungování webového serveru...39
Obrázek 6.3.1: Administrace MySQL pomoci phpMyAdmin...43
Obrázek 7.1.1: Komunikace pomoci elektronické pošty...45
Obrázek 7.5.1: Autentizace uživatelů...55
Obrázek 7.6.1: Webový klient SquirrelMail...57
Obrázek 8.4.1: Výpis informací o společnosti...60
Obrázek 8.4.2: Podrobnosti projektu a Ganntův diagram...61
Obrázek 8.4.3: Přehled úkolů...62
Obrázek 8.4.4: Měsíční kalendář...63
Obrázek 8.4.5: Přehled složek a dokumentů...64
Obrázek 8.4.6: Seznam kontaktů...65
Obrázek 8.4.7: Modul diskusních fór...65
Obrázek 8.4.8: Vzhled klasického tiketu...66
Obrázek 8.4.9: Vytváření uživatelů...67
Obrázek 9.3.1: Úvodní stránka průvodce nastavením...71
Obrázek 9.4.1: Vzhled administrativní části aplikace...72
Obrázek 9.4.2: Vytváření článků...74
Obrázek 9.4.3: Práce s články...75
Obrázek 9.4.4: Práce se statickým obsahem...76
Obrázek 9.4.5: Články a zprávy na první stránce...76
Obrázek 9.4.6: Správa sekcí...77
Obrázek 9.4.7: Správa kategorií...78
Obrázek 9.4.8: Správa obrázků...79
Obrázek 9.4.9: Správa nabídek webové prezentace...80
Obrázek 9.4.10: Správa registrovaných uživatelů...81
Obrázek 9.4.11: Globální nastavení aplikace...82
Obrázek 9.5.1: Rozvrh komponent webové presentace...83
1. Úvod
V současné době vzniká početná skupina lidí, která začíná aktivně používat Internet nejen pro zábavu, ale i pro obchod. Proto každá firma, která chce zvýšit odbyt svých služeb nebo zboží, by se měla začít prezentovat nejen běžným způsobem, ale i pomocí Internetu. A naučit se využívat různých možností, které toto populární medium nabízí.
Práce se pokusí těmto firmám přiblížit tuto problematiku, jak z teoretického, tak i z praktického hlediska.
Na úvod se bude práce věnovat teorii elektronického podnikání. Popíše jeho typy a čím se liší od elektronické komerce. Práce dále charakterizuje faktory ovlivňující vývoj elektronického podnikání a další souvislostí.
Cílem praktické části této diplomové práce je návrh a tvorba základu IS (informační systém) pro elektronické podnikání vhodný pro malé a střední podniky. IS by měl obsahovat nástroje pro prezentaci firmy na Internetu, nástroje pro interní a externí komunikací, a také nástroje pro řízení projektů. V práci se vychází z předpokladu, že firma využívá služeb externí účetní firmy, a proto se touto otázkou nebudeme zabývat. Práce také má za cíl využit při tvorbě IS jen nástrojů, které jsou volně přístupné a mají otevřeny kód. Tímto docílíme co nejnižších nákladů.
2. Elektronické podnikání
V teto kapitole bude popsán současný stav a problematika elektronického podnikání, jeho typy, nástroje a součástí.
Elektronické podnikání, v angličtině známé jako e-business, můžeme obecně definovat jako každý podnikový proces závislý na automatizovaném informačním systému. Dnes se to většinou uskutečňuje pomocí internetových stránek. Termín e- business údajně kdysi vymyslel zaměstnanec IBM Lou Gerstner.
Nástroje elektronického podnikání umožňují společnostem spojit jejich systémy zpracování vnitřních a vnějších dát efektivněji a pružněji, tím zlepšit spolupráci s dodavateli a partnery, více uspokojit potřeby i očekávaní zákazníků.
Elektronické podnikání zahrnuje řádu podnikových procesu, ke kterým patří například elektronické nakupování, řízení zásobování, zpracování objednávek elektronicky, zajištění zákaznické podpory a spolupráce s obchodními partnery.
Specifické technické standardy elektronického podnikání ulehčují výměnu dát mezi společnostmi. Softwarová řešení elektronického podnikání dovolují integraci vnitropodnikových a mezipodnikových procesů. Elektronické podnikání může byt vedené pomoci Webu, Internetu, intranetu, extranetu nebo jejich kombinaci.
2.1. Elektronické podnikání nebo elektronická komerce?
Hodně lidí považuje elektronickou komerci (e-commerce) za synonym elektronického podnikání. Ve skutečnosti jde sice o blízké ve významu výrazy, avšak mající podstatné rozdíly. Elektronická komerce je použití elektronické komunikace a technologii digitálně zpracovávajících data při obchodních jednáních. Tímto se vytváří, transformují a obnovuji vztahy mezi společnostmi nebo mezi společnostmi a zákazníky. Obecně se elektronickou komerci dá spojit s nakupováním nebo prodáváním přes Internet, nebo vedením jednání ohledně převodu vlastnictví nebo
práv na používání zboží nebo služeb pomocí počítačových síti. Malé procento elektronické komerce je vedena celá elektronický a tyká se „virtuálních“ věcí jako přístup k prémiovému obsahu webových stránek, ale většina elektronické komerce je spřažená s přepravou fyzických věci.
V praxi je elektronické podnikání rozsáhlejší než elektronická komerce. Zatímco elektronické podnikání je spojeno s větším strategickým zaměřením s důrazem na použití elektronických technologií, elektronická komerce je podmnožinou souhrnné strategie elektronického podnikání. Elektronická komerce vyhledává možnosti použití WWW nebo Internetu k vytvoření a vylepšení vztahů se zákazníky a partnery.
2.2. Typy elektronického podnikání
Veškeré vztahy, kterých se zúčastní firmy a zákaznici, se dají určit směrem nabídky zboží nebo služeb. A ne vždy je to firma, kdo nabízí, a navíc v některých případech elektronického podnikání se ani nezúčastní.
Obrázek 2.2.1: Obchodní vztahy Zdroj: vlastní
C2C
C2B
B2BB2C
2.2.1. Business-to-business (B2B)
B2B podnikání je jednoduše řečeno podnikání mezi společnostmi. Tento typ elektronického podnikání se zabývá vztahy mezi podniky. Kolem 80% elektronického podnikání je tohoto typu a hodně expertů předpokládá, že B2B podnikání bude růst rychleji než businesses-to-consumer (B2C) segment. Trh B2B má dvě částí:
elektronickou infrastrukturu (e-frastructure) a elektronické trhy (e-markets).
Elektronická infrastruktura se skládá hlavně z těchto části:
● logistika – přeprava, skladování a distribuce
● poskytovaní softwarových služeb – zavedení, hosting a řízení dodávaného software
● outsourcing funkci procesu elektronického podnikání jako web-hosting, zabezpečení a různých řešení peče o zákazníka
● software pro řízení a podporováni aukci v reálném čase na Internetu
● obsah řídící software pro řízení obsahu webových stránek a doručovaní.
● Software pro vedení elektronického obchodu – e-shop
Elektronické trhy se definují jako webové stránky, kde se se setkává nabídka prodávajícího s poptávkou kupujícího a probíhají transakce.
Obrázek 2.2.1: Business-to-business Zdroj: vlastní
B2B
Jako příklady tohoto modelu se dají uvést společností jako IBM, Hewlett Packard, Cisco nebo Dell. Například Cisco dostává nejvíce objednávek přes Internet.
Většina B2B aplikaci se týkají zpracování objednávek, řízení objednávka-dodání- placení cyklů, řízení odbytu, řízení plateb, řízení informačních kanálů, apod.
2.2.2. Businesses-to-consumer (B2C)
B2C podnikání, neboli obchod mezi společnostmi a spotřebiteli, zahrnuje sbírání informaci o zákazníkovi, nákup, jak fyzického (např. knihy, spotřební zboží), tak i elektronického zboží (software, hudba). Je to druhý největší a nejstarší typ elektronického podnikání. V dnešní době se to taky týká například správy osobního investování a financí za pomocí nástrojů elektronického bankovnictví.
Jako příklady tohoto typu podnikání se dají uvést zahraniční společností jako Amazon.com nebo E-Trade a domácí Mall.cz a Vltava Stores.
B2C elektronické podnikání snižuje transakční náklady (zejména náklady hledání) zlepšením přístupu spotřebitele k informacím a dovoluje spotřebitelům najít co nejlepší cenu zboží nebo služby. B2C podnikání také zmenšuje bariery vstupu na trh, jelikož zprovoznění elektronického obchodu je mnohem levnější než zřízení kamenné prodejny. V případě nefyzického zboží, B2C podnikání je ještě atraktivnější,
Obrázek 2.2.2: Business-to-consumer Zdroj: vlastní
0
B2C
protože šetří firmám náklady na dopravu.
2.2.3. Consumer-to-consumer (C2C)
C2C je obchodování mezi spotřebiteli. Tento typ elektronického podnikání je charakterizován růstem elektronických tržišť a internetových aukci. Zdá se, že C2C podnikání má největší potenciál k vývoji nových trhů.
Jak příklad jsou aukce řízené přes portal, jako eBay nebo Aukro.cz, které dovolují v reálném čase provádět aukce prodávaných předmětu.
2.2.4. Consumer-to-business (C2B)
C2B transakce znamená, že obchodní jednání řídí spotřebitel. Například když letecké společností soupeří mezi sebou v nabídce nejvýhodnější cesty a letenky zákazníkovi, který chce někam letět.
Obrázek 2.2.3: Consumer-to-consumer Zdroj: vlastní
C2C
2.2.5. M-business
M-business čili mobilní podnikání je o nakupování a prodávaní zboží a služeb pomoci bezdrátových technologii, např. přes mobilní telefon nebo kapesní počítač (PDA). Protože předávání informaci přes bezdrátová zařízení je čím dále rychlejší, bezpečnější a dostupnější věří se, že v budoucnu toto bude nejpoužívanější metodou provádění transakci elektronických obchodů.
Odvětví ovlivněné mobilním podnikáním zahrnuji:
● Finanční služby – mobilní bankovnictví, burzovní služby
● Telekomunikace – možnost změny služeb, placení účtů a přehledu ve Obrázek 2.2.4: Consumer-to-business
Zdroj: vlastní
C2B
Obrázek 2.2.5: m-business Zdroj: vlastní
m-business
vyúčtování pomoci mobilního zařízení
● Služby/maloobchod – možnost kdykoliv vytvořit a zaplatit objednávky
● Informační služby – zábava, finanční zprávy, sport, přehled o zácpách na silnicích v jednom mobilním zařízení
2.3. Faktory zpevňující pozici elektronického podnikání
2.3.1. Ekonomický faktor
Jeden z největších přínosů elektronického podnikaní je ekonomická efektivnost, která má za následek snížení komunikačních nákladů, levnější technologickou infrastrukturu, rychlejší a ekonomičtější jednání s dodavateli, nižší náklady na reklamu, sdílení informací, levnější zákaznické služby.
Ekonomická integrace může byt externí nebo interní. Externí integrace znamená spojení firem, dodavatelů a zákazníků do společenství komunikující ve virtuálním prostředí Internetu. Interní integrace zase spojuje různá oddělení v rámci podniku a spojuje podnikové procesy. Toto umožňuje ukládat kritickou obchodní informaci v digitální formě, která může byt přijatá nebo odeslaná elektronicky okamžitě. Příkladem interní integrace mohou byt firemní intranety. Mezi významné firmy, které mají efektivní intranet patří například IBM, Intel nebo také Nestle.
2.3.2. Tržní faktor
Stále více společností používá nástroje elektronického podnikání v marketingu a propagaci svých výrobku a služeb při vstupu na nový trh, a to jak na velký, tak i malý.
Internet je použit jako nástroj pro vytváření dokonalejších zákaznických služeb a podpory. Pomoci Internetu společností jsou schopné lepé informovat své cílové skupiny o svých výrobcích a službách.
2.3.3. Technologický faktor
Klíčovým faktorem vývoje elektronického podnikání je vývoj informačních a komunikačních technologii. Například vývoj nástrojů pro digitalizaci a kompresi dát na bázi technologii s otevřeným systémem umožňuje sjednocení komunikačních služeb do jedné platformy. To dělá komunikaci efektivnější, rychlejší, jednodušší a levnější, protože odpadá problém kompatibility mezi sítěmi různých telefonních a mobilních operátorů, televizních stanic, kabelových televizi a počítačovými sítí. Z hlediska firem a spotřebitelů je levnější mít jenom jednoho poskytovatele informačních služeb.
2.4. Typické prostředí elektronického podnikání
Elektronické podnikání se nevztahuj jenom na firmu, která si vytvořila webovou stránku za účelem prodeje výrobku spotřebitelům přes Internet. Aby elektronické podnikaní mohlo být konkurenceschopné vůči tradičnímu provedení obchodů, a využilo se všech možnosti nabízených elektronickým podnikáním, se musí brát ohled na několik technických a provozních otázek. Typické prostředí elektronického podnikání zahrnuje následující hlavní hráče a příslušné nástroje:
Prodejce by měl mít následující součástí:
● firemní webovou stránku s možností elektronického obchodování
● firemní intranet, aby se objednávky zpracovávaly efektivně
● zaměstnance z oboru IT pro řízení informačních toků a správu systému pro elektronické podnikání
Transakční partnery zahrnují:
● finanční instituce, které nabízí transakční služby (např. platba platební kartou)
● lokální a mezinárodní dopravní společností pro přesun výrobku v rámci státu nebo mezistátně. V případě business-to-consumer modelu, systém musí nabízet cenově dostupnou dopravu malých balíčků (např. při prodeji knih přes Internet)
Spotřebitelé (v business-to-consumer modelu), kteří:
● tvoří kritickou masu populace s přístupem k Internetu a dostatečným příjmem pro široké využití platebních karet
● raději nakupují výrobky přes Internet místo navštěvování kamenných obchodů
Firmy (v business-to-business modelu) které dohromady tvoří kritickou masu společnosti (obzvlášť v rámci zásobovacího řetězce) s přístupem k Internetu a s možností vytváření objednávek přes Internet.
Vládní systém pro zřízení:
● právní základny pro regulaci transakci elektronického podnikání (např.
elektronické podpisy)
● právních instituci, které by uvedly v platnost právní základnu (např.
zákony a směrnice) a ochraňovaly spotřebitele a firmy proti podvodům mezi nimi.
A nakonec Internet, jeho úspěšné používání záleží na následujícím:
● robustní a spolehlivá internetová infrastruktura
● cenová politika, která nezvyšuje náklady spotřebitelů tím, že nakupují přes Internet (např. paušální platba za připojení k Internetu)
Pro růst elektronické komerce jsou potřebné všechny výše uvedené faktory a nástroje. Každý chybějící faktor nebo nástroj muže být velkou překážkou rozšíření elektronické podnikání v zemi. Přesto, že země bude mít prvotřídní Internetovou infrastrukturu, absence služeb elektronických plateb v nabídce bank zamezí rozšíření elektronického podnikáni.
2.5. Význam Internetu pro elektronické podnikání
Internet nabízí rychlé a spolehlivé spojení lidí po celém světě. Z technického
hlediska je Internet hromadou sítí spojených za účelem sdílení informací za pomoci standardních protokolů. Také jako obrovská sít lidí a informace je Internet tahačem elektronického podnikání, jelikož dovoluje podnikům předvádět a prodávat jejich výrobky a služby elektronicky a umožňuje potenciálním zákazníkům, tržním analytikům a obchodním partnerům přístup k informacím o těchto podnicích, jejich výrobcích a službách, které by mohli koupit.
Ještě než byl Internet používán ke komerčním účelům, společností používaly uzavřené sítě, jako například EDI neboli Electronic Data Interchange, pro vedení vlastních obchodů. Toto byla dřívější forma elektronického podnikání. Nicméně zřízení a údržba těchto soukromých sítí byla hodně náročná a nákladná záležitost. Pomoci Internetu elektronické podnikání se rychle rozšířilo k vůli nízkým provozním nákladům, jelikož je Internet založený na otevřených standardech.
2.6. Důležitost intranetu pro elektronické podnikání
Intranet napomáhá v řízení interní firemní informace, které by mohly být spojený s transakcemi elektronického podnikání firmy (nebo transakcemi mimo intranet).
Vzhledem k tomu, že intranet dovoluje stály tok interních informaci, důležité informace jsou stále zpracovávané a porovnávané s daty tekoucími z vnějších transakcí elektronického podnikání. Toto umožňuje efektivní a účinnou integraci podnikových procesů.
Rozšíření intranetů způsobilo posun od hierarchických organizací typu přikazuj a kontroluj do informačně založených organizaci. Tento posun má význam pro manažerskou odpovědnost, komunikaci a informační toky a pro struktury pracovních skupin.
2.7. Co přináší elektronické podnikání spotřebiteli?
V C2B modelu mají spotřebitelé větší vliv na to, jaké a jak jsou výrobky vyráběné a jak jsou služby poskytované. Toto způsobuje rozšíření spotřebitelského výběru. Elektronické podnikání umožňuje rychlejší a otevřenější jednání s větším dohledem ze strany spotřebitele.
Elektronické podnikání zpřístupňuje informace o produktech, a tímto dělá ceny více transparentními. Spotřebitel si pak může zvolit nejvýhodnější koupi.
2.8. Vliv elektronického podnikání na ekonomické vztahy
Pro řízení svazků síti spojujících zákazníky, pracovníky, dodavatele, distributory a dokonce i konkurenty, je zapotřebí integrovaný nebo rozšířený systém řízení zásobovacích řetězců. Řízení zásobovacích cest znamená dohled nad materiály, informacemi a financemi během jejich řetězců od dodavatele k výrobci, velkoobchodníkovi, maloobchodníkovi a nakonec k spotřebiteli. Toto zahrnuje
Obrázek 2.8.1: Klasický model ekonomických vztahů Zdroj: vlastní
Distributor
Výrobce
koordinaci a integraci těchto toků jak uvnitř, tak i mezi firmami. Cílem každého efektivního systému řízení zásobovacích řetězců je včasné poskytnutí produktů nebo služeb dalšímu článku v řetězci (a také snížení minimálních zásob v každém článku).
Existují 3 toky v řízení zásobovacích cest, zejména:
● Tok zboží, který zahrnuje jak pohyb zboží od dodavatele k zákazníkovi, tak i zákazníkovou odezvu nebo jeho potřebu služeb
● Informační tok, který obsahuje přenos objednávek a obnovení stavu dodávky
● Finanční tok, který se skládá z úvěrových podmínek, splátkových kalendářů a komisionářských a vlastnických smluv
Některé aplikace pro řízení zásobovacích cest jsou založené na otevřených Obrázek 2.8.2: Nový model ekonomických vztahů
Zdroj: vlastní
Distributor Výrobce
Výrobce
modelech dat jak uvnitř firmy, tak i zvenčí, kde se to týká klíčových dodavatelů, výrobců a konečných zákazníků. Sdílená data se nachází v různých databázových systémech nebo datových skladech v několikerých různých místech a firmách. Sdílení těchto dat „nahoru“ (s dodavateli firmy) a „dolů“ (se zákazníky firmy) dovoluje aplikacím řízení zásobovacích cest vylepšit čas dostání výrobků na trh a snižovat náklady. Také to dovoluje všem stranám zásobovacího řetězce lépe řídit současné zdroje a plánovat budoucí potřeby.
V další kapitole se podíváme na některé oblasti, kde je možné elektronické podnikání použít. Soustředíme se zejména na elektronické platby, elektronické bankovnictví, elektronický obchod a řízení projektů.
3. Využíti elektronického podnikání
Táto kapitola se bude zabývat oblastmi, ve kterých se dají použit nástroje a zásady elektronického podnikání.
Různé aplikace elektronického podnikání nepřetržitě ovlivňují trendy a vyhlídky pro podnikání přes Internet, včetně elektronického bankovnictví, plateb, obchodování, publikovaní a řízení projektů.
3.1. Systém elektronických plateb
Dobře vyvinuté a zralé prostředí elektronického podnikání hraje důležitou roli v elektronickém podnikání povzbuzující posun od klasických způsobů platby (např.
hotovost, šeky) k elektronickým alternativám (jako elektronické platební systémy), čímž posiluje elektronické podnikání.
Systém elektronických plateb je systém finanční výměny mezi kupcem a prodejcem v elektronickém prostředí, které je umožněno digitálními finančními nástroji (jako šifrované čísla kreditních karet, elektronické šeky nebo elektronické hotovosti) podporovanými bankou, zprostředkovatelem nebo notářem.
Způsoby plateb můžeme rozdělit do dvou skupin:
1. Tradiční způsoby plateb
● Dobírka – hodně internetových transakcí zahrnuje jenom potvrzení objednávek. Platba probíhá v hotovostí během předání zboží.
● Bankovní převody – po objednání zboží přes Internet, platba se provádí převodem potřebné částky z účtu zákazníka na účet firmy. Nebo uložením hotovosti na účet firmy přímo v bance.
2. Elektronické způsoby plateb
● Nástroje ovlivňující spotřebitele – kreditní a platební karty, elektronické bankovnictví, mikroplatby
● Nástroje umožňující Internetové obchodování – elektronická hotovost,
elektronické šeky, smart karty a šifrované kreditní karty. Tyto nástroje zatím nejsou příliš rozšířené v zemích centrální Evropy.
● Nástroje ovlivňující firmy – týkají se platebních mechanizmů poskytovaných bankami, zejména mezibankovních převodu přes automatizované clearingové ústavy.
Systém elektronických plateb hraje důležitou roli v elektronickém podnikání, protože uzavírá cyklus elektronického obchodu. Chybějící nebo nedostačující právní základna regulující elektronické platby, nebo prostředky pro zajištění bezpečnosti transakce velmi negativně ovlivňuje rozšíření elektronického podnikání.
Každý typ platby je nejlepší pro určitý typ obchodní transakce. V případě elektronické hotovosti dává zákazník peníze na bankovní účet a banka mu je přemění na peníze digitální, což jsou bitové řetězce, kterým zákazník při elektronické platbě přiřadí určitou hodnotu. Poté, co banka, která elektronické peníze vydala, tento označený řetězec potvrdí svým digitálním podpisem a vrátí klientovi, klient platbu odešle obchodníkovi. Obchodník pak vrátí tyto elektronické peníze bance, která je vymění za skutečné. Výhodou tohoto systému je anonymita zákazníka - plátce, protože vydané elektronické peníze nejsou vázané s žádnou identifikaci osoby, která si je odebrala. Nevýhodou je jejich nenahraditelnost, např. v případě ztráty identifikačních řetězců, pomocí kterých se platby provádí. Systém plateb digitální hotovostí podporují systémy NetCash, CyberCash, DigiCash a další.
Princip elektronické hotovosti umožňuje provádění i velmi malých plateb, kde položky mohou představovat částky v hodnotách zlomků hodnot skutečných bankovek nebo mincí. Jedná se většinou o poplatky za poskytnutí nějaké menší služby na Internetu (návštěva Web stránky obsahující určité informace, umožnění stažení volně šiřitelného programu apod.). Pro podporu takzvaných mikroplateb byl vyvinut protokol MPTP (Micro Payment Transfer Protocol).
Systémy založené na platbách elektronickými šeky jsou ve srovnání se systémy plateb elektronickou hotovostí nebo se systémy plateb kreditními kartami používány méně často. Z mnoha pohledů představují kompromis mezi peněžními systémy a mezi systémy s kreditními kartami. Zatímco skutečné peníze jsou bezpečně uložené
v bance, zákazník předá obchodníkovi šek, ve tvaru elektronicky odeslané zprávy s digitálním podpisem a připojeným certifikátem, která dovoluje obchodníkovi čerpání určité peněžní částky z účtu zákazníka. Oproti digitální hotovosti mají elektronické šeky tu výhodu, že zákazník nemusí mít obavu z jejich ztráty. Anonymita nákupů zcela zajištěna není, neboť existují záznamy o vazbě šeku a účtu, z kterého má být hrazen.
V současnosti nejpoužívanější typ platebních systémů jsou systémy používající platby prostřednictvím kreditních karet. Princip těchto plateb je obdobný jako u plateb kreditními kartami uplatňovaných v "kamenných". obchodech. Po ověření platnosti karty a krytí platby vydá obchodník zákazníkovi účtenku. Následně je příslušná částka převedena z účtu zákazníka na účet obchodníka. O transakci jsou obě strany informovány příslušnými záznamy ve výpisech z účtů.
3.2. Elektronické bankovnictví
V případě elektronického bankovnictví se jedná o poskytování služeb nebo o kanál, jimiž jsou služby dodávány, ale v normálním případě nezahrnuje e-banking prodej zboží. Elektronické bankovnictví je efektivní a úsporný nástroj na obsluhu existujících klientů finančních institucí.
Elektronické bankovnictví zahrnuje tyto služby:
● telefonní bankovnictví – v tomto případě zákazník volá na speciálně vyhrazené číslo, kde po ověření jeho totožností může provádět různá bankovní operace
● internetové bankovnictví – pro provádění bankovních operaci se používá internetový prohlížeč a bankovní webová aplikace
● domácí bankovnictví – tady se používá speciální aplikace, kterou si musí klient nainstalovat
● GSM bankovnictví – na mobilní telefon se instaluje aplikace pro spojení s bankou
Rozdíly mezi tradičním a elektronickým bankovnictvím:
● Jiný způsob komunikace mezi zákazníkem a bankou - tradiční banky kladou důraz na osobní kontakt mezi zákazníkem a bankou, u přímého bankovnictví komunikace probíhá prostřednictvím komunikačních kanálů (počítač, internet, telefon, fax …)
● Nižší náklady na provoz banky - internetová banka nepotřebuje rozsáhlou síť obchodních míst, zpravidla vystačí s minimálním počtem center, která poskytují služby spíše informačního, konzultačního a podpůrného charakteru.
Úspora nákladů banky, která provozuje elektronické bankovnictví, je dána především snížením variabilních nákladů na jednu transakci. Na druhou stranu je třeba uskutečnit počáteční investice do nových technologií, které alespoň krátkodobě zvýší fixní náklady. Banky totiž obvykle nejsou schopny kvůli zavedení moderních komunikačních technologií okamžitě ušetřit jiné fixní náklady, například propustit nadbytečný personál nebo zavřít část svých již nepotřebných poboček. Tato úsporná opatření mohou následovat až po relativně dlouhé době, pokud banka nechce riskovat ztrátu podstatné části své klientely.
● Vyšší dostupnost a kvalita služeb - díky moderní technice mohou být služby přímého bankovnictví klientům k dispozici 24 hodin denně, v tuzemsku i zahraničí, kdežto tradiční banky jsou omezeny provozními hodinami na pobočkách
● Moderní balíčky bankovních produktů a služeb - úzké propojení bankovních informačních systémů a komunikačních kanálů umožňuje bankám převádět na internet nejen standardní, ale vytvářet i zcela nové typy produktů a služeb (TV a běžné účty, spoření a platební styk).
3.3. Elektronický obchod
Elektronický obchod je nástroj, pomoci kterého si může zákazník vybrat a následně objednat zboží a služby v pohodli domova. Dnešní vývoj komunikačních technologii děla Internet přístupným všem domácnostem. A lidé vítají možnost zjednodušení nákupního procesu, kdy člověk už pomalu ani nemusí opustit domov, aby si pořídil skoro cokoliv.
3.3.1. Nákupní proces
Spotřebitel hledá výrobek, který ho zajímá, navštívením webových stránek přímo výrobce nebo hledá mezi mnoha elektronickými obchody buď jejích navštívením nebo pomoci internetového vyhledávače (např. Google nebo Jyxo). Jakmile najde konkretní produkt přidá ho do elektronického košíku, v případě, že chce zakoupit více výrobku, přidá je všechny do košíku. Následně přejde k pokladně, kde je dotázán na několik informaci. K ním patří osobní informace jako jméno a příjmení, fakturační, případně doručovací adresa (jestli se liší od fakturační), způsob platby a způsob dodání. Většina obchodu vyžádaje registraci zákazníka, ale některé dovolují nakup přímo. Po vyplnění všech potřebných údajů, zákazník potvrzuje objednávku kliknutím na tlačítko formuláře. Následně mu bude doručen e-mail s potvrzením objednávky.
3.3.2. Volba způsobu platby
Většina dnešních českých uživatelů elektronických obchodu preferuje platbu na dobírku. V tomto případě spotřebitel platí až během předání zboží, a tak se nemusí zabývat elektronickou platbou, a ani nemusí mít bankovní účet. Další důvod rozšíření platby na dobírku, spočívá v tom, že obchodnicí nechtějí mít další náklady na provozování systému elektronických plateb, např. pomoci k platebních karet.
Většina velkých zahraničních elektronických obchodu preferuje platbu platební nebo kreditní kartou a dovolují objednávat odkudkoliv a kamkoliv. Někdy je výhodnější objednat výrobek z daleké země, než si ho pořídit v lokálním obchodně.
3.3.3. Volba způsobu dodání
Během vytváření objednávky zákazník musí určit způsob doručení a má většinou na výběr několik možnosti:
● Osobní vyzvednutí – zákazník sám vyzvedne objednané zboží na skladě
elektronickou obchodu
● Zásilková služba – v tomto případě elektronický obchod předá zboží zásilkové službě, která ho doručí zákazníkovi. Cena zboží se většinou navyšuje o poplatek zásilkové služby
● Stažení ze stránek elektronického obchodu – jedná se o nakupovaný software, kdy zákazník má možnost ne jenom obdržet CD/DVD se softwarem, ale také hned po zakoupení ho stáhnout do počítače
3.4. Řízení projektů
Jedním z důvodů omezení přijetí nových zakázek je neschopnost firem efektivně zakázky řídit. Některé firmy toto podcení, nedokážou se na všechny projekty dostatečně soustředit a tím zpomalují jejich realizaci. Někdy je to větší překážka než dosažení hranice výrobní kapacity. Proto se podíváme na základy řízení projektů, a jednou z aplikací informačního systému bude také systém řízení projektů.
3.4.1. Projekt
Existují dvě definice projektu:
● časově omezené úsilí vedoucí k vytvoření unikátního produktu či služby – unikátnost souvisí s tím, že je to jednorázová záležitost, že se provádí jen 1x.
Je to originál a je s tím spojené určité riziko.
● souhrn činností, mezi kterými existují technologické a organizační vazby – činnost je elementární jednotka, která umožňuje přeměnu vstupů na výstupy.
Činnost je děj, který probíhal, probíhá a bude probíhat. Činnost musí být započata, až když jsou ukončeny předcházející činnosti. Vykonávání těchto činností vede k danému cíli (3 rozměrný cíl).
Díky těmto 3 parametrům můžeme sledovat časový rozvrh, náklady a kvalitu, viz obrázek č. 3.4.1.
3.4.2. Analýzy spojené s tvorbou projektu
S tvorbou projektu jsou spojené tyto analýzy:
● časová – určuje nejdříve možné a nejpozději přípustné termíny začátků a konců realizace činností, nejdříve možný termín dokončení projektu, rezervy činností, apod.
● nákladová – hledá nejvhodnější průběh projektu z hlediska vzájemného vztahu času a nákladů (rozlišujeme přímé a nepřímé náklady).
● analýza zdrojů – porovnává časový průběh čerpání zdrojů s disponibilním množstvím zdrojů (jednorázově použité – materiál, energie, finance;
opakovaně používané – lidské zdroje, osoby, provozní prostředky, vybavení).
● finanční – hledání optima nákladů a výnosů projektu (elementární charakteristika: doba návratnosti, peněžní toky diskontované – čistá současná hodnota, vnitřní výnosové %).
● analýza rizika – riziko představuje pravděpodobnost toho, že projekt se nebude realizovat přesně dle plánu (každý projekt je originál – např. s jakou pravděpodobností zrealizujeme projekt za 21 dnů nebo chci vědět za kolik dnů Obrázek 3.4.1: Preference řízení projektů
Zdroj: vlastní
čas náklady
kvalita
čas náklady
kvalita
s 95% pravděpodobností projekt udělám.
● analýza rozsahu projektu – měří se objemem práce potřebné k vykonávání činností.
▪ WBS (work breakdown structure) – hierarchická struktura práce
▪ CBS (cost breakdown structure) – hierarchická struktura nákladů
● Používáme milníky, což jsou okamžiky v projektu, které slouží ke kontrole další etapy.
3.4.3. Strukturování projektu
Při strukturování projektu se používá několik metod, zejména:
● rozklad projektu na menší části (subprojekty, etapy, …).
● používá se analýza buď top-down (shora dolů) nebo bottom-up (zdola Obrázek 3.4.2: Hierarchicky strukturovaný projekt
Zdroj: vlastní
nahoru).
● milníky – důležité etapy projektu, které slouží pro kontrolu realizace dané etapy projektu.
Existuje několik důvodu proč se mají projekty strukturovat:
● snižuje se pravděpodobnost, že se na některou činnost zapomene
● dekompozice prováděna dle čehokoliv, co dává smysl (časová posloupnost, zapojení složek organizace, apod.)
● neexistuje standardní počet úrovní
● měla by být patrná odpovědnost za dané činnosti
3.4.4. Metody časového plánování
Nejrozšířenější metody časového plánování jsou:
● úsečkové (Ganttovy) diagramy – graficky ukazují skutečný časový postup projektu ve srovnání s plánovaným průběhem
● síťové grafy – grafické zobrazení, které navzájem spojuje projektové činnosti a události s cílem zobrazit jejich vzájemné závislosti. Čísla v kolečkách jsou uzly. Je vidět, z kterého uzlu jdeme do dalšího uzlu. Činnosti jsou označeny velkými písmeny a udávají, jak dlouho se provádí v jednotkách.
3.5. Implementace
Veškeré uvedené nástroje mají mnoho různých implementací, které jsou poskytované nejen komerčními společnostmi, ale i různými komunitami programátorů a uživatelů. Na rozdíl od komerčních projektů nabízejí svoje výrobky zdarma. U některých větších komunitních projektů existuje možnost předplatit si podporu, která je často důležitá pro uživatele, kterými jsou velké společnosti. Na některé zajímavé projekty z oblasti elektronického podnikání se podíváme v dalších kapitolách.
4. Operační systém Gentoo Linux
Jedním z hlavních cílů této diplomové práce je navrhnout systém tak, aby jeho implementace stala co nejméně, ale ne na úkor kvality a udržovacích nákladů. Proto jsem pro firemní informační systém zvolil operační systém Gentoo, který je vytvořen na základě jádra Linux. Dále se stručně popíše tento v poslední době populární operační systém.
4.1. Jádro Linux
Linux je jádrem několika počítačových operačních systémů. Je známým příkladem svobodného softwaru a vývoje open source softwaru – na rozdíl od proprietárních operačních systémů jako Windows či Mac OS je celý jeho zdrojový kód volně k dispozici pro veřejnost a kdokoli jej může svobodně používat, upravovat a dále distribuovat.
Ačkoliv termín Linux značí Linuxové jádro, často se používá pro označení celých unixových operačních systémů (známých jako GNU/Linux), které sestávají z Linuxového jádra a zároveň z knihoven a nástrojů z projektu GNU, ale i z dalších zdrojů. V nejširším významu GNU/Linuxová distribuce uceleně spojuje základní systém s velkým balíkem aplikačního softwaru, a navíc často zajišťuje uživatelsky přívětivou instalaci a následné aktualizace.
Zpočátku byl Linux vyvíjen a používán zejména jednotlivými nadšenci. Časem ale získal podporu velkých společností jako IBM, Hewlett-Packard a Novell pro využití na serverech, a poslední dobou získává popularitu i na desktopovém trhu. Zastánci a analytici připisují jeho úspěch nezávislosti na dodavateli, nízkých nákladech, flexibilitě, bezpečnosti a spolehlivosti.
Linux byl původně vyvíjen pro počítače s procesory architektury i386 (tedy 80386 a kompatibilními). Dnes ale podporuje všechny populární počítačové architektury i mnoho z těch méně obvyklých. Používá se v řadě zařízení od embedded
systémů (jako mobilních telefonů, robotů či multimediální přehrávačů) přes osobní počítače až po superpočítače.
Linux se převážně používá jako jádro GNU/Linuxových distribucí. Ty jsou sestavovány jednotlivci, volnými týmy, ale i profesionálními organizacemi. Typická distribuce zahrnuje jádro, další systémový a aplikační software spolu s prostředky, jak celý systém nainstalovat na počítač. Různé distribuce byly vyvinuty k různým účelům, mezi než patří možnost mít hotový systém připravený k použití, lokalizaci, podpoře určité počítačové architektury, použití v real-time a v embedded systémech. Některé záměrně obsahují výhradně svobodný software. V současné době existuje kolem 450 různých distribucí.
Typická distribuce k obecnému použití obsahuje linuxové jádro, určité GNU knihovny a nástroje, příkazové řádky (shelly) a tisíce balíčků aplikačního softwaru - od kancelářských balíků a grafického prostředí X Window System, přes kompilátory různých jazyků, textové editory a vědecké nástroje.
4.2. Distribuce Gentoo
Gentoo je distribuce operačního systému Linux vyvíjená podobně jako většina distribuci komunitou. Je ovšem na rozdíl od ostatních založena na zdrojových kódech, takže si každý přeloží svůj unikátní systém dle svých požadavků. Překládání ale není nutností.
Obsahuje systém balíčků zvaný Portage, který řeší závislosti a předání parametrů pro překlad, takže instalaci a správu systému zvládne i poučený začátečník.
Výhody: maximální možnost nastavení jednotlivých aplikací a součástí, přehledná konfigurace systému, optimalizace pro konkrétní hardware, časté aktualizace.
Nevýhody: náročnost na výpočetní výkon v průběhu instalace nebo aktualizace
systému a aplikace, délka kompilace, pokud se nevyužívají předkompilované balíky.
4.2.1. Portage
Portage je systém správy balíčků obdobný tomu v BSD zvaném FreeBSD Ports;
byl ostatně vyvinut s přihlédnutím k BSD Ports. Portage je napsán v programovacím jazyce Python a je hlavním rysem Gentoo. Přestože je systém zván Portage, pracuje se s ním převážně pomocí příkazu 'emerge'.
4.2.2. USE flag
Portage nabízí užití „USE flag“, který umožňuje uživateli určit, jaké možnosti, či volitelné součásti chce či nechce mít v nainstalovaných programech. Pokud se pomoci patřičného nastavení „USE flag“ zapne například podpora pro DVD, bude tato podpora zapnuta a zkompilována ve všech programech, které nějakým způsobem pracují s DVD a kde je tato podpora obsažena jako volitelná. Rovněž lze pomocí těchto parametrů ovlivňovat nastavení kompilace.
4.2.3. Ebuild
Gentoo používá odlišný způsob správy balíčků než nejrozšířenější RPM, jeho systém využívá formátu ebuild. Zatímco RPM šíří zkompilované binární soubory. Ebuild jsou textové soubory obsahující instrukce, jak získat, nakonfigurovat, zkompilovat a instalovat daný software; vše ze zdrojového kódu a s optimalizaci na daný počítač.
Může však sloužit i ke stažení a instalaci binárních balíků.
4.2.4. Maskování
Maskování v Gentoo určuje, které balíčky jsou vhodné pro daný systém. Ebuild vytvořený pro jinou architekturu nebo ještě nedostatečně testovaný je maskovaný tak,
přidat balíček do/etc/portage/package.keywords nebo napsat do příkazového řádku ACCEPT_KEYWORDS='klíčové slovo' pro balíčky maskované klíčovým slovem).
Experimentální balíčky jsou „Hard Masked“. Instalování „Hard Masked“ ebuildu je riskantní a nedoporučuje se, protože jsou známé problémy s jejich použitím. Balíčky maskované klíčovým slovem nejsou dostatečně vyzkoušeny (nebo byly testovány na jiné platformě), ale pravděpodobně budou správně fungovat. „Hard Masked“ se obvykle instalují tak, že záznam o nich zkopírujeme z /usr/portage/profiles/package.mask do /etc/portage/package.unmask.
4.3. Základní nastavení operačního systému
V této práci vycházím z předpokladu, že uživatel má základní instalaci linuxové distribuce Gentoo provedené podle příručky Handbook ze serveru www.gentoo.org.
Pro editaci souboru doporučují používat jednoduchý textový editor nano. Pro rychlejší navigaci a práci se složkami můžete použit souborový manažer Midnight Commander nebo-li mc.
Nastavíme v souboru /etc/make.conf globální USE flagy. Vypneme nepotřebné věci související s grafickým prostředím, přidáme podporu šifrování ssl, SŘBD MySQL mysql a dalších potřebných věci:
USE=“-X -gnome -gtk -qt3 -qt4 ssl mysql sasl authdaemond bzip2 gd“
Nyní můžeme začít s instalací jednotlivých aplikaci potřebných pro informační systém.
5. Webový server – Apache HTTP Server
5.1. Základní informace
Pro firemní IS jsem zvolil Apache HTTP Server. Tento server je softwarový webový server s otevřeným kódem pro Linux, BSD, Microsoft Windows a další platformy. V současné době dodává prohlížečům na celém světě většinu internetových stránek.
Vývoj Apache začal v roce 1993 v NCSA (National Center for Supercomputing Aplications) na Illinoiské univerzitě. Původní jméno projektu bylo NCSA HTTPd. V dalším roce však vývojářský tým opustil hlavní programátor Rob McCool, tím došlo ke zpomalení vývoje. V roce 1998 potom k úplnému zastavení.
NCSA HTTPd však mezitím už používali správci webových serverů a dodávali k němu vlastní úpravy – patche (patch = záplata). Hlavní úlohu v dalším vývoji sehráli Brian Behlendorf a Cliff Skolnick, kteří založili emailovou konferenci a začali sběr úprav a koordinovat jejich distribuci. První veřejná verze s označením 0.6.2 byla vydána v dubnu 1995. Následovalo kompletní přepsání kódu (Apache2 už neobsahuje nic z původního NCSA HTTPd) a založení Apache Group, která je dnes základem vývojářského týmu.
Od dubna 1996 byl Apache nejpopulárnější server na internetu. V květnu 1999 běžel na 57 % všech serverů a v listopadu 2005 jeho používanost dosáhla 69 % (výsledky měření Netcraft).
Název vznikl z anglického slovního spojení „A patchy server“ (záplatovaný server). Jako indiánský symbol je ve znaku ptačí pero.
5.2. Instalace
Budeme instalovat dva baličky: apache – samotný webový server, a php – skriptovací jazyk, který budeme potřebovat pro webové aplikace. Než budeme apache a php vůbec instalovat, musíme nejdříve nastavit parametry instalace. Ty se nastavují buď globálně v souboru /etc/make.conf v proměnné USE nebo pro každý baliček zvlášť v /etc/portage/package.use. V případě apache žádné změny výchozího nastavení USE fagů provádět nebudeme. Tento baliček má ale navíc seznám instalovaných modulů, který musíme nastavit. Toto provedeme otevřením souboru /etc/make.conf, a přidáním proměnné APACHE_MODULES na konec:
APACHE2_MODULES="actions alias auth_basic auth_digest authn_anon authn_dbd authn_dbm authn_default authn_file authz_dbm authz_default authz_groupfile authz_host authz_owner authz_user autoindex cache dav dav_fs dav_lock dbd deflate dir disk_cache env expires ext_filter file_cache filter headers ident imagemap include info log_config logio mem_cache mime mime_magic negotiation proxy proxy_ajp proxy_balancer proxy_connect proxy_http rewrite setenvif so speling status unique_id userdir usertrack vhost_alias"
Pro php nastavíme dva USE flag v souboru /etc/portage/package.use. Zapneme bezpečnostní nadstavbu Suhosin a podporu webového serveru Apache a jiné potřebné věci:
dev-lang/php suhosin apache2 mysql ctype pcre session unicode gd imap xml
Teď můžeme začít instalovat. Tento příkaz nainstaluje baliček apache, php, a také případné závislostí (jelikož byla globálně zapnuta podpora MySQL, bude jednou ze závislostí baliček mysql, o kterém budeme mluvit později):
vbox ~ # emerge -av apache php
5.3. Nastavení
Konfigurace služeb se většinou dělí na dvě částí. První se týká spouštění a druhá běhu. Spouštění služeb se nastavuje ve složce /etc/conf.d. Nastavovat budeme jen apache, php se samostatně nespouští, a proto nemá žádný konfigurační soubor pro spouštění.
Otevřeme /etc/conf.d/apache2 a v případě absence přidáme do proměnné APACHE2_OPTS aktivaci php „-D PHP5“:
APACHE2_OPTS="-D DEFAULT_VHOST -D INFO -D LANGUAGE -D SSL -D SSL_DEFAULT_VHOST -D SUEXEC -D PHP5"
Teď můžeme začít s nastavením samotné služby apache. V souboru /etc/apache2/vhosts.d/default_vhost.include nastavíme:
…ServerAdmin admin@mojedomena.cz # adresa správce serveru
…ServerName www.mojedomena.cz:80 # název serveru
…
U některých webových aplikaci budeme potřebovat zabezpečení pomoci šifrování Obrázek 5.3.1: Kontrola fungování webového serveru
Zdroj: vlastní
připojení. Proto musím vytvořit pro naši doménu certifikát. Přejdeme do složky /etc/apache/ssl a po spuštění příkazu zadáme všechny potřebné informace. Pozor, do pole CN se musí zadat doména serveru, např. www.mojedomena.cz:
vbox ssl # openssl req -new -x509 -nodes -days 365 -out server.crt -keyout server.key
Tímto jsme vytvořili certifikát, kterému za rok vyprší platnost. Jelikož je vytvořený námi, a nejsme certifikační autorita, prohlížeči budou hlásit, že nemohou ověřit pravost certifikátu. Aby se to nestalo, musíme požádat existující certifikační autoritu o vydání certifikátu pro naši doménu. Ty nejznámější jako VeriSign a Thawte.
Jejich služby jsou zpoplatněné.
A nakonec službu apache spustíme:
vbox ~ # /etc/init.d/apache2 start
Teď zkontrolujeme jestli nám apache s php běží. Nejdříve vytvoříme v kořenové složce webového serveru /var/www/localhost/htdocs soubor info.php:
touch /var/www/localhost/htdocs/info.php
Vložíme do něj tento krátký kód:
<?php phpInfo();
?>
Podíváme se v internetovém prohlížeči na adresu
http://nasedomena.cz/info.php, viz obrázek č. 5.3.1. Nenastala-li žádná chyba, můžeme přistoupit k instalaci databázového serveru.
6. Systém řízení BD – MySQL
Databáze (neboli datová základna) je určitá uspořádaná množina informací (dat) uložená na paměťovém médiu. V širším smyslu jsou součástí databáze i softwarové prostředky, které umožňují manipulaci s uloženými daty a přístup k nim. Tento systém se v české odborné literatuře nazývá systém řízení báze dat (SŘBD). Běžně se označením databáze – v závislosti na kontextu – myslí jak uložená data, tak i software (SŘBD). V informačním systému pro elektronické podnikání služeb databáze využívá většina aplikací. Pro účely této práce byl zvolen databázový server MySQL, na který se dále podíváme.
6.1. Základní informace
MySQL je databázový systém, vytvořený švédskou firmou MySQL AB. Jeho hlavními autory jsou Michael „Monty“ Widenius a David Axmark. Je považován za úspěšného průkopníka dvojího licencování – je k dispozici jak pod bezplatnou licencí GPL, tak pod komerční placenou licencí.
MySQL je multiplatformní databáze. Komunikace s ní probíhá – jak už název napovídá – pomocí jazyka SQL. Podobně jako u ostatních SQL databází se jedná o dialekt tohoto jazyka s některými rozšířeními.
Pro svou snadnou implementovatelnost (lze jej instalovat na Linux, MS Windows, ale i na další operační systémy), výkon a především díky tomu, že se jedná o volně šiřitelný software, má vysoký podíl na v současné době používaných databázích. Velmi oblíbená a často nasazovaná je kombinace MySQL, PHP a Apache jako základní software webového serveru.
MySQL bylo od počátku optimalizováno především na rychlost a i za cenu některých zjednodušení. Má jen jednoduché způsoby zálohování a donedávna nepodporovalo pohledy, triggery a uložené procedury. Tyto vlastnosti jsou doplňovány teprve v posledních letech, kdy začaly nejčastějším uživatelům produktu –
programátorům webových stránek – již poněkud scházet.
Přehled podporovaných vlastností:
● cizí klíče (od verze 3.23 podporovány v tabulkách typu InnoDB)
● transakce (od verze 3.23 podporovány v tabulkách typu InnoDB)
● podpora různých znakových sad a časových pásem v datech (od verze 4.1)
● poddotazy (od verze 4.1)
● uložené procedury (od verze 5.0)
● triggery (od verze 5.0)
● pohledy (od verze 5.0)
MySQL nabízí několik typů databázových tabulek (storage engine), které se liší svými možnostmi, použitím a způsobem ukládání dat do souborů:
● MyISAM - nejpoužívanější, bez podpory transakcí
● InnoDB - podpora transakcí
● BerkeleyDB (BDB)
● MEMORY - práci s daty v paměti
● NDB Cluster - úložiště pro clusterované databáze (od verze 5.0)
● ARCHIVE - komprimované tabulky, bez podpory indexů
● CSV - ukládání dat v prostých textových souborech
6.2. Instalace
Jelikož máme mysql globálně zapnutý v make.conf, a php ho při instalaci potřeboval, tak se nainstaloval jako jedna ze závislosti. V případě budoucí potřeby mysql můžeme nainstalovat příkazem:
vbox ~ # emerge -av mysql
Žádné speciální USE flagy pro tuto aplikaci nepotřebujeme.
6.3. Nastavení
Abychom mohli vytvářet vlastní databáze a spravovat přístup k ním, potřebujeme vytvořit základní databázi:
vbox ~ # emerge --config mysql
Během vytváření se nás systém zeptá na heslo, které pak musíme potvrdit opětovným zadáním.
Pokusíme připojit. Po úspěšném připojení se nám objeví příkazový řádek mysql:
vbox ~ # mysql -u root -p Enter password:
Welcome to the MySQL monitor. Commands end with ; or \g.
Your MySQL connection id is 1
Server version: 5.0.44-log Gentoo Linux mysql_5.0.44-r2 Type 'help;' or '\h' for help. Type '\c' to clear the buffer.
mysql>
~ 43 ~
Pro jednodušší a přehlednější správu databáze můžeme použít vynikající nástroj phpMyAdmin. Jedná se o PHP aplikaci pro administrace databázového serveru MySQL.
Do našeho systému ho nainstalujeme příkazem:
vbox ~ # emerge -av phpmyadmin
Další nedílnou součástí informačního systému je služba elektronické pošty. V následující kapitole bude postaven poštovní server.
7. Poštovní server
Nedílnou součásti každého podnikaní je komunikace se zákazníky. V případě elektronického podnikání firma komunikuje se zákazníky pomoci moderních nástrojů, mezi které patří také elektronická pošta. Zřízením vlastního poštovního serveru společnost přestává být závislou na externích dodavatelích této služby a snižuje riziko odcizeni citlivých informaci uchováváním dat na serveru společnosti.
7.1. Základní informace
Obrázek 7.1.1: Komunikace pomoci elektronické pošty Zdroj: vlastní
MTA MDA Antispam
antivir
IMAP POP webmail
MDA
MTA IMAP
POP webmail
antispam antivir
I N T E R N E T
Klasický poštovní server se skládá z několika součásti, viz obrázek č. 7.1.1:
● MTA (mail transfer agent) – aplikace, které mezi sebou přeposílají poštu a pomocí které poštovní klient poštu odesílá
● MDA (mail delivery agent) – aplikace, která doručenou poštu podle stanovených pravidel ukládá do správné složky
● IMAP a/nebo POP3 server – aplikace, pomoci kterých poštovní klient přistupuje k doručené poště. IMAP server je modernější a dovoluje pracovat se zprávami a vytvářet složky přímo na poštovním serveru. POP3 neumí práci se složkami a byl navržen jen pro stažení pošty z poštovního serveru
● Spam filter – aplikace, která se snaží rozdělit příchozí zprávy na vyžádané a nevyžádané
● Antivirový program – aplikace, která kontroluje zprávy na přítomnost víru
● Webový klient – webová aplikace, která dovoluje kontrolovat poštu přes internetový prohlížeč
7.2. MTA – Postfix
7.2.1. Zásady implementace
Postfix napsal Wietse Venema, známý díky svým bezpečnostním nástrojům a dokumentům, které popisují zabezpečení. Program vznikl roku 1998 jako open-source software (OSS), tj. program s otevřeným zdrojovým kódem. Firma IBM Research sponzorovala původní uvedení a podporuje i jeho neustálý vývoj. IBM nazývá tento balíček Secure Mailer. Základní principy Postfixu jsou:
Spolehlivost
Postfix obratně prokazuje svou sílu zejména při práci ve vysokém zatížení.
Mnoho softwarových systémů se např. projevuje nepředvídatelně, když jím dojde paměť nebo diskový prostor. Postfix detekuje takové podmínky a místo zhoršení situace nabídne systému možnost se vzpamatovat.
Zabezpečení
Postfix zavádí proti útočníkům několik obranných vrstev. V systému Postfixu
