• No results found

0 1 2

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "0 1 2"

Copied!
71
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)

0

(2)

1

(3)

2

(4)

3

(5)

4

(6)

5

Poděkování

Ráda bych na tomto místě vyjádřila poděkování Mgr. Kateřině Lozoviukové, Ph.D. za její trpělivost při vedení mé bakalářské práce. Oceňuji především její kritické připomínky a podnětné rady.

(7)

6

Anotace

Cílem předložené bakalářské práce je prostřednictvím analýzy, komparace a syntézy pramenů a odborné literatury charakterizovat činnost československé zpravodajské služby v době tzv. studené války a to na konkrétním příkladu rezidentur československé rozvědky v Kanadě.

Tato práce nabízí základní poznatky o konkrétní činnosti rozvědných pracovišť v Kanadě (Ottawa, Montreal). Zvláštní pozornost je věnována zejména statistickému vyhodnocení personálního obsazení příslušných rezidentur. Tomuto tématu nebyla zatím historiografií věnována detailní pozornost.

Klíčová slova

Studená válka, Kanada, Ottawa, Montreal, rezident, rezidentura, špionáž, rozvědka, zpravodajské služby

(8)

7

Annotation

The purpose of my bachelor thesis is to characterise the activity of Czechoslovak civil espionage in Canada during Cold War by means of analysis, comparison and synthesis of literature and historical sources. Therefore this thesis offers the basic findings about concrete activities of residentions in Canada (Ottawa, Montreal). The specific attention is paid to statistical assessment of staffing of corresponding residentions. This topic has not been elaborated by historiography yet.

Key words

Cold War, Canada, Ottawa, Montreal, resident, residention, espionage, secret service, intelligence

(9)

8

Obsah

Seznam obrázků a tabulek ... 10

Seznam použitých zkratek a symbolů ... 11

1 Úvod ... 13

1.1 Literatura ... 14

1.2 Prameny ... 16

2 Studená válka ... 18

2.1 Československo a studená válka ... 19

3 Vymezení pojmu „zpravodajské služby“ ... 20

4 Československá civilní rozvědka v době tzv. studené války ... 22

4.1 Vznik Obranného zpravodajství ... 22

4.2 Vývoj československé civilní rozvědky ... 23

4.3 Vznik I. správy FMV (STB) ... 25

5 Činnost Československé civilní rozvědky v Kanadě ... 28

6 Analýza – statistické vyhodnocení personálního obsazení rezidentur v Kanadě ... 31

6.1 První kanadský rezident – Jaroslav Skácil ... 32

6.2 Rezidentura Ottawa ... 32

6.2.1 Počet zaměstnanců v letech 1953 – 1984 na ottawské rezidentuře ... 34

6.2.2 Genderové zastoupení na ottawské rezidentuře ... 35

6.3 Rezidentura Montreal ... 36

6.3.1 Rezidentura EXPO 67 ... 36

6.3.2 Počet zaměstnanců v letech 1954 – 1990 na montrealské rezidentuře ... 41

6.4 Srovnání početního zastoupení na rezidentuře v Ottawě a Montrealu ... 42

7 Rezidenti a jejich zástupci ... 43

7.1 Okolnosti přijetí do služeb ministerstva vnitra ... 43

7.2 Práce rezidentů ... 46

7.3 Společné znaky rezidentů ... 46

7.4 Osudy jednotlivých rezidentů a jejich zástupců ... 48

7.4.1 Milan Kleník (Kolda) ... 48

7.4.2 Ladislav Soška (Bergl) ... 51

7.4.3 Ladislav Weidinger (Macháček) ... 54

(10)

9

7.4.4 Jiří Svoboda (Sviták) ... 57

7.4.5 Václav Louda (Linhart) ... 61

Závěr ... 65

Seznam použitých zdrojů ... 67

(11)

10

Seznam obrázků a tabulek

Seznam obrázků

Obrázek 1: Počet zaměstnanců civilní rozvědky na ottawské rezidentuře ... 34

Obrázek 2: Procentuální zastoupení mužů a žen ... 35

Obrázek 3: Počet zaměstnanců civilní rozvědky na montrealské rezidentuře ... 41

Obrázek 4: Srovnání početního zastoupení v Ottawě a Montrealu ... 42

Seznam tabulek Tabulka 1: Tabulka ostatních zaměstnanců civilní rozvědky na ottawské rezidentuře ... 33

Tabulka 2: Tabulka ostatních zaměstnanců civilní rozvědky na montrealské rezidentuře ... 40

Tabulka 3: Tabulka rezidentů a jejich zástupců ... 48

(12)

11

Seznam použitých zkratek a symbolů

ABS – Archív bezpečnostních složek

AMZV – Archív ministerstva zahraničních věcí BA/b – Československé zahraniční zpravodajství

CIA – Central Intelligence Agency, zpravodajská služba USA ČSSR – Československa socialistická republika

ČTK – Československá tisková kancelář

EXPO67 – International and Universal Exposition 1967 f. – fond

FMV – Federální ministerstvo vnitra

FS ZS – Zpravodajský odbor Federální správy zpravodajské služby HIS – Hlavní informační správa

KGB – Hlavní sovětská tajná služba,

KSČ – Komunistická strana Československa

KS STB – Správa státní bezpečnosti MI6 – Military inteligence section 6 MV – Ministerstvo vnitra

MZV – Ministerstvo zahraničních věcí

NATO – Severoatlantická aliance – North Atlantic Association OBZ – Obranné zpravodajství

SČSP – Svaz československo-sovětského přátelství SK Libeň – Fotbalový klub

(13)

12 SNB – Sbor národní bezpečnosti

SSSR – Sovětský svaz socialistických republik StB – Státní bezpečnost

STS – Strojní a traktorová stanice TNP – Tábory nucené práce USA – United States of America

ÚV KSČ – Ústřední výbor Komunistické strany Československa VB – Veřejná bezpečnost

ZOB – Zemský odbor bezpečnosti

ZO KSČ – Závodní organizace komunistické strany Československa ZÚ – Zastupitelský úřad

(14)

13

1 Úvod

Špionáž neboli zpravodajské služby. Pod těmito pojmy si nezasvěcená osoba s největší pravděpodobností představí činy proslulého agenta 007, Jamese Bonda. Tato postava však ani zdaleka neodpovídá realitě. Jednu myšlenku si však ze série filmů s agentem 007 odnést můžeme – špionáž slouží primárně k obraně státu. Zaměstnanci zpravodajských služeb většinou operují na území cizích států, odkud získávají nejrůznější typy informací. Čím více informací, tím větší výhoda pro stát, pro který je špionáž vykonávána. Ke své práci mnohdy využívali takové praktiky, které se nemusely vždy slučovat se zákonem.

Zpravodajské služby sehrály důležitou roli i v dějinách Československého státu a to zejména po únorovém převratu v roce 1948. Tehdy měly ale trochu jiné úlohy než dnes. Zajišťovaly spíše ochranu komunistické straně než státu a nepřítelem pak mohl být opravdu „každý“.

To znamená, že mohly operovat i proti „vlastním lidem“ a vůbec všem československým občanům.

Tato bakalářská práce se konkrétně zaměřuje na činnost československé civilní rozvědky v Kanadě, přesněji řečeno rezidentury Ottawa a Montreal během tzv. studené války.

Základem mé práce je analýza – statistické vyhodnocení personálního obsazení obou rezidentur. Pracovníci těchto rezidentur získávali pro rozvědku informace, jenž byly využívány pro likvidaci nebezpečí, které mohlo Československu hrozit.

Téma jednotlivých rezidentur československé civilní rozvědky nebylo doposud komplexně zpracováno. Historiografie začala tomuto tématu věnovat pozornost teprve nedávno, a to spíše v obecném měřítku. Z toho důvodu lze tvrdit, že je tato práce, co se týče zpracování a zaměření, unikátní. A proč jsem si vybrala právě kanadské rezidentury? V roli turisty jsem chtěla Kanadu vždy navštívit, nejen kvůli signifikantní přírodě, ale také kultuře a historii této země. Tudíž mi tato práce umožnila alespoň částečně nahlédnout do nepoznaného kraje.

Dalším důvodem je, že jako druhý obor studuji anglický jazyk, a proto mi nečiní problém pročítat i anglicky psané materiály.

Má práce je rozdělena do sedmi kapitol, z nichž dvě představují obecný úvod k tématu a sice – dobový kontext a vymezení samotného pojmu „zpravodajské služby“. Tyto kapitoly jsou založeny na běžně dostupné literatuře. Následující kapitoly se pak věnují přímo československé civilní rozvědce v Kanadě a jejímu personálnímu obsazení. Stěžejní práce představuje kapitola s názvem „Analýza – statistické vyhodnocení personálního obsazení

(15)

14

rezidentur v Kanadě“. V této kapitole lze nalézt grafy znázorňující počet zaměstnanců rezidentur v jednotlivých letech jejich fungování, tabulky se jmény jednotlivých zaměstnanců a jejich funkcí a v neposlední řadě také komparaci rezidentur Ottawa a Montreal.

Po ní následuje kapitola věnující se životním osudům jednotlivých rezidentů a jejich zástupců.

Informace k těmto kapitolám byly převážně čerpány z pramenných materiálů, které lze dohledat v Archívu ministerstva zahraničních věcí a Archívu bezpečnostních složek nacházející se v Praze.

Cílem této práce je statisticky vyhodnotit personální obsazení rezidentur Ottawa a Montreal.

Statistické vyhodnocení se skládá z několika grafů, které zachycují změnu počtu zaměstnanců v jednotlivých letech během období jejich fungování. Jeden z grafů se také věnuje zastoupení mužů a žen na rezidentuře Montreal. Poslední z grafů je zaměřen na srovnání daných rezidentur. Mimo jiné se v analýze objevují i tabulky s výčtem všech zaměstnanců rezidentur – k nim jsou ještě přidružené informace o časovém rozmezí jejich působnosti na rezidentuře a jejich funkce. Za součást analýzy lze považovat i kapitolu věnující se osudům několika rezidentů a jejich zástupců, tedy těch, u kterých byl dohledán personální spis.

Rezidentura Ottawa a Montreal nebyla podle dosavadního zjištění tak významná jako například rezidentura Londýn, ale svou roli v československých dějinách rozhodně sehrála.

Její činnost byla značně ovlivněna politickou situací, která tehdy v Československu převládla.

V té době bylo Československo v područí Sovětského svazu a jeho vliv je zcela zřejmý.

Chování rozvědky je touto skutečností jasně ovlivněno. Lze konstatovat, že kanadské rezidentury se z větší části zaměřovaly na československé emigranty v Kanadě.

1.1 Literatura

Jak bylo nastíněno již v úvodu, tématu předložené bakalářské práce se žádná literatura dostatečně nevěnuje. Avšak z některých titulů bylo možno získat několik obecných informací.

K tomu, abych lépe pochopila problematiku tehdejší doby, bylo zapotřebí přečíst titul Poválečná Evropa od Tonyho Judta1. Tato obsáhlá kniha skýtá komplexní pohled na tehdejší, jak vyplývá z názvu, situaci v povláčené Evropě a její následný vývoj ve druhé polovině 20.

století.

1 JUDT, Tony: Poválečná Evropa: historie po roce 1945, Praha 2008, ISBN 978-80-7391-025-9.

(16)

15

Velkou pomoc při pronikání do problematiky tématu poskytly tituly od Karla Pacnera. První z nich nese název Velmistři špionáže: Vznik a zákulisí tajných služeb ve 20. století2 a zabývá se samotnou podstatou tajný zpravodajské služby, řeší některé špionážní operace a nechává nahlédnout do zákulisí tajných služeb. Další titul od Pacnera3 se zaobírá vývojem československých tajných zpravodajských služeb, popisuje akce, některé praktiky a klíčové problémy, které řešila převážně rozvědka. Část informací také poskytl titul od Karla Kaplana, který popisuje mechanismus Státní bezpečnosti v letech 1948-1956 a její roli v dějinách Československa. Částečně byl využit i titul od Josefa Frolíka Špion vypovídá4, což lze považovat za jeho pamětní knihu, prostřednictvím které veřejnost poprvé nahlédla do špionážních praktik československých rozvědčíků.

K mému výzkumu přispěla z velké části studie od slovenského politologa a historika Michala Mikuloviče5, který zmapoval vznik, roli a částečně personální obsazení rezidentury EXPO 67 v kanadském Montrealu. Část literatury se věnuje i Josefu Škvoreckému6, který byl během svého pobytu v Torontu sledován jako emigrant československou civilní rozvědkou v Kanadě.

Několik klíčových informací jsem rovněž dohledala v některých bakalářských7 či diplomových8 prací s podobnou tématikou.

2 PACNER, Karel. Velmistři špionáže: Vznik a zákulisí tajných služeb ve 20. století, 1. vyd. Praha, PLUS 2015, ISBN 978-80-259-0464-0

3 PACNER, Karel: Československo ve zvláštních službách, Pohledy do historie československých výzvědných služeb 1914-1989, Díl III. 1945-1961. Praha 2002, ISBN 80-7312-012-7.

4 FROLÍK, Josef. Špión vypovídá. 5. vyd. Praha: Orbis, 1990, ISBN 80-235-0004-X.

5 MIKLOVIČ, Michal. Paměť a dějiny: Rezidentúra EXPO-67. ŠtB na svetovej výstave v Montreale [online].

Praha: Ústav pro studium totalitních režimů České republiky, 2011, V.(4) [cit. 2017-03-25]. ISSN 1802-8241.

Dostupné z: http://old.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad1104/062-072.pdf

6 TRENSKY, Paul I. The Fiction of Josef Škvorecký. Praha: H, 1995. Profily. ISBN 80-857-8779-2.

HVÍŽĎALA, Karel, Josef ŠKVORECKÝ a Zdena SALIVAROVÁ. Opustíš-li mne, nezahyneš: Rozhovory.

Autor úvodu Milan KUNDERA. Praha: Železný Ivo, 1993, 205 s., fotogr. České osudy. ISBN 80-237-0414-1.,

7 STERZ, Martin. Ekonomická dimenze politiky Reaganovy administrativy vůči SSSR. Brno, 2009. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně. Vedoucí práce PhDr. Petr Suchý, Ph.D.

KUČERA, Pavel. Londýnská rezidentura československé rozvědky v době tzv. studené války. Liberec, 2017.

Bakalářská práce. Technická univerzita v Liberci. Vedoucí práce Mgr. Kateřina Lozoviuková, Ph.D.

8 ONDRA, Hubert. Činnost vídeňské rezidentury československé rozvědky do roku 1955, sonda do vývoje čsl.

rozvědné služby v letech 1945-1955. Brno, 2014 diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.

Jiří Němec, Ph.D.

ŠIŠLÁK, Stanislav. Postavení a činnost zpravodajských služeb v České republice: právní aspekty. Praha, 2015.

Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta. Vedoucí práce JUDr. Jakub Handrlica, LL.M., Ph.D.

(17)

16

1.2 Prameny

Archivní materiály sehrály při mém výzkumu nejdůležitější roli. Nejprve bylo třeba zanalyzovat dokumenty z kartotéky zaměstnanců ministerstva vnitra, z nichž jsem se mohla poprvé dozvědět o existenci samotných rezidentur v Kanadě a o jednotlivých rozvědčících.

V kartotéce tedy nalezneme „osobní evidenční karty příslušníků MV“, které obsahují klíčové informace jako je – jméno a příjmení dané osoby, krycí jméno, datum narození, rezidenturu, nástup a odchod z rezidentur, rozvědnou a legalizační funkci. Na základě těchto informací pak mohly být dohledány jednotlivé personální spisy. Nicméně, to že daný spis existoval, nemusí nutně znamenat, že ještě stále existuje. Mnoho personálních spisů bylo v důsledku utajení skartováno. To je také důvod, proč se v předložené práci objevují osudy pouze pěti osob.

Personální spisy pochází z Archívu bezpečnostních složek, jedná se o ABS fond personálních spisů. Všechny tyto materiály byly v době svého vzniku přísně utajovány, o čem svědčí snad na každé straně jednotlivých spisů razítko „přísně tajné“. Dnes si však podle archivního zákonu může tyto materiály objednat vlastně kdokoliv. Dané prameny se skládají zejména z nejrůznějších kádrových posudků, a proto v nich nelze naleznout žádné objektivní informace. Tyto kádrové posudky se psali na osoby, jež se hlásily do zpravodajských služeb.

Při pročítání těchto materiálů by se tedy čtenář neměl nechat strhnout postoji jednotlivých příslušníků kádru, ale přiblížit se skutečnosti prostřednictvím kritického uvažování.

K jednotlivým personálním spisům by měli rovněž existovat tzv. trojkové svazky, které obsahují poznatky o činnosti rezidentů na daných rezidenturách. Nicméně v případě Kanady, se nedochovaly skoro žádné. Přesněji řečeno, pouze jeden. Jedná se trojkový svazek Václava Loudy9.

Personální spisy dávají možnost nahlédnout do osobních dat daných osob, které zahrnují informace o rodině, vzdělání, náboženském vyznání či vývoj rozvědné kariéry. Objevuje se zde také mnoho hlášení o lustraci široké rodiny a přátel, aktivitách či prohřešcích dané osoby. Hlášení se psala de facto podle stejného vzoru. Nicméně, na počátku, při rozvoji rezidentury, byly mnohdy amatérské. Postupem času se však rozvědná terminologie ustálila a hlášení tak působila mnohem profesionálněji.

9 Archiv bezpečnostních složek, f. I. správa SNB, Osobní svazky kádrových příslušníků (I. S-3) reg. č. 38412 Václav Louda

(18)

17

ABS také poskytl archiválie k Josefu Škvoreckému, na základě nichž se zjistilo, že ho rozvědka opravdu v Kanadě sledovala. Jedná se o svazek I. správy SNB10 a vyšetřovací spis11. Z těchto materiálů se však dochoval jen zlomek.

Dalším archívem, ze kterého lze materiály čerpat je Archív ministerstva zahraničních věcí.

Ten byl však dlouhodobě uzavřený kvůli rozsáhlé rekonstrukci badatelny, tudíž nebylo možné získat potřebné dokumenty k samotné činnosti československé civilní rozvědky v Kanadě.

V podkapitolách „Literatura“ a „Prameny“ nejsou zmíněny všechny tituly, jsou zde představeny pouze ty klíčové. Celkový seznam použitých pramenů a literatury je uveden na konci této bakalářské práce.

10 ABS, svazek I. správa SNB (Hlaví správa rozvědky), reg. č. 12554 I. S SNB

11 ABS, vyšetřovací spis, Josef Škvorecký, sig. V 36635

(19)

18

2 Studená válka

Klíčem k pochopení vzniku rozsáhlé, nejen Československé, špionážní sítě je „charakter“

tehdejší doby. Téma této práce se časově vymezuje na období „studené války“, jejíž průběh lze vymezit na období mezi roky 1945-1989. Je tedy záhodno nastínit celkové naladění a stav příslušné doby.

Představy spojenců o uspořádání poválečné Evropy byly poněkud odlišné. USA a Sovětský svaz se jednoduše nedokázali shodnout na vedení Evropy jak z politického, tak ideologického hlediska. USA chtělo poskytnout evropským státům hospodářskou výpomoc a obnovit jejich demokratické a samostatné fungování ve světě a zachovat mír prostřednictvím mezinárodních organizací. Nicméně Sovětský plán však spočíval v připojení určitých evropských států k SSSR a převzít nad nimi kontrolu. Nutno podotknout, že Stalinovy záměry byly samozřejmě vytyčeny už v době, kdy probíhala druhá světová válka. Podle knihy Tonyho Judta se ze sovětského hlediska vedla válka kvůli porážce Německa, obnovení moci Ruska a bezpečnosti jeho západních hranic.12 Jednání na Jaltě v únoru roku 1945 nakonec určilo rozdělení sfér vlivu Sovětského svazu a USA. Evropa tak byla rozdělena do dvou bloků – Západní blok pod záštitou USA a Východní blok v čele se Sovětským svazem. Toto rozdělení Evropy de facto odstartovalo počátek studené války mezi USA a Sovětským svazem.13 Studená válka pak představuje „ornou půdu“ pro vytvoření rozsáhlé sítě tajných zpravodajských služeb čili špionážní sítě.

Území Sovětského svazu se po skončení války rozrostlo o státy střední a východní Evropy.

Tyto státy patřící k Sovětskému svazu byly označovány jako politické satelity, do nichž se řadilo Východní Německo, Rumunsko, Polsko, Maďarsko, Československo, Bulharsko a Albánie. Ve většině států došlo k upevnění moci komunistů velmi radikálním způsobem – komunisté se spojili se socialisty, kteří samozřejmě kladly odpor, ale ve finále jim stejně nic jiného nezbylo, a ostatní strany daného státu jednoduše zlikvidovali. To byla jedna z možných variant. Poté už nebyl pochyb o vítězství ve volbách.14 Západní blok se naopak skládal ze Spojených států, Kanady a demokraticko-kapitalistických států Evropy.

Různost politických a ideologických představ byla očividně patrná. Vztahy se začaly vyostřovat a hrozba třetí světové války děsila celý svět. Mluvíme tu o tzv. „studené válce“

12 JUDT, Tony: Poválečná Evropa: historie po roce 1945, Praha 2008, ISBN 978-80-7391-025-9 s. 130

13 Tamtéž, s. 13 - 40

14 Tamtéž, s. 131 -133

(20)

19

mezi SSSR a USA, která však nebyla válkou v pravém slova smyslu. Ve skutečnosti mezi těmito mocnosti k žádnému válečnému střetnutí přímo nedošlo. Toto období však bylo provázáno několika válečnými konflikty mezinárodního charakteru, kde obě mocnosti vždy nějakým způsobem figurovaly.

Přesto, že mezi mocnostmi nedošlo k přímému vojenskému střetu, byly využity jiné metody boje. Lze mezi ně zařadit budování co nejsilnějších vojenských koalic, hospodářskou blokádu, rivalitu ve zbrojení, ekonomickou i vojenskou výpomoc oslabeným státům v své sféře vlivu, soutěžení v technické zdatnosti, propagandu, rivalitu ve sportovní sféře či třeba i špionáž.

Za konec studené války lze považovat rok 1989, kdy dochází k vnitřnímu zhroucení komunistického bloku. Tohoto roku došlo k několika revolucím, prostřednictvím nichž se řada zemí východní Evropy osvobodila od komunismu.15 Dle mého názoru však stále jisté napětí mezi USA a Ruskem existuje.

2.1 Československo a studená válka

Při dělení Evropy se Československo, jak již bylo řečeno výše, aktivně připojilo k východnímu bloku. V očích většiny Čechů se Sověti jevili vlastně jako osvoboditelé. Tony Judt ve své knize píše: V důsledku Mnichova se vytratily prakticky veškeré iluze o západních mocnostech, a londýnská exilová vláda Edvarda Beneše jako jediná předložila Moskvě jednoznačně přátelské návrhy už dlouho před rokem 1945. Beneš svůj postoj vyjádřil Molotovovi v prosinci 1943 takto: „Co se týče otázek nejvyšší důležitosti, […] budeme vždy hovořit a jednat způsobem přijatelným pro představitele sovětské vlády.“16 Československo se tedy podvolilo a poslušně kráčelo vstříc budoucnosti, ruku v ruce, se Sověty, přesněji řečeno se sovětskou komunistickou stranou.

Československá republika se tak stala nejbližším spojencem Sovětského svazu. Benešovi se nakonec podařilo převést svou exilovou vládu domů, tu pak následně v dubnu 1945 zrekonstruoval. Vláda byla tedy tvořena ze sedmi komunistických ministrů a jedenácti ministrů z ostatních čtyř stran. Českoslovenští komunisté v čele s Klementem Gottwaldem byli připraveni za každou cenu vyhrát volby a v období 1945-1948 si postupně připravovali živnou půdu pro úplné převzetí moci. Snažili se zbavit nepohodlných lidí pomocí všemožných metod, které však zdaleka nebyly, oproti tomu co mělo ještě přijít, těmi nejhoršími.

15 STERZ, Martin. Ekonomická dimenze politiky Reaganovy administrativy vůči SSSR. Brno, 2009. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně. Vedoucí práce PhDr. Petr Suchý, Ph.D., s. 36

16 JUDT, Tony: Poválečná Evropa: historie po roce 1945, Praha 2008, ISBN 978-80-7391-025-9. s. 139

(21)

20

Pro urychlení celé záležitosti zosnovali komunisté v Praze v únoru 1948 politický převrat – využili situace, kdy nekomunističtí ministři podali demisi, a chopili se moci v zemi. Pražský puč vyvolal velký rozruch a doslova šokoval západní Spojence, kterým z tohoto kroku vzešlo, že se komunismus začal šířit západním směrem.17

Zde je záhodno ocitovat opět slova z knihy Tonyho Judta: „Díky tomu, co se stalo v Praze, se podstatná část nekomunistické levice ve Francii, Itálii a jinde teď jasně zařadila do západního tábora, což komunistické strany v zemích mimo Stalinův dosah postupně zahánělo do izolace a odsuzovalo je ke stále očividnější politické impotenci.“18

Československo se v době „studené války“ ocitá v režimu, který definitivně převrátil celý jeho dějinný vývoj „naruby“. Pro stát, který měl již zkušenost s demokratickým zřízením, to musel být neskutečný šok, ačkoliv poválečná společnost tíhnoucí spíše k levici si tak vlastně vybrala sama. Postupem času si nejspíš každý uvědomil, že volby 1946 byl jeden velký omyl.

3 Vymezení pojmu „zpravodajské služby“

Zpravodajské služby představují de facto pomocnou sílu vlády určitého státu. Stát si tyto zpravodajské služby zřizuje především kvůli možnosti efektivně vládnout a mít tak přehled o interních a externích záležitostech vztahujících se k danému státu. V minulosti, ani dnes, není v silách žádné administrativy jednoznačně zodpovídat za rozhodnutí v oblasti bezpečnosti jako takové bez relevantních informací pocházejících z jádra zpravodajství.19 Nutno podotknout, že informace, které přináší zpravodajské služby, slouží jako doplňující, a proto mají spíše poradní význam. Představují jeden z aspektů, jež tvoří základ pro přijetí politických rozhodnutí. Mnohdy jsou neúplným obrazem určité situace, která může mít samozřejmě daleko více variant následujícího vývoje. Je tu totiž možnost, že potenciální nepřítel se snaží své záměry maskovat či je prezentovat ve zkreslené podobě.20

17 JUDT, Tony: Poválečná Evropa: historie po roce 1945, Praha 2008, ISBN 978-80-7391-025-9. s. 140, k detailnímu příběhu samotného únorového převratu viz např. KAPLAN, Karel a Jiří MARCO. Nekrvavá revoluce. V ČSFR 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1993, 447 s., 24 s. fotogr. Archiv. ISBN 80-204-0145-8.

18 Tamtéž s. 141

19 PACNER, Karel. Velmistři špionáže: Vznik a zákulisí tajných služeb ve 20. století, 1. vyd. Praha, PLUS 2015, ISBN 978-80-259-0464-0, převzato z předmluvy Andora Šándora na s. 7

20 Tamtéž

(22)

21

Podle bývalého českého náčelníka Vojenské zpravodajské služby Andora Šándora zpravodajské informace zpravidla nesmí mít podobu umožňující několik interpretací, mohou pouze předkládat různé možné scénáře vývoje s ohledem pravděpodobnosti.21 To znamená, že rozhodnutí o vyhlášení války či vojenské operace spočívá na bedrech politického vedení státu.

Tajné zpravodajské služby však fungují odlišným způsobem ve státech s demokratickým zřízením a v totalitních, nedemokratických systémech. V demokratických státech fungují zpravodajské služby jako státní orgány pro získávání, shromažďování a vyhodnocování informací důležitých pro ochranu ústavního zřízení, vymezených ekonomických zájmů, bezpečnost a obranu daného státu.22 Takto by například měly fungovat zpravodajské služby v České republice. Nutno podotknout, že v demokratických právních státech nelze hovořit o „tajných službách“. Toto označení by totiž implikovalo to, že činnost zpravodajských služeb není kontrolována a tedy, že zpravodajské služby mohou pracovat tak, jak uznají samy za vhodné nebo to, že fungují jako tajná sekta. Zpravodajské služby jsou zřízeny zákonem, který jasně vymezuje jejich působnost a oprávnění. Dokonce by měly být i pod parlamentní kontrolou. Jejich důležitým úkolem je chránit stát a jeho obyvatele.

Naopak v totalitních režimech se zpravodajské služby chovají značně represivně, nepodléhají žádné kontrole a slouží jako nástroj státu k udržení daného systému a k potírání všech odpůrců. To znamená, že mohou zakročit i proti obyvatelům dané země. I s takovým fungováním zpravodajských služeb má Česká republika zkušenost. Před rokem 1989 u nás fungovaly zpravodajské služby proti lidem, tudíž pomáhaly státu ovládat lidi.23

21 PACNER, Karel. Velmistři špionáže: Vznik a zákulisí tajných služeb ve 20. století, 1. vyd. Praha, PLUS 2015, ISBN 978-80-259-0464-0, s. 7

22 Zákon č. 153/1994 Sb. o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ZS), § 2

23 ŠIŠLÁK, Stanislav. Postavení a činnost zpravodajských služeb v České republice: právní aspekty. Praha, 2015. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta. Vedoucí práce JUDr. Jakub Handrlica, LL.M., Ph.D., s. 7

(23)

22

4 Československá civilní rozvědka v době tzv. studené války

Už za druhé světové války se vědělo o tom, že Československo spadne do sféry vlivu Sovětského svazu. Přesněji řečeno – s tímto počítali politici domácí i zahraniční reprezentace, nikoliv obyvatelé Československé republiky. Aby byla pacifikace Československa úspěšně dokončena, museli se zapojit jak českoslovenští komunisté, tak i sovětští tajní agenti. S tím byla hlavně spojená likvidace některých nepohodlných osob zejména v oblasti československých výzvědných služeb. S příchodem komunismu byla tedy započata celková reorganizace československých zpravodajských služeb. Bylo zapotřebí kvalifikovaných pracovníků, kteří se bezmezně oddávají komunistickým myšlenkám. Záhy v roce 1945 se hlavní operační základna špionáže přesouvá z ministerstva národní obrany na ministerstvo vnitra.

Zpočátku probíhalo vytváření nových výzvědných služeb pozvolna. Zatím nepůsobí ofensivě a mnohdy pouze sledovali situaci v okolních státech. Jejich aktivizace nastala až po komunistickém převratu v roce 1948. Mnohdy tu byli nezkušení lidi, kteří se zpravodajskými službami neměli nikdy co dočinění. Za nedlouho si je sověti vycvičili taky, že byli připraveni splnit jakýkoliv úkol příchozí z Moskvy. Východoevropské rozvědky byly nuceny plnit nový úkol – bojovat proti svým bývalým spoluobčanům.24

4.1 Vznik Obranného zpravodajství

Po druhé světové válce došlo v Československu k převratným změnám snad ve všech sférách života. Tyto změny se samozřejmě dotkly i zpravodajských služeb. Dne 7. ledna 1945 vzniká na základě rozkazu generála Svobody na východní frontě Obranné zpravodajství (OBZ), které se mělo stát komunistickou protiváhou druhého oddělení Hlavního štábu, tedy stávající československé zpravodajské služby tehdy pod záštitou Františka Moravce. Tímto způsobem chápal OBZ Sovětský svaz. Velitelem OBZ se stal Bedřich Reicin a jeho zástupcem byl jmenován právník dr. Karel Vaš.25 Za běžných okolností by měla být činnost vojenského zpravodajství schválena parlamentem, avšak to nebyl tento případ. OBZ vzniklo spíš na základě tlaku SSSR, které chtělo získat větší kontrolu nad Československem.

24 PACNER, Karel: Československo ve zvláštních službách, Pohledy do historie československých výzvědných služeb 1914-1989, Díl III. 1945-1961. Praha 2002, ISBN 80-7312-012-7, s. 5

25 Tamtéž, s. 6-7

(24)

23

Zpočátku se OBZ mělo zaměřit na ochranu armády a vojenského průmyslu před „vnitřním nepřítelem“.26 Počátkem roku 1946 si však vydobylo výsadní postavení nejen v rámci armády, ale i bezpečnostních složek ministerstva vnitra. O to se nemálo zasloužil Bedřich Reicin, který dokázal vybudovat dobře fungující organizaci. Jelikož se OBZ nemuselo zpovídat parlamentu, mohl si Reicin na jednotlivé posty dosazovat své lidi.27 Obranné zpravodajství tak získalo rozsáhlé pravomoci, takže fungovalo nejen jako zpravodajská služba, ale i jako výkonný policejní orgán, tudíž mohlo i zatýkat nepohodlné osoby.

Komunisté ho většinou využívali k oprávnění sledovat a potlačovat důstojníky s demokratickým smýšlením. Komunisté tedy využívaly OBZ k upevnění své moci.

Po únoru 1948 se OBZ přejmenovalo na páté oddělení generálního štábu, roku 1950 na Hlavní informační správu (HIS), v květnu 1951 se nazývalo Vojenská zpravodajská služba a o rok později Vojenská kontrarozvědka.28

4.2 Vývoj československé civilní rozvědky

Československá civilní rozvědka musela nejprve určit, jakým způsobem bude vypadat její nová struktura, jelikož stávající organizace přestávala fungovat a vliv OBZ narůstal. Byly zde dva návrhy. Jeden z návrhů byl směřován ke stylu struktury Velké Británie. V Anglii se totiž nacházela vyspělá špionážní síť MI6, která představovala vzor pro budoucí rozvědný aparát.

Tento návrh se však nakonec neprosadil.29 15. dubna 1949 byl nakonec vybrán návrh, který prosazoval sovětský model struktury. Důvod výběru je zjevný – Československo bylo podřízeno Kremlu a tlak sovětů nelze popřít, tudíž nebyla vlastně jiná možnost30.

Následně bylo zapotřebí obnovit agenturní sítě v poražených státech. Vznikla tzv. pátrací skupina, která vlastně představovala ústředí agenturního zpravodajství. Pátrací skupina měla tři sekce – Německo, Rakousko a Maďarsko a dále rádiovou a odposlouchávací službu.

Agenti měli být tedy získáváni pouze ze tří sousedních poražených států. Informace z ostatních oblastí zpracovávala studijní skupina z „odkrytých pramenů“ – tím se myslí

26 KAPLAN, Karel. Nebezpečná bezpečnost: státní bezpečnost 1948-1956. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1999. Knihy dokumenty. ISBN 80-7239-024-4. s. 20

27 HANZLÍK, František. Vojenské obranné zpravodajství v zápasu o politickou moc 1945-1950. Praha: Themis 2003. Svědectví (Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu). ISBN 80-7312-028-3. s. 118

28 KAPLAN, Karel. Nebezpečná bezpečnost: státní bezpečnost 1948-1956. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1999. Knihy dokumenty. ISBN 80-7239-024-4. s. 20

29 DVOŘÁKOVÁ, Jiřina. Státní bezpečnost v letech 1945-1953: (organizační vývoj zpravodajských a státně bezpečnostních složek). Vyd. 1. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2007. Sešity (Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR). ISBN 978-80-86621-30-2. s. 472, 474

30 DEJMEK, Jindřich. Diplomacie Československa. 1. vyd. Praha. Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2210-3., s. 152

(25)

24

především z tisku a od vojenských atašé. V červenci roku 1945 žádal přednosta operačního oddělení plukovník Václav Vlček, aby se už začalo s organizováním sítě na území cizích států. Obnova agenturních sítí byla svěřena do rukou vojenských atašé a členů vojenských misí působících v poražených státech. Mnoho důstojníků však nechápalo změnu politické orientace republiky na Východ proti Západu nebo s touto orientací nesouhlasilo. Vzhledem k této skutečnosti došlo k tomu, že mnoho z nich dané úkoly sabotovalo a vymluvilo se na jinou práci.31

V létě roku 1945 se zahraniční rozvědka stává součástí politického zpravodajství ministerstva vnitra, odboru Z, později VII. a III. odboru. Do jejího čela byl jmenován Zdeněk Toman, komunista pocházející ze Slovenska. Nejprve zde pracovalo zhruba 25 lidí. Nikdo z nich však pořádně nevěděl, jak se má dělat zahraniční špionáž. Rovněž vznikly tzv. orgány Zemské odbory bezpečnosti II, tedy ZOB II, které byly plně ovládány komunisty, jelikož je zakládali.

V čele ZOB II stál Emil Hršek. Tato organizace se stala místem zrodu mnoha budoucích vedoucích pracovníků Státní bezpečnosti. ZOB II však neměly žádné výkonné pravomoci, jelikož ty náležely StB.32

Jelikož byla cílem jednotná rozvědka, musel dojít ještě k dalším nezbytným reorganizacím.

Zpravodajství bylo tedy nakonec rozděleno do čtyř referátů a několika skupin, kde pracovali tzv. referenti. V březnu roku 1948 dochází rovněž k reorganizaci ministerstva vnitra. Vznikla zde tzv. skupina IIIA – Státní bezpečnost. V jejím čele stál Jindřich Veselý a jeho zástupcem byl Bedřich Pokorný. Skupina IIIA byla rozdělena do čtyř sektorů – sektor BA/b, tedy zahraniční zpravodajství. V čele tohoto sektoru byl Věnceslav Wehle, téměř v zápětí vystřídán Oskarem Valešem. Sektor BA/b vysílal „nelegály“33 a v zahraničí bylo v rámci této služby pod diplomatickým krytím asi pět zaměstnanců.34Nicméně v listopadu roku 1948 proběhla další reorganizace ministerstva vnitra. Tentokrát bylo rozděleno do dvou skupin – skupina I (bezpečnost) a skupina II (vnitřní bezpečnost). Skupina I zaštiťovala celý III. odbor a také se zde zrodil odbor BA bezpečnost ministerstva vnitra.35

31PACNER, Karel: Československo ve zvláštních službách, Pohledy do historie československýchvýzvědných služeb 1914-1989, Díl III. 1945-1961. Praha 2002, ISBN 80-7312-012-7, s. 8

32 Tamtéž, s. 9-11

33 Osoby s cizí identitou. Byl jim vystaven falešná pas a identifikace, kterou se kryli.

34 Tamtéž, s. 60

35DVOŘÁKOVÁ, Jiřina. Státní bezpečnost v letech 1945-1953: (organizační vývoj zpravodajských a státně bezpečnostních složek). Vyd. 1. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2007. Sešity (Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR). ISBN 978-80-86621-30-2s. 114

(26)

25

Československá špionážní síť nebyla v roce 1948 nikterak rozvinutá a už vůbec ne rozsáhlá, jelikož nikdo neměl s tímto oborem moc zkušeností a hlavně téměř žádné vybavení. V té době tu ani nebyla žádná hlavní základna, která by rozvědnou činnost řídila. Zahraniční československá velvyslanectví a konzuláty nebyly dostatečně personálně obsazeny, a proto se také začalo s okamžitým zakládáním rezidentur na zastupitelských úřadech. Úkolem rezidentů bylo hlavně dodávat do Prahy politické informace a plnit rovněž úkoly „obranné“, tedy sledovat československé zaměstnance zahraničních úřadů a firem, zjišťovat, zda některý z nich nechce emigrovat a případně mu to včas překazit.36

V době, kdy byla rozvědka v režii Valeše, musela řešit následující problémy. Jedním z nich byl nízký počet rozvědčíků, bylo jich pouze 24. Řešila se také nejasná role zpravodajství v zahraničí, bylo totiž stále podřízeno vnitřním zpravodajství. Rovněž se potýkali s problémem, který se týkal verbování spolupracovníků. Zpočátku se orientovali zejména na ideové agenty, nicméně tito lidé byli limitování možností k proniknutí informací. Tudíž byli následně lidé verbováni za peníze, což dělali i další zpravodajské služby. Problém představovaly také velké čistky ve straně, které probíhaly mezi lety 1951-1953 a mnoho funkcionářů bylo odvoláno. A proto rozvědka nepodávala relevantní výkon.37

4.3 Vznik I. správy FMV (STB)

Roku 1950 vzniká Ministerstvo národní bezpečnosti, které mělo řídit tajné zpravodajské služby. OBZ se nakonec dostalo pod jeho záštitu a splynulo s StB. V říjnu roku 1953 nakonec zanikla Hlavní správa StB s tím, že její odbory se překlenuly na samostatné správy ministerstva vnitra. Téhož roku je i se vznikem ministerstva vnitra vytvořena zahraničně- politická rozvědka, která je označována krycím názvem I. správa MV. I. správa tedy nahradila 2. sektor ministerstva národní bezpečnosti (odbor Z a správu ZPR). V této době se také hovoří o největším rozkvětu rozvědky. Na její vybudování měli velký vliv sovětští poradci.

Rozvědky byla velice protěžovaná tehdejším ministrem vnitra Rudolfem Barákem a díky němu se v té době úspěšně rozvíjela.

Roku 1953 bylo v centrále a na 18 rezidenturách 180 rozvědčíků, avšak na konci roku 1955 se počet zvýšil na 327 osob. V zahraničí bylo 123 kádrových příslušníků a z toho 90

„operativců“, kteří byli legalizováni ve funkcích pracovníků ministerstev zahraničních věcí,

36 PACNER, Karel: Československo ve zvláštních službách, Pohledy do historie československýchvýzvědných služeb 1914-1989, Díl III. 1945-1961. Praha 2002, ISBN 80-7312-012-7, s. 61

37 KUČERA, Pavel. Londýnská rezidentura československé rozvědky v době tzv. studené války. Liberec, 2017.

Bakalářská práce. Technická univerzita v Liberci. Vedoucí práce Mgr. Kateřina Lozoviuková, Ph.D. s. 24

(27)

26

zahraničního obchodu a Československé tiskové kanceláře. Jejich agenturně operativní činnost byla zaměřena proti infiltraci ústředních státních orgánů západních států a proti exilu, Vatikánu, Rádiu Svobodná Evropa atd. Rozvědka se nezaměřovala pouze na získávání tajných informací, ale i na diskreditaci exilových představitelů, dezinformování západních zpravodajských služeb, únosy a rovněž i na fyzickou likvidaci.38

V rámci rozvědky existovalo ofenzivní zahraniční zpravodajství, které se zaměřovalo na osoby v emigraci. V tomto případě bylo úkolem agentů přesvědčovat osoby z řad emigrantů, aby se přidali k zpravodajským službám Československa. Snáze se verbovali lidé z utečeneckých táborů, kteří utekli z nedemokratických režimů. Ti většinou neměli žádné vyhlídky do budoucnosti a tento druh práce pro ně přestavoval nejen únik z tábora, ale i z nudné každodennosti. Takoví lidé se verbovali většinou tím způsobem, že agenti StB a OBZ pronikli do tábora a sami se vydávali za emigranty. Takto dokázali naverbovat velké množství lidí a získat i cenné informace.39

Rozvědka měla v hledáčku na prvním místě rádio „Svobodná Evropa“, které bylo založeno na popud CIA40 v roce 1949 a bylo jedno z možností, jak prolomit tzv. železnou oponu. Tato stanice vysílala zprávy do Východního bloku a měla samostatnou relaci v Československu, ve které vystupovali československé exilové špičky.41 Roku 1950 byla uzavřena dohoda mezi československými a sovětskými zpravodajskými službami o strategii dalšího společného postupu. První společným zájmem bylo získávání poltických informací o kapitalistických státech a zprávách o nejnovějších poznatcích v oblasti vědy a techniky. Usnesli se i na vzájemné zpravodajské pomoci a o vyslání sovětského zástupce do Československa.

Od roku 1954 se rovněž dohodli na sledování zahraničních rozhlasových stanic.

Od 60. let se výrazně zlepšily metody zpravodajské práce a rovněž i obsazení na rezidenturách. Zpravodajská činnost měla tři linie – politickou, vědecko-technickou a nelegální rozvědku. Později vyvstala myšlenka související se zkvalitněním rozvědné činnosti, jelikož se stále více projevovala nespokojenost zaměstnanců a KSČ schválila Akční

38Centrum pro dokumentaci totalitních režimů, slovník, dostupné z http://www.cdtr.cz/cs/slovnik/legalni- rezidentura

39 KAPLAN, Karel. Nebezpečná bezpečnost: státní bezpečnost 1948-1956. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1999. Knihy dokumenty. ISBN 80-7239-024-4. s. 20-21

40 Central Intelligence Agency, zpravodajská služba USA

41 TOMEK, Prokop. Československá redakce Radio Free Europe: historie a vliv na československé dějiny.

Praha: Academia, 2015, ISBN 978-80-200-2490-9. s. 36

(28)

27

program. Snahy o zlepšení nebyly nakonec naplněny a to z důvodu invaze vojsk Varšavské smlouvy. Roku 1966 byla také obnovena hlavní správa StB. 42

V letech 1967 – 1968 nastává politického uvolnění a k moci se dostávají tzv. reformní komunisté. Nicméně toto období je následně přerušeno vpádem vojsk Varšavské smlouvy, kterými byl odstartovaný proces normalizace. Frolík vidí tuto invazi jako protistátní puč provedený Státní bezpečností a podporovaný sovětskými tanky. Činitelé StB, kteří ho plánovali a uskutečnili, byli zároveň ve službách KGB43. Tudíž StB, která po dvacet let hájila zájmy republiky a její vlády, teď zradila vlastní stát.44 V souvislosti s těmito událostmi došlo v KSČ k čistkám, které se mimo jiné dotkli i rozvědky. Mnoho funkcionářů z vedoucích pozic bylo odvoláno a nahrazeno daleko konzervativnějšími komunisty.45

O rok později vznikl zpravodajský odbor FS ZS46. Ten převzal některé hlavní úkoly bývalého sekretariátu náměstka MV pro Státní bezpečnost. V souvislosti s federativním uspořádáním a zřízením federálního ministerstva vnitra byla také roku 1969 zřízena federální správa zpravodajské služby, která měla fungovat jako útvar výkonného aparátu FMV. Byla řízena plk. JUDr. Františkem Vaškem, tedy náměstkem tehdejší StB. Zpravodajský odbor FS ZS shromažďoval zejména zprávy o bezpečnostní situaci státu, o činnosti nepřátelských sil, o „nepřátelské“ činnosti církve v ČSSR či o emigraci příslušníků MV od ciziny. Jeho úkolem bylo také monitorování cizích rozhlasových zpráv pro StB.47 Roku 1969 současně představuje i definitivní vítězství konzervativců

70. a 80. léta přinesla pomalý, ale zřejmý úpadek československé rozvědky. Vojska Varšavské smlouvy zbrzdila vývoj rozvědné činnosti. V rámci čistek je zaznamenán velký pokles počtu rozvědčíků a zároveň se vyostřují vztahy v oblasti diplomacie, hlavně se západními státy. I kvalita zaměstnanců, kteří se hlásili do zpravodajských služeb, značně klesla. Pád komunistů se blížil a s ním i nová reorganizace tajných zpravodajských služeb, tentokrát v demokratickém státě.

42 KAŇKA, Petr, Jiřina DVOŘÁKOVÁ, Zdeňka, JUROVÁ. Československá rozvědka a pražské jaro. Praha:

Ústav pro studium totalitních režimů, 2016, ISBN 978-8087912-46-1. s. 16-19

43 Hlavní sovětská tajná služba

44 FROLÍK, Josef. Špión vypovídá. 5. vyd. Praha: Orbis, 1990, ISBN 80-235-0004-X. s. 217

45 PACNER, Karel: Československo ve zvláštních službách, Pohledy do historie československých výzvědných služeb 1914-1989, Díl IV. 1914-1989. Praha 2002, ISBN 80-7312-012-7, s.

46 Zpravodajský odbor Federální správy zpravodajské služby

47 Inventář, sig. A 18, Zpravodajský odbor Federální správy zpravodajské služby 1969-1970, Praha, 1981.

Dostupné z http://www.abscr.cz/data/pdf/inventar/inventar-a18.pdf

(29)

28

5 Činnost Československé civilní rozvědky v Kanadě

Rezidentury Československé civilní rozvědky byly rozmístěny v mnoha státech po celém světě. Tyto rezidentury se většinou nacházely na zastupitelských úřadech, odkud byla rozvědná činnost řízena. Většinou byly umístěny na velvyslanectvích, které poskytovaly dobré krytí. Jednotlivé rezidentury byly řízeny z československé centrály, která se nacházela v Praze. Od roku 1953 působila československá rozvědka z 18 tzv. legálních rezidentur v 17 zemích: Washington, New York, Ottawa, Londýn, Buenos Aires, Rio de Janeiro, Mexiko, Paříž, Řím, Bern, Brusel, Bělehrad, Západní Berlín, Vídeň, Istanbul, Tel Aviv (do r. 1967), Káhira a Helsinky. O něco později se začala rozšiřovat do dalších oblastí (Mali, Nigérie, Ghana, Kuba, Nikaragua, Irák, Irán, Sydney, atd.48

Kanada tedy představuje jeden ze států, ve kterém měla Československá civilní rozvědka rovněž své zastoupení. U každého státu se rozvědčíci zaměřovali na jinou specifikaci, avšak dle personálních spisů rozvědčíků zaměřujících se na Kanadu či Velkou Britanii lze usoudit, že řešili problémy podobného ražení. V obou státech se rezidentury musely ze začátku potýkat se záležitostmi souvisejícími s agenturní sítí, která v té době ještě neexistovala.

Rozsáhlá agenturní síť se budovala kvůli tomu, aby mohla rozvědka plnit úlohu systematického dozoru nad celou společností dané zemi. Z toho důvodu bylo tedy nutné nejprve zmapovat terén a poté se začít věnovat samotné rozvědné činnosti.49

V Kanadě se tedy, dle materiálů, nacházely dvě rezidentury, jedna v hlavním městě – Ottawa a druhá v Montrealu. Při rezidentuře Montreal byla ještě vytvořena speciální rezidentura EXPO 67 během Světové výstavy roku 1967. Sídlem rezidentur bylo většinou hlavní město, ale rovněž se mohla nacházet i v ostatních městech, které byly co do rozlohy či počtu obyvatel větší.50 Hlavní město je ve většině případů rezidencí vlády určitého státu, a proto je zde pravděpodobně snazší a rychlejší získat informace politického, sociálního či hospodářského charakteru týkající se příslušného státu. Získávání co největšího množství informací bylo hlavním úkolem všech rezidentur, kanadské rezidentury nebyly výjimkou. Lepší informovanost o určité zemi znamená získat výhodu nad danou zemí. Ke splnění toho úkolu se využívaly všemožné praktiky, které bývaly i protizákonné. Jedná se například o odposlechy, únosy či násilné výslechy. Úkoly rezidentur však mohly mít i jiný charakter.

48 Centrum pro dokumentaci totalitních režimů, slovník, dostupné z http://www.cdtr.cz/cs/slovnik/legalni- rezidentura

49 KUČERA, Pavel. Londýnská rezidentura československé rozvědky v době tzv. studené války. Liberec, 2017.

Bakalářská práce. Technická univerzita v Liberci. Vedoucí práce Mgr. Kateřina Lozoviuková, Ph.D., s. 29

50 AMZV, kartotéka

(30)

29

Speciálně založená rezidentura EXPO 67 měla například za úkol zabránit československým občanům v emigrací do Ameriky, jelikož Světová výstava k tomu mohla dávat příležitost.

Tato rezidentura měla také zabraňovat stykům mezi československými občany a emigranty žijícími v Kanadě.51O rezidentuře EXPO 67 ještě několik informací zazní v následující kapitole.

Z materiálů Archívu bezpečnostních složek v Praze se podařilo zjistit, že kanadské rezidentury se zaměřovaly na aktivity československých emigrantů a rovněž s nimi navazovaly kontakty za účelem získávání informací. Emigranti byli mnohdy sledováni kvůli jejich politické vyhraněnosti a odporu k socialistickému režimu. Nejvýraznější vlny emigrace jsou zaznamenány v roce 1948 a 1968 a to především v důsledku razantních změn ve státním zřízení. Většinou se k emigraci uchylovaly osoby z řad intelektuálů.

Mezi výrazně činné československé emigranty v Kanadě patřil například Josef Škvorecký a jeho žena Zdena Salivarová. Oba vynikající českoslovenští romanopisci.52 Dle archivních materiálů se podařilo zjistit, že Škorecký se svou manželkou zažádaly o povolení ke služební cestě do USA a Kanady. Československé úřady jim vycestovat povolily, a proto 31. ledna 1969 odjíždí. Pobyt v zahraničí jim byl umožněn do 30. srpna 1970. „Vyhláškou MZV a MV č. 115/69 Sb. jim však byla omezena časová platnost výjezdní doložky do 31. prosince 1969.“

V říjnu roku 1969 měl Škvorecký se svou manželkou údajně podat žádost u ZÚ v Ottawě žádost o prodloužení pobytu, což jim bylo zamítnuto. Tudíž se od rok 1970 zdržují v Kanadě bez povolení a mluví se o nich jako o československých emigrantech. V souvislosti s tím, že se do Československa nevrátili do stanovené doby, jsou obviněni z trestného činu opuštění republiky.53 Nicméně dne 22. února roku 1973 je obvinění staženo na základě amnestie prezidenta republiky.54 Současně téhož roku náčelník odboru vyšetřování StB podplukovník Josef Rezníček žádá o zaslání relací západních rozhlasových stanic majících vztah ke Škvoreckému, jelikož napsal různé články zaměřené proti Československé socialistické

51 MIKLOVIČ, Michal. Paměť a dějiny: Rezidentúra EXPO-67. ŠtB na svetovej výstave v Montreale [online].

Praha: Ústav pro studium totalitních režimů České republiky, 2011, V.(4) [cit. 2017-03-25]. ISSN 1802-8241.

Dostupné z: http://old.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad1104/062-072.pdf

52 HVÍŽĎALA, Karel, Josef ŠKVORECKÝ a Zdena SALIVAROVÁ. Opustíš-li mne, nezahyneš: Rozhovory.

Autor úvodu Milan KUNDERA. Praha: Železný Ivo, 1993, 205 s., fotogr. České osudy. ISBN 80-237-0414-1., s.

203

53 ABS, f. vyšetřovací spisy, sig. V 36635, Josef Škvorecký, s. 1

54 Tamtéž, s. 13

(31)

30

republice, které byly publikovány ve svobodném tisku a rozhlasu. 55 Ve vyšetřovacím spisu Josefa Škvoreckého jsou tyto relace do detailu přepsány.

Škvorecký je v Kanadě poměrně aktivní. Odstěhoval s manželkou do Toronta a založil zde roku 1971 exilové nakladatelství 68 Publishers. Nakladatelství mělo původně sloužit k vydávání jeho vlastní práce, avšak v 70 a 80. letech se stalo předním českým nakladatelstvím na západě.56 Škvorecký také působil na univerzitě v Torontu, kde začal vést kurzy českého divadla a filmu, angloamerické literatury a kreativního psaní.

Škvorecký byl dle archiválií v Kanadě sledován. I. správa MV ho měla v evidenčním seznamu sledovaných osob. Jeho osobní rejstřík byl však skartován, tudíž se nepodařilo dohledat konkrétní informace k hlášením kanadských rezidentur vůči osobě Škvoreského.

V knize Krala Hvižďali Škvorecký uvádí, že byl kontaktován StB celkem čtyřikrát. 57 Z toho vyplívá, že se Škvorecký skutečně s některým z kanadských rozvědčíků setkal, jen to třeba on sám nemusel tušit. Krycí jméno pro svazek, ve kterém byly shromažďovány informace o některých československý emigrantech v Kanadě a USA, bylo „Elita“. Do tohoto svazku spadal i Škvorecký.58

Jsem přesvědčena o tom, že mimo Škvoreckého sledovala československá civilní rozvědka v Kanada i jiné významné představitele inteligence v emigraci a nemuseli pocházet zrovna z Československé republiky.

55 Tamtéž, s. 17

56 TRENSKY, Paul I. The Fiction of Josef Škvorecký. Praha: H, 1995. Profily. ISBN 80-857-8779-2., s. xiii

57 HVÍŽĎALA, Karel, Josef ŠKVORECKÝ a Zdena SALIVAROVÁ. Opustíš-li mne, nezahyneš: Rozhovory.

Autor úvodu Milan KUNDERA. Praha: Železný Ivo, 1993, 205 s., fotogr. České osudy. ISBN 80-237-0414-1., s.163 -170

58 ABS, f. I. správa SNB (Hlaví správa rozvědky), reg. č. 12554 I. S SNB

(32)

31

6 Analýza – statistické vyhodnocení personálního obsazení rezidentur v Kanadě

Jak již bylo zmíněno výše, československá špionážní sít byla poměrně rozsáhlá a rezidentury se nacházely téměř v každém státě po celém světě. Kanada nebyla výjimkou. Z dochovaných materiálů se podařilo identifikovat dvě kanadské rezidentury československé civilní rozvědky.

První byla zřízena pochopitelně v hlavním městě, tedy Ottawě. Materiály se o ní zmiňují poprvé v roce 1953. Druhá rezidentura se nacházela v Montrealu a v dochovaných materiálech se o ní začíná psát v roce 1954.

Příslušníci I. správy mohli pracovat v tzv. legalizačních funkcích zejména na zastupitelských úřadech, konzulátech, obchodních oddělení, tiskových kanceláří, cestovních kanceláří, afilací, mezinárodních organizací, vědeckých institucí, speciálních škol atd. Kádroví příslušníci z hlediska I. správy zastávali v rámci rezidentur funkce: rezident, zástupce rezidenta, starší referent, referent, neoperativní pracovník (domovník, písařka, technik, řidič či šifrér).59V Kanadě se pravděpodobně celkem vystřídalo 56 rozvědčíků. Z toho počtu jich bylo 7 pověřeno vedením rezidentury, tudíž byla jejich funkce označovány jako „rezident“, a 4 plnili funkci „zástupce rezidenta“. Nejčastější rozvědnou funkcí byl „starší referent“. Toto je označení pro osoby, které již odsloužili a získali nějaké zkušenosti u Státní bezpečnosti.

V rámci hierarchického uspořádání je to druhý funkční stupeň od toho nejnižšího.60

Průměrná délka pobytu rozvědčíků na kanadské rezidentuře se pohybuje okolo 3 let. Jejich pobyt však mohl být prodloužen až na 5 let. Nicméně podle dochovaných záznamů existovaly i takové případy, kdy rozvědčík na rezidentuře strávil pouze několik dnů či měsíců, což může souviset s jejich neschopností plnit požadované úkoly, s jazykovou bariérou či zdravotními komplikacemi apod. Z dochovaných záznamů lze rovněž zjistit, že byla o něco více obsazovaná rezidentura v Montrealu, což mohlo zcela zřejmě souviset se světovou výstavou s názvem EXPO 6761, která v roce 1967 v Montrealu probíhala. O té bude zmínka ještě později.

59Centrum pro dokumentaci totalitních režimů, slovník, dostupné z http://www.cdtr.cz/cs/slovnik/legalni- rezidentura

60ŽÁČEK, Pavel, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, dostupné z https://zpravy.aktualne.cz/domaci/namestek-komorous-je-na-seznamu-totalitni-rozvedky/r~i:article:652392/

611967 International and Univesral Exposition

(33)

32

6.1 První kanadský rezident – Jaroslav Skácil

Úplně prvním identifikovaným kanadským rezidentem, tedy hlavou československé civilní rozvědky v Kanadě, byl Jaroslav Skácil s krycím jménem Stehlík. Skácil byl zároveň prvním rozvědčíkem, který byl do Kanady vůbec vyslán. Takto však lze soudit za předpokladu, že neexistují ještě jiné materiály z dřívějších let. Jaroslav Skácil působil na ottawské rezidentuře v období od 18. února do 1953 do 21. dubna 1955, tedy celé tři roky.

Skácil se narodil 29. dubna 1922 v Prostějově jako syn dělníka. Členem KSČ se stal 24.

května 1946. Jeho členství bylo rovněž zaevidováno v SČSP62. V roce 1952 se oženil s dcerou dělníka Františkou Fialovou, narozenou 31. února 1931. Členkou KSČ se stala v roce 1956.

Skacil byl ve službách ministerstva vnitra od 14. ledna 1952 až do 31. března 1971. Během roku 1952 vystřídal tři hodnosti – nejprve byl mladším strážmistrem, poté strážmistrem a následně podporučíkem. Roku 1954 byl povýšen do hodnosti poručíka, roku 1956 se stává nadporučíkem, o čtyři roky později kapitánem a nakonec v roce 1966 majorem. Služba na ottawské rezidentuře nebyla jeho jediným zahraničním pobytem, od 26. prosince 1957 do 10. října 1961 působil také na rezidentuře ve Washingtonu, tentokrát však ve funkci staršího referenta. 63

6.2 Rezidentura Ottawa

Jak již bylo zmíněno výše, první zpráva o rezidentuře v Ottawě pochází z roku 1953, což je relativně brzy, pokud vezmeme v potaz nedávné změny ve struktuře zpravodajských služeb, tedy zejména vznik Obranného zpravodajství v roce 1945, které přispělo k bolševizaci zpravodajských služeb v Československu. Jelikož byla nejčastější legalizační funkcí rozvědčíků „attaché“, lze konstatovat, že se rezidentura s největší pravděpodobností nacházela na československém velvyslanectví.

V Ottawě se vystřídalo celkem 24 rozvědčíků, 5 z nich zastávalo funkci rezidenta a pouze jeden zde pracoval jako zástupce rezidenta. Prvním identifikovaným rozvědčíkem ve funkci rezidenta na ottawské rezidentuře byl výše zmíněný Jaroslav Skácil. Rok poté, co skončil svou rezidenční činnost v Ottawě, ho nahradil Milan Kleník. Funkci rezidenta po Kleníkovi převzal Ladislav Soška. Následoval Václav Louda a posledním zmíněným rezidentem je Josef Svoboda, který funkci rezidenta zastává nejprve od roku 1962 do roku 1966 a opět se ocitá v roli rezidenta v letech 1969 – 1970. Josef Svoboda je tedy poslední zmíněný ottawský

62Svaz československo-sovětského přátelství

63Jeho spis nebyl dohledán, proto jsou informace čerpány pouze z kartotéky AMV

References

Related documents

Výuka a dostatečná informovanost laické veřejnosti o první pomoci neodmyslitelně patří k našemu životu, protože laici bývají většinou jako první u postiženého

Autorská práva ­ dílo je volné 70 let po smrti autora, nakladatelská práva       jsou 50 let od vydání titulu (MKP neřeší, z knih si bere pouze text!). Knihovní licence

V současné době se velmi často používá pojem optimální řešení, i diplomantka jej často používá.. Jsem přesvědčen, že zná správné české synonymum ke

9 Michal Vyhnálek Cílem této práce je výroba a testování mechanických vlastností oplétaných kompozitních tyčí, které mají v určitých případech plně

Základem úspěšné školní knihovny je v první řadě kvalitní knihovník. To, jak velký vliv může mít knihovník na úspěch žáků, bylo zmíněno již v předchozí podkapitole. V této části

Ve své práci se tedy zaměřuji především na charakteristiku Fausta jako hlavní postavy Carchesiova díla v návaznosti na jeho chování v průběhu děje.. Důležitá je

Kurz byl veden velmi profesionálně a doplněn velkým množstvím příkladů z praxe, považuji ho za velmi přínosný. Zpracovala:

2014 jsem absolvovala školení zaměstnanců TUL, kde hlavní náplní bylo poskytování první pomoci.. Školení probíhalo v Ústavu zdravotnických studií TUL ve spolupráci