Poděkování
Ráda bych poděkovala vedoucímu své bakalářské práce Mgr. Emilu Drápelovi, Ph.D. za poskytnutí cenných rad a vstřícnost při konzultacích. Dále bych chtěla poděkovat všem respondentům za vyplnění dotazníku a své rodině za podporu při tvorbě této práce.
Anotace
Bakalářská práce se zaměřuje na vnímání Portugalska českým a portugalským obyvatelstvem. První část práce je výhradně teoretická a specifikuje se na informace o Portugalsku. Hlavní výzkumnou metodou je dotazování a gouldovské i lynchovské mentální mapování. Do dotazníkového šetření se zapojilo 60 respondentů z každé země.
Dotazník má dvě části a to vědomostní a slepou mapu. U respondentů je zkoumáno, co o dané zemi vědí, s čím si ji spojují, zda ji vnímají pozitivně či negativně. Získané informace jsou analyzovány a porovnány navzájem. V druhé části práce výsledky znázorňují tabulky a grafy. Cílem práce je získat představu o prezentaci Portugalska doma i v zahraničí.
Klíčová slova
Portugalsko, percepce, mentální mapa, dotazník, asociace
Annotation
The bachelor thesis is focused on the perception of Portugal by the Czech and Portuguese population. The first part of the thesis is purely theoretical and specifies information about Portugal. The main research method is questioning and Gouldian and Lynchian mapping. 60 respondents from each country participated in the questionnaire survey. The questionnaire has two parts, a knowledge and a blind map. The respondents examine what they know about the country, what they associate with it, whether they perceive it positive or negative. The information obtained is analyzed and compared with each other. In the second part of the work, the results show tables and graphs. The aim of the thesis is to get an idea of the presentation of Portugal at home and abroad.
Key words
Portugal, perception, mental maps, questionnaire, association
8 Obsah
Seznam obrázků ... 10
Seznam tabulek ... 11
Seznam zkratek ... 11
Úvod ... 12
1. Historie ... 13
1.1 Období předřímské a římské ... 13
1.2 Maurové a křesťané ... 13
1.3 Burgundská dynastie ... 14
1.4 Objevné plavby a zámořská území ... 15
1.5 Španělská vláda ... 16
1.6 Napoleonské války ... 16
1.7 Portugalská republika ... 17
2. Fyzická geografie ... 19
2.1 Reliéf ... 19
2.2 Klima ... 20
2.3 Hydrologie ... 20
2.3.1 Řeky ... 21
2.3.2 Přehrady ... 21
2.4 Biota ... 22
2.4.1 Flóra ... 22
2.4.2 Fauna ... 22
2.5 Ochrana přírody ... 22
3. Socioekonomická geografie ... 24
3.1 Obyvatelstvo ... 24
3.1.1 Jazyk ... 25
9
3.1.2 Náboženství ... 25
3.2 Politika... 26
3.2.1 Členství v organizacích ... 26
3.3 Hospodářství ... 27
3.3.1 Zemědělství ... 27
3.3.2 Průmysl ... 30
3.3.3 Služby ... 30
3.3.4 Cestovní ruch... 31
3.4 Sport ... 32
3.4.1 Fotbal ... 32
3.4.2 Surfing ... 32
3.5 Tradice ... 32
3.5.1 Kuchyně ... 33
3.5.2 Býčí zápasy ... 34
4. Metodika výzkumu ... 35
4.1 Percepce ... 35
4.2 Mentální mapy ... 36
5. Dotazníkové šetření ... 37
5.1 Vědomostní část ... 37
5.2 Vyplněné mentální mapy ... 48
6. Závěr ... 51
Seznam použitých zdrojů ... 52
Seznam příloh ... 55
10
Seznam obrázků
Obrázek 1: Socha Alfonse I. ... 14
Obrázek 2: Národní park Peneda-Gerês ... 23
Obrázek 3: Sudy s portským vínem ... 29
Obrázek 4: Hrad Sintra ... 31
Obrázek 5: Věkové složení respondentů ... 37
Obrázek 6: Nejvyšší dokončené vzdělání ... 38
Obrázek 7: Státní zřízení Portugalska je: ... 38
Obrázek 8: V Portugalsku žije: ... 39
Obrázek 9: Které město je považováno za první hlavní město Portugalska? ... 39
Obrázek 10: V současné době je hlavním městem: ... 40
Obrázek 11: Kdy vstoupilo Portugalsko do EU? ... 41
Obrázek 12: Které ostrovy nikdy nepatřily Portugalsku? ... 41
Obrázek 13: Kolik se v dané zemi nachází národních parků? ... 42
Obrázek 14: Nadmořská výška nejvyšší hory Portugalska Ponta do Pico je: ... 43
Obrázek 15: Nejzápadnější bod evropské pevniny se nazývá: ... 44
Obrázek 16: Kde se nachází nejstarší portugalská univerzita? ... 44
Obrázek 17: Portské víno je produkováno v oblasti řeky:... 45
Obrázek 18: Rodištěm fotbalistky Cristiana Ronalda je město: ... 46
Obrázek 19: Ve které jihoamerické zemi je úředním jazykem portugalština? ... 46
Obrázek 20: Kolik dotazovaných zodpoví všechny otázky správně? ... 47
11
Seznam tabulek
Tabulka 1: Geografické pojmy ... 48 Tabulka 2: Negeografické pojmy ... 49
Seznam zkratek
CPLP Společenství portugalsky mluvících zemí
ČR Česká republika
EU Evropské unie
FC Fotbalový klub
HDP Hrubý domácí produkt
IAEA Mezinárodní agentura pro atomovou energii MZV Ministerstvo zahraničních věcí
NATO Severoatlantická aliance
NUTS Nomenklatura územních statistických jednotek OBSE Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OSN Organizace spojených národů
OZE Obnovitelné zdroje energie
PALOP Africké portugalsky mluvící země
PT Portugalsko
UNESCO Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu WHC Výbor pro světové dědictví
WTO Světová obchodní organizace
12
Úvod
Bakalářská práce se zaměřuje na percepci, neboli vnímání Portugalska u českých a portugalských občanů a je rozdělena na dvě hlavní části – teoretickou a praktickou.
Cílem práce je získat skutečné povědomí obou národů o dané zemi. Teoretická část se zabývá především pevninským Portugalskem a skládá se ze tří hlavních kapitol a několika podkapitol. Praktickou částí je dotazníkové šetření a následné zpracování výsledků.
První kapitola pojednává o historii Portugalska. V minulosti jej obývali Římané, Vizigóti, Maurové, Španělé a mnoho jiných civilizací. První osada byla u řeky Douro, v dnešní době známé jako město Porto. Za zakladatele je považován Alfons I.
Dobyvatel (Afonso Henriques). Nejdůležitějším obdobím v historii je 15. století, kdy probíhaly objevné plavby a Portugalsko bylo jednou z největších mocností na světě. To se projevilo i na zámořských územích a koloniích.
Druhá kapitola se zabývá fyzickou geografií. Portugalská republika se nachází na jihozápadu Evropy na Pyrenejském poloostrově. Je omývána Atlantským oceánem a sousedí s jediným státem, kterým je Španělsko. Rozloha činí 92 391 km2. Portugalské území zahrnuje také souostroví Azory a Madeiru.
Socioekonomická sféra je přiblížena ve třetí kapitole. V současné době žije v Portugalsku přes 10 265 000 osob. Hlavním městem je Lisabon a jediným oficiálním jazykem je portugalština. Hymna se nazývá A Portuguesa. Měnou bylo do roku 2002 escudo, dnes se zde platí v eurech. Portugalsko je poloprezidentská republika a v čele státu stojí prezident Marcelo Rebelo de Sousa.
Další kapitoly spadají do praktické části. V Čechách i v Portugalsku bylo rozdáno 60 dotazníků náhodným osobám (dohromady 120). První strana dotazníku obsahuje 17 otázek, z toho 13 vědomostních. Správné odpovědi na všechny otázky lze najít v teoretické části práce. Tyto odpovědi jsou analyzovány a je porovnána jejich správnost u Portugalců a Čechů. Na druhé straně dotazníku je slepá mapa Portugalska a ostrovů.
Dotazovaní respondenti měli do mapy zaznamenat, co si o Portugalsku vybaví, nebo jaké asociace je napadnou.
13
1. Historie
1.1 Období předřímské a římské
Nejstarší odkazy lidského osídlení Portugalska jsou k vidění poblíž Vila Nova de Foz Côa v Alto Douro. Na vrcholu u dolního toku řeky Tejo bylo objeveno sídliště z roku 5500 př. n. l. Prvním významným kmenem, který se začal v prvním tisíciletí př. n. l.
usídlovat v severních a západních částech Iberského poloostrova, byli Keltové. Ti zakládali opevněné vesnice – citânias především v okolí Minha. Směrem na jih budovali pobřežní usedlosti féničtí kupci, Řekové i Kartáginci (St. Louis, a kol. 2008, s. 26).
V roce 210 př. n. l. se do jižního Portugalska dostali Římané, kteří narazili na keltský válečný kmen Lusitány, žijící mezi řeky Tejo a Douro. Po dlouhém odolávání a až po smrti svého vůdce v roce 139 př. n. l. se kmen Římanům vzdal. Za nadvlády Římanů vznikly mnohé významné kolonie jako například Santarém, Braga, Beja a Évora. Až do třetího století našeho letopočtu se vytvořilo několik provincií – Lusitánie, Andalusie, Galicia. V tomto období se na Iberský poloostrov dostává křesťanství. V Évoře a Braze byla zřízena významná biskupství. Více než 600 let vlády Římanů bylo pro tuto oblast velkým přínosem v zemědělství, stavebnictví, kultuře a jazyce odvozeném z latiny (King, a kol. 2004, s. 13).
1.2 Maurové a křesťané
Po římském osídlení se zde vystřídalo mnoho barbarských nájezdníků. Od roku 469 měli největší vliv křesťanští Vizigóti. Jejich nejednotnost však vedla k dalším bojům, tentokrát portugalské jižní území obsadili muslimští bojovníci ze severní Afriky – Maurové. Tuto oblast nazvali al-Gharb al-Andalus (dnešní Algarve). Obyvatelům se zde žilo klidně, jejich hospodářství rozkvétala, panovala mezi nimi náboženská tolerance. Do portugalského jazyka se začínala mísit arabská slova, jejichž vliv je patrný dodnes (St. Louis, a kol. 2008, s. 26).
Severní část zůstala pod vlivem křesťanů, kterým se dařilo znovudobývat ztracená území. Roku 868 získali Porto a v 11. století se autonomní oblast Portucale stala významnou regionální mocností. V roce 1064 ovládli Coimbru. Velkou zásluhu ve vítězném tažení proti Maurům měl král křesťanského království Leónu a Kastilie Alfonso VI. Ten si pozval na pomoc evropské křižáky. Mezi nimi byli i budoucí manželé Alfonsových dcer – Jindřich a Raymond Burgundští, kteří položili základ burgundské dynastii. Porážku Maurů v roce 1139 dokončil Alfonsův vnuk Alfonso Henriques, který
14
začal používat přízvisko Dom – portugalský král. Titul mu v roce 1179 potvrdil i sám papež. Sídlem Alfonsa Henriquese bylo dnešní město Guimarães. Za vlády tohoto panovníka dosáhla portugalská hranice až k řece Tejo. Trvalo ale téměř jedno století, než se podařilo křesťanským Portugalcům zvítězit nad Maury a získat i území Algarve.
V roce 1297 byly uznány hranice Portugalského království v téměř stejné podobě, jako dnes (King, a kol. 2004, s. 14).
Obrázek 1: Socha Alfonse I. (Vlastní fotografie, Guimarães, pořízeno 18. 10. 2017)
1.3 Burgundská dynastie
Ve 13. století vládl velmi pokrokový panovník Alfonso III. Zasloužil se o mnoho administrativních změn, úspěšně odolával moci církve. Za jeho vlády bylo v hlavním městě Coimbře svoláváno zasedání parlamentu – cortes. Původně to byl sněm šlechty a duchovenstva, od roku 1254 se mohli zasedání zúčastnit i bohatí obchodníci (King, a kol. 2004, s. 14).
V roce 1260 se hlavní město přesunulo do Lisabonu. Ještě větší zásluhy o rozvoj Portugalska měl Alfonsův syn Dinis - velmi vzdělaný muž, který podporoval obchod,
15
zalesňování území, utužil právní systém, potlačil silný řád templářů. Zasloužil se také o rozvoj umění a vzdělanosti a v neposlední řadě zavedl portugalštinu jako úřední jazyk.
Roku 1290 založil v Lisabonu univerzitu, která byla později přesunuta do Coimbry.
Nechal postavit více než 50 hradů nebo pevností při východní hranici s Kastilií a jako prozíravý diplomat roku 1308 stvrdil dlouholeté spojenectví s Anglií podpisem přátelského paktu. Portugalsko bylo v této době velmi vyspělou zemí. Jeho následníci již tak úspěšní nebyli (St. Louis, a kol. 2008, s. 27).
Za vlády Fernanda I. se rozpoutal spor se sousední Kastilií, který byl vyřešen uzavřením sňatku dcery Beatriz s Juanem I. Kastilským. Kastilské područí se nezamlouvalo třídě obchodníků, kteří se obrátili na Jana, nemanželského syna Fernandova otce Pedra I. Jan měl podporu i obyčejného lidu. Díky ní roku 1385 vyhrál rozhodující bitvu u Aljubarroty a tím zpečetil portugalskou nezávislost. V roce 1411 byl konečně završen mír s Kastilií (King, a kol. 2004, s. 14).
1.4 Objevné plavby a zámořská území
Třetí Janův syn Jindřich se soustředil na obchodování a objevování dalekých zámořských území. Princ Jindřich Mořeplavec, jak je označován, se zasloužil roku 1415 o dobytí marocké Ceuty. Jako guvernér Algarve financoval řadu objevitelských výprav.
V roce 1419 byla objevena Madeira, o osm let později Azorské ostrovy a největším objevem byly roku 1460 Kapverdské ostrovy (King, a kol. 2004, s. 16).
Největší objevné cesty se uskutečnily za panování Manuela I. Obeplutím mysu Dobré naděje v roce 1487 Bartolomeu Dias otevřel pohled na Indický oceán a mořeplavec Vasco da Gama doplul až k jižní Indii. Dodávkami drahých kovů, otroků z Afriky a koření z Asie Portugalsko velmi bohatlo. Brzy se však dostalo do sporu o teritoria se sousedním Španělskem. Rozdělení území mezi tyto dvě mocnosti upravila roku 1494 smlouva z Tordesillas. Podle ní obdrželo Portugalsko země na východ od určené linie.
Ta procházela 370 námořních mil západně od Kapverdských ostrovů. Od roku 1500 si Portugalsko nárokovalo Brazílii a mezi lety 1510-1515 vybudovalo posádkové přístavy:
Goa, Melaka, Hormoz a v roce 1557 Macao (King, a kol. 2004, s. 17).
Roku 1519 se Fernão de Magalhães vydává ve službách španělského krále na první cestu kolem světa. Bohužel byl během ní zabit na Filipínách o tři roky déle. Výprava čítala 5 lodí, z nichž jen jedna cestu dokončila a tak dokázali, že země je kulatá (Drouve, a kol. 2016, s. 17).
16
Ovšem obrovské náklady na námořní výpravy zemi vyčerpávaly. Domácí hospodářství bylo velmi zanedbané a získané bohatství nebylo efektivně využíváno.
V roce 1557 mladý idealistický princ Sebastian se rozhodl, že přinese křesťanství do Maroka. Následující rok byla jeho osmnáctitisícová armáda v bitvě u Alcácer-Quibir katastrofálně poražena, Sebastian s dalšími 8000 muži byl zabit. Jeho nástupce kardinál Jindřich další roky čerpal z královské pokladny peníze na vykoupení zajatců. Tímto zcela skončila zlatá éra Portugalska (St. Louis, a kol. 2008, s. 29).
1.5 Španělská vláda
V roce 1580 na portugalský trůn nastoupil Filip II. Španělský z Habsburské dynastie. Po matce měl portugalské kořeny. Vládl jako Filip I. Ačkoliv zpočátku vláda španělských panovníků vypadala slibně, obyčejní lidé ji nesli s nelibostí. Filipovi nástupci brali Portugalsko jako zdroj daní a vojáků. Společná španělsko-portugalská politika způsobila znepřátelení Holandska a tradičního spojence Anglie. Důsledkem toho bylo, že se v 17. století začala rozpadat i portugalská zámořská říše. Roku 1640 vyvrcholil portugalský odpor vůči Španělsku. Spojence ve svém boji získalo Portugalsko nejdříve ve Francii a pak i v Anglii. Španělsko nakonec roku 1668 lisabonskou smlouvou uznalo portugalskou nezávislost (King, a kol. 2004, s. 17).
Nový král Jan IV. sňatkem své dcery Kateřiny s anglickým králem Karlem II.
upevnil spojenectví s Anglií. Ekonomická provázanost s Anglií založená na vývozu portugalského vína a dovozu anglického textilu zvýšila závislost Portugalska na Anglii.
Výnosy z kolonií se krátily a Portugalsko se stávalo druhořadou mocností.
Významnou postavou 18. století za vlády Josefa I. v Portugalsku se stal jeho ministerský předseda markýz de Pombal, který zreformoval portugalský obchod a průmysl. V duchu osvícenského absolutismu omezil moc šlechty a církve, zavedl státní monopoly, zrušil otroctví i v koloniích, zakládal královské školy. Jeho moc zesílila, když se úspěšně vypořádal s následky zemětřesení v Lisabonu roku 1755. Po nástupu panovnice Marie I. ale upadl v nemilost. Přesto většina jeho reforem zůstala zachována a přinesla Portugalsku prosperitu (St. Louis, a kol. 2008, s. 30)
1.6 Napoleonské války
V roce 1801 přikázal Napoleon Portugalsku uzavřít své přístavy anglickým lodím, což vzhledem k ekonomické provázanosti obou zemí nebylo myslitelné. Portugalsko se tedy uchýlilo pod britskou ochranu a vstoupilo do války. Královská rodina uprchla do
17
exilu v Brazílii a ponechala osud země v rukou anglických generálů, kterým se podařilo Francouze vytlačit za hranice do Španělska. Vzhledem k tomu, že královská rodina zůstávala v Brazílii, správy země se ujal britský generál Beresford. Tím se Portugalsko stalo jakýmsi protektorátem Británie (Dejiny 2019)
Vlna nepokojů přinutila krále Jana VI. vrátit se zpět a nastolit nové pořádky.
Podepsal liberální ústavu. V roce 1822 vyhlásila Brazílie nezávislost, v Portugalsku vypukla občanská válka. Docházelo k neustálým střetům mezi liberály a konzervativci.
Nejsilnější stranou se stala Republikánská strana Portugalska, jejímž cílem byla likvidace monarchie. Ta započala republikánským pučem v roce 1908, při kterém byl zavražděn král Carlos se svým starším synem. Mladší syn Manuel II. byl o 2 roky později nucen emigrovat do Británie. 5. října 1910 byla vyhlášena republika (King, a kol. 2004, s. 19).
1.7 Portugalská republika
Nová republika byla jedním z nejméně stabilních evropských režimů. Mezi lety 1910 – 1926 se vystřídalo ve vedení 45 vlád. Jeden z mnoha vojenských převratů v roce 1926 přivedl k moci tehdejšího ministra financí, pozdějšího premiéra Antónia de Oliveira Salazara, který v této funkci působil celých 36 let. Zpočátku se jeho vláda jevila pro Portugalsko jako velmi úspěšná. Stabilizoval portugalskou ekonomiku, ale v roce 1933 ukázal svou pravou tvář zavedením nové ústavy. Vyhlásil tzv. Nový stát (Estado Novo) a nastolil krutý diktátorský režim. Byly zakázány stávky, nastolena cenzura a opozice byla potlačována tajnou policií (King, a kol. 2004, s. 19).
Za druhé světové války bylo Portugalsko oficiálně neutrální zemí. Salazar však svou náklonnost směřoval jak k Anglii, tak k hitlerovskému Německu, podle svých zájmů. Hlavním problémem jeho vlády byla zarytost v udržení kolonií i za cenu krvavých válek. To zemi velmi vyčerpávalo. Obyvatelstvo se proti diktatuře začalo bouřit. Salazara postihla roku 1968 mozková příhoda. Jeho nástupce Caetano se snažil zavádět demokratické prvky, přesto v roce 1974 vojenští důstojníci provedli nekrvavý převrat, který vstoupil do historie jako „karafiátová revoluce“ (vojáci si do hlavní pušek strkali karafiáty). Dodnes jsou tyto květy symbolem národní svobody.
Byla přijata nová ústava a Portugalsko se vydalo na cestu znovunalezené demokracie. Úspěchem revoluce byla dekolonizace. Nezávislost získala Angola, Mosambik, Guinea-Bissau, Kapverdy, Svatý Tomáš a Princův ostrov. Poslední
18
portugalskou kolonií bylo Macao, které bylo předáno Číně roku 1999 (St. Louis, a kol.
2008, s. 34).
Od roku 1976, kdy byl premiérem zvolen Mário Soares, se vlády ujala umírněná Socialistická strana. Mário Soares se v roce 1986 stal prvním civilním prezidentem po 60 letech. V témže roce Portugalsko vstoupilo do Evropského společenství (předchůdce Evropské unie), což velmi pomohlo vzestupu portugalského hospodářství (King, a kol.
2004, s. 19).
19
2. Fyzická geografie
Portugalsko je pobřežní zemí v jihozápadní Evropě, ležící na západě Iberského poloostrova. Od nejsevernějšího bodu k nejjižnějšímu je území dlouhé 560 km a nejzápadnějšího bodu k nejjižnějšímu 220 km. Portugalsko omývá Atlantský oceán a sousedí s jediným státem, kterým je Španělsko. Můžeme zde najít nejzápadnější výběžek pevninské Evropy, kterým je mys Cabo da Roca. Portugalské území zahrnuje také řadu souostroví v Atlantském oceánu (Azory a Madeiru). Celková rozloha země činí 92 391 km2. Portugalské pobřeží je dlouhé 830 km (King, a kol. 2004, s. 22).
2.1 Reliéf
Portugalsko je obecně hornaté, zejména na severu země. Střídají se zde roviny, náhorní plošiny a nižší pohoří. Nejvyšší bod na Portugalské pevnině je hora Torre v pohoří Serra da Estrela, která dosahuje 1 993 metrů. Nejvyšší bod ve všech částech Portugalska je na Azorských ostrovech na hoře Ponta do Pico, který měří 2351 metrů.
Nejnižší převýšení Portugalska se nachází na pobřeží Atlantského oceánu (St. Louis, a kol. 2008, s. 60).
Přestože je to malá země, Portugalsko má širokou škálu půdních tvarů, klimatických podmínek a půd. Hlavní rozdíl je mezi horskými oblastmi severu a velkými válcovanými pláněmi na jihu. V těchto dvou hlavních oblastech se odrážejí obrovské rozdíly země. Prostředí se značně liší a vytváří několik odlišných geografických oblastí, které formovaly kulturu lidí a jejich společnost.
Severní Portugalsko je hornatý, deštivý kraj, vyznačující se mnoha malými farmami a vinicemi. Je to pustá oblast skalnatých svahů. Oblasti Minho a Trás-os-Montes jsou hornaté, ale zatímco první je zelený s bohatými dešťovými srážkami, druhý je suchý a vyprahlý. Břidlicová údolí jsou v oblasti Douro a vytvářejí perfektní podmínky pro pěstování vinné révy (King, a kol. 2004, s. 22).
Střední Portugalsko je mezi řekami Douro na severu a Tejo na jihu. Centrální pobřežní oblast se skládá z dun a borových lesů. Oblast Beira a Estremadura jsou geologicky mladší a obsahují pískovce, vápence a vulkanické skály. Chovají zde černé býky na zápasy a ušlechtilé koně. Horní Beira je hornatá a tvoří bariéru v centru Portugalska. Dolní Beira je suchá a větrná. Tvoří přechod mezi vyschlým jihem a studeným severem (Symington 2009, s. 173, 197).
20
Jižní Portugalsko, je oblastí jemně kopcovitých vrcholů a plání, v nichž dominují pozemky s rozsáhlou zemědělskou půdou a pastvinami. Alentejo se skládá z menších kopců a plání. Protože je jednou z nejsušších oblastí v zemi, není vhodná pro zemědělství.
V této oblasti se chová dobytek a pěstuje korkový dub. Dále je zde možné najít ložiska křemene a mramoru. Algarve je odděleno dvěma pohořími, Serra de Monchique a Serra do Caldeirao. Oblast na jihu Portugalska je charakteristická nízkými stromy a keři (King, a kol. 2004, s. 24).
2.2 Klima
Portugalsko je krajinou s výraznou regionální rozmanitostí, přičemž svěží lesy a pohoří severu země jsou v kontrastu se suchými pláněmi a plážemi na jihu. Obecně se může pochlubit mírným podnebím po celý rok, s dlouhými horkými léty, teplými jarními a podzimními měsíci a poměrně mírnými zimami. Díky Atlantskému oceánu je podnebí na západě a severu země oceánské, zatímco na jih Portugalska má vliv Středozemní moře a podnebí je středomořské.
Letní měsíce přinášejí několik hodin slunečného svitu s teplotami v Lisabonu v průměru 28 ºC. Nejvyšší teploty jsou zaznamenány ve vnitrozemských oblastech, a to v oblasti Alentejo a v centrálním a severovýchodním Portugalsku. Teplota moře je v Algarve značně vyšší než na západním pobřeží. Zimy jsou mírné, teploty dosahují v průměru 12 °C ve městě Porto, 13 °C v Lisabonu a zřídka dosahující bodu mrazu na hladině moře. Na Algarve jsou zimy obzvlášť mírné, s průměrnými teplotami 16 °C.
Kvůli středomořskému klimatu se v zimě vyskytuje déšť více na severu než na jihu.
Většinou na území prší od listopadu do března (King, a kol. 2004, s. 24).
Sníh je v Portugalsku velmi vzácný, s výjimkou horských oblastí na severovýchodě a na nejvyšším pohoří Portugalska, Serra da Estrela, kde se nachází jediné lyžařské středisko v Portugalsku. Zimní sněžení poblíž severní španělské hranice může mít za následek i zablokování silnice (Portugal-live 2019a).
2.3 Hydrologie
Portugalsko je všeobecně velmi chudé na vodstvo samo o sobě. Protéká jím několik řek, na kterých jsou vybudovány přehradní hráze. Většina přehrad slouží i jako vodní elektrárny.
21 2.3.1 Řeky
Portugalsko má deset velkých řek, z nichž pět pochází ze Španělska. Všechny řeky ústí do Atlantského oceánu. Řeka Minho začíná ve španělské Galicii a tvoří severní portugalskou hranici se Španělskem. Její délka je 340 km.
Douro má velký význam pro obchod. Také pochází ze Španělska a proudí celou šířkou Portugalska. Je 925 km dlouhá z toho 213 km se nachází v Portugalsku. Protéká Portem, druhým největším městem v zemi. Je splavná malými plavidly po celé délce 198 kilometrů v Portugalsku. Historicky řeka byla používána k přepravě sudů portského vína.
Břehy jsou strmé, rozlehlé s vinicemi, a údolí řeky Douro je jedním z nejmalebnějších ve všech částech Portugalska (WIKIPEDIE – otevřená encyklopedie, 2017a).
Tejo je nejdelší řeka v zemi, která je 1038 km dlouhá, z čehož 275 km protéká Portugalskem. Má největší povodí a je nejdůležitější řekou z ekonomického hlediska. Je splavná jen osmdesát kilometrů proti proudu, ale to zahrnuje obrovské ústí, na kterém se nachází samotný Lisabon. Ústí řeky Tejo je jedním z nejlépe situovaných přírodních přístavů na evropském kontinentě a je schopno pojmout velká oceánská plavidla (WIKIPEDIE – otevřená encyklopedie, 2018b).
Nejdůležitější řekou na jihu je Guadiana, která je od severu na jih součástí hranice se Španělskem. Na řece byla vybudována velká přehrada Alqueva s vodní elektrárnou.
Přehrada představuje jedno z největších umělých jezer (250 km2) v západní Evropě (WIKIPEDIE – otevřená encyklopedie, 2017c).
Mezi další důležité vodní toky v Portugalsku patří řeka Lima, Tâmega na severu, Mondego v centru, Sado a Chança na jihu.
2.3.2 Přehrady
Největší přehradou je již zmíněná Alqueva na toku řeky Guadiany v jižní části Portugalska. Plány na její vybudování nechal vytvořit v padesátých letech premiér Salazar. Nakonec se začala stavět až v devadesátých letech. Byla dokončena v roce 2002 a v roce 2004 byla na této řece spuštěna vodní elektrárna (WIKIPEDIA – The Free Encyclopedia, 2018d).
Další velkou přehradou je Santa Clara, která byla v minulosti největší v zemi a nyní je využívána pro zavlažování polí. Přehrada Alto Rabagão z roku 1964 a přehrada do Roxo patří také mezi větší.
22 2.4 Biota
2.4.1 Flóra
Přibližně jedna čtvrtina Portugalska je pokryta lesními porosty (hlavně borovicemi a duby). Pokud se počítají i kultivované stromové plodiny jako olivy, korkové duby, mandle, kaštany a citrusy, tak asi jedna třetina území země je pokryta stromy. První osadníci pěstovali vinnou révu a citrusy. Mezi dovezené plodiny patří fíky, mandle, opuncie a bílé kosatce. V severních horách převládají borovice, duby, topoly a jalovce.
Vegetace je více rozmanitá v centrální oblasti a zahrnuje citrusové stromy a korkový dub.
Na teplém, suchém jihu je mnoho oblastí s pastvinami pro dobytek, stejně jako plantáží, kde se daří korkovému dubu. Avšak v poslední době má přednost pěstování eukalyptu před korkovým dubem. Australský blahovičník zabírá 21 % portugalských lesů a využívá se k výrobě papíru (King, a kol. 2004, s. 27).
2.4.2 Fauna
Fauna v Portugalsku je směsicí evropských a severoafrických druhů. Na Portugalském venkově lze spatřit divokou kozu, prasata a jeleny. V odlehlých částech pohoří Serra da Estrela jsou k vidění i vlci. Liška, králík a iberský zajíc jsou všudypřítomní. Mezi nejvzácnější žijící druhy v Portugalsku patří rys pardálový. Ten se vyskytuje pouze v Evropě a je to nejohroženější kočkovitá šelma na světě. Na Pyrenejském poloostrově se jich vyskytuje méně než 100 kusů (St. Louis, a kol. 2008, s.
61).
Výskyt ptactva je zde velmi bohatý, protože poloostrov leží na zimní migrační trase většiny evropských druhů. V přírodních rezervacích, zejména na jihu země, lze pozorovat ptáky mokřin, nejvíce plameňáky a volavky. V atlantských vodách jsou hojně zastoupeny ryby, zejména sardinky a tresky obecné. Na severních skalnatých pobřežích bývají k vidění korýši.
2.5 Ochrana přírody
V Portugalsku se nachází 13 přírodních parků, 9 přírodních rezervací, 5 přírodních památek a 6 chráněných oblastí. Tato území zabírají 7 % celkové rozlohy Portugalska.
Nejdůležitější je národní park Peneda-Gerês. Nachází se na severozápadě Portugalska, konkrétně v okresech Viana do Castelo, Braga a Vila Real. Park byl založen roku 1971 a zahrnuje plochu o rozloze 703 km2 (King, a kol. 2004, s. 448,449).
23
V rámci národního parku bylo objeveno přibližně 200 zvířat, které jsou ohroženy nebo pod ochranou. Mezi ně patří například netopýr, kočka divoká, či iberská kuna.
Vzácná je i populace iberského vlka, který byl skoro vyhuben. Počet jednotlivců není znám. Spolu se zlatým orlem byl vlk považován za hrozbu pro hospodářská zvířata, proto byl skoro vyvražděn (WIKIPEDIA – The Free Encyclopedia, 2018e).
Obrázek 2: Národní park Peneda-Gerês (Vlastní fotografie, Peneda-Gerês, pořízeno 28. 10. 2017)
24
3. Socioekonomická geografie
Dříve bylo Portugalsko složeno ze 7 provincií (Minho, Douro, Trás-os.Montes, Beira, Estramadura, Atlantejo, Algarve). Dle evropského rozdělení NUTS II je pevninská část tvořena 5 regiony – Sever, Centrální Portugalsko, Atlantejo, Algarve, Lisabon a okolí + Madeira, Azory. Dělení do společenství obcí a metropolitních oblastí dle NUTS III obsahuje 23 regionů a 2 autonomních území – Azorské ostrovy a Madeira. Od 19. století bylo Portugalsko rozděleno do distriktů, jejichž význam na úkor dělení NUTS upadá (WIKIPEDIA – The Free Encyclopedia, 2018f).
3.1 Obyvatelstvo
V současné době žije v Portugalsku přes 10 265 000 osob to je přibližně 0,13 % světové populace. Tento počet řadí Portugalsko na 88. místo podle počtu obyvatel.
Hustota zalidnění je 112 ob/km2. Urbanizace se od roku 1960 téměř zdvojnásobila, z 34,9
% na 67,7 % (2. 3. 2019). Nyní města obývá 6 945 900 osob. Jeden z problémů je stárnutí populace, v Portugalsku žije 3,5 milionů důchodců. Dalším je vysoká míra nezaměstnanosti (8 %). Průměrný věk je 44 let (Worldometers 2019).
Velký počet imigrantů zaznamenalo Portugalsko v 70. letech, kdy se přistěhovalo z bývalých kolonií okolo 600 000 afrických uprchlíků. V roce 2006 bylo v Portugalsku oficiálně přes 400 000 přistěhovalců. Avšak počet ilegálních imigrantů není znám.
Velkou skupinu přistěhovalců tvoří Kapverďané – 68 000 osob. Další početnou skupinou jsou Brazilci. V posledních letech se zvyšuje i počet přistěhovalců z východní Evropy, mezi nejpočetnější skupinu patří Ukrajinci – 43 000 osob. Menší skupinku obyvatel tvoří i Romové (St. Louis, a kol. 2008, s. 39,40).
Projevy rasismu jsou velmi ojedinělé. Občas je problémem střet afrických gangů v Lisabonu, a to konkrétně kapverdských a angolských. Tito přistěhovalci mají chudé životní podmínky, avšak vláda těmto afro-portugalským problémům nevěnuje dostatek pozornosti (King, a kol. 2004, s. 32).
Portugalské procento vystěhovalců je jedním z nejvyšších v EU. Největší komunity emigrantů jsou v Brazílii, kde v 17. století byla objevena naleziště zlata a drahokamů. V 17., 18. a 19. století se do jihoamerického státu stěhovali Portugalci za vidinou bohatství a lepšího života. Mladí muži, kteří nechtěli vstoupit do portugalské
25
armády a zúčastnit se bojů za nezávislost afrických kolonií, byli další vlnou emigrantů.
Utíkali většinou do Německa a Francie (King, a kol. 2004, s. 32).
3.1.1 Jazyk
Portugalština patří mezi indoevropskou jazykovou rodinu a spadá pod románské jazyky. Základy pochází z latiny. Nejvíce se rozšířila v 16. století za koloniální říše.
V současné době se počet portugalsky mluvících osob pohybuje okolo 215 milionů. Přes 10 mil. Portugalců a 200 mil. Brazilců mluví portugalsky (St. Louis, a kol. 2008, s. 513).
Mezi africké země, které mají portugalštinu, jako úřední jazyk, patří Angola, Mosambik, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Kapverdy, Guinea-Bissau a Rovníková Guinea. Tyto státy jsou známy jako PALOP1. A portugalštinu v nich užívá více jak 16 milionů osob. Dalšími nezávislými státy mající portugalštinu jako úřední jazyk jsou Macao a Východní Timor, kteří se nacházejí na asijském území.
Komunita zemí se společnou historií a společným jazykem se nazývá Společenství portugalsky mluvících zemí. Prvotní myšlenka této organizace je z roku 1983. V roce 1989 proběhlo první setkání hlav států zemí – Angoly, Brazílie, Kapverd, Guiney- Bissau, Mosambiku, Portugalska, Svatého Tomáše a Princova ostrova. Roku 1996 bylo oficiálně vytvořeno CPLP2 se sídlem v Lisabonu. Roku 2002 se stal Východní Timor nezávislým a pak i osmým členským státem. Posledním devátým členem organizace se stala roku 2014 Rovníková Guinea. Hlavními cíli jsou politická spolupráce, spolupráce v sociální, kulturní a ekonomické oblasti (CPLP 2019).
3.1.2 Náboženství
V Portugalsku není žádné státní náboženství, proto platí svoboda vyznání.
K římskokatolické víře se hlásí až 94 % populace. Jedná se tak o nejrozšířenější náboženství. Další rozšířené křesťanské víry jsou anglikánská, baptistická, evangelická, mormoni a svědci Jehovovi. Muslimů se v zemi vyskytuje více než 15 000 a židovská komunita má také několikatisícové zastoupení. 6,5% obyvatel Portugalska uvedlo, že je bez vyznání (King, a kol. 2004, s. 48, 49).
Křesťanská víra byla v historii velmi důležitá. Už ve 3. století n. l. byly založeny 4 biskupství, první bylo ve městě Braga. Za Maurské nadvlády byla užívána i jiná
1Africké země oficiálního portugalského jazyka
2Společenství portugalsky mluvících zemí
26
náboženství. V 11. století bylo křesťanství obrozeno. Církev bohatla a později byla financována i z objevných plaveb. Roku 1530 začala portugalská inkvizice a tisíce lidí bylo upáleno na hranicích, týráno a vězněno. Toto období trvalo až do roku 1820 (King, a kol. 2004, s. 48, 49).
Město Fátima je jedním z nejdůležitějších poutních míst v Evropě. Ročně se sem vydá kolem 6 milionu poutníků z celého světa. Důvodem je zázračné zjevení Panny Marie z roku 1917. 13. května se třem dětem objevila na nebi Panna Marie a požádala je, aby na místo chodily ve stejný den každý měsíc. Tato událost se rychle u lidí rozšířila a 13. října přilákala nad 70 000 věřících i novinářů. V jednom okamžiku se údajně rozjasnila obloha a slunce se proměnilo v ohnivý disk, ze kterého vystřelovaly paprsky na zem. Toto zjevení je znáno jako „ Zázrak Slunce“. Vatikán a římskokatolická církev oficiálně uznaly zjevení za hodnověrné. V místě zjevení byla postavena veliká bazilika, kam se vejde 9 000 lidí. Nádvoří je dvakrát větší než Svatopetrské náměstí ve Vatikánu.
Každoročně se sem vrací 13. května sta tisíce poutníků (St. Louis, a kol. 2008, s. 305).
3.2 Politika
Portugalsko je poloprezidentská republika a v čele státu stojí prezident. Ten je volen ve všeobecných volbách na pět let. Může být zvolen maximálně dvakrát po sobě.
Prezident může rozpustit parlament a vetovat zákony (King, a kol. 2004, s. 30).
Stávajícím prezidentem je Marcelo Rebelo de Sousa.
Jednokomorový parlament neboli Assembleia da República čítá 230 členů, kteří jsou voleni na čtyři roky. Parlament má zákonodárnou moc a v čele stojí předseda, ten zastupuje prezidenta v jeho nepřítomnosti. Moc výkonnou má vláda (King, a kol. 2004, s. 30). V jejím čele je premiér, od roku 2015 António Costa.
3.2.1 Členství v organizacích
Portugalsko je členem mnoha významných světových organizací, jako jsou OSN, WTO, OECD, OBSE, IAEA, EU, NATO.
Roku 1986 vstoupilo Portugalsko do Evropského společenství. To znamenalo velké ekonomické změny. Z fondů EU byl financován rozvoj infrastruktury, modernizace zemědělství a rybolovu. Ekonomická situace se začala zhoršovat po roce 2000, kdy vláda nezvládla plnit domluvený Pakt růstu a stability. V dnešní době tím, že přistoupily další země do Evropské unie, je Portugalsko nuceno se vypořádat se snížením příspěvků z evropských fondů (Vláda ČR, 2019). Roku 1995 vstoupilo do Schengenského prostoru
27
a od roku 1999 je členem eurozóny. 21 portugalských poslanců zasedá v Evropském parlamentu. Carlos Moedas je člen Evropské komise, který je komisařem zodpovědným za vědu, výzkum a inovace (Europa 2019).
Portugalsko je jedním ze dvanácti zakládajících členů Severoatlantické aliance z roku 1949. NATO je vojenská a politická organizace, má 29 členských států sobě si rovných. Hlavním úkolem je obrana států, zachování demokracie a míru. Státy Severní Ameriky a Evropy vzájemně spolupracují v otázkách obrany a bezpečnosti (Natoaktual 2019).
3.3 Hospodářství
V devadesátých letech bylo portugalské hospodářství nad evropským průměrem.
Od roku 2000 má portugalská ekonomika jeden z nejnižších růstů v EU. Avšak v posledních letech ji oživil velký přísun zahraničních investic a hospodářství je zase v rozmachu. Bilance zahraničního obchodu je spíše záporná, dovoz převažuje nad vývozem. Největším obchodním partnerem je Španělsko dále Francie, Německo, Itálie.
Tamní hospodářství se nejvíce orientuje na rostlinnou produkci (St. Louis, a kol. 2008, s. 38).
Důležitým zdrojem elektrické energie jsou vodní a větrné elektrárny, které staví Portugalsko na čtvrté místo v EU v čerpání energie z obnovitelných zdrojů. Výroba z OZE překročila hranici 50 % elektrické energie v zemi. Závislé je Portugalsko především na dovozu ropy a zemního plynu. Hlavním dodavatel je Alžírsko a Nigérie.
Nerostnými surovinami, které se zde těží, jsou cín, wolfram, mramor a měď (Enviweb 2013).
3.3.1 Zemědělství
V minulosti bylo zemědělství základem portugalské ekonomiky. Nyní je však zaostalé a neefektivní. V tomto sektoru je zaměstnáno 12 % obyvatelstva. Skoro polovina pracovníků je v důchodu a 20 % je negramotných. I to je jeden z důvodů staromódního přístupu. Problémem je konkurence jiných států, které mají levnější produkty (St. Louis, a kol. 2008, s. 39).
Hlavní plodiny pěstované v Portugalsku jsou obiloviny (pšenice, ječmen, kukuřice a rýže), brambory, hrozny (pro víno), olivy a rajčata. Portugalsko je jedním z největších světových vývozců rajčatového pasty a předním vývozcem vín. Portugalská vína, zejména portské a víno z Madeiry, jsou díky své kvalitě celosvětově známá. Dalším
28
produktem je ovoce, především pomeranče. Tyto zahraniční prodeje pomáhají vyrovnat náklady na dováženou pšenici a maso (Czech news center 2011).
V portugalských vodách okolo dlouhého pobřeží se hojně vyskytují ryby. Proto je také rybolov už po staletí klasickým ekonomickým odvětvím. Sardinky, tuňák a treska jsou nejvíce vyskytujícími se rybami. Rybí produkty se vyváží do celého světa (Portugal- live 2019b).
Více než jedna třetina Portugalska je zalesněna. Většina horských oblastí je vhodná pro lesnické produkty, jako je korek, pryskyřice, borovice a eukalyptové dřevo.
Tržní hodnota těchto přírodních produktů vzrostla a poptávka roste.
3.3.1.1 Korek
Jednou z nejvíce ceněných zemědělských rostlin je korkový dub. Portugalsko je největším výrobcem korku a exportérem více než poloviny světové produkce. Korek je pružný, lehký a má výborné izolační vlastnosti, je nepropustný a nehnije. Slouží k výrobě lahvových zátek, ty nemají žádný zápach, proto se používá u drahých vín. Dále je využíván pro produkci podlah, obkladů, obuvi a módních doplňků. Strom musí růst nejméně 25 let, než se z něho může poprvé odloupnout kůra. K dalšímu odběru kůry, může dojít nejdříve za 9 let. Když je se stromem řádně zacházeno plodí korek až 200 let.
Každým rokem je vyrobeno více než 15 miliard korkových zátek (St. Louis, a kol. 2008, s. 63).
3.3.1.2 Portské víno
Vinná réva, používaná pro portské víno, je pěstována ve vinařské oblasti řeky Douro. V roce 2001 byla oblast vyhlášena Památkou světového dědictví UNESCO. Roste na skalnatých terasách bez půdy, proto kořeny musí dorůst do velké hloubky, aby našly výživu. Hrozny bývají sbírány na podzim, poté jsou hned drceny a fermentují v obřích dubových sudech, či kádích. Ke každým pěti dílům vína je přidán jeden díl brandy, proto má portské vyšší obsah alkoholu než normální vína (kolem 19 %). Uskladňuje se ve vinných sklepech na břehu řeky Douro, ve městě Vila Nova de Gaia (St. Louis, a kol.
2008, s. 385).
29
Obrázek 3: Sudy s portským vínem (Vlastní fotografie, Porto, 26. 10. 2017)
První portské vyrobili v 17. století britští obchodníci. Anglie vedla válku s Francií a tak byla odstřihnuta od francouzských vín. Proto se obrátili na své dávné spojence – Portugalce. Britové do vína přimíchali brandy, aby víno vydrželo cestu zpět do Anglie a nezkazilo se. Tato metoda byla využívaná už dříve, ale Britové ji vzali za svou.
Anglické a skotské firmy kontrolují obchod s portským dodnes. Některé podniky (Graham’s, Taylor’s3) mají stále v rodinném vlastnictví (Symington, a kol. 2005, s. 252).
Červené portské neboli Ruby má sladkou ovocnou příchuť a sytě rudý odstín.
Zraje v ocelových kádích nejkratší dobu, pouze 2 roky. Poté je stáčeno do lahví a konzumováno. Vína zrající v dubových sudech až 7 let se nazývají Tawny. Mají jantarovou barvu a ořechovou, polosladkou chuť. Kvalitnější víno Late Bottle Vintage je z vybraných hroznů a zraje více než 7 let před stáčením do lahví. Nejlepším a nejdražším vínem je Vintage. Vyrábí se z pečlivě vybraných hroznů. Po 2 letech je stáčeno do lahví a v nich zraje dalších 20 let, někdy i více. Chuť je velice jemná a ovocná. Za zmínku stojí
3 Producenti portského vína
30
i bílé portské, které je sladké a podává se s kapkou citrónu. Růžové portské je nejmladší a v poslední době se dostává velké oblibě (King, a kol. 2004, s. 400).
3.3.2 Průmysl
Nejvýznamnější průmyslová odvětví jsou textilní, obuvní, potravinářství, strojírenství a kamenictví. Portugalsko zaznamenalo velkou změnu v oblasti zpracovatelského průmyslu. Došlo k modernizaci a orientaci se na rozvinutější odvětví.
Silné zastoupení má energetický, farmaceutický, automobilový průmysl a především konstrukce lodí. Významným průmyslovým centrem automobilového průmyslu jsou města Setúbal, Porto, či Braga (MZV 2019).
3.3.3 Služby
Podíl služeb má v ekonomice stále rostoucí význam. Tento sektor tvoří 75 % HDP a zaměstnává 62 % portugalské populace. Jeden z nejvýznamnějších přínosů má turismus. Ročně Portugalsko navštíví více než 22 milionů turistů (MZV 2019).
3.3.3.1 Doprava
Největší letiště Portela v Lisabonu je důležitou křižovatkou pro mezikontinentální lety. Základem je portugalská letecká společnost Transportes Aéreos Portugueses (TAP), která má přímé linky i z Prahy. Další mezinárodní letiště jsou lokalizována u měst Porto a Faro. Hlavní vnitrostátní leteckou společností je PGA neboli Portugália Airlines (St. Louis, a kol. 2008, s. 497).
Portugalská vlaková doprava je velmi oblíbená a hojně využívaná. Vlaky jezdí přesně na čas, jsou čisté a pohodlné. V okolí měst Porto a Lisabon je frekventovaná železniční síť, která vede do okolních menších měst. Vnitrostátní železniční dopravu poskytuje společnost CP – Comboios de Portugal (portugalské vlaky). Lístek lze koupit v automatu na každém nástupišti. Metro je pouze v Lisabonu a Portu, na rozdíl od České republiky jezdí většinou nad zemí. Typické žluté tramvaje, které zdolávají městské kopce, jsou k nalezení v Lisabonu. Většinou se řítí přes město velkou rychlostí a skoro nezastavují (Janovský 2019).
Od sedmdesátých let minulého století došlo k významnému rozvoji dálnic a důležitých silnic po celé zemi. Čtyřproudá auto-estrada (dálnice) spojuje Lisabon s Portem. Podobné trasy byly postaveny z Porta a Lisabonu do Španělska. Sekundární silnice spojují města s téměř každou vesnicí. Auta se dají pronajmout v půjčovnách po
31
celém Portugalsku. Autobusových společností je hned několik. Spojují všechna velká města, ale nemají společné jízdní řády a nenavazují na sebe (Janovský 2019).
3.3.4 Cestovní ruch
V portugalské ekonomice hraje cestovní ruch a výdaje spojené s ním stále větší roli. Každoročně navštíví zemi několik milionů turistů. V posledních letech počet přesahuje až 20 milionů. Nejvíce oblíbené destinace jsou města Lisabon a Porto, ostrovy Madeira a Azory a dlouhé pláže Algarve.
V Portugalsku můžeme najít jednu přírodní a 14 kulturních památek zařazených na seznam světového dědictví UNESCO. Roku 1983 byly na seznam zapsány památky – Belémská věž a klášter sv. Jeronýma v Lisabonu, klášter Batalha, klášter Kristova řádu v Tomaru a přístav Angra do Heroismo na Azorských ostrovech. O tři roky později historické centrum města Évora. V roce 1989 klášter Alcobaça. Roku 1995 přibyla kulturní krajina zámku Sintra a o rok déle historické centrum města Porto.
Obrázek 4: Hrad Sintra (vlastní fotografie, Sintra, pořízeno 3. 4. 2018)
Roku 1998 bylo zařazeno na seznam údolí Côa, kvůli prehistorickým skalním rytinám. Vinařská oblast řeky Douro přibyla v roce 2001 a další vinice na ostrově Pico v roce 2004. Mezi zbylé dvě kulturní památky patří město Elvas a jeho opevnění a univerzita ve městě Coimbra, která je nejstarší v zemi. Jedinou přírodní památkou je vavřínový les na ostrově Madeira (WHC 2019).
32 3.4 Sport
3.4.1 Fotbal
Národní vášní všech Portugalců je kopaná. V době konání důležitých fotbalových utkání se téměř zastaví veřejný život. Fotbalová sezona trvá od září do května. Velmi pozitivní je, že vstupenky na utkání i věhlasných fotbalových klubů jsou cenově dostupné.
Mezi největší fotbalové zástupce patří týmy z Lisabonu a Porta – Sporting Clube de Portugal, SL Benfica, FC Porto a Boavista FC Porto. Tyto kluby od 20. let minulého století vyhrály všechny národní poháry kromě dvou (St. Louis, a kol. 2008, s. 40).
Největší událostí sportovního života pro Portugalce bylo konání mistrovství Evropy v roce 2004. EURO 2004 splnilo očekávání po ekonomické i sportovní stránce.
Přineslo finanční injekci pro portugalský fotbal a hráči se odvděčili vynikajícím výkonem, když skončili na druhém místě. EURO 2004 bylo vyhlášeno za nejpovedenější v dosavadní historii (King, a kol. 2004, s. 88). Vytouženého evropského zlata se Portugalci dočkali až ve Francii v roce 2016 pod kapitánským vedením Cristiana Ronalda. Na titul mistra světa však stále čekají.
Město Funchal na Madeiře je rodištěm fotbalisty Cristiana Ronalda. Ten je považován za jednoho z nejlepších fotbalistů na světě. 9 let působil ve španělském klubu Real Madrid, se kterým je úzce spojen. Nyní obléká dres italského klubu Juventus Turín.
Je pětinásobným držitelem ocenění Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu planety. Ve svém rodném městě má i vlastní muzeum a letiště na Madeiře nese jeho jméno.
3.4.2 Surfing
830 km dlouhé pobřeží Portugalska nabízí skvělé podmínky pro surfování.
Nejlepší období pro tento sport je v zimním čase od listopadu do března, kdy vlny dosahují výšky 2–4,5 m. I přes to se většina profesionálních závodů koná v létě. Zejména v oblasti Algarve se nachází množství surfařských škol. V blízkosti města Nazare dosahují vlny i desítky metrů a lákají surfaře z celého světa (St. Louis, a kol. 2008, s. 70).
V roce 2013 zde byl vytvořen světový rekord Garrettem McNamarou, který sjel bezmála třicetimetrovou vlnu.
3.5 Tradice
Národní mentalita Portugalců je poznamenána jejich historií. Zejména desetiletí represí v době vlády Salazara zanechala v obyvatelstvu jakousi nostalgii označovanou jako saudade. Vyjadřuje stesk po všem, co pro ně domov a Portugalsko znamená, a touhu
33
po lepších časech. Jeho hudební formou je bolestné fado – melancholický zpěv za doprovodu dvanáctistrunné kytary. Láska, smrt, osud, býčí zápasy, sociální nespravedlnost jsou často tématem těchto emotivních písní (St. Louis, a kol. 2008, s. 37).
V Portugalcích je už z dob zámořských objevů zakořeněna národní hrdost, která se v současné době zaměřuje zejména na fotbal. Jejich povahovým rysem je přátelský a uvolněný přístup k životu. Charakteristické především pro mužskou populaci je posedávání v kavárnách a na náměstích, trávení času povídáním u vína nebo kávy (King, a kol. 2004, s. 47).
Různorodé zeměpisné podmínky Portugalska se odrážejí i v rozdílnosti mentality severu a jihu. Severní část země je spíš tradiční, konzervativní a lidé jsou houževnatější a uzavřenější. Na jihu se setkáme s vřelým a otevřeným chováním. Ještě větší rozdíl je mezi stylem života ve městě a na venkově. Mladí lidé se snaží opustit tradiční vesnici a stěhují se do měst (King, a kol. 2004, s. 47).
Důležitou součástí života v zemi jsou náboženské poutě, festivaly a trhy, které přinášejí do měst veselí a radost. Mezi nejdůležitější náboženské svátky patří Pascoa – Velikonoce, jejichž symbolem je vejce, ale i různé druhy koláčků. 40 dní před Velikonocemi, kdy se nejí maso a věřící se postí, se označuje jako Carnaval. Dvakrát do roka (12. – 13. května a 12. – 13. října) oslavují Portugalci zjevení Panny Marie ve Fátimě.
Této náboženské poutě se každoročně účastní tisíce poutníků z celého světa (King, a kol.
2004, s. 73).
3.5.1 Kuchyně
Složení portugalského jídelníčku je z velké míry ovlivněno polohou země. Na pobřeží se hojně konzumují plody moře, ve vnitrozemí spíše vepřové maso, steaky a kuřata. Nesmí chybět olivy a dobré víno. Typickou rybou servírovanou různými způsoby je sušená, solená treska – bacalhau. Ta sama o sobě nemá nijak výraznou chuť a připravuje se tedy s řadou nejrůznějších přísad. Nejběžnější rybou na jídelním lístku v Portugalsku je sardinka. Na tržištích lze nakoupit množství sezonního ovoce – melouny, broskve, mango, pomeranče, fíky, ale též sýry, olivy nebo morcelu – krvavou tlačenku.
Portugalci tráví mnoho času v kavárnách a cukrárnách. Jejich cukrářské výrobky jsou někdy uměleckým dílem. Portugalským národním zákuskem jsou krémové dorty – pastel de nata (St. Louis, a kol. 2008, s. 74,75).
34 3.5.2 Býčí zápasy
Tradiční národní zábavou v Portugalsku jsou býčí zápasy, jejichž historie sahá až do doby římského impéria. Moderní verze – tourada má kořeny ve 12. století. Býk odolává v aréně cavaleirovi – jezdci, který je oděn do kostýmu s typickým třírohým kloboukem. Dnes mají býci chráněné rohy a nezabíjejí se na veřejnosti. Na 150 kolbištích v zemi začíná sezona v březnu a končí v říjnu. Největší akce se konají v letním období v době různých městských slavností. Tradici mají soutěže v dobytkářské oblasti Ribatejo.
Býčí zápasy jsou stále oblíbené i přes protesty organizací na ochranu zvířat (King, a kol.
2004, s. 41).
35
4. Metodika výzkumu
Pro tvorbu práce byla hlavní metodou forma dotazování. Zde probíhalo dotazování v písemné formě pomocí dotazníku. Dotazník byl strukturovaný, protože pouze jedna otázka byla otevřená. Všechny ostatní otázky byly uzavřené a respondenti měli na výběr ze 4 možností. Správná byla vždy jen jedna. V úvodu dotazníku byli respondenti seznámeni s pokyny pro jeho vyplnění. První tři otázky byly osobní, poté následovaly otázky vědomostní. Poslední otázka byla otevřená a ptala se respondentů na jejich názor.
4.1 Percepce
Druhou částí dotazníku je slepá mapa, do které měli respondenti znázornit, jaké asociace se jim vybaví a jak Portugalsko vnímají. Percepce neboli vnímání je proces, kdy si lidské vědomí vytváří svůj vlastní obraz reality. Realita je svět kolem, který nás obklopuje a my ho vnímáme našimi smysly. Už ve starém Řecku filozofové spojovali percepci s teorií poznání. Platón nazval pravé poznání epistémé, od toho vzniklo i jméno pro českou vědu o poznání – epistemologii (Siwek 2011, s. 70).
John Locke věřil, že po narození je lidský rozum čistý. Prvky poznání (ideje), které ho naplňují, jsou zkušenosti. Poznatky vznikají díky smyslovému vnímání. John Locke rozdělil ideje na primární a sekundární. Primární vznikají především zrakovým vnímáním a může to být poloha objektu, jeho velikost a tvar. Barva, vůně či chuť jsou sekundární ideje a vznikají pomocí ostatních smyslů. Založil i prvky asocionismu, když ve své publikaci popsal proces vzdělávání, jako asociace idejí, které zaplňují neznámou část lidské mysli. Myšlenkový směr asocionismus spojuje primární poznatky do asociací.
Těmito asociacemi se dají vysvětlit psychické jevy jako učení, paměť, city a vůle (Siwek 2011, s. 71).
Filozofický směr fenomenologie klade důraz především na lidské zkušenosti s daným jevem, nikoliv na snahu proniknout k podstatě jevů. Tento směr se objevil na začátku 20. století a popis jevu je pro něj důležitější než jeho pokus o vysvětlení. Hlavní je, jak se lidem věci jeví. Zakladatelem byl Edmund Husserl narozen v Prostějově.
Fenomenologie se zasloužila o uznání pojmu percepce jako vědeckého (Siwek 2011, s.
73,74).
36
Problematikou percepce a vnímání prostoru se věnuje behaviorální geografie.
Zaměřuje se na projevy chování v prostoru a vnímání prostoru lidmi. Poznávání prostoru vede k jeho mapování a tak vznikají mentální mapy neboli mapy poznání (Siwek 2011, s.
74).
Siwek (2011, s. 76) určil vlastní definici, která zní: „Percepce geografického prostoru je obraz okolního světa, který si každý člověk vytváří ve svém vědomí, svým jedinečným způsobem a na základě zkušeností v podobě mentální mapy.“
4.2 Mentální mapy
Pojem mentální mapa se objevuje v odborné literatuře od roku 1960, kdy ho poprvé použil ve své publikaci Obraz města urbanista Kevin Lynch. Mentální mapy tvoří představu člověka o okolním světě v jeho podvědomí a jsou vytvářeny okolními vlivy.
Tyto mapy se celý život vyvíjí a zpřesňují, ale i zapomínají. Mentální mapa je subjektivní a je v ní znázorněno, co člověk považuje za nejdůležitější. Není to obraz reálného světa.
Každá mapa je originální, nelze najít 2 stejné mapy od 2 různých osob (Siwek 2011, s.
88).
V České republice sloužily první mentální mapy k vyhodnocení, jak lidé vnímají městský prostor (např. Hynek, Hynková). Na Slovensku se snažili o hodnocení životního prostředí (např. Paulov). Někteří geografové se mentálními mapami zabývali všeobecně (např. Nižňanský). Za zakladatele mentálních map v geografii jsou označováni Kevin Lynch a Peter Gould, podle nichž jsou pojmenovány dva rozlišné typy mentálních map.
Komparativní mentální mapy jsou označovány jako „lynchovské“. Mapa se snaží přiblížit realitě. Vznikají tak, že jedinec vnímá prostor (jeho velikost, tvar, rozmístění objektů) a skládá jednotlivé poznatky dohromady. Tuto složeno mapu lze porovnat s realitou (Siwek 2011, s. 90).
Preferenční mentální mapy jsou nazývány podle svého zakladatele jako
„gouldovské“. Je to mapa preferencí, která se nedá porovnat se skutečností. Tento typ je založen na obrazu atraktivity respondenta k různým oblastem. Ten je zaznamenáván do slepých map určeného území a může být pozitivní či negativní (Siwek 2011, s. 93).
37
5. Dotazníkové šetření
Pro tvorbu práce bylo použito dotazníkové šetření. Dotazníky byly rozdány 60 náhodným osobám v Čechách i v Portugalsku a byly zcela anonymní. Většina dotazníků v Čechách byla rozdána osobně a tak došlo i k osobnímu kontaktu s respondenty. První část dotazníku je vědomostní a druhou částí je slepá mapa. Na začátku dotazníku, byli respondenti seznámeni se zadáním a bylo jim vysvětleno, jak vyplnit slepou mapu.
Vytvořený dotazník v českém jazyce je doložen v příloze 1 a v portugalském jazyce v příloze 2. Slepá mapa, která byla druhou částí dotazníku, se nachází v příloze 3.
5.1 Vědomostní část
Z celkem 120 respondentů vyplnilo dotazník 68 žen a 52 mužů. Na české straně se jednalo o 33 žen a 27 mužů. V Portugalsku to bylo 35 zástupců ženského pohlaví a 25 zástupců mužského pohlaví. Všichni respondenti byli rozděleni do 4 věkových kategorií.
Obrázek 5: Věkové složení respondentů (Vlastní zpracování)
Z grafů lze vyčíst, že nejpočetnější zasaženou skupinou mužů i žen byla věková kategorie 21-40 let. Naopak nejmenší počet respondentů bylo v kategoriích pod 20 let a nad 60 let. Druhou nejpočetnější věkovou skupinou byla kategorie 41-60 let.
Dotazníky po České republice byly rozdávány osobně náhodným respondentům, zatímco v Portugalsku byly rozdávány v okolí 2 vysokých škol ve městech Guimarães a Lisabon. To se odrazilo na další osobní otázce, kterou je nejvyšší dokončené vzdělání.
V ČR 6 respondentů odpovědělo, že mají pouze základní vzdělání. Jednalo se o osoby starší šedesáti let. V Portugalsku všichni respondenti dosáhli alespoň středoškolského
0 2 4 6 8 10 12 14 16 18
Ženy ČR Muži ČR Ženy PT Muži PT
Věkové složení respondentů
Méně než 20 let 21-40 let 41-60 let Více než 60 let
38
vzdělání. Více než polovina respondentů má vysokoškolské vzdělání, konkrétně 64.
V Portugalsku to je 33 osob a v ČR 31 osob. Středoškolské vzdělání uvedlo celkem 50 respondentů. Z dotazníků vyplývá, že skupina portugalských respondentů by měla být
„vzdělanější“, protože více osob dosáhlo na vysokoškolský titul.
Obrázek 6: Nejvyšší dokončené vzdělání (Vlastní zpracování)
Vědomostní část dotazníku začíná od otázky číslo 4 a končí otázkou číslo 16.
Každá otázka obsahuje 4 možnosti a pouze jedna z nich je možnost správná.
4. Státní zřízení Portugalska je:
Obrázek 7: Státní zřízení Portugalska je: (Vlastní zpracování)
Čtvrtá otázka se týkala státního zřízení Portugalska. Správnou odpovědí je možnost b) Poloprezidentská republika. Jak můžeme vidět, tak správně odpovědělo více
0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20
Ženy ČR Muži ČR Ženy PT Muži PT
Nejvyšší dokončené vzdělání
Základní Středoškolské Vysokošloské
0 5 10 15 20 25 30
Prezidentská republika
Poloprezidentská republika
Parlamentní republika Konstituční monarchie ČR PT
39
Čechů než Portugalců. Konkrétně 24 (z toho 13 žen a 11 mužů) ku 13 (6 žen 7 mužů).
Tento výsledek je velice překvapující, protože Portugalci nevědí, v jaké formě státu žijí.
5. V Portugalsku žije:
Obrázek 8: V Portugalsku žije: (Vlastní zpracování)
U otázky č. 5 byla správná poslední možnost za d) Více než 10 milionů obyvatel.
Zde správnou odpověď uvedlo 27 Čechů (18 zástupkyň ženského a 9 zástupců mužského pohlaví) a 41 Portugalců (25 zástupkyň ženského a 16 zástupců mužského pohlaví). U této otázky jde vidět, že oba dva národy jsou v obraze a vedly si velmi dobře.
6. Které město je považováno za první hlavní město Portugalska?
Obrázek 9: Které město je považováno za první hlavní město Portugalska? (Vlastní zpracování) 0
5 10 15 20 25 30 35 40 45
Méně než 8 mil obyvatel
8-9 mil obyvatel 9-10 mil obyvatel Více než 10 mil obyvatel ČR PT
0 5 10 15 20 25 30 35 40 45
Coimbra Porto Guimarães Lisabon
ČR PT
40
Tato otázka byla z historie Portugalska. První král Alfonso Henriques se narodil ve městě Guimarães, zde si postavil i své sídlo a tak se stalo prvním hlavním městem Portugalska. Zde jen 8 respondentů z České republiky odpovědělo správně, nejspíš se nechali zmást městem Portem, které je druhé největší v Portugalsku a byla u něj založena první osada. Naopak je vidět, že respondenti z Portugalska dějiny své země znají a celkem 40 jich odpovědělo správně. Počet mužů a žen, co odpověděli správně, byl vyvážený.
7. V současné době je hlavním městem:
Obrázek 10: V současné době je hlavním městem: (Vlastní zpracování)
Sedmá otázka je z celého dotazníku tou nejjednodušší, to vyplývá i ze získaných odpovědí. Všichni Portugalci vědí, jaké je jejich hlavní město, což se dalo předpokládat.
Z českých respondentů 2 ženy odpověděly, že hlavním městem je Porto. Jinak 58 Čechů odpovědělo také správně.
0 10 20 30 40 50 60 70
Braga Lisabon Porto Faro
ČR PT
41 8. Kdy vstoupilo Portugalsko do EU?
Obrázek 11: Kdy vstoupilo Portugalsko do EU? (Vlastní zpracování)
Už roku 1986 vstoupilo Portugalsko společně se Španělskem do Evropského společenství pozdější Evropské unie. Z grafu je patrné, že větší povědomí o politickoekonomické situaci v Evropě mají obyvatelé Portugalska. Správnou možnost zvolilo 48 Portugalců a 31 Čechů. 8 Čechů uvedlo rok 2004, tedy rok, kdy vstoupila do Evropské unie Česká republika.
9. Které ostrovy nikdy nepatřily Portugalsku?
Obrázek 12: Které ostrovy nikdy nepatřily Portugalsku? (Vlastní zpracování)
V současné době patří Portugalsku souostroví Azory a Madeiry. Nacházejí se v Atlantském oceánu a mají status autonomních oblastí. V minulosti díky objevným
0 10 20 30 40 50 60
1981 1986 1995 2004
ČR PT
0 10 20 30 40 50 60
Azorské Kapverdské Madeira Kanárské
ČR PT
