POSOUZENÍ FINANČNÍHO ZDRAVÍ PODNIKU PORTÁL-CZ s.r.o. POMOCÍ FINANČNÍCH
A NEFINANČNÍCH UKAZATELŮ
Diplomová práce
Studijní program: N6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208T085 – Podniková ekonomika
Autor práce: Bc. Denisa Bohuslavová Vedoucí práce: doc. Dr. Ing. Olga Hasprová
Liberec 2014
N6208 – Economics and Management
doc. Dr. Ing. Olga Hasprová Bc. Denisa Bohuslavová
6208T085 – Business Administration
Supervisor:
Author:
Study branch:
Study programme:
Diploma thesis
PORTÁL-CZ s.r.o. THROUGH THE USE OF THE EXAMINATION OF THE FINANCIAL HEALTH OF FINANCIAL AND NON-FINANCIAL INDICATORS
Liberec 2014
TECHNICKÁ UNIVERZITA v LIBERCI Ekonomická fakulta
Akademický rok: 2ot3 /201.4
ZADANI DIPLOMOVE PRACE
(PRoJEKTU, UMĚLECKÉHO DÍLA, UMĚLECKÉHo vÝxoNu)
Jméno a příjmení: Bc. Denisa Bohuslavová osobní číslo: E12000053
Studijní program: N6208 Ekonomika a management Studijní obor: Podniková ekonomika
Název tématu: Posouzení finančního zdraví podniku POFťTÁI.CZ s.t.o. po.
mocí finančních a nefinančních ukazatelů Zadávající katedra: Katedra financí a účetnictví
Zásady pro vypracovánÍ:
1. Definice finančního zdtavi
3. Zdroje informací pro finančni analýzu 4. obecná pravidla financování podniku
5' Charakteristika společnosti PORTÁL-CZ s.r.o.
6. Použití ukazatelů pro hodnocení výkonnosti podniku 7. Možnosti řešení ekonomické situace podniku
Rozsah grafických prací:
Rozsah pracovní zprávy:
Forma zpracování diplomové práce: tištěná/elektronická Seznam odborné literatury:
HIGGINS, R. C. Analysis for financial management. Boston:
McGraw-Hill/Irwin, 2OO7. ISBN 978-0-07-304180-3.
lÁČovÁ, H. Balanced Scorecard, nová perspektiva měření aÍízeni výkonnosti podniku. In: Vědeckí pojednání. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2006' roč. 12,, č. 1. S. 81 - 88. ISSN 1801-1128.
KOVANIC, P. a D. KoVANICOVÁ. Poklady skryté v účetnictví: Finanční ana|ýza účetních výkazů, Díl II. Praha: Polygon, L997.
ISBN 80-85967-56-L.
MAŘÍK, M. a P. MAŘÍKOVÁ. Moderní metody hodnocení výkonnosti a oceňování podniku. Praha: Ekopress, 2005. ISBN 80-861.19.61.0.
sÚvovÁ, H. aj.Finanční ana|ýzav řízení podniku, v bance a na PC. Praha:
Bankovní institut' 2000. ISBN 80-7265-027-0.
Elektronická datab áze článků ProQuest
Vedoucí diplomové práce:
Konzultant diplomové práce:
Datum zadání diplomové práce:
Termín odevzdání diplomové práce:
65 normostran
doc. Dr. Ing. olga Hasprová Katedra financí a účetnictví Bc. Míla Horáčková
Portá|-CZ s.r.o. účetní firmv 31. října 20I.3
7. května 2oL4
{ /4) /L_, rÍ
doc. Ing. Miroslav Žižka,Ph.D.
děkan
V Liberci dne 31. října 2013
.4á,/r-l
'/////doc. Dr' Ing. olglHasprová
vedoucí katedry
/'*o
:šď
ť- .Y
;-o
w
<
q,
!:
\Q
,6\
<1
"ď
.P/
f Ar=
{
1SPIMÈÝFOÓ
#ZMB KTFN TF[OÈNFOB T UÓN äF OB NPV EJQMPNPWPV QSÈDJ TF QMOǔ W[UB
IVKF [ÈLPO Ǐ 4C P QSÈWV BVUPSTLÏN [FKNÏOB f o ÝLPMOÓ EÓMP
#FSV OB WǔEPNÓ äF 5FDIOJDLÈ VOJWFS[JUB W -JCFSDJ 56- OF[BTBIVKF EP NâDI BVUPSTLâDI QSÈW VäJUÓN NÏ EJQMPNPWÏ QSÈDF QSP WOJUDzOÓ QPUDzFCV 56-
6äJKJMJ EJQMPNPWPV QSÈDJ OFCP QPTLZUOVMJ MJDFODJ L KFKÓNV WZVäJUÓ KTFN TJ WǔEPNB QPWJOOPTUJ JOGPSNPWBU P UÏUP TLVUFǏOPTUJ 56- W UPN
UP QDzÓQBEǔ NÈ 56- QSÈWP PEF NOF QPäBEPWBU ÞISBEV OÈLMBEǾ LUFSÏ WZOBMPäJMB OB WZUWPDzFOÓ EÓMB Bä EP KFKJDI TLVUFǏOÏ WâÝF
%JQMPNPWPV QSÈDJ KTFN WZQSBDPWBMB TBNPTUBUOǔ T QPVäJUÓN VWFEFOÏ MJUFSBUVSZ B OB [ÈLMBEǔ LPO[VMUBDÓ T WFEPVDÓN NÏ EJQMPNPWÏ QSÈDF B LPO[VMUBOUFN
4PVǏBTOǔ ǏFTUOǔ QSPIMBÝVKJ äF UJÝUǔOÈ WFS[F QSÈDF TF TIPEVKF T FMFL
USPOJDLPV WFS[Ó WMPäFOPV EP *4 45"(
%BUVN
1PEQJT
6
Anotace
Cílem této diplomové práce je posoudit finanční zdraví firmy PORTÁL-CZ s.r.o. pomocí finančních a nefinančních ukazatelů. Výsledky této práce poskytnou vedení podniku ucelený pohled na probíhající restrukturalizaci a zároveň na celkovou stabilitu firmy. První čtyři kapitoly jsou zaměřeny na shrnutí teoretických poznatků o finanční analýze a oblasti inovací. Pátá kapitola je pak věnována praktické analýze podniku z pohledu vybraných ukazatelů finanční analýzy a zhodnocení inovačního potenciálu. Pro výpočty byly použity účetní výkazy dostupné z účetní závěrky. Inovační potenciál byl vyhodnocen na základě dotazníku, který byl s vedením podniku vyplněn. V poslední kapitole je provedeno shrnutí nejdůležitějších poznatků a navrhnuta vhodná opatření. Závěr je pak věnován celkové sumarizaci práce.
Klíčová slova
Finanční zdraví, finanční analýza, inovace, bilanční pravidla, poměrové ukazatele, rozdílové ukazatele, soustavy ukazatelů, rentabilita, aktivita, likvidita, zadluženost, horizontální a vertikální rozbor.
7
Annotation
The aim of this thesis is to examine the financial health of the company PORTÁL-CZ s.r.o.
through the use of the financial and non-financial indicators. The results of this study should provide a comprehensive view of the ongoing restructuring and the overall stability of the company. The first four chapters focus on summarizing the theoretical knowledge of financial analysis and innovation. The fifth chapter chapter is devoted to practical analysis from the perspective of selected indicators of financial analysis and evaluation of innovative potential. Financial sheets available from the financial accounts were used for the calculations. Innovative potential was based on a questionnaire that was filled out by the management. In the last chapter is a summary of the most important findings and proposing of appropriate measures. The conclusion is devoted to summarizing the overall thesis.
Key words
The financial health, financial analysis, innovation, balancing rules, ratios, differential indicators, system of indicators, profitability, activity, liquidity, solvency, horizontal and vertical analysis.
8
Obsah
Seznam obrázků ... 10
Seznam tabulek ... 11
Seznam zkratek a značek ... 12
Úvod ... 13
1 Definice finančního zdraví podniku ... 15
2 Hodnocení podniku pomocí finanční analýzy ... 17
2.2 Finanční analýza ... 17
2.1.1 Analýza absolutních ukazatelů ... 18
2.1.2 Analýza rozdílových a tokových ukazatelů ... 19
2.1.3 Analýza poměrových ukazatelů... 21
2.1.4 Analýza soustav ukazatelů... 31
2.2 Metodologie finanční analýzy ... 35
2.2.1 Srovnatelnost dat ... 35
2.2.2 Zdroje dat pro finanční analýzu ... 37
2.2.3 Základní třídění dat ... 38
2.2.4 Rozvaha ... 39
2.2.5 Výkaz zisku a ztráty ... 40
2.2.6 Výkaz o peněžních tocích ... 41
3 Obecná pravidla financování ... 43
3.1 Bilanční pravidla ... 44
4 Hodnocení podniku pomocí nefinančních ukazatelů ... 45
4.1 Inovace ... 46
5 Analýza vybraného podniku... 51
5.1 Představení podniku ... 51
5.2 Finanční analýza podniku ... 52
5.2.1 Horizontální a vertikální rozbor rozvahy... 53
5.2.2 Analýza výkazu zisku a ztráty ... 58
5.2.3 Analýza rozdílových ukazatelů ... 62
5.2.4 Analýza poměrových ukazatelů... 63
5.2.5 Analýza soustav ukazatelů... 68
9
5.3 Bilanční pravidla ... 70
5.4 Inovační potenciál ... 74
5.4.1 Strategie a plánování ... 75
5.4.2 Marketing ... 77
5.4.3 Technologický proces ... 78
5.4.4 Kvalita, životní prostředí ... 79
5.4.5 Logistika (nákup, distribuce, outsourcing) ... 81
5.4.6 Organizace a lidské zdroje ... 82
6 Shrnutí a návrh opatření ... 84
Závěr ... 88
Seznam použité literatury ... 90
Seznam příloh ... 93
10
Seznam obrázků
Obr. 1: Schéma třídění ukazatelů ... 18
Obr. 2: Pyramidový model Du Pont ... 32
Obr. 3: Schéma výpočtu výsledku hospodaření ... 41
Obr. 4: Vývoj dlouhodobého majetku a oběžných aktiv ... 56
Obr. 5: Vývoj vlastního kapitálu a cizích zdrojů ... 56
Obr. 6: Zlaté bilanční pravidlo financování ... 71
Obr. 7: Zlaté pravidlo vyrovnávání rizika ... 72
Obr. 8: Zlaté pari pravidlo ... 73
Obr. 9: Zlaté poměrové pravidlo ... 74
11
Seznam tabulek
Tab. 1: Hodnocení Indexem bonity ... 33
Tab. 2: Rozvaha PORTÁL-CZ s.r.o. za období 2008–2012 ... 53
Tab. 3: Horizontální analýza rozvahy... 54
Tab. 4: Vertikální analýza rozvahy... 57
Tab. 5: Výkaz zisku a ztráty PORTÁL-CZ s.r.o. za období 2008–2012... 59
Tab. 6: Horizontální analýza výkazu zisku a ztráty... 60
Tab. 7: Rozdílové ukazatele ... 62
Tab. 8: Ukazatele rentability ... 63
Tab. 9: Ukazatele aktivity ... 64
Tab. 10: Ukazatele zadluženosti ... 66
Tab. 11: Ukazatele likvidity ... 67
Tab. 12: Altmanův Z-scóre model ... 69
Tab. 13: IN05 ... 70
12
Seznam zkratek a značek
CF Cash flow
ČPK Čistý pracovní kapitál ČPP Čisté pohotové prostředky EAT Zisk po zdanění/čistý zisk EBIT Zisk po zdanění a úroky EBT Zisk po zdanění
HV Hospodářský výsledek
IB Index bonity
IN Index důvěryhodnosti českého podniku ROA Rentabilita úhrnného vložených prostředků ROE Rentabilita vlastního kapitálu
ROI Rentabilita dlouhodobého kapitálu ROS Rentabilita tržeb
Z Z-scóre model
13
Úvod
Finančně zdravý podnik je jedním ze základních cílů každého managementu snažícího se o udržení a úspěch na konkurenčním trhu. K tomu neodmyslitelně patří provedení finanční analýzy. Od managementu podniku se očekává, že bude schopen z analýzy vyčíst nejen průběh minulosti, ale také předpovědět budoucí vývoj, především pak schopnost podniku přežít. Schopnost trvání podniku je však závislá na mnoha vnitřních i vnějších faktorech.
Různé hodnotící instituce přikládají ukazatelům finanční analýzy různou důležitost, avšak již po mnoho let je finanční analýze přisuzován velký vliv na vedení podniku při rozhodování o klíčových otázkách a možných budoucích strategiích týkajících se nejen běžného chodu podniku, ale například i množství použitého cizího či vlastního kapitálu aj.
V současné době se však stejně velký význam, ne-li větší, připisuje také nefinančním ukazatelům. Tyto ukazatele jsou na rozdíl od finanční analýzy obtížněji definovatelné a jejich zpracování a vyhodnocení více časově náročné. Jedny z takovýchto nefinančních ukazatelů, které v posledních letech stoupají na významu, jsou inovace. Inovace představují zcela nové možnosti podniku, které podnik často nezahrnuje do svých strategických plánů. Pokud chce být firma na takto rychle se rozvíjejícím trhu úspěšná, musí provést studii o svém inovačním potenciálu. Pozitivní přístup managementu k implementaci inovací umožňuje zcela realistické uvažování o budoucnosti a posílení konkurenceschopnosti podniku. Oproti finanční analýze pomáhá definování inovačního potenciálu měřit výkonnost firmy v budoucnu. Proto je nezbytné v podniku provádět nejen důkladné zhodnocení finanční situace, ale také nalézt možné výhody skrývající se v ukazatelích nefinančního charakteru. Obě tyto metody jsou však vzájemně velmi úzce propojené a sledování pouze jedné strany této analýzy neposkytne přesné informace o finančním zdraví podniku.
Pro obě skupiny ukazatelů je důležitá věrohodná a široká informační základna. Pro finanční analýzu jsou nejčastěji využívány výkazy manažerského a finančního účetnictví podniku, pro nefinanční ukazatele se vychází spíše ze subjektivních názorů vedení podniku, které jsou ovšem opřeny o různá data, ať již z úseku personalistiky či např.
logistiky. Druhým důležitým předpokladem posouzení finančního zdraví podniku je přesná
14
a účelná interpretace těchto ukazatelů. Samotný výpočet nestačí, důležitější je správné vyvození závěrů tak, aby byly pro podnik přínosné.
Tato práce se zabývá měřením finančního zdraví podniku pomocí finanční analýzy a zhodnocení inovačního potenciálu podniku PORTÁL-CZ s.r.o. Pro tuto společnost je to téma velice aktuální, protože v minulých letech balancovala na hranici bankrotu. Námět zhodnocení finančního zdraví této firmy vedení podniku velice uvítalo a to z mnoha důvodů. Sama společnost nebude muset složitě vypočítávat finanční analýzu za uplynulé čtyři roky, což je dle jejich vlastních slov velice časově náročné, a dostane se jim posouzení jejich připravenosti na zavádění inovací. Z celkového hodnocení poté vyplyne, zda je podnik finančně zdravý, popřípadě jaké kroky by v budoucnu měl udělat. Vše je konzultováno na akademické půdě, které vedení podniku přikládá značný význam.
Cílem této práce je poskytnout managementu společnosti nezaujatý pohled na finanční zdraví podniku PORTÁL-CZ s.r.o. s návrhy možného řešení. Pro dosažení hlavního cíle musí být nejprve splněny cíle dílčí, jimiž jsou provedení finanční analýzy, rozbor bilančních pravidel a vyhodnocení připravenosti podniku na inovace. První čtyři kapitoly diplomové práce jsou zaměřeny na teoretické definování finanční analýzy a nefinančních ukazatelů. V těchto částech bylo vycházeno z odborné literatury včetně zahraničních zdrojů. Pátá část práce je věnována praktické analýze finančních ukazatelů a zhodnocení inovačního potenciálu. Oblast inovací je hodnocena na základě vyplněného dotazníku, který byl sestaven vědeckým týmem na univerzitě v Plzni. V této praktické části je mimo jiné představena společnost PORTÁL-CZ s.r.o.
V závěru práce je shrnutí všech výsledků, je zde ohodnoceno finanční zdraví tohoto podniku a jsou navrhnuty možné další kroky do budoucna.
15
1 Definice finančního zdraví podniku
Pojem finanční zdraví podniku vychází z anglosaské literatury a určuje uspokojivou finanční situaci či finanční stav. Finanční zdraví podniku se hodnotí na základě kvantitativních a kvalitativních ukazatelů. Pro posouzení finanční situace je třeba porovnávat více po sobě jdoucích období, avšak neexistuje žádná konkrétní definice vyjadřující úroveň zdraví podniku v daném okamžiku. Základními termíny pro finanční situaci podniku jsou finančně zdravý podnik a finanční tíseň. Finančně zdravý podnik je dle Grünwalda (2001, s. 9) definován takto: „Finančně zdravý podnik vykazuje dostatečnou rentabilitu a přiměřené jištění finančních rizik (likviditu a finanční stabilitu).“
Obdobně Valach (2001, s. 91) uvádí: „Za finančně zdravý podnik je možné považovat takový podnik, který je v danou chvíli i perspektivně schopen naplňovat smysl své existence.“ Dále Valach (2001) zdůrazňuje, že podnik, který sice vykazuje zisk, ale nemá dostatek peněžních prostředků na platby svým věřitelům, dodavatelům, vlastníkům a zaměstnancům, nemůže být prohlášen za finančně zdravý podnik. V podmínkách tržní ekonomiky musí být splněna investory požadovaná míra zhodnocení vloženého kapitálu vzhledem k výši rizika, které se k danému podnikání váže. Na kapitálovém trhu je míra zhodnocení vloženého kapitálu dána tržní cenou akcií či jiných cenných papírů emitovaných daným podnikem. Dle Jáčové (2010, s. 103) rozpoznání a identifikace finančního zdraví podniku a zmapování jeho silných a slabých stránek je jedním z hlavních cílů finanční analýzy v tzv. nejširším pojetí, což znamená zahrnutí jak ukazatelů finančního, tak i nefinančního charakteru.
Protipólem finančního zdraví podniku je finanční tíseň. Ta je Valachem (2001, s. 288) charakterizována jako: „Finanční tíseň může mít dvě podoby: relativní a absolutní nesolventnosti.“ Relativní nesolventnost, která se někdy označuje také za technickou či okamžitou, znamená situaci, kdy podnik není schopen plnit své závazky v daném okamžiku a daným způsobem. Absolutní nesolventnost (obecná či předlužení) lze charakterizovat jako situaci, kdy aktiva podniku mají nižší hodnotu než závazky podniku.
Každý finanční manažer musí řešit otázku problematiky včasného odhalení finanční tísně.
Finančních a organizačních opatření (nazývaných také jako sanace), které slouží k záchraně, je několik, je však třeba brát v úvahu příčiny vzniku finanční tísně. Tyto
16
příčiny mohou být jak interní, tak externí. Grünwald (2001, s. 9) uvádí: „Podnik je ve finanční tísni, když jsou finanční potíže tak vážné, že nemohou být vyřešeny bez výrazných změn v provozní nebo ve finanční činnosti.“ Konečným důsledkem finanční tísně je zánik podniku a to jednak z donucení, či na základě uvážení jeho majitelů.
Je velice obtížné a v některých situacích téměř nemožné rozpoznat tyto dvě krajní situace.
Mezi těmito protipóly se vyskytuje řada dalších možných stupňů charakterizujících stav podniku (Hasprová, 2002).
Poměrně zajímavě a výstižně jsou tyto mezistupně definované Grünwaldem (2001), který se zabývá hodnocením finančního zdraví podniku na základě tzv. míry finančního zdraví podniku. Rozděluje finanční zdraví podniku do čtyř pásem:
A – Pevné zdraví: je předpokladem pro případnou strategii expanze, podnik je zajištěn i v případech externího ohrožení či selhání v provozní činnosti,
B – Dobré zdraví: podnik je zajištěn při přechodných nesnázích provozní činnosti, obchodní a neobchodní věřitelé se nemusí obávat o své pohledávky,
C – Slabší zdraví: poruchy v podnikání mohou způsobit finanční potíže, pravděpodobně bude stále zajištěna schopnost splatit krátkodobé závazky včas, je volena strategie stability, D – Churavění: podnik je náchylný k finanční tísni, může dojít k úpadku, nejčastěji se volí strategie útlumu.
Finanční zdraví dle Grünwalda (2001) je založeno na bonitním modelu vycházejícím ze šesti základních poměrových ukazatelů vyjadřujících jištění finančních rizik. Uvedená pásma pak udávají míru odolnosti financí podniku vůči těmto rizikům.
Existuje několik různých metod stanovení finanční situace podniku a záleží na managementu podniku, pro kterou z těchto metod se rozhodne. Jedná se do jisté míry o subjektivní posouzení situace v podniku, na základě které se dále vybírá nejlepší způsob posouzení zdraví firmy.
17
2 Hodnocení podniku pomocí finanční analýzy
V této části budou rozebrány některé základní metody sloužící k hodnocení činnosti podniku. Nejprve bude v první podkapitole detailně rozebrána finanční analýza, pomocí které je možno posoudit finanční zdraví podniku, zmapovat jeho silné a slabé stránky v rámci finančních ukazatelů a připravit podklady pro řídící rozhodnutí. V druhé podkapitole jsou pak uvedeny zdroje dat pro finanční analýzu a metodologické zásady.
2.2 Finanční analýza
Finanční zdraví podniku nelze přímo vypočítat, avšak pomocí finanční analýzy lze testovat jeho základní aspekty. Finanční analýzu lze rozdělit podle několika faktorů. Dle přístupů k podkladům je rozlišována analýza externí a interní. Jak uvádí Kolektiv autorů (1998, s. 48) hlavní rozdíl mezi těmito analýzami spočívá ve způsobu získání informací potřebných pro vyhodnocení daných ukazatelů. Externí analýza se opírá o data běžně dostupná veřejnosti, nejčastěji rozvaha, výsledovka, cash flow a jiné. Interní analýza vychází z dat, která jsou pro veřejnost utajena z důvodu jejich vysoké důvěrnosti. Zde se využívá hodnocení marketingových, personálních, prodejních či logistických ukazatelů.
Dle přístupu ke zpracovávání dat lze dělit finanční analýzu na analýzu fundamentální a technickou (Brabec, 2011). Fundamentální analýza zpracovává převážně kvalitativní data. Opírá se o znalosti vzájemných souvislostí mezi ekonomickými a mimoekonomickými jevy, dále o zkušenosti a znalosti odborníků. Technická analýza používá různé matematicko-statistické a algoritmizované metody. Oproti fundamentální analýze se zabývá spíše daty kvantitativního charakteru. Třetí rozdělení lze pojmout z hlediska metod finanční analýzy, jedná se o metody elementární a vyšší. Tyto metody jsou součástí technické analýzy.
Elementární metoda je založena na využívání aritmetických operací s ukazateli extenzivními a intenzivními, jejichž rozdělení zobrazuje obrázek 1. Sůvová a kolektiv (2000, s. 22) je v souvislosti s těmito ukazateli dále člení na analýzu absolutních ukazatelů, analýzu rozdílových a tokových ukazatelů, analýzu poměrových ukazatelů a analýzu
18
soustav ukazatelů. Analýza vybraných extenzivních a intenzivních ukazatelů bude klíčová pro tuto práci.1
Obr. 1: Schéma třídění ukazatelů
Zdroj: SŮVOVÁ H. a kolektiv. Finanční analýza v řízení podniku, v bance a na počítači, s. 21.
Vyšší metody vycházejí z matematicko-statistických metod. Jedná se např. o bodové odhady statistických testů odlehlých dat, korelační koeficienty a regresní modelování.
2.1.1 Analýza absolutních ukazatelů
Do této analýzy jsou řazeny extenzivní stavové ukazatele. Absolutní ukazatele jsou získávány z účetních výkazů podniku a představují změny ve struktuře rozvahy a výsledovky v čase. Absolutní analýza se dělí na analýzu trendů, která má podobu
1 Je nutné zmínit, že všechna tato rozdělení jsou vzájemně propojena a ne všechny publikace zabývající se finanční analýzou tato rozdělení uvádí. V této práci bude pro zpřehlednění uvedeno nejběžnější rozdělení.
ukazatele
extenzivní
stavové
položky aktiv
položky pasiv
rozdílové
čistý pracovní
kapitál
čistý pracovní
majetek
čisté pohotové prostředky
tokové
cash flow
položky výkazu zisku
a ztráty
trendy extenzivních
ukazatelů
nefinanční
intenzivní
stejnorodé
procentní
vztahové
nestejnorodé
doby obratu
rychlostní
ostatní
19
horizontálního rozboru, a na analýzu procentních ukazatelů vyjádřených vertikálním rozborem (Brabec, 2011).
Horizontální rozbor srovnává jednotlivé položky výkazů běžného období se stejnými položkami období předešlého. Tím vzniknou procentuální zvýšení či snížení jednotlivých položek v čase. Vzorec (1.1) vyjadřuje procentuální změnu mezi obdobími, kde t představuje běžné období a t-1 období minulé (Jáčová, 2010).
(1.1) Tato metoda je důležitá především pro management při vytváření výroční zprávy (v praxi se srovnává i několik po sobě jdoucích let). Avšak při užívání této metody pro odhad budoucího vývoje je třeba zahrnout do analýzy změny, které se mohly mezi danými obdobími vyskytnout (legislativa, změna vývoje inflace, změny konkurenčního prostředí, aj.). Stejně tak je nutné mít k dispozici dostatečně dlouhé časové řady údajů, aby vypovídací schopnost této metody byla relevantní a kvalitní.
Vertikální rozbor zachycuje vztah jednotlivých položek výkazu k jedné konkrétní položce, např. jednotlivé položky aktiv k souhrnné sumě aktiv. Zde se může srovnávat pouze v rámci jednoho období. Procentní analýzu lze použít pro srovnání účetních výkazů podniku či pro mezioborové srovnání.
2.1.2 Analýza rozdílových a tokových ukazatelů
Do této skupiny patří extenzivní ukazatelé rozdílové a cash flow jako zástupce tokových ukazatelů. Pro rozdílové ukazatele lze použít název fondy finančních prostředků vyjadřující rozdíl mezi vybranými položkami aktiv a vybranými položkami pasiv (Sůvová a kolektiv, 2000). Fondy finančních prostředků se dále dělí do tří skupin na čistý pracovní kapitál, čisté pohotové prostředky a čisté peněžně-pohledávkové fondy.
20 Čistý pracovní kapitál (ČPK)
Čistý pracovní kapitál je vyjádřen vztahem (1.2).
ěž á á á í (1.2)
Vyjadřuje situaci, kdy část oběžných aktiv je financována vlastními i dlouhodobými cizími zdroji. Tento ukazatel slouží managementu k rozhodování o chodu podniku. Někdy se též nazývá „finanční polštář“. Ten společnosti zaručuje, že bude nadále pokračovat ve své činnosti (třeba v omezeném rozsahu), i když bude muset splatit své krátkodobé závazky (Blaha a Jindřichovská, 1994). Má-li být podnik likvidní, musí mít potřebnou výši ČPK.
Čím vyšší je ČPK, tím vyšší je likvidita podniku. Pokud je ČPK záporné, jedná se o tzv. nekrytý dluh (část stálých aktiv je kryta krátkodobými zdroji). Faktory, které ovlivňují finanční polštář, jsou doba obratu zásob, doba obratu pohledávek, doba obratu krátkodobých dluhů aj., pomocí nichž lze zhodnotit efektivitu využívání prostředků. Čistý pracovní kapitál může být zkreslen vlivem neočištěných oběžných aktiv o méně likvidní či zcela nelikvidní položky.
Čisté pohotové prostředky (ČPP)
Tento ukazatel navazuje na čistý pracovní kapitál, ale vztahuje se pouze na více likvidní oběžná aktiva. Používá se pro sledování okamžité likvidity. Vylučuje málo likvidní či úplně nelikvidní položky jako například nedobytné pohledávky či neprodejné zásoby.
Nejvyšší likviditu pak má pouze hotovost a peněžní prostředky na běžných účtech.
Výpočet ČPP zobrazuje vztah (1.3).
é ěž í ř ž ě é á (1.3)
Čisté peněžně-pohledávkové fondy
Tento ukazatel představuje mezistupeň mezi ČPK a ČPP. Vylučuje z oběžných aktiv nelikvidní pohledávky a zásoby. Od takto upravených oběžných aktiv se odečítají krátkodobé závazky (Brabec, 2011).
21
2.1.3 Analýza poměrových ukazatelů
Rozdílové ukazatele neposkytují dostatečné informace pro rozhodování v podniku, avšak mohou sloužit jako vstupní data pro ukazatele poměrové. Zdrojem pro výpočet těchto ukazatelů jsou účetní výkazy. Ukazatel definuje poměr absolutních či rozdílových ukazatelů získaných z účetních výkazů. Pomocí těchto poměrů lze získat kvalitní informace o finančních možnostech podniku.
V odborné literatuře se ustálilo rozdělení intenzivních ukazatelů do šesti skupin:
rentabilita, aktivita, zadluženost, likvidita, ukazatele kapitálového trhu a ukazatele na bázi fondů a cash flow. V následující části textu budou podrobněji popsány zmíněné skupiny.
a) Rentabilita
Ukazatele rentability jsou založeny na poměru mezi ziskem podniku a určitými položkami daných výkazů. Zisk je vyjádřen různými kategoriemi např. EBT (zisk před zdaněním), EBIT (zisk před úroky a zdaněním), EAT (zisk po zdanění/čistý zisk) či zisk po zdanění plus úroky po zdanění (Sůvová a kolektiv, 2000, s. 83). Tyto ukazatele vyjadřují schopnost podniku dosahovat zisku použitím investovaného kapitálu. Bývají řazeny do kategorie tzv. mezivýkazových poměrových ukazatelů. Důvodem je využití dat jednak z výkazu zisku a ztráty, tak z rozvahy (Valach, 2001).
Rentabilita úhrnných vložených prostředků ROA (return on assets) poukazuje na efektivnost podniku jako celku, ale i jeho vnitropodnikových složek (Kolektiv autorů, 1998). Poměřuje zisk s celkovými aktivy investovanými do společnosti bez ohledu na jejich krytí z cizích či vlastních zdrojů. Proto i vztah (1.4) může být vyjádřen dvojím způsobem.
č ý á é ě ří
ů ě á á á
č ý á é ě ří
ů ě ý ý ž ý á (1.4)
Pro tento vztah se nejčastěji používá EAT za účelem porovnávání toho, co společnost vydělala s tím, s čím společnost hospodařila (Kolektiv autorů, 1998, s. 51). Výsledek je
22
vyjádřen v procentech a interpretuje, kolik korun zisku přinesla 1 Kč vloženého kapitálu.
Optimální hodnota se pohybuje kolem 15%. Pokud je hodnota ROA vyšší než průměrná úroková míra cizího kapitálu, vyplatí se zvyšovat podíl cizích zdrojů, jelikož s tím roste i rentabilita vlastního kapitálu (Jáčová, 2010, s. 123).
Rentabilita vlastního kapitálu ROE (return on equity) porovnává výnosnost kapitálu, který byl do podniku vložen akcionáři či vlastníky. Do vztahu (1.5) se nejčastěji dosazuje EAT, tedy zisk po zdanění. Výsledek uváděný v procentech vyjadřuje, o kolik se zhodnotil vlastní kapitál.
ů ě ý í á č ý (1.5)
Investor porovnává výnosnost s velikostí investičního rizika. Zároveň požaduje, aby rentabilita vlastního kapitálu vložená do jmění podniku byla vyšší než výnosnost z jiné alternativní formy investování. Hodnota ROE by neměla být dlouhodobě nižší nebo rovna výnosnosti z alternativních forem investování (např. státní pokladniční poukázky). Pro investora je situace nejvýhodnější, pokud je s minimálním vloženým vlastním kapitálem dosaženo maximálního čistého zisku. Pro různá odvětví existují různé průměrné hodnoty ROE, které jsou uvedeny na webových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu.
Higgins (2007, s. 17) ve své publikaci uvádí dvě nevýhody ROE, první nevýhoda je čas, jelikož ROE je orientováno na data z výkazů za uplynulá období, což není vhodné pro správné vedení podniku, říká: „ROE looks at the past and one periodic when for good business it is needed to look forward.“ Druhá nevýhoda je z hlediska rizika, tedy že neříká, jak velké riziko musí firma přijmout, aby vygenerovala ROE: „The ROE doesn´t say anything about how much risk the company needed to take to generate the ROE.“
Rentabilita dlouhodobého kapitálu ROI (return on investment) ukazuje efekt využití vlastních a dlouhodobých cizích zdrojů (Kolektiv autorů, 1998). Není příliš často sledovaným ukazatelem, ale je důležitý pro budoucí rozhodování o investicích. Do rovnice (1.6) bývá většinou dosazován čistý zisk před úroky.
23 č ý á é ě ří ů
ů ě ý ý á (1.6)
Rentabilita tržeb ROS (return on sales) se liší podle odvětví a ekonomiky země. Některé obory budou mít relativně nízké ROS z důsledku velkých nákladů a naopak. Výsledná hodnota závisí i na marketingovém plánu, trendech ve společnosti aj. (Kovanicová a Kovanic, 1997). ROS vyjadřuje podíl ziskové přirážky na celkových tržbách. Výpočet ROS je zobrazen vztahem (1.7). Za zisk se nejčastěji dosazuje EBIT nebo EAT. Výsledek ukazuje, kolik korun čistého zisku bylo vytvořeno z 1 Kč tržeb.
č ý ž (1.7)
Analogií k ROS je rentabilita nákladů. Tento ukazatel vyjadřuje, jaký zisk podnik vytvoří na jednotku nákladů. Jeho výpočet se provádí jako podíl zisku a celkových nákladů viz (1.8).
á ů č ý á (1.8)
Ukazatele rentability by měly být v delším časovém období neklesající.
b) Aktivita
Ukazatele aktivity stejně jako ukazatele rentability patří do skupiny mezivýkazových ukazatelů. Měří vázanost kapitálu ve vybraných položkách aktiv neboli, jak je podnik schopen efektivně využívat vložených prostředků. Tyto ukazatele se zpravidla rozdělují na ukazatele obrátky (rychlost obratu), které vyjadřují, kolikrát se příslušné aktivum za určité časové období obrátí, a na ukazatele doby obratu, tedy určitý časový úsek, za který se položka obrátí jednou. Dosazované časové období se vybírá podle potřeb manažerů. Pokud potřebují zjistit vázanost příslušných aktiv v letech, pracují s ročními tržbami (Kolektiv autorů, 1998, s. 77). Naopak pro denní potřeby se dosazují denní tržby.
Obrátka celkových aktiv představována vztahem (1.9) vyjadřuje efektivnost využívání celkových aktiv. Výsledná hodnota určuje, kolikrát se celková aktiva obrátí za daný časový
24
interval. Pokud jsou celková aktiva vyjádřena v netto hodnotách, tak se ukazatel s počtem let díky odpisům zlepšuje. Pokud jsou ovšem vyjádřena v historických cenách, ukazatel se již samovolně nezlepšuje.
á ý č í ž
á (1.9)
V ideálním případě by se výsledek měl pohybovat kolem 1.
Obrátka zásob vyjádřena vztahem (1.10) udává, kolikrát se přemění zásoby na peníze, za které nakoupíme další zásoby. Důležité je, aby do jmenovatele byla dosazena hodnota průměrného stavu zásob za rok. Tato hodnota pak odpovídá celoroční aktivitě podniku, nikoli jeho stavu k určitému období.
á á é ž
ů ě ý á (1.10)
Obrátka pohledávek je měřena obdobně jako obrátka zásob (1.11). Vyjadřuje, kolikrát za rok nám odběratelé zaplatí naše pohledávky.
á á é ž
ů ě ý á (1.11)
Relativní vázanost stálých aktiv měří celkovou produkční efektivnost. Čím nižší je hodnota, tím lepší. Výsledek ze vztahu (1.12) ukazuje, jak jsou využívána aktiva při dosahování tržeb.
í á á ý á á
č í ž (1.12)
Tento ukazatel se může ve firmách lišit podle způsobu odepisování aktiv, tj. jiné hodnoty bude vykazovat firma při použití zrychlených odpisů a jiné při použití lineárního odepisování (Kovanicová a Kovanic, 1997).
25
Doba obratu zásob ukazuje, jak dlouho se majetek podniku vyskytuje ve formě zásob.
Jinými slovy vyjadřuje období od okamžiku nakoupení materiálu, který prochází výrobním procesem, až po předání konečného výrobku odběrateli. Pro výpočet (1.13) se nejčastěji používají průměrné denní tržby.
á ů ě ý á
ů ě é í ž (1.13)
Pro podnik je důležité stanovit takovou výši zásob, aby byl schopen zajistit jejich plynulý odbyt. Vysoký stav zásob znamená vysoké náklady na uskladnění a také jejich zastarávání.
Doba obratu pohledávek (1.14) vyjadřuje, po jak dlouhý časový úsek zůstane majetek ve formě pohledávek, tedy dobu, která uplyne mezi prodejem na obchodní úvěr (vystavení faktury) a zaplacením.
á ů ě ý á
ů ě é í ž (1.14)
Průměrná doba splatnosti v ČR je 45 dní.
Mezi položky pro výpočet doby obratů můžeme zahrnout také položky pasiv. Jedním z takových ukazatelů je doba obratu závazků z obchodního styku (doba splatnosti krátkodobých závazků). Tento ukazatel (1.15) interpretuje, jak dlouhá je doba od nákupu majetku či služeb po jejich zaplacení firmou. Obecně je pro firmu lepší, pokud doba obratu závazků je delší než doba obratu pohledávek z důvodu obdržení nejdříve peněz od odběratelů a poté zaplacení dodavatelům.
á ů í á é á í
ů ě é í ž (1.15)
Při určování doby obratu je žádoucí, aby hodnota těchto ukazatelů byla co nejnižší.
Naopak při hodnocení obrátky (rychlosti obratu), aby byla jejich hodnota co nejvyšší.
26 c) Zadluženost
Ukazatele zadluženosti popisují platební schopnost podniku, jeho dlouhodobé fungování a míru jistoty poskytované věřitelům a vlastníkům. Také zjišťuje schopnost podniku přijmout dluh a z něj vyplývající závazky (Jáčová, 2010). Zadluženost podniku má negativní i pozitivní aspekty. Čím vyšší je zadluženost podniku, tím vyšší je finanční páka.
Finanční páku lze definovat jako poměr mezi celkovým kapitálem (celkovými aktivy) a vlastním kapitálem, viz vzorec (1.16). Udává, jak zhodnocujeme vlastní kapitál v rámci investování do aktiv.
č í á á
í á (1.16)
Obvykle je menší část vložených prostředků vlastních a větší část prostředků cizích. Efekt finanční páky je do určité míry žádoucí. Cizí zdroje zvyšují celkový kapitál podniku a úroky z těchto zdrojů jsou daňově uznatelné. Dochází tedy ke zvyšování rentability podniku. Mělo by však platit, aby úroková míra z používání cizího kapitálu byla menší než výnosnost vlastního kapitálu. Tuto kategorii lze dělit na ukazatele zadluženosti a ukazatele dluhové schopnosti (Sůvová a kolektiv, 2000, s. 103). Níže jsou uvedeny vzorce pro výpočet různých druhů zadluženosti vyjádřených v procentech.
Zadluženost 1 (zadluženost vlastního kapitálu) je znázorněna vzorcem (1.17), která udává poměr dlouhodobých závazků a vlastního kapitálu a zadluženost 2 vztahem (1.18) vyjadřující poměr dlouhodobých závazků k úhrnnému vloženého kapitálu.
ž é á
í á (1.17)
ž é á
ý ž ý á (1.18)
Dle Kovanicové a Kovanice (1997, s. 71) se o vypovídací schopnosti těchto ukazatelů vede negativní diskuze. Někteří odborníci namítají, že nemohou popisovat míru zadlužení, jelikož zahrnují pouze dlouhodobé dluhy. Z tohoto důvodu je sestaven ukazatel celkové zadluženosti (1.19), který je též nazýván ukazatelem věřitelského rizika.
27
á ž é á é é á
ý ž ý á (1.19)
Čím vyšší je hodnota tohoto ukazatele, tím vyšší je také riziko investorů, že se podnik ocitne ve finanční tísni. Výsledek se také bude lišit podle odvětví, ve kterém společnost podniká. Ukazatel celkové zadluženosti musí spolu s ukazatelem podílu vlastního kapitálu na celkovém kapitálu, nazývaném též jako koeficient samofinancování a vyjádřeném vztahem (1.20), tvořit 100%. Vyjadřují, jak je podnik financován z vlastních a cizích zdrojů.
á í í á
ý ž ý á (1.20)
Tento ukazatel vyjadřuje, jakým způsobem jsou aktiva podniku financována. Vysoká hodnota vypovídá o stabilitě společnosti, ale nemá efektivní rentabilitu z toho důvodu, že vlastní kapitál je dražší forma financování.
Mezi tzv. ukazatele dluhové schopnosti, které vypovídají o schopnosti podniku přijmout závazky za dluh, patří ukazatel úrokového krytí. Ten je vyjádřen ve vzorci (1.21) a interpretuje výsledek jako, kolikrát je podnik schopen ze svého zisku uhradit nákladové úroky. Čím vyšší je hodnota, tím lépe je podnik schopen splácet úvěry. Optimální hodnota je kolem 8.
é í ř ě í á é
á é (1.21)
Ukazatelů zadluženosti existuje celá řada, avšak pro účely této práce postačí ukazatele pouze výše uvedené. Pro doplnění této kategorie lze uvést ještě vzoreček pro stav kapitalizace podniku (1.22). Za kapitalizaci se dosazují veškeré dlouhodobé zdroje, tj. vlastní kapitál a dlouhodobé závazky (Sůvová a kolektiv, 2000).
í á é á
á á (1.22)
28
Tento vztah udává, zda je podnik podkapitalizován či naopak překapitalizován.
Z obecného vztahu mezi aktivy a pasivy je známo, že dlouhodobé zdroje v podniku by měly financovat stálá aktiva a část aktiv oběžných. Pokud výsledek stavu kapitalizace převyšuje hodnotu 1, nazývá se tento stav překapitalizování společnosti. Naopak pokud je výsledek menší než 1, společnost je podkapitalizovaná, což znamená, že stálá aktiva jsou financována také z krátkodobých zdrojů. Tento stav je ovšem pro společnost dlouhodobě nežádoucí.
d) Likvidita
Nejprve je důležité vymezení pojmů likvidita, likvidnost a solventnost, které jsou často zaměňovány. Likvidita vyjadřuje schopnost podniku dostát svým závazkům především z krátkodobého hlediska. Likvidnost je pojem vysvětlující míru schopnosti přeměny majetku společnosti na peníze. Solventnost lze interpretovat jako schopnost hradit své závazky včas a především je vyjadřována ve vztahu k dlouhodobým závazkům. Likvidita a solventnost jsou tedy vzájemně propojeny. Ukazatele likvidity naznačují poměr mezi zdroji, které má společnost k dispozici, a závazky, které má zaplatit. Položky majetku podniku mají různou míru likvidnosti. Nejvíce likvidní je samozřejmě hotovost a nejméně dlouhodobý majetek. Níže uvedené ukazatele jsou velice potřebné pro definování finančního zdraví podniku, neboť aby podnik správně fungoval, musí být schopen hradit své závazky včas.
Okamžitá likvidita (též likvidita 1. stupně) vyjádřena vztahem (1.23) udává, z kolika procent je podnik schopen uhradit své závazky z pohotových peněžních prostředků.
Doporučená hodnota toho ukazatele by měla být kolem 20% (Kolektiv autorů, 1998, s. 65).
ž á é ěž í ř
á é í (1.23)
Za peněžní prostředky lze dosadit hotovost v pokladně, na běžných účtech či směnky a šeky. Mezi krátkodobé cizí zdroje patří krátkodobé závazky, krátkodobé bankovní úvěry a krátkodobé finanční výpomoci či odložený daňový závazek.
29
Pohotová likvidita (též likvidita 2. stupně) v sobě zahrnuje též krátkodobé pohledávky.
Manažeři by však měli vyloučit nedobytné pohledávky, které by neoprávněně zvyšovaly hodnotu ukazatele. Zde by měla být optimální hodnota kolem 100 %. Vzorec (1.24) pro pohotovou likviditu je uveden níže.
á é ěž í ř á é á
(1.24)
Poslední významný ukazatel likvidity se nazývá běžná likvidita vyjádřená ve vzorci (1.25). Do čitatele jsou zahrnuta veškerá oběžná aktiva. I v tomto případě by se měly vyloučit nedobytné pohledávky a neprodejné zásoby. Optimální hodnota by měla být mezi 150% až 250% (Kolektiv autorů, 1997, s. 67) a to z toho důvodu, že oběžný majetek je také financován z dlouhodobých zdrojů. Tento ukazatel měří, jak je podnik schopen hradit krátkodobé závazky přeměnou veškerých oběžných aktiv na peníze.
ěž á ěž á
á é í (1.25)
Ukazatele likvidity pomáhají při posouzení finančního zdraví podniku. Věřitelé mají zájem na tom, aby podnik byl více likvidní, naopak manažeři vidí ve vysokých hodnotách těchto ukazatelů neefektivní rozložení finančních prostředků. Je proto důležité na tyto ukazatele nahlížet ze širšího pohledu.
e) Ukazatele kapitálového trhu
Hodnoty ukazatelů kapitálového trhu jsou potřebné pro skutečné či potencionální investory, kteří se zajímají o návratnost svých investic. Výsledky ukazatelů vycházejí z tržního ocenění nikoli pouze z účetních výkazů podniku. Mezi nejznámější ukazatele patří např. dividenda na akcii, dividendový výnos, čistý zisk na akcii, ukazatel P/E, ziskový výnos a další. Analytická část této práce charakterizuje společnost, která neobchoduje s akciemi. Proto je irelevantní tuto teoretickou sekci dále rozebírat.
30 f) Ukazatele na bázi fondů a cash flow
V této skupině ukazatelů se do jmenovatele či čitatele dosazují hodnoty cash flow (nejčastěji z provozní činnosti) spolu s hodnotami z rozvahy popřípadě hodnoty fondů finančních prostředků (zejména čistý pracovní kapitál). Tyto ukazatele poměřují schopnost podniku hradit své potřeby z finančních přebytků vzniklých z hospodářské činnosti podniku. Níže jsou uvedené jen některé ukazatele spadající do této kategorie týkající se cash flow (CF).
Rentabilita tržeb z cash flow je uvedena ve vzorci (1.26). Roční tržby jsou tvořeny všemi druhy tržeb, které podnik vykazuje. Vyjadřuje, jak velké cash flow připadá na 1 Kč tržeb.
Díky dosazení hodnot z cash flow místo zisku není ukazatel tolik ovlivňován investičními cykly.
ž í č
č í ž (1.26)
Rentabilita vlastního kapitálu z cash flow je vyjádřena vztahem (1.27). Udává, kolik cash flow připadá na 1 Kč vloženého kapitálu.
í á í č
í á (1.27)
Likvidita z cash flow, jejíž výsledek lze interpretovat jako schopnost podniku dostát svým krátkodobým závazkům z peněžních prostředků zaznamenaných v CF, je uvedena ve vzorci (1.28).
í č
á é í (1.28)
Dále mezi tyto ukazatele patří ukazatele vyjadřující např. rokové krytí pomocí CF, rentabilita tržeb z hlediska PK, doba obratu PK, aj.
31
2.1.4 Analýza soustav ukazatelů
Poměrové ukazatele definované výše jsou mezi sebou vzájemně propojené. Aby byla vypovídací schopnost ukazatelů přesnější, používají se celé soustavy ukazatelů. Dochází tak k celistvému pohledu na výsledky analýzy. Jak uvádí Brabec (2011, s. 28) soustavy ukazatelů lze dělit na dvě velké skupiny:
soustavy hierarchicky uspořádaných ukazatelů, mezi které patří pyramidová soustava ukazatelů;
účelové výběry ukazatelů popisující finanční situaci podniku zejména pomocí bankrotních a bonitních modelů.
Níže jsou tyto skupiny detailněji popsány.
Pyramidové soustavy ukazatelů jsou graficky zobrazeny ve tvaru pyramidy. Na vrcholu je ukazatel popisující základní cíl podniku (většinou ukazatel vybrané rentability) (Kovanicová a Kovanic, 1997, s. 92). Tento vrcholový ukazatel je dále větven do několika dalších úrovní. Toto větvení může probíhat dvojím způsobem buď aditivně, což znamená rozklad výchozího ukazatele do součtu nebo rozdílu dvou či více ukazatelů, nebo multiplikativně, kde se výchozí ukazatel rozkládá do součinu nebo podílu dvou čí více ukazatelů. Nejznámější pyramidová soustava je tzv. Du Pontův rozklad.
Du Pontův rozklad se zabývá rozkladem rentability vlastního kapitálu (ROE) na ukazatel rentability tržeb, obratu celkových aktiv a poměr celkových aktiv k vlastnímu kapitálu, který je nazýván jako finanční páka. Du Pontův rozklad je znázorněn v rovnici (1.29).
ž ž í á (1.29)
Za zisk se dosazuje EAT, tedy zisk po zdanění. Již z uvedené rovnice lze vyčíst působení finanční páky (třetí člen pravé strany rovnice) na rentabilitu vlastního kapitálu. Zvyšování cizího kapitálu vede ke zvyšování hodnoty ROE. Avšak zisk u ukazatele rentability tržeb (první člen pravé části rovnice) bude nižší v důsledku hrazení vyšších úroků na cizí kapitál.
32
×
/ /
- +
+ + o h +
Stejně tak dojde ke snížení hodnoty ukazatele obratu celkových aktiv (druhý člen pravé části rovnice), jelikož dojde k navýšení celkových aktiv v důsledku zvýšení cizích zdrojů.
Je tedy třeba, aby zisk převyšoval úrokovou sazbu z cizího kapitálu a tím vykompenzoval pokles prvních dvou ukazatelů. Podrobný rozklad je zobrazen na obr. 2.
Obr. 2: Pyramidový model Du Pont
Zdroj: SŮVOVÁ, H. a kolektiv. Finanční analýza v řízení podniku, v bance a na počítači, s. 112.
Jak uvádí Sedláček (2001) levá strana diagramu zachycuje ziskovou marži. Zisková marže se získá vydělením zisku tržbami. Pokud je zisková marže nízká, musí se provést analýza jednotlivých druhů nákladů. Pravá strana naopak vyčísluje různé druhy aktiv a ukazuje obrat celkových aktiv.
rentabilita vlastního
kapitálu rentabilita
celkového kapitálu: čistý
zisk / aktiva celkem
rentabilita tržeb
čistý zisk
tržby celkové
náklady
úroky
odpisy
ostatní náklady
daň ze zisku tržby
obrat celkových
aktiv
tržby aktiva celkem
oběžná aktiva
hotovost a běžný účet
obchodovatelné CP
pohledávky
zásoby
stálá aktiva aktiva celkem /
vlastní kapitál
×
33
Bonitní modely rozdělují podniky podle jejich finanční situace (Brabec, 2011, s. 28).
Bonitu lze interpretovat jako schopnost splácet závazky a uspokojovat věřitele. Výsledky daného podniku se dále srovnávají s podobnými podniky a odvětvím. Tyto modely jsou založeny buď na komparativně-analytických metodách, nebo na matematicko-statistických metodách. Mezi tyto modely jsou řazeny Tamariho model, Kralickův Quicktest, Argentiho model, Rychlý test prof. J. Vysušila, bilanční analýzy R. Douchy aj.
Český profesor Jiří Vysušil sestavil tzv. Rychlý test pro analýzu vývoje finanční situace podniku. Dle jeho vlastní publikace (Vysušil, 1996) autor vybral pouze ta data, která nejvíce vypovídala o fungování podniku. Celkem se v Rychlém testu zjišťuje 30 ukazatelů produktivity, 27 ukazatelů rentability, 18 ukazatelů nákladovosti, 1 ukazatel likvidity, 1 ukazatel solventnosti, 19 ukazatelů struktury. Celkem tedy 96 podílových ukazatelů.
Nejčastěji používaným modelem je dle Vochozky (2011) Index bonity. Tento index je založen na šesti poměrových ukazatelích viz 1.30. Podle výsledku Indexu bonity je podnik hodnocen jako bankrotní či jako bonitní. Záporné hodnoty naznačují hrozbu bankrotu, oproti tomu kladná čísla udávají bonitu podniku. K jeho výpočtu je nutné využívat následující data: cash flow, cizí zdroje, aktiva, zisk, výnosy a zásoby. Interpretace výsledků je znázorněna v tabulce 1.
í
ý
(1.30)
Tab. 1: Hodnocení Indexem bonity
Výsledek Hodnocení Podnik
IB (- Extrémně špatná ekonomická situace Bankrotní podnik IB Velmi špatná ekonomická situace Bankrotní podnik IB Špatná ekonomická situace Bankrotní podnik IB Problematická ekonomická situace Bonitní podnik IB Dobrá ekonomická situace Bonitní podnik IB Velmi dobrá ekonomická situace Bonitní podnik IB Extrémně dobrá ekonomická situace Bonitní podnik Zdroj: VOCHOZKA, M. Metody komplexního hodnocení podniku, s.79
34
Bankrotní modely mají předpovědět, zda firmě hrozí bankrot či nikoli. Tyto modely jsou určeny především firemním věřitelům. Nejčastěji jsou využívány v bankách při poskytování úvěru podnikům. Výsledky těchto ukazatelů mají jinou vypovídací hodnotu pro různá odvětví. Využívají se jak modely tuzemské, tak i zahraniční. Mezi nejvíce užívané patří Altmanův model (Z-scóre model), Index důvěryhodnosti českého podniku IN, Tafflerův model aj.
a) Altmanův Z-scóre model
Tento model je založen na tzv. diskriminační analýze (Sůvová a kolektiv, 2000).
Pro sestavení vzorce bral Altman údaje jednak z bankrotujících podniků a jednak z podniků, kterým bankrot nehrozí. Původní verze výpočtu zahrnovala 22 ukazatelů, ale následně byl vzorec zredukován na pět nejdůležitějších. Výsledná hodnota je pak interpretována pomocí tří pásem. Pokud je výsledek Z menší než 1,2, nachází se firma ve fázi bankrotu. Je-li výsledek mezi hodnotami 1,2 a 2,9, měl by podnik provést další detailnější analýzy pro stanovení jejich situace. Nelze tedy jednoznačně určit, v jakém postavení se podnik právě nachází. Firma s hodnotou vyšší než 2,9 je velice stabilní. Aktualizovaný vzorec je vyjádřen vztahem (1.31) (Sůvová a kolektiv, 2000, s. 115).
(1.31)
Kde:
x1= čistý pracovní kapitál / aktiva celkem
x2= nerozdělený zisk minulých let / aktiva celkem x3= zisk před zdaněním a úroky EBIT / aktiva celkem
x4= účetní hodnota vlastního kapitálu / účetní hodnota celkových závazků x5= tržby / aktiva celkem
b) Index důvěryhodnosti českého podniku IN
Manželé Inka a Ivan Neumaierovi sestavili index pro posouzení finanční situace českých firem. Je to jeden z významných ukazatelů finančního zdraví v podmínkách na českém trhu. K jeho sestavení bylo využito
35
24 empiricko-induktivních ukazatelových systémů vzniklých na základě matematicko-statistických modelů ratingu, aplikovaných na více než 1000 firem v České republice. Výsledná hodnota vzorce (1.32) je opět interpretována jeho zařazením do předem stanoveného rozmezí podobně jako u Altmanova modelu.
í á é
é ý
ěž á
á é á á é í ě (1.32)
V roce 2004 byl vyvinut nový index IN. Je velmi obdobný předcházejícím indexům (IN95, IN99, IN01), pouze se změnilo rozmezí tvorby hodnoty. Hodnota IN05 menší než 0,9 znamená, že podnik je finančně nedůvěryhodný. Takový podnik s 97% pravděpodobností zbankrotuje a s pravděpodobností 76 % nevytváří hodnotu. Výsledek v rozmezí 0,9 až 1,6 vypovídá o potenciálních problémech firmy, říká se tomu tzv. šedá zóna. V tomto rozmezí firma má 50% šanci, že zbankrotuje, ale se 70% pravděpodobností bude vytvářet hodnotu. Pokud je IN větší než 1,6, podnik je finančně zdravý, na 92 % nezkrachuje a s 95%
pravděpodobností vytváří hodnotu (Neumaierová, 2005).
2.2 Metodologie finanční analýzy
Tato podkapitola se zabývá pravidly, která je nutno při finanční analýze brát v úvahu a dále typy zdrojů pro výpočet ukazatelů. První část je zaměřena na základní vlastnost při zpracovávání finanční analýzy tj. na srovnatelnost. Druhá část pak obecně popisuje jednotlivé zdroje, jako jsou rozvaha, výkaz zisku a ztráty a přehled o peněžních tocích.
2.2.1 Srovnatelnost dat
Srovnatelnost dat je jedním z předních požadavků při zpracovávání údajů finanční analýzy (Brabec, 2011). Lze rozlišit srovnatelnost časovou, prostorovou a věcnou s plánovanými hodnotami.
36 Časová srovnatelnost
Časová srovnatelnost probíhá většinou v rámci jednoho podniku a je zajištěna zásadou účetnictví o stálosti metod, ze které vyplývá, že se postupy účtování nesmí měnit v průběhu roku. Změnu je možno provést pouze v případě, že to povede k věrnějšímu zobrazení skutečnosti a provádí se na přelomu roku (Kovanicová a Kovanic, 1997). Časová srovnatelnost spočívá ve srovnání dvou věcně a prostorově vymezených ukazatelů, u kterých se mění čas. Tento způsob srovnatelnosti je jedním z nejpoužívanějších, jelikož umožňuje sledování kladného či záporného vývoje uvnitř podniku, což značně ovlivňuje rozhodovací procesy managementu. Nevýhodou této metody je absence všeobecného měřítka. Kladná vývojová tendence uvnitř firmy může být uspokojivá, avšak jiné podniky v tomtéž oboru mohou dosahovat hodnot ještě lepších, tudíž ve skutečnosti růst daného podniku nemusí nutně znamenat zlepšení postavení na trhu či zvýšení konkurenceschopnosti (Hasprová, 2002).
Prostorová srovnatelnost
Tato je prováděna mezi více podniky. Zde lze využít tzv. spider graf pro porovnávání výsledných hodnot finanční analýzy s odvětvovým průměrem případně s jiným podnikem.
Musí však být zohledněny faktory ovlivňující srovnatelnost (Sedláček, 2001):
a) Oborová srovnatelnost zahrnuje srovnatelnost vstupů (zpracovávání stejných nebo podobných surovin a polotovarů), technologií (obdobná mechanizace, výrobní postupy), výstupů (stejný druh, podobné vlastnosti výrobků) a okruhu zákazníků (stejný cílový segment zákazníků).
b) Geografické faktory, které srovnávají vzdálenost podniku od zdrojů, pracovní síly, odbytišť aj.
c) Politické faktory, které udávají, v jakém tržním prostředí se firmy pohybují.
d) Historické faktory omezují srovnatelnost v rychle se rozvíjejícím prostředí (bankovnictví, telekomunikace, marketing apod.).
e) Ekologická srovnatelnost výsledků dosažených za obdobnou úroveň péče o životní prostředí.
f) Legislativní faktory ovlivňující srovnatelnost podniků v daných legislativních podmínkách (daně, cla, úvěry aj.).
37
Při srovnávání na mezinárodní úrovni je nutné vzít v potaz různost účetní metodologie v různých zemích a sladit tyto metodiky tak, aby výsledné hodnoty srovnání byly relevantní.
Porovnání s plánem
Porovnání skutečných hodnot finanční analýzy s hodnotami plánovanými ukazuje, jak moc se údaje od sebe odlišují. Je třeba tyto odchylky důkladně analyzovat, zda se jedná o odchýlení v pozitivním či v negativním směru. Také je důležité zjistit, co tuto nesrovnalost způsobilo, zda je možné tomu předejít, popřípadě, jaká rozhodnutí provést.
V souvislosti s tématem srovnatelnosti uvádí Sedláček (2001, s. 7) ještě dvě další skupiny:
podobnost podniků a nehomogenitu skupiny podniků. Lze konstatovat, že podobnost podniků není měřena přímou úměrou. Neznamená to, že pokud je podnik dvakrát větší, musí mít i dvakrát více zaměstnanců či dvakrát větší zisk. Proto je třeba zvažovat, jaké ukazatele je vhodné po srovnávání vybírat. Nehomogenitou skupiny podniků je myšleno, že ne všechny srovnávané podniky mají všechny ekonomické parametry shodné. Dochází k vytváření shluků podniků s co nejvíce podobnými parametry, ve kterém se nacházejí jak podniky úspěšné, tak i ty méně úspěšné.
2.2.2 Zdroje dat pro finanční analýzu
K posuzování finančního zdraví firmy se vedle jiných informačních zdrojů využívají účetní podklady. V účetnictví jsou zachyceny aktivity firmy, ale tato data neurčují diagnózu stavu společnosti. Sedláček (2001, s. 1) zmiňuje tři vážné potíže, které jsou spojeny s analyzováním výsledků účetnictví:
„V ekonomii neexistují teoretické modely vzorových firem (na rozdíl od přírodních věd, např. matematické modely proudění kapalin). Neexistují zde ani obecně platné normální hodnoty ukazatelů (např. elektrický výkon chladničky). Jinde použitelné metody zpracování dat v ekonomii selhávají.“
38
Aby mohla být vytvořena finanční analýza o vysoké vypovídací hodnotě, je třeba zajistit velké množství dat z různých zdrojů a různé povahy. Existují tři důležité atributy dat: údaj o přesnosti hodnoty data, pořizovací cena data a užitná hodnota data (Kovanicová a Kovanic, 1997). Přesnost dat je jeden z nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují správnou interpretaci výsledků. Pokud budou zvolena nesprávná data, pravděpodobně dojde také k vyvození mylných závěrů a rozhodnutí. Pro finanční analýzu se preferují především kvantitativní data, která je možno zpětně dohledat a upravit.
Pořizovací cena dat je důležitá především pro podnik, který data potřebuje pro zhodnocení své situace. Dříve bylo možné tyto informace získat daleko obtížněji než dnes. Nyní lze tato data chápat jako zboží hromadné spotřeby. Přesto se za důležité informace platí nemalý finanční obnos. Další otázkou je, jaké informace mohou být sdělovány a jaké podléhají firemnímu tajemství.
Užitná hodnota dat se vztahuje k faktu, že některá data přináší různým subjektům různou míru užitku. Pro jednoho může mít konkrétní informace větší význam, než pro někoho jiného. Souhrnné údaje, tedy sumarizace již konkrétních hodnot, má pro osobu provádějící finanční analýzu menší užitek, než samotná jednotlivá data, jelikož se nemůže při sestavování analýzy opírat o individuální prvotní informace, ale pouze o souhrny. Toto je jedna ze závažných chyb při srovnávání údajů.
2.2.3 Základní třídění dat
Sůvová a kolektiv (2000, s. 26) uvádí základní třídění zdrojů na finanční a nefinanční a na kvantifikovatelné a nekvantifikovatelné. Dále se tyto vlastnosti kombinují a vznikají tři hlavní skupiny:
Finanční informace, mezi které se řadí data z účetních výkazů finančního účetnictví a výroční zprávy, vnitropodnikové účetní výkazy, předpovědi finančních analytiků a vedení podniku, burzovní zpravodajství, kurzovní lístky, hospodářské zprávy aj.
