První české ženy na evropských univerzitách

První české ženy na evropských univerzitách

Bakalářská práce

Studijní program: B7507 – Specializace v pedagogice

Studijní obory: 6107R023 – Humanitní studia se zaměřením na vzdělávání 7105R056 – Historie se zaměřením na vzdělávání

Autor práce: Iva Lefnerová

Vedoucí práce: prof. PhDr. Jaroslav Čechura, DrSc.

Liberec 2015

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Akademický rok: 2OL3 /2Ot4

ztDl-xÍ gaKALÁRsKE pRÁcE

(PROJEKTu. utr,tĚt pcNBHo

lÍla. ^uvĚt

^{BcNÉHo vÝNoNU)}

Jméno a

příjmení:

Iva Lefnerová Osobní

číslo;

^PL2OOO7O7

Studijní

program;

B75O7 Specializace v pedagogice

Studijní

obory: ^Humanitní

^{studia se} zaměřením na vzdělávání

Historie

se zaměřením na vzdělávání

Název

tématu: ^První

české ženy na evropských univerzitách Zadávající katedra:

Katedra

historie

Zásady pro vypIacol,ání:

Studentka má za úkol přiblížit politickou situaci, postar,ení ženy v české společnosti v první třetině 20. století a rrdálosti. které veclly k povolení studia žen na univerzitách. Práce se zaměří rra životní osudy některých z prvních strrdentek.

K

vypracovárrí práce bude použito pramen- nÝch materíáIů z Památníků národního písemnictví, Archivu Národního ^muzea a následně

bude doplrrěno odbornou sekundární literaturou.

Rozsah grafických ^prací:

Rozsah pracovní zprávy:

Forma ^zpracov ání bakalářsk é pr

áce

tištěná/elektronická

Seznam odborné literatury:

Literatura:

BAHENSKA, Marie. Počátky

emancipace žen

v

Čechách: dívčí vzděláváni a ženské spolky

v

Ptaze

v

19. století. 1. vyd. Praha: Slon, 175 s.

ISBN

80-864_2948-2.

LENDEROVÁ, Milena.

Dějiny žen, aneb,

Evropskážena

od středověku do poloviny 20.

stoletív

zajeti historiografie: (sborník příspěvků

zIY.

pardubického bienále 27.-28. dubna 2006).

Vyd.

1. Pardubice:

Univetzita

Pardubice, 2006, 601 s.

ISBN

80-719-4920-á.

LENDEROVÁ, Milena.

Žena

v

českých zemích od středověku do 20. století.

Vyd.

1. Praha, 2009, 853 s.

ISBN

978-807-1069-881.

MALINSKÁ,

Jana. Do

politiky prý

žena nesmí-proč?: vzdělání a postaveni žen

v

české společnosti

v

19. a na počátku 20. století. 1. vyd.

Překlad

Eva

Lajkepová. Praha: Librio 2OO5, 173 s. Gender sondy, 3.

ISBN

80-7277-295-3.

UHROVÁ,

Eva.

Anna

Honzáková a

jiné

_dámy.

Vyd.

L.], c2Dt2, 268 s.

ISBN

9788026031529.

VOŠAHLÍXOVÁ,

Pavla a

Jiří MARTÍNEK.

Cesty k samostatnosti: portréty žen

v

éře modernizace. Praha:

Historický

ústav,,239 s., s. 70-92,

ISBN

978-807-286I-644.

WÁGNEROVÁ,

Alena. České ženy. 1. vyd. Ilustrace

Lubomír

Anlauf,

Míla

Preslová.

Havlíčkův

Brod: FYagment, 2003, 64 s. Odkaz (Fbagment).

ISBN

8o-72o-o777-7.

Prameny

Archiv

Národního muzea

(ANM)

Literární

archiv Památníku národního písemnictví

státní

oblastní archív praha

Vedoucí bakalářské

práce:

prof.

PhDr.

Jaroslav Čechura, DrSc.

katedra historie Datum zadání bakalářské

práce:

30. dubna ^2OL4 Termín odevzdání bakalářské práce: 4. května 2OI5

/frrl, trli/h*

doc. RNDr. Miroslav Brzezina. CSc,

děkan

V

Liberci dne 30. dubna 2014

PhDr. Jaroslav Pažout, Ph.D.

vedoucí katedr.v

L,S.

Z

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

Poděkování

Tímto bych chtěla poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce prof. PhDr.

Jaroslavu Čechurovi, DrSc., za cenné rady a pomoc. Dále mým rodičům za podporu po celé studium.

1 ANOTACE

Tato bakalářská práce popisuje životy důležitých žen české historie, Annu Bayerovou, Andělu Kozákovou-Jírovou a Alici Masarykovou, které se významně zasloužily o současné postavení dnešních žen. Byly první a byly příkladem pro další ženy, které následovaly jejich kroky na vysokoškolských studiích. Daly tehdejší společnosti najevo, že žena není ve srovnání s muži méněcenná, ale dokáže se jim vyrovnat ve většině činností. Svým životním postojem a svými činy pomohly svým následovnicím nejen k vysokoškolskému vzdělání, ale i k uplatnění v dalších oborech a činnostech, které do té doby byly výhradně výsadou mužů. Práce popisuje život těchto žen z dob jejich univerzitního života a následně jejich obtížné uplatnění v praxi. Cílem práce je přiblížit změnu dnešní společnosti oproti společnosti před sto lety.

KLÍČOVÁ SLOVA

Emancipace, gender, studium žen, univerzity

2 ABSTRACT

This bachelor thesis describes lives of three important women of Czech history: Anna Bayerová, Anděla Kozáková-Jírová and Alice Masaryková. Those women made significant contribution to current social status of modern women.

They were first with their ideas and a lot of women followed their example and started studying at the universities. They showed to the society, that woman is not inferior in comparing to the man, but even she can be equalized with a man in the most of the activities. With their attitude and their acts helped their

followers not only to achieve university education, but also to the integration in different fields of interests, which used to be particularly sphere of activity of men. The thesis describes life of those women during their studies at the

universities and following problems with breaking through in their fields. The aim of the thesis is to describe changes of the modern society in comparing to the society at the beginning of the 20th century.

KEYWORDS

Emancipation, gender, gender studies, universities

3

Obsah

ÚVOD ... 4

1.0 První krůčky žen ke studiu na univerzitách ... 6

2.0 Trnitá cesta žen ke studiu medicíny ... 11

2. 1. Anna Bayerová ... 12

2. 1. 1. Dětství a studijní léta ... 12

2. 1. 2. Zahájení lékařské kariéry ... 14

2. 1. 3. Návrat domů ... 15

3. Počátky právního studia žen ... 20

3. 1. JUDr. Anděla Kozáková – Jírová ... 22

3. 1. 1. Dětství Anděly Kozákové... 22

3. 1. 2. Studia na právnické fakultě ... 25

3. 1. 3. Boj za kariéru notářky ... 26

3. 1. 4. Ve spolku vysokoškolsky vzdělaných žen... 26

3. 1. 5. Právní postavení ženy v českém právu zemském ... 28

3. 1. 6. Výstava moderní ženy ... 29

3. 1. 7. Anděla jako první notářka v Evropě. ... 30

3. 1. 8. Delší cesta za hranice ... 31

4. Otevření filosofických fakult ženám ... 33

4. 1. Alice Masaryková jako žena ve stínu svého otce a první doktorka filosofie... 33

4. 1. 1. Alicino mládí ... 33

4. 1. 2. Školní období a cesta za vyšším vzděláním jako boj emancipace ... 35

4. 1. 3. Život po ukončení studia ... 39

4. 1. 4. Zlomové životní osudy a smrt ... 40

Závěr ... 43

Seznam zdrojů ... 45

4

Úvod

Téma „První ženy na evropských univerzitách“ jsem si vybrala z toho důvodu, že dnes vídám mnoho lidí, kteří o tomto tématu nikdy neslyšeli a neví, co předcházelo dnešní situaci na vysokých školách, respektive proč dnes mohou dívky studovat na univerzitách. Vedlo k tomu veliké úsilí a boj, aby se dosáhlo tohoto cíle, a dnes jsme mohli potkávat celosvětově uznávané ženy doktorky, pedagožky, lékařky a právničky. Dalším důvodem bylo, že toto téma mi je velice blízké a sama se zajímám o problematiku genderu ve společnosti.

Sama jsem později zjistila, že k tomu, abych dnes mohla studovat na univerzitě, vedlo mnoho událostí. Abych byla konkrétní, na celém tomto procesu se podílelo mnoho významných osobností a žen bojovnic za jejich práva. Byly to osobnosti jako Eliška Krásnohorská, Karolina Světlá, Vojta Náprstek nebo Karel Slavoj Amerling. Vznikala různá hnutí a ženské kluby jako například Americký klub dam, Klub vysokoškolsky vzdělaných žen, Ženský výrobní spolek nebo Spolek pro podporování chudých kandidátek c.k. českého pedagogia.

Tyto spolky se zasloužily hlavně o rozšíření emancipačního hnutí v Rakousko- Uhersku. Většina těchto událostí jsou spíše případy, které jsou skryty pod všemi ostatními důležitými historickými fakty. Proto bych svojí prací chtěla přiblížit většinu příčin, které vedly ke změně dobového vnímání ženy ve společnosti i na univerzitní půdě.

V českých zemích bylo bráno vzdělání ženy jako nepodstatné, nevýznamné nebo dokonce až zbytečné. Toto vnímání studia se změnilo k lepšímu až v 80.

letech 19. století, kdy promovaly první dvě Češky na univerzitách v cizině (Bohumila Kecková a Anna Bayerová). Od té doby se události vyvíjely velice pozitivně. Dívky si začaly uvědomovat důležitost vzdělání i v jiných oborech, které dříve byly vykonávány jen muži. Největší událostí, která pomalu měnila podobu univerzit, byl výnos ministerstva, který povoloval studium dívek na pražské filosofické fakultě. Samozřejmě musela dívka splnit několik závazných podmínek, aby mohla rozvíjet své znalosti. Roku 1900 se otevřela pro ženy další možnost studia, a to na lékařských a farmaceutických fakultách. Hlavním problémem bylo, že dívky mohly navštěvovat univerzitu pouze jako hospitantky

5

a to jedině se souhlasem vyučujícího. To bylo velice obtížné, jelikož mnoho profesorů na univerzitách nemělo pochopení s novým trendem vysokoškolsky vzdělané ženy.

Ve své práci se proto v úvodní kapitole pokusím přiblížit dobové smýšlení, postavení ženy ve společnosti a pohled na ní jako takovou. Zmíním dlouhou cestu, která vedla k založení prvních dívčích škol a gymnázií a postavy, které se o nové školské zařízení zasloužily. V dalších kapitolách budu věnovat pozornost hlavně třem osobám. Anně Bayerové, co by nejstarší české lékařce, Anděle Kozákové – Jírové, jako první notářce Evropy a Alici Masarykové, toužící po lékařském vzdělání, která se nakonec stala první doktorkou filosofie.

Všechny to jsou ženy uznávané. Jejich celoživotní práce a odhodlání dokázalo významně změnit mínění Rakousko-uherské nebo následovně československé veřejnosti na ženu jako takovou.

6

1.0 První krůčky žen ke studiu na univerzitách

Pokud chceme mluvit o počátku vzdělávání pro dívky, musíme se zmínit právě o zavedení povinné školní docházky, tedy zavedení Všeobecného školského řádu Marií Terezií 6. prosince 1774, jak pro chlapce, ale rovněž i pro dívky. To byl počáteční krok ke gramotnosti širší veřejnosti a uvědomování si možnosti emancipace ženské populace. Od té doby byly zřizovány první dívčí školy v Čechách. V roce 1787 existovalo v Praze okolo pěti dívčích škol.¹ Další zlom představovalo období osvícenství, které bylo myšlenkou rovnoprávnosti mužského a ženského pohlaví. V té době byl hlavou rodiny muž, zajišťoval ji finančně, dohlížel na celý chod domácnosti a zastupoval ženu v oblasti právní.² To byl podnět pro usilování žen o naplňování jejich přirozených a občanských práv.

Do poloviny 19. století vzdělávání dívek zůstávalo jen povrchní záležitostí, jelikož dívka v této době byla vychovávána k „řádné hospodyni“ tzn., že vzdělávání dívek bylo zaměřeno hlavně na praktické činnosti jako je například šití, vaření a další předměty, které dívka mohla využít k dobrému vedení domácnosti. Mladé ženy tedy většinou dávaly přednost spíše manželství před studiem a vlastní kariérou. Pokud se neprovdaly v mladém věku, byly brány pro rodinu jako přítěž.³

Sňatek byl tedy hlavním životním cílem pro větší část ženské populace.

Proto byla dívka ve škole vedena tak, jak požadovala společnost.⁴ Ženy, které se neprovdaly, představovaly ve společnosti jakýsi sociální problém. Z toho důvodu bylo potřeba vytvořit zákon, který by zaručoval práva žen na vzdělání a

1 BAHENSK , Marie.

. 1. vyd. Praha: Slon, 2005, s.9. ISBN 80-864-2948-2. Dále jen BAHENSK ,

2 MA NSK , Jana. -- . 1. vyd. Praha: Libri, 2005, s. 9, Gender sondy, 3.

ISBN 80-864-2942-3. Dále jen MA NSK ,

3 MACHAČOV Jana: Žena v 19 století jako „přívěšek“? in ENDEROV Milena, Dějiny žen, aneb, Evropská žena od středověku do poloviny 20. století v zajetí historiografie: Vyd. 1.

Pardubice: Univerzita Pardubice, 2006, s.209-214 ISBN 80-719- 4920-5.

4 BAHENSK , s. 17-20

7

jejich následnou profesi. Díky tomu by se pracovní uplatnění žen ve společnosti stalo věcí veřejnou.⁵

I přesto v této době můžeme najít zastánce dívčího vzdělání. Tím byl Karel Slavoj Amerling, který se podílel na založení vyšší školy pro chlapce i dívky.

Zastával velice moudrý názor, že „ j jš š b , g ň ů j š “⁶ Dalším důležitým jménem za emancipační boj žen byl Vojta Náprstek, který se podílel na vzniku Vyšší dívčí školy a společně s Karolinou Světlou na vzniku Amerického klubu dam. Dále velkým přínosem k zakládání středních škol byly zřizované spolky a nadace.

Hlavní události v rámci emancipace žen a jejich vzdělání, se ale odehrávaly v druhé polovině 19. století, kdy se můžeme setkat hlavně se zakládáním prvních dívčích středních škol a té hlavní - gymnázia Minerva. Gymnázium bylo v této době chápáno, jako příprava na univerzitu, ale bohužel pro většinu žen, jako nepotřebné a zbytečné vzdělání, jelikož ženy zastávaly názor o svém údělu vychovávat děti a starat se o rodinu. I přesto se ukázaly výjimky, kterým můžeme vděčit za ženské vzdělávání v dnešní době.

Hlavní osobou, která se angažovala v boji za ženské vzdělání, byla Eliška Krásnohorská. Z její iniciativy vznikl roku 1890 Spolek pro ženské studium Minerva.⁷ Tento spolek například vypracoval petici, která byla zveřejněna 1.

března 1890 v Ženských listech a měla přimět Ministerstvo vyučování, povolit přístup žen na univerzity za stejných podmínek, které měli muži. Tato petice upozorňovala na to, že většina evropských zemí, již ženám univerzitní vzdělání umožnila. Pro studium na univerzitách byla ovšem nezbytnou podmínkou maturita, kterou v té době ženy nemohly absolvovat na žádné ze středních škol.

Proto se maturitní vysvědčení pro dívky stalo jedním z hlavních důvodů boje žen za získání středního vzdělání a emancipaci žen ve společnosti.⁸

5 ENDEROV , Milena. . Vyd. 1. Praha:

Nakladatelství idové noviny, s. 358. ISBN 978-807-1069-881. Dále jen ENDEROV v

6 MA NSK , s. 20

7 W GNEROV , Alena. České ženy. 1. vyd. Ilustrace ubomír Anlauf, Míla Preslová. Havlíčkův Brod: Fragment, 2003, s.16 ISBN 80-720-0777-7.

8 ENDEROV s. 435

8

Na vzniku gymnázia Minerva se podílel nejvíce Karel Adámek, který 11.

března 1890 předal říšské radě žádost o založení. Soukromé dívčí gymnázium se stalo realitou 26.července 1890 a stalo se tak nejstarším dívčím gymnáziem v Rakousko - Uhersku.⁹ Do prvního ročníku se přihlásilo okolo 51 žákyň.¹⁰ Od začátku své existence bojovalo s finančními problémy. Protože bylo gymnázium soukromé, ministerstvo finančně nepřispívalo. Proto bylo nutné zavést školné v hodnotě (od roku 1899) 10 korun, a pokud žákyně měly dobrý prospěch, byly od poplatků naprosto osvobozeny. Jediné mínus tohoto ústavu bylo, že Minerva nemohla vydávat maturitní vysvědčení, které by bylo vstupenkou na univerzitu. Toto vnímala například Karolina Světlá jako výrazný handicap. Díky výnosu z 15. února 1895 zemská školní rada povolila první maturity pro dívky, ale pouze externě na Akademickém gymnáziu. Poté roku 1908 bylo dáno Minervě právo veřejnosti, tedy právo vlastní maturity, která opravňovala absolventky ke studiu na univerzitě.¹¹ Velkým příznivcem gymnázia byl například Vojta Náprstek a Teréza Nováková ¹²

Situace na univerzitách v Rakousko- Uhersku byla taková, že ženy zde byly ohledně studia vcelku diskriminovány. Například už ve Spojených státech amerických se první žena na univerzitě objevila v roce 1833. U nás tomu bylo až v roce 1878, kdy dívky mohly v posluchárnách na univerzitách Předlitavska pouze hospitovat a to jedině se souhlasem vyučujícího.¹³ Prvním takovým vyučujícím byl Bernard Bolzano, který uznával rovnoprávnost mužů a žen při studiu na univerzitách. Postupně se k tomuto názoru přikláněli i další vyučující.¹⁴

Již v roce 1880 promovaly dvě známé české ženy v cizině. Byly jimi Bohumila Kecková a Anna Bayerová. Oběma těmto dámám nebylo umožněno pracovat ve své vlasti, protože jim nebyl uznán jejich vysokoškolský diplom.

Vysokoškolská kvalifikace jim byla uznána až roku 1896. Poté v roce 1897 ze dne 23. března umožnil výnos ministerstva studium dívek na pražské filosofické

9 Tamtéž s. 436

10 BAHENSK , s. 132

11 ENDEROV s. 436

12 BAHENSK , s. 131-133

13 ENDEROV s. 439

14 MA NSK , s. 12-14

9

fakultě. Podmínkou pro studium bylo rakouské státní občanství, dosažení plnoletosti a vykonaná maturitní zkouška.¹⁵

„ 8 Rakousko-Uhersku, byla poslanci Karlem A E E g M vy s , b b f f f f K -F b b š j ů “¹⁶ Přestože byla petice podána roku 1891, první absolventky se objevily na Karlo- Ferdinandově univerzitě až roku 1895, a to ještě jako mimořádné hospitantky bez nároku skládat zkoušky.

Důležitým dnem pro dívčí studium na univerzitách bylo 3. září 1900, kdy bylo povoleno výnosem Ministerstva kultu a vyučování lékařské a farmaceutické studium žen. Podmínky přijetí na tuto fakultu byly dost podobné jako podmínky k přijetí na fakultu filosofickou. První ženou, která promovala na lékařské fakultě, byla Anna Honzáková. Fakulty filosofická a lékařská byly jediné dvě, které poskytovaly vzdělání dívkám do zániku monarchie. Teprve až po vzniku Československé republiky přijala první dívky právnická fakulta v Praze a roku 1920 i České vysoké učení technické.

V ženském hnutí ale také hrála svou úlohu otázka působení ve vystudovaném oboru. Zásadním přínosem byla Ústava Československé republiky, která deklarovala rovnost mužů a žen a tím definitivně padly překážky bránící uplatnění žen v oborech, které vystudovaly.¹⁷ Jako příklad můžeme uvést první generaci českých lékařek, které jen těžce hledaly uplatnění na českých klinikách, a proto se většinou spíše uplatnily jako gynekoložky v muslimských zemích, nebo jako dětské lékařky. Ženy s univerzitním vzděláním, které chtěly vykonávat kvalifikovanou práci, ohrožovaly mužskou dominanci v těchto oborech.¹⁸ Muži byli ochotni tolerovat tradiční ženská povolání. Nad jejich síly však bylo představit si, že by ženy měly přístup do zaměstnání

15 ENDEROV s. 439-441

16 NEUDORF OV Marie .: , s. 120; Petice českých žen k rakouské radě říšské. In: Národní listy, 30, 1890, č. 42, s. 2-3, 12.2; Petice českých žen. In: Národní listy, 30, 6. 3. 1890, č. 64, s. 2

17 ENDEROV s. 443-444

18 Tamtéž s. 449

10

tradičně vykonávaných muži. Obávali se také konkurence a skutečnosti, že ženy ochotně pracovaly za nižší mzdy, a tím strhávaly dolů i platy mužů.¹⁹

19 MA NSK , s. 28

11

2.0 Trnitá cesta žen ke studiu medicíny

Žena jako lékařka do poloviny 19. století byl naprosto nepředstavitelný pojem. Svět studia na univerzitě se s ženským pohlavím neslučoval už jen z toho důvodu, že lékařské povolání bylo určeno hlavně mužům. Tak, jako u ostatních oborů i v lékařství bylo hlavní příčinou to, že žena není dostatečně vybavena duševními a fyzickými silami, které se hodí pro úspěšné dokončení studia lékařské fakulty a následně pak i svědomitého vykonávání praxe. ²⁰

Stát se lékařem v 19. století byl velký úspěch. Ale stát se lékařkou byl úspěch téměř nemyslitelný a neuskutečnitelný. Počáteční pokusy otevření lékařských univerzit ženám k studiu se objevovaly již v sedmdesátých letech 19.

století. Ale úřady tehdejší Habsburské monarchie neměly pochopení a nechápaly touhu tehdejších žen prahnoucích po studiu. Naštěstí 6. května roku 1878 vyšel ministerský výnos o podmínkách účasti žen na univerzitních přednáškách. Tato událost byla prvotním krokem, aby naše společnost poznala první lékařky. Přednášky mohly posluchačky navštěvovat zatím pouze se zvláštním povolením, aniž by byli imatrikulovány. Až v roce 1900 bylo ministerským výnosem povoleno řádné studium žen na lékařských univerzitách.

První právoplatnou promovanou doktorkou se v českých zemích stala Anna Honzáková.²¹ (Narozena 16. listopadu 1875 v Kopidlně. Její otec byl lékařem stejně tak jako její bratr. Byla první z českých dívek, které studovaly na lékařské fakultě v Českých zemích. Roku 1902 byla prohlášena za doktorku. Poté působila jako školní lékařka soukromého gymnázia „Minerva.“)²²

Pro české ženy to byl velký úspěch, ale na druhou stranu dosti opožděný.

V USA se mohla společnost pyšnit první lékařkou už v polovině 19. století.

První ženou, která měla před jménem titul MUDr., byla Elisabeth Balackwellová, jež promovala ve státě New York roku 1849. Další univerzity, které byly

20 BAHENSK , Marie. - Žena v medicíně : Anna Bayerová, in:VOŠAH KOV , Pavla a Jiří MART NEK. C . Praha: Historický ústav, 2010, s.72 ISBN 978-80-7286-164-4. Dále jen: BAHENSK , Marie. A B , Praha 2010

21 SVOBODNÝ, Petr. j . Praha 2004. s.148- 149

22 NAVR TI , Michal. A ů b N ť 5 j b S ů , s. 99, Praha : Nakladatel Michal Navrátil 1913. Dále jen: NAVR TI , Michal. A ů podobiznami a 1000

…

12

benevolentní ke studiu žen na lékařské fakultě, byly ty švýcarské. Zde vstoupily dívky na studentskou půdu již v 60. letech 19. století a v letech 1899 – 1900 bylo zapsáno na fakultách lékařství okolo 355 posluchaček. Jako první promovala v roce 1867 v Curychu Naděžda Suslová. Asi největším úspěchem, který můžeme považovat za národní, byla promoce Bohuslavy Keckové (narozena r. 1854 v Bukoli u Karlína. Studovala privátně a maturovala r. 1874 na malostranském gymnáziu v Praze. V roce 1880 získala doktorát v Curychu.²³), jako úplně první lékařka z českých zemí. Ve své práci se budu podrobněji zabývat Annou Bayerovou, další českou lékařkou, která získala roku 1881 v Bernu doktorský diplom.

2. 1. Anna Bayerová

2. 1. 1. Dětství a studijní léta

Tato dáma se narodila v roce 1853 ve Vojtěchově. Její dětství je spojeno s městem Mělníkem, kam měla poměrně blízko. Chodila do školy v Jestřebicích a později roku 1868 přestoupila na Vyšší dívčí školu v Praze.

Za dob, kdy se její život točil okolo Prahy, se seznámila s Eliškou Krásnohorskou a Vojtou Náprstkem. Díky nim poznala jejich obrovské úsilí za emancipaci a studium žen a sama potom tuto myšlenku velice podporovala. To se jí vyplatilo hlavně v dobách, kdy usilovala o další studium, kdy byla právě Krásnohorskou a Náprstkem podporována, i když toto její přání (dále se věnovat studiu) bylo velice neobvyklé. U Ministerstva kultu a vyučování si musela vyžádat písemný souhlas, že může být připuštěna ke zkouškám pro nižší třídy gymnázia. „V M 87 […] b ú š š I II III IV g š ů “²⁴ Tyto závěreční zkoušky složila v letech 1872 – 1874 na pražském Akademickém gymnáziu s vyznamenáním. ²⁵

23 NAVR TI , Michal. A ů b , s. 138

24 Archiv národního muzea (dále ANM), fond Anna Bayerová, karton č. 1 složka 1/1, inv. č. 4

25 BAHENSK , Marie. A B , Praha 2010, s. 73

13

„[…]O j ú š b , b j b šš g š e ů š “²⁶ Je ale k nepochopení, že další žádost o složení zkoušek z vyšších tříd gymnázia byla zamítnuta.²⁷ Proto se Anna Bayerová odebírá do Švýcarska.

Švýcarsko bylo jedno z nejtolerantnějších zemích pro ženské studium. Právě proto se nejspíš Anna rozhodla zde studovat. Před nástupem na univerzitu však musela složit maturitní zkoušku, kterou úspěšně absolvovala v Bernu.²⁸ Roku 1875 se Anna zapsala na lékařskou fakultu v Curychu.²⁹

Studium v zahraničí sice mělo tu výhodu, že zde mohly studovat ženy, ale objevovaly se i stinné stránky s tím

spojené. A tím právě byly finance.

Studium bylo o dost finančně náročnější, než kdyby dívky studovaly doma, v Českých zemích. S tím se také potýkala Anna Bayerová.

K základnímu přežívání musela sehnat slušný byt, který stál zhruba 20 franků za měsíc a jídlo, které také nestálo málo peněz. Další položky výdajů činil poplatek za složení maturity, další učebnice ke studiu, různé přístroje (dobré k určitým předmětům na lékařské fakultě), zkoušky a další. Ostatně sama si zapisovala dost poctivě všechny výdaje, aby měla přehled (viz obr. 1.).

Celkově jí studium přišlo na 2 010,50 švýcarských franků bez studijních materiálů (učebnice, knihy a další).

26 ANM fond Anna Bayerová, karton č. 1, složka 1/1. inv. č. 4

27 BAHENSK , Marie. A B , Praha 2010, s. 73

28 ANM, fond Anna Bayerová, karton č. 9, složka 9/1, inv. č. 407

29 BAHENSK , Marie. a v A B , Praha 2010, s. 75

Obrázek 1: deníkový záznam o financích

Zdroj: ANM, fond Anna Bayerová, karton č. 1, složka 1/1, deníkové záznamy

14

Kvůli vysokým nákladům Bayerová přerušila studium v Curychu a odebrala se ke studiu na univerzitu do Bernu, kde se zdály podmínky k živobytí o něco příznivější. Bydlela zde u manželů enzových, kteří ji v jejím úsilí o lékařské vzdělání podporovali. ³⁰

Praxi Bayerová zahájila v 80. letech 19. století. Její zájem se začínal orientovat na chirurgii, gynekologii a dětské nemoce. Na dětské choroby se chtěla zaměřit i ve své disertační práci. Nakonec se zabývala jiným tématem, ale i tak Bayerová zůstala ve své vědecké práci u dětí a věnovala se zkoumání krve novorozenců. Disertační práci odevzdala na začátku listopadu roku 1881 s názvem: Über die Zahlenverhältnisse der roten und weissen Zellen im Blüte von Neugerenen und Säuglingen, neboli česky: O poměru červených a bílých krvinek v rozkvětu novorozenců a kojenců. ³¹

Po odevzdání disertační práce musela Anna ještě splnit závěrečnou zkoušku. 30. listopadu Anna získává diplom. Jenže musela ještě složit státní závěrečnou zkoušku, která umožňovala držiteli diplomu vykonávat lékařskou praxi. Plnoprávného diplomu se dočkala až roku 1887, který jí byl předán v Bernu. Do té doby získávala mnoho zkušeností. Například v Královské porodnici v Drážďanech. ³²

2. 1. 2. Zahájení lékařské kariéry

Anna mohla pracovat jen v cizině, protože hlavním problémem studia v zahraničí bylo, že diplomy nebyly uznány v českých zemích za platné. To nutilo studenty dále pobývat v zahraničí a tam zároveň vykonávat lékařskou praxi nebo se vrátit domů do Čech a svého vystudovaného „řemesla“ se zříci. Z toho vyplývalo, že je lepší studovat v zemích tehdejší Habsburské monarchie a vyhnout se tak nepříjemným problémům související s úsilím o uznání lékařského diplomu. Tyto nepříjemnosti znamenaly například chodit od úřadu k úřadu a podávat žádosti o uznání. Je samozřejmé, že pro každého studenta

30 Tamtéž s. 75 – 77

31 Tamtéž s. 77 – 78

32 Tamtéž s. 79

15

z Čech bylo velice důležité praktikovat ve své vlasti. Proto i Anna Bayerová brala svůj pracovní pobyt v zahraničí za dočasný. V Čechách se následně na všechny výše uvedené události, z iniciativy Elišky Krásnohorské, začala vytvářet petice zastupující sympatie českých žen za praktikování Anny Bayerové v Českých zemích. Toho si Bayerová velice vážila. Musela však myslet na finanční zajištění své rodiny. Cítila, že trpělivost, obětavost a poskytování financí na studium od její rodiny, by měla nějak splatit. Proto nemohla jen tak opustit svou lékařskou praxi v Bernu, kde měla zajištěný stálý příjem.³³ Bayerovou odrazovalo od návratu do vlasti hlavně to, že by musela skládat novou maturitu a všechny lékařské zkoušky, které by platily i v Čechách. Ze strany vlasteneckého cítění se však Bayerové po rodné zemi velmi stýskalo.³⁴

Po 15ti letech praxe v Bernu se na přání svého otce rozhodla přijmout nabídku zaměstnání v Bosně jako zemská lékařka. Zde se po roce působení dozvěděla, že její otec náhle zemřel a tak se tohoto místa vzdala. Vrátila se do vlasti jen na krátkou dobu, kvůli otcově pohřbu „N j Š j b H F s B , b ú b b L F b j š ú “³⁵ Dalších osm let žila v Bernu, kde prováděla opět soukromou praxi a věnovala se i osvětové činnosti. Poskytovala různé přednášky, kurzy a vyučovala zdravovědu.

2. 1. 3. Návrat domů

Zlom nastal roku 1900, kdy se Anna vrátila zpět do rodného domu a opustila tak svou několikaletou lékařskou praxi v Bernu. Anna se vrátila hlavně kvůli rodinným záležitostem. Musela se postarat o hospodářství i o svou matku.

Uvažovala o prodeji chátrajícího domu v Podolí u Mělníka, ale její citové vazby

33 Tamtéž s. 77 - 80

34 ANM, fond ibuše Bráfová, karton 9, složka 9/2, inv. č. 73, A. Bayerová . Bráfové, 30.4.1899

35 ANM, fond Anna Bayerová, karton č. 9, složka 9/1, inv. č. 407

16

k tomuto domu byly silnější než potřeba finančního zajištění rodiny. Dům pak dala k dispozici své nevlastní matce. Když odmítla prodat dům, musela nutně sehnat dobré zaměstnání, za které by dostala měsíčně velkou peněžní odměnu, aby mohla uživit rodinu. Možnosti zaměstnání jí pomáhala shánět i Josefa Náprstková. Ta byla propagátorkou založení vyučovacích předmětů zdravovědy a tělovědy na dívčích školách. Právě Anna by pak měla možnost tyto předměty vyučovat.

Zaměstnání nakonec Bayerová sehnala v Ženevě, kde pracovala v sanatoriích a starala se o nemocné zahraniční pacienty. V tomto období se začala zajímat o cvičení, diety, aromaterapie a masáže. Měla velký přehled o zdravotním životním stylu a byla jeho velkou zastánkyní. Například naprosto odsuzovala kouření a mastné pokrmy, náročné a těžké na žaludek. Zastávala každodenní pohyb, zdravou a lehkou stravu a prevenci před nemocemi. ³⁶

Dalším rokem, který tvořil osud Anny Bayerové, byl rok 1910. Od tohoto roku Anna žila v rodině Bráfových. Působila zde jako správcová a neplacená hospodyně.³⁷ „[…] V š ů š , j š b , šť š J b E S j š , b “ ³⁸ V Ženském klubu zavedla i kurz první pomoci a domácího ošetřování nemocných. Tento kurz byl od jeho zahájení až do ukončení hojně navštěvován. „S MU A B ú š ú b 3, b Praze , j prak “³⁹

V této době si vydělávala na živobytí poskytováním soukromých hodin němčiny a zároveň vyčkávala na vyřízení žádosti o místo lékařky v dětském

36 BAHENSK , Marie. A B , Praha 2010 s. 83- 85

37 Tamtéž s. 85

38 ANM, fond Anna Bayerová, karton č. 9, složka 9/1, inv. č. 407

39 ANM Ženský klub český, Osvědčení o vedení kursu první pomoci a domácího ošetření nemocných

17

plicním sanatoriu u Žamberka. Toto čekání bylo velice zdlouhavé a Bayerové přišlo až podezřelé. Dostávaly se k ní různé informace a sliby o honoráři, bydlení a další věci pokud by místo přijala. Místo, které mělo být uvolněno pro Bayerovou, nakonec dotyčný lékař neuvolnil a vypadalo to, jako by začal spřádat nepřátelské sítě proti Bayerové. Takže z pracovního místa v Žamberce sešlo a Bayerová byla tam, kde byla na začátku. Důležité bylo, že její diplom stále nebyl uznán úřady. Proto měla velké problémy ke shánění zaměstnání.⁴⁰ V roce 1911 však získala zaměstnání jako učitelka na Městské dívčí průmyslové škole. Byla lékařkou pokračovacích škol živnostenských města Prahy.⁴¹ Zde učila zdravovědě, vedla opět kurz první pomoci, kurzy pro pomoc matkám pěstounkám.

Anna chtěla své povolání v Českých zemích provozovat natolik, že si podala na ministerstvo vnitra ve Vídni žádost o uznání jejího lékařského diplomu: „ V b š j , b v V 5 Ř j 3 A B .“ V září roku 1913 se za ní postavily i ženy českých spolků s jejich peticí pro povolení, kterou poslali na c. k. ministerstvo se slovy „[…] M , S ů , š ů , j j š , b MU A B x b f b b […]

vzhledem k , j š š x ů jš , […]⁴² Tím členky spolků vyjadřovaly svou obavu o tom, že by mohly ztratit jednu z důležitých ženských postav a propagátorek ženských práv.

Bayerová by odešla do zahraničí, aby mohla vykonávat profesi a do Čech by se již nevrátila. Tím by byly všechny jejich krajanky zbaveny neobyčejného nadání, píle a práce Bayerové, které dosáhla a nemohla by jí předávat dál a vychovávat z dívek ženy vzdělané, zdravé a rozumné matky.

40 BAHENSK , Marie. A B , Praha 2010 s.86

41 ANM fond Anna Bayerová, karton 1, složka 1/1, inv č. 19

42 ANM fond Anna Bayerová, karton 1, složka 1/1, inv. č. 20

18

Sama Bayerová byla velmi zapálená pro každou profesi, kterou kdy vykonávala. Možná proto nikdy nenašla toho správného muže, který by jí dělal společnost po celý její život. Byla například i toho mínění, že se má zachovat celibát učitelek. Protože zastávala ten názor, že žena se má naprosto oddat profesi. Ve všech spolcích byla Anna velmi ctěnou ženou.

Celoživotní úsilí Bayerové bylo naplněno v jejich šedesáti letech, kdy jí bylo konečně povoleno vykonávat svou lékařskou praxi v Praze. Ale i tak zůstala školní lékařkou, protože na vytvoření nové privátní ordinace neměla finanční prostředky. I přesto měla několik zaměstnání. Například od roku 1914 působila v Bohnicích v Zemském ústavu pro choromyslné. Své vědomosti uplatňovala při světové válce, kdy pracovala v sokolském lazaretu na Žižkově.

Byla ženou neuvěřitelně pracovitou. Své celoživotní úsilí vkládala do svého vzdělání a pomoci lidem. Její práce a odhodlání si vážilo mnoho žen, které měly stejné cíle. Byla například členkou spolku pro podporování chudých kandidátek c. k. českého pedagogia.

Zemřela 5. ledna 1924. Byla zpopelněna v Olšanském krematoriu. Jejího pohřbu se zúčastnila většina členek ženských českých spolků a škol.⁴³ O její smrti psalo mnoho časopisů, novin a týdenníků a ohlížely se za výjimečnou ženou, lékařkou a bojovnicí za ženská práva. Časopis Večer v úterý 29. ledna

43 BAHENSKÁ, Marie. Žena v medicíně: Anna Bayerová, Praha 2010 s. 90

Obrázek 2: Anna Bayerová mezi lékařským personálem- záběr z lazaretu z vojenské oficiální návštěvy

Zdroj: ANM, fond Anna Bayerová, karton č.9, složka 9/1, inv. č. 404

19

1924 informoval o její smrti takto: „O š , , b j ů b b , j ň j ů j j J A B , 5 7 B ůb j šš B Š , x , ů b v L B 878 j j j ů b š ů j J j j j b b j , b j , R b b j j ; j b , b A , …“⁴⁴

44 ANM, fond Anna Bayerová, karton č. 9, složka 9/1, inv. č. 407

20

3. Počátky právního studia žen

Je začátek 20. století a objevuje se nová událost. Dívky se mohou zapisovat na právnické fakulty jako hospitantky. Sice po zhruba dvou letech zklamaně opouštěly školu nebo přecházely na filosofickou fakultu, protože zde nemohly složit zkoušky, ale už taková událost byl krok vpřed. Dívky čekající na studium práv posílaly různé žádosti a prosby na ministerstva o povolení řádného studia. Ale tato možnost byla ještě na mnoho let v nedohlednu. Do takového boje bylo potřeba žen typu Elišky Krásnohorské, které by chodily od domu k domu, ťukaly na dveře hlavních představitelů státu, psaly nespočet dopisů a byly by odhodlány stůj co stůj si jít za svým snem právnického vzdělání. Takových žen a dívek moc nebylo.⁴⁵

Důležitou osobou, která ženám pomáhala ve společnosti ke spravedlnosti, byla Františka Plamínková. Tato dáma byla poslankyní v říšské radě a zasloužila se o volební právo žen. ⁴⁶

28. října 1918 bylo schváleno otevření poslucháren ženám, řádným posluchačkám. 8. listopadu bylo vydáno oficiální usnesení⁴⁷ a díky tomu bylo naplněno úsilí bojovnic za práva žen studovat na právnické fakultě. Další dny se projevil mnohonásobně zvýšený zájem mladých žen o právnické studium. Do konce školního roku bylo zapsáno zhruba osmdesát žen posluchaček, jejichž přítomnost pak legalizoval ministerský výnos z 22. dubna 1919. Na první právničku se čekalo od první filozofky dlouhých dvacet let. ⁴⁸

V té době národ pociťoval velké ztráty kvůli válce, v ulicích byl cítit neklid a trýznivé zážitky čtyř let bojů. Po vzniku republiky však ústava ženám zaručovala přibližně stejná práva jako mužům. Vytvářely se různé ženské spolky a kluby pro boj nejen za emancipaci žen, ale i za práva na studium a následně i za právo pracovat. Ženy už nemusely tak vehementně chodit od domu k domu, psát petice a projevovat své zájmy na každém kroku. Současná situace jim však ukázala i zápornou stránku života. Jejich naděje se ztrácely v problémech společnosti. Domnělá ženská rovnoprávnost v reálu neexistovala. Takže se

45 UHROV , Eva. A H j . Vyd. 1. Česko: E. Uhrová, c2012, s. 210. ISBN 978-80-260-3152-9. (dále jen UHROV , Eva. A H j s…..)

46 Tamtéž s. 211

47 Národní politika 22. 12. 1992

48 UHROV , Eva. A H j , s. 215-216

21

musely ženské kluby zapojit do budování demokratického svobodného státu a nějak se uplatnit. Například lékařky se uplatňovaly v péči o sirotky, architektky projektovaly domy a byty a inženýrky chemie se orientovaly v potravinářství.

Právničky musely zase bojovat za uplatnění v soudnictví, notářství a na místech, která si žádala právnické vzdělání (hlavně ve státních službách).

Trvalo ještě mnoho let, než se čerstvě vystudované dívky dostaly k těmto kariérním postům ⁴⁹

V této době se například v Itálii objevují první docentky práv, ve Francii se první advokátka zapsala do společnosti již v roce 1900. V Anglii se zase objevila první advokátka až v roce 1922. Anglická společnost se zároveň zaměřovala na problém oděvu a vzhledu ženy při soudních líčení, který má reprezentovat. Musely nosit paruky a jednoduchý černý nebo tmavý plášť s dlouhými rukávy. Od přelomu století jsme mohly najít správní úřednice, advokátky a notářky již ve Spojených státech amerických, Švédsku, Norsku a Austrálii. V Německu zase byly přijaty dívky na právnickou fakultu, sice pořád jako hospitantky, ale přece už v roce 1870 a od roku 1921 už mohly za řádná studia obdržet diplom. To jediné co se jen tak ve světě najít nemohlo, byla žena soudkyně. K tomu měl svět ještě hodně daleko. ⁵⁰

Jak už jsem naznačovala, v soudní praxi se proti ženám s právnickým vzděláním zvedl největší odpor. idé se s právničkami setkávali pouze ve funkci zapisovatelek při ústním jednání.⁵¹

U nás do roku 1929 bylo v advokátní praxi zaměstnáno zhruba padesát právnických koncipientek a z toho pouze dvě byly samostatné advokátky.⁵² Ministerstva v Českých zemích se ženské právnické přítomnosti bránila zuby nehty. Zlom přišel, když Františka Plamínková získala na stranu vystudovaných dívek a žen pražského primátora Karla Baxu a předsedu Ústředního sociálního sboru hlavního města Prahy Petra Zenkla. Díky tomu v roce 1926 magistrát přijal první čtyři právničky. Mezi nimi i Miladu Horákovou, za svobodna Královou, později neprávem odsouzenou za velezradu. Postupně se tak

49 Tamtéž s. 216-218

50 Všehrd 1923, s. 199 – 202

51 UHROV , Eva. A H j , s. 227-228

52 Ženská rada 1929, s. 146

22

právničky dostávali do nejrůznějších institucí, kde se mohly věnovat své vystudované profesi⁵³

První československou advokátkou se stala Hilda Wíchová. 12. června 1928 složila advokátní zkoušku. V roce 1923 po promoci (a pětileté praxi) pracovala jako advokátní koncipientka v Králodvorské ulici v Praze 1 a otevřela si vlastní kancelář. Nechala se zároveň zapsat do registru obhájkyň.⁵⁴

Zároveň první studentkou na právech a první docentkou se pak stala Jarmila Veselá, která byla jmenovaná roku 1928. I ona měla těžké životní osudy po ukončení studia. Například po složení doktorátu roku 1923 pracovala naprosto bezplatně dva roky v soudnictví. Začala pracovat na ministerstvu spravedlnosti, kde se po dvou letech dostala na post asistentky kriminologického ústavu Univerzity Karlovy.⁵⁵

Advokátní profese byla ženám umožněna zákonem 40/1922 Sb. z 31 ledna 1922. ⁵⁶

Díky všem těmto událostem a úsilí určitých osob se stala vysoká škola jedinou půdou pod kontrolou státu, kde si ženy s vášní studující paragrafy dobyly rovnoprávnost.

3. 1. JUDr. Anděla Kozáková – Jírová 3. 1. 1. Dětství Anděly Kozákové

Malá Anděla se narodila 14. května 1897 v Humpolci.

Její dětství bylo velice chaotické, protože se s rodinou musela často stěhovat a to nejspíš kvůli povolání jejího otce. Ten byl četnický strážmistr. Toto povolání bylo velice náročné na čas a také místo pobytu. Josef Kozák měl na starosti ochranu obyvatelstva, pořádek a bezpečnost v ulicích. Musel přísně dodržovat zákony a paragrafy. Možná právě otec Andělu inspiroval k její studijní dráze právničky. ⁵⁷ Někdy se uvádí, že právě po

53 UHROV , E , A H j . s. 227

54 Nová síla 1928, č. 25-26

55 Ženská rada 1928, s. 133

56 UHROV , Eva, A H j , s. 226

Obrázek 3: Anděla Kozáková Zdroj: Národní archiv ČR, fond Policejní ředitelství Praha II, 1941-1950, karton 4588, signatura J1579/15, Anděla Kozáková Jírová

23

otci Anděla zdědila energii a rozhodnost. Matka jí zase do života vštípila názory na profesionální kariéru žen. ⁵⁸

Velkým mezníkem v Andělině životě bylo, když začala navštěvovat dívčí lyceum v Plzni. Bylo jí zhruba třináct let, bydleli s rodinou v Rokycanech, takže na pražské gymnázium Minerva, jediné dívčí gymnázium, které bylo pověstné svou studijní úrovní a dobrými výsledky, by bylo těžké dojíždět.⁵⁹ To byl problém mnoha nadaných, chytrých a mimopražských dívek. Kdyby takových příležitostí, jako byla Minerva, bylo více v Českých zemích, dívkám by se vše zjednodušilo a mohli bychom dnes vzpomínat i na jiné chytré dámy z historie.

Na lyceu se Anděle velice líbilo. Když později porovnávala své zážitky z lycea se zážitky z chlapeckého gymnázia, uvádí: „ , lycej j , j gymnasiu.“⁶⁰ Zásluhu na tom měly také učitelky, které na lyceu vyučovaly, a které vkládaly do výuky radost a nadšení.

Velkou změnou však byl rok 1916, kdy Anděla přešla do sedmého ročníku chlapeckého reálného gymnázia v Rokycanech. Přechod na jinou školu se jí zdál náročný, i když věděla, co jí čeká, tato zkušenost byla o dost těžší. Dny, které dívky prožívaly na této škole, byly dost skličující. Byly zde zapsány jako privatistky a nemohly se zde chovat jako ostatní chlapci. Přítomnost dívek na této škole byla dost výjimečnou situací. Když Anděla přišla poprvé do třídy, bylo jí vytyčeno místo, kam zasedla spolu se svou další kamarádkou, která zde mohla také studovat. Dívky nesměly být vyvolávány, nemohly ani „špitnout“.

Mohly jen a pouze sledovat co se děje u tabule a poslouchat, co vykládá učitel.

Do třídy vcházely až s příchodem profesora na hodinu. Aby Anděla mohla být alespoň nějak klasifikována, byla zkoušena dvakrát za rok, to znamená na konci každého pololetí. Horší bylo, že pokud studenti nejsou zkoušeny během roku, nedokážou správě formulovat své odpovědi a je pro ně velice těžké vyjádřit se. To platilo i u Anděly. Navíc bylo těžké prokázat znalosti v jedné

57 BA K Stanislav – KE ER Radek, Anděla Kozáková- Jírová, in Pešek Jiří, edvina Václav, ed. Žena v dějinách Prahy, Scriptorium, Praha 1996 s. 238 (dále jen Balík Stanislav – Keller Radek, A K - J , j ,)

58 UHROV , Eva, A H j , s. 210

59 Tamtéž s. 211

60 iterární Archiv Památníku národního písemnictví, fond Sdružení vysokoškolských vzdělaných žen, Anděla Kozáková

24

zkoušce z učiva, které se ve škole probíralo poměrně dlouhé časové období.

Tato metoda se vyžadovala až na univerzitě. ⁶¹

„J , j j b š , š , š , j , ůb .“⁶² Pro studenty gymnázia byla maturita jakýmsi opakováním všech let, co školu navštěvovali. Ale Anděla měla studium ztížené tím, že na lyceu nebyla probírána látka tak dopodrobna, a proto se musela mnoho věcí z předchozích ročníků doučovat. Z některých předmětů, ze kterých maturovala již na lyceu, musela Anděla maturovat znovu,.

„N , j nich musely g , j j j “⁶³ Rozdíl mezi lyceem a studiem na gymnáziu byl i ve vyučovacích hodinách. Například hodin latiny na lyceu měly dívky o dost méně, než chlapci na gymnáziu, a tak stíhali probrat pouze zlomek (gramatika) z toho, co chlapci. ⁶⁴

Učitelé většinou navazovali na probranou látku, kterou Anděla neznala, neměla souvislosti, takže neustále pociťovala nedostatek znalostí. Zatímco ostatní studenti z gymnázia měly většinou volná odpoledne, Anděla se musela prodírat materiály maturitních předmětů a dohánět to, co se na lyceu neučila.

Dva roky (septima a oktáva) nebyla zkoušena a po těchto letech se měla naučit a následně poté dokázat své znalosti ze všech ročníků. To jí ani trochu neulehčovala atmosféra třídy. Každý student sedí v lavici rád, pokud má ve třídě kamarády a působí na něj společensky přijatelný kolektiv. To však Anděla nezažila. Spolužáci dělali, jako kdyby neexistovala, schválně jí přehlíželi a nevšímali si jí. I když měla Anděla snahu se se spolužáky seznámit, nakonec její nadšenost končila zklamáním. I v tehdejší době totiž platilo, že žena má spíš být doma u plotny a studium na gymnáziu, ještě k tomu mezi chlapci, je nepřijatelné. Tak byla vychovávána tehdejší mužská generace. Chlapci proto s dívkami ze třídy nekomunikovali, protože byly přesvědčeni názorem tehdejší společnosti o studiu žen.⁶⁵

61 UHROV , Eva, A H j ,

62 Tamtéž s. 212

63 A PNP, fond Sdružení vysokoškolsky vzdělaných žen.

64 UHROV , Eva, A H j , s. 212

65 Tamtéž s. 212-214

25

3. 1. 2. Studia na právnické fakultě

Anděla se nechala zapsat na právnickou fakultu hned po jejím otevřením (1918). Nejdříve byla otevřena dívkám právnická fakulta Univerzity Karlovy. O rok později poté Masarykova univerzita v Brně a Univerzita Komenského v Bratislavě. Anděle se první semestr moc nepovedl. Nejspíš proto, že po válce v ulicích vládla optimistická atmosféra a než si holka z maloměsta zvykla na velkoměsto, chvilku to trvalo. Poté zkoušky a zápočty dohnala a patřila k výborným studentkám. „ A b š , historicko- b , j 6 11. prosince“ a třemi rigorózy 10. června 1920, 23. června 1922 a 16. prosince 1922.⁶⁶ Byla to obrovská sláva po celé republice. Psali o tom i v novinách.

Rokycanské gymnázium bylo velice hrdo a Andělou se pyšnilo i přesto, jak se k ní v minulých letech vedení školy chovalo. „S A K j b š g “ popisoval hrdý týdeník Žďár.⁶⁷

Díky doktorce práv Anděle Kozákové byl odstraněn další problém v pokroku emancipace žen a nerovnoprávnosti žen u nás. Když složila rigoróza, přemýšlela o své následné budoucí kariéře. Nejvíce se viděla ve státních službách, k čemuž ji inspiroval její otec. Pracovních míst bylo více než dost, protože nově vzniklý stát zřizoval nová ministerstva nebo soudní instituce. Bylo potřeba mnoho právníků. Ale ke své smůle Anděla zjišťovala, že větší šanci než-li ona, mají její mužští kolegové. Stát, aniž by to dával nějak najevo, nerad zaměstnával ženy ve svých službách, a proto muselo být Andělino úsilí o to větší, aby nějakou práci získala. Bylo to nejspíš i kvůli citové stránce žen. Žena podle společnosti nebyla emočně tak vybavena jako muž, aby zvládala různě náročné situace v právních věcech. I když se nedostávalo do státních služeb lidí s právním vzděláním, o ženách stát vůbec neuvažoval ⁶⁸

Každá Andělina žádost o přijetí do státních služeb byla zamítnuta a následně odeslána odpověď: „N V “. V těchto odmítnutích nebyly však podány důvody, že je žena, i když to nejspíše tak bylo.

Proto se Anděla nemohla ani bránit. V květnu byla Anděla přijata na

66 Balík Stanislav – Keller Radek, A K - J , j ,s. 238- 239 67 UHROV , Eva. A H j … s. 215- 216

68 Tamtéž s. 216

26

ministerstvo sociální péče s tím, že mohla být kdykoliv ze svého pracovního poměru propuštěna. Stát tedy začal ženy zaměstnávat velice výjimečně a pouze smluvně a to s tím faktem, že ženy dostávaly (i za stejnou práci) méně peněz než muži. Ve službách sociálních se Anděla cítila jak ryba ve vodě, ale celou její pracovní praxi provázela i zklamání která jí obrátila k notářství.⁶⁹

3. 1. 3. Boj za kariéru notářky

„ x j b roce 6 J H K V “ To byl v Andělině životě velký posun. Získala pravidelný příjem, za který mohla existovat a cítila se v takovéto společnosti dobře. Už jen díky tomu, že jí zapsali do seznamu členů, což se jí v minulých letech nestávalo. Začala pracovat na plné obrátky, byla zahlcena kvantem papírů a soupisů čitelných i nečitelných, starých i poměrně novějších. Začala se orientovat v mnoha smlouvách od obchodních až po dědické. Pokud se chtěla živit notářskou kariérou, musela složit notářské zkoušky, o které žádala několikrát, ale byly jí zamítnuty. Až v roce 1928 jí vrchní zemský soud zkoušky povolil. V listopadu roku 1929 Anděla složila zkoušku na výbornou. To znamená, že byla první ženou v českých zemích, která se oficiálně stala notářkou.⁷⁰ Od této chvíle mohla svého nadřízeného zastupovat ve všech pracovních záležitostech. Jejím úspěchem se pyšnil znovu týdeník Žďár. „JU A K , b š b , j b g !“⁷¹

3. 1. 4. Ve spolku vysokoškolsky vzdělaných žen

Když se Anděla připravovala na rigorózní zkoušky, seznámila se se spolkem vysokoškolsky vzdělaných žen. Bylo to sdružení celým jménem se nazývající: Sdružení pro zájmy posluchaček a absolventek vysokoškolských.

69 Tamtéž s. 216

70 Všehrd 1929 č. 12 a Archiv národního muzea, fond. S š k. 4.

71 UHROV , Eva. A H j . s. 217.

27

Členky za svou předsedkyni zvolily PhDr. Albínu Honzákovou a za místopředsedkyni právě JUDr. Andělu Kozákovou. Další důležitou a významnou členkou byla Anna Honzáková. Anděla jako budoucí právnička byla pro spolek velice významná. Připravovala stanovy, evidovala důležité listiny spolku a měla na starost finanční záležitosti sdružení. Spolek organizoval několik schůzí a přednášek během roku. Také různé akce jako například koncert Českého kvarteta ve Vinohradském divadle. Na akcích vybíraly vstupné, takže přispěly i do spolkové pokladny. Tím pracovaly na své osobnosti a rozvíjely odbornost svého spolku. Zároveň přicházely na jiné myšlenky a duševně se povznášely.⁷² Dá se říci, že Anděla si našla mnoho přátel hlavně díky spolku. S Albínou Honzákovou vytvořily pevný svazek přátelství po dlouhých pětadvacet let a to i přesto, že mezi nimi byl velký generační rozdíl. Nic ale netrvá věčně. Styky s Albínou už nebyly tak časté. Když se právě předsedkyně spolku Albína Honzáková začala připravovat společně s Františkou Plamínkovou na cestu do Spojených států amerických, ohlásila abdikaci na post předsedkyně spolku. Na svůj post předsedkyně Albína navrhla Marii Tumlířovou, která byla „přesnou kopií“ Anděly. Maria byla žena zcela uvědomělá, uznávala zásluhy prvních průkopnic vzdělání a spojovala v sobě humanitní a technickou větev vysokoškolaček. Proto byla ženou na svém místě.⁷³ „M b b “ promlouvala Maria k ostatním⁷⁴

Ženské spolky většinou spolu spolupracovaly a udržovaly dobré vztahy. Asi nejspíš i proto, že jim šlo prakticky o ty samé cíle. Anděla vzpomíná hlavně na setkání s lady Ashby (předsedkyně Mezinárodní aliance pro volební právo žen) a moment, když přivedla svého nadřízeného pana Heinitze na schůzi Ženského klubu. Anděla měla i v rámci spolku mnoho papírování a právních zastupování.

S tím bylo spojeno i například změna názvu spolku roku 1928 na Sdružení vysokoškolsky vzdělaných žen v republice Československé. Anděla se však setkávala díky notářství s různými lidmi, hlavně s těmi, kteří znamenali něco ve společnosti, politice nebo byznysu. Díky tomu získávala různé zkušenosti.⁷⁵

Dalším osudovým zlomem v životě Anděly Kozákové byla nejspíš návštěva Ženevy, kde se v roce 1929 konala konference Mezinárodní federace

72 Tamtéž s. 218

73 Tamtéž s. 220 -221

74 ANM f. Sdružení vysokoškolsky vzdělaných žen , k. l.

75 UHROV , Eva. Ann H j , s. 221

28

vysokoškolsky vzdělaných žen. Už jen že byla členkou spolku a velkou bojovnicí za práva žen, ráda a s nadšením tuto konferenci navštívila. Práce na tomto sjezdu vyžadovala obrovské úsilí a přípravu, soustředění a znalost cizích jazyků, které Anděla vcelku ovládala⁷⁶

3. 1. 5. Právní postavení ženy v českém právu zemském

Název podkapitoly je odvozen od stejnojmenné vědecké práce Anděly Kozákové. Tímto dílem dávala najevo zájem o minulost. K tomu všemu jí přivedl její profesor dějin českého a německého práva Jan Kapras.

Práci odevzdala roku 1926 a získala za ní 1. cenu Univerzity Karlovy.

Vytisklo a vydalo jí ministerstvo školství a Spolek českých právníků Všehrd. Na vydání přispělo jedenáct ženských spolků.⁷⁷ Práce obsahuje šest kapitol, kde Anděla zpracovala původní středověké české zákony, které vyčetla z dobových pramenů. Kapitoly se zabývají postavením žen v historii a v historické společnosti (např. Žena v poručenství, Způsoby uzavírání manželství, O postavení ženy v právu majetkovém atd.). Byla to první právně historická práce psaná českým jazykem a zástupkyní ženského pohlaví. ⁷⁸

Zvláštní pozornost věnovala Anděla kapitole: Způsoby uzavírání manželství. Byla přesvědčená, že práva provdaných žen byla omezená. Žena se stávala vězněm svého muže. Byla tedy naprosto přesvědčena o patriarchální společnosti už od dost dávných dob. Podle ní byly dokladem této společnosti způsoby sňatků, které se odehrávaly výkupem nebo únosem. Únos byla častější metoda, protože to nejspíše dívkám přišlo „romantičtější“, pár se nemusel ptát na svolení otce atd. K únosu také docházelo, pokud se dívka provdat nechtěla. Anděla zároveň i objevila určitou úctu k ženě a galantnost, která ji v historii byla projevována. Na tento poznatek tehdy společnost žen velmi sympaticky reagovala. ⁷⁹

76 Tamtéž s. 221

77 Tamtéž s. 224

78 Ženská rada 1926, s. 85

79 UHROV , Eva. A H j s. 224