Trendy dnešní doby v oboru slévárenství jdou rychle vpřed a s nimi i nároky na kvalitu a spolehlivost odlitků z grafitických litin.
V souvislosti se zvyšováním kvality výrobků se klade stále větší důraz na jejich důslednou kontrolu, ať už na vstupní, výstupní nebo mezioperační. Proto kontrola materiálů a výrobků bez porušení má velký význam.
Stále se hledají další, co nejvhodnější, metody pro určování tvaru grafitu.
Tato diplomová práce je zaměřena na zkoumání jedné z metod určování velikosti útvarů grafitu, a sice metodu ultrazvukovou.
V současnosti se velikost grafitu určuje pomocí kontrolní tyčky, která se musí též odlít, poté se provede metalografický rozbor, to znamená metalografický výbrus a zhodnocení pod mikroskopem. Tato kontrola je velmi zdlouhavá a vyhodnocování je velice subjektivní. Klasické destruktivní postupy zjišťování struktury litých odlitků ztrácejí význam u velkých a drahých odlitků, brání rychlé kontrole struktury a to i v místech tvarově těžko dostupných těmto metodám.
Úkolem práce je stanovit matematické vztahy, díky kterým by se na základě měření rychlosti zvuku zjistila velikost útvarů grafitu za předpokladu známého tvaru grafitu.
Jedná se především o kontrolní metodu, která nám pomůže velmi rychle zjistit případné nesrovnalosti ve struktuře odlitků.
Dosažené výsledky v této práci naznačují možný směr vyhodnocování velikosti grafitu v litinách pomocí ultrazvuku za předpokladu známého tvaru grafitu.
Práce si klade za cíl publikovat jeden z nedestruktivních postupů určování velikosti grafitu, neboť tyto zatím publikovány nebyly.
TU Liberec Strana 10/ 61
Teoretická část:
2. Principy ultrazvukového určování materiálových vlastností a hledání vad materiálu
2.1. Fyzikální princip ultrazvukové defektoskopie
Podstatou akustických vln všech frekvencí jsou elastické kmity, které se šíří od místa k místu rychlostí, závislou na mechanických vlastnostech prostředí a nepřesahují rámec pružné deformace. Kmitočet vlnění může být různý a závisí na zdroji vlnění. [1]
Podle směru kmitání částic na směr šíření vlny rozlišujeme vlnění podélné, příčné, povrchové, deskové, ohybové, torzní atd. Rychlost šíření ultrazvukových vln je závislá na druhu látky a druhu šířícího se vlnění. Např. rychlost šíření podélných vln je ve vzduchu 330 m/s, ve vodě 1500 m/s, v oceli 5800 m/s. Příčné vlny mají oproti podélným v tuhých látkách přibližně poloviční rychlost.
V materiálu lze ultrazvukem prokázat jen takovou vadu jejíž příčné rozměry kolmé na směr šíření vlnění jsou větší než poloviční délka vlny. Při menším rozměru vady dochází k ohybu ultrazvukových vln a vada není zjistitelná. Prochází-li ultrazvukové vlnění pružným homogenním prostředím, dochází k jeho zeslabení. To znamená, že intenzita vlnění a amplituda kmitů se zmenšuje se vzdáleností od zdroje.
Závislost amplitudy vlnění na vzdálenosti od zdroje:
Ur = U0 . rα.r (1)
kde: U0…….amplituda pro r=0 [dB],
α……...konstanta závislá na vlastnostech materiálu, určuje rychlost poklesu amplitudy a nazývá se koeficient útlumu [dB/mm],
r…….. vzdálenost od zdroje nebo tloušťka tlumící vrstvy [mm].
Kmitočtová hranice slyšitelnosti, tj. vnímavosti zvuku sluchovými orgány, se pohybuje v rozmezí od 16 do 20 kHz a nazývá se slyšitelný zvuk. Vlnění pod pásmem slyšitelnosti (pod 16 Hz) se nazývá infrazvuk a nad pásmem slyšitelnosti (nad 20kHz) ultrazvuk.
Ultrazvuk se liší od slyšitelného zvuku jen kmitočtem, ale jeho fyzikální podstata je stejná. [1]
TU Liberec Strana 11/ 61
2.2. Metody ultrazvukové defektoskopie
2.2.1. Metoda průchodová
Podstatou průchodové metody je měření hodnoty ultrazvukové energie, která projde zkoušeným předmětem. Využívají se dvě ultrazvukové sondy, které se umístí vždy souose na protilehlých stěnách zkoušeného materiálu (viz obr.1). Jedna sonda pracuje jako vysílač ultrazvukové energie a druhá jako přijímač. Je-li v materiálu vada nebo jiná nehomogenita, na jejíž ploše se odrážejí ultrazvukové vlny, vzniká za vadou ultrazvukový stín a do přijímače přichází menší hodnota energie. Vada se zjišťuje porovnáním hodnot přijaté energie materiálem neporušeným a vadným.
Tato metoda je vhodná pro zkoušení materiálů menších tloušťek, ale je omezena pro zkoušení předmětů přístupných z obou stran, protože je nutno nastavit sondy souose. A jen ke kontrole předmětů s rovnoběžnými povrchy (rovinnými nebo zakřivenými).
Uplatňují se hlavně při kontrole plechů (zejména tenkých), plátovaných materiálů, ložiskových pánví apod.
Všeobecně je tato metoda však méně citlivá. Její rozlišovací schopnost je malá a velmi závislá na tloušťce kontrolovaného předmětu. [1], [6]
Obr. 1.: Princip průchodové metody [6]
TU Liberec Strana 12/ 61
Přístroje a sondy
Při průchodových metodách lze použít měniče jak se spojitým ultrazvukovým svazkem, tak impulsním.
Tyto přístroje se skládají z vysokofrekvenčního generátoru, který budí elektroakustický měnič spojitými kmity, a z vysokofrekvenčního zesilovače, který zesiluje přijímané signály. Rozsah používaných frekvencí je 0,1 – 10 MHz. Sondy jsou buď křemenné, nebo baryumtitanové, vysílací i přijímací, mají stejné uspořádání, měniče jsou netlumené. Užívají se sondy pro podélné vlny. Měniče pracují v rezonanci, proto je nutno při změně frekvence změnit i sondu. [1]
2.2.2. Metoda odrazová
Odrazová metoda patří mezi nejrozšířenější, dává nejvíce informací o zkoušeném materiálu. Je založena na pulzní činnosti. Krátkodobý ultrazvukový impuls se vysílá do zkoušeného materiálu. V něm se odráží od protilehlé stěny nebo od možné vady a na téže straně, na níž je vysíláno, se opět přijímá (obr. 2), buď na tentýž nebo druhý měnič (jednosondový nebo dvousondový provoz), který pracuje jako přijímač. Působením řídícího impulsu se rozkmitá oscilační obvod generátoru (vysokofrekvenčního oscilátoru s frekvencí od 0,5 do 5 MHz). Jeho kmity se přenesou na křemenný krystal umístěný ve vysílači, který vyšle do zkoušeného materiálu svazek ultrazvukových vln.
Část budicího impulsu se při tom zavede přes zesilovač do oscilografu, na jehož stínítku se objeví kmit - základní echo.
Svazek ultrazvukových vln prostupuje materiálem, narazí na protější stěnu, tam se odrazí a vrátí se zpět do přijímače, kde rozkmitá jeho krystal. Vzniklé elektrické kmity se vedou přes zesilovač do oscilografu, na jehož stínítku se objeví koncové echo. Je-li v materiálu vada (trhlina, dutina apod.), odrazí se od ní část ultrazvukových vln. Ty dospějí do přijímače dříve a na stínítku oscilografu se projeví jako poruchové echo.
Vzdálenost mezi počátečním a koncovým echem je úměrná tloušťce zkoušeného předmětu a vzdálenost mezi počátečním a poruchovým echem hloubce vady l.
Tato metoda je velmi citlivá. Stačí, když je přístupná jen jedna strana. Metoda je vhodná pro kontrolu materiálů tlustších než 10 mm. [1], [6]
TU Liberec Strana 13/ 61
Obr. 2.: Princip ultrazvukového defektoskopu [6]
Sondy
Používá se dvou typů sond:
a) čelní b) úhlové
Čelní sondy:
Rovina měniče je rovnoběžná s povrchem zkoušeného předmětu. Uspořádání sondy:
elektroakustický měnič je přitmelen na tlumící tělísko, které je zalito plastickou hmotou, v níž je popř. i přizpůsobovací cívka. Důležitým požadavkem je, aby tlumící tělísko mělo dostatečně vysoký vlnový akustický odpor, dostatečnou absorpci (aby se nevraceli odrazy od jeho povrchu na měnič) a dokonalé spojení mezi měničem a tělískem. Jako materiál pro tlumící tělíska jsou výhodné umělé pryskyřice s přídavkem kovového
Obr. 3.: Čelní sonda 1 - měnič
2 - plastická hmota 3 – kontakt [1]
TU Liberec Strana 14/ 61
prášku pro zvýšení útlumu. [1]
Zpravidla bývají defektoskopické měniče kryty ochrannou vrstvou z plastické hmoty, jejichž tloušťka musí být volena tak, aby vrstva byla v rezonanci buď půlvlnné nebo čtvrtvlnné. Se zřetelem k citlivosti a mrtvému pásmu je přesné ladění sondy nutné.
[1]
Úhlové sondy:
Jsou konstruovány pro vysílání ultrazvukových vln do zkoušeného materiálu pod určitým úhlem (čelní vysílají kolmo). U těchto sond se užívá transformace podélných vln na vlny příčné na rozhraní klínu sondy (do něhož akustický měnič vysílá podélné vlny) a zkoušeného materiálu.
Úhlová sonda se skládá z piezoelementu 1,
klínu z plexiskla 2, absorpční látky 3, pouzdra 4 a kontaktního kolíku 5. Citlivost těchto sond závisí na akustickém měniči, jeho tlumení a na úhlu klínu. Je-li úhel klínu větší než kritický úhel 27,2°, pak se šíří v oceli jen příčná vlna a to pod úhlem 33,5°. Úhlové sondy se vyrábějí pod úhlem 35°, 45°, 60°, 70° a 80°. Se stoupajícím úhlem zpravidla klesá citlivost sondy, až při úhlu 90° příčná vlna zaniká.
Absorpční látka má za úkol pohltit odraženou podélnou i příčnou vlnu, vznikající na povrchu klínu. Při nedostatečné absorpci vznikají za počátečním impulsem parazitní echa.
Úhlové sondy s úhlem klínu větším než druhý kritický úhel se používají pro buzení vln povrchových, a jsou i potřebné pro buzení deskových vln. [1]
Způsoby zobrazování při impulsní odrazové metodě
Rozlišujeme tři způsoby zobrazování ultrazvukových indikací, které označujeme A, B a C.
Při zobrazování A (obr.5a) je obraz na stínítku obrazovky přístroje charakterizován vystupujícími echy, a to podle obr.5a počátečním 1, koncovým 2 a v případě indikované vady poruchovým echem 3. Vzdálenost mezi echy 1 a 2 odpovídá tloušťce zkoušeného materiálu nebo 1 a 3 hloubce vady.
Obr. 4.: Úhlová sonda [1]
TU Liberec Strana 15/ 61
Při zobrazování B (obr.5b) je horizontální výchylka elektronového paprsku řízena synchronně s pohybem sondy a doba šíření zvuku v materiálu odpovídá výchylce vertikální. Přitom jsou zobrazovány vady hloubkové i délkové.
Při zobrazování C (obr.5c) se zobrazuje odpovídající vyšetřovaná část materiálu plošně, přičemž se vykreslí vada ve svém obrysu tj. relativně věrně dle polohy a velikosti. Pohyb sondy a elektrického paprsku je přitom souhlasný a zobrazení obrysu vady odpovídá skutečnosti v poměrné velikosti. Zobrazení B je vhodným doplňkem zobrazení A. [1]
Ultrazvukové impulsní odrazové metody se používá ke kontrole tvaru grafitu velkých litinových odlitků při kusové nebo malosériové výrobě. Hodnotí se lokální objem litiny mezi paralelními plochami stěn. Nepříznivé ovlivnění výsledku drsností litého povrchu se eliminuje jeho úpravou nebo měřením přes silnější stěnu L > 20 mm.
Pro nasazení ve velkosériové výrobě se nyní používá imerzního způsobu kontroly, kdy se odlitky ponoří do vodní lázně a sonda ultrazvukového přístroje je proměřuje přes vodní sloupec. Vyhodnocení se provádí automaticky. [5]
2.2.3. Metoda rezonanční
Princip rezonanční metody spočívá v tom, že se frekvence ultrazvukových vln mění do okamžiku, kdy tloušťka zkoušeného materiálu je rovna celistvému násobku jedné poloviny vlnové délky. V tomto okamžiku vzniká v materiálu stojatá vlna, která je registrována přístrojem.
Při této rezonanční metodě je ve většině případů ultrazvukový svazek vysílán spojitě a jen ve výjimečných případech impulsně.
Tato metoda je vhodná pro kontrolu rovnoběžných ploch, které mohou být zpřístupněny jen z jedné strany. Tloušťka takto kontrolovaných stěn se může pohybovat od 0,1 do 100mm. Jakákoliv změna tloušťky nebo přítomnost vady rovnoběžné s povrchem pak vede k tomu, že rezonující vlna vypadne z rezonance, což je zaznamenáno přístrojem. Nevýhodou této metody je, že s údajů o výpadku rezonance
Obr. 5.: Způsoby zobrazování [1]
TU Liberec Strana 16/ 61
nelze určit hloubku nebo velikost zjištěné vady. Další nevýhodou je, že musí být dodržena rovnoběžnost zkoušených ploch. Rovněž velikost měniče a zvolená frekvence musí zaručit, že zkouška probíhá pouze v blízkém poli měniče, kdy nedochází k rozbíhavosti ultrazvukového svazku.[10]
Přístroje rezonanční metody
Přístroje pro rezonanční metodu jsou uváděny do rezonance buď ručně, nebo při auto matickém zkoušení elektrickým automatickým obvodem.
Rezonance měřeného předmětu se indikuje impulsem na stínítku, které se vyhodnocuje podle cejchované stupnice, která se umísťuje před obrazovku. Před měřením je nutno přístroj nastavit podle vzorku známé tloušťky a určit základní harmonickou frekvenci. Sondy se mění podle frekvenčního rozsahu. [1], [10]
Obr. 6.: Schéma rezonančního přístroje pro měření tloušťek C – kondenzátor, L – indukční cívka,
1 – měnič, 2 – kontrolovaný materiál [1]
2.2.4. Metoda umožňující zviditelnění vnitřních vln
Při této metodě se ultrazvukové vlnění vysílá do zkoušeného předmětu spojitě.
Princip metody spočívá v průchodu ultrazvuku materiálem a ultrazvukovou optikou.
Tato vytváří podle zákonů geometrické optiky obraz eventuální poruchy na přijímači, který je vlastně měničem obrazu, neboť mění ultrazvukový obraz na viditelný. Na rozdíl od předcházejících metod umožňuje tato metoda zjistit nejen přítomnost vady, ale poznat i její tvar, popř. určit i druh. [1]
TU Liberec Strana 17/ 61
Základní způsoby aplikace a užívané přístroje a) Reliéfní způsob zviditelnění
Ultrazvukové vlny procházejí zkoušeným předmětem a dopadají zespoda na hladinu kapaliny, která se deformuje podle dopadající intenzity ultrazvukového vlnění. Reliéf kapaliny zviditelníme pomocí šikmého osvětlení ze zdroje světla. Obraz je promítnut soustavou zrcadel na stínítko. Příkladem je defektoskop podle Shustera. [1]
Obr. 7.: Defektoskop podle Shustera [1]
1- měnič, 2- poloha zkoušeného předmětu, 3- optika, 4- propustné sklo, 5,6- zrcadlo, 7,8,9 – objektivy, 10 – polopropustná deska, 11- clona, 12 - stínítko
b) Defektoskop podle Pohlmanna
Ultrazvukové vlny dopadají do úzké kyvety, v níž je suspenze drobných hliníkových částeček. S dopadající intenzitou ultrazvuku stoupá orientace částic hliníku, toto je zviditelněno šikmo dopadajícím světlem. [1]
Obr. 8.: Defektoskop podle Pohlmanna [1]
1- UZ vysílač, 2- UZ přijímač, A- zvuková čočka, B- kyveta měniče obrazu, C- pozorovací otvor, D- žárovka, E- imerzní akustická vazba, F- křemenný měnič
TU Liberec Strana 18/ 61
c) Elektronický měnič obrazu
Dopadem ultrazvukových vln na piezoelektrický element vzniká elektrický náboj, jehož velikost je úměrná intenzitě ultrazvuku v daném bodě. Napětí se snímá elektronicky, zesiluje se elektronkovým zesilovačem a převádí na indikační obrazovku.
Příkladem je Sokolův defektoskop (obr.9), nebo defektoskop podle Ardena (obr.10), který použil jako měniče fotokatody. [1]
Obr. 9.: Sokolův defektoskop 1- měnič, 2- předmět, 3- optika, 4- přijímací křemenný výbrus [1]
Obr. 10.: Defektoskop podle Ardena 1, 2, 3 – elektrody, 4- stínítko, 5 – foto-katoda, 6- předmět [1]
TU Liberec Strana 19/ 61
2.3. Zjistitelné vady ultrazvukovou defektoskopií
Při kontrole ultrazvukem nelze jednoznačně určit o jaký typ vady ve skutečnosti jde.
Lze však pravděpodobný typ zjištěné vady usuzovat podle vzhledu indikace a jejího dynamického průběhu při pohybu sondy.
Schematické znázornění některých typických vnitřních vad materiálu a jejich ultrazvukové indikace jsou znázorněny na obrázku 11. [1]
Obr. 11.: Příklady UZ indikací různých typů vad
a) zdvojení, b) póry, c) dutiny, d) pórovitost, e) tepelné trhliny, f) trhliny vzniklé pnutím, g) „tráva“ od hrubé struktury materiálu [1]
TU Liberec Strana 20/ 61
2.4. Určování mechanických a fyzikálních vlastností materiálu
Mechanické a fyzikální vlastnosti materiálu je možno zjišťovat na základě měření rychlosti šíření ultrazvukového svazku zkoušeným materiálem, nebo na základě útlumu.
Mechanické chování materiálu je charakterizováno tzv. Laméovými konstantami λ a µ, jejichž vztah k modulu pružnosti v tahu E, ve smyku G a Poissonově konstantě σ je dán výrazy :
Rychlost šíření ultrazvukových vln závisí na Laméových konstantách a na hustotě ρ.
V plynech a kapalinách je µ=0. [1]
2.4.1. Měření rychlosti šíření ultrazvuku
Rychlost lze měřit průchodovou nebo odrazovou metodou.
Při průchodové metodě se měří doba průchodu ultrazvukového svazku zkoušeným materiálem známé tloušťky a rychlost se vypočte:
t
c= d (4)
kde: c……rychlost [m/s]
d……tloušťka měřeného materiálu [cm]
t…….doba průchodu ultrazvuku [s]
Měření rychlosti šíření ultrazvuku odrazovou metodou se provádí podobně jako měření tloušťky. Odečte se buď počet vícenásobných impulsů, nebo počet značek mezi počátečním a koncovým impulsem.
TU Liberec Strana 21/ 61
Protože při odrazové metodě koná ultrazvukový svazek dvojnásobnou dráhu, je třeba ve výpočtu uvažovat dvojnásobnou tloušťku 2d. [1]
2.4.2. Měření útlumu
Prochází-li vlnění jakýmkoli prostředím, dochází k jeho tlumení.
Zmenšuje se amplituda kmitání a také intenzity částic prostředí U0 ve vzdálenosti x od zdroje podle exponenciálních vztahů:
x……tloušťka materiálu, ve které je ultrazvuk absorbován [mm], I…….intenzita vlnění.
Stanovení koeficientu útlumu záleží na srovnání výšky koncových impulsů buď srovnáním prvního koncového echa od etalonu s prvním koncovým echem od výrobku (metoda srovnávací), nebo srovnáním dvou následných koncových ech (metoda vícenásobných ech). Měření se provádí kontaktním nebo imerzním způsobem. Útlum materiálu se udává v Neperech na jednotku délky [Neper.mm-1] nebo v decibelech [dB.mm-1].
1Neper = 8,65 dB 1dB = 0115 Neper [1]
TU Liberec Strana 22/ 61
2.5. Posuzování struktury a složení materiálu
Protože struktura a složení materiálu má velmi podstatný vliv na některé veličiny ultrazvuku při jeho průchodu látkou, využívá se změn těchto veličin k posuzování stavu struktury, popř. složení. Opět (jako u mechanických a fyzikálních vlastností) je možno posuzovat na základě rychlosti, ale lépe na základě útlumu.
Ultrazvuková metoda hodnocení struktury spočívá v přivedení ultrazvukové vlny do zkoušeného předmětu a pozorováním změny amplitudy při vícenásobném odrazu.
Stupeň nerovnoměrnosti struktury se určí z útlumu podle vztahu:
r
r
U e
U =
0.
−α. (8)kde: U0…….amplituda vlnění pro r=0 [dB],
α…….. konstanta určuje rychlost poklesu amplitudy a nazývá se koeficientem útlumu [dB/mm],
r……... je vzdálenost nebo tloušťka tlumící vrstvy [mm].
V hrubozrnném materiálu je útlum ultrazvukových vln větší než v jemnozrnném. Pro posouzení velikosti zrna struktury se zavádí pojem strukturní koeficienty. Tyto jsou v podstatě poměrem amplitud zpětných odrazů za použití různých frekvencí, ale při stálém zesílení a lze je vyjádřit vztahy:
1 aby Uf1=0 pro hrubozrnné materiály.
Strukturní koeficienty se určí na etalonových vzorcích. Etalonové vzorky musí být zhotoveny ze stejného materiálu, stejného rozměru a musí mít stejnou kvalitu povrchu jako kontrolovaná součást.
Tato metoda se hodí pro kontrolu tepelného zpracování, kontrolu struktury litin atd.
[1]
TU Liberec Strana 23/ 61
3. Způsoby metalografického a nedestruktivního hodnocení grafitu v litinách
3.1. Způsoby metalografického hodnocení grafitu v litinách
Způsoby metalurgického hodnocení grafitu v litinách jsou uvedeny v normě ČSN 42 0461. Zde uvádím jen výňatek hodnocení, které jsem použila pro zpracování mé diplomové práce.
Odběr a příprava vzorků:
1) Struktura litin se hodnotí na odebraných vzorcích nebo přímo na odlitku. Vzorky se získají :
a) odběrem z vhodného místa hrubého odlitku b) odběrem se zkušebních těles, přilitých k odlitku
c) odběrem z oddělených litých těles, určených ke zjišťování mechanických vlastností litiny
2) Místa odběru vzorků a místa přilití zkušebních těles k odlitkům se stanoví dohodou a vyznačí se na výkrese odlitku.
3) Místo přilití a velikost zkušebních těles se volí s ohledem na strukturní anisotropii litin.
4) Jestliže se odlitky tepelně zpracovávají, odebírají se vzorky z odlitků a z přilitých zkušebních těles až po jejich společném tepelném zpracování s odlitky.
5) Vzorky se odebírají způsoby, které nevyvolávají změny v jejich struktuře.
6) Vzorky pro přípravu metalografických výbrusů musí mít velikost, umožňující získání potřebných informací o struktuře litiny. Z odlitků s velkou tloušťkou stěny nebo ze zkušebních těles přilitých k těmto odlitkům se odebírají vzorky, umožňující přípravu výbrusů zpravidla o ploše 4 až 6 cm2. U tenkostěnných odlitků se odebírají vzorky, umožňující přípravu výbrusů zpravidla o ploše 0,5 až 1 cm2. U drobných odlitků lze připravovat výbrusy o menší ploše.
TU Liberec Strana 24/ 61
Příprava výbrusů:
1) Každý metalografický výbrus musí být dokonale připraven, trvale označen a evidován
2) Vzorky se musí vybrousit na brusných papírech o různých zrnitostech.
3) Musí se vyleštit na kotoučích z perforovaného plátna s použitím diamantové brusné suspenze.
4) Před vyhodnocením struktury se vzorky musí naleptat leptadlem vhodným pro určitý druh materiálu, vhodné leptadlo najdeme v normě ČSN 42 0461
Místa hodnocení struktury:
Struktura se hodnotí v jedné třetině až jedné čtvrtině tloušťky stěny (průměru). Při hodnocení struktury přímo na odlitku se výbrus připravuje v hloubce, odpovídající přípravku na obrábění. V technicky opodstatněných případech mohou být dohodnuty jiné podmínky. [11]
Hodnocení grafitu:
Všechny parametry grafitu se určují při stonásobném zvětšení.
Grafit se hodnotí podle normy ČSN EN ISO 945, která obdobně jako původní norma ČSN 420461 zařazuje grafit do 6-ti tříd – obr.13 [9]
Tvar grafitu:
I – lupínkový grafit II – pavoučkový grafit III - červíkovitý grafit IV – vločkový grafit
V – nedokonale kuličkový grafit VI – pravidelně kuličkový grafit [9]
Obr. 12.: Tvar grafitu [9]
TU Liberec Strana 25/ 61
Velikost grafitu:
- vyhodnocení se provádí obvykle pomocí etalonů uvedených v normě.
- vyhodnocení se provádí obvykle pomocí etalonů uvedených v normě.