Faktorem, který bránil ekonomice rychleji růst, byl také pomalý restart ekonomik hlavních obchodních partnerů, tedy USA, Japonska a Německa, po finanční a ekonomické krizi.
Čínská ekonomika se musela po roce 2001, kdy vstoupila do WTO, vypořádat s nutnými reformami zahraničního obchodu i vnitřního podnikatelského prostředí. V průběhu pěti let a pod vnějším tlakem musela výrazně omezit svá protekcionistická opatření a nekonkurenční
47 KUNEŠOVÁ, Hana, Aleš KOCOUREK, Pavla BEDNÁŘOVÁ, Eva CIHELKOVÁ a Miloš NOVÝ. Světová ekonomika nové jevy a perspektivy. str. 327
41
výhody, kterými stát narušoval konkurenční prostředí. Na některé ekonomické subjekty (zemědělce a průmyslová centra) měly reformy negativní vliv, zároveň ale nastartovaly čínský zahraniční obchod a procenta růstu začala stoupat strmě vzhůru. Stejně jako Rusko, ani Čína ne vždy dodržuje své závazky vůči WTO. Zahraniční firmy podnikající na čínském území se běžně setkávají s obchodními bariérami a diskriminací a ze strany státu stále dochází k protěžování státních podniků. Díky růstu se dařilo vytvářet nová pracovní místa a držet tak nezaměstnanost na rozumné úrovni, výrazně se snižoval čínský dluh a Čína se naopak stala globálním věřitelem.48 Krize, která zasáhla čínskou ekonomiku nejsilněji v roce 2009, kdy se projevil pokles poptávky rozvinutých zemí po čínských dovozech, naplno odhalila exportní závislost čínské ekonomiky. Nadprodukce vedla k poklesu cen a nastalo výrazné propouštění. (Z kraje roku 2009 bylo propuštěno asi 26 milionů lidí). Vládní záchranný balíček měl za úkol stimulovat domácí poptávku a dostat do oběhu velké objemy soukromých úspor. Státní zásah měl pozitivní ohlas. Ekonomika se skutečně rozhýbala, mzdy začaly růst a s vládními výdaji do strukturálních oblastí začala růst také životní úroveň.
To, co se v roce 2010 zdálo jako pozitivní výsledek vládní politiky, se hned v roce 2011 ukázalo jako bublina. Růst nebyl podpořený výkonem ekonomiky, ale vládními stimuly.
Růst z roku 2010 posílil střední třídu, která se dále dožadovala lepších životních podmínek a rostoucích mezd. Zvyšování mezd vyvolalo tlak na zvyšování cen finální produkce, která se stala méně konkurenceschopnou na zahraničních trzích, navíc podniky musely snížit počet zaměstnanců a nezaměstnanost v roce 2011 opět vzrostla. Poklesla tedy jak zahraniční, tak domácí poptávka. Vysoká míra domácích úspor poklesla (na přání vlády, která usilovala o puštění úspor do oběhu) a s tím se také snížila poptávka po domácí produkci. O práci žádají také obyvatelé venkova, kteří migrují do urbanistických oblastí s vyhlídkou lepšího života.
Příliš překotná urbanizace vyvinula velký tlak na infrastrukturu, která nápor zvyšujícího se počtu obyvatel nezvládá. Vyšší nároky na mzdu má také stále se zvyšující počet absolventů vysokých škol. Tedy rostoucí životní úroveň paradoxně paralyzuje čínský růst.
Stejně jako Indie, vede i Čína územní spory o hraniční linii v Kašmíru, konkrétně o náhorní plošinu Aksai Čin, kterou si nárokuje Indie, ale fakticky ji ovládá právě Čína (viz obrázek 12 Kašmír a jeho dělení v kapitole 2.3). Další geografické nesrovnalosti řeší
48 KUNEŠOVÁ, Hana, Aleš KOCOUREK, Pavla BEDNÁŘOVÁ, Eva CIHELKOVÁ a Miloš NOVÝ. Světová ekonomika nové jevy a perspektivy. str. 326
42
Čína v Jihočínském moři. Zde se jedná o ostrovy a k nim přiléhající vody plné nerostného bohatství. Území si nárokuje vedle Číny také Tchaj-wan, Filipíny, Vietnam, Malajsie a Brunej. Do sporu jsou zapleteny také Spojené státy, které se snaží udržet otevřené moře a status quo.49 Nevyřešené jsou také politické spory o Tibet a s Tchaj-wanem. Tchaj-wan se cítí být samostatným státem, má vlastní vládu i armádu. Ale územně náleží k Číně, která nekomunistické řízení země neuznává a vyhrožuje vojenskou invazí, pokud by Tchaj-wan vyhlásil nezávislost. Politiku jedné Číny uznávají všechny důležité státy světa, pouze 22 převážně malých států uznává vládu Tchaj-wanu. Situace se vyostřuje také na dalším autonomním ostrově – Hongkongu. Od roku 1997, kdy Velká Británie vrátila Hongkong Číně, je přijata doktrína „jedna země, dva systémy“. Ale se zpomalujícím růstem čínské ekonomiky přichází strach z demokracie a svobody Hongkongu a Čína se snaží zvýšit svůj vliv na ostrově a „pomalu utahuje totalitní šroubky“.50
Ekonomická expanze z let 1999–2007 má ale i negativní dopady nehledě na pozdější zásah ekonomické krize. Intenzivní industrializace, růst střední třídy a zvyšování životní úrovně, liberalizace obchodu, vylidňování venkova a vysoká urbanizace s sebou téměř vždy přináší také vznik socio-ekonomických nerovností mezi obyvatelstvem. Sociální napětí je momentálně jedním ze zásadních rizik v dalším vývoji Číny.51 Dalšími dopady hospodářského růstu v Číně jsou extrémně znečištěné ovzduší a vodní zdroje, energetická zátěž a vyčerpávání zdrojů přírodního bohatství.
2.5 Jihoafrická republika
Jihoafrická republika je jediným státem, který byl do společenství BRIC přizván dodatečně, a to v roce 2010. JAR a prezident Jacob Zuma o přijetí do skupiny BRIC velmi usilovali.
Zuma v roce 2010 navštívil všechny čtyři členské země, aby lobboval za přijetí JAR do společenství. Snaha se vyplatila a Jihoafrická republika obdržela v době čínského předsednictví pozvánku do skupiny a na třetí summit BRIC(S), jak informoval server Lidovky.cz – Česká pozice.52 Ze statistických údajů je evidentní, že důvodem není ani
49 THIM, Michal. Jádro sporu: Jihočínské moře. [online]
50 BUDINSKÝ, Libor. Přituhuje. Hongkong bojuje s Čínou za svobodu, ale ztrácí dech. [online]
51 KUNEŠOVÁ, Hana, Aleš KOCOUREK, Pavla BEDNÁŘOVÁ, Eva CIHELKOVÁ a Miloš NOVÝ. Světová ekonomika nové jevy a perspektivy. str. 320
52 BEDNÁŘ, Luděk. Na Štědrý den přišel na svět BRICS. [online]
43
rozloha (JAR je až 25. zemí světa), ani počet obyvatel (také 25. pozice), ani celková síla ekonomiky v globálním měřítku (31. místo), a není to ani mocenské postavení v rámci mezinárodních společenství. Důvody pro přijetí JAR do skupiny BRIC a rozšíření akronymu o „S“ z anglického názvu South Africa je tedy třeba hledat jinde. Jako důvody k tomuto kroku se nabízejí vůdčí role v subsaharské Africe, a tedy výhodné partnerství pro vliv v tomto regionu, nejstabilnější, nejrozvinutější a nejsilnější ekonomika Afriky s kvalitní dopravní, ICT, finanční a energetickou infrastrukturou, strategická geografická poloha pro námořní dopravu a pro spojení s africkým kontinentem a obrovské zásoby nerostného bohatství (nedisponuje však ropou). Jižní Afrika vytváří 24 % celkového HDP Afriky.53 Na obrázku 15 je zřetelně vidět hustota dopravy kolem břehů JAR. Poloha JAR je strategická pro obchod mezi Jižní Amerikou a Asií a také pro obchod podél západního pobřeží Afriky.