Č lenská základna v letech 1889 – 1903

Starostou byl i nadále Ludwig Hlasiwetz a protektorem F. Clam–Gallas.

Představenstvo dále tvořili tito funkcionáři: První a druhý zástupce starosty, zapisovatel, účetní, knihovník a správce sbírek. Prvním zástupcem starosty byl Wenzel Wolf (1889–

1890); ředitel státní střední školy Dr. Josef Muhr (1891– 1893); profesor obchodní školy J. Richter (1894); Th. Watzel (1895–1896) a ředitel reálky Josef Gränzer (1895–

1903).

Ve funkci druhého zástupce se vystřídali úředník okresního soudu Leopold Watznauer (1889–1899) a zahradník Max Piersig. Zapisovatelem spolku byl nejprve úředník okresního soudu F. Zeh (1889–1890), poté učitel měšťanské školy Leopold Watznauer (1891–1894) a po něm učitel obecné školy Karl Hübner (1895–1903). Pozici účetního v celém období zastával obchodník Gustav Markowitz. Funkci knihovníka vykonávali učitelé: W. Sluke – učitel obecné školy (1889–1892), Wilhelm Hilscher – učitel měšťanské školy (1893–1896), August Hess – učitel obecné školy (1897–1898),

74

Franz Schmidt – cvičný učitel (1899–1900) a po něm byl ve funkci učitel Gustav Müller (1901–1903). Správcem sbírek byl F. M. Beuer (1889–1892), kterého vystřídal F. F.

Floss (1893–1903).

Vedle tohoto “užšího vedení“ bylo v představenstvu ještě 10 dalších členů, kteří pomáhali při plnění různých úkolů. Tito členové vlastně tvořili základ, ze kterého bylo každoročně voleno nové představenstvo. Do vedení spolku dále náleželi vedoucí meteorologické stanice a spolkový zahradník. Vedoucím meteorologické stanice byl nejprve učitel měšťanské školy Anton Hauser (1889–1890). Po něm byl ve funkci učitel obecné školy Rudolf Hermann (1891–1897), kterého vystřídal učitel obecné školy Ernst Kremser. Funkci spolkového zahradníka vykonával po celé období Franz Fritsch.

V direktoriu byly zastoupeny převážně střední vrstvy reprezentované učiteli obecných a měšťanských škol, dále úředníci ve státních službách, ale i větší či drobní podnikatelé .

Čestnými členy byli například Anton Schmidt – učitel obecné školy z Nového Boru, soukromník z Liberce Gottlieb Schütze, lesmistr na penzi Anton Klement Hub z Brna, liberečtí továrníci, př. Josef Gustav Keil, Heinrich F. von Liebieg a Johann F.

von Liebieg. Dále například advokát a poslanec zemského sněmu Carl Schücker (v letech 1886 – 1892 starosta města Liberce).²⁴⁰ A řada bývalých aktivních členů spolku, například Adolf Walter, Theodor Watzel, Leopold Watznauer a Wenzel Wolf.

Mezi korespondujícími členy nacházíme samé zajímavé osobnosti. Například astronoma královské hvězdárny F. K. Ginzela z Berlína, českého cestovatele Emila Holuba, lékaře Josefa Schmidta z Jablonce, profesora z brněnské techniky Alfreda Lorenze, Ludwiga Remhardta, konzervátora botanických sbírek z charkovské univerzity. Dále řadu soukromníků, například Alexandra Neumanna ze Žitavy. Nebo také ředitele, př. Antona G. Veitha, ředitele zemědělské školy a také vydavatele odborného zemědělského a zahradnického časopisu z amerického města Milwauke.

Obě skupiny členů tvořili především střední a vyšší vrstvy obyvatel, hlavně úředníci ve státní správě, učitelé a profesoři. Ale také radové, továrníci a nositelé různých řádů.

Profesní rozvrstvení řádných členů (739 členů) bylo v roce 1893 částečně odlišné než před deseti lety. Členové stále pocházeli z vyšších a středních vrstev

239 Blíže viz stanovy z roku 1888, neboť zde je poprvé uvedena a oficiálně zakotvena.

240 L. Bílková, M. Melanová a kol., Liberecká radnice, Dialog 1993, s. 85.

75

obyvatel. Zemědělci a dělníci zde zastoupeni opět nebyli. Podle povolání měli nejčastější zastoupení velkoobchodníci a inteligence, ve které můžeme mimo jiné také nalézt sochaře, malíře či vicekonzula USA. Na dalším místě byli továrníci, živnostníci a soukromníci. U řemeslníků lze zaznamenat výraznější pokles, hlavně u soukeníků, což souviselo s rozvojem průmyslu a postupným mizením této profese. Oproti tomu se začínají objevovat lakýrníci, zámečníci a klempíři.

Své zastoupení zde opět měly ženy. Z celkového zapsaného počtu 50 žen bylo u téměř poloviny uvedeno povolání či postavení, např. soukromnice, učitelky a majitelky domů.

Zapsaní členové byli převážně z Liberce a okolí. Nově členové spolku Naturfreunde pocházeli z Plzně, Rychnova u Jablonce nad Nisou, Kořenova a Maxova.

Výraznější nárůst dále zaznamenáváme u zástupců různých spolků a institucí. Byly zde například zastoupeny tyto spolky: Osazovací a zkrášlovací spolek z Jablonce (Anpflanzungs– und Verschönerungsverein), Průmyslový spolek vzdělávací (Industrieller Bildungsverein), Náboženská obec izraelská (Israelitische Cultusgemeinde), zástupce pivovaru Plzeň, pěvecký spolek (Gesangverein Lyra), okresní zastupitelstvo města Liberec (Reichenberger Bezirkvertretung), ornitologický spolek (Ornithologischer Verein), hospodářské kasino z Rochlic (Röchlitzer landwirtschaftliches Casino), obec Rochlice (Röchlitzer Gemeinde), společenstvo soukeníků (Tuchmacher Genossenschaft). Ze seznamů řádných členů se dále dozvídáme, že mnoho z nich vedle svého povolání mělo ještě další závazky. Například řada členů působila jako městští zastupitelé, zemští poslanci či vládní radové.

Z hlediska profesí byla roce 1903 mezi řádnými členy (762 členů) nejpočetnější opět inteligence (učitelé a profesoři), velkoobchodníci a továrníci. Silné zastoupení dále měli živnostníci a soukromníci.V seznamech nacházíme ojediněle profese jako optik, drogista či jehlář. Řemeslníků ve srovnání s předchozím obdobím ještě více ubylo (např. barvířů bylo méně; početnější byli například sklenáři a skláři nebo truhláři).

Významné postavení si ve spolku udržovali i ženy. Základ spolku tvořily stále střední vrstvy obyvatel. Dělníci a zemědělci zde opět uvedeni nebyli.

Většina řádných členů i nadále pocházela z Liberecka. K novým místům, odkud členové byli, patřil například Janův Důl, Josefův Důl, Zhořelec, Olivětín u Broumova, dále Kunratice a Výtůň u Merklína. Ze vzdálenějších oblastí to bylo Brno nebo Salzburg. Nacházíme zde však i poněkud exotičtější místo, například Killosu

76

v Tanzanii.²⁴¹ Hodně členů opět působilo, vedle svého povolání, v městském zastupitelstvu, nebo jako dvorní radové, císařští radové či jako poslanci říšské rady.

V těchto seznamech také nacházíme členy, kteří vedle své profese zastávali i různé funkce. Například obchodník a ředitel spořitelny, školní rada a profesor na střední škole nebo ředitel továrny a prokurista.

Během deseti let vzrostl téměř o třetinu počet členů zastupujících spřátelené spolky a společnosti. V roce 1903 jich bylo již 25. Opět uvedeme jen ty nové: akciová společnost pro provozování destilace a prodeje pálenky (Actiengesellschaft für den Betrieb der Destilation und des Verschleißes von Branntwein), Osazovací a zkrášlovací spolek z Frýdlantu, obecně prospěšná stavební společnost (Gemeinnützige Baugesellschaft), Concordia (liberecko–brněnský vzájemný pojišťovací ústav, Reichenberg.–Brünner gegenseitige Versicherungsanstalt), společenstvo řezníků (Fleischer Genossenschaft), obecní spořitelna v Liberci, obchodní grémium (Handelsgremium), spolek obchodníků (Kaufmännischer Verein), spolek pro bývalé vojáky (Militär–Veteranen–Verein), liberecká pobočka Unionbanky a Německý tělocvičný spolek (Deutscher Turnverein). V tomto celém období (1889–1903) nebyl nárůst členů tak výrazný, naopak zaznamenáváme mírnější úbytek. Spolek v průměru ročně opustilo 15 členů. Průměrný nárůst byl jen 25 členů za rok.