1. Postavení šlechty v Československu do roku 1989
1.3 Česká šlechta po 2. světové válce a v období socialismu
Po druhé světové válce došlo k jedné z nejrozsáhlejších migračních vln, během níž odešla, či byla nucena odejít do emigrace i řada členů šlechtických rodů. Hlavně ti, kteří byli považováni státní politikou za Němce.
Šlechta, jež v českých zemích zbyla, přišla o veškerý svůj majetek po únorových událostech roku 1948. Po individuálním vyvlastnění majetku Schwarzenbergům,44 kteří se během druhé světové války proti poválečnému státu ničím neprovinili, mohlo být celkem jasné, kam se bude situace ubírat dál. Proto vyvlastňování majetku v roce 1948 nemuselo být tak velkým překvapením. Vývoj situace po únoru 1948 mohla šlechta předvídat také podle událostí v Rusku, kdy v roce 191745 byla vyvražděna celá carská rodina Romanovců a ruská aristokracie perzekuována.
V letech 1948–1949 opustilo české země mnoho šlechtických rodů, jež přišly o svůj majetek, postavení, místo ve společnosti a do jisté míry i o kořeny. Zemi opouštěly s tichým souhlasem komunistického režimu,46 mohly odcházet do Rakouska, Německa, atd.
Půda, kterou rody opustily, byla z velké míry bez rozmyslu rozparcelována a rozdělena mezi co nejvíce vlastníků. Plně fungující statky a zařízené majetky, po staletí
42 MAŠEK, Petr. Modrá krev : minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 2., rozš. vyd.
Praha : Mladá fronta, 1999. s. 12. ISBN 80-204-0760-X.
43 VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 1. vyd. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2000. s. 317. ISBN 80-7185-327-5.
44Československo. Zákon ze dne 13. srpna 1947, o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou. In Sbírka zákonů Republiky Československé ročník 1947. 1947, 66, s. 697-698. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1947/sb66-47.pdf>.
45 MOULIS, Vladislav. Běsové ruské revoluce. 1. vyd. Praha : Dokořán, 2002. s. 23. ISBN 80-86569-07-1
46 DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. 1. vyd. Jihlava : Listen, 2006. s. 127. ISBN 80-86526-19-4.
26
shromažďované rodinné archivy, pěstěné zahrady, vše bylo rozděleno ve smyslu válečných náprav.
Správu nad rodinnými archivy převzaly z velké většiny po roce 1945 archivy státní.
Po roce 1947 se rodinné archivy začaly soustřeďovat do postupně budované sítě poboček, které vznikaly jako státní oblastní archivy.47
Po vzoru Sovětského svazu se často centrálně přidělovaly mnohamiliónové hodnoty lidem a organizacím bez osobního vztahu k lehce nabytému majetku.48
Ti, kteří zůstali, se jen výjimečně mohli usadit v některých hospodářských budovách svých hradů a zámků. Řada členů šlechtických rodin byla vězněna, popřípadě vykonávala práce, jež nekorespondovaly s jejich vzděláním. Mladí mužští příslušníci rodu museli vykonat povinnou vojenskou službu. Jako politicky nespolehliví byli přidělováni ke složkám PTP.49
Z těch, kteří zde zůstali, můžeme zmínit např. Aichelburg, Czernin, Dolanský, Hrubý,50 atd.
Příklad, jak stát naložil s majetkem, jejž po válce začal konfiskovat a zabavovat šlechtickým rodům, ve své knize přináší Vladimír Votýpka: „Bezprostředně po konfiskaci desfourského majetku se začali na Hrubém Rohozci objevovat zájemci o starožitnosti.
Ze zámku začaly postupně mizet obrazy, staré tisky, stylový nábytek…. Všechno většinou bez dokladů, bez potvrzení.“51
Plenilo se i na dalších zámcích. Nejvyšší kontrolní úřad provedl ke konci šedesátých let prověrky stavu inventářů českých i moravských památkových objektů a výsledek byl doslova kulturní katastrofou – poztrácené, rozprodané, nevhodným uskladněním znehodnocené a zmizelé předměty.52
47 Archiv hlavního města Prahy. [online]. [cit. 2012-03-14]. Dostupné z: <http://www.ahmp.cz/>.
48 VACULÍK, Pavel. Komunistická perzekuce šlechty. Praha : Baset, 2004. s. 117. ISBN 80-7340-026-X.
49 Více k problematice PTP: BÍLEK, Jiří. Pomocné technické prapory 1950-1954 : vznik, vývoj, organizace a činnost. 1. vyd. Praha : Ústav pro soudobé dějiny ČSAV, 199 s. 1. ISBN 80-85270-06-4.
50 MAŠEK, Petr. Modrá krev : minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 2., rozš. vyd.
Praha : Mladá fronta, 1999. s. 12. ISBN 80-204-0760-X.
51 VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 1. vyd. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2000. s. 317. ISBN 80-7185-327-5.
52 VACULÍK, Pavel. Komunistická perzekuce šlechty. Praha : Baset, 2004. s. 118. ISBN 80-7340-026-X.
27
Po roce 1989, kdy zanikl socialistický režim, se některé šlechtické rody do Československa vrátily, např. Colloredo-Mannsfeld, Mladota, Nádherný,53 atd.
Některým příslušníkům české šlechty se také podařilo získat zpět rodinný majetek, socialismu, kdy byla šlechta odsunuta na okraj společnosti. Nutno říci, že restituce celkově v české společnosti nenacházejí pozitivní odezvu i přesto, že velký počet restitucí byl podán na základě platných zákonů a žadatelé mají na restituovaný majetek nárok. Většina restitučních sporů, jež se vlečou ještě nyní, trvá již desítky let a spíše než o majetek jde více o politiku. Jako příklad můžeme uvést kauzu Colloredo-Mansfeld. Kdy se Kristina Colloredo-Mansfeld snaží získat rodinné majetky zabavené v roce 1942 kvůli nepřátelskému postoji rodiny k Velkoněmecké říši.
Zajímavé je, že většina příslušníků šlechtických rodů, kteří o majetek zažádali, jednotně tvrdí, že to byla jejich rodinná povinnost, např. Josef Kinský vnímá opravu zámku jako svůj osobní závazek a Karl Friedrich Des Fours-Waledrode měl povinnost vůči minulosti a zodpovědnost za rodový majetek, který mu byl svěřen.55 Toto tvrdí oba shodně v knize Vladimíra Votýpky. Z toho můžeme usuzovat, že rodinná sounáležitost a příslušnost k českým zemím u některých členů rodu nevymizela ani po zhruba čtyřiceti letech emigrace. Majetek pro ně v tomto kontextu není vnímán jako výsada, ale povinnost, říká Jan Nepomuk Mladota ze Solopisk.56
Šlechta po staletí sehrávala významnou roli v dějinách Evropy. I přestože v posledních dvou staletích svou sílu a vliv postupně ztrácela, ustupovala ze svých vládnoucích pozic
53 MAŠEK, Petr. Modrá krev : minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 2., rozš. vyd.
Praha : Mladá fronta, 1999. s. 12. ISBN 80-204-0760-X.
54 VACULÍK, Pavel. Komunistická perzekuce šlechty. Praha : Baset, 2004. s. 108. ISBN 80-7340-026-X.
55 VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 1. vyd. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2000. s. 238, 323. ISBN 80-7185-327-5.
56 VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 1. vyd. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2000. s. 48. ISBN 80-7185-327-5.
28
a na její místo nastupovaly vrstvy občanské, zůstává šlechta dodnes společenským fenoménem.
29