1. ÚVOD
3.1 ČESKÁ OTÁZKA, MODERNÍ ČLOVĚK A NÁBOŽENSTVÍ
Než přikročím k samotnému popisu tohoto období Masarykova života, uvedu zde dvě nejdůležitější díla, která vznikla právě v devadesátých letech. Jejich, alespoň stručný rozbor je určitě na místě. Tato díla jsou důležitá pro pochopení jeho osobnosti a kroků62, které uskutečnil. Česká otázka a Moderní člověk a náboženství vyšly sice až po první zkušenosti Masaryka s politickou činností, avšak tato zkušenost jej dovedla k sepsání oněch publikací. Obsahují především základní myšlenky a požadavky na politiku, náboženství a věnují se krizi moderního člověka.
Díla jsou provázena jeho hlavní myšlenkou, čímž byla humanitní idea.
62 MACHOVEC, Milan. Tomáš G. Masaryk, Praha 2000.
3.1.1 Moderní člověk a náboženství
Nejprve bych začala knihou Moderní člověk a náboženství.
Kniha v sobě zahrnuje ideje jeho prvotiny, jež se dostala do podvědomí širší veřejnosti. Tou byla jeho habilitační práce Sebevražda jako masový sociální jev přítomnosti. Právě na analýze sebevražednosti a nalezení základních problémů, proč je v této době vyšší, než kdy dříve, ukázal problém moderní doby a moderního člověka. Milan Machovec63 považuje tuto knihu za nejvýznamnější dílo, které Masaryk napsal. Věnuje jí celou kapitolu své knihy.
Masaryk a náboženství, jedna z mnoha záhad jeho života. I když vyrůstal v přísně katolickém prostředí, katolicismu se zřekl, a přešel k protestantismu. Náboženství bylo však nejdůležitější kapitolou jeho života, avšak uchopil ho jinak, než tomu bylo doposud. Právě nové pojetí se setkalo s nepochopením. Pro Masaryka bylo náboženství vysoce individuální záležitostí, ale na druhé straně praktickou věcí, která zasahovala do veřejného života.64
Proč jsem však zařadila intermezzo ohledně vysvětlení jeho pojetí náboženství?
Vysvětlení je jednoduché. Otázka náboženství a přístupu k němu je zásadním problémem, který způsobuje masový jev, jakým je sebevražda. Právě ztráta náboženství, míra jeho institucionalizace, způsobila krizi moderního člověka. Ten se odvrátil od správných zásad, které v sobě náboženství nese. Nemá již cíl, ke kterému by mohl směřovat. „Moderní člověk ztrácí svůj jednotný světový názor náboženský:
tato ztráta znamená intelektuální a mravní rozháranost a anarchii“65 Moderní doba nám sice dala vědu, filosofii, velké ideály, v nich však člověk nenachází štěstí.
Jelikož k ničemu nesměřuje, nemá žádné cíle, ke kterým by se obracel.66
V této knize můžeme pochopit základní Masarykův postoj k životu a k náboženství. Lékem na moderní krizi člověka je právě náboženství. Paradoxně tento člověk byl označován za ateistu. Uvedený názor na jeho osobu vyplývá z nepochopení jeho myšlení. Přesně tato kniha dokazuje pravý opak, on věřil, ale věřil jinak, než jak bylo dáno konvencí. Jeho základním měřítkem byla láska
63 MACHOVEC, Milan. Tomáš G. Masaryk, Praha 2000.
64 SKILLING, H. Gordon. Proti proudu. T. G. Masaryk (1882-1914), Praha 1995.
65 MASARYK, Tomáš. Moderní člověk a náboženství, Praha 1934, str. 35.
66 Tamtéž, Praha 1934.
k bližnímu a schopnost proniknout do podstaty věcí. Podle Machovce67, kdo chce pochopit Masaryka, musí začít tímto spisem.
Náboženství, neboli spíše správná víra v jeho pojetí, byla především víra v morální zásady a v to, že každý člověk je napravitelný a vždy se může vydat na správnou cestu.
V této knize narážíme na Masarykův první pokus uceleně představit své základní myšlenky a přinejmenším se nám také otevírá cesta k pochopení jeho jednání, jak v rámci jeho profesorské činnosti, tak té politické a prezidentské především.68
3.1.2 Česká otázka
Další knihou je Česká otázka. Ta vyšla v roce 1895, rok před knihou Moderní člověk a náboženství. Česká otázka69 je dílo, které je zejména důležité z hlediska položení základů československého státu. Tato kniha je jedna z nejkontroverznějších, které Masaryk publikoval. Myšlenky v ní obsažené totiž vyvolaly dodnes přetrvávající spor o smysl českých dějin. Ten se rozhořel především mezi Masarykem a historikem Pekařem70. Pekař a jiní odmítli uznat Masarykovo kontinuální pojetí dějin, jež měly vycházet z husitství, reformace, přes národní obrození až do současnosti. Především kritizují Masarykovo vytvoření prvotní ideje, jež pak aplikuje na jednotlivé historické události a dle ní řídí souběh událostí. Tímto spojujícím prvkem byla právě idea humanity a demokratičnost.71
Masaryk tedy v České otázce zdůvodňoval, proč ideály viděl v době husitství, Palackém, Havlíčkovi, v něm především. A co je problémem dnešního českého národa, politiky, žurnalistiky. Základní problém viděl v přílišném historicismu a tradicionalismu. Lidé se nevymanili ze spárů minulosti. Neustále se dovolávali velkých jmen, žili v představě, že minulost a kulturní dědictví, které český národ měl, mu pomůže vyřešit momentální problémy.72 To byla, dle Masaryka73, ta největší chyba. Lidé se nesnažili řešit přítomnost. Ta jim unikala mezi prsty. Jemu minulost sloužila proto, aby si z ní vzal poučení pro přítomnost. Avšak nikoliv, aby její pomocí přítomnost řešil. Jelikož přílišné lpění na minulosti neznamenalo žádný progres.
67 MACHOVEC, Milan. Tomáš G. Masaryk, Praha 2000.
68 Tamtéž, Praha 2000.
69 MASARYK, Tomáš. Česká otázka, Praha 1969.
70 POLÁK, Stanislav. Za ideálem a pravdou 3, Praha 2000 - . 71 Tamtéž, Praha 2000 - .
72 MASARYK, Tomáš. Česká otázka, Praha 1969.
73 Tamtéž, Praha 1969.
Vývoj dějin viděl kontinuálně.74 Největší význam přikládal husitské reformaci, ze které se dle něj inspirovali tvůrci národního obrození.
To, že obrozenci čerpali z německé filozofie a kultury, bral pouze jakousi dějinnou půjčku. Kdy husitská reformace pomohla obohatit i německou stranu. Díky této kontinualitě, vlastní vývoj českého národa v autonomii, je nutnou historickou konsekvencí.
Samozřejmě rozbor České otázky jde mnohem hlouběji a popis výše je velice zjednodušený. Pro tuto práci však dostačující. Poslouží k pochopení Masarykových kroků ohledně vzniku samostatného státu, které touto knihou dostaly formální charakter.