Metody a nástroje pro analýzu a měření práce (AMP) patří k základním znalostem průmyslových inženýrů. Jsou výborným nástrojem pro odstranění neefektivnosti při vykonávání jakékoliv práce. [7]
2.2.1 Důvody pro použití metod analýzy a měření práce:
• Zvyšují produktivitu při velmi malých investicích
• Definují časové normy
• Přispívají ke zvyšování bezpečnosti na pracovišti
• Úspory z používání metod jsou viditelné ihned
• Mohou být uplatňované v libovolném prostředí
• Jsou relativně lehké a systematické
• Jsou výbornou zbraní na neefektivnost
14
2.2.2 Techniky měření práce
Pro výpočet produktivity a nalezení zdrojů plýtvání jsou z hlediska analýzy práce nutné výsledky měření práce zaměstnanců. Autoři z IPA Slovakia [7] dělí techniky měření práce na:
• Strukturované odhady – metodický postup při tvorbě odhadů norem spotřeby práce tak, aby výsledky byly důvěryhodné
• Časové studie – přímé měření spotřeby času za pomocí časoměrného přístroje
• Momentové pozorování – metoda statistického zjišťování počtu výskytu pozorovaných dějů v průběhu pracovního dne
• Metody předem určených časů – nepřímé měření času na základě předem určených časů základních pohybů
• Podnikové normativy – předpis stanovující spotřebu času
2.2.3 Metody přímého měření práce
Kontinuální časové studie vycházejí z údajů, které jsou získávány nepřetržitým plynulým měřením, snímkováním práce. Údaje získané přímým měřením pak tvoří pracovní snímek nebo časovou studii. Mezi metody přímého měření času pak autoři z IPA Slovana řadí [7]:
• Snímky pracovního dne
• Momentové pozorování
• chronometráž
Snímek pracovního dne
Je to metoda kontinuálního pozorování a hodnocení veškeré spotřeby pracovního času pracovníka nebo celé skupiny během směny. Přesnost záznamu je 1 minuta. Úkony menší než 30 sec. se spojují. Práce při náběhu směny a po jejím konci se také zaznamenává. Výhodou snímku pracovního dne je získání podrobných informací o činnostech pracovníků a průběhu práce na pracovišti.
15
Momentové pozorování
Momentové pozorování vychází z údajů získaných výběrovým zkoumáním náhodně zvolených momentů v průběhu pracovního děje. Vychází ze statistického výskytu pozorovaných dějů a využívá metod náhodných výběrů a pravděpodobnosti. [7]
Chronometráž
Chronometráž je jedna z nejpoužívanějších metod přímého měření práce.
Z pravidla se používá u cyklických operací, které se pravidelně opakují. Zaznamenává se spotřeba času jednotlivých úkonů práce. Do dalšího rozčlenění chronometráže podle způsobu zaznamenávání patří:
• Plynulá chronometráž – metoda, jež zaznamenává všechny úkony pozorované operace
• Výběrová chronometráž – u tohoto druhu se sledují pouze některé pravidelně nebo nepravidelně se opakující předem známé úkony
• Obkročná chronometráž – využívá se krajně, neboť spočívá v měření velmi krátkých úseků operace, které se pak seskupí do jednotného celku [7]
2.2.4 Metody předem určených časů
Při použití metod předem určených časů se měření práce redukuje na stanovení optimálního pohybového vzorce na vykonání úkolu a na přiřazení příslušných časů tzv.
základním pohybům. Výhodou metod předem určených časů je, že odpadá problém subjektivity při stanovování norem času, protože se časy vypočítávají z výkonnosti průměrného dělníka. Mezi nejpoužívanější metody patří MTM (Methods Time Measeurement) a MOST (Maynard Operation Sequence Technique). [5]
MTM
Z metod předem určených časů je možno použít MTM (Methods Time Measeurement). Vychází z toho, že lidská práce se skládá ze základních pohybů a úkonů, které se opakují. Ke každému elementárnímu pohybu je přiřazena časová norma, která je závislá na druhu a podmínkách pohybu. [7]
Metoda MTM je založena na kombinaci časových a pohybových studií. Spojením těchto metod a na základě dlouhodobých měření práce v reálných podmínkách vznikly předem určené časy, které velmi objektivně stanovují normy práce. [5]
16
MOST
Metoda MOST (Maynard Operation Sequence Technique) je založena na skutečnosti, že lidskou práci je možné popsat univerzálními sekvenčními modely aktivit namísto pomocí detailního popisu nezávislých základních pohybů. Metodou MOST se tak dociluje nejvyšších rychlostí rozboru. [5]
2.2.5 Postup analýzy
Autoři z IPA Slovakia Krišťáka a kol. [8] definují analýzu a měření práce jako systematické přezkoumávání pracovních postupů s cílem zlepšit efektivnost použití zdrojů a definovat normy času pro jednotlivé činnosti. Výstupy z těchto analýz pomohou odhalit činnosti, které nepřidávají hodnotu i příčinu jejich vzniku.
Analýzu a měření práce rozdělují na:
• Analýzu práce – zjednodušení práce, eliminace nepotřebných pohybů
• Měření práce – určení norem času, eliminace neefektivního času
Postup analýzy práce vystupuje z PDCA cyklu, který autoři z IPA Slovakia [8]
popisují v 8 krocích:
1. Vyber práci která má být studována
2. Zaznamenej veškerá relevantní fakta o současné práci, metodě s využitím pozorování a sběru potřebných, dodatečných údajů z vhodných zdrojů
3. Prověř, přezkoumej kriticky tato fakta, způsob, jakým je práce vykonávána a podrob kritickému hodnocení její účel, místo, sekvenci a metodu její realizace 4. Navrhni praktičtější, ekonomičtější a efektivnější pracovní metodu vycházející
z návrhů zainteresovaných pracovníků s ohledem na všechny související okolnosti
5. Hodnoť různé alternativy pro vývoj zlepšených metod porovnáváním nákladů a efektivnosti nové vybrané metody a aktuálně používané metody
6. Definuj novou metodu jako výsledek a prezentuj ji všem zainteresovaným, tedy managementu i výrobním pracovníkům
7. Zaveď novou metodu jako praktickou normu (standard) a trénuj osoby, které ji mají aplikovat
8. Udržuj novou metodu (standard) a zaveď kontrolní procedury jako prevenci návratu k původnímu způsobu práce
17
PDCA
Demingův cyklus, jak se jinak nazývá metoda PDCA, je jednoduchý zlepšovatelský postup, z kterého vychází další postupy jako je DMAIC (Define Measure Analyze Improve Control) nebo již zmíněná analýza práce. Zkratka PDCA je složena z prvních písmen anglického významu postupu (zvaný PLAN-DO-CHECK-ACT cyklus). Je vhodným nástrojem dynamického zlepšování procesů, neboť předem stanovuje kroky, které se mají podniknout a dává postupu jednoduchou a přehlednou strukturu.
Autoři Mašín a Vytlačil [9] vnímají PDCA jako jednoduchou smyčku poskytující ideální spojení různých nástrojů pro řešení problémů kontinuálního zlepšování. Skládá se z jednotlivých bodů:
PLÁNUJ – První fáze se skládá z výzkumu problému, navrhování změn vedoucích ke zlepšení a je při ní potřeba porozumět procesu a zjistit jaké faktory mají na něj největší vliv. Je třeba vybrat faktory, které mají největší vliv na výstupy a důkladně promyslet plán na studium těchto vlivů.
REALIZUJ – Další krok postupu již zahrnuje zavádění navrhovaných změn a testování nového stavu. Fáze realizace závisí na správném provádění testů a sběru pravdivých a vhodných dat. Je nutné používat kalibrovanou měřící techniku a nedělat žádné nedokumentované změny, které by mohly zkreslit výsledky.
PROVĚŘ – V této fázi cyklu se analyzují výsledky z předešlé fáze z hlediska stability a schopnosti. Využívá statistickou analýzu záznamů ve formuláři a běžný cit pro porozumění výsledkům.
PROVEĎ – V konečné fázi cyklu se na základě vyhodnocení výsledků navržené a projednané změny přijímají (analýza stavu však nekončí, pokračuje se opět od fáze plánování s cílem dosáhnout dalšího zlepšení). Pokud je proces nestabilní, provádí se korekce příčin a vrací se do fáze plánování.
Cyklus je možné využít pro řešení jakýchkoliv problémů nebo zavádění nových změn. Jeho výhoda spočívá v možnosti neustále opakovat čtyři základní kroky a v možnosti aplikovat ho na různé obory (výroba, logistika, management, marketing apod.). Opakování cyklu PDCA vede k neustálému zlepšování i již zavedených projektů.
18
Autoři Ivan Mašín a Milan Vytlačil [5] uvádějí označení studium práce a operační výzkum. Podle nich je cílem studia práce optimální využití lidských a materiálových zdrojů dostupných v daném podniku. Funkcí studia práce je získat informace a potom tyto informace využít jako prostředek zvyšování produktivity.
Studium práce rozdělují na dvě techniky:
• Studium metod – za účelem efektivnějšího využívání materiálu, prostoru, strojů a zařízení i pracovníků
• Měření práce – za účelem zlepšení plánování a řízení
Je zřejmé že autoři z IPA Slovakia [8] a autoři Mašín s Vytlačil [5] definují stejné postupy a pouze se liší v názvosloví. Shodují se i s postupem PDCA cyklu procedury studia metod s tím rozdílem, že autoři Mašín a Vytlačil body 5.hodnoť a 6.definuj zahrnují do bodu 4.navrhni a jejich postup má tedy „pouze“ šest kroků.
Pro studium metod je důležité kritické posouzení toho, jak je práce v rámci současné metody prováděna. Pokud průmyslový inženýr nedostane vyhovující odpovědi, nesplňuje současná metoda požadavky vysoké produktivity a její kritický element je potřeba z postupu eliminovat nebo převést jinam.