Pro vyhodnocení dotazníku byla zpracována každá otázka dotazníku zvlášť. V ná-sledující části bakalářské práce bychom chtěli popsat vyhodnocení empirického šetření.
Data jsme seřadili podle pořadí otázek v dotazníku. Respondenti byli sociální pracovní-ci – muži i ženy z Odboru sopracovní-ciálně právní ochrany dětí. Z padesáti dotázaných odpově-dělo devatenáct respondentů, z nichž byl jeden muž. Jednalo se o osoby s vysokoškol-ským vzděláním s průměrnou dobou praxe v oboru mezi šesti až deseti lety.
Dotazníková otázka č. 1. Znění otázky: Jste žena nebo muž? Cílem této otáz-ky bylo zjistit, jaké pohlaví sociálních pracovníků převažuje. Na danou otázku odpově-dělo devatenáct respondentů. Z těchto dotázaných bylo osmnáct žen a jeden muž.
Graf 1Pohlaví respondentů
0%
32%
42%
21%
5%
Věk
0-25 let 26-35 let 36-45 let 46-55 let 56 a více let
Dotazníková otázka č. 2. Znění otázky: Jaký je Váš věk? Cílem této otázky by-lo zjistit, v jakém věkovém rozmezí se respondenti nacházejí. Otázky jsme strukturovali od nabídky a) až d). Ve věkovém rozmezí do dvaceti pěti let se nenachází ani jeden z respondentů. V rozmezí od dvaceti šesti do třiceti pěti let je šest dotázaných. V další věkové kategorii od třiceti šesti do čtyřiceti pěti let nalezneme osm respondentů. Násle-duje věková hranice čtyřicet šest až padesát pět let, do té spadají čtyři respondenti. A poslední věková kategorie, kterou jsme vymezili na padesát šest a více let je obsažena jedním z respondentů. Z těchto výsledků vyplývá, že nejvíce respondentů se nachází ve věkové kategorii třicet šest až čtyřicet pět let. Z celkového počtu se jedná o 42%.
Graf 2 Věk respondentů
26%
26%
48%
Nejvyšší dosažené vzdělání
vyšší odborné vzdělání
vysokoškolské bakalářské vzdělání
vysokoškoslké magisterské vzdělání
Dotazníková otázka č. 3. Znění otázky: Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdě-lání? Zde jsme respondentům nabídli celkem pět uzavřených odpovědí. Od středního odborného vzdělání s maturitou až po vysokoškolské doktorské vzdělání. Hned do první kategorie, tedy střední vzdělání nespadá nikdo z tázaných. Zatímco do vyššího odbor-ného vzdělání a vysokoškolského bakalářského vzdělání spadá stejný počet respondentů tj. v každé skupině pět lidí. O něco více dotázaných, konkrétně devět jedinců nalezneme v kategorii vysokoškolského magisterského studia. Vzhledem k tomu, že pracujeme s číslem devatenácti respondentů je již patrné, že poslední skupina vysokoškolské dok-torské vzdělání neobsahuje žádného z dotazovaných.
Graf 3 Dosažené vzdělání respondentů
28%
39%
28%
5%
Délka praxe v oboru sociální práce
do 5 let délky praxe od 6 do 10 let délky praxe od 11 let do 15 let délky praxe od 31 let a více let délky praxe
Dotazníková otázka č. 4. Znění otázky: Jaká je Vaše délka praxe v oboru so-ciální práce? U této otázky měli respondenti škálu sedmi možných odpovědí. Po pře-zkoumání všech dotazníků a následném rozdělení do skupin jsme zjistili, že dotazovaní spadají pouze do čtyř z daných uvedených možností. V první možné variantě, kterou jsme vymezili do pěti let délky praxe, se nachází celkem pět dotazovaných.
V následující kategorii od šesti do deseti let délky praxe nalezneme osm respondentů.
Shodně jako u první možné odpovědi, tedy pět dotazovaných, najdeme i v rozpětí od jedenácti do patnácti let délky praxe v oboru. A pouze jeden jediný z dotazovaných se svou odpovědí přiřadil k poslední možné variantě a tou je délka praxe třicet jedna a více let. Z výsledků je patrné, že nejvíce respondentů pracuje v oboru sociální práce od šesti do deseti let, což je 39% z dotazovaných.
Graf 4 Délka praxe respondentů
100%
0%
Pracujete ve státní sféře, nebo v neziskové organizaci?
Státní sféra
Nezisková organizace
Dotazníková otázka č. 5. Znění otázky: Pracujete ve státní sféře nebo v neziskové organizaci?
I přesto, že jsme při výběru respondentů oslovili i několik neziskových organizací, všech devatenáct respondentů, kteří zaslali dotazník zpět, spadá do státní sféry.
Graf 5 Pracovní oblast respondentů
53%
21%
26%
Jaké množství klientů je ve vaší péči?
do 500 501 až 800 801 a více
Dotazníková otázka č. 6. Znění otázky: Jaké je množství klientů ve Vaší péči?
Cílem této otázky bylo zjistit, s jak rozsáhlým počtem klientů (dětí) se daný soci-ální pracovník potýká. Dotázaní měli na výběr ze tří odpovědí. První možnost byl počet nepřesahující pět set klientů. Tuto odpověď zvolilo deset lidí, což je více než polovina tázaných, přesněji řečeno 53%. Další skupinu pět set jedna až osm set klientů mají v péči čtyři respondenti. Zbylých pět dotázaných zvolilo odpověď osm set jedna a více případů.
Graf 6 Množství klientů v péči
42%
16%
10%
16%
11%
5%
Jak často se ve své praxi setkáváte se syndromem CAN?
Velice často
V průběhu celého roku Jednou týdně
Každý měsíc Dvakrát ročně Jednou ročně
Dotazníková otázka č. 7. Znění otázky: Jak často se ve své praxi setkáváte se syndromem CAN?
Vzhledem k tomu, že tato otázka byla otevřená, byly odpovědi respondentů velice různorodé. I přesto se některé odpovědi téměř shodovaly. Osm z dotázaných odpovědě-lo, že se se syndromem CAN potýkají velice často. Je pravdou, že do této kategorie by-chom svým způsobem mohli zařadit i tři další respondenty, kteří shodně uvedli, že se syndromem CAN se prakticky setkávají v průběhu celého roku. Další dva dotázaní uvedli, že podnět na podezření syndromu CAN obdrží jednou týdně. Následující tři z tázaných uvedli, že problematiku syndromu CAN řeší každý měsíc. Dva sociální pra-covníci se shodli na tom, že zmíněnou problematiku řeší dvakrát do roka a jediný re-spondent uvedl jednou ročně.
Graf 7 Četnost syndromu CAN
Dotazníková otázka č. 8. Znění otázky: Jak se nejčastěji dozvíte o případu syndromu CAN? Kdo ho nahlásí?
U této otázky bylo na výběr ze čtyř možných odpovědí, ale dotazovaní mnohdy zvolili každou z variant, jimiž byly: policie, školské zařízení, anonymní nahlášení a jiné – otevřená podotázka. Dle odpovědí je patrné, že se o syndromu CAN dozvídají sociální pracovníci od více možných zdrojů. Dotázaní také uvedli, že se o případech dozvídají díky nahlášením lékařského zařízení, od příbuzných z rodiny, nahlášením druhého z rodičů či od samotného dítěte. Také může jít o vlastní poznatek OSPOD v rodině, se kterou se pracovníci setkávají z jiných důvodů. Z dosažených příchozích odpovědí jsem zjistila, že více než polovina nahlášených případů je anonymní.
Dotazníková otázka č. 9. Znění otázky: S jakými navazujícími službami spo-lupracujete v rámci řešení syndromu CAN?
Touto otázkou jsme chtěli zjistit, jak široká škála navazujících služeb se při řešení syndromu CAN nabízí. Tato otázka byla zcela otevřená a respondenti se při jejím vypl-nění vcelku rozepsali a samozřejmě uvedli více navazujících služeb najednou. Mezi zmíněnými službami byla lékařská zařízení, policie, státní zastupitelství, soud, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, psychoterapeuti a psychoterapeutická zařízení, psychologové, učitelé. Ale také centrum krizové intervence, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP) a nestátní zdravotnické zařízení Spirála. Dále terapeutické skupiny, neziskové organizace, krizové centrum Riaps, oblastní charita, doprovázející organizace pro pěstouny a také přímo terénní aktivizační pracovníci v rodinách.
Dotazníková otázka č. 10. Znění otázky: Přebíráte v rámci řešení daného případu za rodiče dítěte kompetence? Pokud ano, tak jaké?
U otázky číslo deset se všichni respondenti shodli na tom, že kompetence za rodi-če nepřebírají. Zde si dovolujeme uvést dvě odpovědi v přesném znění: „OSPOD za rodiče kompetence nepřebírá, ale snaží se zplnomocňovat rodiče v řešení záležitostí týkajících se dětí a podporovat obnovu narušených funkcí rodiny. Pokud se nedaří a možnosti rodiny jsou vyčerpány a dítě je v rodině natolik ohroženo, že již není možné
v rodině dále sociálně výchovně působit, podáváme návrhy na nařízení různých druhů opatření. O těchto opatřeních následně rozhoduje soud, který má poslední slovo.“
Další z odpovědí byla: „Nepřebíráme kompetence rodičů, poskytujeme poraden-ství, zprostředkováváme služby. V odůvodněných případech můžeme nařídit vlastní vý-chovná opatření – napomenutí, dohled a nařídit využití odborné poradenské pomoci. Na ochranu ohrožených dětí můžeme rovněž v odůvodněných případech podávat soudu návrhy na odejmutí dítěte z rodiny nebo na omezení pozastavení či odejmutí rodičovské odpovědnosti. Pokud jsme jmenování soudem opatrovníkem dítěte (typický je opatrovník pro řízení o svěření dítěte do péče apod.), zastupujeme dítě pouze v tomto řízení, jinak zůstávají kompetence rodičů nedotčeny. Výjimkou jsou případy, kdy je OSPOD jmeno-ván poručníkem dítěte. Jedná se o zcela ojedinělé případy, kdy rodiče buď nežijí, nebo nemají rodičovskou odpovědnost a není žádná další dítěti blízká osoba, která by mohla roli poručníka vykonávat. Další situace je role veřejného poručníka – po přechodnou dobu, kdy dítě nemá zákonného zástupce (rodiče nežijí nebo nemají rodičovskou odpo-vědnost) a dítěti dosud nebyl jmenován soudem poručník. V takovém případě děláme jen nezbytné úkony do doby, než bude poručník soudem jmenován. Vše se ve všech přípa-dech musí striktně řídit platnými právními předpisy.“
Sociální pracovníci se zde tedy naprosto shodli v tom, že kompetence za rodiče se nepřebírají a pokud ano, tak ve výjimečných případech, kdy je OSPOD jmenován po-ručníkem dítěte. Další z respondentů zde uvedli, že je rodiči nabídnuta krizová inter-vence, psychologická či jiná podpora, tak, aby mohl i nadále zastávat své kompetence.
Dotazníková otázka č. 11. Znění otázky: Jak se k Vám chovají rodiče (klien-ti)?
U této otázky byly tázaným nabídnuty tři možnosti odpovědí. Jednou z nich byla odpověď, že k sociálnímu pracovníkovi vzhlíží rodiče jako k autoritě a respektují ho.
Tuto odpověď zvolilo pět respondentů. Dva z dotázaných uvedli, že se k nim klienti chovají bez respektu a povýšeně. Zbylých dvanáct respondentů uvedlo možnost c) u které se více rozepsali. Zde jsme vybrali jednu z odpovědí, která všechny odpovědi prakticky shrnuje. „Toto nelze hodnotit všeobecně, každý případ je individuální, v pr-votní fázi většinou přijmou doporučení odborné pomoci. Např. chovají se k nám jako k
26%
63% 11%
Jak se k vám chovají rodiče (klienti)?
Jako k autoritě, respektují mě.
Povýšeně, bez respektu.
Jiná odpověď.
pomocníkovi, k někomu, kdo ho provází těžkým obdobím, k někomu, kdo po něm pořád něco chce. Někdy si z nás chtějí dělat kamaráda, jindy jsme jejich „nepřítel“. Někdy se rodič potřebuje vykřičet, najít viníka. Jednáme s lidmi v krizi, drogově závislými, s rodi-či a dětmi s psychiatrickými diagnózami atd. Chování klientů je různé, záleží na jejich osobnosti a situaci, ve které se nalézají. I my proto musíme přistupovat ke každému in-dividuálně. Všechny uvedené varianty chování existují.“
Graf 8 Chování rodičů vůči respondentům
Dotazníková otázka č. 12. Znění otázky: Hodnoty a postoje sociálního pra-covníka – co je pro Vás osobně důležité při výkonu sociální práce v případě řešení syndromu CAN?
Tato otázka byla také otevřená. Cílem bylo zjistit osobní názor a hodnoty sociál-ního pracovníka. Všechny odpovědi se prakticky shodovaly. Pro tři z dotázaných je dů-ležité řídit se etickým kodexem sociálního pracovníka. Další uvedli, že je pro ně důleži-tý aspekt toho, aby byla rodina ochotná spolupracovat a aby pro dítě udělali pracovníci OSPOD to nejlepší – tedy individuální hledání nejlepšího možného řešení v každém konkrétním případě a chránit tak citlivým přístupem dítě. Další oblast, kterou pokládají dotazovaní za důležitou je mezioborová spolupráce. Jeden z respondentů k tomuto faktu dodal: „Mezioborová spolupráce často nefunguje tak, jak by měla“. Za podstatné zmi-ňují sociální pracovníci také včasnou a intenzivní spolupráci s rodinou, tedy sanaci
ro-100%
0%
Setkal(a) jste se ve své praxi s nějakým případem, na který nikdy nezapomenete?
Ano.
Ne.
v nabídce služeb, řešit a také zvládat krizové situace. Samozřejmě nesmí chybět ani empatie, nadhled a profesionalita.
Dotazníková otázka č. 13. Znění otázky: Setkal(a) jste se ve své praxi s nějakým případem, který Vám natolik utkvěl v paměti, že ho pravděpodobně nikdy nezapomenete?
V tomto případě měli respondenti na výběr ze třech odpovědí a to: ano, ne a ne-vím. Všichni z dotázaných, tedy devatenáct z devatenácti zde totiž uvedli, že se za dobu své praxe v oboru sociální práce s dětmi postiženými syndromem CAN setkali s případem, na který nikdy nezapomenou.
Graf 9 Nezapomenutelný případ
Dotazníková otázka č. 14. Znění otázky: S jakými úskalími sociální práce se při řešení syndromu CAN setkáváte?
V této otázce jsme opět nechali respondentům volnou ruku k tomu, abychom se dozvěděli, s jakými úskalími se při své práci setkávají. Většina dotázaných uvedla, že vidí úskalí v omezeném množství kvalitních psychologů, psychiatrů a v jejich pracov-ních kapacitách. Jeden z tázaných respondentů uvedl: „Chybí také multioborový tým, nastavení pravidel spolupráce a vymezení kompetencí jednotlivých účastníků, osvěta
veřejnosti (i v rámci anonymních oznámení, které si lidé často bojí na OSPOD podávat, popřípadě ani neví, že se na nás mohou obrátit). Bídná je rovněž primární prevence ve školách v rámci syndromu CAN, špatně také fungují výchovní poradci na školách, kteří neví, jak takové situace řešit, popř. neumí s dětmi o těchto věcech otevřeně hovořit.“
Někteří respondenti uvádí, že za úskalí považují neochotu nebo obtížnou spolu-práci zúčastněných, ale také jejich strach. Další dotázaní zmínili i potencionální hrozbu, kterou může být syndrom vyhoření. Pracovníci OSPOD se v dotaznících také shodují na tom, že provázanost složek činných v řešení případu je špatná. Tím se řešení případu prodlužuje na měsíce, někdy i roky.
Další z respondentů uvedl doslovně: „Byrokracie, příliš mnoho procedur, forma-lismus, ze kterého se skutečný osud dítěte vytrácí, zahlcení zbytečnou administrativou na všech úrovních. Nejednotnost právních předpisů a jejich občas i protichůdných vý-kladů. Nekompetentní tvorba metodik. Pracovníci OSPOD se dostávají do dilematu – buď pomoci dítěti nebo dodržet metodiku MPSV.