7.1.5 AUTISMUS
Autismus je velice těžké vývojové postižení, kde autistický jedinec ztrácí schopnost najít a pochopit smysl našeho společenského a komunikativního světa. (Miroslav Vocilka, 1994).
Žáci mají problém s kontaktem s vnějším světem. Jejich společenský kontakt je narušen, mívají poruchy chování, někdy i komunikace. Jejich mozek není schopný přijmout a pochopit běžný společenský život okolo nás. Autismus je postižení, které jedince provází celý život. Nedá se vyléčit. Pomocí různých vzdělávacích metod se dá jedinci zpříjemnit život s tímto postižením. První příznaky můžeme zjistit v době prvních 3 let života. Autismus je z většiny spojován s dalším postižením. U většiny dětí se objeví mentální retardace. Některé autistické osoby vynikají zvláštními schopnostmi v určitých izolovaných oblastech, zvláště v matematice, výtvarných projevech, hudbě apod.
(M. Vocilka, 1994). Děti s autismem jsou hodně uzavřené do sebe, přehlížejí okolí, často nekomunikují s ostatními, odmítají spolupráci, nerady se mazlí, nemají rády doteky, vyhýbají se očnímu kontaktu, nemají představivost, fantazii. Dítě žije podle své rutiny, narušení jeho řádu pociťuje bolestivě. Nemají rády, když je někdo při něčem ruší, nemají rády nové věci (oblečení, stěhování apod.). Pokud se jim něco takového nelíbí, může přijít záchvat zuřivosti, při kterém si tyto děti často i ubližují.
7.1.6 PORUCHY CHOVÁNÍ
Bývají spojovány s některými psychopatologickými projevy v oblasti chování. Můžeme si poruchy chování rozdělit do tří kategorií:
zvýšená vzrušivost
poruchy pozornosti – zapříčiněním tohoto typu může být lehké postižení mozku.
Děti jsou nazývány nepozornými, neklidnými, nesoustředěnými. Obvykle se u nich objevují velké výkyvy ve výkonech ve škole aj.
Infantilní chování – příčinou je nerovnoměrný vývoj dětí.
ADHD
ADHD neboli syndrom narušené pozornosti spojený s hyperaktivitou (dříve LMD neboli lehká mozková dysfunkce).
„ADHD je chápáno jako vývojové chronické postižení se silným biologickým a hereditárním zatížením, jehož důsledkem je zhoršený školní a sociální výkon. Je to vývojová porucha charakteristická vývojově nepřeměřeným stupněm pozornosti, hyperaktivity a impulzivity“ (Šauerová, Špačková, Nechlebová, 2012, s. 34)
Díky nepřiměřenému stupni pozornosti, hyperaktivity jsou značně zhoršené školní výkony dětí. Děti jsou zbrklé, často jsou nazývány neukázněnými, nevychovanými apod. Mají minimální potřebu odpočinku a spánku. Děti s touto poruchou chování potřebují neustálou pozornost, ale musíme je chválit za všechno, co udělají, potřebují se cítit sebejistě.
7.1.7 PORUCHY UČENÍ
Při vzdělávání se snažíme poruchy učení snížit, pomáhat studentům s těmito problémy pomocí speciálních pomůcek apod. Mezi poruchy patří: dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie. Mezi méně známé poruchy učení zařazujeme dyspinxií, dysmůzií a dyspraxií.
Dyslexie je porucha učení, kde dítě má problémy se čtením. Jsou zde problémy s rozpoznáváním písmen podobných (b-d, s-z, aj) – písmena psaná i čtená. Děti s touto poruchou poznáváme podle rychlosti čtení, správnosti čtení a porozumění čtenému textu, špatně napojují písmena, slabiky apod.; čtení bez intonace.
Dysgrafie je porucha učení, kdy dítě má problémy s psaním. Dítě nerozeznává tvary písmen, jeho písmo je neupravené, neuspořádané, každé písmeno jinak veliké apod. Píší pomalu, velice často se zde objevuje i špatné držení tužky.
Dysortografie je porucha pravopisu. Tato porucha je často spojována s dyslexií i dysgrafií. Děti zapomínají vynechávat mezery mezi slovy, pletou si písmena, zapomínají na čárky a háčky u písmen, dělají pravopisné chyby. Žákům s touto poruchou bychom měli dát více času na psaný projev, či ústní zkoušení.
Dyskalkulie je porucha učení, kdy dítě má problémy s matematickými dovednostmi.
Dyskalkulie se ještě rozděluje na různé typy.
Při praktogonostické dyskalkulii má dítě problémy s matematickými pomůckami či nakreslenými symboly. Při verbální dyskalkulii si dítě neví rady s počty, množstvím, matematickými příklady. Lexická dyskalkulie se projevuje u dětí s problémem přečíst matematické úkony (znaménka, číslice…) Při grafické dyskalkulii má dítě problém s psaním číslic (diktovaného či přepisovaného). Vícemístné číslice píše ve špatném pořadí, zapomíná nuly aj. Při operační dyskalkulii se dítě trápí s matematickými úkony (sčítání, odčítání, násobení….). Poslední ideognostická dyskalkulie se projevuje tím, že dítě nechápe matematické pojmy, vztahy mezi nimi. Většinou se to hlavně projevuje v plnění slovních úloh.
Méně známé poruchy učení jsou: dyspinxie a dysmúzie, dyspraxie. Dyspinxie je porucha kreslení. Dítě neumí kreslit přiměřeně svému věku. Dysmúzie je porucha hudebních schopností a dovedností. Dyspraxie je porucha obratnosti či motorických funkcí. Děti mají problémy s koordinací těla.
7.1.8 EPILEPSIE
„Je přechodný stav, který obvykle trvá několik vteřin až minut, je vyvolaný funkční poruchou mozku, jejíž příčinou jsou abnormní a excestní výboje korových neuronů“
(J. Pipeková, 2006, s. 181) Epileptický záchvat poznáme ztrátou vědomí jedince, křečovitými záškuby těla, někdy i pěnou okolo úst. O epilepsii můžeme hovořit u jedince, který prodělal dva a více epileptických záchvatů. Epilepsii můžeme nazvat jako léčitelné onemocnění. Léčí se antiepileptiky.
Existuje několik druhů epileptických záchvatů: např. záchvaty opakující se spontánně – postižen celý mozek; příležitostní záchvaty (něčím vyprovokované) - postižena určitá část mozku. Nejčastěji se setkáváme s rozdělením záchvatů podle ILAE z roku 1980. (viz.
tab. 3)
(J. Pipeková, 2006, s. 182)
Ložiskové záchvaty jsou v oblasti jedné hemisféry. Další rozdělení ložiskových záchvatů je podle poruchy vědomí jedince. Příznaky tohoto typu záchvatu jsou brnění, znecitlivění, bolesti, nevolnosti až zvracení, pocení aj. Generalizované záchvaty vychází z obou hemisfér. Ztráta vědomí je většinou hned od začátku záchvatu. Příznaky generalizovaného záchvatu: pokles hlavy, povolení čelisti, končetiny jsou v nepřirozené poloze, rotace hlavy a končetin; aj.