Dělba práce v domácnosti

Domácí práce jsou v rámci sociologie rodiny studovány především v kontextu vztahů mezi partnery a z toho pramenících souvislostí. Například poměr rozhodování či argumentace moci mezi nimi. Svými studiemi se sociologové a socioloţky snaţí o identifikaci hlavních faktorů, které hrají určující roli pří rozdělování domácích prací, na nichţ členové rodiny participují.¹⁰⁰ Dále se zaměřuje na souvislost vztahu dělby domácí práce a odpovědnosti partnerů na pracovním trhu, jelikoţ skloubení domácí a pracovní sféry je určující pro samotnou představu partnerů ohledně dělby domácích prací. V tradičně pojatém modelu domácnosti bylo na domácí práci nahlíţeno především jako na součást

„ţenské role“. V tomto rodinném modelu příslušelo zajištění příjmu především muţi, tím se jeho neangaţovanost v domácnosti obhajovala, přičemţ tato segregace sfér (veřejné a soukromé) způsobovala diferenci manţelských rolí (jiţ zmiňovaný model nukleární rodiny u Parsonse). Ovšem dlouhodobá a extenzivní participace ţen na pracovním trhu podněcovala feministky a feministy k diskuzi o potřebě změny organizace genderové dělby práce. Cílem diskuzí bylo poukazovat na měnící se poměry a hodnoty ve společnosti, které stály za devalvací domácích prací oproti stoupající hodnotě placeného zaměstnání.

Tradičně základní vzorec pro uspořádání rolí muţe a ţeny se začal rozpadat právě

100 Chaloupková, Jana. Faktory ovlivňující dělbu domácí práce v českých domácnostech a

hodnocení její spravedlnosti. Sociologický časopis. 2005, roč. 41, č. 1, s. 58. Dostupné z WWW [7.

4. 2015]:

<http://is.muni.cz/el/1423/jaro2011/VPL457/um/23631908/chaloupkova_sociologicky_casopis.p df>

50

tehdy, kdyţ se mnoho ţen z ekonomického hlediska stalo nezávislými, ale odpovědnost za domácnost na jejich bedrech leţela stále.¹⁰¹ Tento dříve převládající stereotyp je ovšem sociálním konstruktem, který můţe a měl by být změněn, jelikoţ nespravedlnost genderového řádu je zaloţena na arbitrárních, nikoli přirozených znacích.

Ačkoli se muţi oproti minulosti více podílejí na chodu domácnosti, je dichotomické pojetí domácí práce a její samotný rozsah, dle sociologických zjištění, stále neúměrný a dosti diferencovaný.¹⁰² Nedocenění domácí práce tkví především v její „neviditelnosti“, která je podmíněna obvyklým přístupem muţů, kteří ji povaţují za „samozřejmou“. Relativní jednoduchost a monotónnost stále opakujících se domácích prací obvykle vede k demotivaci vykonavatele (tedy většinou ţenu). Navíc velice často dochází k jejímu přehlíţení, jelikoţ v porovnání s placenou prací je její měřitelný výsledek obtíţně vyčíslitelný.¹⁰³ Můţeme říci, ţe ţeny jsou tak (proti své vůli) vystaveny konfliktu rolí, jelikoţ jejich ţivot je neustále ovlivňován domácími pracemi, ale většinou se jiţ zdaleka necítí povinny stále uklízet či vařit.¹⁰⁴ Z rodinného prostředí přichází Maříková se zajímavým faktem, a to ţe vůbec nejmenší rozdíl mezi partnery v čase vynaloţeném na domácí práce je v období, kdy manţelé ještě nemají děti.¹⁰⁵ Z toho vyplývá, ţe jedním z nejdůleţitějších faktorů ovlivňující rozdílnost doby, kterou tráví domácí prací muţi a ţeny, je narození dítěte. Dítě samotné je pak ovlivněno tím, jak genderový stereotyp v dělbě práce uvnitř rodiny vidí a vnímá.

O tomto tématu píše ve své knize například psycholoţka Marie Vágnerová, která uvádí příklady ze zkušenosti muţů, jeţ ţili jako chlapci v domácnosti, o kterou se staraly pouze ţeny (matky). Pokud se o ni matky staraly dokonce aţ s přehnanou péčí, zanechal tento matčin postoj vliv na stereotypní vnímání dítěte o uspořádání

101 Singly, de F. Sociologie současné rodiny. C. d., s. 105.

102 Chaloupková, Jana. Faktory ovlivňující dělbu domácí práce v českých domácnostech a hodnocení její spravedlnosti. C. d., s. 57.

103 Možný, Ivo. Moderní rodina (mýty a skutečnost). C. d., s. 109.

104 Vodáková, Alena, ed. Vodáková, Olga. ed. Rod ženský. Kdo jsme, odkud jsme přišly a kam jdeme? Praha: Sociologické nakladatelství, 2003, s. 164.

105 Maříková, Hana. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. C. d., 1999, s. 22.

51

dělby domácí práce. Získaná zkušenost z dětství následně ovlivnila postoj muţů i v budoucnu, jelikoţ se většinou tento vzorec snaţili aplikovat i ve své rodině.¹⁰⁶

Pracující ţeny jsou v podstatě zaměstnané na dvojí úvazek. „Druhá směna“, čímţ je myšlena práce v domácnosti, čeká na ţenu ihned po konci té první, paradoxně té, která je často oceněna mnohem více. Domácí práce jsou nedoceněné, neznají konce - neustále se cyklicky opakují. Svátky a podobné události jsou pro mnohé z ţen noční můrou, jelikoţ se obecně očekává, ţe veškerou domácí přípravu (úklid, výzdoba atd.) obstará a zařídí právě ţena.¹⁰⁷ Zřejmě hlavním důvodem, proč se práce v domácnosti nepovaţuje za „skutečnou“

je fakt, ţe je neplacená. V naší společnosti se totiţ status jedince, tedy jak si jej váţí druzí lidé a i on sám, často odvozuje od toho, kolik vydělá peněz.

Co se české domácnosti týče, je téţ odpovědnost a organizace v ní stereotypně přisuzována především ţeně. Česká ţena se, podle dat z výzkumu, které ve své knize uvádí Milan Tuček, zabývá domácí prací v průměru 24,9 hodin za týden, kdeţto muţ pouhých 11,48 hodin.¹⁰⁸ Ţena je navíc v naprosté většině případů spojena s rutinně vykonávanými činnostmi – s praním, vařením, uklízením a nakupováním. Velmi zajímavé je zjištění, jak se liší představa společnosti ohledně dělby práce od skutečnosti. Dynamika dělby práce v české domácnosti, tedy kdo a co reálně dělá, je podle téhoţ výzkumu v rozporu se samotným očekáváním aktérů. Česká ţena zhruba o 15 % častěji vykonává všechnu rutinní činnosti, neţ by podle názoru společnosti měla.¹⁰⁹ Tyto výsledky zaznamenal výzkum Rodina 1996, a pokud je porovnáme s údaji z roku 2002, které v analýze Faktory ovlivňující dělbu domácí práce v českých domácnostech a hodnocení její spravedlnosti zprostředkovává Jana Chaloupková, můţeme si všimnout rozdílu, kolik času ţena i muţ věnuje domácím pracím. Tato česká socioloţka ve své práci uvádí zmiňovaný výzkum z roku 2002, podle kterého se čas u ţen strávený domácími pracemi mírně sníţil, a to na 22,8 hodin týdně.

106 Vágnerová, Marie. Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří. Praha: Karolinum, 2007, s. 44.

107 Renzetti, Claire M. a Curran, Daniel J. Ženy, muži a společnost. C. d., s. 231-232.

108 Tuček, Milan, ed. a Mansfeldová, Zdenka, ed. Současná česká společnost: sociologické studie.

C. d., 2002, s. 152.

109 Tamtéž, s. 152.

52

Naopak u muţů proběhla aktivní změna v jejich pracovně domácí iniciativě, jelikoţ jejich týdenní časový podíl tehdy činil 13 hodin.¹¹⁰ V kontextu s ostatními evropskými zeměmi Chaloupková interpretuje relativně vysoké časové nároky, které jsou na české ţeny v péči o domácnost kladeny.

Podle jakých kritérií a perspektiv lze vůbec činnost v domácím prostředí posuzovat? Chaloupková se ve své jiţ zmiňované práci zaměřuje na tři základní teoretické přístupy charakterizující principy dělby domácí práce. První přístup se zabývá časovou dostupností a omezením, přičemţ vychází z neoklasické ekonomické teorie lidského kapitálu, jejímţ autorem je jiţ zmiňovaný Gary Stenley Becker. V kontextu dělby domácí práce vychází Becker z předpokladu, ţe partneři vyhodnocují svůj čas tak, aby maximalizovali uţitek domácnosti jako celku. Předpokládá, ţe této maximalizace dosáhnou partneři tehdy, dohodnou-li se na specializaci v dělbě práce na základě toho, kdo má či nemá reálně větší šanci peněţního docenění v rámci jeho investovaného času. Čas, jakoţto investice, by tedy měl být vyuţit v té sféře, ve které lze vytěţit u jednoho z partnerů maximálního reálného profitu – buď do perspektivy kariérního růstu v zaměstnání či efektivního časového vyuţití v péči o rodinu a domácnost.¹¹¹

Druhý přístup, charakterizující princip dělby práce v domácnosti, je teorie relativních zdrojů. Tento přístupový model pohlíţí na dělbu domácí práce jako na konsenzuální schéma partnerů, ve kterém má převahu ten, kdo disponuje vyšší kapacitou svého zdroje (např. příjem, vzdělání, společenská prestiţ). Srovnávání těchto zdrojů mezi partnery vede k vítězství silnější pozice, která automaticky předpokládá menší vytíţení v neplacené sféře, tedy v domácnosti. Tudíţ při přibliţně stejné hodnotě relativních zdrojů lze očekávat vyrovnanější rozdělení péče o domácnost.¹¹²

Předchozím teoriím je vytýkána jejich nekomplexnost, která souvisí s jejich opomíjením skutečnosti, ţe ţeny i muţi jsou vystaveni genderovému řádu

110 Chaloupková, Jana. Faktory ovlivňující dělbu domácí práce v českých domácnostech a hodnocení její spravedlnosti. C. d., s. 67.

111 Tamtéž, s. 60-61.

112 Tamtéž, s. 61.

53

společnosti, který je v ní zakořeněný. Od toho se odvíjí sociální nátlaky, které souvisí se strukturální podmíněností v distribuci zdrojů mezi partnery. Myslí se tím například jiţ zmiňovaná vertikální a horizontální segregace pracovní sféry.

Jana Chaloupková v této souvislosti uvádí, ţe první dvě teorie selhávají na příkladech, kdy má ţena vyšší příjem a pracovní úspěchy neţ muţ (odklání se tedy od tradičního schématu). Socializační a genderový přístup tyto aspekty zohledňuje, pracuje s nimi. „Vzhledem k tomu, ţe péče o domácnost je tradičně spojována s gender rolí ţen a je sociálně konstruována jako ţenská práce, odráţí dělba práce v domácnosti a rutinní vykonávání (nebo nevykonávání) domácích prací i to, jaké představy mají muţi a ţeny o svých genderových rolích a jaká jsou jejich očekávání vůči roli jejich protějšku. Postoje k genderovým rolím, tj.

preference tradiční specializace rolí muţů a ţeny, nebo podpora vzájemné zastupitelnosti rodinných rolí, mohou posilovat (popřípadě oslabovat, jsou-li s nimi v rozporu) rozhodnutí o rozdělení rolí v rodině, která jsou výsledkem ekonomických kalkulací.“¹¹³ Tento třetí model přístupu si tedy zakládá na zahrnutí genderového faktoru tak, jak s ním pracují sami partneři v domácnosti a stává se tím tedy flexibilnější.

Ivo Moţný v knize Moderní rodina (mýty a skutečnost) uvádí, ţe muţi průměrně stráví v zaměstnání oproti ţenám více času, tím spíše jsou pro domácnost méně podstatné a náročné činnosti kategoricky přiřazovány právě jim.

Jedná se většinou o činnosti jako sekání trávníku, vynášení odpadků a drobné opravy v domácnosti. Dále uvádí, ţe dokonce některé ţeny samy nenechají muţe určité úkoly vykonávat z důvodu poţadavku preciznosti na odvedenou práci, čímţ vzniká jakýsi paradox.¹¹⁴ Samotná diferenciace domácích úloh bývá podle Moţného často důsledkem odlišné výchovy, kdy rodiče vštěpují dětem takto zavedený standard dělení prací, kterým se oni sami řídí. Obecně se rodiče ale domnívají, ţe děvčata a chlapci by se na domácích pracích měli podílet stejnou měrou. Moţný ovšem dokládá, ţe u samotných rodičů je realita rodinného ţivota v praxi jiná. Zhruba pouze polovina rodičů ze zkoumaného vzorku si zachová

113 Chaloupková, Jana. Faktory ovlivňující dělbu domácí práce v českých domácnostech a hodnocení její spravedlnosti. C. d., s. 61.

114 Možný, Ivo. Moderní rodina (mýty a skutečnost). C. d., s. 109.

54

rovný podíl v činnostech typu: mytí nádobí, nakupování a uklízení. Tento stav, kdy ţeny jsou mnohem vytíţenější v domácích pracích, ovšem často vede k nespokojenosti ţen. V řeči čísel jsou ţeny podstatně častěji iniciátorkami rozvodu právě z tohoto důvodu. Muţi, dle názoru ţen, buď svou přidělenou práci nevykonávají dostatečně kvalitně, či se jí dokonce záměrně vyhýbají.¹¹⁵

Na druhé straně bylo v práci Hany Maříkové a Marty Vohlídalové při analýze problematiky dělby domácích prací zjištěno, ţe v případech, kdy se muţi do domácích prací zapojovali více, tam moc ţen v domácnosti slábla, přičemţ sociální status domácí práce dosahal v této dynamice rolí vzestupné tendence.

Autorky práce také dospěly k závěru, ţe muţova participace na domácích pracích automaticky neznamená jeho přijetí zodpovědnosti za její výkon.¹¹⁶ Co se týče spravedlnosti rozdělení práce v domácnosti, lze říci, ţe hodnocení rovnoměrnosti o rozloţení úsilí je značně relativizováno. Chaloupková odkazuje na kvalitativní studii americké socioloţky Arlie Hochschild, ve které tvrdí, ţe „po neúspěšných snahách o rovnější rozdělení povinností v domácnosti některé ţeny rezignují a postupně sniţují svá očekávání vůči zapojení partnera do domácí práce.“¹¹⁷

Na muţovu odtaţitost v oblasti domácích prací navazuje ve své knize Francoise de Singly, inspirován dílem sociologa Jeana-Claude Kaufmanna. Ten poukazuje na praktiky, které muţi volí, aby s relativně neposkvrněným štítem mohli setrvat v pozici distancující se od domácích prací. Nejprve muţ nabídne svou pomoc ve jménu dobré vůle, kdy ochota je ovšem pouze matoucím manévrem, který má vést k záměrnému maření domácí práce a následnému odvolání se muţe na svou údajnou individuální neschopnost. Další variantou

„solidárnosti“ muţe spočívá v angaţování se v činnostech, které jemu osobně připadají jednoduché, snadno proveditelné (pokud moţno s co nejmenší časovou zátěţí). Tato struktura principu dělby práce, kde kaţdý dělá to, co má rád či je v jeho kompetencích, má svá úskalí. Muţ se obvykle cítí méně zavázán k úlohám,

115 Možný, Ivo. Moderní rodina (mýty a skutečnost). C. d., s. 109-110.

116 Maříková, Hana a Vohlídalová, Marta. Trvalá nebo dočasná změna?: uspořádání genderových rolí v rodinách s pečujícími otci. C. d., s. 23.

117 Chaloupková, Jana. Faktory ovlivňující dělbu domácí práce v českých domácnostech a hodnocení její spravedlnosti. C. d., s. 72.

55

které si sám zvolil, proto jinak „pruţné pravidlo“ opět znevýhodňuje především ţenu, jelikoţ kdo jiný se oné činnosti zhostí, kdyţ ne právě ona?¹¹⁸

118 Singly, de F. Sociologie současné rodiny. Praha: Portál, 1999, s. 110.

56

Závěr

Cílem této bakalářské práce byla analýza pojmu gender a jím utvářených struktur genderového řádu ve společnosti. Zaměřil jsem se především na společností vytvářené genderové stereotypy, které ovlivňují jednak partnery v rodinném kontextu, tak i obecně muţe a ţeny v jejich kaţdodenním ţivotě.

V průběhu celé práce jsem se snaţil především vysvětlit, ţe socializací a z ní vyplývající získaný gender, vytváří spektrum rozdílností sociálních rolí a atributů, jeţ slouţí jako znak sociálních dimenzí rodové identity, a jsou tedy sociálními konstrukty. Dále apeluji na fakt, ţe genderové role nejsou vrozené, ale během ţivota se stávají jakousi druhou přirozeností.

Jedním z hlavních témat bakalářské práce bylo téma dělby práce v domácnosti. Pro ujasnění problematiky jsem představil tradiční pojetí modelu domácnosti, ve kterém bylo nahlíţeno na domácí práci především jako na aspekt

„ţenské role“. Snaţil jsem se čtenáři ozřejmit především to, ţe tento dříve převládající stereotyp je sociálním konstruktem, jelikoţ nespravedlnost genderového řádu je zaloţena na arbitrárních znacích. V textu práce jsem tedy došel k názoru, ţe nerovnost v dělbě práce není ovlivněna biologickou schopností či neschopností muţe nebo ţeny. Při analyzování tématu jsem dále dospěl k zjištění, ţe za dichotomickým schématem dělby domácích prací mezi partnery stojí téţ socializace, tedy jak rodiče vychovávají své děti při rozdělování domácích povinností a přístupu k nim. Další z příčin vytvářející diferenci při rozdělování domácích rolí je sama kulturní společnost a její specifické sociální nátlaky na oba partnery v pojetí domácí práce, které se následně promítají do praxe v chodu domácnosti. Z analýz dostupných zdrojů jsem tedy došel ke stanovisku, ţe sama společnost zaujímá vůči „muţské“ či „ţenské“ práci odlišný charakter očekávání, který přisuzuje domácí práci rozdílný společenský status a postoj vůči ní. Toto téma je dle mého názoru moţné uzavřít slovy, ţe ačkoli se muţi oproti minulosti více podílejí na chodu domácnosti, rozdělení domácí práce a jejího rozsahu je stále neúměrné a dosti genderově diferencované.

57

Dále jsem se zabýval genderovým znevýhodněním ţen a celkově podmínkami ţen na trhu práce, které s pomocí literatury a odborných prací mapuji i v českém prostředí. Mou snahou bylo poukázat na provázanost faktorů, které ovlivňují šance ţen prosadit se na pracovním trhu, jenţ je genderově diferencován. V práci docházím ke stanovisku, ţe velký vliv má samotný školní vzdělávací systém, jelikoţ například volba vzdělávacího oboru je vzhledem ke genderovému aspektu ovlivněna, a tedy tím u chlapců i dívek odlišně motivována.

Tématika rodičovství byla dalším z cílů bakalářské práce a v jejím kontextu jsem se zabýval otázkou, kdo z rodičů by měl zůstat na rodičovské dovolené, je-li moderní doba zaloţena na genderové rovnosti. Součástí mé explanační koncepce bylo systematické apelování na fakt, ţe ţena jiţ není otrokyní své biologické danosti, jak tomu bylo dříve, jelikoţ úloha rodičovství bývala tradičně spojována se ţenou. S tímto tradičním schématem souvisí má snaha o deskripci změny pojetí modelu od tradičního muţe/otce, jehoţ primární funkcí bylo především ekonomické zajištění rodiny, k typu pro rodinu angaţovaného muţe. Dále jsem se zabýval názory o údajně nedostatečné kompetenci otce pro roli pečovatele s odůvodněním, ţe otec nedisponuje potřebnými atributy pro dosaţení základního uspokojení potřeb dítěte. Vzhledem k výzkumným zdrojům jsem dospěl ke stanovisku, ţe pečovatelské role se můţe zhostit v podstatě kaţdý, kdo svou práci odvede kvalitně. Dokonce díky výzkumům analyzující prostředí, ve kterém otec působil na „otcovské dovolené“, vyvozuji, ţe otec si skrze výchovu dítěte dokáţe socializovat „mateřské chování“.

Tímto bakalářská práce potvrdila stanovisko, ţe mateřská role není výhradně biologicky determinovaná.

58

Seznam literatury:

Beauvoir, Simone de. Druhé pohlaví. Praha: Orbis, 1966.

Bourdieu, Pierre. Nadvláda mužů. Praha: Karolinum, 2000.

Goody, Jack. Proměny rodiny v evropské historii. Praha: Nakladatelství lidové noviny, 2006.

Hanáková, Petra, ed., Heczeková, Libuše, ed. a Věšínová, Eva, ed. V bludném kruhu: mateřství a vychovatelství jako paradoxy modernity. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2006.

Hašková, Hana, Saxonberg, Steven a Mudrák, Jiří. Péče o nejmenší: boření mýtů.

Praha: Sociologické nakladatelství (SLON) v koedici se Sociologickým ústavem AV ČR, 2012.

Janata, Jaromír. Dvojí svět. Praha: Maxdorf, 1997.

Janebová, Radka. Sociální problémy z aspektu gender. Hradec Králové:

Gaudeamus, 2006.

Karsten, Hartmut. Ženy - muži : [genderové role, jejich původ a vývoj]. Praha:

Portál, 2006.

Keller, Jan. Teorie modernizace. Praha: Sociologické nakladatelství, 2007.

Klabouch, Jiří. Manželství a rodina v minulosti. Praha: Orbis, 1962.

Macek, Petr. Adolescence. Praha: Portál, 2003.

Mareš, Petr. Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999.

Marksová-Tominová, Michaela. Rodina a práce: jak je sladit a nezbláznit se.

Praha: Portál, 2009.

Maříková, Hana a Vohlídalová, Marta. Trvalá nebo dočasná změna?: uspořádání genderových rolí v rodinách s pečujícími otci. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2007.

Maříková, Hana. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. Praha:

Sociologický ústav AV ČR, 1999.

Matoušek, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: SLON, 2003.

59

Moţný, Ivo. Moderní rodina: Mýty a skutečnosti. Brno: Blok, 1990.

Moţný, Ivo. Rodina a společnost. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2006.

Moţný, Ivo. Sociologie rodiny. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002.

Oakley, Ann. Pohlaví, gender a společnost. Praha: Portál, 2000.

Osvaldová, Barbora. Česká média a feminismus. Praha: Libri, 2004.

Renzetti, Claire M. a Curran, Daniel J. Ženy, muži a společnost. Praha:

Karolinum, 2003.

Singly, Francois de. Sociologie současné rodiny. Praha: Portál, 1999.

Tuček, Milan, ed. a Mansfeldová, Zdenka, ed. Současná česká společnost:

sociologické studie. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2002.

Vágnerová, Marie. Vývojová psychologie. I.: dětství a dospívání. Praha:

Karolinum, 2005.

Vágnerová, Marie. Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří. Praha: Karolinum, 2007.

Valdrová, Jana et al. ABC feminismu. Brno: Nesehnutí, 2004.

Elektronické časopisy:

Hašková, Hana. Pracující matky a genderové role ve výsledcích mezinárodního longitudinálního výzkumu. Gender, rovné příležitosti, výzkum. 2005, roč. 6, č. 1.

s. 22-27. Dostupné z WWW [9. 6.

2015]:<http://www.genderonline.cz/uploads/b2d831df66f54f59e0f52c6c805243a d513a2849_pracujici-matky-a-genderove-role-ve-vysledcich-mezinarodniho-longitudalniho-vyzkumu.pdf >

Chaloupková, Jana. Faktory ovlivňující dělbu domácí práce v českých

domácnostech a hodnocení její spravedlnosti. Sociologický časopis. 2005, roč. 41, č. 1, s. 57-77. Dostupné z WWW [7. 4. 2015]:

<http://is.muni.cz/el/1423/jaro2011/VPL457/um/23631908/chaloupkova_sociolog icky_casopis.pdf>

60

Jarkovská, Lucie. Školní třída pod genderovou lupou. Sociologický časopis, 2009, roč. 45, č. 4, s. 727-752. Dostupné z WWW [26. 3. 2015]:

<http://sreview.soc.cas.cz/uploads/4e46abcb7295d6f727ac95fedffcee171b3633d8 _Jarkovska.pdf>

Kříţková, Alena. Genderová identita – základní definice, konstrukce, koncepty.

Gender, rovné příležitosti, výzkum. 2001, č. 3, s. 1-8. Dostupné z WWW [7. 4.

2015]:

<http://www.genderonline.cz/uploads/111c5fcf226d2ed033ab618317aed562450a

<http://www.genderonline.cz/uploads/111c5fcf226d2ed033ab618317aed562450a