Aby byla finanční analýza přesná a efektivní, je nutno zajistit kvalitní a komplexní informace a zdroje dat. Hlavní a prvotní zdroj pro finanční analýzu představuje účetní závěrka, ve které jsou obsaženy účetní výkazy, ze kterých se informace budou čerpat. Jedná se o rozvahu, výkaz zisku a ztráty a přehled o peněžních tocích (cash-flow). Další informace lze vyhledat z výroční zprávy podniku, z různých ekonomických statistik, z nezávislého hodnocení odborného tisku, internetu atd. (Knápková, 2017, Peterson, 2012) Jáčová (2013) dodává, že se zjištěné výsledky mohou využít především při tvorbě koncepce rozvoje podniku, volbě strategií a její realizaci spojenou s plánováním samotné finanční situace, tj. pro plánování peněžních toků v různých časových období.
1.1.1 Rozvaha
Rozvaha je účetní výkaz, který nám podává informace o stavu majetku podniku a zdrojích jeho financování vždy k určitému datu, zpravidla k poslednímu dni účetního období. Z rozvahy tedy získáváme věrný obraz o majetkové situaci podniku, kde se dozvídáme o druhu majetku, který podnik vlastní, o jeho hodnotě či opotřebení. Dále o zdrojích financování majetku, které se rozlišují na vlastní a cizí zdroje podle toho odkud pocházejí a o finanční situaci podniku, z které se dozvíme, jakého zisku podnik dosáhnul. V České republice se rozvaha sestavuje zpravidla horizontálním způsobem tak, že na levé straně zobrazuje majetek podniku neboli aktiva, která řadíme dle likvidity od nejméně likvidních a na pravé straně zdroje financování majetku neboli pasiva, která řadíme podle toho, odkud pocházejí, a začínáme vlastními a poté cizími. Při sestavování rozvahy platí pravidlo bilanční rovnice, kde se součet aktiv musí rovnat součtu pasiv. (Růčková, 2015) Čechová (2006) dodává, že jsou v rozvaze uvedené důležité informace pro manažery podniku, a to o majetku a závazcích a z nich vyplývajících ukazatelů jako likvidita a zadluženost.
1.1.2 Výkaz zisku a ztráty
Z účetního výkazu zisku a ztráty dostáváme informace o výnosech a nákladech podniku a o jeho hospodářském výsledku za určité období, který zjistíme rozdílem těchto dvou položek.
„Výnosy představují souhrn peněžních prostředků, které podnik získal ze všech svých činností za určité období. Náklady jsou peněžní hodnota, kterou podnik vynaložil za účelem na dosažení výnosů bez ohledu na to, zda byly skutečně uhrazeny“. (Knápková, 2017, s. 36).
Hospodářský výsledek může nabývat kladné nebo záporné hodnoty, tedy zisku nebo ztráty.
Tento účetní výkaz je součástí účetní závěrky podniku a je sestavován v ročních nebo kratších časových intervalech v druhovém nebo účelovém členění, kde druhové členění sleduje povahu nákladů, tj. druhy a účelové členění sleduje příčinu vzniku nákladů, tj. účel vynaložení. (Knápková, 2017). Dle Marka (2009) může být výkaz zisku a ztrát formálně spořádán ve vertikální nebo v účetní formě.
1.1.3 Cash-flow
Cash-flow, v Česku označován jako výkaz o tvorbě a použití peněžních prostředků, je účetní výkaz, který je v České Republice sestavován teprve od roku 1993. Jedná se o přehled o peněžních tocích, které tvoří přírůstky peněžních prostředků, neboli příjmy, a jejich využití, neboli výdaje, během účetního období. Díky tomuto výkazu se dozvídáme, v jaké finanční situaci se podnik nachází a můžeme ho tak hodnotit. Vesměs lze říci, že výkaz cash-flow poskytuje informace o struktuře finančních zdrojů získaných podnikem a o struktuře užití finančních prostředků ve sledovaném období. Cash-flow se sestavuje dvěma způsoby a to přímým způsobem pomocí sledovaných příjmů a výdajů podniku za dané období tj. jejich rozdílem, nebo častějším nepřímým způsobem pomocí přeměny zisku do pohybu peněžních prostředků a to tak, že k čistému zisku připočteme náklady a odečteme výnosy, které nejsou peněžními výdaji a příjmy. Výsledky obou způsobů výpočtů jsou stejné. Tento výkaz se rozděluje na tři základní části a to na provozní činnost, investiční činnost a finanční činnost, přičemž provozní činnost je zde nejdůležitější, je totiž tvořena hlavními činnostmi, díky kterým podnik dosahuje zisku. Jedná se například o výrobu nebo poskytování služeb. Z části investiční činnosti zjišťujeme výdaje na pořízení nového investičního majetku a příjmy z prodeje z těchto investic. V části finanční činnosti se hodnotí financování nejen z cizích zdrojů a to zejména pohyb dlouhodobého kapitálu. Mezi výhody tohoto výkazu patří fakt,
že cash-flow není zkreslován a ovlivňován systémem a výší časového rozlišení, má vliv na náklady a výnosy, ale nemusí ovlivňovat peněžní toky. Další výhodou při jeho sestavování je ten, že není ovlivněn odepisováním majetku, jelikož účetní odpisy nejsou spojeny s pohybem peněžních prostředků. (Knápková, 2017)
Synek (2011) dodává, že úkolem finančního managementu je zajistit růst majetku firmy.
Trvalým zdrojem financování jeho růstu je zisk, ten samotný ovšem nestačí. Podnik musí mít dostatek peněžních prostředků na to, aby mohl včas uhradit své splatné závazky jako například faktury za suroviny nebo režijní náklady či vyplatit mzdy. Peněžní příjmy na úhradu výdajů získává hlavně z tržeb za služby, inkas pohledávek či úvěrů z banky. Tyto peněžní příjmy a výdaje představují pro podnik trvalý peněžní tok.
2 Rizika spojená s interpretací finančních ukazatelů a komplexních modelů
Rizika, která negativně ovlivňují výsledky finanční analýzy a její spolehlivost, jsou zejména:
• pravdivé vstupní účetní údaje,
• izolované interpretování některého z ukazatelů nebo hodnoty,
• hodnoty a vypovídací schopnosti finančních výkazů.
Dle Vochozky (2011) mají zásadní dopad na finanční analýzu a zároveň na celopodnikové řízení zkreslené výstupy finanční analýzy. Důležité je proto vycházet ze skutečných a pravdivých údajů pro jejich následnou analýzu a provedení objektivního rozhodnutí. Toto rozhodnutí však nelze učinit na základě jedné hodnoty či ukazatele. K zajištění komplexního zhodnocení finanční situace podniku je nutné jednotlivé ukazatele a hodnoty sledovat ve vzájemných souvislostech. Jejich srovnávání by mělo probíhat v čase, prostoru a vůči normě.
Srovnávání patří k hlavním přínosům finanční analýzy.
Váchal (2013) dodává, že největší nevýhodou finanční analýzy je nesprávné interpretování v detailu s jinými ukazateli finanční analýzy.
Normou můžeme považovat doporučené hodnoty, které uvádí Vochozka (2011), v souvislosti s finanční analýzou. Jako nevýhoda se zde jeví odlišnost specifik analyzovaného podniku a prostředí, ve kterém se společnost nachází.
Na porovnání ukazatelů daného podnikatelského subjektu se shodnými ukazateli jiných podniků je založeno prostorové srovnávání. To probíhá v určitém časovém období při splnění podmínek srovnatelnosti.Vochozka (2011)
Časovým srovnáváním hodnotíme časové řady jednotlivých ukazatelů a posuzujeme jejich vývoj během určitého počtu na sebe vzájemně navazujících časových období. Základní složky časové řady jsou:
• trend,
• cyklické kolísání,
• sezónní kolísání,
• nahodilé kolísání.
Výsledky finanční analýzy může podstatným způsobem ovlivnit nahodilé působení a i jiné složky časových řad. V rámci hodnocení finanční situace podniku by tato skutečnost měla být při analýze odhalena a patřičně popsána. Vochozka (2011)
Vypovídajícím schopnostem účetních výkazů, které snižují spolehlivost výsledků finanční analýzy, je v odborné literatuře autorů Vochozky či Váchala věnováno nejvíce pozornosti z uvedených rizik. Podle Vochozky (2011) je ve většině případů využíváno při oceňování majetku historických cen. Majetkové složky podniku takto oceněné však nemusejí odrážet jeho skutečnou hodnotu. Výjimku mohou tvořit některé složky finančního majetku, které jsou přeceňovány na reálnou hodnotu k rozvahovému dni (např. cenné papíry určené k obchodování).
V důsledku opotřebení majetku snižují jeho hodnotu odpisy. Zde může dojít k nepřesnostem a to u odpisů jak daňových tak i účetních. Přesnější odpisy bývají účetní, jelikož zohledňují konkrétní podmínky užití majetku. Jedná se však přesto pouze o odhadovanou veličinu.
Zveřejněný stav položek k rozvahovému dni nemusí vždy odpovídat stavu těchto položek v průběhu účetního období. Může se jednat o pohledávky či zboží na skladě, jehož výše mohla být ovlivněna výprodejem před koncem roku. Jednotlivé položky mohou být úmyslně ovlivněny k „vylepšení“ rozvahy.
Omezením srovnatelnosti dat účetních výkazů je systém účetního výkaznictví v rámci národních ekonomik. Toto se snaží řešit proces harmonizace účetnictví, který by měl zajistit odstranění národních specifik v jednotlivých oblastech účetnictví. (Vochozka, 2011)
Vochozka (2011, s. 61) uvádí i další rizikový faktor: „Vzhledem k tomu, že podnik není izolovaným subjektem, model predikce selhání by měl uvažovat také informace o vnějším prostředí. Prvním prvkem je makroekonomická situace. Makroekonomické prostředí by mělo
3 Poměrové ukazatele
Poměrové ukazatele jsou základním prvkem ve finanční analýze. Analýza poměrovými ukazateli vychází pouze z dat obsažených v účetních výkazech. Jsou tedy využívány externí, veřejně dostupné informace. Z hlediska výkazů lze poměrové ukazatele členit do několika skupin a to na ukazatele struktury majetku a kapitálu, které jsou založeny na základě rozvahy a vztahují se k ukazatelům likvidity a zadluženosti. Dále na ukazatele tvorby výsledku hospodaření, které vychází z výkazu zisku a ztráty a zabývají se strukturou nákladů a výnosů.
Dalšími ukazateli jsou ukazatele na bázi peněžních toků, které jsou zaměřené na pohyb finančních prostředků. Častěji se ale poměrové ukazatele člení z hlediska zaměření a to na:
• ukazatele rentability,
• ukazatele likvidity,
• ukazatele aktivity,
• ukazatele zadluženosti.
Tyto ukazatele, jak již bylo zmíněno, vycházejí primárně z údajů z rozvahy a výkazu zisku a ztráty. Tato práce se bude zabývat pouze těmi nejpoužívanějšími ukazateli, které mají nejvyšší vypovídající schopnost. V praxi si každý podnik dle svých interních potřeb určí, jaké hodnotící ukazatele bude používat a které budou nejlépe vystihovat podstatu jeho ekonomické činnosti. Výběr používaných ukazatelů v rámci finanční analýzy musí odpovídat stanoveným cílům. (Růčková, 2015)