Pojem SPU je nadřazen pojmům dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dysmúzie, dyspinxie a dyspraxie. Tři posledně jmenované pojmy jsou českým specifikem.
Dyslexie
Dyslexie je porucha učení, která se projevuje obtížemi při čtení, ačkoli se dítěti dostává běžného výukového postupu a dítě má přiměřenou inteligenci a sociokulturní příležitost.
Stejně jako ostatní vývojově podmíněné poruchy je vyvolána oslabením centrálního nervového systému, které se projevuje v základních poznávacích schopnostech. Důvodem špatného čtení je neschopnost poznávat písmena, uchovat je potřebnou dobu v paměti a reprodukovat je v takovém pořadí, aby skládala správná slova a věty. Dítě si pomáhá tak, že zadaný text odhaduje, a písmena či slova si domýšlí. Při opožděném vývoji čtení, někdy označovaném jako nepravá dyslexie, buď dítě zaostává za ostatními ve všech oblastech,
18
nebo čte pomaleji než ostatní spolužáci, ale vcelku správně, či se zastavuje u písmen, která nezná, ale s nápovědou text zvládá. Na rozdíl od opožděného vývoje čtení žáci s dyslexií vykazují chyby, které bývají typické. Pletou si při čtení některé souhlásky, přehazují, vynechávají a zaměňují písmena, slabiky či celá slova. Pokud celý text přece jen s obtížemi přečtou, neumí mnohdy vyložit, o čem byl. Dyslexie se často pojí s poruchami psaní (Vališová, aj. 2011, s. 394).
Definice dyslexie z roku 1960, kterou formulovali Matějček a Langmeier, klade důraz na dílčí nedostatky, které dyslexii podmiňují:
„Vývojová dyslexie je speciální defekt čtení, podmíněný nedostatkem nebo poruchou některých primárních schopností, jež skládají komplexní schopnost pro učení čtení za dané výukové metody. Objevuje se u dětí obvykle od samých počátků výuky a působí, že úroveň čtení je v nápadném rozporu se zjištěnou úrovní intelektových schopností dítěte“
(Matějček 1975 in Matějček, Vágnerová, aj. 2006, s. 7).
V dubnu 1968 byla Světovou neurologickou federací na konferenci v Dallasu v USA přijata následující definice dyslexie:
„Specifická vývojová dyslexie je porucha projevující se neschopností naučiti se čísti, přestože se dítěti dostává běžného výukového vedení, má přiměřenou inteligenci a sociokulturní příležitost“ (Zelinková 2003, s. 16). V této práci se přikláníme k definici dyslexie z roku 1960 od Matějčka a Langmeiera.
Dysortografie
Dysortografie je specifická porucha pravopisu, projevuje se nápadnými nebo i nesmyslnými chybami plynoucími z neschopnosti aplikovat třeba i dobře osvojená pravopisná pravidla. Mezi typické chyby při psaní patří záměny písmen tvarově nebo zvukově podobných, vynechání diakritických znamének, nedodržení hranic slov ve větách, vynechání či přidání písmen, obtíže s měkčením, záměny sykavek. Děti mají celkově oslabený jazykový cit, což způsobuje chybné tvary při skloňování a časování, těžkopádně se vyjadřují i v mluveném slově. To vše se promítá i do výuky cizích jazyků, kde děti s dysortografií často naráží na neschopnost osvojit si gramatickou strukturu (Vališová, aj.
2011, s. 394).
19 Dysgrafie
Dysgrafie je specifická porucha psaní, která se projevuje tak, že žák při učení nedovede napodobit tvary písmen, nepamatuje si je, zaměňuje je či zrcadlově obrací, vynechává písmena a diakritická znaménka. Děti s dysgrafií často již od předškolního věku nerady kreslí, ve škole je pak při psaní trápí neuvolněná ruka, píší toporně a křečovitě. Písmo je podle stupně postižení neúhledné až nečitelné. Žáci často škrtají a přepisují, písmo má různou velikost, nejsou schopni udržet písmo na řádku, zapisovat číslice pod sebe. Celkově nestíhají tempo psaní, proces psaní jim odebírá příliš mnoho energie, a mnohdy pak nejsou schopni se zamýšlet nad gramatickými jevy či počítáním. Dysgrafie bývá často sdružena s dysortografií a s dyslexií (Vališová, aj. 2011, s. 395).
Dyskalkulie
Dyskalkulie je specifická porucha matematických schopností. Dítě s dyskalkulií má již od počátku školní docházky obtíže zvládnout základní početní dovednosti. Počítání je pomalé, často s pomocí prstů, protože dítě dlouho potřebuje zrakovou oporu. Objevují se problémy už v samotném psaní a čtení číslic, v počítání s přechody přes desítky, při upevnění násobilky. I velmi jednoduché příklady děti raději řeší písemně, neboť zpaměti si nepamatují mezisoučty, pletou se v řádech, zaměňují jednotky, desítky či stovky. Děti s dyskalkulií nejsou schopni řešit úkoly, kde je více navazujících početních operací, nedovedou převést text slovní úlohy do početních operací. Kvůli oslabené prostorové orientaci mohou selhávat i v geometrii (Šance dětem 2013).
Dyspinxie
Dyspinxie je specifická vývojová porucha kreslení. Tento problém nebývá natolik závažný jako jiné specifické poruchy učení, ale stále se opakující neúspěchy v kresbě mohou špatně působit na sebedůvěru dítěte (Rodina a finance 2013).
Dyspraxie
Dyspraxie je specifická vývojová porucha motorických funkcí. Děti s dyspraxií na nás mohou působit jako velice nešikovné a neobratné. Dítě s dyspraxií má problémy v hrubé a jemné motorice. Celková koordinace pohybů je narušena. Takovéto dítě bývá neobratné např. v jízdě na tříkolce, malování, stříhání, skládání puzzle a později následují problémy s učením se jízdy na kole. U některých dětí se také objevují problémy v sociálních
20
vztazích, těžko navazují přátelství. Další obtíže můžeme pozorovat ve zvládání sebeobslužných činností, dítě mívá problém s oblékáním a stolováním. Děti s dyspraxií mají problémy s organizací času a plánováním činností (Rodina a finance 2013).
Diagnóza dyspraxie není nová, vyskytuje se již dlouho, avšak pod jinými názvy.
V minulosti se označovala např. „syndrom neobratného dítěte“, děti byly označeny za
„pohybově hloupé“. Odhaduje se, že dyspraxie postihuje v populaci každého dvanáctého člověka (Kirbyová 2000, s. 9). Diagnózu dyspraxie uvádí též Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, česky Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (dále DSM).
Podle DSM-4 je diagnóza dyspraxie přidělena, pokud dítě odpovídá následujícím kritériím:
A. Výkony v denních aktivitách, vyžadují pohybovou koordinaci, jsou výrazně nižší, než odpovídá chronologickému věku a inteligenci. Mohou se projevovat v opožděném dosahování období charakterizujících pohybový vývoj (první kroky, sezení, uchopování věcí, slabé výkony ve sportu).
B. Výkony označené v kritériu A signifikantně narušují osvojování školních dovedností a provádění aktivit v běžném denním životě.
C. Příčinou poruchy nejsou generalizovaná onemocnění, např. dětská mozková obrna, svalová dystrofie.
D. Při diagnostikované mentální retardaci je opožděný pohybový vývoj považován za jeden z projevů (Zelinková 2003, s. 210).
Dysmúzie
Dysmúzie postihuje oblast vnímání a reprodukce hudby. Žák s dysmúzií se není schopen dostatečně naučit zpívat, hrát na hudební nástroj, apod.
21
Klasifikace specifických poruch učení podle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí
V 10. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí z roku 1992 jsou zařazeny SPU do skupiny poruch psychického vývoje.
F 80–F 89 Poruchy psychického vývoje
F 81 Specifické vývojové poruchy školních dovedností F 81.0 Specifické poruchy učení
F 81.1 Specifické poruchy psaní F 81.2 Specifické poruchy počítání
F 81.3 Smíšené poruchy školních dovedností F 81.8 Jiné vývojové poruchy školních dovedností
F 81.9 Vývojové poruchy školních dovedností nespecifikované
F 82 Specifická vývojová porucha motorických funkcí
F 83 Smíšené specifické vývojové poruchy (MKN 10. revize in Michalová 2008, s. 12).