„Pojem edukace lze definovat jako proces soustavného ovlivňování chování a jednání jedince s cílem navodit pozitivní změny v jeho vědomostech, postojích, návycích a dovednostech.
Edukace znamená výchovu a vzdělávání jedince” (Juřeníková, 2010, s. 9).
Edukace je kritériem kvality poskytované ošetřovatelské péče a je neoddělitelnou součástí této péče. Je realizována na základě zjištěných edukačních potřeb, které získáme na základě vyhodnocení získaných informací o edukantovi. Edukační proces je činnost lidí, při které dochází k učení. Ve zdravotnictví jde o zdravého nebo nemocného pacienta či jeho rodinu. Edukantem může být zdravotník, který si neustále prohlubuje vědomosti a dovednosti v rámci celoživotního vzdělávání. Charakteristiku edukanta ovlivňuje sociální prostředí, etnická příslušnost či víra. Edukátorem ve zdravotnictví je nejčastěji lékař, všeobecná sestra, porodní asistentka, fyzioterapeut, nutriční terapeut atd.
(Nemcová, Hlinková a kol., 2010).
14.1 Fáze edukačního procesu
Fáze edukačního procesu dělíme na fázi ověřovací, fázi přípravy edukačního plánu, realizace edukačního plánu a fázi vyhodnocení efektivnosti edukace.
Fáze ověřovací obsahuje sběr údajů o schopnostech, připravenosti a nedostatcích z hlediska učení.
Příprava edukačního plánu spočívá v provádění a stanovení priorit a edukačních cílů, to znamená získávání nových vědomostí, či osvojení nových dovedností. Edukační plán je sestaven v písemné formě a dle zjištěných potřeb edukanta.
Na realizaci edukačního plánu se podílí zdravotnický multidisciplinární tým složený z lékaře, všeobecné sestry, fyzioterapeuta a nutričního terapeuta, kteří edukanta edukují na základě svých kompetencí, specializace a stanoveného plánu edukace. Na podkladě vyhodnocení sběru informací o edukantovi definujeme jeho edukační potřeby a následně plánujeme a realizujeme samotný edukační plán. Vše by mělo směřovat k naplnění cíle edukace (Brímová a kol., 2013).
Poslední fáze edukačního procesu se skládá z vyhodnocení efektivnosti edukace. Hodnocení edukace je ovlivněno řadou faktorů respektující individualitu každého jedince žijícího v rozdílných sociálně-kulturně-ekonomických podmínkách s různými dovednostmi, zkušenostmi a vědomostmi (Brímová a kol, 2013).
Bohužel v některých případech se nám nepodaří naplánované cíle splnit. Mezi nejčastější důvody patří chyby v komunikaci, nesprávné stanovení edukační diagnózy, nedostatečný nebo nevhodný odhad potřeb, vytyčení nereálných cílů, nepřiměřený časový plán a nedostatečná nebo žádná motivace. V případě nedosažení požadovaného edukačního výsledku a nesplnění cíle edukace, musíme přehodnotit edukaci, odhalit příčinu a provést další edukaci (Juřeníková, 2010).
14.2 Formy edukace
Formy edukace máme individuální a skupinovou. Individuální edukace umožňuje individuální přístup a respektování osobnosti pacienta. Skupinová edukace se uskutečňuje působením na skupinu. Vytváří podmínky pro vzájemnou diskuzi a interakci. Za nejúčinnější metodu edukace považujeme metodu mluveného slova.
Jednak ve formě monologu – přednášky, výkladu, tak i metodou dialogu – diskuse, rozhovor nebo beseda (Brímová a kol., 2013).
Edukaci dělíme na základní, reedukační a komplexní. Základní edukace je ta, kdy pacientovi předáváme nové vědomosti či dovednosti a pacient je motivován ke změně hodnotového žebříčku i postojů. Reedukační edukace je taková edukace, při které navazujeme na předchozí vědomosti a dovednosti edukovaného pacienta.
Vědomosti, dovednosti a postoje prohlubujeme. Za komplexní edukaci považujeme edukaci, kdy pacientovi etapově předáváme vědomosti, budujeme dovednosti a postoje ve zdraví prospěšných opatřeních, které vedou ke zlepšení a udržení zdraví (Juřeníková, 2010).
14.3 Pooperační edukace
„V pooperační edukaci je cílem dosažení kompenzace celkového zdravotního stavu s minimalizací pooperačních rizik“ (P. Brímová, 2013, s.103).
Při pooperační edukaci jde o cílevědomý, promyšlený postup, kdy předáváme vědomosti, návyky a zručnosti pacientovi o pooperační péči.
Pooperační edukace je zaměřena na následné dodržování pooperačního režimu v domácím ošetření. Pacienta edukujeme o pooperačním režimu, který zahrnuje klidový režim. Pacient pracující v administrativních profesích má pracovní neschopnost
edukujeme o vhodné poloze po operaci (zvednutá hlava, neležet na operované straně), nezvedání těžkých břemen, zákaz činností v předklonu. Edukujeme o použitých pomůckách při aplikaci očních kapek. Doporučíme roztoky určené k výplachům oka (borová voda) a obvazový materiál. Edukujeme o správné technice aplikace léčiv (očních kapek, mastí a gelů), o dodržování frekvence aplikace očních kapek, o uložení léčiv a dodržování expirační lhůty léčiv dle výrobce (Brímová a kol., 2013).
Součástí pooperační edukace je i edukace o dodržování hygienických zásad.
Týká se to mytí rukou (hlavně před aplikací očních kapek), hygieny operační rány (nesahat si do operovaného oka, nemnout si oko, po sundání obvazu operované oko omývat pouze borovou vodou) a čistoty pomůcek (používat jednorázové kapesníky a ručníky). Edukujeme pacienta o tom, že brýlovou korekci může oční lékař napsat až po 2–3 měsících, kdy končí doba rekonvalescence při dobrém pooperačním průběhu. kontrolu na druhý den (Brímová a kol., 2013).
14.4 Edukace seniorů
„Katarakta (šedý zákal) se vyskytuje až u padesáti procent lidí nad 50 let a u tří čtvrtin lidí nad 75 let“ (I. Nováková, 2011, s. 109).
„Pod pojmem stárnutí se zpravidla rozumí souhrn změn ve struktuře a funkcích organismu, které podmiňují jeho zvýšenou zranitelnost a pokles schopností a výkonnosti jedince a jež kulminují v terminálním stadiu a ve smrti“ (J. Langmeier, D. Krejčířová, 2006, s. 202).
Stáří je konečnou časovou etapou života. Jde o normální a nevyhnutelný stav ve vývoji člověka, který začíná od samotného narození. Ve stáří dochází ke kognitivním a emočním změnám. Kognitivní změny se týkají zhoršujícího se smyslového vnímání.
Po šedesátém roce asi 90 % lidí má výrazné zhoršení zrakové percepce a sluch je zhoršen asi u 30 % osob. Dále se zhoršuje paměť, klesá inteligence a klesá i tvořivost.
Emoční změny ve stáří se týkají afektivního chování. Ve stáří se snižuje intenzita emocí, nové věci nenadchnou. Starý člověk je ohrožen sociální izolací a může trpět různými zdravotními omezeními. To se týká hlavě problémů se zhoršenou pohyblivostí. Objevují
se chronické potíže, které se zhoršují a ovlivňují kvalitu života ve stáří. Zdravotní faktory mají významnou roli v procesu edukace seniorů (Špatenková, Smékalová, 2015).
S přibývajícími léty dochází též k různým psychickým změnám. Zhoršuje se paměť (zejména ve věku od 70 do 90 let) a pozornost. Staří lidé si nepamatují nové informace tzv. novopaměť. Staropaměť- pamatování si starších věcí, zůstává zachována.
Ale i zde mohou být značné individuální rozdíly. Hraje tu roli genetika, aktuální zdravotní stav, dále zkušenosti a postoje k duševní činnosti. Paměť, ale můžeme trénovat, rozvíjet nebo udržovat aktivní duševní činností. Co se týče pozornosti, tak se zmenšuje její rozsah a schopnost pozornost přenášet z jedné činnosti na druhou. Někdy může docházet i poklesu inteligence (Kalvach, 2011 ; Špatenková, Smékalová, 2015).
Senioři se těžko vyrovnávají s postupnou ztrátou zraku, a proto mají i více obav z operace. Je tedy důležité správně je edukovat, uklidnit a v případě potřeby zapojit do edukace i rodinné příslušníky (Mellanová, Čechová, Rozsypalová, 2014).
Při plánování edukace seniorů je výběr správného prostředí důležitý. Senior se zde musí cítit pohodlně a dobře. Dále zajistíme i pohodlné sezení, blízkost WC a vhodnou intenzitu osvětlení. Při edukaci se snažíme eliminovat poruchy procesu učení, respektujeme delší čas, potřebný nejen pro upevňování nových poznatků, ale i procvičování např. aplikace očních kapek. Senioři pro osvojení učiva potřebují daleko více času. Proto nespěcháme a učivo opakujeme. Vyhradíme si na edukaci dostatek času, abychom nestresovali sebe ani seniory. Edukátor mluví jasně, srozumitelně a stručně (Špatenková, Smékalová, 2015).
Někteří senioři kromě snížené zrakové ostrosti mají i poruchy sluchu, což významně ovlivňuje jejich život a s tím související komunikační problémy. Proto v kontaktu s nimi nepostupujeme unáhleně ani zbrkle. Při oslovení se pacienta jemně dotkneme paže a při edukaci se vždy ujistíme, zda pacient pochopil, co jsme mu právě říkali a zda všemu rozumí (Kalvach a kol., 2011).
III Výzkumná část
V této bakalářské práci výzkumná část obsahuje seznámení s výzkumem, výzkumnými cíly a výzkumnými předpoklady. Výsledek výzkumného šetření zde prezentujeme analýzou dat ve formě tabulek a grafů, s následnou diskusí a návrhem opatření pro praxi.