Fólie Heat Mirror - ENERGETICKÝ TOK OKNEM PŘI RŮZNÉM DRUHU ZASKLENÍ

1 ENERGETICKÝ TOK OKNEM PŘI RŮZNÉM DRUHU ZASKLENÍ

1.1 Fólie Heat Mirror

Obr. 1 Energetický tok oknem při použití fólie

[1]

fólie

Obyčejné dvojsklo propouští kolem 40% UV záření, které způsobuje mimo jiné blednutí barev v interiéru. Pokovené dvojsklo pak 20% a trojsklo 8%. Použitím fólie Heat

Mirror^TM se dostaneme na hodnotu 0,5%. Tyto fólie propouštějí od 33% do 88% viditelného světla, podle typu. Menší propustnost je nahrazena jinou výhodou. Odrazem slunečního a tepelného záření. Běžné dvojsklo propustí 81% a trojsklo 71% viditelného světla. Propustnost v infračervené oblasti se vzrůstající vlnovou délkou klesá. Pro blízkou IR oblast (sluneční záření) dochází k prostupu a ve vzdálené oblasti IR naopak k odrazu. Množství slunečního záření z celkového dopadajícího na zasklení, které projde po dopadu do interiéru charakterizuje solární faktor g [%]. Při použití fólie u dvojskla a argonem nebo jiným plynem se dostaneme na hodnoty mezi 16 a 43%. U dvojskla s mezerou vyplněnou vzduchem prochází až 76% a u dvojskla s pokovením a argonem projde až 63%. Instalací Heat Mirror fólie získáme zasklení, kterým můžeme regulovat pasivní solární zisky. V letním období nedochází k přehřívání místností, v zimním využijeme maximálně zisky ze slunečního záření.

Výroba fólie spočívá v nanesení šesti až dvanácti vrstev stříbra a oxidu india v tloušťce několika mikrometrů. Celá fólie se následně napíná mezi další skla viz Obr. 1. Nahrazuje třetí sklo při značné úspoře materiálu na rám a snižuje hmotnost. Použitím této fólie nám o 2 až 3°C stoupne vnitřní povrchová teplota. Nabízené typy fólií Heat Mirror jsou: HM 88, 66, 55, 44, 33, HM SC 75 a HM TC 88. Vyrábí se ve dvou šířích 1829 a 2000mm. Životnost se odhaduje na 30 let. Liší se v procentech odrazivosti a prostupnosti, každý typ je tedy vhodný pro jiné použití, od prosklených kancelářských budov po nízko energetické obytné stavby.

Obr. 2 Rozdíl v umístění pokovení a fólie

[1]

7 1.2 Pokovení

Technologie pokovení byla vynalezena v 80. letech. Máme dva druhy, tvrdé a měkké.

Pokovení se nanáší, na rozdíl od fólie Heat Mirror přímo na sklo. U tvrdého pokovení je tato vrstvička nanesena na vnější sklo a je vystavena povětrnostním vlivům. Musí mít další ochrannou vrstvu proti poškrábání a jinému poškození. Měkké pokovení je naneseno na vnitřní stranu skla, která je chráněna před okolním prostředím. Nanášení probíhá specální technologií, nanášením v magnetronu. Ve vakuu je pomocí katodového rozprašování nanášena vrstva atomů stříbra a oxidů kovů, které se uvolní po bombardování ionty. Docílí se tím rovnoměrného nanesení až 17 vrstev. Nevyžaduje dodatečnou ochranu. Skla s některou uvedenou vrstvou se označují LowE (nízká emisivita).

Obr.3 Energetický tok oknem při pokovení

U = 3 W⋅m^-2⋅K^-1 U = 1,3 W⋅m^-2⋅K^-1

g = 77% g = 61%

prostup světla = 81% prostup světla = 76%

vrstvička kovu a argon

Sluneční energie je elektromagnetické vlnění o vlnové délce od 0,3 do 2,5 nm. 52% záření leží v oblasti viditelného světla. 48% připadá na neviditelné infračervené a ultrafialové záření. Část záření dopadajícího na zasklení je pohlcena, tzn. Tato část záření je sklem přijata a jako teplo vyzářena po obou stranách do okolí (absorpce). Další část je odražena, tedy na povrchové ploše je záření odraženo zpět (odraz); největší část záření pronikající sklem narazí ve vnitřním prostoru na masivní stavební části, přemění se v teplo, což vede k emisi dlouhovlnného infračerveného záření (tepelného záření). Infračervené záření, které dopadne na zasklení zevnitř, je vrstvou oxidu kovu na tepelně ochranném zasklení odraženo zpět do interiéru. [18]

Uvedené hodnoty na obrázku jsou staršího data. Dnešní zasklení dosahuje celkově lepších parametrů. Touto fólií lze vylepšit U hodnotu zasklení o 0,30 až 0,70 W⋅m^-2⋅K^-1. Mezi další vlivy ovlivňující U hodnoty jsou např. druh použitého plynu a vzájemná vzdálenost tabulí skla. Dříve používaný plyn vzduch je dnes nahrazován inertními plyny Argonem, Kryptonem a Xenonem. Použitím lepšího plynu se snižuje potřebná vzdálenost tabulí z 24mm u vzduchu na 6mm u Xenonu. Fl4 čiré plavené sklo 4mm, Le4 nízko emisivní pokovené sklo 4mm, 16, 12, 10mm šířka mezery, Air vzduch, Ar Argon, Kr Krypton, SC 75, TC 88 fólie Heat Mirror, Uvert součinitel prostupu tepla ve vertikální poloze, g vyjadřuje propustnost celkového slunečního záření sklem, vzhledem k nezasklenému otvoru, Rsol reflexe slunečního záření, , Rvis reflexe viditelného světla, Tvis prostup viditelného světla, TUV prostup ultrafialového třetina z Evropy a jedna šestina ze Severní Ameriky. Největší podíl, 70% jde do stavebnictví, 20% do vybavení interiérů a 10% do automobilového průmyslu.

Výroba plochého skla ( float – termín pro plavení i označení skla zároveň) probíhá

plavením roztaveného skla na hladině tekutého cínu. Díky tomu má sklo dokonale hladký povrch na obou površích. Vznikají velké tabule určené k dalšímu zpracování. Základní materiál na tavení, sklářský kámen, se skládá ze 73% písku, 15% sody, 10% vápna a 2%

procent přísad dle výrobce.

Konkrétní postup výroby se skládá z šesti automatizovaných operací.

Zakládání vsázky – suroviny (písek, soda, vápenec, dolomit…), které jsou skladovány zvlášť se dle typu skla naváží, smíchají se střepy a dopraví do pece.

Tavení v tavícím agregátu – vsázka je tavena v plynové peci při teplotách (1550-1600)°C, dochází k přeměně na sklovinu, která se časem homogenizuje.

Plavení skla – vytékající sklovina je navedena do cínové lázně, kde postupně klesá teplota na 600°C a dochází k tvarování na požadovanou tloušťku a šíři.

Nanášení vrstev na skleněný pás – nanášení tenkých povlaků oxidů kovů probíhá při vysokých teplotách. Vznikající zplodiny se odvádějí a neutralizují.

Chlazení skla – nekonečný pás skla je v plastickém stavu vyzvednut z cínové lázně do chladící pece. Zde dochází k řízenému ochlazování podle chladící křivky, tak aby bylo eliminováno vnitřní napětí a následně nedocházelo k lomům skla. Pás vystupuje z chladničky při teplotě 60-80°C.

Řezání – před řezáním pás prochází detektorem vad a pak je nařezán na tabule potřebných rozměrů. Maximální rozměr je 600 x 321 cm. Následuje balení a expedice k zákazníkům.

Základní druhy vyráběných skel:

Plavená skla - float

Vrstvená skla – dvě a více tabulí mezi, které se vkládá polyvinylbutyralová fólie (PVB), tato skla se označují jako bezpečnostní.

Tvrzená skla – další typ bezpečnostních skel. Sklo je zahřáno do bodu měknutí (650°C) a následně prudce ochlazeno. Tato úprava dodá sklu pětkrát větší odolnost oproti obyčejnému.

Zrcadla – na jednu stranu se nanese vrstvička stříbra a lak.

Protipožární skla – tabule skla jsou spojeny protipožární vrstvou, která při požáru zpění a vytváří tak ochrannou vrstvu.

2 Běžně dostupné okenní systémy na trhu

Tab.2 Typy oken [3]

2.1 Materiály rámů a jejich vlastnosti

V následující tabulce 3 jsou uvedeny druhy používaných materiálů na výrobu rámů a jejich vlastnosti. Jako referenční je zvoleno dřevo, ostatní jsou porovnávány právě se dřevem.

Celkově vychází nejlépe právě dřevo, jedná se o snadno dostupný a lehce zpracovatelný přírodní materiál s dobrými tepelnými vlastnostmi. Plast je moderní velmi rozšířený materiál, kolem kterého je stále mnoho otázek, např. co se týká životnosti. Hliník je velmi náročný na zpracování, ale má dlouhou životnost s minimální potřebou údržby. Budoucnost bude zřejmě patřit kombinacím těchto materiálů, pro docílení nejlepších vlastností a příznivých cen.

Tab.3 Porovnání vlastností materiálu oken

Dřevo Plast Hliník Dřevo/hliník Ocel

Tepelné vlastnosti dobré U=1,4-1,7 W/m²K

dobré U=1,8-2,2 W/m²K

špatné U=2,2-2,8 W/m²K

střední U=1,7-2,0 W/m²K

velmi špatné U>3 W/m²K

Konstrukční vlastnosti dobré při odpovídající

péči dobré dobré dobré střední, problémy s

kondenzující vlhkostí

Možnost recyklace závislá na barvách dobrá, nepoužívaná dobrá dobrá dobrá

Údržba nákladná, zvenčí

natírat po 3-5 letech

snadná, povrchové plochy matní a eventuelně křehnou

snadná snadná

snadná při použití pozinkování, resp.

použití vypal. laku

Primární energetické náklady 20 kWh/m² 70 kWh/m² 1000 kWh/m² 240 kWh/m² 120 kWh/m²

Relativní náklady 100% 80-90% 160-180% 140-220% 120-200%

Životnost více než 20 roků více než 30 roků více než 30 roků více než 30 roků více než 30 roků

[18]

12 2.1.1 Dřevo

Dřevo se jeví jako ideální materiál z hlediska tepelně izolačního i ekologického. Má z používaných materiálů nejnižší koeficient tvarových změn, velmi dobrou pevnost a vysokou požární odolnost. Jeho zpracování je jednoduché, šetrné k životnímu prostředí a polotovary jsou lehce dostupné. Mezi nejpoužívanější patří smrk, borovice, modřín a dub. V dnešní době se výhradně dřevěné rámy vyrábí z lepených vysušených hranolů, označovaná jako Euro okna. Minimalizují se tak deformace způsobené hlavně měnící se vlhkostí dřeva a okolní teplotou. Nevýhodou použití dřeva je nutnost se o rámy starat. Pravidelně je natírat, nejlépe biologicky lehce odbouratelnými nátěry zaručující bezproblémovou recyklaci, které zaručí stabilitu barev a ochranu před povětrnostními vlivy a před houbami a plísní. Jedno z nejvíce namáhaných míst je spodní část, kde stéká voda po skle dolů. Zde se instaluje termookapnice, chránící toto místo před stékající vodou a únikem tepla a zvyšuje celkovou životnost rámu.

Dřevěná okna se vyrábí obvykle v hloubce 68, 78, 80, 88, 95mm. Větší hloubka rámu zlepšuje tepelné vlastnosti. Tvarově lze dřevěné rámy libovolně formovat.

Obr. 4 Řez dřevěným oknem

rám - profil 80 křídlo - profil 80 izolační dvojsklo termodistanční rámeček zasklívací lišta

těsnění s tvarovou pamětí přídavné těsnění

termookapnice povrchová úprava

suché zasklení bez silikonového tmelu

[21]

13 2.1.2 Plast

Plastová okna jsou u nás velice oblíbená a jistě tvoří většinu instalovaných oken, jednak z důvodu minimální údržby, ale hlavně co se týče finanční stránky. Jsou nabízeny jako jedno, dvou a vícekomorová. Pro použití v pasivních domech se do komor přidává izolační pěna pro zlepšení izolačních vlastností. Do výrobního závodu jsou dovezeny plastové profily ve tvaru tyčí délky 6 – 7m. Nejprve jsou nařezány na požadované rozměry a zkosí se hrany na 45°. Současně se vyfrézují potřebné drážky. U vícekomorových se do největší komory ručně vkládá ocelová výztuha, aby byla dosažena stabilita celého rámu a křídel. Bohužel tato výztuha zhoršuje zhruba o jednu desetinu celkový prostup tepla rámu Uf. Hodnota součinitele prostupu tepla Uf se u profilů s výztuhou pohybuje okolo 1,4 W/m²K. Ostatní komory zajišťují dobré tepelně technické vlastnosti, ochranu proti hluku a odvod zkondenzované vody vně rám. Vnitřní ocelová výztuha je velice důležitá, protože plastový profil se vyznačuje velkou délkovou teplotní roztažností. Ta může být až 0,08 mm/m/°C. Pokud by výztuha nebyla kvalitně provedena hrozila by situace, kdy okno v létě nebo zimě neotevřeme, nebo úplně nedovřeme. Takto připravený rám se svaří asi při teplotě 250°C a následně frézka začistí nerovnosti po svařování. Celý rám se na závěr vybaví těsněním a celo obvodovým kováním. To zvyšuje celkovou odolnost proti vloupání a umožňuje několik režimů otevření okna. Celý proces probíhá na zcela automatizované lince. Zbývá jen ručně provést zasklení požadovaným sklem a zalepení silikonovým tmelem spolu s překrytím zasklívací lištou. Před expedicí prochází zhotovené výrobky výstupní kontrolou. Standardně se okna dodávají v barvě bílé, ale je možno je tlakově polepit tenkou fólií imitující dřevo, nebo libovolný barevný odstín. Na Obr. 5 vidíme postup výroby základní směsi pro výrobu rámů. Do finální směsi si každá firma přimíchává své osvědčené suroviny pro zlepšení vlastností jako je stálost barev a mechanické poškození.

Obr.5 Výroba směsi

PRODUKCE PVC

ROPA SŮL

rafinace elektrolýza

etylén (43%) chlór (57%)

monomery vynilchloridu

polymerizace

bílý PVC – U prášek (surovina)

směs

[3]

Obr. 6 Řez plastovým oknem

[3]

Obr. 7 Řez 3 a 5-ti komorového plastového okna

[3]

Obr. 8 Detaily plastového okna

[3]

2.1.3 Kovové profily

Kov se vyznačuje velkým součinitelem tepelné vodivosti (hliník λ = 204 W/mK, ocel λ = 50 W/mK). Použití kovu tedy vyžaduje dokonalé přerušení tepelného mostu mezi vnitřní a vnější částí okna nevodivým spojením. Polyamidovým nebo polyetylenovým můstkem, který zajišťuje součinitel prostupu tepla rámu lepší než U_f = 2,0 W/m²K. Jinak by docházelo k obrovským ztrátám a velkému rosení zasklení. Vždyť z hliníku se například vyrábí chladiče pro odvod tepla. Přestože výroba hliníkových oken vyžaduje značné množství energie a zátěž pro životní prostředí, není jejich výroba zbytečná. Tato zátěž je vykoupena dlouhou životností a minimální potřebou údržby. Profily se vyrábí například tří komorové se stavební hloubkou kolem 70 mm, nebo jednokomorové pro vnitřní dělící prosklené příčky. Ocelové rámy se vyrábí hlavně pro velkoplošné zasklení. Velmi důležitá je povrchová úprava kvalitním

nátěrem nebo vhodnou technologickou úpravou. Například zinkování nebo nanesení plastové vrstvy.

Obr. 9 Řez hliníkovým profilem s polyetylenovým můstkem

[4]

2.1.4 Kombinace materiálů

Mezi používané kombinace patří dřevo/hliník, dřevo/plast a plast/hliník. Kombinací materiálů se dosahuje lepších tepelně technických vlastností, zlepšení stability a větší odolnosti proti nepříznivým povětrnostním vlivům. Na dřevěné rámy se zvenku instaluje hliníková nebo plastová ochranná lišta, zvyšující celkovou životnost okna. Plastová okna jsou vylepšována celým hliníkovým profilem, který jednak zajistí zvýšenou tepelnou ochranu, odolnost a zajistí stabilitu. Plastový rám se nemusí již vyztužovat a nedochází tak k dalšímu zhoršení hodnoty U.

2.2 Používané druhy zasklení

Dnešní požadavky na úspory energie nutí výrobce stále zlepšovat parametry nabízených výrobků. Dříve používané výplně otvorů se tak od dnešních značně liší. Původní okna s jednoduchým zasklením byla nahrazena, zasklením dvojitým, dále zdvojenými okny, až dnes používaným dvojitým i více násobným zasklením s mezerou vyplněnou vzácnými plyny, nebo nalepením tepelně ochranné fólie. Nejrozšířenější je použití izolačního dvojskla.

Například v případě renovace panelových domů spolu v kombinaci s plastovým rámem.

Základní dělení je na izolační zasklení (obyčejné dvojsklo) a tepelně technické zasklení (dvě a více skel, vzácný plyn a použití nanesené tenké vrstvičky, nebo fólie).

17 Druhy zasklení:

dvojsklo s mezerou vyplněnou vzduchem

dvojsklo s mezerou vyplněnou argonem, kryptonem, xenonem

dvojsklo s mezerou vyplněnou argonem (kryptonem, xenonem) a pokovením dvojsklo s mezerou vyplněnou argonem (kryptonem, xenonem) a přidanou fólií trojsklo s mezerou vyplněnou argonem (kryptonem, xenonem)

trojsklo s mezerou vyplněnou argonem (kryptonem, xenonem) a přidanou fólií plus další kombinace počtu skel, pokovení, fólií a druhu plynu

Obr.10 Součinitele prostupu tepla různých kombinací zasklení

[5]

2.3 Faktory ovlivňující konečné vlastnosti oken

2.3.1 Vliv distančního rámečku

Mezera mezi skly se vymezuje distančním rámečkem. Za energeticky hospodárné je možné považovat zvyšování tloušťky mezery mezi skly do cca 1,5 cm. Od 1,5 do 5,0 cm se tepelná izolace stále ještě zlepšuje, ale již nepatrně, a od 5,0 cm výše se již tepelně izolační účinky vzduchové mezery prakticky nemění. Velikost mezery je samozřejmě jiná s ohledem na vlastnosti plynu, kterým je vyplněna. Největší tedy musí být při plnění vzduchem.

V minulost byl hojně rozšířený materiál rámečků hliník, ale ten se pro toto použití vůbec nehodí. V okrajové zóně skla vytváří hliníkový rámeček tepelný most, který negativně

ovlivňuje vlastnosti v této oblasti. Snižuje se celková povrchová teplota celého okna. Dochází ke kondenzaci vodních par na povrchu skla, tento problém je patrný hlavně v zimních měsících. Vhodnější se jeví použití oceli, nerezové oceli, nebo plastu. Jsou to takzvané teplé distanční rámečky. Volba méně tepelně vodivého materiálu se projeví vyšší povrchovou teplotou při okraji zasklení, minimálním výskytem kondenzátu na spodním okraji zasklení a eliminací vzniku plísní. Z obrázku č.11 vidíme tvar distančního rámečku. Uvnitř je vyplněn vysoušecím prostředkem, aby se vzdušná vlhkost nedostala mezi skla a nedocházelo k nežádoucímu vnitřnímu rosení. Distanční rámeček by měl být umístěn 8-10mm pod okraj krycí lišty, kvůli eliminaci tepelného mostu. Podle normy ČSN 73 0540-2 jsou určeny minimální povrchové teploty na 10,2°C, pokud je pod oknem umístěno otopné těleso klesá předepsaná teplota na 9,2°C. Při venkovní teplotě -15°C, vnitřní teplotě 21°C a relativní vlhkosti 50%.

Obr. 11 Umístění distančního rámečku

[22]

Tab. 4 Kritická venkovní teplota na tvorbu kondenzátu

U - hodnota zasklení [W·m^-2·K^-1]

rámeček 2,7 1,9 1,5 1,3 1,1

hliník [°C] 2,2 0,9 0,2 -0,2 -0,5 nerez ocel [°C] 0,2 -2,0 -3,1 -3,7 -4,3

Venkovní teplota: -10°C, pokojová teplota: 20°C, povrchová teplota na okraji skla: 10,3°C

vnitřní relativní vlhkost: 50%, materiál rámu: dřevo [8]

Obr. 12 Vliv materiálu distančního rámečku

Zobrazení simulace teplotního pole při použití izolačního zasklení s náplní plynu Krypton UZASKLENÍ

= 0,9 (W/m².K) a hliníkového distančního rámečku.

Zobrazení simulace teplotního pole při použití izolačního zasklení s náplní plynu Krypton UZASKLENÍ

= 0,9 (W/m².K) a plastového distančního rámečku.

Bez započítání vlivu distančního rámečku je

VLIVEM DISTANČNÍHO RÁMEČKU ČINÍ 18 %

Bez započítání vlivu distančního rámečku je technologické postupy a předpisy. V devíti odstavcích jsou shrnuty základní požadavky. Patří sem potřeba najít optimální poměr mezi slunečnými zisky a tepelnými ztrátami a zajistit dostatečné osvětlení denním světlem. Umístit okna vhodně vzhledem ke světovým stranám, aby nedocházelo ke zbytečnému přehřívání místností. Můžeme použít reflexní vrstvu, která sníží tepelný tok. Musíme ale správně navrhnout poměr mezi využíváním tepelné energie ze Slunce v létě, kdy je to nežádoucí a v zimě, kdy naopak solární zisky uvítáme. Nabízí se také instalace venkovních proti slunečních clon, nebo dostatečný přesah střechy.

20 2.3.3 Montáž oken do ostění

Obr. 13 Různé způsoby osazení oken

[10]

Obr. 14 Instalace okna

[3]

Velký problém představuje montáž okna do stavebního otvoru. Nevěnuje se tomu dostatečná pozornost a proto je valná většina oken v ČR montována nesprávně. A to i přesto, že je to upraveno příslušnými předpisy. Přitom správné vyplnění připojovací spáry a její utěsnění by mělo být samozřejmostí už při počátku realizace instalace nových oken a ne jen jako příplatková možnost nad rámec standardu.

Požadavky na připojovací spáru dle ČSN 73 0540 – 2:

§ nulová propustnost vody

§ nulová propustnost vzduchu

§ zamezení vzniku kondenzátu

§ umožnění dilatace (těsnící i kotevní prvky)

§ tepelná a zvuková izolace

Celkový součinitel prostupu tepla je součtem hodnoty celého okna a připojovací spáry:

[

² ¹

]

prostoru mezi rámem a zdivem PUR pěnou, ta se nechá 24hod vytvrdnout a následně seřízne

zároveň s rámem. Připravené fólie se pečlivě přelepí přes pěnu a okolní zdivo, tím je zajištěna těsnost celé připojovací spáry. Teplý vzduch nemůže v zimě ve velkém množství unikat a nezpůsobuje tak kondenzaci uvnitř pěny a následný vznik plísní. Pokud se nepoužije fólie, dochází k nasáknutí pěny a součinitel tepelné vodivosti může dosahovat hodnoty 1,5

1 −

− ⋅

⋅m K

W a vyšší (v suchém stavu má PUR pěna 0,04 W⋅m⁻¹⋅K⁻¹). To má za následek zhoršení celkových vlastností nově instalovaného okna a celková hodnota prostupu tepla se může dostat na hodnotu vyšší, než tomu bylo před samotnou instalací, pokud se jedná o výměnu oken.

2.3.4 Renovace stávajících oken

Současná instalovaná okna lze celkem úspěšně proměnit v kvalitní okna splňující požadavky dnešní normy, která patří mezi nejpřísnější v Evropě. Týká se to hlavně oken zdvojených, u kterých jsou dvě křídla s jedním sklem spojena šrouby. A oken špaletových, které se hojně vyskytují u historických budov. Ty se skládají ze dvou křídel. Vnější a vnitřní křídlo, mezi nimiž je vzduchová mezera obložena dřevem v šíři otvoru, ve kterém jsou instalována. Oprava okna nám může uspořit značné peníze v případě, že by se v krátké době nevrátila investice do nových oken. Zdravá okna je třeba nejprve za tepla zbavit starého nátěru, řádně naimpregnovat, ošetřit proti plísním a natřít. Do vnějšího rámu můžeme umístit moderní izolační dvojsklo s inertním plynem a pokovenou vrstvou s malou pohltivostí, nebo použít levnější verzi a nalepit na rám polyesterovou fólii, jak uvádí v [5]. Samozřejmě je důležité celé okno utěsnit. Pokud byl použit hliníkový „kovotěs“, je třeba ho odstranit, aby nevytvářel tepelný most. Nové těsnění se musí vždy umístit na teplejší stranu okna. Další doplňkové systémy jako jsou vnitřní a venkovní žaluzie a rolety nám opět pomohou zlepšit tepelně technické vlastnosti.

3 Zjišťování tepelně izolačních vlastností oken

3.1 Legislativa

Pro zabudování stavebních konstrukcí platí v České republice zákon č. 183/2006 Sb. a příslušné vyhlášky. Vymezuje konkrétní technické požadavky. Každý výrobek uvedený na trh musí mít certifikát o shodě dle nařízení vlády č. 163/2002 Sb. a 312/2005 Sb. dle nařízení vlády č. 190/2002 Sb. evropskou harmonizační normu, označení CE.

In document TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI (Page 11-0)