Jak hodnotím sebe jako lektora

Velmi důležité bylo mít hry dopředu připravené a myslet i na možné nejasnosti při plnění úkolů, (což bylo pro mne i dobrou praxí). Důležité bylo také správné vysvětlení pravidel, což se dalo hned poznat při rozběhu hry. Uvědomila jsem si, že je dobré, když v některých případech určitou hru uvedu sama příkladem pro vyloučení zbytečných nejasností, což jsem v jednom případě neudělala a při samotné hře to bylo znát. Bylo to pro mne ponaučení pro uvádění her pro další práci s dětmi.

Měla jsem v každé lekci připraveno i více her, aby nevznikla časová prodleva. Většinou jsem ale nechala děti po jedné nebo dvou hrách odpočinout a volně si hrát, jelikož v odpoledních hodinách, navíc po školním vyučování, je pro ně těžké udržet delší dobu pozornost.

Často jsem musela improvizovat a být empatická k náladám dětí a k celkovému naladění skupiny.

ZÁVĚR

Tématem mojí práce byl rozvoj tvořivosti ve školní družině metodami dramatické výchovy. Ve svém programu jsem použila rozdělení her do čtyř na sebe navazujících lekcí, kde jsem postupovala od jednoduchých úkolů ke složitějším. Tento program jsem si ověřila s dětmi 3. - 4. tříd školní družiny při Základní škole v Zákupech.

V programu jsem využila jednoduché hry pohybové, dramatické, výtvarné i s komunikativními prvky, vždy s dalším tvořivým úkolem, kde hlavní téma - tvořivost - bylo zakomponováno.

Hlavního cíle rozvoje tvořivosti jsem chtěla dosáhnout zejména tím, že jsem dětem zadávala problémové úkoly, které přinášely aktivizující činnost. Proces kreativity obsahoval tři části – aktivitu, tvořivost a samostatnost.

Vybírala jsem záměrně úkoly, ze kterých děti získávaly prožitek z navozené situace.

Byly to různé hry a cvičení na rozehřátí, soustředění a uvolnění napomáhající dětem odstranit zábrany a napětí. Obsahem byly hry dramatické, pohybové a výtvarné.

Pomocí kontaktních her a scének bylo dosaženo vzájemné spolupráce mezi dětmi, podařilo se také podpořit komunikativní schopnosti, zejména cvičením na bohatost a plynulost řeči pomocí her s verbálními prvky. Výtvarnými hrami byla podpořena spolupráce a tvořivost.

Hlavní metodou byly, jak už jsem se zmínila výše dramatické hry. Zařadila jsem např.

improvizaci, pantomimu, hraní rolí atd. Děti jsem nechala samostatně tvořit, a pokud nastal problém, podporovala je komentáři a nápady k aktivitě.

Při plnění samostatných tvořivých úkolů měly děti možnost se jednotlivě vyjádřit a svými nápady obohatit pojetí nového úkolu ve skupině.

Skupina jako celek spolu dokázala vytvářet harmonickou spolupráci. Do všech her se děti zapojovaly s radostí a chutí. Většina her pro ně byla nová, a proto bylo velkou motivací si něco nového vyzkoušet. Starší děti většinou pochopily smysl her hned, těm mladším jsem někdy předvedla krátkou ukázku, aby smysl hry lépe pochopily. Bylo zajímavé sledovat u dětí jejich soutěživost, spolupráci a radost z výsledků. Důležitý byl samotný prožitek ze hry.

Formou hry se děti učily vstupovat do různých rolí a vnímat role ostatních a získávaly zkušenosti komunikativní i jiné.

Z hlediska sociálního učení jsem ocenila zejména u starších dětí schopnost pochválit ve skupině druhé a pomáhat jim, pokud bylo třeba. A u těch mladších zase umět požádat o pomoc, pokud si s nějakým řešením nevěděly rady. Děti se vzájemně mezi sebou učily formou imitačního chování, kde méně zkušené děti napodobovaly ty zkušenější a chápavější. Někteří jedinci dokázali ve skupině vést ostatní a prosadit si svůj názor a jiní zase tento názor odvrátit a prosadit si svůj. Ale ani v takových případech nedocházelo ke konfliktům mezi dětmi a vždy se i malý konflikt dokázal vyřešit.

V průběhu programu jsem pozorovala, že tvořivost, nápaditost a samostatnost dětí postupně rostla díky tvořivým úkolům, které vyžadovaly jejich iniciativu a kreativitu.

Vlastní zkušeností jsem dospěla k závěru, že je důležité dát dětem prostor pro vlastní kreativní nápady a nechat je pracovat s problémovými úkoly.

Jsem velmi ráda, že jsem si mohla díky této bakalářské práci tento způsob práce s dětmi vyzkoušet a ráda v něm budu pokračovat při své práci vychovatelky ve školní družině.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

Balková, K.: Náměty pro školní družinu. 2.vyd. Praha: Portál, 2010. 152. s. ISBN 978-80-7367-802-9

Dacey, J. S., Lennon, K. H.: Kreativita. Praha: Grada Publishing, 2000. ISBN 80-7169-903-9.

Hájek, B., Pávková, J. a kolektiv: Školní družina. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. 160 s. ISBN 978-80-7367-268-3

Hlavsa, J.: Psychologické metody výchovy k tvořivosti. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. 189 s.

Holeyšovská, A.: Zájmová činnost ve školní družině. 1. vyd. Praha: Portál, 2009, 232 s. ISBN 978-80-7367-586-8

Klimeš, L.: Slovník cizích slov. 3. vyd. Praha: Mír: 1986. ISBN 1-54-13/3b

Koťátková a kol., S.: Vybrané kapitoly z dramatické výchovy. 1. vyd. Praha: 1998. ISBN 80-7184-756-9

Langmaier, J., Krejčířová, D.: Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2006. 368 s. ISBN 80-247-1284-9

Machková, E.: Úvod do studia dramatické výchovy. 1. vyd. Praha: 1998.

ISBN 80-901660-3-2

Marušák, R., Králová, O., Rodrigézová, V.: Dramatická výchova v kurikulu současné školy:

Využití metod a technik. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. 128 s. ISBN 978-80-7367-472-4

Morganová, N., Saxtonová, J.: Vyučování dramatu: Hlava plná nápadů. 1. vyd. Praha:

Sdružení pro tvořivou dramatiku, 2001. 250 s. ISBN 80-901660-2-4

Pávková, J., Pavlíková, A., Hájek, B.: Výchovné a vzdělávací činnosti v době mimo vyučování. In Pedagogika volného času. 4. vyd. Praha: Portál, 2008. Kapitola 4.

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání – část C, VÚP Praha 2007. dostupné z:

http://www.msmt.cz/file/21592)

Svobodová, E., Svejdová, H.: Metody dramatické výchovy v mateřské škole. 1. vyd. Praha:

Portál, 2011. 168 s. ISBN 978-80-262-0020-8

Vágnerová, M.: Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 467 s. ISBN 80-246-0956-8

Internetové zdroje:

WIKIPEDIA – otevřená encyklopedie [online]. Dostupné z

http://cs.wikipedia.org./wiki/Tvořivost

Rozvíjení tvořivosti (psychologie vyučování) [online] dostupné z:

http://www.drama.cz/osnovy_a_programy/osnovy_obecna_skola.html

HOUŠKA, T., 2007 – Psychologie učení - Tvořivost [online]. 08. 02. 2007, Dostupné z:

http://mojeskola.net/skolahrou/page0013.php

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha 1 – fotodokumentace programu

Příloha 2 – Dramatická výchova v RVP pro základní vzdělávání

Příloha 1

Hra: Bang!

Hra: Roční období (Skupina předvádí zdobení vánočního stromečku)

Hra: Roční období (chlapec předvádí pouštění draků)

Kreslení ve dvojici jednou tužkou bez mluvení - chlapci

Kreslení ve dvojici jednou tužkou bez mluvení - dívky

Prezentace obrázků s reflexí

Výsledný obrázek (-viz předchozí foto) – poté i vybarvený

Obrázek Honzíka – Hrátky s písničkou: „Travička zelená“

Příloha 2

Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru

1. stupeň

Očekávané výstupy – 1. období žák

 zvládá základy správného tvoření dechu, hlasu, artikulace a správného držení těla;

dokáže hlasem a pohybem vyjadřovat základní emoce a rozpoznávat je v chování druhých

 rozlišuje herní a reálnou situaci; přijímá pravidla hry; vstupuje do jednoduchých rolí a přirozeně v nich jedná

 zkoumá témata a konflikty na základě vlastního jednání

 spolupracuje ve skupině na tvorbě jevištní situace; prezentuje ji před spolužáky;

sleduje prezentace ostatních

 reflektuje s pomocí učitele svůj zážitek z dramatického díla (divadelního, filmového, televizního, rozhlasového)

Očekávané výstupy – 2. období žák

 propojuje somatické dovednosti a kombinuje je za účelem vyjádření vnitřních stavů a emocí vlastních i určité postavy

 pracuje s pravidly hry a jejich variacemi; dokáže vstoupit do role a v herní situaci přirozeně a přesvědčivě jednat

 rozpoznává témata a konflikty v situacích a příbězích; nahlíží na ně z pozic různých postav; zabývá se důsledky jednání postav

 pracuje ve skupině na vytvoření menšího inscenačního tvaru a využívá přitom různých výrazových prostředků

 prezentuje inscenační tvar před spolužáky a na základě sebereflexe a reflexe spolužáků a učitele na něm dále pracuje, sleduje a hodnotí prezentace svých spolužáků

 reflektuje svůj zážitek z dramatického díla; rozlišuje na základě vlastních zkušeností základní divadelní druhy

Učivo

ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLADY DRAMATICKÉHO JEDNÁNÍ

 psychosomatické dovednosti – práce s dechem, správné tvoření hlasu, držení těla, verbální a neverbální komunikace

 herní dovednosti – vstup do role, jevištní postava

 sociálně komunikační dovednosti – spolupráce, komunikace v běžných životních situacích, v herních situacích a v situacích skupinové inscenační tvorby, prezentace, reflexe a hodnocení

PROCES DRAMATICKÉ A INSCENAČNÍ TVORBY

 náměty a témata v dramatických situacích – jejich nalézání a vyjadřování

 typová postava – směřování k její hlubší charakteristice; činoherní i loutkářské prostředky

 dramatická situace, příběh – řazení situací v časové následnosti

 inscenační prostředky a postupy – jevištní tvar na základě improvizované situace a minipříběhu; přednes

 komunikace s divákem – prezentace, sebereflexe RECEPCE A REFLEXE DRAMATICKÉHO UMĚNÍ

 základní stavební prvky dramatu – situace, postava, konflikt

 současná dramatická umění a média – divadelní, filmová, televizní, rozhlasová a multimediální tvorba

 základní divadelní druhy – činohra, zpěvohra, loutkové divadlo, pohybové a taneční divadlo

Očekávané výstupy - 2. stupeň žák

 uplatňuje kultivovaný mluvený a pohybový projev, dodržuje základy hlasové hygieny a správného držení těla

 propojuje somatické dovednosti při verbálním a neverbálním vyjádření, na příkladech doloží souvislosti mezi prožitkem a jednáním u sebe i druhých

 rozvíjí, variuje a opakuje herní situace (samostatně, s partnerem, ve skupině), přijímá herní pravidla a tvořivě je rozvíjí

 prozkoumává témata z více úhlů pohledu a pojmenovává hlavní téma a konflikt;

uvědomuje si analogie mezi fiktivní situací a realitou

 přistupuje k dramatické a inscenační tvorbě jako ke společnému tvůrčímu procesu, ve kterém přijímá a plní své úkoly, přijímá zodpovědnost za společnou tvorbu a prezentaci jejího výsledku

 rozpozná ve vlastní dramatické práci i v dramatickém díle základní prvky dramatu;

pozná základní divadelní druhy a dramatické žánry a jejich hlavní znaky; kriticky hodnotí dramatická díla i současnou mediální tvorbu

ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLADY DRAMATICKÉHO JEDNÁNÍ

 psychosomatické dovednosti – práce s dechem, správné tvoření hlasu, držení těla, verbální a neverbální komunikace

 herní dovednosti – vstup do role, jevištní postava; strukturace herní a jevištní situace

 sociálně komunikační dovednosti – komunikace v běžných životních situacích, v herních situacích a v situacích skupinové inscenační tvorby, prezentace, reflexe a hodnocení, spolupráce, organizace tvůrčí skupinové práce

PROCES DRAMATICKÉ A INSCENAČNÍ TVORBY

 náměty a témata v dramatických situacích – jejich nalézání a vyjadřování

 práce na postavě – charakter, motivace, vztahy

 konflikt jako základ dramatické situace – řešení konfliktu jednáním postav

 dramatická situace, příběh – řazení situací v časové a příčinné následnosti, dramatizace literární předlohy

 inscenační tvorba – dramaturgie, režie, herecká práce, scénografie, scénická hudba a zvuk

 komunikace s divákem – prezentace, sebereflexe RECEPCE A REFLEXE DRAMATICKÉHO UMĚNÍ

 základní stavební prvky dramatu – situace, postava, konflikt, téma, vrchol, gradace

 základní dramatické žánry – komedie, tragedie, drama

 základní divadelní druhy – činohra, loutkové divadlo, opera, opereta, muzikál, balet, pantomima

 současná dramatická umění a média – divadelní, filmová, televizní, rozhlasová a multimediální tvorba

 vybrané etapy a typy světového a českého divadla

 výrazné osobnosti české a světové dramatické tvorby (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2007)