Komfort oděvu

Pojem komfort oděvu se v podstatě shoduje s definicí komfortu obecně. Jedná se o pocit pohodlí či pohody uživatele oděvu. V tomto stavu lidské smysly hmat, zrak, sluch a čich nezaznamenávají jakékoliv nepříjemné až bolestivé vjemy. Fyziologické funkce organismu jsou v optimu a nepřevládají pocity chladu, ani tepla.

Naopak, pocit chladu nebo tepla, kdy fyziologické funkce nejsou v optimu a okolí včetně oděvu vytváří nepříjemné pocity, se nazývá diskomfortem. Pocity tepla se dostavují v souvislosti s vyšším fyzickým zatížením nebo vlhkým a teplým prostředím.

Pocity chladu zase vytváří nižší zatížení a chladné prostředí. [1, 2]

Komfort se dále rozděluje do čtyř skupin.

1.1.1. Psychologický komfort

Psychologický komfort zahrnuje velké množství hledisek, která se můžou rozdělit do několika skupin. Jsou to hlediska kulturní, náboženská, ekonomická, historická, skupinová, individuální, sociální a klimatická. Klimatickými hledisky se rozumí to, že tradiční oděv v různých geografických oblastech se přizpůsobil podmínkám v dané oblasti. Takovýto oděv je v dané geografické oblasti považován za normu. Do sociálních hledisek se řadí např. věk, vzdělání nebo postavení ve společnosti. Nízká úroveň termofyziologického komfortu může být dokonce vykompenzována vysokým psychologickým komfortem, způsobeným odlišným oděvem značícím vysoké postavení v určité společenské třídě. Z tohoto důvodu by se neměl psychologický komfort opomíjet. Psychologický komfort tvoří důležitou položku celkového komfortu. Je však značně individuální.[1]

1.1.2. Senzorický komfort

Senzorický komfort tvoří pocity člověka při styku pokožky s první vrstvou oděvu. Tyto pocity nejsou jen příjemné, jako např. pocit hřejivosti, měkkosti, ale též nepříjemné, jako jsou pocity chladu, vlhka, škrábání, lepení apod. Dále senzorický komfort jde rozdělit na komfort nošení a na omak.

Komfort nošení ovlivňuje povrchová struktura textilie, rozložení tlaků v oděvním systému a vlastnosti komfortu termofyziologického, tj. schopnost textilie absorbovat a transportovat kapalnou a plynnou vlhkost. Dalo by se říci, že komfort nošení tvoří senzorický komfort z dlouhodobého hlediska, při dlouhodobém styku s pokožkou.

Omak textilie ovlivňuje tuhost, tepelný vjem, hladkost a objemnost textilie.

Jedná se o pocity při dotyku dlaně a prstů s textilií. Tento aspekt je značně subjektivní.

[1]

1.1.2.1. Tepelný omak

Tepelný omak charakterizuje krátkodobý tepelný pocit při styku pokožky s textilií, např. při oblékání spodního prádla. V poslední době zažívá tepelný omak zvýšený zájem, protože hraje výraznou roli při rozhodování zákazníků o nákupu dané textilie. Veličinou, která objektivně charakterizuje tepelný omak je tepelná jímavost.

Přístroje objektivně hodnotící tepelný omak jsou:

Thermo-Labo

Thermo-Labo je první přístroj, který byl schopen objektivně hodnotit tepelný omak. K hodnocení bylo použito maximální úrovně kontaktního tepelného toku q_max. Měl však několik nevýhod, jako složitost matematického zpracování, které znemožňovaly jeho automatizaci.

Alambeta

Alambeta hodnotí tepelný omak pomocí tepelné jímavosti b. Kromě tepelné jímavosti měří i další termofyzikální vlastnosti textilií. viz. kapitola 1.3.9.

1.1.3. Patofyziologický komfort

Patofyziologie je věda, která se zabývá působeními mezi oděvem a organismem.

Patofyziologický komfort je dán vzájemným působením mikroorganismů vyskytujících se na pokožce a chemických substancí obsažených v textilii. Záleží na odolnosti lidské pokožky proti těmto chemickým látkám. Pokud je patologický komfort na nízké úrovni, může dojít k onemocnění kůže vlivem dráždění nebo alergií. Úroveň patofyziologického komfortu je v poslední době zvyšována pomocí různých úprav, které snižují dráždivost a jsou antimikrobiální. Jedná se o chemické úpravy vláken i tkanin a použití kompozit s baktericidními vlastnostmi.[1]

1.1.4. Termofyziologický komfort

Termofyziologický komfort je stav organismu, kdy jsou termofyziologické funkce na optimální úrovni. Je vnímán jako stav teplotního pohodlí. Termofyziologické funkce organismu jsou v optimu, pokud jsou na optimální úrovni následující oblasti:

Teplota pokožky

Teplota na různých místech těla není jednotná. Pohybuje se v závislosti na fyziologické zátěži, teplotě okolí a prokrvenosti těla. Teplota tělesného jádra se u zdravých jedinců pohybuje kolem 37 °C. Nejlépe prokrvené části těla mají nejvyšší teplotu pokožky 35-36 °C, je to hlava, oblast hrudníku a břicha. Periferní části těla mají teplotu 29-31 °C. Do této skupiny se řadí nohy a ruce. Nejchladnějšími částmi těla jsou s teplotou 23-28 °C různá tělní zakončení jako špička nosu a prstů. Každý člověk pociťuje teplotní pohodu na různě odlišné úrovni. Většinou se pohybuje v rozmezí průměrné teploty pokožky 32-34 °C.

Vlhkost pokožky

Pocení je jedním ze způsobů, jak se lidský organismus vyrovnává s teplotními změnami. Množství vylučované vody je závislé na klimatických podmínkách a pracovním zatížení. Při normálním prokrvení organismu k pocení nedochází.

Obsah CO₂ nad pokožkou ve vzdušné vrstvě

Během dýchání pokožky dochází k výměně O2 a CO2. Zatímco kyslík vstupuje do organismu a váže se na krev, oxid uhličitý je vylučován a mezi pokožkou a oděvem

spoluvytváří specifické klima. Toto mikroklima je tvořeno kromě oxidu uhličitého i vlhkostí a teplotou. [3]

Jako optimální hodnoty pro mikroklima znamenající termofyziologický komfort jsou dány [1]:

 teplota pokožky 33 – 35 °C

 relativní vlhkost vzduchu 50±10 %

 rychlost proudění vzduchu 25±10 cm/s

 obsah CO2 0,07 %

 nepřítomnost vody na pokožce

Pro objektivní hodnocení termofyziolgického komfortu byl stanoven empirický vztah (1), jehož výsledkem je hodnota udávající míru komfortu na škále 1 – velmi dobrý až 6 – nedostatečný.

Kd - hodnota vyrovnávání vlhkosti

ΒT - hodnota vyrovnávání teploty [K.min^-1] K_f - pufrační veličina

F1 - propustnost vlhkosti [g.m^-2hmbar^-1]

Rct - tepelná izolace vlhké textilie [m².mbar.W^-1] α1 - α5, β - konstanty

Tyto optimální hodnoty by měly být dosaženy pomocí správně zkonstruovaného oděvu, který by měl pro specifické klima a zátěž splňovat nároky na přenos tepla, kapalné i plynné vlhkosti a vzduchu. Tohoto přenosu může být dosaženo správně zvolenou vlákennou surovinou, ale i konstrukcí materiálu a samotného oděvu.