Jak jiţ napovídá název, kapitola poskytne srovnání tří konkrétních teorií jednotlivých autorů. Nejprve vţdy připomene základní myšlenky autora a následně na ně naváţe komparací s těmi ostatními. Předešlé části zmapovaly, jak tito teoretici pohlíţejí na nacionalismus a jak ho vnímají v určitém kontextu; tato kapitola podá přehled toho, co mají zmíněné tři teorie společného a v čem se naopak rozcházejí. Pro ucelený obraz poslouţí tabulka na konci kapitoly porovnávající tyto shody a odlišnosti, které autoři řeší v rámci svých teorií nacionalismu.
Nacionalismus samotný se vyvinul z politického kontextu a navázal na sebe hodnotící, často negativní, konotace. Získal tak mnoho různorodých interpretací na základě různých úhlů pohledů na národ.86 Toto tvrzení lze povaţovat za obecně platné, alespoň pro prvního z výše zmíněných autorů – Ernesta Gellnera. E. Gellner pracuje s pojmem stát (národ) jako s produktem nacionalismu, který je zaloţen na politickém principu. Zmiňuje postupný vývoj politických systémů, který je přirozený v souvislosti s modernizací. Jakékoliv radikální změny jsou v tomto směru tudíţ nepřípustné. Doplňuje také, ţe s modernizací a industrializací dochází kromě vzniku nacionalismu také ke zvýšené sociální mobilitě, anonymitě, vzdělávání a ke změně pracovních příleţitostí (lidé jiţ tak často nepracují na dělnických pozicích). Dalšími prvky nacionalismu, které Gellner zmiňuje ve svých pracích, je poznatek, ţe vyspělé národy s dobrou (nejen ekonomickou) situací tolik netíhnou k nacionalismu, jelikoţ nemají tak silnou potřebu vyhledávat oporu v této myšlence spojující vyznavače jednoho národa. E. Gellner dalé hovoří o regionalismu a tendencích národa rozšiřovat své území a o snaze o nezávislost a suverenitu. Na závěr ve svých teoriích shrnuje, ţe nacionalismu se nedá vyhnout a můţe přinést i negativní následky, které je potřeba potlačovat.
K modernistickým autorům nacionalismu lze počítat i Benedicta Andersena.
S Gellnerem se shoduje v tom, ţe národy a nacionalismus jsou výtvory moderní doby a vznikly jako způsob, kterým bylo moţné dosáhnout politických a ekonomických cílů.
Nicméně, kaţdý z autorů rozvíjel tento fakt jinak, a také se rozcházeli
86 HROCH, Miroslav. Národy nejsou dílem náhody: příčiny a předpoklady utváření moderních evropských národů. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2009. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), 45. sv. ISBN 9788074190100.
v samotném přístupu k nacionalismu. Zatímco Gellner koncept vnímal spíše negativně, Anderson měl k nacionalismu vztah pozitivní.
(Oba teoretici toho měli mnoho společného. V neposlední řadě to, ţe se narodili v multikulturním prostředí a získali skvělé vzdělání od profesorů, kteří dali zásadní směr jejich myšlení. Jak Gellner, tak Anderson měli také zkušenost s totalitním reţimem. Všechny tyto faktory pak u zmíněných autorů vytvořily základ zájmu o národní identitu a nacionalismus, i kdyţ kaţdý z nich k těmto tématům přistupoval odlišně. Například, Gellnerův negativní přístup k nacionalismu způsobila marxistická tradice.)
Benedict Anderson, na nějţ také působil marxismus, popisuje národy jako imagined communities. Jinými slovy, národ jako skupina může existovat pouze tehdy, jestliže si jeho příslušníci dokážou představit, že patří k pospolitosti lidí, z nichž většinu neznají a nikdy nepoznají.87 Národní příslušnost a nacionalismus Anderson povaţuje za kulturní artefakty zvláštního druhu, které se zformovaly na konci 18. století „protínáním samostatných historických sil“. Třebaţe autora klasické teorie nacionalismu Ernsta Gellnera kritizuje, přijímá jeho základní tezi o tom, ţe „nacionalismus vynalézá národy tam, kde neexistují“. Nepopírá nijak význam kapitalismu (zvláště tiskového) pro zrod nacionalismu. Přesto mu je však cizí jakýkoli ekonomický determinismus.88
Anderson tedy, na rozdíl od Gellnera, staví ústřední myšlenku nacionalismu na tvrzení, ţe národ tvoří společné národní uvědomění. „Nicméně je třeba zdůraznit, ţe představa není to samé jako výmysl, coţ kritizuje u Gellnera. Rovněţ nesouhlasí s tvrzením, ţe mohou existovat společenství, která jsou pravdivá, nikoli pouze v představách, a která se mohou výhodně srovnávat s národy.“89
Zajímavé je také pozastavit se nad moţným vlivem jazyka. Miroslav Hroch ve své knize „V národním zájmu“ hovoří o účinku lingvistického prostředí a uvádí, ţe
87 HROCH, Miroslav. Národy nejsou dílem náhody: příčiny a předpoklady utváření moderních evropských národů. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2009. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), 45. sv. ISBN 9788074190100.
88 RÁKOSNÍK, Jakub. Anderson, Benedict Představy společenství: úvahy o původu a šíření nacionalismu 2. In: Iliteratura [online]. 2009 [cit. 2018-03-13]. Dostupné z:
http://www.iliteratura.cz/Clanek/24131/anderson-benedict-predstavy-spolecenstvi-uvahy-o-puvodu-a-sireni-nacionalismu-2
89 ÖZKIRIMLI, Umut. Theories of nationalism: a critical introduction. 2nd ed. New York: Palgrave
němčina a většina slovanských jazyků vnímá národ jako etnickou a lingvistickou entitu a v souvislosti s nacionalismem je pak na tento koncept nahlíţeno negativně. Na druhou stranu, angličtina tlumočí národ jako populaci jednoho státu a má spíše neutrální konotaci. Z tohoto důvodu je moţné se domnívat, ţe se Gellnerův negativní postoj k nacionalismu mohl odvíjet od zázemí německy mluvící rodiny (spojené s českou identitou). Oproti tomu Anderson pochází z anglicky mluvící rodiny a strávil většinu svého ţivota v anglicky mluvících zemích.90
Anderson ale ještě více zdůrazňuje důleţitost tištěného jazyka, který je hlavním nástrojem utváření společného národa. Jazyk v tištěné podobě měl velký vliv na celou společnost a B. Anderson na něj kladl velmi vysoký důraz. Zmiňuje, ţe nejprve tištěný jazyk pouţívaly vzdělané elity, jelikoţ se veškeré texty objevovaly ve vznešené latině.
Postupně se nicméně začaly rozšiřovat jazyky národní, které byly všem přístupné, a kaţdý jim rozuměl. Elitní latina byla nahrazena společným národním jazykem, který integroval své mluvčí. Jazyk tedy zastával rovněţ funkci demokratizace. Svobodný postoj posílil nacionalismus i v souvislosti se sekularizací. Lidé přicházeli o své jistoty a pocit integrace, které jim předtím nabízelo náboţenství. Toto období se stalo impulzem pro zvýšené projevy národního vědomí a prosazování národních myšlenek stejně, jako to vedlo k silnějším projevům vlastní suverenity.
V dnešním novodobém sdílení národa Anderson zmiňuje obrovský vliv internetu a sociálních sítí. Tento přístup hodnotí pozitivně obdobně jako celý nacionalismus. Na otázku, proč lidé kvůli svému národu zabíjejí a umírají, odpovídá, ţe v některých situacích se nacionalismus projevuje v přehnaných formách a jednoduše je to odchylka od normy.
E. J. Hobsbawm se v mnoha svých poznatcích shoduje s E. Gellnerem.
Hobsbawm rovněţ souhlasí s tvrzením, ţe národ je jednotný politický celek. Národ není uzavřený – ohraničený a netvoří ho území, na kterém se rozkládá. Shodují se také v klíčové myšlence, která říká, ţe národ je tvořen nacionalismem, nikoli naopak. V čem ale s Gellnerem nesouhlasí, je pohled na národ ze shora, tedy ţe měřítkem jsou názory autorit a intelektuálů. Hobsbawm uvádí, ţe je potřeba zaznamenávat i myšlenky
90 Anderson versus Gellner: A Typological Comparison of two Nationalism Concepts. In: Lucie´s Blog[online]. 2012 [cit. 2018-04-02]. Dostupné z: http://luciepacikova.blogspot.cz/2012/05/anderson-versus-gellner-typological.html
obyčejného lidu, coţ má rovněţ směrodatnou hodnotu. Také zmiňuje, ţe i v rámci jednoho státu dochází k nerovnoměrnému vývoji národního vědomí. S národním vědomím souvisí téma národních hnutí, kterým se Hobsbawm také věnuje a zdůrazňuje, ţe se liší podle toho, v jaké části Evropy se uskutečňují, zatímco E. Geller se zaměřoval spíše jen na Evropu západní. Vţdy se jedná o odlišný podnět a cíl jednotlivých národních hnutí. V teoriích E. J. Hobsbawma je jasně zřetelný vliv marxismu, který se odráţí v jeho myšlenkách nacionalismu. Ti, kteří nevlastní výrobní prostředky, bojují proti vládnoucí vrstvě a nacionalismus jim je oporou. Nacionalismus poskytuje niţší vrstvě, která se nepovaţuje za třídu, národní identitu.
Ve svých tvrzeních zmiňuje Hobsbawm také jazyk. Nicméně na rozdíl od B. Andersona ho v teorii nacionalismu nepovaţuje za signifikantní. Jazyk je pouze národním artefaktem a nehraje důleţitou roli. Do stejné pozice staví i etnicitu a území.
Co je podstatné, jsou společné národní cíle a zájmy. Vyzdvihuje zejména politické ambice, s čímţ se opět shoduje s E. Gellnerem, stejně jako s poznatky, ţe nacionalismus v moderní době plodí zvýšenou migraci a nové společenské vrstvy.
Ke shrnutí, z výše zmíněných informací vyplývá, ţe Ernest Gellner a E. J. Hobsbawm mají v mnoha tvrzeních stejný názor, a to zejména v kladení důrazu na národ jako stát ve smyslu politické entity. B. Anderson se spíše zaměřuje na kulturní a teritoriální jednotu národa. Nicméně všichni autoři se shodují v tom, ţe kaţdá země pociťuje určitým způsobem národní sounáleţitost a touhu upřednostňovat svůj národ před těmi ostatními, ať uţ radikálními či méně agresivními metodami.
Tabulka 1 Porovnání vybraných témat v rámci teorie nacionalismu
Hlavní myšlenky E. Gellner B. Anderson E. J. Hobsbawm
Stát je výtvorem nacionalismu ✓ ✓ ✓
Vliv marxismu ✓ ✓ ✓
Důleţitost jazyka X / ✓ ✓ X
Pozitivní vnímání nacionalismu X ✓ X / ✓
Nacionalismus jako reakce na
nepříznivé podmínky ve státě ✓ ✓ ✓
Stát jako politická entita ✓ X ✓
Je etnicita a území zásadní? X ✓ X
Nacionalismus v dnešní době
(Internet, sport, …) X ✓ ✓
Mimoevropský nacionalismus X / ✓ ✓ ✓