Kyberšikana a její formy

Šikanu lze definovat jako násilné ponižující chování, jehož cílem je ublížit. K ubližování dochází ze strany jednotlivce nebo skupiny, a to opakovaně. Oběť nemá schopnost se účinně

18

bránit a jednání vnímá jako zraňující (Martínek 2008, s. 109–112). Aktuálně se rizika přesouvají i do online světa. Pokud k útokům dochází za využití prostředků elektronické komunikace (internetu, mobilního telefonu aj.), jedná se o kyberšikanu. Mezi její základní znaky se dle Černé (2013, s. 21) řadí:

 průběh prostřednictvím elektronických médií,

 opakování útoků,

 záměrnost ze strany agresora,

 nerovnováha sil,

 nepříjemnost situace pro oběť.

Z výše uvedených znaků je patrná spojitost s tradiční šikanou, některé tyto charakteristiky jsou však u kyberšikany atypické. Podle Černé (2013, s. 21) opakování útoků kyberšikanu odlišuje od online obtěžování, jež probíhá jednorázově. Jak ale uvádí Kopecký (2015a, s. 12), studie EU Kids Online nedbá na to, zda se jedná o opakovaný či jednorázový útok.

Pohledy na to, jak kyberšikanu definovat, se tedy mohou různit. Opakování je navíc u kyberšikany specifické, a to proto, že k němu dochází i díky veřejné povaze internetu, která umožňuje, aby se k útoku přidalo, popřípadě mu přihlíželo, velké množství lidí. Každý další přihlížející, nový komentář nebo sdílení představuje opakování újmy. Ačkoliv by tedy došlo ke zveřejnění „pouze“ jedné ponižující fotografie, s každým jejím dalším šířením, komentováním nebo jen zhlédnutím dochází k prohlubování utrpení oběti (Černá 2013, s. 21).

Mocenskou nerovnováhou je v případě kyberšikany míněn především neomezený přístup agresora k oběti, protože možnosti útoku nejsou nikterak ohraničeny. Pokud oběť využije některé z možností obrany, například blokaci uživatele, má agresor příležitost založit si účet nový nebo oběť vyhledat v jiném online prostředí. Jedinou cestou, jak se útokům vyhnout, je přestat elektronická zařízení používat, avšak to nepředstavuje řešení a navíc to znamená výrazné omezení v poznávání výhod a pozitivních stránek internetu. Mocenská nerovnováha při kyberšikaně je rovněž netypická tím, že se mění postavení agresora a oběti. Agresor nemusí být nutně silnější, mocnější, ale může se jím stát kdokoliv. Stejně je tomu také u oběti. Online ubližování navíc může probíhat skrytě (agresor může na oběť útočit anonymně, nemusí být zřejmé, kdo ubližuje). Tento aspekt významně komplikuje odhalení útočníka a zastavení jeho činů (Martínek 2015, s. 171).

Důležitým kritériem pro posouzení kyberšikany je také záměrnost agresorova konání a fakt, že oběť musí jednání agresora vnímat jako ubližující, bolestné, urážející či nepříjemné

19

(Černá 2013, s. 21). Určení hranic mezi normou a ubližováním se může interindividuálně lišit. Dle výsledků výzkumu autorky Jennifer Shapka z University of British Columbia, kterého se zúčastnilo přes sedmnáct tisíc studentů, bylo zjištěno, že v 95 % případů vnímali agresoři své online chování k oběti pouze jako nevinný vtip (Shapka, Amos 2012). Dle našeho názoru je proto vždy důležité, aby byl obětí vysloven jasný a zřetelný nesouhlas s agresorovým chováním a nedocházelo tak k nedorozumění.

Jak vyplývá z uvedených charakteristik, šikana a kyberšikana mají mnoho společného a je rovněž časté, že probíhají současně. Wolke, Lee, Guy (2017, s. 1) realizovali výzkum na britských školách, kterého se zúčastnilo dva tisíce sedm set čtyřicet pět dětí ve věku od jedenácti do šestnácti let, jehož výsledky potvrzují, že kyberšikana je většinou doplňkem k šikaně tradiční a pouze 1 % obětí kyberšikany se současně nestalo obětí ubližování tváří v tvář. I přesto se však objevují názory, že kyberšikanu nelze považovat za jednu z forem tradiční šikany, ale za specifickou formu psychické agrese (Shapka, Amos 2012).

K vymezení pojmu se užívá různých definic. V následující části textu budou proto vymezeny možné podoby online ubližování.

V souvislosti s dosud nejasným a nejednotným vymezením kyberšikany se uvádějí různé formy tohoto chování. Blíže popíšeme následující:

 flaming,

 harašení,

 bluejacking,

 vydávání se za někoho jiného s cílem poškodit oběť,

 podvádění a odhalení,

 blogování,

 ostrakizace,

 kyberstalking,

 internetové hlasování a soutěžení,

 happy slapping.

Willard (2007, s. 1–2) charakterizuje flaming jako prudkou hádku mezi uživateli vybraného online komunikačního prostředí, při které dochází k urážení, nadávkám i vyhrožování. Harašení oproti tomu zahrnuje zasílání nevhodných a obtěžujících zpráv (jedná se tedy o přímou verbální formu útoků) či pomlouvání neboli šíření nepravých informací oběti s cílem jí ublížit (nepřímá verbální forma útoku). Martínek (2015, s. 174) hovoří též o bluejackingu, při kterém jsou prostřednictvím internetu či mobilních telefonů

20

rozesílány dehonestující fotografie či videonahrávky, na kterých je zachycena oběť. Za kyberšikanu může být pojímáno i vydávání se za někoho jiného s cílem poškodit oběť (nepřímá forma útoku). Agresor může oběti ublížit také tím, že od ní nejprve získá citlivé informace, které následně zveřejní na internetu a vyzradí je. V takovém případě se jedná o podvádění a následné odhalení. Martínek (2015, s. 174) v této souvislosti popisuje blogování, kdy jsou informace šířeny prostřednictvím blogu. Pro oběť je bolestné jak samotné odhalení nepříjemných skutečností, tak i prozření, že si agresor nezasloužil její důvěru. Dle Willarda (2007, s. 2) rovněž u kyberšikany, podobně jako v případě tradiční šikany, existuje ostrakizace, kdy agresoři oběť vyloučí z určitého online prostoru. Jedná se o nepřímou formu ubližování, která oběť izoluje od ostatních. Poslední uvedenou formou je kyberstalking, při kterém agresor opakovaně zasílá oběti zprávy s obtěžujícím obsahem, jejichž cílem je oběť zastrašit. Mnohdy může přejít až ve fyzické ohrožení a právě obava o fyzické bezpečí odlišuje toto jednání od výše zmíněného harašení. Martínek (2015, s. 175) zmiňuje rovněž internetové hlasování, kdy jsou pořádány ankety, ve kterých se hlasuje o tom, kdo je nejméně oblíbený člen skupiny, kdo by ji měl opustit nebo kdo by z ní měl být vyloučen. Je to způsob, kterým se agresor snaží získat ostatní na svou stranu a oběti tak způsobit závažnější rány. Další formou online útoků je internetové soutěžení, při kterém je oběť vybrána k tomu, aby vykonávala nějaké nepříjemné či ponižující úkony. V případě, že tak neučiní, je jí ubližováno.

Černá (2013, s. 27) přidává také happy slapping, který představuje relativně novou formu kyberšikany, jež prozatím nemá český ekvivalent. Kowalski, aj. (2012, s. 67–68) uvádí, že termín je odvozen od anglického „to slap“ – zfackovat. V doslovném překladu znamená

„veselé fackování“. Při happy slappingu dojde k situaci, kdy jeden nebo více útočníků napadne oběť a další z agresorů celý útok natáčí na kameru nebo mobilní telefon. Cílem je získat maximálně šokující, originální, často co nejbrutálnější, ale autentické video, které agresoři zveřejní na některém z portálů pro sdílení videí a těší se z rostoucího počtu zhlédnutí. Oběť může být pachateli známá, ale i zcela neznámá. Účelem videa je jednak ponížení oběti, ale i pobavení ostatních. Původní forma happy slappingu zahrnovala zfackování oběti, avšak fyzický útok může dosahovat jiných dimenzí a zahrnovat brutální ubližování, popř. i sexuální napadání. Útok je někdy tak brutální, že může vést až ke smrti oběti.

Údaje o tom, kolik dětí se setkalo s kyberšikanou, jsou vzhledem k různým vymezením tohoto pojmu značně odlišné. V naší práci se opíráme především o mezinárodně realizovaný výzkum EU Kids Online, podle kterého se v České republice se šikanou setkalo 6 % dětí

21

(Livingstone, aj. 2011b, s. 25). Kopecký (2015a, s. 56) popisuje, že nejčastěji se děti v České republice stávají oběťmi nedovoleného vniknutí na účet a verbálních útoků, které se týkaly 34 % zúčastněných dětí (z dvaceti sedmi tisíc pět set třiceti osmi respondentů u verbálních útoků a z dvaceti tří tisíc tří set čtrnácti respondentů u průniku na účet) a upozorňuje na fakt, že některé studie uvádějí, že se s některou z forem kyberšikany setkalo až 70 % zúčastněných respondentů. Interpretace toho, co je a co není kyberšikana se různí, avšak předpokládáme, že zásadní je učinit vše pro to, aby výskyt jakéhokoliv chování, jehož výsledkem by bylo ublížení druhému, byl co nejnižší. Prevenci se proto věnujeme v jedné z následujících kapitol, nyní přejdeme k vymezení dalšího jevu, kterým je nadměrné užívání internetu.