Píseň je žánrem nejčastěji lyrickým, stojí na pomezí slovesného a hudebního umění (Soukal 2006, s. 113).
Lidová píseň se vyznačuje zejména anonymitou autora, ústním předáváním, proměnlivostí, syntetičností – mísením prvků a směrů, váže se ke svátkům a obyčejům, zrcadlí se v ní dané kulturní prostředí.
Písně často podléhaly změnám způsobeným ústním předáváním, proto čítají některé až několik variant. V současnosti je obtížné rozlišit prvotní verzi od druhotné.
Lidové písně jsou jedno i vícehlasé, často doprovázené nástroji, doplňují lidový tanec. Vznikaly na základě přesného či volného rytmu, pomocí parlanda.
49 Jejich vznik je podmíněn tématy práce, přírody, lásky (i nenaplněné), společenského života, historických událostí, náboženských obřadů atd.
Lze je dělit dle několika hledisek:
I. dle místa původu – písně lidové, zlidovělé, společenské, kramářské atd.
II. dle úrovně dějové složky textu – písně lyrické, epické, lyricko-epické III. dle míry obsahu zbožnosti – písně světské, duchovní, kostelní atd.
IV. dle funkce – písně k obřadu (svatební), k tanci, k práci, k doprovodu lidových her, vánoční, velikonoční, masopustní atd.
V. dle prostředí vzniku – venkovské, městské, chrámové, hospodské, vojenské atd.
Styl, obsah a typičnost konkrétních písní jsou určovány danou společností, kde písně vznikly, a ústním předáváním. „Lidová píseň respektuje, přejímá a obměňuje vzory v lidovém společenství již zabydlené; je nezávislá na bezprostředních stylových proměnách, a pokud na ně reaguje, mísí se v ní nové s tradičním“ (Brouček, Jeřábek 2007, 2. sv., s. 485).
Lidové písně odrážely znaky doby, ve které vznikaly – známe písně středověké, barokní či klasicistní, šlechtické, kramářské atd. Jejich vznik ovlivnilo konkrétní prostředí, sociální podmínky, nadání původců.
Jejich melodie se často stávaly inspirací hudebních skladatelů. Z českých významných můžeme jmenovat například Bedřicha Smetanu, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka či Bohuslava Martinů (Brouček, Jeřábek 2007, 2. sv., str. 485 – 487).
50 9 Shrnutí
Získané poznatky teoretické části diplomové práce využijeme nadále v části praktické. Při tvorbě aktivit k rozvoji hudebnosti bychom měli mít na paměti úroveň hudebního vývoje dané skupiny, konkrétně zde žáků třetího ročníku základní školy. Přizpůsobíme mu obtížnost jednotlivých cvičení, přiměřený výběr písní, rytmických figur instrumentálního doprovodu, výběr žánrů lidové slovesnosti atd.
Kapitoly o jednotlivých složkách hudební výchovy seznamují se základy, ze kterých při práci vycházíme. Oddíl o vokálních činnostech popisuje zejména zásady, díky kterým se žáci naučí správně zpívat. Část věnující se instrumentálním činnostem představuje způsoby rytmického výcviku, jehož znalost je podstatná k činnostem zakládajících se na rytmu a hře na nástroje.
Nadále nástroje, které mohou být využity, jednotlivě popisuje. Podkapitola o poslechových aktivitách seznamuje zejména s možnostmi rozvoje hudebního sluchu u žáků prostřednictvím průpravných cvičení, poté prací s klasickými poslechovými skladbami. Vysvětluje základní postup potřebný k probuzení zájmu žáků o vážnou hudbu i hudbu celkově. Část o hudebně pohybové výchově pobízí učitele k tvorbě aktivit pohybových a tanečních, které jsou velmi prospěšné pro tělesný rozvoj a zdatnost žáků. Zároveň je pro ně pohyb formou relaxace. V tomto věku žáci necítí ostych, pohyb je pro ně přirozený. Kapitola dále seznamuje s hudebně výrazovými prostředky, které se žáci učí vnímat a reagovat na ně pohybem. Mluvíme o rytmu, tempu, dynamice, melodii.
Dále zmiňujeme RVP, který je klíčovým dokumentem, vychází z něho každý Školní vzdělávací program.
V poslední kapitole se seznamujeme s drobnými žánry lidové slovesnosti a lidovou písní, na kterých budou vystavěny jednotlivé metodiky.
51 Praktická část
Praktická část navazuje na poznatky části teoretické. Na jejich základě je vytvořen sborník metodických listů, který slouží k rozvoji hudebnosti u žáků třetího ročníku, zároveň využívá drobných žánrů lidové slovesnosti a lidových písní. Protože drobné žánry vycházejí z ústní lidové slovesnosti, mnohé z nich si neseme od dětství v paměti, neuvádíme v práci zdroj jejich původu. Lidové písně byly přepsány v notačním programu MuseScore 2.
Metodické listy jsou rozděleny do čtyř skupin dle ročních období. Každé roční době předchází úvod popisující tradice a zvyky dané periody v dřívějších dobách.
Jednotlivým přípravám náleží podrobný metodický postup, promyšlená motivace, která často přesahuje do jiných vyučovacích předmětů či seznamuje s lidovými hrami a tradicemi. Pomocné materiály potřebné k motivacím a samotným aktivitám jsou podrobně zaznamenány v přílohách (viz příloha A – Z). Praktickou část uzavírají reflexe vybraných metodických postupů ověřených v praxi.
10 Jaro
Jaro je prvním ze čtyř ročních období. V oblasti mírného pásu, kde žijeme i my, se jarem nazývá fáze roku, kdy začíná vegetativní aktivita rostlin a je zesílená činnost živočichů, a to v pohybu celkově a v rozmnožování.
Dle meteorologů datujeme začátek jara na 1. března, konec na 31. května.
Jarními měsíci jsou březen, duben a květen.
Astronomické jaro však začíná jarní rovnodenností. U nás k tomu dochází zpravidla mezi 19. a 21. březnem. Končí letním slunovratem okolo 21. června.
Jedno až dvoudenní nepřesnost způsobuje přestupný rok.
Pro některé je tato roční doba jednou z nejkrásnějších. Odkládáme po zimě teplé oblečení, máme lepší náladu díky ústupu zimy, provádíme jarní úklidy – získáváme pozitivní energii a dobrou náladu, nastává čas lásky, pohody a naděje šťastné budoucnosti.
52 V lidové tradici je jaro spojováno se svátky Masopustem a Velikonocemi, známými zvyky pálením čarodějnic, stavěním máje nebo dalšími méně známými.
Lidé na jaře prováděli různé zvyklosti, kterými přivolávali léto a zajišťovali si dobrou úrodu na celý nadcházející rok. Příkladem byl tanec prováděný o masopustu. Tak vysoko, jak tanečníci vyskakovali, měly vyrůst i plodiny jako len a konopí, které byly potřebné k výrobě plátna. Dalším příkladem je zvyk z jižních Čech, kde se chlapci v masopustních maskách váleli v bahně vypuštěného rybníku. Tento rituál měl přinést v přicházejícím roce velké množství ryb.
Významnými slavnostními dny je masopust. Ten rozdělujeme na dvě období. První začíná 7. ledna po svátku Tří králů a trvá až do Popeleční středy.
V této etapě lidé prováděli bujaré oslavy, bály, zabíjačky, hostiny atd. Loučili se takto se zimou. Období gradovalo šest dní před Popeleční středou. Stoly s tučnými jídly se prohýbaly, lidé neodolali ani alkoholu. Konali tak z důvodu, aby lépe přestáli nadcházející postní dobu. V úterý před ukončením veselí probíhaly na vesnicích maškarní průvody. Lidé v legračních maskách se svými divadelními představeními bavili diváky z celé vsi. Za svá vystoupení dostávali cukroví, koláče, ale třeba také slivovici.
Historie masek sahá do dávných dob. Nosívali je kouzelníci a kněží, kteří prováděli magické obřady. Pohané si jejich nošení oblíbili pro oživení světských oslav. Postupem času se dostaly i do masopustu. Vymýšlely se masky nové, ale zároveň nesměly v průvodu chybět již tradiční postavy jako Žid, Turek, medvědář s medvědem, kostlivec a jiné.
Popeleční středou následně začal čtyřicetidenní půst, který byl ukončen na Boží hod velikonoční. Z jídelníčků zmizely veškeré živočišné produkty – nejen maso, tučná jídla, ryby. Byly zakázané také světské zábavy, tancovačky, svatby atd. V některých oblastech se půst dodržuje dodnes. Je oceňovaný pro tělesnou a duševní očistu.
Od zahájení půstu do Velikonoc následuje za sebou šest postních nedělí.
Toto období bylo doprovázeno množstvím zvyků a tradic.
53 Samotné Velikonoce patřily v minulosti k nejvýznamnějším svátkům.
U nás tomu tak zůstalo jen v některých oblastech, například na Moravě. Mnohé lidové tradice se dochovaly do současnosti i v městských rodinách.
Na Velikonoce nahlížíme ze dvou hledisek – jako na svátky křesťanské, při kterých oslavujeme vzkříšení Ježíše Krista tři dny po ukřižování a jako na svátky pohanské oslavující konec nevlídné zimy, příchod jara, rozvoj úrody a zemědělství po zimních měsících.
Velikonoce jsou svátky pohyblivé. Slavíme je mezi 22. březnem a 25. dubnem. Přesné datum je určeno prvním úplňkem po jarním slunovratu.
S posunem Velikonoc se logicky posouvá i doba masopustu.
Oslavy Velikonoc se rozkládají do tzv. Svatého týdne. V tomto období si věřící připomínají smrt a vzkříšení Ježíše Krista – čtou si pašije, příběhy o Kristovi. Podle nich se tento Svatý neboli Pašijový týden nazývá.
Začíná Květnou nedělí, kdy Ježíš Kristus přijel do Jeruzaléma. Jedním ze zvyků tohoto dne bylo, že lidé trhali větvičky jívy, světili je a ovazovali červenou mašlí. Těmto svazkům byla přisuzována kouzelná moc, která měla rodinu chránit před pohromami a nemocemi.
Během Modrého (Žlutého) pondělí a Šedivého úterý, nejméně významných velikonočních dní, se jen lidé modlili, uklízeli a chystali se na vrcholící Velikonoce.
Škaredá středa získala svůj název kvůli zradě Jidáše, který vyzradil, kde se Ježíš skrývá. Podle lidové tradice se lidé nesměli v tento den mračit, jinak se budou mračit po celý rok.
V Zelený čtvrtek se sešel Ježíš se svými dvanácti apoštoly a sdělil jim svůj osud. Požádal je, aby neustali ve svém úkolu a dále šířili jeho myšlení. Tento den získal svůj název podle barvy Olivové hory, kde se uskutečnilo Ježíšovo utrpení.
Zvykem lidí bylo připravit v tento den jídlo ze zelené zeleniny nebo bylin, například ze špenátu nebo kopřiv. Díky tomuto rituálu měli být lidé celý nadcházející rok zdraví.
Velký pátek byl dnem ukřižování Ježíše Krista, den velkého smutku. Lidé se omývali v potoce, aby byli ochráněni proti nemocem. Také nebylo dovoleno prát prádlo. Nemáčelo by se do vody, ale do Kristovy krve.
54 V den Bílé soboty bylo Kristovo tělo uloženo do hrobu, proto je tento den určen k tichým modlitbám a rozjímání. Všechny hospodyně by měly uhasit v domě ohniště, donést polínka do kostela na posvěcení a pak z nich znovu rozdělat nový oheň.
Velikonoční neděle neboli Boží hod velikonoční je den oslav Kristova zmrtvýchvstání. Končí postní období, vrcholí velikonoční oslavy. Světilo se jídlo, které bylo rozděleno mezi členy rodiny, kousek dostala i návštěva, další byl dán zvířatům a troška zanesena do sadu, aby byla podpořena hojnost plodin a plodnost všech lidí i zvířat.
Svátky uzavírá Velikonoční pondělí. K němu se již neváží žádné bohoslužebné úkony, pouze lidové zvyky. České Velikonoce jsou typické tím, že chlapci obcházejí domy, mají pomlázky z vrbových proutků, které jsou ovázány barevnými mašlemi, a říkají koledy. Pomlázkou ošlehají ženy a dívky, kterým je tímto rituálem předána síla, zdraví a mladost. Oplátkou ony dají chlapcům malovaná vajíčka. V dřívějších dobách obcházeli domy všichni mladí a neprovdaní. S vykoledovanými vajíčky hráli v odpoledních hodinách různé hry.
Později se na koledu soustředili pouze chlapci a přibližně v polovině 20. století se k tradiční výslužce přidaly i různé dobroty a alkohol.
Další z významných jarních tradic je pálení čarodějnic. Přesně nevíme, od kdy je zvyk datován. Existuje mnoho teorií vzniku svátků, ze kterých naše tradice vychází. Jedna náleží Keltské mytologii a jejímu svátku Beltine. Keltové v dřívějších dobách rozdělovali rok na dvě období – na období života, rozkvětu a plození, a na období smrti, temna a zimy. Předělem těchto dvou epoch byl právě tento svátek. Lidé pálili ohně, přeskakovali je, aby sebe a svůj dobytek zbavili všeho zlého. Zde objevíme podobnost s naší tradicí.
Další teorie pochází ze středověku, kdy se věřilo, že lidi ohrožuje ďábel prostřednictvím zlých čarodějnic. Ty měly největší moc právě této noci. Za čarodějnice byly považovány i některé ženy, zejména kořenářky, porodní báby a léčitelky.
Čarodějnice se údajně slétávaly na německé hoře Brockem u hrobu svaté Walpurgy. Podle ní se tento svátek nazývá Walpuržina noc. Je označována také
55 jako Filipojakubská noc, protože do roku 1969 měli 1. května svátek Filip a Jakub.
Velkou roli v oslavách tohoto svátku hrál vždy oheň a jeho ochranná moc.
Čarodějnice byly symbolem zla a nebezpečí. Pálení vyrobených figur, které je představovaly, charakterizovalo očištění lidí i přírody. Lidé tančili kolem ohňů, aby zahnali zlé síly, vyhazovali do vzduchu hořící košťata, aby srazili letící čarodějnice. Proti zlým silám se chránili i dalšími způsoby, například nosili škapulíře s bylinkami, používali zaříkadla a modlitby, svěcenou vodu nebo jívové kočičky.
Velmi starou tradicí 1. května je stavění máje. Dodnes ji ještě některá menší města či vesnice dodržují. Máj je vysoký kůl z pevného dřeva, například smrkového, na kterém je připevněný menší stromek, většinou břízka. Horní zelená část je zdobena pentlemi, šátky a střapci. K ní je pomocí fábor připevněn věnec z chvojí. Máj se umisťuje na návsi před radnicí nebo kostelem, kde stojí až do svatodušních svátků, které jsou 50 dní po Velikonocích. Úkolem chlapců z vesnice bývalo uhlídat máj před krádeží mladíků z jiné vsi. Pokud byl máj ukraden, dostalo se jim největší potupy, kterou si uměli představit. Navíc za trest nesměli pořádat zábavu k příležitosti kácení máje.
Někteří mládenci ještě stavěli tzv. májky před domy dívek, kterým tím chtěli vyznat lásku. Později se celý měsíc květen začal považovat za období lásky.
Rozšířil se zvyk, při kterém každá dívka musela být na 1. máje políbena mužem pod nějakým rozkvetlým stromem, jinak do roka „uschnula“. Tento zvyk zamilovaných se přenesl až do současnosti.
56 10.1 Jaro – Využití hádanek ve výuce HV
K této aktivitě vybíráme pět hádanek, které patří k období jara. Týkají se zvířat a rostlin. Tyto motivy jsou pro žáky s jarní tématikou snadno spojitelné.
Aktivitu lze s žáky provádět pouze za předpokladu, že znají a zvládají rytmická cvičení jako je hra na tělo, hra na ozvěnu, rytmické rondo a hra na otázku a odpověď.
1. Chodí panna po městě, má sukýnek na dvě stě. (Slepice) 2. Chodí to po dvoře, hned leží, hned oře. (Vepř)
3. Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne. (Hlemýžď) 4. Neseje se ani nesází, a přece všude roste. (Tráva)
5. Sedí pán na blátě v zeleném kabátě. (Žába)
Jednotlivé texty hádanek a odpovědí jsou upraveny do příslušného rytmu pro potřeby výuky.
Metodický postup:
1. Motivace – Diskusní kroužek, hry
a. Vytvoříme s žáky diskusní kroužek, povídáme si o významu jara pro lidi (odkládáme zimní oblečení, máme lepší náladu, uklízíme lyže, připravujeme kola) i pro přírodu (ústup zimy, taje sníh, je teplo, kvetou květiny – první jarní jsou sněženky, bledule, prvosenky neboli petrklíče, rodí se mláďata). Navážeme otázkami, žáci odpovídají: Jaká zvířata žijí na dvoře? Jaká zvířata máme doma? Jaká můžeme potkat u vody? Jaká žijí v trávě?
b. Diskusní kroužek uzavřeme dvěma hudebními lidovými hrami Pelíšky a hnízda, Na zahrádku (viz přílohy A, B).
2. Představíme žákům postupně všechny hádanky, které můžeme doplnit i dramatickým ztvárněním. Necháme je hádat správné odpovědi.
3. Na tabuli je připravená první hádanka s odpovědí ve verzi, která je upravená pro hru na otázku a odpověď s příslušným rytmem. Je zaznamenána pomocí not a prostřednictvím opory TY-TY-TY-TY-TÁ-TÁ
57 podle Z. Kodályho. Slabice TY náleží osminová nota a slabice TÁ čtvrťová nota (viz obrázek 4 – 8).
4. Rytmicky předneseme a vytleskáme první hádanku (otázku), žáci hned naváží a zopakují ozvěnou.
5. Stejným způsobem předvedeme její odpověď, žáci hrou na ozvěnu opakují.
6. Předneseme rytmizovanou hádanku (otázku) a žáci na ní rytmicky odpovídají.
7. Tímto způsobem je naučíme všech pět hádanek.
8. Závěrečná podoba tohoto cvičení ve formě hry na otázku a odpověď bude nejobtížnější. Každý žák dostane jinou otázku a reaguje samostatně.
a. Určíme pořadí žáků ve třídě.
b. Rytmicky předneseme a vytleskáme jednu z hádanek, žák, který je na řadě, vytleská a přednese její odpověď, hned na nás navazuje.
c. Tážeme se dalšího žáka, ten rytmicky odpovídá, atd.
9. Hru lze provést v dalších variacích. Jednu z nich nazveme had: Učitel tleská metrum, žáci tvoří hada tím způsobem, že jeden položí hádanku (otázku), druhý odpoví, třetí položí jinou hádanku, čtvrtý odpoví atd.
Obrázek 4: Hádanka 1, jaro
58
Obrázek 5: Hádanka 2, jaro
Obrázek 6: Hádanka 3, jaro
Obrázek 7: Hádanka 4, jaro
59
Obrázek 8: Hádanka 5, jaro
10.2 Jaro – Využití pranostik ve výuce HV
K jarnímu období jsou vybrány 3 pranostiky. Každá z nich se vztahuje k jednomu měsíci. Zvolili jsme takové, ve kterých se objevují běžná jména, se kterými se lze ve třídě setkat. Žáci si snadněji zapamatují pranostiku, ve které vystupuje jejich jméno nebo jméno kamaráda. Dále vybrané pranostiky hovoří o skutečnostech, které jsou dětem bezprostředně blízké.
1. O svatém Tomáši sníh bředne na kaši. (březen)
Tato pranostika náleží datu 7. 3. Kolem tohoto data začíná sníh tát a zima ustupuje.
2. Na svatého Jiří vlaštovky už víří. (duben)
Pranostika se váže k měsíci dubnu, tedy k 24. dni tohoto měsíce.
Seznámíme žáky s termínem stěhovaví ptáci. To jsou ti, kteří na zimu odlétají do teplých krajin. Vlaštovky jsou už odpradávna nazývány jako poslové jara. Vždy, když se vrací, víme, že už se blíží jaro a zima končí.
Bývá to kolem svátku Jiřího.
3. Před Servácem není léta, po Serváci s mrazy veta. (květen)
Poslední pranostika připadá na 13. 5. Označuje hraniční období, kdy končí ranní mrazíky. Můžeme se tedy pomalu těšit na příchod léta.
Ze tří zvolených pranostik vytvoříme jedno říkadlo, které doplníme o dramatizaci. Pro žáky to bude příjemná aktivita, kdy mohou vyjít z lavic
60 a protáhnout se. Zároveň si díky pohybovému vyjádření pranostiky lépe osvojí, podpoříme rozvoj hrubé a jemné motoriky a spolupráci levé a pravé mozkové hemisféry.
Před touto aktivitou počítáme s tím, že žáci ovládají rytmická cvičení představená v kapitole Hry pro rozvoj rytmických dovedností. Využijeme zde zejména hru na ozvěnu.
Metodický postup:
1. Motivace – Diskusní kroužek, hra na předpověď počasí
a. Žáci už z podzimní aktivity vědí, co je to pranostika. Znovu si pojem zopakujeme (Je to krátké povídání o počasí nebo ročním období. Určuje, jaké počasí přibližně bude nebo jaký jev se v přírodě odehraje). Žáci jmenují různé pranostiky, které znají.
Vědí, že se užívaly k předpovědím dříve. Dnes už mají meteorologové moderní přístroje. O jejich výsledcích nás informují televizní a rozhlasoví moderátoři.
b. Zadáme žákům domácí úkol: Podívají se v televizi na jednu předpověď počasí, namalují k ní obrázek. Poté si v hodině prvouky zahrají na televizní rosničky – každý žák se postaví před tabuli se svým obrázkem, jako televizní moderátor seznámí ostatní s počasím. Na tuto hru navážeme v HV aktivitou s pranostikami.
2. Seznámíme žáky se zvolenými jarními pranostikami. Mohou být napsané na tabuli. Společně si je přečteme, vysvětlíme jejich význam.
3. Jednotlivé pranostiky se žáci naučí formou hry na ozvěnu.
a. Rytmicky předneseme a vytleskáme první pranostiku (viz obrázek 9), žáci hned opakují.
Obrázek 9: Pranostika 1, jaro
61 b. Můžeme zopakovat i s obměnami hry na ozvěnu (s pleskáním, dupáním) nebo s různými modulacemi hlasu (říkáme hrozivě, jemným hláskem, jako medvěd, jako přísná paní učitelka atd.).
61 b. Můžeme zopakovat i s obměnami hry na ozvěnu (s pleskáním, dupáním) nebo s různými modulacemi hlasu (říkáme hrozivě, jemným hláskem, jako medvěd, jako přísná paní učitelka atd.).