Přehodnocení implementace CRD IV/CRR (Basel III)

V obecné rovině zaujímá autor DP k plánované dohodě Basel III (CRD IV/CRR) převáţně kladné stanovisko, avšak simultánně poukazuje na důvody, které vypovídají proti implementaci dohody Basel III.

Primární důvod, jenž dle autora DP vypovídá proti aplikaci nových regulatorních pravidel, je aktuální hospodářský stav Evropské unie, jelikož HDP většiny členských států se pohybuje poblíž prahu recese. Z uvedeného důvodu je nezbytné důkladně zváţit, zdali je skutečně ţádoucí za relativně nepříznivých ekonomických podmínek, kterým momentálně EU čelí, aplikovat vůči úvěrovým institucím regulatorní pravidla, která nadále zpřísní kapitálové poţadavky (z kvantitativního i kvalitativního hlediska), jeţ budou muset zainteresované úvěrové instituce dodrţovat. Dle údajů ČNB (2012d) by zejména západoevropské bankovní instituce musely do sedmi let po přijetí nových regulatorních pravidel navýšit příslušný kapitál v souhrnu o stovky miliard eur.

Moţné dopady zavedení CRD IV/CRR jsou blíţe analyzovány v rámci kapitoly č. 3.3.4.

V obecné rovině lze očekávat, ţe CRD IV/CRR zhorší dostupnost úvěrového financování, ať jiţ z hlediska ceny příslušných úvěrů či faktické dostupnosti úvěrového financování jako takového. Autor DP povaţuje vzhledem k současným ekonomickým podmínkám EU za kontraproduktivní limitovat úvěrové funkce bank a jiných bankovních institucí.

Urychlené přijetí CRD IV/CRR by tak v současné době vedlo k negativním konsekvencím v relaci k HDP jednotlivých členských států a erodovalo tudíţ ekonomickou „stabilitu“ EU

69

jakoţto celku. S ohledem na nepříznivé ekonomické podmínky, se kterými se Evropská unie v současné době potýká, je zapotřebí stimulovat spotřební výdaje domácností, jakoţto i investiční výdaje firem, nikoli přijímat opatření, která budou působit pro-cyklicky.

Přijetí CRD IV/CRR v aktuálně navrhovaném znění by tak v konečném důsledku negativně ovlivnilo HDP jednotlivých členských států, zejména těch, jejichţ bankovní sektor není dostatečně kapitálově vybaven. V relaci k uvedeným závěrům a negativním konsekvencím, které přijetí nových regulatorních pravidel pravděpodobně zapříčiní, autor DP nedoporučuje v současné době zatěžovat úvěrové instituce dodatečnými kapitálovými požadavky.

Autor DP zastává stanovisko, že pokud má dojít k implementaci CRD IV/CRR, mělo by tomu tak být v podmínkách ekonomické konjunktury, kdy jednotlivé ekonomické subjekty budou méně citlivé vůči zhoršené dostupnosti úvěrového financování (například v důsledku dostatečné zásoby vlastního kapitálu) a případné negativní vlivy na HDP jednotlivých členských států bude moţno povaţovat za méně závaţné, neţli v podmínkách, kdy majorita členských států EU čelí hrozbě recese.

Neméně signifikantní důvod, jenž dle autora DP vypovídá proti aplikaci nových regulatorních pravidel, je Evropská unie jako taková, která nepředstavuje homogenní ekonomický prostor. Jednotlivé členské státy se výrazně odlišují nejen z hlediska kapitálové vybavenosti úvěrových institucí nebo ekonomické vyspělosti, ale rovněţ z hlediska obecného makroekonomického prostředí či fáze hospodářského cyklu.

Přičemţ je zřejmé, ţe v důsledku stále komplexnější legislativy EU jsou pravomoci národních orgánů dohledu postupně limitovány. Vstoupí-li v platnost CRD IV/CRR v aktuálně navrhovaném znění, národní orgány dohledu budou zejména monitorovat a vynucovat dodrţování nových regulatorních pravidel, v důsledku čehoţ se pravomoci národních orgánů dohledu jakoţto aktivního prvku regulace národních finančních trhů nadále omezí.

V obecné rovině jednotná regulatorní pravidla zvyšují transparentnost finančních trhů, signifikantním způsobem omezují prostor pro regulatorní arbitráţ, pomáhají utvářet

70

jednotné podnikatelské prostření a v konečném důsledku přispívají ke zvýšené stabilitě finančních trhů. Avšak specificky v relaci k EU je nezbytné důkladně zvážit, zdali je skutečně žádoucí v rámci relativně nehomogenních členských států aplikovat jednotná a značně zpřísněná regulatorní pravidla, jež mají být aplikována vůči úvěrovým institucím.

Autor DP zastává stanovisko, ţe implementaci dohody Basel III formou CRD IV/CRR lze v současné době a podobě označit za striktní aţ kontraproduktivní opatření, jeţ v konečném důsledku můţe negativně ovlivnit HDP jednotlivých členských států.

Mechanismus negativních konsekvencí v relaci k CRD IV/CRR je blíţe analyzován v rámci kapitoly č. 3.3.4. Autor DP dospěl k závěru, že ve vztahu k CRD IV/CRR je vhodné přijmout modifikace, které minimalizují negativní vlivy na úvěrové funkce bank a jiných bankovních institucí, výrazněji omezí pro-cyklický charakter regulatorních opatření a v konečném důsledku minimalizují negativní dopady na HDP jednotlivých členských států.

Za účelem dosaţení uvedeného cíle (tj. eliminace negativních dopadů regulatorních pravidel na HDP a jiné makroekonomické veličiny) autor DP jednoznačně podporuje snahu Evropské unie harmonizovat strukturu regulatorního kapitálu, příslušné definice, metodologie a postupy aplikované při výpočtu kapitálových poţadavků.

Autor DP však zároveň vyjadřuje obavy ohledně vhodnosti striktního a jednotného stanovení výše kapitálových nároků (například výrazně vyšší zastoupení kapitálu Tier 1), jeţ přijetím CRD IV/CRR mají být rovněţ sjednoceny. Vyjma tzv. proti-cyklického polštáře nebude v gesci národních orgánů dohledu příslušné kapitálové poţadavky nikterak modifikovat. Leč jsou kapitálové poţadavky značně sjednoceny jiţ v rámci stávající legislativy, autor DP zaujímá stanovisko, že z důvodu značné striktnosti plánovaných regulatorních pravidel by v rámci CRD IV/CRR měly být zřetelněji posíleny pravomoci národních orgánů dohledu, jelikož právě národní orgány dohledu nejlépe znají specifické podmínky příslušných národních finančních trhů, přičemž současným trendem je pravomoci národních orgánů dohledu spíše limitovat.

71

Za účelem podpory ekonomického růstu a omezení pro-cykličnosti regulace by dle autora DP nová regulatorní pravidla měla umoţnit národním orgánům dohledu usilovat o udělení dočasné výjimky o kapitálových poţadavcích úvěrových institucí. V rámci navrhované výjimky by se úvěrové instituce, jež v dané členské zemi působí, mohly dočasně odchýlit od jinak závazně stanovených minimálních nároků kladených na kapitálové požadavky.

Příslušné národní orgány dohledu by jednoznačně měly za povinnost prokázat Evropské radě pro systémová rizika (ESRB) a Evropským sektorovým orgánům dohledu (ESAs), ţe stanovené kapitálové poţadavky zásadním způsobem limitují základní funkce majority úvěrových institucí příslušného členského státu. Ţádost o udělení dočasné výjimky o kapitálových poţadavcích by měla obsahovat důkladnou analýzu rizik, v rámci níţ by příslušné národní orgány dohledu zřetelně demonstrovaly, ţe dočasné sníţení kapitálových nároků neohrozí stabilitu příslušného finančního trhu, a to ani v podmínkách nepříznivého ekonomického vývoje. Ţádost by měla rovněţ blíţe specifikovat přínosy, jeţ národní orgány dohledu očekávají v relaci k makroekonomickým ukazatelům a k makroekonomickému prostředí jako takovému.

Konečné rozhodnutí o udělení případné výjimky o kapitálových poţadavcích by mělo být v gesci Evropských sektorových orgánů dohledu (ESAs) ve spolupráci s Evropskou radou pro systémová rizika (ESRB), která musí pečlivě zváţit, zdali případné udělení časově omezené výjimky o kapitálových poţadavcích nezvýší v rámci EU pravděpodobnost realizace rizik systémového charakteru. Za účelem docílení maximální možné efektivity je nezbytné minimalizovat časový interval, v rámci něhož příslušné orgány EU rozhodnou o udělení případné výjimky o kapitálových požadavcích.

Uvedený návrh nesmí působit jakoţto prostředek k obcházení regulatorních pravidel či prostředek k získávání konkurenční výhody pro úvěrové instituce zainteresované země.

Výjimka o kapitálových poţadavcích by měla být udělena pouze tehdy, pokud příslušné orgány dané země jednoznačně demonstrují, ţe stávající nároky kladené na úvěrové instituce jsou natolik striktní, ţe závaţným způsobem omezují základní funkce daných

72

úvěrových institucí a v konečném důsledku limitují ekonomický růst příslušného členského státu.

Autor DP v obecné rovině podporuje harmonizaci regulatorních pravidel úvěrových institucí v rámci EU, avšak simultánně zastává stanovisko, ţe je nezbytné hledat způsoby, které minimalizují negativní konsekvence v relaci k makroekonomickému vývoji jednotlivých členských států. Regulatorní pravidla úvěrových institucí musí být dostatečně striktní a komplexní, aby působila jakoţto významný stabilizační prvek, avšak zároveň by měla vykazovat určitý stupeň flexibility, jenţ umoţní jednotlivým členským státům pruţně reagovat na nepříznivý ekonomický vývoj.

EU se vydala cestou integrace (nejen v relaci k finančním trhům) a tento proces nelze účinně zvrátit bez závaţných hospodářských následků, nejen z uvedeného důvodu autor DP sekunduje jednotný postup EU za účelem zvýšení stability a důvěryhodnosti finančního trhu, avšak autor DP simultánně zastává stanovisko, ţe si národní orgány dohledu musí uchovat značný stupeň autonomie, centralizace pravomocí můţe být v konečném důsledku kontraproduktivní.