Před tím, než začneme rozvíjet tvořivost, je nutné si uvědomit, že každý píšící člověk potřebuje ke svému psaní jiné impulsy a podmínky. Mohli bychom je dělit dle různých kritérií na různé skupiny, je ale nutné zdůraznit, že žádné z těchto skupin nepojme všech sto procent spisovatelů.
Uklidňující je myšlenka, že tvůrčí psaní není pouze jednostranně orientované.
Proto by nemělo docházet k tomu, že některá ze skupin nebude mít žádné možnosti rozvoje.
I přesto je ale nutné zdůraznit, že se lektor či učitel nesmí orientovat pouze na jeden typ psaní. Naopak je vhodné zařazovat různé metody a techniky, které by mohly pomoci co největšímu počtu pisatelů. (Nekuda, 2013, s. 44-49)
Základní podmínky pro rozvoj tvořivosti lze rozdělit na podmínky objektivní a podmínky subjektivní. Objektivní podmínky jsou závislé na osobnosti učitele. V současné době je na učitele kladen nárok ještě z hlediska kreativity. Jeho úkolem je přinášet nové kreativní přístupy. V závislosti na osobnosti učitele je možné vyjmenovat několik podmínek:
• Příjemné prostředí se opírá o potřebu vytvořit pro žáky bezhlučné prostředí podporující soustředěnost a vizuálně příjemné prostředí.
• Dobrý vztah mezi vyučujícím a žáky je podmíněn jeho přístupem k výuce.
Autoritářský učitel obvykle neumožňuje žákům dostatečný rozvoj v oblasti kreativity.
• Motivace žáků je prvním krokem k tvůrčí činnosti.
• Respektování osobnosti žáka vede k poznání podmínek potřebných pro rozvoj jednotlivce a k možnosti volby.
• Rozvíjení zvědavosti je umožněno ve chvíli, kdy učitel věnuje dostatek pozornosti a času na zodpovídání dotazů žáků.
• Atmosféra beze strachu vyžaduje, aby se žák ve třídě cítil v bezpečí.
• Rozvíjení ochoty riskovat je nutné z toho důvodu, že pro tvůrčí činnost je obvykle nutné přijít s novým, někdy i riskantním, nápadem.
• Spravedlivé hodnocení je nutnou součástí výuky. Vždy je třeba, aby žák přesně věděl, za co je hodnocen a podle jakých kritérií. Pokud nebudou tato pravidla dodržena, pěstuje se v žácích pocit nejistoty.
• Podpora tvořivých žáků ukládá, aby učitel podporoval tvořivé žáky. Je ovšem nutné nepřiživovat zbytečně vysoké sebevědomí.
Subjektivní podmínky jsou zcela závislé na osobnosti žáka. Patří mezi ně:
• Vnímání, které klade na učitele nárok učit žáky vnímat věci nově, netradičně. Také je nutná podpora učitele vedoucího žáky k aktivnímu a důslednému vnímání.
• „Pozorování je záměrné, cílevědomé a plánované vnímání věcí a vjemů“(Pecina, 2008, s. 29) Je to vnímání, které je zaměřené na určitý jev. Snahou učitele posléze je, aby žák tento jev zkoumal co nejdetailněji se snahou dokonale ho poznat.
• Všímavost zaznamenává zdánlivě nenápadné a nepodstatné maličkosti.
• Obrazotvornost můžeme charakterizovat jako schopnost člověka vyvolávat získané vjemy a za pomoci psychické aktivity je přetvářet do představ, se kterými se jedinec ve skutečnosti nesetkal. Z hlediska tvořivé obrazotvornosti je nutné tvořit nové představy nevycházející z popisu.
(Pecina, 2008, s. 27-30)
5.1.1 Bariéry
Překážky, které se staví do cesty tvůrčímu jednání, můžeme nazývat bariéry nebo bloky. Tyto bloky můžeme dělit do tří skupin.
„Překážky rozvoje kreativních schopností, překážky bránící kreativitě jako procesu,
překážky ovlivňující kreativitu jako postoj.“ (Žák, 2004, s. 48)
Podobně jako u bloků při tvůrčím psaní i při odstraňování bariér jakéhokoli tvůrčího procesu platí určitá pravidla. Prvním z nich je, že je třeba poznat a pojmenovat bloky, zjistit jejich příčiny. Jakmile zjistíme, co je jejich příčinou, je dalším úkolem aktivně zapracovat na jejich odstranění. Třetí fází poté je zamezit opětovnému objevení se daných bariér.(Žák, 2004, s. 48-49)
Bariéry můžeme dělit i jiným způsobem. A to dle příčiny vzniku. Dělíme je do šesti kategorií. První z nich jsou bariéry, které jsou dány osobnostními zvláštnostmi. Ty můžeme pozorovat například v situacích, kdy je člověk příliš nerozhodný. Dále může kreativitě bránit velký konzervatismus jedince. Nejedná se ovšem pouze o psychické stavy. Ve tvůrčím jednání nám může bránit i fyzická kondice, únava či nedostatek spánku nebo nemoc.
Druhou kategorií jsou bariéry percepční související se způsobem vnímání externích informací. Jedná se zejména o způsob, jakým jedinec pracuje s informacemi. Bariérou může být neschopnost podívat se na informace z různých
úhlů pohledu, přesycení informacemi či donucení zvnějšku dívat se na informace určitým způsobem.
Myšlenkové bariéry jsou třetí kategorií. Ty se do jisté míry týkají i intelektu, ale také i způsobu myšlení a zpracování materiálu. Další bloky může způsobit příliš kritická povaha nebo nedostatečná motivace k experimentování. Pozitivně může působit napodobování dalších osob. To nás může přivést na jiné myšlenky, může nám to ukázat problematiku z jiného úhlu pohledu. Zároveň to ale může být i jednou z příčin bariéry. Velmi zásadní problematikou je držení se stereotypů, kdy se nám jednání a myšlení stává stereotypem a tak nevyužíváme celkový potenciál a možná efektivnější řešení.
Emoční a motivační bariéry jsou způsobeny negativními emocemi jako je například strach, nechuť, nedostatečná citlivost či představivost. Zásadní může být obava ze ztráty jistoty. To se pak odráží v tom, že jedince jedná rutinně a nemá touhu vytvářet kreativní řešení problémů.
Významným faktorem je také sociální prostředí a kultura, která může jedince negativně ovlivnit. Může se jednat například o dodržování tradic, které vede ke stereotypnímu jednání. Kulturně může jedince ovlivňovat i potřeba okolí držet se hierarchických postupů. Není tak možnost rozvíjet nová kreativní řešení.
Pro rozvoj tvořivosti je možné zapracovat na prevenci vzniku některých bariér.
(Mikuláštík, 2010, s. 33-37)