2 Poradenství
(Hadjmoussová, 2002)
2.1 Definice poradenství
Poradenství je odborná pomoc lidem v osobních i meziosobních (sociálních) problémech. Měla by jedinci pomoci lépe pochopit vlastní životní situaci a vlastní životní úkoly, které před ním stojí. Vychází především z poznatků psychologie a speciální pedagogiky.
2.2 Funkce poradenství
Poradenství slouží jako prevence. Vytváří podmínky pro osobní růst klienta, tj.
předchází případným problémům klienta (např. protidrogové programy).
Nápravná funkce řeší konkrétní problémy klienta
2.3 Cíle poradenství
Rozpoznání případného osobního problému – tzn. v čem spočívá a jak ho realisticky řešit.
Pomoc klientovi při přijetí svobodného rozhodnutí i jeho důsledků.
Ujasnění krátkodobých a dlouhodobých osobních cílů a jejich případná modifikace.
Umožnění lepšího sebe poznání, vlastních slabin i předností klienta.
Dosažení kladného sebehodnocení, sebedůvěry, rozvíjení schopností důvěřovat i ostatním lidem.
2.4 Poradenství ve školství podle legislativních předpisů
Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, §7
(1) Ředitel základní, střední a vyšší odborné školy zabezpečuje poskytování poradenských služeb ve škole zpravidla výchovným poradcem a školním metodikem prevence, kteří spolupracují zejména s třídními učiteli, učiteli výchov, případně s dalšími pedagogickými pracovníky školy. Poskytování poradenských ve škole může být zajišťováno i školním psychologem nebo školním speciálním pedagogem.
(2) Ve škole jsou zajišťovány poradenské služby v rozsahu odpovídajícím počtu
a vzdělávacím potřebám žáků školy zaměřené na:
a) prevenci školní neúspěšnosti,
b) primární prevenci sociálně patologických jevů,
c) kariérové poradenství integrující vzdělávací, informační a poradenskou podporu vhodné volbě vzdělávací cesty a pozdějšímu profesnímu uplatnění,
d) odbornou podporu při integraci a vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, včetně žáků z jiného kulturního prostředí a žáků se sociálním znevýhodněním,
e) péči o vzdělávání nadaných a mimořádně nadaných žáků,
f) průběžnou a dlouhodobou péči o žáky s neprospěchem a vytváření předpokladů pro jeho snižování a
g) metodickou podporu učitelům při aplikaci psychologických a speciálně pedagogických poznatků a dovedností do vzdělávací činnosti školy.
2.5 Standardní činnosti školy Příloha č. 3 k vyhlášce č. 72/2005 Sb.
1. Standardní činnosti výchovného poradce 2. Poradenské činnosti:
1) Kariérové poradenství a poradenská pomoc při rozhodování o další vzdělávací a profesní cestě žáků, tj. zejména:
a) koordinace mezi hlavními oblastmi kariérového poradenství – kariérovým vzděláváním a diagnosticko-poradenskými činnostmi zaměřenými k volbě vzdělávací cesty žáka,
b) základní skupinová šetření k volbě povolání, administraci, zpracování a interpretaci zájmových dotazníků v rámci vlastní odborné kompetence a analýzy preferencí v oblasti volby povolání žáků,
c) individuální šetření k volbě povolání a individuální poradenství v této oblasti (ve spolupráci s třídním učitelem),
d) spolupráce se školskými poradenskými zařízeními (poradna, centrum) a středisky výchovné péče při zajišťování poradenských služeb přesahujících kompetence školy,
e) zajišťování skupinových návštěv žáků školy v informačních poradenských
střediscích úřadů práce a poskytování informací žákům a zákonným zástupcům o možnosti individuálního využití informačních služeb těchto středisek.
2) Vyhledávání a orientační šetření žáků, jejichž vývoj a vzdělávání vyžadují zvláštní pozornost a příprava návrhů na další péči o tyto žáky.
3) Zajišťování nebo zprostředkování diagnostiky speciálních vzdělávacích potřeb (vstupní a průběžné) a intervenčních činností pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.
4) Příprava podmínek pro integraci žáků se zdravotním postižením ve škole, koordinace poskytování poradenských služeb těmto žákům školou a školskými poradenskými zařízeními a koordinace vzdělávacích opatření u těchto žáků.
5) Poskytování služeb kariérového poradenství žákům/cizincům se zřetelem k jejich speciálním vzdělávacím potřebám.
2.6 Metodické a informační činnosti
1) Zprostředkování nových metod pedagogické diagnostiky a intervence.
2) Metodická pomoc pedagogickým pracovníkům školy v otázkách kariérového rozhodování žáků, integrace, individuálních vzdělávacích plánů, práce s nadanými žáky apod.
3) Předávání odborných informací z oblasti kariérového poradenství a péče o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami pedagogických pracovníkům školy.
4) Poskytování informací o činnosti školy, školských a dalších poradenských zařízeních v regionu, o jejich zaměření, kompetencích a o možnostech využívání jejich služeb žákům a jejich zákonným zástupcům.
5) Shromažďování odborných zpráv a informací o žácích v poradenské péči dalších poradenských zařízení a jejich zajištění v souladu s předpisy o ochraně osobních údajů.
6) Vedení písemných záznamů umožňujících doložit rozsah a obsah činnosti výchovného poradce, navržená a realizovaná opatření.
2.7 Zásady poradenského přístupu
Velmi důležitá je svoboda klienta. Poradce na něj nesmí vyvíjet jakýkoliv nátlak v rozhodování tak, aby klient mohl učinit svobodné rozhodnutí a přijal je s plnou zodpovědností.
Přestože poradce nesouhlasí s klientovým chováním a vyhodnotí je jako neproduktivní či škodlivé, neztrácí klient v jeho očích nic ze své lidské důstojnosti.
Obsah rozhovorů je důvěrný, pouze s výjimkou vážného ohrožení klienta nebo jiné osoby, trestného činu.
Aby mohl poradenský proces vůbec proběhnout, je nutná spolupráce ze strany klienta.
Poradce má být pravdivý. Pravda se musí sdělovat šetrně a zároveň otevřít perspektivu do budoucna. (Hadjmoussová, 2002)
2.8 Fáze poradenského procesu
Jsou epigenetické tj. je vždy nutné jednu fázi uzavřít než se otevře další.
1. Seznámení – získání základních informací o klientovi a vytvoření důvěry.
2. Diagnóza – tj. vymezení problému klienta.
3. Volba cíle a alternativ řešení – poradce navrhuje alternativy řešení, jednotlivé kroky a techniky vzhledem ke klientovi.
4. Klientovo rozhodnutí.
5. Podpora klienta poradcem – pomoc při ovládání zvolené techniky, hodnocení výsledků, případně korekce chyb. (Hadjmoussová, 2002)
Jinými slovy – identifikace problému, pracovní fáze a rozhodnutí vedoucí k akci.
- znalost teorií osobnosti a poradenských směrů
- znalost metod a technik diagnostiky a intervence v poradenství - orientace v poradenském systému obecně, i v konkrétním regionu
- schopnost jasně a srozumitelně formulovat sdělení v kontaktu s klientem, rodiči a školou i s dalšími poradenskými institucemi
- znalost právních a etických norem, týkající se činnosti poradce - ochota dále se vzdělávat, nespokojovat se s dosaženou úrovní
- být otevřen novým poznatkům jak obecně tak i v oblasti, týkající se
- dovednost pozitivního ovlivňování klienta, bez manipulace
- umět objektivně hodnotit a interpretovat pozorované jevy a chování klienta - zvládnout volbu přiměřeného typu intervence
- poskytování podpory klientovi
- umět ukončit poradenský proces