Pro focení průřezu bavlny a oxycelulózy byly využity mikroskopy s nainstalovanými fotoaparáty nacházející se v laboratořích univerzity. Před samotným focením se jednotlivé vzorky musely připravit. Oxycelóza i bavlna se nejprve namočily v tekutém lepidle, aby vzorek byl dost pevný a nechal se 24 hodin odstát, aby uschnul. Tento postup se opakoval tři dny a každý další den se koncentrace lepidla zvětšovala. Po posledním namočení v lepidle a uschnutí se vzorek vložil do vaničky, ve které se zalil voskem a vložil do lednice, kde tři dny
„tvrdnul“. Po řádném ztvrdnutí vzorku se pomocí ostrého nože na speciálním přístroji nakrájely velice jemné vrstvy se samotným průřezem vláken.
Na obrázcích (Obrázek 4, Obrázek 5) lze vidět, že u bavlny je oproti oxycelulóze lépe pozorovatelná podélná struktura uvnitř vláken (lumen). Tato struktura se nachází uvnitř bavlněných vláken. To, že u celulózových vláken je viditelná jen u malého počtu znamená, že v průběhu bělení a chemického čištění nejspíše došlo k deformaci, ke slepení vnitřních stěn nebo byly použity nezralá vlákna.
Obrázek 6 - Řez bavlněnými vlákny
Na obrázku Obrázek 6 je pro porovnání vidět řez jednotlivými bavlněnými vlákny upravenými mercerací (působení NaOH a mechanického namáhání). Vlákno označené písmenem „a“ je vlákno zralé, „b“ je nezralé a „c“ je mrtvé.
2.2 Rozvolňování
Firma Synthesia se zabývá mimo jiné i výrobou oxidované celulózy pro zdravotnické, biomedicínské a technické využití. Celý postup pro výrobu finálního produktu se skládá z řady operací. Bavlna po chemických úpravách je ve slepeném zauzlovaném stavu (provazec) s mnoha tvrdými místy. Rozvolnění těchto pramenů je časově i finančně zdlouhavý proces, který před samotným mykáním musí proběhnout. Na tomto rozvolnění závisí výsledný materiál vycházející z mykacího stroje.
Pro rozvolňování byl zvolen přístroj zkonstruován v laboratořích Technické univerzity v Liberci (Obrázek 7). Tento přístroj používá k rozvolnění zejména změnu ohybu pramene a nárazovou sílu, která ve vysokých frekvencích naráží na pramen procházející strojem.
Ve stroji je hrana opatřená zubovou pilkou, která působí proti opěrné desce. Pramen je odtahován dvojicí pogumovaných válců, na které shora působí dřevěný válec jako závaží.
Obrázek 7 – Rozvolňovací stroj
Zvolením tří proměnných parametrů a navážením dvanácti vzorků s přibližnou hmotností 80 gramů bylo připraveno testování. Testování probíhalo podle tabulky (Tabulka 1 viz.
kapitola 2.3 Plán testování). Frekvence nárazu zůstala pro všechny vzorky konstantní. Jako
proměnlivé byly zvoleny rychlost průchodu, velikost mezery mezi vibrující plošinou a deskou, velikost mezery dvou desek pro průchod pramene.
2.3 Plán testování
Tabulka 1 - Plán testování
Rychlost průchodu: 0,73 m/s Test průchod A B
1,26 m/s 1 0,73 7,5 1
1,8 m/s 2 0,73 7,5 2
3 0,73 10 1
mezara A: 7,5 mm 4 0,73 10 2
10 mm 5 1,26 7,5 1
6 1,26 7,5 2
mezera B: 1 mm 7 1,26 10 1
2 mm 8 1,26 10 2
9 1,8 7,5 1
10 1,8 7,5 2
11 1,8 10 1
12 1,8 10 2
Tabulka 2 - Výsledky testování
Test 1 Vzorek rozvolněn bez přetrhu, výborně rozvolněn.
Test 2 Třikrát přetrh při rozvolňování, pramen výborně rozvolněn.
Test 3 Dvakrát přetrh při rozvolňování, výborně rozvolněn.
Test 4 Vzorek rozvolněn bez přetrhu, pramen výborně rozvolněn, dobře rozvolněné tvrdé „drtky“.
Test 5 Třikrát přetrh při rozvolňování, vcelku dobré rozvolnění.
Test 6 Vzorek rozvolněn bez přetrhu, rozvolněn normálně.
Test 7 Vzorek rozvolněn bez přetrhu, ucházející rozvolnění.
Test 8 Vzorek rozvolněn bez přetrhu, rozvolněn normálně.
Test 9 Dvakrát přetrh při rozvolňování, výborně rozvolněn.
Test 10 Vzorek rozvolněn bez přetrhu, dobře rozvolněn.
Test 11 Vzorek rozvolněn bez přetrhu, velice špatně rozvolněn.
Test 12 Vzorek rozvolněn bez přetrhu, normálně rozvolněn.
Podle plánu testování byly zvoleny kombinace (viz. Kapitola Rozvolňování) a jejich výsledky byly zaznamenány do tabulky (Tabulka 2). Prameny dosahovaly délky 0,2 – 3 metry a po jejich rozvolnění se stávaly prameny měkčí. Tabulka zobrazuje subjektivní zhodnocení pramenů po rozvolnění na sestaveném stroji.
Nejlepší výsledky rozvolnění se získaly při nízkých rychlostech průchodu (0,73 m/s).
Důvodem by mohl být fakt, že do pramene narazí nárazová síla nejčastěji a tvrdé části rozvolní. Na druhou stranu se při nízkých rychlostech prameny často trhají. Z pohledu mezer A a B byly lepší výsledky rozvolnění při menších velikostech těchto mezer. Jelikož prameny nebyly nikdy homogenní, bylo těžké určit nejlepší kombinaci pro rozvolnění. Nakonec se oba dva pozorovatelé shodli na nejlepší kombinaci, která byla použita v testu jedna.
Všech dvanáct vzorků bylo jednou mykáno ve válcovém mykacím stroji. Váha před mykáním a po mykání byla zaznamenána do tabulky (Tabulka 3) a vzniklá rouna se zkoušela vizuálně hodnotit. Po zjištění, že rouna nejdou vizuálně hodnotit z důvodu nehomogennosti pramenů, byla rouna uchována v chladu a temnotě. Následně byla předána zadavateli práce (firmě Synthesia) k internímu vyhodnocení.
Tabulka 3 - Váhy jednotlivých vzorků Číslo
nejdelší vzorky, aby rozvolňování nebylo často přerušováno. Tedy z důvodu, že každý pramen je jinak dlouhý, je těžké u všech vzorků udržet stejnou hmotnost.
Ve třetím sloupci (Váha před mykáním) jsou váhy po odstranění tvrdých kousků. Tvrdé kousky byly odstraněny po procesu rozvolňování, jelikož způsobovaly problémy při následném mykáním.
Celkově se ztráta materiálu před mykáním a po mykání od 2,7% do 9,7%. Nejmenší ztrátu materiálu v průběhu mykání měl vzorek číslo 10. Naopak největší ztráty při mykání měl vzorek číslo 11.
2.4 Staplové délky
Na vstupu do celého procesu byla ELS (extra long staple) bavlna americká PIMA o staplové délce 34 milimetrů.
Obrázek 8 - Měření staplových délek
Pro měření staplových délek bylo použito černé sklíčko jako podklad, glycerol (aby vzorky zůstaly na sklíčku a neopouštěly měřící jednotku důsledkem okolních vlivů)a pravítko.
Ze středu každého rouna sundaného z mykacího stroje bylo odebráno malé množství vláken a podrobeno měření. Z každého vzorku se změřilo sto vláken. Technická univerzita bohužel nevlastní stroj na měření staplových délek bavlny, s kterým by bylo měření mnohem přesnější. Výsledky byly zaznamenány v tabulce (Tabulka 4).
Tabulka 4 - Staplové délky jednotlivých vzorků
Tabulka 5 - Tabulka četnosti staplových délek
12-18 41 35 35 29 33 38 29 32 44 50 35 37
19-26 38 50 51 54 45 48 53 51 37 41 46 47
27-38 21 15 14 17 22 14 18 17 19 9 19 16
V levém sloupci lze vidět rozměry staplových délek v milimetrech, v horním řádku jsou čísla vzorků a čísla zadaná do tabulky představují četnost vláken v daných rozměrech. Podle těchto měření byly vybrány vzorky k testu pevnosti na „trhačce“. Podle předchozí tabulky četností v rozměrech (Tabulka 5) je výběr četnosti nejkratších vláken, středně dlouhých a nejdelších vláken. Dále byl do testu zahrnut ještě vzorek číslo jedna, protože jeho rozvolnění vykazovalo nejlepší kvality. Každý vzorek byl testován dvakrát a z jejich hodnot se udělal průměr.
Obrázek 9 - Graf staplových délek
0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100
Vzorek 1-12
Z grafu (Obrázek 9) lze vyčíst, že u vzorku číslo 1, 2, 3a 4 je největší množství vláken v rozsahu od 19 do 22 milimetrů délky. U všech těchto vzorků byla stejná rychlost průchodu a to 0,73 m/s. Z tohoto údaje se dá odvozovat, že na staplovou délku vláken má velký vliv rychlost průchodu rozvolňovacím přístrojem.
Vzorky číslo 5 a 6 mají velkou oblast rozsahu staplových délek, kde se vyskytuje největší množství vláken. Jedná se o rozsah od 15 až po 24 milimetrů. Naopak u vzorku číslo 7 je největší množství vláken ve staplových délkách od 19 do 26 milimetrů a u vzorku číslo 8 od 19 do 24 milimetrů. Dá se tedy usuzovat, že vyšší rychlost průchodu rozvolňovacím strojem má určitý vliv na velikost staplových délek vláken jako u předchozích vzorků č. 1 - 4. Pramen je méně namáhán, jelikož na něj nepůsobí tolik nárazů vibrační plošiny (z důvodu rychlejšího průchodu). Zmiňované vzorky 5 a 6 mají stejnou mezeru A, tudíž hraje tento parametr větší roli ve výsledcích. U vzorků 7 a 8 je kromě velkého vlivu mezery A také velký vliv mezery B.
Vzorky čísel 9a 10 mají největší množství vláken v oblasti od 15 do 18 milimetrů. V tomto případě je opět délka mezery A u obou vzorků stejná (7,5mm). Vzorek 11 má největší množství vláken od 15 do 22 milimetrů a vzorek 12 od 15 do 26 milimetrů. Oba vzorky 11i 12 mají stejnou mezeru A (7,5 mm), ale rozdílnou mezeru B. Můžeme tedy říct, že u rychlosti 10 m/s a velikosti mezery A 7,5 mm, je velikost mezery B nejdůležitějším faktorem. V tomto případě, když je velikost mezery B větší, tak délka vláken je také delší.
Toto měření se nemůže brát za plně směrodatné, protože je ovlivněno mnoha jinými faktory.
Je důležité podotknout, že měření probíhalo manuálně a pouze u sto vláken. Lidský faktor tedy hraje velkou roli v tomto měření. Pro přesné měření se směrodatnými výsledky by u každého vzorku muselo proběhnout měření aspoň tisíce vláken na specializovaném přístroji.
2.5 Testování pevnosti a tažnosti
Na testování pevnosti byly vybrány čtyři vzorky. Vzorek číslo 10 jako zástupce s nejdelšími vlákny staplové délky. Vzorek číslo 5 jako zástupce s nejkratšími vlákny staplové délky.
Vzorek číslo 4 jako zástupce s vlákny střední staplové délky. Nakonec byl vybrán ještě vzorek číslo 1, protože po mykání byl vizuálně hodnocen jako velice kvalitní a nejlépe rozvolněný.
Od každého vzorku byly vystřihnuty dva čtvercové kusy o rozměrech 10x10 centimetrů.
Tyto kusy byly testovány na trhacím přístroji v prostorách laboratoří Technické univerzity.
Tabulka 6 - Pevnost při upínací délce 15mm
Index Zkouška Amax Fmax Amax Fmax Vzorek
Tabulka 7 - Pevnost při upínací délce 20mm
Tabulka 8 - Pevnost při upínací délce 25mm
Index Zkouška Amax Fmax Amax Fmax Vzorek
Obrázek 10 - Graf tažnosti
V předešlých tabulkách můžeme vidět pevnosti při rozdílné upínací délce. Pevnost se měřila na trhacím přístroji značky LaborTech v prostorách univerzity (Obrázek 12).
Při upínací délce 15 mm byla nejvyšší pevnost zaznamenaná u vzorku číslo 5. Tento vzorek měl zároveň i nejmenší prodloužení. Vzorek číslo 5 obsahoval největší počet nejdelší vláken, takže se dal předpokládat podobný výsledek.
Naopak nejmenší pevnost a nejdelší prodloužení při upínací délce 15 mm dosáhnul vzorek číslo 1. Jeho pevnost byla o více jak polovinu menší. Tažnost vzorku sice byla největší, ale nebyl to tak markantní rozdíl jako při rozdílu pevností. Vysoká tažnost (v oblasti textilních vláken) může znamenat, že vlákna mají dobrou vzájemnou adhezi. Vzorek číslo 1 obsahoval velké množství krátkých vláken, tudíž se předpoklady také potvrdily. Jelikož rozdíl v pevnostech je opravdu veliký, tak mohly hrát roli i další faktory, jako: nerovnoměrnost ustřihnutého vzorku (stříháno v ruce), různé pomačkání či deformita vzorků při přípravě a jiné i lidské faktory.
Při upínací délce 20 mm měl nejlepší pevnost vzorek číslo 10. Tento vzorek obsahoval velké množství krátkých vláken, a proto byl tento výsledek překvapující. V tažnosti byl tento vzorek téměř nejlepší, zde ho předčil jen vzorek číslo 4 o 0,38%, což je skoro zanedbatelné.
Nejhorší pevnosti tažnost při upínací délce 20 mm měl znova vzorek číslo 1. Opět jeho hodnoty pevnosti byly o více jak polovinu menší než vzorku číslo 10. Jeho tažnost byla také nejmenší, ale velice se přibližovala hodnotám vzorku číslo 5.
Při upínací délce 25 mm byly hodnoty pevnosti vzorků velice podobné. Největší pevnost měl vzorek číslo 4. Tento vzorek obsahoval velké množství vláken se střední délkou. Co se týká tažnosti, tak tu měl největší opět vzorek číslo 4. Je nutné však podotknout, že vzorek číslo10 měl velice podobné hodnoty a zaostával jen minimálně.
Nejmenší pevnosti tažnost při upínací délce 25 mm měl vzorek číslo 1. Tento vzorek vykazoval opět velice nízké hodnoty, ale byly velmi podobné, jako při ostatních upínacích délkách.
Toto měření bylo ovlivněno ostatními faktory, ať už lidskými faktory nebo jinými (vlhkost, nečistoty). Nutno podotknout, že čtvercové kusy byly vystříhávány v ruce a tudíž jejich hmotnost, stejně jako rozměry nebyly úplně stejné. Přesto z těchto měření můžeme vyčíst, že ač se nám subjektivně zdálo, že vzorek číslo 1 byl nejlépe rozmykán, tak jeho hodnoty pevnosti a tažnosti byly nejnižší. Na druhou stranu se jeho hodnoty při rozdílných upínacích délkách měnily minimálně (oproti ostatním vzorkům). To může znamenat, že vzorek byl opravdu dobře rozmykána proto, se jeho hodnoty měnily velice málo.
Obrázek 12 - Dynamometr
2.6 Měření vlhkosti
Důvodem měření byl předpokládaný vliv vlhkosti na úroveň mykání dle doporučení firmy Synthesia.
Zjištění, kolik vlhkosti je oxycelulóza schopná přijmout, bylo náplní dalšího testování.
K testování byly vybrány dva vzorky americké bavlny PIMA a dva vzorky oxycelulózy výrobní šarže 042/16 vlhkosti 7,25%a obsahu COOH 17,58%. Vzorek celulózy musel být před testováním rozvolněn, aby byl vzorek více provzdušněn a lépe probíhalo testování.
V prvním úkolu bylo potřeba připravit čtyři váženky na testování. Váženky byly nejdříve řádně omyty. Jednotlivé váženky s víčky byly označeny čísly a posléze vysušeny v sušárně v přízemí budovy E, laboratořích KNT. Sušení probíhalo v sušárně za teploty 105°C.
Váženka a její víčko se vložila do sušárny na dvě hodiny. Po dvou hodinách se vložila do suchého exsikátoru (se silikagelem), nechala se vychladnout a zvážila. Tento pokus se opakoval, dokud se nedosáhlo konstantní hmotnosti.
To, že se váha váženek nemění, znamená, že už jsou řádně vysušeny a připraveny na testování. Do váženek 1 a 4 byla vložena rozvolněná oxycelulóza a do váženek 2 a 11 bavlna. Každý ze vzorků byl zvážen, vložen do vakuové sušárny, otevřela se mu víčka a nechal se sušit při teplotě 30°Ca plném vaku u po dobu 6 hodin. Proces se opakoval tak dlouho, dokud váha opět nezůstala stejná. Tímto sušením chceme oxycelulózu i bavlnu zbavit vlhkosti, ale zároveň nechceme, aby se vlákna porušila. Po čtyřech sušení ve vakuové sušárně byly vzorky vysušené a připravené na další část.
Poslední a nejdůležitější částí bylo zjistit, jak vysokou vlhkost dokáží mít vzorky bavlny a oxycelulózy. Všechny čtyři váženky se vzorky se otevřely a vložily do exsikátoru s připravenou chemikálií. V mokrém exsikátoru byl použit roztok dusitanu sodného (NaNO2). Vzorky se vždy zavřely a zvážily po 0,5 hodině, 2 hodinách, 4 hodinách, 8 hodinách, 24 hodinách, 48 hodinách a 72 hodinách. Všechna tato data byla zaznamenána do tabulky (Tabulka 9). Bohužel v průběhu měření se dostala část roztoku na váženky 1 a 2,
tudíž tyto dva vzorky nebyly věrohodné a jejich data jsou tedy nepoužitelné. Mohlo to být
v exsikátoru Vážení se vzorky (vlhkost) - START 7:53
po 0,5 hod 8:23 55% 27,995 30,627 23,838 23,616
Obrázek 13 - Graf váhy vzorku 4
Obrázek 14 - Graf váhy vzorku 11
Z tabulky (Tabulka 9) můžeme vyčíst, že oxycelulóza dosáhla vlhkosti 11,2%, kdežto bavlna jen 7,4%. Oxycelulóza tedy může pojmout více vlhkosti, což je výhodou v mnoha využitích, ať už v medicíně či jiných odvětvích (chemické,…).
0
2.7 Příprava oxycelulózy na mykání
Díky předchozím testům se zjistila nejlepší kombinaci na rozvolnění neupravené oxycelulózy. V další části testování byl zjištěn vliv vlhkosti na mykání rozvolněné oxycelulózy. Na rozvolnění byla použita kombinace již použitá na vzorek jedna, tedy rychlost 0,73 m/s, rozměr mezery A 7,5 mm a rozměr mezery B 1 mm. Bylo potřeba rozvolnit tři prameny o přibližně stejné hmotnosti. Po rozvolnění byly jednotlivé vzorky vloženy do exsikátorů s odlišným roztokem, aby dosáhly rozlišných vlhkostí (Obrázek 15).
Obrázek 15 - Vzorky v exsikátorech
První vzorek byl vložen do exsikátoru se silikagelem, aby bylo dosaženo minimální vlhkosti udávané v tabulkách 0%. Druhý vzorek byl vložen do exsikátoru s roztoku dusitanu sodného (NaNO2), aby bylo dosaženo vlhkosti přibližně 11%. Třetí vzorek, vložen do exsikátoru s destilovanou vodou a s pokusem o dosažení vyšší vlhkosti než 11%. Všechny tři vzorky byly zanechány v exsikátorech 72 hodin. Po uplynutí 72 hodin byly vzorky vyndány a zváženy Výsledky byly zaznamenány a byla vypočítaná vlhkost (Tabulka 10).
Tabulka 10 - Váhy a vlhkosti vzorků
Číslo vzorku 1 2 3
sloučenína silikagel NaNO2 dest.H2O
Váha před rozvolněním 93,4 88,2 88,4
Váha po rozvolnění 80,7 82,3 77,2
Váha po exsikaci 73,99 84,4 86,34
Vlhkost 0% 11,83% 30,94%
2.8 Mykání
Bylo zjištěno, že oxycelulóza v přítomnosti dusitanu sodném dosáhne přibližně 12%, což je podobná hodnota, jako byla zjištěna při testech vlhkosti ve váženkách. Tímto byl předchozí pokus potvrzen. Překvapivé bylo, že oxycelulóza v exsikátoru s destilovanou vodou dosáhla až téměř 31% vlhkosti.
Vzorky byly přeneseny do poloprovozu a dvakrát za sebou mykány na válcovým mykacím stroji pro zjištění vlivu vlhkosti na mykání.
Vzorek číslo 1 (Obrázek 16) měl po vizuální stránce velké množství „tvrdých“ kousků a celkově byl špatně mykatelný. Vzorek byl podle hmatu velice suchý, a proto byl dobře rozpoznatelný. Jelikož měl vlhkost 0%, tak tento výsledek byl velice pravděpodobný.
Pro další zpracování by byl tento vzorek nevhodný.
Vzorek číslo 2 (Obrázek 17) měl oproti vzorku číslo 1 menší množství „tvrdých“ kousků z vizuálního hlediska. Tento vzorek byl celkově lépe mykatelný, na čemž se shodli všichni přítomní vyučující. Oproti vzorku číslo 1 byl na dotyk vlhčí.
Vzorek číslo 3 (Obrázek 18) měl také oproti vzorku číslo 1 menší množství „tvrdých“
kousků. Obsahoval podobné množství jako vzorek číslo 2. Dokonce z vizuálního hlediska mohl obsahovat trochu více tvrdých kousků. Jeho mykání neprobíhalo tak kvalitně jako mykání vzorku číslo 2. Toto hodnocení je bohužel jen subjektivní, protože neexistuje přístroj na hodnocení mykání.
Obrázek 16 - Vzorek č. 1 na mykacím stroji
Obrázek 17 - Vzorek č. 2 na mykacím stroji
Obrázek 18 - Vzorek č. 3 na mykacím stroj
3 Závěr
Cílem této práce bylo vymyslet vhodný rozvolňovací postup, jak ulehčit práci pracovníkům firmy Synthesia při rozvolňování tvrdého pramene oxycelulózy. Celý postup bělení, chemických úprav a dalších procesů je tajemství každé firmy a proto bylo velice složité provádět nějaké pokusy bez znalosti těchto kroků. Snaha zjistit jaké parametry ovlivňují rozvolnění a následné mykání oxycelulózy bylo tedy naší prioritou.
Teoretická část je spíše zaměřena na rozvolňování různých typů materiálu a jak může rozvolňování ovlivnit výsledný produkt. Dále se zaměřuje na bavlnu, jakožto materiál a její vlastnosti.
Pro vizualizaci byly zhotoveny i fotografie z elektronového mikroskopu a z mikroskopu s nainstalovaným fotoaparátem. Struktury bavlny a oxycelulózy v průřezu a v podélném pohledu zhodnoceny a popsány.
Po rozvolnění proběhlo měření staplových délek. Z důvodu absence přístroje na měření staplových délek proběhlo ručně. Ze zmíněného měření bylo zjištěno, na základě faktických údajů, které vzorky měly nejdelší, a které nejkratší vlákna po rozvolnění. Údaje byly porovnány fakticky i graficky.
Po vybrání čtyř nejvhodnějších vzorků a jejich úpravě do správného tvaru, proběhlo testování pevnosti a tažnosti. Z toho měření se zjistilo, že vizuální hodnocení tolik nesouvisí s objektivním testováním. Díky nesouměrnosti jednotlivých vzorků nebylo testování úplně přesné a celý proces se stal složitějším.
Bylo potřeba si stanovit a otestovat vlhkost materiálu, ale nejprve bylo třeba zjistit, kolik vlhkosti zvládne pojmout bavlna a oxycelulóza. Před samotným testováním byly oba materiály řádně vysušeny a poté proběhlo zmíněné měření vlhkosti. Bohužel se dva vzorky v průběhu testování poškodily, a proto nemohli být brány jako směrodatné.
Nakonec byl zjišťován vliv vlhkosti na mykání rozvolněného pramene a díky předchozímu testování jsme již věděli nejlepší kombinaci na rozvolnění. Uvedené testování bylo prováděno s třemi rozdílnými vlhkostmi pomocí exsikátorů. I když se během testování vlhkost v exsikátoru trochu měnila, tak bylo nakonec dosáhnuto uspokojivých výsledků.
Na testování vlivu vlhkosti na mykání bohužel neexistuje přístroj, proto bylo hodnocení pouze individuální s dohledem tří odborníků.
Výsledky byly nakonec předány firmě Synthesia a tam jsou dále vyhodnoceny a zpracovány. Celá technologie přípravy celulózy podléhá přísnému utajení, proto bylo testování prováděno pouze s předpoklady. Výsledky ze všech testovacích fázích by se měli brát s rezervou, protože v každém testování byl vliv lidského faktoru.
4 Seznam použité literatury
[1] Jirsák, Kalinová; Netkané textilie, skriptum Liberec: TUL,
[2] THE TEXTILE INSTITUTE. ED. BY S.J. RUSSELL. Handbook of nonwovens.
BocaRaton [u.a.]: CRC Press [u.a.], 2007. ISBN 9780849325960.
[3] ALBRECHT, W., Hilmar. FUCHS, Walter. KITTELMANNa J.
LÜNENSCHLOSS. Nonwoven fabrics. [New, updated, extendeded.]. Weinheim: Wiley-VCH, 2003. ISBN 3527304061.
[4] Machaňová, Čandová; Předúprava textilií, Návod na cvičení, Liberec: TUL [5] MACHAŇOVÁ, D.: Předúprava textilií, skriptum TU, Liberec 2000
[4] Machaňová, Čandová; Předúprava textilií, Návod na cvičení, Liberec: TUL [5] MACHAŇOVÁ, D.: Předúprava textilií, skriptum TU, Liberec 2000