prostudová-na literatura o chemickém odstranění vrstvy Al2O3. Byl nalezen postup pomocí 40% kyseliny fluorovodíkové, která byla naředěna destilovanou vodou v poměru 1:200.
38
Tento postup byl konzultován s odbornými pracovníky zabývající se chemií na Tech-nické univerzitě v Liberci.
HF se řadí mezi bezkyslíkaté kyseliny. Jedná se o plynný roztok fluorovodíku ve vodě.
Silnější kyseliny s koncentrací nad 70% jsou používány k leptání skla. U železných ma-teriálů způsobuje HF korozi. Díky svému složení nemůže být skladována ve skleněných nádobách, ale v nádobách z polyetylenu (obr. 3.4). [26]
Obr. 3.4 Skladování kyseliny fluorovodíkové v polyetylenové nádobě [25]
Při práci s HF je důležité dodržování pracovních předpisů a bezpečnostních opatření.
Nutností při práci s touto kyselinou jsou ochranné pomůcky. Pokusy musí být provádě-ny v dobře větraných místnostech, protože výpary mohou způsobit poškození sliznic, případně vnitřních orgánů.[26] Při našich experimentech nebyla využívána kyselina s vysokou koncentrací, proto probíhala práce pouze s gumovými rukavicemi v dobře odvětrávané místnosti.
Vzorky hliníkové slitiny AW 6082 byly ponořeny do zředěné kyseliny fluorovodíkové, kde setrvaly přibližně 10 sekund. Poté byl vzorek opláchnut pomocí destilované vody a řádně usušen. Tento proces byl minimálně třikrát zopakován, dokud nebyla vrstva Al2O3 viditelně odstraněna. Postup byl aplikován na oba svařované vzorky. Po naleptání přišlo na řadu přivařování termočlánků a samotné upnutí do vysokoteplotních čelistí.
Při těchto experimentech byl použit ochranný inertní plyn argon, který díky svým vlast-nostem tvoří ochrannou atmosféru proti vysokoteplotní oxidaci a tím je zabráněno vzni-ku oxidů a nitridů, které mají za následek zhoršení mechanických vlastností výsledného svaru. Nejprve došlo k odčerpání vzduchu z vakuové komory a poté mohla být komora naplněna argonem. Tento postup byl třikrát zopakován a nakonec v pracovní komoře
39
zůstal mírný podtlak, aby nemohlo dojít k přisávání vzduchu z okolí a zbytky atmosféry v pracovní komoře se již týkaly pouze argonu. Pro svařování byly použity parametry uvedené v tab. 3.1.
Tab. 3.1. Program použitý pro druhý experiment
Vzorek Přítlačná síla Teplota Čas Atmosféra
[N] [°C] [min]
T530_f314_t40_ar 314 530 40 argon
Vzorky byly podrobeny difúznímu procesu, který se skládal z ohřevu na 530°C a ná-sledné výdrži na této teplotě po dobu 40 min. Ohřev a ochlazení proběhlo rychlostí 2°C.s-1 stejně jako u předchozího experimentu ve vakuu. Tlak ve stykové ploše materiá-lu byl zvolen konstantní o velikosti 4 MPa. Za těchto podmínek vzorek vykazoval pou-ze minimální deformace. Závislost deformace na čase jsou uvedeny v Přílopou-ze 1. Výkon transformátoru v ochranném prostředí argonu se snížil na 52% (obr. 3.5). Snížení výko-nu však bylo pravděpodobně způsobeno dokonalejším odstraněním oxidické vrstvy po-mocí HF.
Deformace vzorku ve výsledném svarovém spojení (obr. 3.6) v ochranném prostředí argonu nepřesáhla 1 mm (Příloha 1). Po dokončení simulace byl proces zopakován za stejných podmínek, pouze se změnou výdrže na teplotě 530°C, která se zvýšila na 80 minut (Příloha 2). Difúzní spoje byly následně podrobeny statické zkoušce tahem.
Z naměřených hodnot je patrné, že pevnost v tahu se zvýšila pouze nepatrně. Výsledná pevnost v tahu tak nedosahuje ani 30% pevnosti základního materiálu, což bylo vyhod-noceno jako nedostačující. Naměřené hodnoty z mechanických zkoušek jsou podrobněji uvedeny v kapitole 3.6.
40
Obr. 3.5 Křivka aktuálního výkonu při ohřevu na požadovanou teplotu vzorku T530_F314_t40_Ar
Obr. 3.6 Difúzní spoj vytvořený v argonovém prostředí 3.3 Realizace difúzních svarů ve vakuovém prostředí
Pro porovnání vlivu ochranného prostředí na pevnost difúzního svaru byly uskutečněny dva spoje ve vakuovém prostředí opět s výdržemi na teplotě 530°C po dobu 40 a 80 min. Parametry simulace byly totožné, jako v předchozím experimentu (tab. 3.1), pouze se změnou ochranného prostředí, které bylo v této simulaci zastoupeno vakuem. Styko-vé plochy byly opět naleptány pomocí HF, což se zdálo jako nejvýhodnější způsob úpravy svarových ploch, kdy oproti prvním experimentům (kap. 3.1) došlo k viditelně lepšímu spojení vzorků. Difúzní svařování probíhalo ve vakuu velikosti 4.10-2 Pa.
0
41
Výkon transformátoru nepřesahoval hodnotu 53%. Při postupném ohřevu materiálu docházelo od určité teploty ke změnám aktuálního výkonu, tak jak je zřejmé z obrázku 3.7. Tento jev je zapříčiněn nerovnoměrným průchodem elektrického proudu přes sty-kovou plochu vzorku, což u vzorku v argonovém prostředí není patrné. Při výdrži na požadované teplotě je již výkon konstantní.
Obr. 3.7 Křivka aktuálního výkonu při ohřevu na požadovanou teplotu vzorku T530_F314_t40_vac
Ve vakuovém prostředí došlo k větším deformacím, než tomu bylo v ochranném pro-středí Ar. Při výdrži na teplotě po dobu 40 min dosahovala hodnota deformace 2 mm.
Vzorek s výdrží na teplotě po dobu 80 min vykazoval deformaci, která se blížila k 3 mm a byla tedy jasně zřetelná „soudečkovitost “ (obr. 3.8). Průběh deformace v závislosti na čase vzorku T530_f314_t80_vac je zobrazen na obr. 3.9. Průběh deformace vzorku s výdrží na expoziční teplotě po dobu 40 min je uveden v Příloze 3.
Obr. 3.8 Deformovaný difúzní spoj T530_f0314_t80_vac vytvořený ve vakuu
0
42
Obr. 3.9 Deformační křivka vzorku T530_f314_t80_vac
Z grafu je velice dobře patrné, že velikost deformace se v závislosti na čase zpomaluje, což je velice výhodné pro simulace při delší výdrži na expoziční teplotě.
Jak je uvedeno v kap. 3.6, tak se mez pevnosti Rm zvýšila oproti argonovému prostředí téměř dvojnásobně. Výsledky z tahové zkoušky poukazovaly na nepatrně lepší mecha-nické vlastnosti vzorku s výdrží na teplotě 530°C po dobu 80 min než u vzorku s výdrží po dobu 40 min. Tyto výsledky poukazují na růst mechanických vlastností s časem, které se shodují s tvrzením N. F. Kazakova (kap. 2.1.4.3). Mechanické vlastnosti rostou pouze do určitého času, poté se již nijak zásadně nemění.
3.4 Realizace difúzních svarů za vyšších teplot
Při hledání nejvýhodnějších základních parametrů difúzního svařování hliníkové slitiny AW 6082 byl proveden experiment za vyšších teplot. V teoretické části je popsán vliv teploty na koeficient difúze a na následnou difúzi, která se zvyšuje s teplotou. Z těchto poznatků byly uskutečněny dvě simulace, a to za teploty 570°C s tlakem 3 MPa a za stejné teploty s tlakem 2 MPa. Oxidace ze stykových ploch vzorků byla opět od-straněna kyselinou fluorovodíkovou a pro svařovací čas byla zvolena hodnota 40 min pro oba vzorky. Difúzní svařování se uskutečnilo ve vakuovém prostředí. Z předešlých
43
testů byl tento postup posouzen jako nejvýhodnější a výsledné mechanické vlastnosti svaru vycházely nejlépe.
Obě simulace musely být přerušeny předčasně v důsledku odpadnutí termočlánku a vy-sokému výkonu transformátoru. Při takto vysokých teplotách je již soudržnost materiálu velice nízká, a tak byl termočlánkový drát ze vzorku vytržen i s malou částí materiálu.
Teplota tavení materiálu AW 6082 se pohybuje v rozmezí od 580°C do 660°C a liší se zejména chemickým složením.
3.5 Optimalizace základních parametrů
Vzorky s doposud nejlepšími výsledky (kap. 3.3) z tahových zkoušek byly podrobeny metalografickým zkouškám. Po přezkoumání svarového spoje pod mikroskopem bylo patrné, že kvalitnějšího svarového spoje bylo dosaženo při svařovacím čase 80 min (obr. 3.12), nikoliv při 40 min (obr. 3.11). Vzorek s menší výdrží vykazoval větší ne-provařené plochy, což vede ke snížení mechanických vlastností spoje. Tento poznatek vedl k optimalizaci časové výdrže na teplotě 530°C po dobu 180 min. Postup při simu-laci byl totožný se vzorkem z kap. 3.3. Program použitý pro tento experiment je popsán v obr. 3.10.
Obr. 3.10 Program použitý pro experiment za optimalizovaných podmínek
44
Obr. 3.11 Difúzní svar vzorku T530_f314_t40_vac
Obr. 3.12 Difúzní svar vzorku T530_f314_f314_t80_vac
Deformace se velice podobala vzorku s výdrží na teplotě 530°C po dobu 80 min, což potvrdilo správnost a opakovatelnost měření, kdy se deformace v průběhu času zásadně zpomalovala. Výsledný svar byl podroben tahovým zkouškám a z výsledků bylo patrné,
45
že se pevnost v tahu nijak zásadně nezměnila, ale došlo k významnému zvýšení tažnos-ti. Při tahových zkouškách došlo k porušení vzorku mimo svarový spoj, což ukazovalo na správně zvolené základní parametry při simulaci difúzního svařování. Pro správnost této teorie se pro porovnání provedl experiment se stejnými počátečními parametry, ale s výdrží na teplotě 530°C po dobu 20 min. Po tahových zkouškách se prokázalo, že di-fúzní spoj s menší výdrží na teplotě snesl menší zatížení kvůli nedokonalému provaření svaru.
Jak bylo řečeno v předchozích kapitolách, tak při svařování hliníkové slitiny AW 6082 nad teplotu 200°C dochází k odpevnění materiálu, které se může obnovit pomocí tepel-ného zpracování. Tepelné zpracování bylo aplikováno na vzorek T530_F314_t180_vac, který vykazoval nejlepší mechanické vlastnosti z testovaných vzorků. Tepelné zpraco-vání vzorku bude podrobněji popsáno v kap. 3.8.
3.6 Souhrnné zhodnocení výsledků experimentů
Při hledání optimálních svařovacích podmínek bylo zhotoveno celkem 9 svarových spo-jů. Přehledné zobrazení všech základních parametrů experimentů je uvedeno v tab. 3.2.
Tab. 3.2. Přehled zhotovených difúzních svarů i se základními parametry
Vzorek Teplota
46
Při všech experimentech byla zvolena konstantní rychlost ohřevu vzorku, která činila 2°C.s-1. Ochlazení vzorku probíhalo stejnou rychlostí, jako tomu bylo u ohřevu. Jako nejlepší způsob odstranění oxidické vrstvy se jevila aplikace kyseliny fluorovodíkové.
Pro difúzní svařování bylo pro většinu případů zvoleno ochranné prostředí vakua, které se jevilo jako nejpříhodnější. Při simulacích docházelo k velmi rychlým deformacím vzorků, které se v závislosti na čase zpomalovaly. Tento jev je z největší pravděpodob-ností způsoben rozpouštěním určité fáze v tuhém roztoku hliníkové slitiny AW 6082, která způsobuje snížení pevnostních vlastností a tedy deformaci. Velmi významnou roli při zhodnocení mechanických vlastností hraje setrvání na dané teplotě po určitou dobu.
Metalografický rozbor svarového spoje byl podrobněji přiblížen v kap. 3.5.
Při hledání nejvýhodnějších parametrů významně napomohly statické zkoušky tahem.
Statická zkouška tahem je postavená na principu přetržení zkušební tyče, v našem pří-padě obrobeného vzorku spojeného pomocí difúze. Při experimentech byly vyhodnoce-ny následující mechanické veličivyhodnoce-ny: mez kluzu Rp0,2[MPa], mez pevnosti v tahu Rm[MPa], tažnost na mezi pevnosti Ag[%] a celková tažnost A20 [%]. Výsledky zkoušek tahem pro všechny materiály jsou uvedeny v tab. 3.3.
Tab. 3.3. Přehled výsledků z tahové zkoušky
Vzorek D0[mm] Rp0,2[MPa] Rm[MPa] Ag[%] A20 [%]
T430_F628_t40_vac nedošlo ke spojení vzorků
T530_F314_t40_ar 6,98 0 65 0 0
T570_F236_t40_vac došlo k odpadnutí termočlánku T570_F157_t40_vac došlo k odpadnutí termočlánku
47
U většiny vzorků došlo při statické zkoušce tahem k přetržení ve svarovém spoji, což naznačovalo neuspokojivé výsledky. Jediný vzorek, který splňoval předpoklady, byl vzorek s označením T530_F314_t180_vac, který se vyznačoval vysokou tažností a do-statečnou mezí pevnosti v tahu. Při setrvání vzorku na požadované teplotě 530°C po dobu 180 min došlo k podobné deformaci, jako tomu bylo u vzorku s výdrží 80 min.
Dalším negativem při setrvání na této teplotě po takto dlouhou dobu je bezesporu ná-kladnost procesu, který je energeticky velice náročný. I přes všechny negativa bylo do-saženo kvalitních výsledků. Vzorek T530_F314_t180_vac je zobrazen na obr. 3.13.
Obr. 3.13 Vzorek s nejlepšími výsledky mechanických vlastností T530_F314_t180_vac Pro porovnání vlivu difúzního svařování na materiál AW 6082 byl proveden rozbor mechanických vlastností základního materiálu, který nebyl podroben difúznímu svařo-vání. Vzorky o stejném průměru d=10 mm a délce l=100 mm byly obrobeny a podrobe-ny statické zkoušce tahem. Mechanické vlastnosti základního materiálu jsou uvedepodrobe-ny v tab. 3.4. V tab. 3.5 jsou popsány jednotlivé mechanické vlastnosti dle literatury, které se liší pro různé stavy materiálu. Označení stavů hliníkových slitin určuje norma ČSN EN 515, kde stav T4 představuje materiál po rozpouštěcím žíhání a přirozeném stárnutí, T5 uvádí stav po ochlazení ze zvýšené teploty tváření a umělém stárnutí a T6 značí stav materiálu po rozpouštěcím žíhání a umělém stárnutí. [18,19]
48
Tab. 3.4. Mechanické vlastnosti základního materiálu bez tepelného zpracování
Vzorek D0 [mm] Rp0,2[MPa] Rm[MPa] Ag[%] A20 [%]
Základní materiál 6,97 266 299 6,7 21,7
Základní materiál 6,98 269 302 6,9 20,8
Tab. 3.5. Tabulka mechanických vlastností různých stavů zákl. mat. dle literatury [19]
Materiál Stav Rp0,2[MPa] Rm[MPa] Ag[%] A20 [%]
AW 6082 T4 110 205 14 12
AW 6082 T5 230 270 8 6
AW 6082 T6 260 310 10 8
Porovnáním základního materiálu bez tepelného zpracování a vzorků, které byly difúz-ně svařeny je patrné, že došlo k významnému poklesu mechanických vlastností. Jedná se zejména o pokles meze kluzu Rp0,2 a pokles meze pevnosti Rm.
3.7 Vliv difúzního svařování na tvrdost v TOO
Při difúzním svařování slitiny AW 6082 dochází k rozpuštění precipitátů, které způso-bují zpevnění materiálu. Tento jev vede k poklesu mechanických vlastností v TOO.
K vyhodnocení poklesu mechanických vlastností bylo využito zkoušky tvrdosti dle Vickerse HV 5. Zkouška tvrdosti proběhla v souladu s normou ČSN EN ISO 9015-1.
3.7.1 Postup pro měření pevnosti svarového spoje
Zkouška tvrdosti dle ČSN EN ISO 9015-1 byla provedena pro 2 metalografické výbrusy a to konkrétně pro vzorky T530_F314_t40_vac a T530_F314_t80_vac. Oba vzorky byly příčně rozříznuty 5,2 mm (resp. 29,8 mm) od difúzního spoje (obr. 3.14) a poté byly rozříznuty v podélné ose vzorku.
49
Obr. 3.14 Rozměry metalografického výbrusu určeného pro zkoušku tvrdosti HV 5 Vzorky byly umístěny do formičky o průměru d=50 mm a následně zality do hmoty Dentacryl. Poté byly vzorky vybroušeny a na závěr také vyleštěny pomocí diamantové suspenze.
U obou vzorků byla měřena tvrdost v celé délce výbrusu, přičemž řada vtisků vedla prostředkem vzorku (v ose výbrusu). První vtisk byl umístěn 1 mm od okraje vzorku a každý následný byl vzdálen 1 mm. Celkem tak bylo provedeno a vyhodnoceno 34 vtisků u každého vzorku. Měření tvrdosti proběhlo na rakouském tvrdoměru značky Queness A30 (obr. 3.15).
Obr. 3.15 Průběh měření tvrdosti pomocí tvrdoměru Queness A30
50 3.7.2 Vyhodnocení výsledků tvrdosti
Pro přehlednost byl zhotoven graf, který popisuje průběh poklesu tvrdosti v závislosti na vzdálenosti pro vzorek, který byl podroben difúznímu svařování po dobu 80 min (obr. 3.16).
Obr. 3.16 Průběh tvrdosti vzorku T530_f314_t80_vac
Z obr. 3.16 je patrné, že k největšímu poklesu tvrdosti nedošlo v místě difúzního spoje, ale přibližně 15 mm od počátku souřadnicového systému. Tvrdost byla naměřena pouze na polovině válcového vzorku z důvodu symetrie. Hodnoty tvrdosti vzorků pro svařo-vací časy 40 a 80 min jsou zobrazeny v Příloze 5 a 6. Pro porovnání vlivu difúzního svařování na materiál AW 6082 byla zhotovena zkouška tvrdosti dle Vickerse HV 10 pro základní materiál, která je uvedena v Příloze 8.
Pro měření mikrotvrdosti bylo použito stejné zařízení, jako při zkouškách tvrdosti se stejným vnikacím tělesem (čtyřboký diamantový jehlan). Zkoušky se lišily pouze v zatížení, které zde činilo HV 0.05. Měření mikrotvrdosti proběhlo v okolí difúzního spoje ve vzdálenosti ±1 mm se vzdáleností středů vtisků 0,1 mm. Toto měření mělo potvrdit, zda v těsné blízkosti spoje nevznikají nežádoucí struktury bránící difúzi. Vý-sledek měření je ukázán v grafu na obr. 3.17. Celkem bylo zhotoveno 21 vpichů. Namě-řené hodnoty mikrotvrdosti jsou uvedeny v Příloze 7.
51
Obr. 3.17 Průběh mikrotvrdosti vzorku T530_f314_t80_vac 3.8 Vliv tepelného zpracování na změnu mechanických vlastností 3.8.1 Výběr vhodné technologie tepelného zpracování
Při návrhu nejvýhodnějšího postupu tepelného zpracování byla prostudována diplomová práce, která se zabývala tepelným zpracováním svarových spojů slitiny AW 6082 od autora Riedla 2016[2]. Diplomová práce se zabývá nalezením nejoptimálnějších pa-rametrů pro spoje, vytvořené tavným svařováním a aplikace rozpouštěcího žíhání a ná-sledného umělého stárnutí. K získání požadovaných mechanických vlastností v TOO svaru, byly stanoveny výdrže umělého stárnutí při teplotě 165°C po dobu 2, 4, 8, 22 hodin a to pro rozpouštěcí žíhání při teplotě 530°C a výdržích na teplotě 1 a 5 hodin (tab. 3.6).
Tab. 3.6. Plán experimentů pro získání nejlepších hodnot tvrdosti [2]
Rozpouštěcí žíhání 1 hodina při 530°C Rozpouštěcí žíhání 5 hodin při 530°C Doba umělého stárnutí při teplotě 165°C Doba umělého stárnutí při teplotě 165°C
0 h 2 h 4 h 8 h 22 h 0 h 2 h 4 h 8 h 22 h
Při rozpouštěcím žíhání dochází k převedení intermetalické fáze Mg2Si do tuhého roz-toku, což má za následek snížení tvrdosti v základním materiálu. Z grafu na obrázku
Pořadí jednotlivých vpichů - vzdálenost středů vpichů 0,1 mm
Hodnoty mikrotvrdosti
52
Obr. 3.18 Průběh tvrdosti vzorků po rozp. žíhání 1 hod pro všechny varianty [2]
3.8.2 Aplikace tepelného zpracování na výsledný difúzní spoj
Pro aplikaci tepelného zpracování byl vybrán vzorek s nejlepšími mechanickými vlast-nostmi po tahové zkoušce (T530_f314_t180_vac). Od tepelného zpracování vzorku se očekával nárůst mechanických vlastností, které byly vlivem difúzního svařování v TOO sníženy. Se získanými poznatky o tepelném zpracování byl určen postup, který se skládal z rozpouštěcího žíhání při teplotě 530°C s výdrží po dobu 1 h s náběhem na teplotu rychlostí 10°C.s-1. Výdrž na této teplotě způsobuje převod intermetalických fází do tuhého roztoku. Následovalo rychlé ochlazení vzorku ve vodě, což mělo za ná-sledek vzniku přesyceného tuhého roztoku α. Po ochlazení vzorku nadkritickou rychlos-tí byl vzorek přesunut do druhé pece, kde bylo aplikováno umělé stárnurychlos-tí při teplotě 165°C s výdrží na expoziční teplotě po dobu 8 h. Téměř ihned po tepelném zpracování byl vzorek podroben tahové zkoušce. Z výsledků je zřejmé, že pevnost v tahu zůstala stejná jako u vzorku bez tepelného zpracování. Protože došlo téměř k úplnému obnove-ní mechanických vlastností základobnove-ního materiálu, vzorek byl porušen v místě spoje a nedošlo tak opět ani k dosažení pevnosti na mezi kluzu.
Pro srovnání výsledných mechanických vlastností difúzního spoje byly tepelně zpraco-vány válcové vzorky základního materiálu. Dva vzorky (RŽ_T530_1h) o rozměrech 100x10 mm byly podrobeny pouze rozpouštěcímu žíhání při teplotě 530°C se stejným
53
náběhem teploty, jako tomu bylo u difúzního spoje. Další dva vzorky základního mate-riálu (RŽ_T530_1h_US165_8h) o stejných rozměrech byly tepelně zpracovány roz-pouštěcím žíháním, rychlým ochlazením do vody a následným umělým stárnutím při teplotě 165°C po dobu 8 h. Na závěr byly ještě dva vzorky (RŽ_T530_1h_PS_31d) ne-chány po rozpouštěcím žíhání přirozeně stárnout po dobu 31 dní.
3.8.3 Srovnání mechanických vlastností po tepelném zpracování
Postup při tepelném zpracování vzorků byl téměř totožný za účelem přesného srovnání dosažených výsledků. Měření vlastností se uskutečnilo pomocí mechanické zkoušky tahem. Dosažené výsledky jsou zaznamenány v tab. 3.7.
Tab. 3.7. Hodnoty mechanické zkoušky tahem vzorků po tepelném zpracování
Vzorek D0 [mm] Rp0,2[MPa] Rm[MPa] Ag[%] A20 [%]
Z tabulky je patrné, že pomocí tepelného zpracování lze alespoň částečně obnovit me-chanické vlastnosti, které se snižují u vytvrditelných slitin hliníku ohřevem nad 200°C.
Nejlepších vlastností bylo dosaženo pomocí rozpouštěcího žíhání při teplotě 530°C, následným ochlazením nadkritickou rychlostí a umělým stárnutím na teplotě 165°C po dobu 8 hod. Došlo ke zvýšení meze pevnosti v tahu a k nepatrnému nárůstu tažnosti vzhledem k základnímu materiálu.
54
4 Závěr
Kvalita difúzního spoje se odvíjí od mnoha počátečních parametrů. Mezi tyto parametry můžeme s jistotou zařadit druh a čistotu materiálu, přípravu svarových ploch, ochranné prostředí, či drsnost stykových ploch vzorků. Nemalou roli v kvalitě difúzního spoje hraje vhodně zvolená teplota, tlak i čas. Všechny tyto veličiny mají dopad na výsledné mechanické vlastnosti spoje. Cílem této bakalářské práce bylo zjistit vhodné počáteční parametry pro difúzní spoje materiálu EN AW 6082. Dále vliv difúzního svařování na materiálové vlastnosti.
Jak bylo v práci ukázáno, při svařování dochází k odpevnění materiálu, což má značný vliv na mechanické vlastnosti. Proto zde byla snaha o obnovení mechanických vlastnos-tí, které by se blížily mechanickým vlastnostem základního materiálu.
Bakalářská práce byla rozdělena do dvou částí na teoretickou a experimentální část.
V teoretické části je popsáno difúzní svařování a je nastíněn proces difúze. Dále je zde popsán dynamický simulátor Gleeble 3500, na kterém se odehrávalo značné množství experimentů. V závěru teoretické části jsou uvedeny základní informace o svařovaném materiálu hliníkové slitiny EN AW 6082.
V teoretické části je popsáno difúzní svařování a je nastíněn proces difúze. Dále je zde popsán dynamický simulátor Gleeble 3500, na kterém se odehrávalo značné množství experimentů. V závěru teoretické části jsou uvedeny základní informace o svařovaném materiálu hliníkové slitiny EN AW 6082.