Sociální struktura a jednání

„Svůj život prožíváme v různých pospolitostech a skupinách, zaujímáme v průběhu svého života i v každém určitém období mnoho sociálních pozic, ve kterých hrajeme rozmanité role. Všechny tyto významné vztahy jedinců, pozic, rolí a sociálních seskupení tvoří složitou, relativně stabilní síť, která je označována jako struktura.

Rozlišuje se struktura společnosti jako celku, určité země, kraje, regionu obce, eventuálně odvětví, podniku, školy, školní třídy apod.“²⁸

Každý jedinec prožívá svůj život v různých skupinách. Během svého života zaujme mnoho různých sociálních pozic, v nichž prochází velikým množstvím rolí.

„Všechny tyto významné vztahy jedinců, pozic, rolí a sociálních seskupení tvoří složitou relativně stabilní síť“²⁹, jež se označuje jako struktura. Strukturu lze dělit na jednotlivé části, tedy na strukturu kraje, regionu, určité země, strukturu společnosti, školní třídy či školy a mnoho dalších.

Stabilita struktury je jen relativní, ve skutečnosti stále probíhají změny. Ty se dějí na základě vnitřních a vnějších faktorů, jež vycházejí z interakcí lidí, z pospolitého života či z historických událostí. „Znalost geneze a stavu společenské struktury

23Odkaz

24Jandourek, J. Slovník sociologických pojmů. Praha: Grada Publishing, a.s., 2012, s. 197.

25Tamtéž, str. 197.

26Buriánek, J. Sociologie. Praha: FORTUNA, 2003, s. 42.

27Tamtéž, s. 42.

28Havlík, R. Úvod do sociologie. Praha: Karolinum, 2005, s. 55.

29Tamtéž, s. 55.

16 umožňuje poznat současný stav společnosti i usuzovat na možné alternativy a tendence dalšího vývoje. Stávající sociální struktura je důsledkem dějů minulých, ale současně je i východiskem a faktorem možných dějů budoucích.“³⁰

Pod pojmem sociální struktura si je možno představit síť či soustavu vztahů, která spojuje jednotlivé členy společnosti. Nelze říci, že vtahy vznikají a fungují pouze mezi jedinci. Je možné je najít i mezi skupinami. „Vůči jedinci pak taková skupinová určení vystupují jako něco vnějšího a daného.“³¹ Jedinec má v každém okamžiku života místo, kam patří. Zaujímá jistou roli.

Uspořádání společnosti je vyjádřeno sociální strukturou. Tímto ale nemizí možnost změny. Příkladem je vývoj lidstva od principu otroctví až ke třídám (dnešní vrstvy).³² Konflikty, které vycházejí z nerovnosti a rozdílnosti pozic, nejsou k nalezení jen u jednotlivců, nýbrž i u celých sociálních skupin. Na základní komponenty a vztahy sociální struktury je možno nahlížet z dvojích úhlů.

První myšlenka říká, že sociální struktura funguje jako „jakýsi konglomerát či průnik mnoha diferenciačních os.“³³ Jde tedy o jakési propojení sociálních skupin. Při tomto pojetí se musí dát dohromady demografická struktura společnosti, struktura osídlení, profesní struktura a ekonomická, politická a kulturní diferenciace. O tomto zobrazení je možno říci, že je sice realistické, ale více komplikované a nepřehledné. Společnost se zde může jevit jako „mnohovrstevný útvar, jako soustava pozic či statusů.“³⁴ Druhá idea pak nahlíží na sociální strukturu jako na systém vztahů mezi základními elementy (minimálně musejí být dva). Jde tedy o systém, jež je tvořen z odlišných subjektů. Mezistupňům a zprostředkujícím článkům se nesmí věnovat pozornost.

Tímto se lze dostat k pojmu třída. Třída je velká skupina, jež zaujímá určité postavení „v rámci sociálního systému“³⁵¨

Sociologové při práci s pojmem struktura nemusí pracovat pouze s pojmy třída a vrstva. Někde ve středu střetu mezi těmito dvěma pojmy vznikla elita. Protikladem elity je masa. Vzájemný vztah těchto představ je možné vysvětlit jako rozpor zájmů mezi vládnoucími a ovládanými.³⁶

30Tamtéž, s. 55.

31Buriánek, J. Sociologie. Praha: FORTUNA, 2003, s. 50.

32Tamtéž, s. 50-51.

33Tamtéž, s. 52.

34Tamtéž, s. 52.

35Tamtéž, s. 52.

36Buriánek, J. Sociologie. Praha: FORTUNA, 2003, s. 52.

17

Sociální jednání

Jednání je tvořeno strukturami a procesy, které jsou vytvářeny lidmi a mají smysluplné závěry. Tyto záměry úspěšně či neúspěšně realizují v konkrétních situacích. „Lidské jednání je kulturní v tom, že významy a záměry týkající se činů jsou utvářeny z hlediska symbolických systémů, které jsou nejvšeobecněji soustředěny kolem toho, co je univerzální pro lidské společnosti, kolem jazyka.“³⁷ Sociální jednání probíhá na základě vzájemné interakce mezi sociálními partnery.

Jedinec zjišťuje efektivitu svého jednání a přijatelnost svých činů na základě jednotlivých impulzů a reakcí. Toto jednání má pro jedince subjektivní smysl, tím se liší od chování, se kterým může být v běžné řeči zaměňováno.³⁸

Max Weber ve svém díle Metodologie, sociologie a politika ³⁹ uvádí, že předměte sociologie by mělo být právě sociální jednání. Dle Webera je toto jednání záměrným.

Rozlišuje tři základní charakteristiky sociálního jednání:

1) Jedinec (aktér) musí při svém jednání počítat s ostatními aktéry. V tomto případě nelze přemýšlet o sociálním jednání v jeho pravém významu.

2) „Sociální jednání je jednáním, v němž ostatní spatřují nějaký význam.

Například podání ruky, jímž se vyjadřuje pozdrav, je činnosti, jejíž význam je obecně srozumitelný“⁴⁰

3) Jednání je vnímáno jako sociologické, jeli brán v úvahu způsob interpretace ostatních a reakce, jež vyvolalo. ⁴¹

Jedním z mnoha druhů sociálního jednání je jednání účelově racionální, jež je charakteristické pro moderní společnost. Jde o „definici určitého cíle a prostředků“⁴², s nimiž má být dosaženo určitého cíle. Druh toho jednání pochází ze sféry podnikání.

S postupem času se však rozšířilo do oblastní společenského života, a tak se v současnosti stalo dominantním.⁴³

Jak již bylo na začátku této části uvedeno, jednání je tvořeno z toho, co je pro lidskou společnost univerzální. Je tedy univerzální rozlišný způsob jednání s chlapci a děvčaty?

37Thompson, K. Klíčové citace v sociologii. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2004, s. 49.

38Jandourek, J. Sociologický slovník. 2. vyd. Praha: Portál, s. r. o., 2007, s. 115-116.

39Odkaz

40Montoussé, M., Renauard, G. Přehled sociologie. Praha: Portál, s. r. o., 2005, s. 26.

41Tamtéž, s. 26

42Tamtéž, s. 26.

43Tamtéž, s. 26

18