Jak již bylo zmíněno, CSR je dobrovolná aktivita firmy a zatím není nijak právně upravena. Ovšem díky rostoucí globalizaci světa se o problematiku CSR zajímá nejen více a více firem, ale i stále více organizací, často neziskových, působících mimo podnikatelský sektor. Proto v posledních letech vznikají různé iniciativy a organizace vydávající
standardy, které podporují myšlenku CSR a často se stávají pro podniky jakýmsi vodítkem, jak CSR provozovat. Některé z nich se snaží ujednotit pravidla pro reportování společensky odpovědných aktivit.
1.6.1 Společenská odpovědnost v Evropě
Na půdě Evropské unie je nejvýznamnějším orgánem zabývající se CSR Evropská komise.
Ta již od roku 1993 výrazně upozorňuje na důležitost společensky odpovědného podnikání. Její snahy vedly roku 1996 resp. 2000, kdy byla organizace přejmenována, k založení platformy CSR Europe. Tato iniciativa sdružuje světové firmy a korporace i národní asociace pro odpovědné podnikání. Jejím úkolem je propagování CSR, poradenství v této oblasti a sjednocení pravidel CSR reportingu. Českým partnerem CSR Europe je platforma Business Leaders Forum (Petříková et al., 2008, CSR Europe, 2016).
Na Lisabonském summitu roku 2000 byla společenská odpovědnost začleněna do Lisabonské strategie. Evropská komise poté publikovala Zelenou knihu o CSR, která CSR přesně definovala (viz výše) a zahájila rozpravu EU o konceptu CSR (Zadražilová, 2010).
1.6.2 Společenská odpovědnost v globálním měřítku a přehled vybraných standardů
O problematikou CSR se ve světě zajímá mnoho organizací, i ty nejvýznamnější, jako je OSN nebo OECD. Tyto organizace společně s menšími specializovanějšími iniciativami vytvářejí dokumenty, směrnice a standardy, které upravují činnost v rámci CSR. Tyto standardy budou podrobněji rozebrány v této podkapitole.
Globální dohoda OSN (United Nations Global Compact) byla v roce 2000 vydána Organizací spojených národů. Zadražilová (2010, s. 4) definuje tuto dohodu jako:
„Globální dohoda OSN je platformou, na které se její účastníci hlásí k závazku udržitelnosti a firemního občanství.“ Je to výzva pro podniky chovat se dle deseti principů uvedených v dohodě. Tyto principy jsou rozděleny do čtyř oblastí, konkrétně lidská práva, pracovní standardy, životní prostředí a boj proti korupci. Záměrem Globální dohody OSN
je pomoci podnikům při řízení v environmentálních a sociálních oblastech tak, aby ovlivňováním vlastních stakeholderů byl dosaženo prospěchu pro všechny.
Dohoda vychází z Všeobecné deklarace lidských práv, Deklarace Mezinárodní organizace práce o základních právech na pracovišti, Deklarace z Ria o životním prostředí a rozvoji a Konvenci OSN proti korupci (Zadražilová, 2010).
Principy UN Global Compact přijaly společnosti jako např. Unilever, Nike, Deutsche Bank nebo Ericson (Kuldová, 2010).
Směrnice OECD pro nadnárodní podniky z roku 2000 obsahuje soubor doporučení sestavených vládami členských států OECD pro multinacionální společnosti o společensky odpovědném chování podniku. Směrnice začleňuje oblasti jako lidská práva, zaměstnanecké vztahy, antikorupční opatření, etika podnikatele, firemní politika či ochrana zájmu spotřebitele.
Dokument vyzdvihuje důležitost průběžného informování nejen o hospodářském výsledku, ale také o podnikatelských plánech a cílech, vlastnické hierarchii, členech firemních orgánů či personální politice (Zadražilová, 2010; Kuldová, 2010).
ISO 26000 je mezinárodní norma z roku 2010 nazvaná Pokyny pro oblast společenské odpovědnosti. Tato norma byla do Mezinárodní organizace pro normalizaci ISO zařazena po několikaletých diskuzích a byla sestavena experty z různých skupin stakeholderů, např.
členy vlády, zástupci průmyslu, spotřebiteli, odbory, výzkumníky či některými nevládními organizacemi (Ortová, 2011; ÚNMZ, 2016).
Podle Ortové (2011, s. 12): “Norma zastává názor, že společenská odpovědnost je základem trvalé udržitelnosti každé organizace, má sloužit jako průvodce pro zavádění společenské odpovědnosti do organizace bez ohledu na její právní formu, způsob uspořádání a velikost.“
Jedná se o normu, která by se měla stát firmám návodem, jak CSR do svých strategií a vnitřních norem implementovat, a to jak na národní tak mezinárodní úrovni. Cílem vytvoření ISO 26000 bylo sestavit takovou normu, která je využitelná mezinárodně pro všechny typy organizací (soukromého, veřejného i neziskového sektoru), stanovit jednotnou terminologii v oblasti CSR v souladu s již existujícími dokumenty a kodexy, vytvořit příručky CSR a dále také zajistit spokojenost spotřebitelům a zúčastněným firmám konkurenční výhoodu (Prskavcová et al., 2008).
ISO 26000 je sestavena z následujících témat zabývající se oblastmi CSR – organizace a management, lidská práva, pracovní podmínky, životní prostředí, etika v podnikání, péče o spotřebitele a zapojení a rozvoj místních komunit (Ortová, 2011). Tato témata jsou dále členěna na otázky, ze kterých si každá firma individuálně vybere ty klíčové, kterou bude v rámci CSR řešit (ÚNMZ, 2016).
SA 8000 je pracovní norma vydaná nevládní mezinárodní organizací Social Accountability International, která se zabývá zlepšování pracovních podmínek v podnicích po celém světě vydáváním a implementováním společensky odpovědných standardů (SAI, 2015).
Norma SA 8000 je jednou z předních sociálních standardů pro kvalitu práce, respektuje mezinárodní pracovní právo a vychází z Mezinárodní deklarace o lidských právech a Deklarace o právech dítěte. Zabývá se otázkami jako dětská práce1, nucená práce, zdraví a bezpečnost při práci, diskriminace, pracovní kázeň, pracovní doba či odměňování.
Podniky, jejichž program CSR je v souladu s touto normou, si ho mohou nechat certifikovat. Zákazníci pak snadno zjistí, které firmy jednají v souladu s pracovním právem a pečují o své zaměstnance.
Vedle výše jmenovaných standardů existuje ještě řada dalších norem a iniciativ zabývajících se CSR. Například AA 1000 – anglická podpora fair podnikání, SAN, Ltd.
a ETHIBEL, což jsou organizace provádějící sociální audity (Petříková et al., 2008).
1 Do 15 let věku dítěte, výjimečně v některých rozvojových zemích do 14 let.