Pokud předpokládáme, že se míra vyzářeného signálu mění v závislosti na počtu aktivních pórů p4, bylo nutné provést rozbor jednotlivých snímaných míst ve vzorech.
Na každém vzoru byla místa snímání označena, tím mohlo dojít k jejich identifikaci ve vazebném obraze vzoru v programu DesignScopeVictor. Každé snímané místo z desénů
1
Porovnání závislosti maximálního relativního vyzařování na čase pro jednotlivé desény
vzor A vzor B vzor C
90
bylo vyříznuto z celkové střídy a osamostatněno. Tím vzniklo 10 výřezů o stejném počtu osnovních a útkových nití pro každý vzor. Obrázky pro jednotlivé výřezy jsou k nahlédnutí v příloze č. 12. Ty byly následně zpracovány programem ProTkaTex, který vygeneroval počty útkových pórů p4 pro každý výřez. Jejich hodnoty jsou uvedeny
Hledání obecného modelu pro závislost maximálního relativního vyzařování I na t a na p4 bylo rozděleno do dvou částí.
Pro navržení první části model pro závislost vyzářeného světelného signálu na počtu útkových pórů p4 se vycházelo z grafu č. 55. Porovnáním těchto grafů pro
91
kde:
𝐼1 = 10𝑞
Na základě této závislosti byly pro všechna měření a všechny vzory včetně referenčního vzoru zjištěny koeficienty k a q metodou nejmenších čtverců a zároveň byl proveden výpočet pro I1. Tyto hodnoty včetně počtu aktivních pórů p4 jsou uvedeny
92
Tab. 22 Hodnoty koeficientů k, q a výpočet I1 pro referenční vzor referenční vzor
Z tabulek vyplývá, že se jednotlivé parametry pro různé počty pórů p4 liší. Pro zjednodušení předpokládáme, že se tyto parametry závislosti jen na p4, jelikož ten je v útkovém položení ze všech pórových buněk hlavní jednotkou pro dosažení maximálního luminiscenčního efektu. Navržení modelu pro tuto závislost bylo prováděno pro všechny desény zároveň, aby byla zajištěna co největší přenositelnost mezi vzory.
Jako první byl posuzován v závislosti na počtu pórů p4 koeficient k, avšak ten udává pouze rychlost vyhasínání světelného vyzařování, proto jeho závislost na p4 podle očekávání nebyla potvrzena, což dokazuje graf na obrázku 58, kde závislost k na p4 můžeme s vysokou mírou pravděpodobnosti považovat za konstantní.
93
Obr. 58 Graf závislosti „k“ na počtu aktivních pórů p4
V druhém kroku byl posuzován koeficient q v závislosti na p4, respektive parametr I1, který udává intenzitu světelného signálu v čase t = 1. Zde už je závislost na počtu pórů p4 očekávaná, proto předpokládáme, že I1 – celková intenzita vyzářeného signálu je přímo úměrná počtu aktivních p4.
Na základě tohoto předpokladu byly navrženy dva modely pro stanovení této závislosti:
model 1 – M1, který předpokládá, že v případě absence pórů p4 tkanina nebude emitovat světelný signál,
𝐼1 = 𝑎𝑝4 (20)
model 2 – M2, který předpokládá, že se ve tkanině vyskytují i jiné světelně aktivní póry, které budou emitovat světlo i v případě absence pórů p4. V tomto případě byla rovnice doplněna o absolutní člen,
𝐼1 = 𝑎𝑝4 + 𝑏 (21)
0 5000 10000 15000 20000
k
p4
Závislost "k" na aktivních p4
vzor č. 1
vzor č. 2
vzor č. 3
referenční vzorek
94
aplikaci na vzory 1 – 3 + referenční vzor vykazoval nefyzikální klesající funkci a z tohoto důvodu byl vyřazen. Porovnání jednotlivých modelů je znázorněno na obrázku 59, kde koeficienty a a b pro jednotlivé modely byly získány pomocí metody nejmenších čtverců a jejich hodnoty jsou uvedeny v tabulce 23.
Obr. 59 Graf závislosti I1 na počtu aktivních pórů p4 s aplikací navržených modelů Tab. 23 Koeficienty a a b pro jednotlivé modely
Koeficienty a, b pro vzory 1, 2, 3
a b
model 1 0.02883 0
model 2 0.00665 203.2831
Koeficienty a, b pro vzory 1, 2, 3 + referenční vzor
a b
model 1.1 0.021 0
Z navržených modelů očekáváme, že závislost vyzářeného signálu na počtu pórů p4 nejlépe reprodukuje model č. 2, jelikož předpokládáme, že i když ve tkanině bude počet pórů p4 roven 0, tak vyzařování nebude nulové.
0
0 5000 10000 15000 20000
I1
p4
Závislost "I
1" na aktivních p4
vzor č. 1
95
Pro odhad spolehlivosti jednotlivých modelů v proměřené oblasti byly spočítány relativní odchylky mezi naměřenými hodnotami I a hodnotami predikovanými modely pomocí vztahu: j označuje snímaná místa j=1,…m=10 Iij(v)
intenzita vyzařování naměřena pro vzor v v čase ti na vzorku j.
Hodnoty průměrných relativních odchylek určené pro jednotlivé vzory jsou uvedeny v tabulce 24. Tabulka 25 obsahuje celkové průměrné relativní odchylky pro vzory 1 – 3 a pro vzory 1 – 3 + referenční vzor.
Tab. 24 Hodnoty průměrných relativních odchylek pro vzory 1, 2, 3 a referenční vzor průměrné relativní odchylky pro jednotlivé vzory
vzor č. 1 vzor č. 2 vzor č. 3
Tab. 25 Hodnoty celkových relativních odchylek pro jednotlivé modely Celkové průměrné relativní odchylky
vzory 1 - 3
Hodnoty průměrných relativních odchylek v tabulkách potvrzují, že původní předpoklad byl správný a že závislost mezi světelným vyzařováním a počtem aktivních pórů p4 nejpřesněji popisuje model č. 2, který má průměrnou odchylku pro vzory 1 – 3 11% a při započítání referenčního vzoru 12%.
96
Aby se potvrdila správnost modelu, byl tento model testován přímým porovnáním s naměřenými hodnotami. Tabulka 26 shrnuje pro ilustraci hodnoty získané pro vzor č. 1, měření 1. První sloupec této tabulky obsahuje čas, v druhém sloupci je uveden počet aktivních pórů p4 pro daný vzorek, v třetím sloupci jsou uvedeny hodnoty naměřeného světelného signálu „I“ a ve sloupci čtvrtém vypočtené hodnoty „I1“ pomocí modelu č. 2. Hodnoty pro všechna měření jsou obsaženy v elektronické příloze.
Tab. 26 Porovnání hodnot naměřeného světelného signálu a hodnot vypočtených modelem č. 2
t p4 I exp I mod 2 t p4 I exp I mod 2
Porovnání modelu s experimentem bylo provedeno také vykreslením do grafu.
V obrázku 60 jsou porovnány naměřené hodnoty s teoretickou predikcí pro vzor 1, měření 1. Porovnání bylo provedeno i pro ostatní měření, grafy jsou obsaženy v přílohách č. 14 – 17.
97
Obr. 60 Grafické porovnání experimentálních hodnot s navrženým modelem
Kromě jednotlivých měření byly porovnány i průměrné hodnoty světelného vyzařování pro všechny vzory. Tabulky s hodnotami jsou uvedeny v příloze č. 13, graficky jsou průměrné hodnoty všech vzorů včetně referenčního srovnány v obrázcích 61 – 64.
1 10 100 1000
1 10 100
log (I)
log (t)
Porovnání experimentu s teoretickým modelem pro vzor 1, měření 1.
naměřené hodnoty
teoretické hodnoty
98
Obr. 61 grafické porovnání průměrných naměřených hodnot s vypočtenými hodnotami zvoleného modelu
Obr. 62grafické porovnání průměrných naměřených hodnot s vypočtenými hodnotami zvoleného modelu
Porovnání experimentu s teoretickým modelem pro průměrné hodnoty vzoru č. 1
experiment
Porovnání experimentu s teoretickým modelem pro průměrné hodnoty vzoru č. 2
experiment model
99
Obr. 63 grafické porovnání průměrných naměřených hodnot s vypočtenými hodnotami zvoleného modelu
Obr. 64grafické porovnání průměrných naměřených hodnot s vypočtenými hodnotami zvoleného modelu
Porovnání experimentu s teoretickým modelem pro průměrné hodnoty vzoru č. 3
experiment
Porovnání experimentu s teoretickým modelem pro průměrné hodnoty
referenčního vzoru
experiment model
100
Ze zhotovených grafů je patrné, že pro tuto skupinu dat a tuto zvolenou konstrukci je navržený model dostatečně přesný, a lze tedy říci, že s přibývajícími útkovými póry p4, které jsou určeny jako nosný prvek luminiscenčního efektu, přímo úměrně stoupá míra vyzářeného světelného signálu. Zvolený model bere v úvahu i jiné aktivní póry ve struktuře, ale nezaměřuje se na informaci o tom, jak se na výsledném vyzařování podepisují.
16 Stanovení ceny tkaniny
Posledním parametrem v charakterizaci utkaného materiálu s použitím luminiscenčních vláken bylo stanovení ceny za použitý materiál, který je obsažený v 1m2 tkaniny a v jednom běžném metru – 1bm tkaniny. Cena žakárské tkaniny mohla být určena na základě proměřené plošné hmotnosti jednotlivých soustav a znalosti nákupní ceny materiálu. Tyto informace jsou obsaženy v tabulce 27.
Tab. 27 Výchozí parametry pro stanovení ceny tkaniny Průměrná hmotnost osnovy / 10 𝒄𝒎𝟐 0,751 g Průměrná hmotnost útku / 10 𝒄𝒎𝟐 0,948 g
Cena osnovy 200 Kč/kg
Cena útku 60Eur/kg = 1620 Kč/kg
Vypočítané hodnoty jsou v tabulce 28.
Tab. 28 Vypočítané hodnoty ceny tkaniny Výsledná cena za 1𝒎𝟐 169 Kč Výsledná cena za 1bm pro
šířku tkaniny 150 cm 253 Kč
Je důležité podotknout, že se jedná pouze o cenu za surový materiál bez započítání použitých technologií a režie.
101
Závěr
Stěžejním bodem této práce bylo využití fosforescenčních vláken začleněním do tkané žakárské struktury s reálným využitím v podobě funkčních stínidel pro svítidla.
Tento cíl doplňuje objektivní hodnocení světelného vyzařování, za účelem popsat, jaký vliv má tato struktura na míru emitovaného světla vláken.
Luminiscenční materiál byl dodán ve formě svazků nekonečných vláken – provířeného multifilu – kde je fosforescenční pigment přidán ve formě aditiv do hmoty vlákna. Tento materiál byl zatkáván do útku, doplněn režnou bavlnou v osnově s podobnou jemností. Na základě znalosti použitého materiálu a požadavku docílit středně lehké tkaniny s co největším zakrytím v rámci uplatnění tkaniny na stínidlo, byl vytvořen návrh vhodné konstrukce pro jednoduchou žakárskou tkaninu. Návrh byl stanoven na základě maximální dostavy s využitím opravného činitele provázanosti pro flotážní vazby, konkrétně pro atlas. Od návrhu konstrukce se odvíjelo navržení vzorů, které byly primárně ovlivněny snahou zajistit co nejefektivnější vyniknutí fosforescenčních vláken. Celkem byly vybrány tři desény, které byly zpracovány v programu DesignScopeVictor a následně vytkány v laboratoři textilních technologií automatickým jehlovým tkacím strojem Somet s elektronickým prošlupním zařízením Stäubli. Hned na první pohled bylo patrné, že kombinace polyesteru a bavlny se nečekaně velice příznivě podepsala na vzhledu tkaniny, kdy u vzorů vznikl lehce plastický efekt. Po splnění těchto dílčích cílů mohlo dojít k realizaci svítidel se stínidly z vytkaných tkanin a podle návrhů byly firmou EZR zhotovena čtyři svítidla v reálné velikosti. Tento výstup získal ocenění v podobě stipendia od Nadace Preciosa.
U tkanin byly v závislosti na požadavcích měřeny užitné vlastnosti jako je plošná hmotnost a plošné zakrytí s přepočtem na porositu, ze kterých vyplývá, že se původní předpoklady podařilo dodržet a navržená konstrukce pro daný typ jemností a materiálů byla zvolena správně.
Pro objektivní stanovení a hodnocení světelného vyzařování byly u vzorů stanoveny počty čtyř strukturálních pórů pomocí softwaru ProTkaTex. Kde byl
102
identifikován flotážní útkový pór p4 ve vzorech, jakožto podle předpokladu hlavní nositel světelného signálu. Zároveň byly zhotoveny pro srovnání dvě další struktury – hladká tkanina a návin pouze z luminiscenčních vláken. Byl tedy stanoven předpoklad, že při zvyšujícím se počtu útkových pórů p4 bude stoupat intenzita vyzářeného světelného signálu. Měření světelného signálu probíhalo v laboratoři katedry materiálového inženýrství na experimentálně sestrojeném spektrometru. Ten však snímal pouze malou část z celkové střídy vzorů, proto bylo nutné vzory změřit opakovaně na různých místech a stanovit počty útkových pórů p4 pro jednotlivá měření.
Nejprve byly mezi sebou z hlediska vyzářeného signálu porovnány tři různé struktury - žakárský vzor, hladká tkanina a návin. Zde se velice dobře potvrdila teorie, že čím vyšší je počet pórů p4, tím je míra vyzařování větší. Návin, jakožto představitel nekonečné flotáže vykazuje největší míru vyzářeného světla, zatím co žakárský vzor s nejmenším počtem pórů p4 a roztříštěnou strukturou vyzařuje nejméně. V druhé fázi byly mezi sebou porovnány všechny tři žakárské vzory, zde už výsledky nebyly tak jasné a nelze jednoznačně určit, který ze vzorů vykazuje největší míru emitovaného světla. Z grafického vyhodnocení lze odvodit, že struktura vzorů je velice podobná a drobné rozdíly mezi jednotlivými vzory nejsou statisticky významné. Proto byla teorie o závislosti světelného vyzařování na póru p4 dále analyzována.
Pro stanovení závislosti světelného vyzařování na počtu pórů p4 se vycházelo z lineární závislosti mezi logaritmem vyzářeného signálu a logaritmem času pro všechna měření. Závislost byla predikována pro skupinu všech vzorů, aby byla zajištěna přenositelnost modelu. Na základě této znalosti byla stanovena veličina celkového světelného signálu, pro kterou byly v závislosti na počtu pórů p4 navrženy tři modely.
Jako nejvhodnější byl zvolen lineární model, který připouští vyzařování i v případě absence póru p4. Z porovnání modelu s naměřenými hodnotami bylo potvrzeno, že vykazuje největší přesnost a pro tuto skupinu dat je dostatečně přesný. Lze tedy říci, že s přibývajícím počtem pórů p4 přímo úměrně stoupá intenzita světelného signálu, avšak zatím nelze toto tvrzení považovat za všeobecně platné z důvodu malého počtu různorodých žakárských tkanin a taktéž nelze zavrhnout, že intenzitu vyzařování mohou v různém poměru ovlivňovat i jiné strukturální modely.
103
Literatura
[1] Matoušek, J.: Osvětlení bytů. Nakladatelství technické literatury, 1984. 132 s.
[2] Fišer, J.: Umělecká tvorba svítidel. Státní pedagogické nakladatelství, 1974. 76 s.
[3] Monzer, L.: Osvětlení a svítidla v bytech. Grada Publishing, 1998, 136 s.
[4] Luminiscence [online]. [cit. 11. 12. 2014]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Luminiscence
[5] Pelant, I., Valenta, J.: Luminiscenční spektroskopie. Vyd. 1. Praha: Academia, 2006, 328 s. ISBN 80-200-1447-0.
[6] Excitace [online]. [cit. 11. 12. 2014]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Excitace
[7] Luminiscence [online]. [cit. 11. 12. 2014]. Dostupné z:
http://fyzika.jreichl.com/main.article/view/779-aktivni-prostredi-luminiscence [8] Fotoluminiscence [online]. [cit. 11. 12. 2014]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Fotoluminiscence
[9] Fotoluminiscence [online]. [cit. 11. 12. 2014]. Dostupné z:
http://lekarske.slovniky.cz/pojem/fotoluminiscence [10] Fluorescence [online]. [cit. 11. 12. 2014]. Dostupné z:
http://www.wikiskripta.eu/index.php/Fluorescence [11] Fluorescence [online]. [cit. 11. 12. 2014]. Dostupné z:
http://fyzmatik.pise.cz/940-aby-bila-bilou-byla.html [12] Luminiscence [online]. [cit. 11. 12. 2014]. Dostupné z:
http://fch.upol.cz/skripta/zfcm_pred/3_luminiscence.pdf¨
[13] Současný stav v oboru inteligentních textilii [online]. [cit. 14. 12. 2014].
Dostupné z: www.mateo.ntc.zcu.cz/doc/Stav.doc
[14] Fosforescenční pigmenty [online]. [cit. 14. 12. 2014]. Dostupné z:
http://geologie.vsb.cz/loziska/suroviny/pigmenty_barviva.html [15] Fluorescenční pigmenty [online]. [cit. 14. 12. 2014]. Dostupné z:
http://canov.jergym.cz/barva/a/p.htm
[16] Dufek, J.: Vazby žakárských tkanin, SPN, Praha, 1967, 126 s.
[17] Chrpová, E.: Technologie tkaní, Skriptum TUL, Liberec 2005
104
[18] Vazby a vzorování tkanin [online]. [cit. 14. 12. 2015]. Dostupné z:
https://skripta.ft.tul.cz/databaze/data/2012-11-09/15-29-02.pdf [19] Vzorování tkanin [online]. [cit. 20. 11. 2015]. Dostupné z:
https://skripta.ft.tul.cz/databaze/data/2011-03-01/14-23-12.pdf
[20] Bednář, V., Svatoš, S.: Vazby a rozbory tkanin II, SNTL, Praha, 1991, 180 s.
[21] Kolčavová Sirková, B.: Možnosti popisu provázání nití ve tkanině. 8. konference STRUTEX, Technická univerzita v Liberci, 2001, str. 123 – 128.
[22] Kolčavová Sirková, B.: Systém projektování „příze – tkanina“. Závěrečná zpráva. Výzkumné centrum Textil, Fakulta textilní, Technická univerzita v Liberci 2004
[23] Definice geometrické parametry tkanin [online]. [cit. 6. 9. 2015]. Dostupné z:
http://centrum.tul.cz/centrum/centrum/5Normy/IN%2013-108-01_01.pdf [24] Nosek, S.: Struktura a geometrie tkanin, Liberec, 1996
[25] Zjišťování plošné hmotnosti pomocí malých vzorků [cit. 6. 9. 2015]. Dostupné z:
http://www.kod.tul.cz/predmety/POV/Tem_okruhy_teorie/POV_T/Plo%C5%A1 n%C3%A1%20hmotnost.pdf
[26] Vybrané partie ze struktury tkanin [online]. [cit. 14. 12. 2015]. Dostupné z:
https://skripta.ft.tul.cz/databaze/data/2003-01-15/08-44-05.pdf
[27] Kovář, R.: Struktura a vlastnosti plošných textilií, Technická univerzita v Liberci, 2003, 141 s.
[28] Vliv distribuce velikosti mezinitných pórů na prodyšnost tkaniny, diplomová práce [online]. [cit. 6. 9. 2015]. Dostupné z:
http://www.kht.tul.cz/items/A-DP/dp2011/Spatzierova-Vliv%20distribuce%20velikosti%20mezinitnych%20poru%20na%20prodysnost
%20tkaniny.pdf
[29] Příspěvek k hodnocení prodyšnosti oděvních tkanin, teze disertační práce [online]. [cit. 6. 9. 2015]. Dostupné z:
[32] Němcová, I., Čermáková, L., Rychlovský, P.: Spektrometrické analytické metody I, Univerzita Karlova v Praze, Praha, 2004, 166 s.
105
[33] Phosphorescent polyester [online]. [cit. 6. 9. 2015]. Dostupné z:
http://www.sinterama.com/site/app01/dat/MED00101.nsf/D5E0A7E9AB4DF12 CC12574100032D23E/6D4AC94294B8892FC1257801003AAD48/$File/Ghost _Web.pdf
[34] Art Deco [online]. [cit. 6. 9. 2015]. Dostupné z:
http://www.artmuseum.cz/smery_list.php?smer_id=134 [35] Art Deco [online]. [cit. 6. 9. 2015]. Dostupné z:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Art_deco
106
Seznam obrázků
Obr. 1 Jednoduchá žakárská tkanina ... 29 Obr. 2: Čtyři typy pórových buněk podle Backera [19] ... 38 Obr. 3 Plošné zobrazení pórových buněk ve vzornici [26] ... 38 Obr. 4 Maticový zápis pro pětivazný atlas s postupovým číslem 5 [26] ... 39 Obr. 5 Detail luminiscenčního multifilu ... 48 Obr. 6 Cívka s luminiscenčním vláknem [33] ... 48 Obr. 7 Návrh vzoru č. 1 ... 50 Obr. 13: Nastavení vstupních parametrů pro úpravu desénů ... 53 Obr. 14: Redukce barev ... 54 Obr. 15: Ukázka neupravené linie u vzoru č. 1 ... 55 Obr. 16: Raport bez změny natočení ... 56 Obr. 17: Raport se změnou natočení ... 56 Obr. 18: Oddělení motivů ve vzoru ... 58 Obr. 19 Nahrazení barvy 12-ti vazným atlasem v osnovním a útkovém efektu ... 59 Obr. 20 Neupravená vazba ... 60 Obr. 21 Vyčištěná vazba po vazebné korekci ... 60 Obr. 22 Vyhledávání flotáží ... 61 Obr. 23 Finální vzhled vzoru č. 1 před utkáním ... 62 Obr. 24 Finální vzhled vzoru č. 2 před utkáním ... 62 Obr. 25 Finální vzhled vzoru č. 3 před utkáním ... 62 Obr. 26 Tkaní vzorů na žakárském tkacím stroji ... 64 Obr. 27 Utkaný vzor č. 1 ... 65 Obr. 28 Utkaný vzor č. 2 ... 65 Obr. 29 Utkaný vzor č. 3 ... 65 Obr. 30 Návrh stolního svítidla pro vzor č. 1 ... 66
107
Obr. 31 Návrh stojanového svítidla pro vzor č. 2 ... 66 Obr. 32: Návrh stojanového svítidla pro vzor č. 3 ... 67 Obr. 33 Zhotovené svítidlo pro vzor č. 1 ... 68 Obr. 34 Zhotovené svítidlo pro vzor č. 1 po nasvícení ... 68 Obr. 35 Zhotovené svítidlo pro vzor č. 2 ... 69 Obrázek 36 Zhotovené svítidlo pro vzor č. 2 po nasvícení ... 69 Obrázek 37 Zhotovené svítidlo pro vzor č. 3 ... 70 Obrázek 38 Zhotovené svítidlo pro vzor č. 2 po nasvícení ... 70 Obr. 39 Grafické porovnání průměrných hodnot plošné hmotnosti ... 71 Obr. 40 mikroskop a systém obrazové analýzy pro snímání plošného zakrytí ... 72 Obr. 41 Snímek porosity z mikroskopu pro vzor č. 1 ... 73 Obr. 42 Snímek porosity z mikroskopu pro vzor č. 2 ... 74 Obr. 43 Snímek porosity z mikroskopu pro vzor č. 3 ... 74 Obr. 44 Snímek porosity z mikroskopu pro referenční vzor ... 75 Obr. 45 Grafické porovnání průměrných hodnot porosity ... 75 Obr. 46 Maticový zápis pro střídu 12 vazného atlasu s postupovým číslem 5 ... 77 Obr. 47 Hladká tkanina ... 78 Obr. 48 Provázání ve vzoru ... 78 Obr. 49 Grafické srovnání počtu pórů pro jednotlivé vzory včetně referenčního ... 80 Obr. 50 Referenční vzor ... 81 Obr. 51 Etalon ... 81 Obr. 52: Umístění vzorku do snímaného otvoru ... 83 Obr. 53 Ilustrační graf úbytku světelného signálu ... 84 Obr. 54 Graf pro zjištění přibližné maximální hodnoty světelného signálu ... 85 Obr. 55 Graf závislosti maxima relativního vyzařování na čase ... 87 Obr. 56 Graf s porovnáním průměrných hodnot maximálního relativního vyzařování pro jednotlivé struktury ... 88 Obr 57 Graf s porovnáním průměrných hodnot maximálního relativního vyzařování pro jednotlivé vzory ... 89 Obr. 58 Graf závislosti „k“ na počtu aktivních pórů p4 ... 93 Obr. 59 Graf závislosti I1 na počtu aktivních pórů p4 s aplikací navržených modelů .. 94 Obr. 60 Grafické porovnání experimentálních hodnot s navrženým modelem ... 97
108
Obr. 61 grafické porovnání průměrných naměřených hodnot s vypočtenými hodnotami zvoleného modelu ... 98 Obr. 62 grafické porovnání průměrných naměřených hodnot s vypočtenými hodnotami zvoleného modelu ... 98 Obr. 63 grafické porovnání průměrných naměřených hodnot s vypočtenými hodnotami zvoleného modelu ... 99 Obr. 64 grafické porovnání průměrných naměřených hodnot s vypočtenými hodnotami zvoleného modelu ... 99
Seznam tabulek
Tab. 1 Vybrané vazební exponenty [22] ... 34 Tab. 2 Příklady vyjadřující koeficient provázanosti podle Brierleyho [23] ... 35 Tab. 3 Známé parametry pro navržení konstrukčního řešení ... 46 Tab. 4 Informace o luminiscenčním multifilu ... 48 Tab. 5 Rozměry vzorů ... 53 Tab. 6 Plošná hmotnost ... 71 Tab. 7 Parametry pro snímání plošného zakrytí ... 72 Tab. 8 Porosita pro vzor č. 1 ... 73 Tab. 9 Porosita pro vzor č. 2 ... 74 Tab. 10 Porosita pro vzor č. 3 ... 74 Tab. 11 Porosita pro referenční vzor... 75 Tab. 12 Počet pórů pro referenční vzor ... 77 Tab. 13 Strukturální rozbor pórů pro vzor č. 1 ... 78 Tab 14 Strukturální rozbor pórů pro vzor č. 2 ... 79 Tab. 15 Strukturální rozbor pórů pro vzor č. 3 ... 79 Tab. 16 Parametry měření luminiscence ... 82 Tab. 17 Hodnoty maximálního vyzářeného signálu v jednotlivých časech ... 86 Tab. 18 Počty aktivních pórů p4 pro vzory 1 - 3 ... 90 Tab. 19 Hodnoty koeficientů k, q a výpočet I1 pro vzor 1 ... 91
109
Tab. 20 Hodnoty koeficientů k, q a výpočet I1 pro vzor 2 ... 91 Tab. 21 Hodnoty koeficientů k, q a výpočet I1 pro vzor 3 ... 92 Tab. 22 Hodnoty koeficientů k, q a výpočet I1 pro referenční vzor ... 92 Tab. 23 Koeficienty a a b pro jednotlivé modely ... 94 Tab. 24 Hodnoty průměrných relativních odchylek pro vzory 1, 2, 3 a referenční vzor 95 Tab. 25 Hodnoty celkových relativních odchylek pro jednotlivé modely ... 95 Tab. 26 Porovnání hodnot naměřeného světelného signálu a hodnot vypočtených modelem č. 2 ... 96 Tab. 27 Výchozí parametry pro stanovení ceny tkaniny ... 100 Tab. 28 Vypočítané hodnoty ceny tkaniny ... 100
110
Seznam příloh
Příloha č. 1: Zpracování vzoru č. 1 Příloha č. 2: Zpracování vzoru č. 3 Příloha č. 3: Zpracování vzoru č. 4
Příloha č. 4: Hodnoty naměřené plošné hmotnosti Příloha č. 5: Hodnoty porosity
Příloha č. 6: Průměrné hodnoty maximálního relativního vyzařování pro všechny vzory Příloha č. 7: Grafy maximálního relativního vyzařování pro vzor 1
Příloha č. 8: Grafy maximálního relativního vyzařování pro vzor 2 Příloha č. 9: Grafy maximálního relativního vyzařování pro vzor 3
Příloha č. 10: Grafy maximálního relativního vyzařování pro referenční vzor Příloha č. 11: Grafy maximálního relativního vyzařování pro etalon
Příloha č. 12: Měřená místa ve vzorech
Příloha č. 13: Porovnání průměrných experimentálních hodnot I s modelem
Příloha č. 14: Grafické porovnání experimentálních hodnot s modelem pro vzor č. 1 Příloha č. 15: Grafické porovnání experimentálních hodnot s modelem pro vzor č. 2
Příloha č. 14: Grafické porovnání experimentálních hodnot s modelem pro vzor č. 1 Příloha č. 15: Grafické porovnání experimentálních hodnot s modelem pro vzor č. 2