TEORIE HODNOT

Při pátrání v krajině se tedy můžeme obrátit na teorii o vnímání místa a s ní spjatou teorii hodnot. Obě jsou schopny nám přiblížit a následně nás upozornit na různá místa v krajině, právě ta, kterých bychom si měli povšimnout. Ale začněme čistě obecně s příklady jevů či stavů, na kterých si je můžeme přiblížit.

Naukou o hodnotách a hodnocení se zabývá axiologie. Toto slovo pochází z řeckého axiá, což znamená hodnota nebo cennost. Ze všedního života víme, že nakupované zboží má tzv. užitnou hodnotu, tedy schopnost uspokojit naše potřeby, ať už se jedná o pečivo, láhev mléka, náplň do propisky,… a od užitné hodnoty se odvozuje směnná hodnota, která je vyjádřena v ceně zboží a je přímo závislá na nabídce a poptávce zboží.

V našem životě slovo hodnota, ale nemá pouze jen ekonomický význam. Jsou hodnoty, bez nichž by nebylo života, ať už se jedná o přírodní živly jako je voda, vzduch, vítr, … tyto hodnoty se nedají koupit ani prodat. Stejně tak jako hodnoty v různých sférách společenského a osobního života.

Pro většinu z nás jsou nejvyššími hodnotami čest, pracovitost, poctivost, pravdomluvnost, sounáležitost, ale i pocit blahobytu, kariéra, růst ve společenském žebříčku, moc,… Různorodost v přiklánění se odlišným hodnotám je determinována nejen věkem.

Ratolest pláče pro svého ztraceného plyšového medvídka, byť už byl vypelichaný a neměl jedno očičko. Teenager není právě nadšený z toho, že mu maminka vyhodila jeho nejoblíbenější přezůvky na doma s argumentem, že už jsou staré a „prošmajdané“ a že dostane nové. Stejně tak i dospělí mají určitý vztah k nějaké části svého oblečení nebo kusu nábytku, kterým může být obraz, který kdysi visel babičce v předsíni.

Když hovoříme o hodnotách, máme na mysli nejen to, co je k životu nutné, potřebné, užitečné, ale i to, čeho si vážíme, co obdivujeme, co ctíme, i to co milujeme, co je nám drahé, milé, co je blízké našemu srdci (Kučerová, 1996). A v tom se jako jedinci lišíme, ovšem jakožto společenská skupina se také můžeme lišit ve výběru hodnot. Od rodiny, přes dětské, pracovní kolektivy, kluby, spolky, profese až po etnické skupiny, národy, organizace se navzájem integrujeme a lišíme od ostatních především svou hodnotovou orientací, tím, co pokládáme za důležité a žádoucí v postojích, názorech.

V oblasti výchovy a vzdělávání nejde jen o přesné vymezení živelně se stávající hodnoty, ale i o to, co má být jako hodnota poznáno, uznáno a přijato. Zachování a další rozvoj kultury, která je zastávána souborem rozmanitých hodnot, je přímo spjata s výchovou

jako předáváním hodnot. Pedagogické úsilí se pak orientuje na hodnotu objektivně pojatou jako to, co stojí za to, aby se stalo předmětem chtění, např. vzdělání, kulturní dědictví, tvořivost, pochopení smyslu a významu dění a skutků, přijetí zdůvodněných norem a ideálů.

V dnešní záplavě podnětů a pluralitě vlivů, civilizačních ohrožení a rizik je nejvýš naléhavé učit se hodnotit a skutečné hodnoty tvořit a chránit.

Jelikož je člověk od přírody zvídavý tvor a je obklopen nesčetným množstvím neživých i živých objektů, pak pátrá po jejich vztahu a smyslu k jemu samému. Snaží se přijít na jejich skryté významy, vědouc, že každý z nich může být pro něj zdrojem sytosti, tepla, hojnosti, smyslového okouzlení, hojivosti, radostného vytržení a na druhé straně pak nositelem hrozby, nebezpečí, nemoci, strádání i smrti. Člověk tedy objevuje to, co podporuje životní tendence, ale i to, co je omezuje a ničí. Objevuje hodnoty kladné a záporné.

Mezi specifické znaky, jimiž se člověk výrazně odlišil od ostatního tvorstva na zemi, patří jeho svérázně aktivní, přetvářecí vztah ke skutečnosti, tvorba nových hodnot, překročení přírodní danosti, změna dosavadních způsobů uspokojování potřeb. Člověk promítá své záměry, myšlenky, city a přání do světa, dané přírodní skutečnosti kolem sebe a s větším či menším zdarem je tam uskutečňuje.

4.3.1 HODNOTOVÝ SYSTÉM

Jedná se o seskupení hodnot, které vytváří hodnotovou hierarchizaci. Seskupení těchto hodnot dosahujeme individuálním výběrovým přístupem k hodnotám. Máme tedy výběrový vztah k věcem a jevům, na jehož základě si vytváříme hodnotový vztah. Ovšem hodnotový vztah může mít relativní konzistenci, neboť tvorba a přestavba trvá delší dobu a dokonce můžeme i přestoupit k jinému hodnotovému systému.

Hodnotový systém je schopen indikovat zaměření osobnosti, neboť vyjadřuje charakterové rysy navenek, které jsou promítnutím určitého hodnotového systému. Ale vyznačuje se i dynamičností, jelikož hodnotový systém podléhá změnám v průběhu času.

Mladí lidé jsou velmi kritičtí, ovšem ve stáří již jednají moudře na základě již poznaných životních situacích a již tedy vědí jak se zachovat.

4.3.2 DRUHY HODNOT

Existuje několikeré rozdělení hodnot. Vybrala jsem dvoje.

FAKTICKÉ:

Lze je pozorovat jako určité preference lidí, to co si přejí a jsou poměrně snadno zjistitelné.

U dětí ve škole to je ovšem problém, protože se někdy stává jejich vlastním problémem, neboť jejich skutečné potřeby se stávají pseudopotřebami, tedy děti si pouze jen myslí, že něco potřebují, ale ve skutečnosti tomu tak není. Jsou snadno pozorovatelné a

Jedná se o hodnocení věcí, bohužel ne jaké ve skutečnosti jsou, ale takové jaké je chceme mít.

INTRISTICKÉ:

Vztahují se ke kvalitě věci samé. Existuje tedy oboustranný vztah mezi kvalitou a určitou věcí. Dále pak jednostranný následný vztah mezi již zmíněnou věcí a jinou možnou věcí či jinou kvalitou, ale neexistuje již vztah mezi původní kvalitou a následnou jinou kvalitou či možnou věcí související s již zmíněnou určitou věcí.

Např. Morální dilema, člověk jednal v určité situaci správně, i když porušil jinou hodnotu – intristická hodnota. (např. při záchraně života, i když v zájmu porušení jiné morální hodnoty, protože život je situován na nejvyšším žebříčku hodnot a pokud člověku na někom jemu blízkém záleží a chce zabránit jeho úmrtí, tak je schopen porušit jiné morální hodnoty, které jsou v tomto případě u něj na nižším stupni žebříčku. Skutečné hodnoty jsou založeny na citech a právě přes tuto silnou emocionalitu už člověk nevidí návazné vztahy).

EXTRINSICKÉ:

Společnost je uznává a chce jich dosáhnout. Jsou nositelkami silného motivačního akcentu.

Např. Rodič slibuje své ratolesti, pokud složí řidičský průkaz, tak mu koupí auto.

4.3.3 KLASIFIKACE HODNOT PODLE DIMENZÍ VNÍMÁNÍ

ČLOVĚKA

1. PŘÍRODNÍ HODNOTY

b) Hodnoty sociální vyplývají z přírodou daného vztahu člověka k druhým lidem a k sobě samému mezi nimi. Člověk má potřebu asociace, touží po družnosti, vzájemnosti, citové odezvě, chce milovat a být milován. Má zároveň potřeby egotické, tendenci uplatnit se, být uznáván, oceňován, mít úspěch. Hodnotami jsou tu žádoucí mezilidské vztahy a city.

Sociální hodnoty spolu s vitálními řadíme k lidské dimenzi přírodní. Asociační potřeby má člověk společné s ostatními živočichy, mají animální základ. Skupinový, pohlavní a rodinný život živočichů studuje etologie s výsledky i pro člověka velmi poučnými.

2. CIVILIZAČNÍ HODNOTY jsou podmínkou i výsledkem společenské organizace (od elementárních tlup, rodin, rodů a národů k státu a právnímu zřízení), komunikace (řeč, písmo, prostředky šíření informace), výroby a směny (různý stupeň a charakter techniky a ekonomie společnosti) a společenského akumulovaného poznání (kolektivní zkušenost, věda).

3. Sféru DUCHOVNÍCH HODNOT, která se ve společnosti objektivuje jako kultura v užším smyslu a subjektivuje jako lidská osobnost a její niterné bohatství, utváří potřeba hledat podstatu a smysl, zdůvodněný řád autentického lidského života, pravdu, dobro, krásu, svobodnou a uvědomělou lidskost.

Duchovní hodnoty se tvoří v takových okruzích, jako je sebeřízení (morálka a mravnost), sebevýraz (formování podle zákonů krásy, umění) a sebereflexe (světový a životní názor, náboženství, filosofie). Patří sem tvůrčí sebeuvědomění a sebevyjádření, úsilí postihnout smysl věcí , plnost života, významy pravdivostní, etické a estetické, tvořivá práce, intelektuální rozvoj, citové bohatství, vzdělanost, tvorba. Odpovídají potřebě integrace, vnitřní jednoty sebe a druhých, sebe a přírody, sebe a světa, jednoty rozmanitých a různorodých tendencí lidského života, potřebě uvědomělého řádu života vůbec.

4.3.4 EUROREGION NISA

Ve společenství všeobecný souhlas mezi lidmi si zaslouží všelidské hodnoty humanismu, demokracie, nezadatelných práv a svobod. Hodnoty, které neprotiřečí humanismu, tolerujeme, i když je nesdílíme.

Na principu vzájemné tolerance se zakládá interkulturní výchova, která respektuje zvláštnosti hodnot různých etnických a společenských skupin, obdobné hodnoty sdružuje a odlišné hodnoty paralelizuje. Důraz se klade na hodnoty společné, které umožňují integrovat vyšší a širší společenské celky. Odlišnosti nejsou důvodem k odcizení a konfrontaci, ale k obohacení a ozvláštnění. Vize integrované Evropy se spojuje s hodnotovou tolerancí a pestrostí, s ochranou kulturní a národní identity i malých etnických skupin (Kučerová, 1996).