TURISTICKÉ SPOLKY

Jak již bylo zmíněno, turistika se nejvíce rozvíjela v druhé polovině 19. století, kdy byly zakládány různé turistické spolky a organizace. Tyto spolky se staraly o značení turistických tras, stavbu rozhleden, pořádání výletů a další činnosti spojené s turistikou. Na Libereckou měl největší vliv Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory.

V druhé polovině 19. století se stala turistika velmi oblíbeným koníčkem pro mnoho obyvatel. Jedním z hlavních propagátorů turistky na Liberecku byl zhořelecký továrník původem z Liberce Adolf Hoffmann. Tento člověk se spolu s dalšími nadšenci zasloužil o založení horského spolku, čímž tak chtěl vyjádřit svůj zájem o turistiku. Spolek byl založen 13. října 1884 pod názvem Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory (Deutscher Gebirgsverein für das Jeschken – und Isergebirge, DGVJI). O vzniku, turistické činnosti a jiných aktivitách DGVJI pojednává ročenka JJHS (2002). Spolek se během velmi krátké doby svého působení rozrostl z původních 154 členů do organizace, která čítala přes 7 500 členů rozdělených do 25 sekcí. Jednalo se o velice prestižní sdružení, jehož členy byli i přední liberečtí továrníci a významné osobnosti politického i kulturního života.

Mezi hlavní činnosti spolku patřilo značení turistických cest. Horský spolek vytvořil nebo se podílel na vyznačení turistických tras o délce přibližně 2 500 km.

Jako vůbec první turistická trasa v liberecké oblasti byla vyznačena trasa z Ještědu přes Dlouhý most do Doubí u Liberce. Další postupné značení vyústilo až k vyznačení takzvané královny mezi stezkami, o které píše Karpaš (2003, s.34).

Jednalo se o hřebenovku, která se začala budovat v roce 1903 a stala se jednou z nejznámějších turistických magistrál na severu Čech. Tato magistrála začínala na vrcholu Ještědu a pokračovala na Hvozd, dále podél Lužických hor až k Růžovskému vrchu. O několik měsíců později bylo dohodnuto prodloužení turistické magistrály na opačnou stranu až na vrchol Sněžky. Trasa vedla přes Ještěd – Liberec – Libereckou výšinu – Rudolfov – Bedřichov – Královku – Slovanku – Bramberk – Maxov – Josefodol – Albrechtice – Tanvaldský Špičák – Tanvald – Štěpánku – Kořenov – Kotel – Sněžné jámy – Špindlerovku – Sněžku.

26

Magistrála byla značena podlouhlou modrou značkou s čtyřmi zuby nahoře. Tato magistrála se bohužel nedochovala, ale většina jiných hlavních turistických tras svoji podobu nezměnila.

Horský spolek si také budoval vlastní rozhledny a chaty. Svoji první stavbu spolek uskutečnil na hoře Ještěd, která patřila k velice oblíbeným turistickým cílům. Jednalo se o přístavbu zhruba pro 200 lidí k již vybudované roubené chatě. Díky své oblíbenosti patřil

vrchol Ještědu k nejvíce navštěvovaným místům, a tak chtěli členové horského spolku vystavět na jeho vrcholu stavbu, která by odpovídala jeho slávě.

Po mnohých dohadech byl vybrán návrh libereckého stavitele Ernsta Schafera.

První práce na Ještědu začaly na začátku chlouby horského spolku, proběhlo 13. ledna 1907 (Řeháček 2006, s. 50 – 51).

Uskutečnění tohoto projektu bylo velkým přáním většiny členů horského spolku, které ovšem vedlo k odtržení několika jeho členů a vedlo ke vzniku nového horského spolku. Jednalo se o vznik Německého horského spolku pro Jablonec a okolí v roce 1903. Důvodem rozporu byl záměr libereckých občanů vybudovat na vrcholu Ještědu turistický komplex, na kterém se ale jablonecká sekce nechtěla finančně podílet. Díky tomuto sporu došlo k vybudování rozhledny na Černé Studnici, neboť jablonecký spolek nechtěl zůstat ve stínu DGVJI a jeho plánované výstavbě rozhledny na Ještědu (Karpaš 2003, s. 34).

Obr. 4: Dokončená hrubá stavba na

27

Se vzrůstající oblibou turistiky rostl i počet rozhleden a chat budovaných horským spolkem. Za první dřevěnou rozhlednu je považována stavba na Humboldtově výšině nad Kateřinkami z roku 1887. Spolek dále vlastnil stavby například na Královce, Josefově dole a na Tanvaldském Špičáku. DGVJI se také zapříčinil o zpřístupnění několika skalních vyhlídek.

Horský spolek nezapomínal ani na mládež. Do jeho činnosti patřilo pořádání dětských letních táborů, z nichž za nejatraktivnější byl považován tábor

(Řeháček 2002, s. 51). Dalším omezením bylo nařízení dvojjazyčných nápisů.

Po vypuknutí druhé světové války se spolek přiklonil na stranu nacistů, ovšem již před válkou se objevovaly články proti českému obyvatelstvu.

Naklonění spolku na německou stranu nejprve přineslo zisk v podobě vlastnictví některých pozemků (pozemky pod chatou Ještěd) a některých objektů v Jizerských horách. S postupem války se ovšem spolek zcela nakazil nacistickou ideologií a pomalu a jistě se rozplynul v Nacionálně-socialistickém říšském svazu pro tělocvik. Bylo to roku 1941, kdy byla také vydána poslední ročenka a zemřel čestný předseda a pamětník starých časů Richard F. Richter. Mnozí členové spolku zanechali život na frontách 2. světové války.

Na Liberecku nepůsobil pouze německý horský spolek. Ještě před jeho vznikem zde působil Verein der Naturfreunde in Reichenberg (Spolek přátel přírody) a v roce 1900 byl založen Klub českých turistů (KČT).

KČT se staral o propagaci turistiky a Jizerských hor mezi českým obyvatelstvem. Kromě pořádání výletů a přednášek se KČT postaral v roce 1901 o vydání českého Průvodce po Liberci a okolí (Stanislav 2000, s. 7). Na jeho činnost navázal znovuobnovený odbor Klub československých turistů (KČST) v Liberci až v roce 1923. Také jeho členové se pak snažili různými způsoby podporovat Jizerské hory.

28

Spolek přátel přírody se nejprve angažoval v pořádání přednášek a exkurzí, ale později se jeho činnost rozrostla. Spolek se zapříčinil například o vybudování parku Lidové sady a vydal prvního turistického průvodce po Liberci a okolí (Taller 2000, s. 58 – 60). Tento spolek je také podepsán pod turistickou mapou Spezial Karte vom Reichenberg und Umgebung (Speciální mapa Liberce a okolí) z roku 1882.

29