Podíváme-li se blíže na Mahárišiho učení a Upanišady, nalézá se zde význačná podobnost mezi oběma podáními nauky. I když Maháriši říká, že vše, co učil, bylo z jeho vlastní zkušenosti, mnohé výklady nauky jsou identické.
Autoři tohoto obsáhlého díla nejsou známí. Upanišady vznikly za přispění mnoha indických filosofů a učitelů, kteří je sestavili mezi lety 600 – 400 př. n. l. Jedná se o filosofické a náboženské úvahy vyjádřené nejen prozaicky, ale i poeticky.
K prozaickým upanišadám patří Brhadáranjaka, Čhándógia, Taittiríja, Aitaréja, Kéna, Prašna, Maitrí a Mándúkja. Poetické upanišady jsou pak následující: Katha, Švétášvatara, Íša a Mundaka.150
Hlavní myšlenky tohoto obsáhlého díla jsou:
148EBERT, G. Ramana Maharshi: His Life, pozn. 56, s. 197.
149VACEK, J. Život a učení Ramany Mahárišiho, pozn. 49, s. 33.
150 MCGREAL, Ian Philip. Velké postavy východního myšlení: slovník myslitelů. V čes. jaz. vyd. 1. Praha:
Prostor, 1998, 623 s. Obzor (Prostor). ISBN 80-85190-93-1. s. 187.
50
„Vysvobození lze dosáhnout poznámím jediného, absolutního brahma (svrchovaného principu veškeré skutečnosti) a splynutím s ním, nikoli pomocí obřadů a oběti, jak se hlásá ve védách.
Brahna vytváří, udržuje a ničí veškeré jsoucno.
Absolutno stojí mimo všechny kategorie času, prostoru a příčinné závislosti.
Jedinec si uvědomuje, že brahma jakožto átman tvoří niterné já člověka.
Všechno, co netvoří součást božství (mája), je výtvorem brahma v procesu božského sebe utajení.
Uváznout v máji znamená prohloubení nevědomosti a utrpení.
Zákon karmy, všeobecný mravní zákon příčiny a následku rozhoduje, zda dojde ke znovuzrození do světa máji.
Jóga jako ukázněné úsilí znamená snahu zakusit božství uvnitř vlastního já.
Výcvik v sebeovládání, neulpívání a povinnostech příslušejících danému životnímu stadiu směřuje k překonání sobeckého individualismu.“151
Hlavní upanišady tvoří nejširší základ indického filosofického myšlení a jsou známé také jako védántá neboli, jak již bylo dříve vysvětleno, „završení véd“. Upanišady proto představují skrytý či pravý smysl védské náboženské praxe.
Představují historický a duchovní obrat od hymnologie bohů a bohyň k hledání universální skutečnosti udržující tok bytí. Nacházíme zde také podobnost s předsokratovským myšlením v řeckém světě, kdy se filosofové dané doby snažili nalézt všeobecný princip v protikladu s homérským polyteismem.
Upanišady se snaží ve všem, co prodělává změny, objevit ten jediný a neměnný princip. „Namísto směřování do vnějšího světa upanišady radí pohroužit se dovnitř, do svého já. Jejich tradice se záměrně obrací k lidskému jedinci a tento obrat je provázen hlubokým zaujetím pro lidské vědomí a vše, co vyplývá z přemítání nad vlastním já. Při takových aktech si osvícený jedinec uvědomuje, že člověk nejniterněji prahne po smyslu a účelu, chce se zbavit neklidu, dosáhnout konečného míru. Ve světě, kde se zdá, že všechno dobré odnese stáří a smrt, touží hledající po nekonečném uvnitř
151 MCGREAL, I. P. Velké postavy východního myšlení: slovník myslitelů, pozn. 150, s. 187.
51
konečného, po absolutním uprostřed relativního. Naplnění této tužby se v upanišadových textech nazývá brahma."152
4.2.1 Brahma
„Brahmna je zdrojem všeho bytí. Je to věčné jsoucno, které vytváří dočasnost, jediný zdroj mnohosti, podobně jako oceán, jenž se projevuje nespočetnými vlnami. Podstatou absolutna je dynamické sebevyjádření; životní aktivita projevující se ve veškeré životnosti vesmíru. Poté, co je vesmír stvořen, udržuje jeho trvání brahma, neboť k sobě přivádí všechny věci. Jako skutečnost veškeré skutečnosti představuje brahma nejenom zdroj a základ bytí, ale i příčinu jeho zániku. Všechno se ztrácí v brahma, ve velkém, nekonečném pohlcení, jako když se bubliny navracejí do oceánu. Brahma je nejniternější podstatou skutečnosti a příčinou veškeré rozmanitosti. Ve všech věcech, rovněž spočívá naprosto povýšené nade vším bytím jako jeho zdroj a konec.
Absolutno je povzneseno nad všechny kategorie času, prostoru a přirozené příčinné závislosti. Je to nepomíjející Jediné, jež vidí, ale není vidět, jež chápe vše, avšak zůstává všemi nepochopené. Protože brahma je nevyčerpatelné a bez hranic, omezený rozum je nedokáže postihnout. Naše rozumové a smyslové kategorie prostoru, času a příčinnosti pro absolutno nepostačují. Tím, že brahma v sobě obsahuje prostor, čas i příčinnost, vymyká se jejich omezením. Všechno empirické vědění je konečné a jako takové dokáže při hodnocení stvoření přinejlepším prohlásit, že brahma není „ani to, ani ono“.
Upanišady nicméně nehlásají ve vztahu k absolutnu agnosticismus, nýbrž tvrdí, že královskou cestou k poznání brahma je poznání já.“153
4.2.2 Brahma jako átman
Brahma brané jako kosmické absolutno tvoří zároveň podstatu Já, neboli átman.
Tvrzení, že brahma je átman, se týká bytostné jednoty boha a duše, tudíž jednotlivec a
152 MCGREAL, I. P. Velké postavy východního myšlení: slovník myslitelů, pozn. 150, s. 188.
153Ibid., s. 188, 189.
52
svět jsou projevem jednoho a téhož boha, jednoho a téhož absolutna či univerzálního principu.154
První princip všeho bytí nacházíme v lidských bytostech; nekonečně velké mimo nás je nekonečně velké v nás. Makrokosmický řád je rovněž řádem mikrokosmu. Každý jedinec může dosáhnout tohoto jedinečného stavu, (v křesťanství tato schopnost přísluší výhradně Ježíšovi) stavu dokonalého lidství a božství projeveného během lidského života.155
Protože brahma je absolutní pravda a ryzí vědomí, pak všechno, co plyne z vědomí Já, do jisté míry představuje prožitek brahma. Když člověk při zkoumání sebe sama pozná a pochopí své Já, zároveň pozná a pochopí celý vesmír. Poznat pravdu znamená pravdou se stát, neboť podstatou Já je vědomé božství. Poznání sebe sama posouvá jedince stále hlouběji do absolutna, do brahma. 156