Výuka slovní zásoby

Cílem výuky anglického jazyka z hlediska slovní zásoby je pomoci žákům aktivně používat vhodná a správná slova v různých situacích, ale vybavit je také strategiemi, které jim umožní samostatně je při práci se slovíčky používat. K tomu, aby byl tento cíl dosažen je potřeba se při výuce slovní zásoby řídit metodickými principy a postupy, které zajišťují efektivitu vyučovacího procesu.

Lewis a Reinders (2003, s. 50) například uvádějí základní principy při učení se nových slov obecně:

1. Je důležité začít se slovíčky, která žáci častokrát někde slyšeli, nebo viděli.

2. Výuka slovíček by měla zahrnovat zejména ta, která děti potřebují k lepšímu porozumění čteného textu, popřípadě toho, co je často opakováno v rámci poslechu.

Následně by měli být žáci vyučováni slovům, jež jsou potřebná pro běžnou konverzaci jak písemnou, tak mluvenou.

3. Slovíčka by měla být vyučována v kontextu nebo společně s celými frázemi.

Kontextuální propojení napomáhá k lepšímu pochopení a následnému propojení s dalšími frázemi.

4. Překládání slov do rodného jazyka není efektivní, naopak je považováno za ztrátu času.

3 Vocabulary is best learned when the meaning of the word(s) is illustrated, for example by a picture, an action, or a real object. The children should then meet and use the word(s) in relevant contexts, in order to ´fix´them in their minds. This helps establish their relationship to other words, so that a vocabulary network is build up.

(přeloženo autorkou diplomové práce)

15

k nalezení souvislosti k dalším slovíčkům a tedy k vybudování vzájemně propojené zásoby slovíček.

Náležité osvojení slovní zásoby vyžaduje také správný postup představení a nácviku nových slov, především u žáků mladšího školního věku. Běžně používaným postupem je třífázový model, skládající se z prezentace slovíček, jejich procvičování a následné produkce (P-P-P).

Fázím osvojování cizojazyčné slovní zásoby se věnuje také Janíková (2005, s. 98), která nejprve pokládá otázku, co vlastně znamená naučit se slovíčka? Odpovědi na tuto otázku mohou být různé, autorka uvádí následující:

1. Umět slovíčko rozeznat

2. Rozumět významu daného slovíčka 3. Schopnost uchovat si slovíčko v paměti 4. Umět si slovo vybavit

5. Schopnost slovíčko správně využívat

K tomu, aby byly jednotlivé výše uvedené kategorie byly splněny, je dle Janíkové (2005, s. 98) nutné věnovat pozornost sémantické části, tedy části zabývající se porozumění, jelikož právě tato část rozhoduje o kvalitě osvojení slovní zásoby.

První částí, která by měla být splněna je prezentace slovní zásoby. Jedná se tedy o první setkání s novým slovem a tato prezentace nemusí být vždy plánovaná, naopak velmi často k ní dochází i při slovním projevu vyučujícího, kdy žák zaznamená nové slovo a zajímá se o jeho význam.

V případě plánované prezentace je slovní zásoba vázána na učebnici, s níž učitel pracuje, stejně tak na jazykové vyspělosti žáků.

Po prezentaci nové slovní zásoby by měla nastat část, ve které dochází k jejímu porozumění.

K sémantizaci může docházet různými způsoby. U žáků na prvním stupni je vhodné využívat demonstrace ať už reálné (pohyb, předmět…) či vizuální, při které je možné použít například obrázky, videa, atd. U dětí v mladším školním věku vhodné využít také užití nově osvojovaného slova v kontextu, tak aby byly děti schopny si přímo představit, kde je možné dané slovo využít.

Dle Janíkové (2005, s. 100) se jedná o nejefektivnější způsob prezentace a sémantizace slovní zásoby.

16

Další velmi důležitou částí je procvičování a upevňování lexika a to různými formami. Vyučující by měl dbát na upevňování slovních spojení, různá jazyková cvičení, nesmí se opomíjet písemná forma slova a měl by se snažit o automatizaci nové slovní zásoby.

Následovat by měla fáze opakování a to jak z důvodu osvěžení, tak upevňování nové slovní zásoby. Janíková (2005, s. 107) uvádí, že by měl být kladen zřetel i na dříve probíranou látku, jelikož je známo, že:

- za 20 minut zapomeneme 30-40%

- za 1 den zapomeneme 50-60 % - za 1 týden zapomeneme 70-75 %

- za 1 měsíc zapomeneme 80% látky, která nebyla dostatečně opakována.

Dále by měla být nově osvojená slovní zásoba využívána v komunikativní činnosti a v neposlední řadě by mělo ze strany učitele docházet ke kontrole osvojení za pomoci testovacích úloh.

Principům osvojování cizojazyčné slovní zásoby se věnuje i další autor. Hendrich (1988, s. 136) uvádí, že by se při uvádění a osvojování cizí slovní zásoby měly dodržovat čtyři základní didaktické zásady:

1. U aktivní slovní zásoby by měl žák být schopen nově zavedena slova použít při běžné komunikaci, tedy být schopen vytvořit si asociaci mezi pojmem a nově zavedeným slovem.

2. Při zavádění nové slovní zásoby by neměla být opomínána zásada komplexnosti a to tím, že při uvedení slova budeme již od začátku procvičována správná výslovnost, správnost psané formy a taktéž bude slovo zaváděno v souvislostech.

3. Nové slovo by mělo být zaváděno v živém kontextu, v nízké míře, což znamená, že v jedné větě by nemělo být užito více než jednoho nového slova. Podstatou je, aby byl nový výraz v dominantním postavení.

4. Jestliže je nové slovo součástí dané struktury, mělo by být zaváděno v již osvojené struktuře.

17

Znalost slovní zásoby je komplex dílčích dovedností. Wallace (1988, s. 27) uvádí čtyři základní oblasti dovedností, které jsou nezbytné pro osvojení slovíček:

1. Schopnost rozlišit slovo jak v běžné komunikaci, tak v psaném textu.

2. Schopnost spojit si dané slovo s vhodným předmětem.

3. Psát a vyslovovat dané slovo správně.

4. Užívat slovo ve správném kontextu.

Schopnost naučit se všechny tyto nezbytnosti závisí na tom, jak jsou žáci k osvojení slovní zásoby vedeni. Nejčastěji využívaným přístupem k výuce slovní zásoby je třífázový model výuky slovní zásoby - PPP, skládající se z prezentace slovíček (presentation), jejich procvičení practice) a následné produkce (production).

18