Česká televize je veřejnoprávní instituce, která byla zřízena ke dni 1. ledna roku 1992 podle zákona o České televizi, tedy zákona č. 483/1991 Sb. Podle všeobecné definice jsou média veřejné služby zpravidla zřízena zákonem k tomu, aby „naplňovala veřejný zájem v oblasti mediální komunikace, tj. poskytovat službu veřejnosti výrobou a vysíláním rozhlasových a televizních programů, popřípadě dalšími veřejně komunikačními aktivitami“ (Reifová, 2004, s. 138). Poslání médií veřejné služby bývá definováno v příslušném zákoně a mezi běžné nároky kladené na vysílatele patří poskytování nepředpojatého zpravodajství, služba celospolečenským zájmům, péče o komunikační rovnoprávnost menšin, podpora kulturního či právního vědomí, vzdělanosti a poskytování
15
zábavy. V České republice krom České televize patří mezi média veřejné služby také Český rozhlas a Česká tisková kancelář (Reifová, 2004).
První vysílání České televize bylo uskutečněno 1. ledna roku 1992 pod označením ČTV. V současné době mohou diváci České televize sledovat nejen program ČT1, ale i jeho sesterské stanice ČT2, ČT4 a ČT24. Tyto programy byly až do podzimu roku 2011 dostupné díky analogovým vysílačům. Tento typ přenosu byl definitivně ukončen 31. října roku 2011, kdy Česká televize definitivně uzavřela svou analogovou historii a započala novou digitální éru. Digitalizace zvýšila dostupnost světové produkce, a divák se tak jejím prostřednictvím stále častěji setkává s rozsáhlými zahraničními projekty velkých producentských televizí. Velkou výhodou digitálního vysílání je také bezesporu možnost propojení s rozhlasovým signálem a Internetem. Podle webu České televize1 by se proto měly v co nejbližší době objevit systémy, jež budou kombinovat televizi a počítač. Divák by tak nemusel být pouze pasivním přijímatelem televizní zábavy - digitální televize by měla svému diváku přinést interaktivitu (web České televize [ 2011-09-24]).
Digitální vysílání má ale i své nevýhody. Jednou z jeho největších nevýhod je znehodnocení televizního signálu mnoha druhy ruchů. Může se tak stát, že divák, jenž nemá digitální vysílač v místě svého bydliště, se může při sledování svého oblíbeného pořadu potýkat s šumy a nekvalitním obrazem. Tito diváci mohou sledovat kanály České televize na satelitu a kabelových sítích nebo prostřednictvím internetového vysílání (web České televize [ 2011-09-24]).
Cílem České televize je šíření a tvorba televizních pořadů, které kladně působí na diváka. Na rozdíl od soukromých konkurenčních televizních stanic je České televizi, jakožto veřejné instituci, ze zákona ukládáno, jaké pořady se smí nebo naopak musí objevovat v její programové nabídce. Je tedy i přesně dáno, kolik minut televizního vysílání by měly zaujímat pořady určené dětem a mládeži. Kritéria pořadů pro děti a mládež jsou sepsány v kodexu České televize v Článku 2, nazvaném Zvláštní pozornost dětskému diváku (tamtéž [ 2011-09-24]).
1 Česká televize in: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/zakladni-informace/
16
Etický kodex je nejvyšším kritériem, k němuž zavazuje humanistická tradice, tedy respekt k lidské důstojnosti, založený na úctě k veškerým projevům existence. Etický kodex České televize byl schválen Poslaneckou sněmovnou 2. července roku 2002 a obsahuje zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. Podle oficiálního webu České televize tato televizní stanice dle zásad Etického kodexu dětskému diváku převážně zprostředkovává tradiční české i světové pohádky, filmy pro děti a mládež, soutěže, výchovné a vzdělávací pořady, jež dětskému diváku a nezletilé mládeži pomáhají objevovat a přijímat vlastní hodnoty, kterými jsou např. slušnost, vzdělanost, pracovitost a úcta k životu i životnímu prostředí. Česká televize také dle zásad Etického kodexu přispívá svou programovou nabídkou k popularizaci sportu, pomáhá menšinám a lidem s handicapem (Etický kodex České televize2 [2011-09-24]).
Česká televize se také v Etickém kodexu v článku 2 nazvaném Zvláštní pozornost dětskému diváku zavazuje, že nedopustí uvedení obsahu, jenž by mohl mít nežádoucí dopad na vývoj dětí a nezletilé mládeže, a to i v čase před, během i po vysílání pořadů jim určeným. Tento bod Etického kodexu je také podpořen zákonem o České televizi, který uvádí, že Česká televize nesmí do svého vysílání v době od 06:00 do 22:00 hodin zařazovat pořady, které mohou vážně narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mládeže, zejména tím, že obsahují pornografii a hrubé samoúčelné násilí (Zákon o České televizi3 [2011-09-24]).
Přestože Česká televize nabízí dle Etického kodexu dětským divákům bezpečný prostor televizního vysílání, v roce 2011 se tato televizní stanice potýkala se značným propadem sledovanosti právě diváckou skupinou ve věku od 4 do 14 let. Podle ředitele České televize, Petra Dvořáka, stojí za poklesem dětské sledovanosti „všeobecná neochota sledovat náročnější díla všech žánrů a dominance zábavných pořadů v nabídce konkurenčních TV stanic“ (Ročenka České televize4 [2012-04-16]). Od ledna 2012 tak čekala Českou televizi velká změna, která se týkala profilace kanálu ČT1 jako hlavního prostoru pro děti a mládež. Většina dětských pořadů společně s Večerníčkem byla přesunuta na ČT2, kde jsou vysílány jako součást odpoledního pásma Kavčí hnízdo. Česká
2 Etický kodex České televize in: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/eticky-kodex/zvlastni-pozornost-detskemu-divaku/
3 Zákon o České televizi in: http:http://zakony-online.cz/?s137&q137=all
4 Ročenka České televize in: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/rocenky/2011/
17
televize také zvažuje přípravu dětské sesterské stanice – program ČT3 zaměřeného pouze na děti, mládež a vzdělávání, který by měl být službou veřejnosti s ambicí poskytnout rodinám s dětmi bezpečný přístav a moderní nabídku pořadů (tamtéž [2012-04-16]).