57
Nejvýraznější změnu jsme zaznamenali v oblasti pasu a boků. V pase došlo k úbytku 9 cm, na bocích k 7 cm, pažích 2 cm a stehnech 4 cm (měřeny pouze pravé končetiny). I podle doložených fotografií je nejvíce patrná změna v oblasti trupu.
10.9 Kontrolní vážení měsíc po ukončení dietního režimu
Po ukončení režimu se testovaná osoba pozvolna navrátila k normální stravě. První týden bylo záměrně upraveno množství sacharidů – snížili jsme jejich obsah na tři menší sacharidové přílohy během dne (snídaně, oběd, večeře), přičemž se jednalo o sacharidy komplexní, jež nevyvolávají tak výrazné výkyvy hladiny cukru v krvi. Přesto je důležité zmínit, že strava v prvním týdnu nebyla tak energeticky vydatná, a to zejména proto, že testovaná osoba zaznamenala velmi rychle pocit nasycení a sama nebyla schopna pozřít větší porce. V druhém týdnu se testovaná osoba věnovala intenzivní vysokohorské turistice (8 hodin denně, převýšení denně průměrně 900 m), takže bylo nutné rapidně navýšit energetický příjem, aby nedošlo ke kolapsu, svalovým křečím či jiným zdravotním komplikacím.
Testovaná osoba uvedla, že žádné pocity slabosti, nedostatku energie nepociťovala. Naopak se prý dostavily pocity fyzické síly, zvýšení kondice a úlevy pramenící z výrazné ztráty tělesné hmotnosti. Okolí popisovalo změny na jedinci jako celkové omládnutí – jak fyzické, tak psychické. V průběhu měsíce se stravovací režim pozvolna přizpůsoboval potřebám jedince.
Je třeba neopomenout fakt, že dietní režim a následující měsíc testovaná osoba absolvovala v době 2 měsíční dovolené, tudíž měla k dispozici větší množství volného času věnovaného sobě a pohybovému režimu.
Během kontrolního měření měsíc po ukončení dietní intervence jsme zaznamenali nenápadný váhový úbytek 0,1 kg. Hlavní změnou v tělesném složení byl úbytek tělesného tuku o 1,7 % a nárůstu svalové tkáně o 2,6 kg.
58
10.10 Kontrolní vážení 6 měsíců po ukončení diety
Po půl roce se tělesný profil jedince opět proměnil – zaznamenali jsme nárůst hmotnosti o 3,8 kg (vzhledem k poslednímu dni dietního režimu). Tentokrát se jedná především o navýšení procenta tělesného tuku (1,6 %), hodnota svalové hmoty poklesla o 0,6 kg. Testovaná osoba uvedla, že dvakrát týdně vykonává aerobní pohybovou aktivitu (jízda na rotopedu či chůze do kopce), pravidelně snídá a lehce navýšil příjem stravy. Z časových důvodů dominuje energetický příjem zejména v odpoledních a večerních hodinách.
První den
Tabulka 17: Změny tělesného složení v delším časovém úseku.
10.11 Pohybový režim
Testovaná osoba uvedla, že během prvních dvou dnů se během fyzické zátěže cítila mírně zesláblá a unavená. Kritický bod nastal třetí den, kdy byly zaznamenány velké návaly horka, celková malátnost, podrážděnost a „vlčí hlad“. V průběhu dalších dnů tyto příznaky odezněly. Pohybovou aktivitu vykonával s menší námahou než v prvních dnech, dříve mu však docházely síly a musel častěji odpočívat (jedná se zejména a chůzi do kopce). Sedmý den režimu absolvoval dvě hodiny tenisu vyšší intenzity než předchozí aktivity, během
59
kterých často pociťoval bolest ve svalech (uvedl i v případě intenzivnější chůze do kopce), v tu chvíli musel přestat ve vykonávání aktivity a následoval odpočinek.
Den Pohybová aktivita Intenzita Průměrná tepová frekvence (t/min)
Tabulka 18: Pohybová aktivita během 14 dní.
Poznámka:
Intenzita zátěže je stanovena na základě orientačního výpočtu maximální tepové frekvence 220 – věk. Vysoká intenzita odpovídá pohybovým aktivitám 75 % SF max, vyšší intenzita 65-70 % SF max, střední intenzita 60-65 % SF max, nízká intenzita 55-60 % SF max (Bartůňková, 2006).
60
10.12 Psychický stav
Podle průběžných záznamů, které si testovaná osoba v průběhu vedla, nejkritičtější dobou byly první čtyři dny režimu. Během druhého dne uvádí velmi intenzivní chutě na sladké. Ty se již dále v průběhu dvou týdnu nevrátily. Dále v první čtyři dny uvádí silné podráždění, nervozitu a zhoršenou kvalitu spánku. Třetí den se objevily nezvyklé návaly horka, silné pocení a třesot ruky. Testovaná osoba uvedla tento den jako kritický a nejhorší psychicky i fyzicky z celých dvou týdnů – objevily se dokonce myšlenky na ukončení režimu, které byly potlačeny. Zaznamenal častější potřebu močení díky navýšení pitného režimu.
Počátkem pátého dne se zlepšila kvalita spánku, uvedeny jsou pocity jak pomalosti, tak nezvyklého přívalu energie zároveň. Pohyby byly pomalejší, zhoršila se celková koordinace a zaznamenán byl celkový pokles síly. Psychický stav byl až do konce režimu vyrovnaný – absence emocionálních výkyvů, apatie, laxnosti a zvláštního druhu spokojenosti.
61
11 Diskuze
Na základě poznatků nabytých v teoretické části práce můžeme konstatovat, že většina autorů fyziologických publikací považuje rychlodiety za tělu nepřirozený a k zdraví nešetrný způsob hubnutí, který sice vyvolá rychlou odpověď organismu a redukci hmotnosti, nicméně tento stav nepovažují za dlouhodobou, trvalou záležitost. Pokud bychom měli porovnat doporučenou rychlost hubnutí u Hainera (2004, s. 176) či Bartůňkové (2007, s. 98), jež považují rozmezí 0,5-1 kg za měsíc za rozumnou hodnotu, je zřejmé, že námi dosažený úbytek 9,2 kg za 14 dní není v souladu s principy zdravého a trvalého hubnutí.
Na druhou stranu je nutno zvážit a zmínit i jistá pozitiva, která vyplývají z aplikace rychlodiet. Dr. Atkins či Hartmann mezi nimi jmenují především rychlý úbytek hmotnosti – zejména tukové tkáně, a to díky vyvolání stavu ketózy, kdy tělo čerpá energii primárně z tukových zásob. Současně tvrdí, že díky dostatečnému příjmu bílkovin nedochází k poškození a výraznějšímu úbytku svalové hmoty. Co už autoři nezmiňují, je finanční náročnost těchto programů (v našem případě cena činila 7 000 Kč) a velmi silné odhodlání a psychiku, kterou musí jedinec mít, aby byl schopen tento režim dodržet. Právě z důvodu psychické náročnosti můžeme predikovat nízké procento úspěšného dodržení tohoto striktního režimu.
Během našeho měření se nevyskytly žádné komplikace. Podle příznaků, které testovaná osoba zaznamenala v průběhu třetího dne, mezi nimiž bychom jmenovali návaly horka, silné pocení a třesot rukou, došlo v tuto dobu k očekávanému nástupu ketózy. Podle zdrojů, ze kterých jsme čerpali v teoretické části, se jednalo o klasické příznaky spojené s nástupem stavu ketózy, časově se shodujeme s Hartmanem (2007, s. 54, 55) i Sabatierem (2013, s. 127), kteří uvádějí, že průměrná doba, za kterou organizmus spotřebuje zásobní sacharidy a dostane se do stavu ketózy, je zhruba tři dny. Po nástupu ketózy testovaná osoba uvedla, že se dostala do stavu apatie, pomalosti, laxnosti a „zvláštního“ druhu spokojenosti, které trvaly po celou dobu režimu.
Velmi podobné charakteristické rysy uvádí i dr. Atkins ve své knize Revoluční dieta (1992, s. 36), kde klade důraz zejména na euforické pocity, jež jsou typické pro stav ketózy a jež si vysvětluje jako následek absence cukru v krvi kompletním vyřazením sacharidů z jídelníčku. Naproti tomu popírá výskyt chutí na sladké pokrmy a také výskyt negativních
62 vysokoproteinové diety opravdu vyvolávají rychlé úbytky tělesné hmotnosti. Výrobce a propagátoři této komerční diety uvádí průměrný úbytek 7 kg během dvou týdnů. V našem případě se jednalo hodnotu vyšší, konkrétně o 9,2 kilogramů, což je, vzhledem k větší tělesné konstituci testované osoby, logické. Jedná se o významnou změnu. Nejvyšší úbytek hmotnosti jsme naměřili prvních dvou dnech. Jednalo se o klasický jev, kdy tělo se zbavuje vody vázané na sůl a glykogen a kdy je zbylá potrava vylučována.
K nejvyšším úbytkům tukové tkáně došlo v oblasti končetin. Domníváme se, že tyto změny byly vyvolány silovými cvičeními zaměřenými na horní končetiny (testovaná osoba po každé aerobní aktivitě zařadila ještě cviky na posílení paží) a aktivitami, ve kterých dominovalo zapojení dolních končetin (chůze, jízda na kole, rotopedu).
Poměrně zajímavou hodnotou pro nás byla hmotnost svalové hmoty, její zachování v průběhu rychlodiet, jež je jedna z otázek, ve které se autoři fyziologických publikací neshodují s propagátory ketogenních diet. V našem případě testovaná osoba po dvou týdnech striktního dietního režimu ztratila 3,1 kg svalové hmoty, což představuje zhruba třetinu z celkového hmotnostního úbytku 9,2 kg. Přikláníme se tedy k názoru, že ačkoliv je během režimu zajištěn dostatečný příjem bílkovin, který by měl podle výpočtů stačit na pokrytí potřeby stávající svalové hmoty, dochází z důvodu celkového nedostatku přijaté energie k čerpání energie i ze svalové tkáně, což byl v našem případě nežádoucí jev.
Dalším zkoumaným parametrem bylo procento tělesné vody. Námi použitý tělesný analyzátor neumožňoval rozlišit tekutiny extra a intracelulární, známe tedy pouze celkové procento. I tak jsme ale mohli porovnat původní a koncovou hodnotu, která se v našem případě oproti prvnímu dni měření navýšila o 2,5 %. Tento údaj vypovídá o faktu, že námi vyvolaný úbytek hmotnosti nebyl pouhým odvodněním organizmu, jak uvádí například Sabatier (2013, s. 127). Ten tvrdí, že v případě dietních režimů, ve kterých je omezen příjem
63
sacharidů, je rychlý úbytek tělesné hmotnosti způsobený především odvodněním organizmu.
V našem případě si nárůst tekutin vysvětlujeme jako následek navýšení pitného režimu, jelikož testovaná osoba v době před dietní intervencí byla zvyklá vypít denně pouze 1,5-2 litry denně, což je poloviční hodnota množství, které pila v průběhu kontrolovaných dvou týdnů.
Mezi dalšími parametry, které jsme zkoumali, jsou hodnoty bazálního metabolizmu a metabolického věku. Tyto údaje tělesný analyzátor dopočítá na základě naměřeného množství svalové a tukové tkáně. Čím vyšším množstvím svalové hmoty jedinec disponuje, tím vyšší hodnotu bazálního metabolizmu bude mít – svalová tkáň, je, na rozdíl do té tukové, náročná na výživu. V našem případě došlo k mírnému snížení hodnoty BMR, což je vzhledem k úbytku svalové tkáně, logické. Během dvou týdnů testovaná osoba „metabolicky omládla“ o 7 let, a to díky úbytku tukové tkáně – tuto hodnotu ovlivňují nejen tuky, ale i svaly. S úbytkem tuků jedinec metabolicky mládne, zároveň mládne s nárůstem svalové hmoty. Pokud by námi testovaná osoba neztratila 3,1 kg svalové hmoty, snížila by se hodnota metabolického věku ještě více. Lze tedy konstatovat, že hodnota metabolického věku vypovídá o poměru mezi svalovou a tukovou hmotou.
Měsíc po ukončení dietního programu testovaná osoba podstoupila kontrolní měření, během kterého jsme zaznamenali nevýznamný nárůst hmotnosti (0,1 kg), zároveň však došlo k úbytku tukové hmoty (1,7 %) a nárůstu svalové hmoty (2,6 kg). Tyto změny si vysvětlujeme jako následek týdenního pobytu na horách orientovaného na vysokohorskou turistiku. Na tomto příkladu lze ilustrovat, že výpovědní hodnota tělesné hmotnosti není vždy plně objektivní. Vyšší zastoupení svalové hmoty znamená vyšší hmotnost, jelikož svaly jsou těžší a prostorově méně rozměrné než tuky. Ačkoliv je tedy váha měsíc po ukončení dietní intervence téměř totožná, tělesný profil jedince se změnil – zejména díky navýšení pohybového režimu a střídmému stylu stravování. Procento tělesné vody vzrostlo o jedno procento – jedná se o tak malou hodnotu, že může být zahrnuta do chyby měření. Nicméně nedošlo k očekávanému odvodnění organizmu vyvolaného vysokoproteinovou dietou, jak uvádí například Sabatier (2007, s. 127) ve své knize Vše o dietách, kde zmiňuje tento jev jako největší negativum ketogenních rychlodiet. Opět jsme zaznamenali narůst vypočtené hodnoty BMR, a to díky navýšení hodnoty svalové tkáně. Jedinec “metabolicky omládl” (díky redukci tuku) a snížil množství viscerálního tuku na hodnotu 12.
64
Půl roku po ukončení dietního režimu jsme dospěli k zajímavým výsledkům. Jak uvádí většina autorů, vyjma propagátorů ketogenních diet, z jejichž děl jsme v této práci čerpali, i v našem případě můžeme potvrdit opětovný nárůst hmotnosti. Tento jev si vysvětlujeme především jako následek návratu testované osoby k původnímu životnímu stylu. Pracovní povinnosti, s nimi související stres a nedostatek času vyústily opět v pozvolné přibývání hmotnosti. Na základě našeho pokusu můžeme potvrdit fakt, že jakákoliv dieta neřeší příčinu, ale pouze následek. Pakliže nedojde ke kompletní změně životního stylu, budou změny vyvolané dietami pouze dočasného charakteru. Oproti Sabatierovi (2007, s. 126) se však doba, za kterou došlo k přibývání na váze, lišila. V našem případě se jednalo o časový úsek několika měsíců, v případech uvedených Sabatierem se hovoří o mnohem kratší době – v řádech týdnů – ve které testované osoby díky akutním návalům nutkavého pocitu přejezení a díky větším chutím na sladké a tučné potraviny, navýšili svoji hmotnost na původní hodnotu.
65
12 Závěr
Iniciace a samotné provedení vysokoproteinových diet není jednoduché a vyžaduje velkou míru spolupráce všech zúčastněných stran – výživových specialistů, rodiny a
„testované osoby“.
Cílem teoretické části této bakalářské práce bylo přehledně zpracovat současné poznatky o tělesném složení jedince a ketogenních dietách. V praktické části byla zpracována kazuistika, která měla ilustrovat efektivitu, provedení a průběh vysokoproteinové diety aplikované na jedinci za současné změny pohybového režimu. Touto prací jsme chtěli dát čtenářům možnost vytvořit si vlastní názor a případně podnítit jejich zájem o další podrobnější informace týkající se této metody hubnutí.
Aplikace vysokoproteinové diety proběhla bez komplikací a přinesla očekávané výsledky. Potvrdili jsme předpoklad, že vysokoproteinové diety zaručí rychlý úbytek váhy ve velmi krátkém časovém horizontu. Pro větší vypovídací hodnotu jsme v rámci pokusu zařadili i dvě kontrolní měření, první měsíc a druhé šest měsíců po ukončení dietní intervence. Jak se dalo předpokládat, po návratu k dřívějším stravovacím zvykům a celkovému životnímu stylu, jsme zaznamenali opětovný nárůst hmotnosti. Ani po půl roce však nedošlo k nárůstu hmotnosti zpět na hodnotu, která byla naměřena v počáteční den měření. Nárůst hmotnosti si však nevysvětlujeme jako klasický nástup tzv. jo-jo efektu, ale jako následek návratu k původnímu životnímu stylu.
Dospěli jsme tedy k závěru, že vysokoproteinové diety přináší svá negativa, ale i pozitiva. Z pozitiv bychom mohli jmenovat zejména rychlý úbytek váhy, upravení trávicího systému, zlepšení nálady a psychického profilu jedince, změnu chuťových vjemů, větší zájem o své zdraví, tělo. Největším negativem je nestálost váhového úbytku, psychická náročnost režimu, finanční náročnost speciální stravy, pocity hladu a chutí, které se dostavují během prvních dnů.
66
Seznam použité literatury
ATKINS, R., 1992. Nová revoluční dieta doktora Atkinse. 1. vyd. Praha: Columbus. ISBN 80-7249-050-8.
BARTŮŇKOVÁ, S., 2006. Fyziologie člověka a tělesných cvičení. 1. vyd. Praha: Karolinum.
ISBN 978-80-246-1171-6.
CLARKOVÁ, N., 2000. Sportovní výživa. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 80-247-9047-5.
DLOUHÁ, R., 1998. Výživa: přehled základní problematiky. 1. vyd. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-7184-7571.
DOVALIL, J., 1992, Sportovní trénink. 1. vyd. Praha: Karlova Univerzita. ISBN 807-066-55-56.
Informační systém Masarykovy univerzity [online].[vid. 10. 4. 2007].Dostupné z:
http://is.muni.cz/elportal/estud/fsps/js07/fyzio/texty/ch02.html.
Fitplan [online].[vid. 8. 6. 2018]. Dostupné z: http:/fitplan.cz/.
HAINER, V., et al., 2004. Základy klinické obezitologie. 2. přepracované vyd. Praha: Grada.
ISBN 802-47-0233-9.
HARTMAN, A. L., 2007. Clinical Aspects of the Ketogenic Diet.
KOHLÍKOVÁ, E., 2004, Fyziologie člověka. 1. vyd. Praha: Karlova Univerzita. ISBN 80-86317-31-5.
MÁČEK, M., MÁČKOVÁ, J., 2002, Fyziologie tělesných cvičení. 1. vyd. Brno: Masarykova Univerzita.
67
MÁČEK, M., RADVANSKÝ, J., 2011, Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity. 1.
vyd. Praha: Galén. ISBN 97-880- 7262-6953.
MANDELOVÁ, L., HRNČÍŘOVÁ, I., 2007. Základy výživy ve sportu. 1. vyd. Brno:
Masarykova Univerzita. ISBN 987-80-210-4281-0.
Pulsmetry [online].[vid. 2. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.pulsmetry.cz/sporttester-polar-rc3-gps-hr-bike.
RIEGEROVÁ, J., PŘIDALOVÁ, M., ULBRICHOVÁ, M., 2006. Aplikace
fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu. 3. vyd. Olomouc: Hanex. ISBN 808-57-83525
SABATIER, P., 2013. Kniha o všech dietách. 1. vyd. Praha: Motto. ISBN 978-80-7246-573-6.
SELIGER, V., et al., 1974. Fyziologie tělesných cvičení. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze – FTVS.
SUCHARDA, P., 1995. Klinická dietologie – druhá část. 1. vyd. Brno: Institut pro zvláštní vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. ISBN 80-7013-200-0.
SUCHOMEL, A., 2006. Tělesně nezdatné děti školního věku. 1. vyd. : Technická univerzita v Liberci. ISBN 80-7372-140-6 .
Tanita [online].[vid. 1. 9. 2013]. Dostupné z: http://tanita.com.
Vitainfo [online].[vid. 21. 5. 2012].Dostupné z: http://vitainfo.cz/eshop/detail.php?idzb=302.
Výukový portál Jihočeské univerzity: eAmos [online].[vid. 1. 3. 2014]. Dostupné z:
http://eamos.pf.jcu.cz/.